Jak probíhá plenární zasedání 

Plenární zasedání, těžiště činnosti Evropského parlamentu, představuje završení legislativní práce parlamentních výborů a politických skupin. Plenární zasedání je rovněž místem, kde se evropští poslanci, zástupci občanů Evropské unie, podílejí na rozhodnutích Společenství a prosazují své postoje po boku Komise a Rady.

Evropský parlament dlouhodobě plní přirozenou funkci diskusního fóra a poradního orgánu.
Od té doby, co je volen v přímých všeobecných volbách, a díky aktivitě poslanců posílil svůj vliv a ve třech čtvrtinách legislativy Společenství získal stejné spolurozhodovací pravomoci, jako má Rada. V současné době se plenárního zasedání Parlamentu účastní 751 zvolených poslanců, kteří pocházejí z 28 členských států Evropské unie, a jedná se na něm ve 24 jazycích. K zajištění hladkého chodu plenárního zasedání se musejí poslanci, úředníci, tlumočníci a překladatelé řídit přísnými pravidly.

Účastníci plenárního zasedání 

Plenárnímu zasedání předsedá předseda Evropského parlamentu. Předsedovi Evropského parlamentu je v této úloze nápomocno čtrnáct místopředsedů. Předseda zahajuje zasedání, někdy formou projevu či vzdáním holdu podle aktuálních potřeb situace. Parlament dbá na to, aby reagoval na právě probíhající významné události, a neváhá jim přizpůsobit svůj pořad jednání a vyzvat Unii k aktivnímu jednání. Vliv předsedy Evropského parlamentu může být v tomto ohledu klíčový.

Během zasedání předseda udílí slovo poslancům a dohlíží na řádný průběh rozprav. Řídí rovněž hlasování, předkládá poslancům k hlasování pozměňovací návrhy a legislativní usnesení a konstatuje, zda většina byla pro, nebo proti. Svou autoritou může ovlivňovat rytmus hlasování, jež bývá někdy dlouhé a komplikované.

751 evropských poslanců je v současné době rozděleno do 8 politických skupin, které reprezentují jednotlivé politické proudy. Někteří poslanci nepatří do žádné politické skupiny a považují se za „nezařazené“. O tom, které otázky se budou projednávat na plenárním zasedání, rozhodují právě politické skupiny. Mohou také předkládat pozměňovací návrhy ke zprávám, o nichž se hlasuje. Žádný poslanec však nesmí být svou skupinou nucen, aby hlasoval určitým způsobem.

Evropská komise a Rada Evropské unie se účastní plenárních zasedání, aby byla v rámci rozhodovacího procesu usnadněna spolupráce mezi orgány. Na žádost Evropského parlamentu jsou zástupci těchto dvou orgánů vyzváni, aby učinili prohlášení nebo aby informovali o své činnosti formou zodpovězení případných otázek poslanců. Tyto rozpravy může uzavřít hlasování o usnesení.

Vzhledem k vysokému počtu účastníků se na plenárním zasedání neimprovizuje, ale postupuje se, pokud je to možné, podle předem stanovených organizačních pokynů. Konference předsedů politických skupin proto stanoví podrobný pořad jednání plenárního zasedání.

Souběžně s tím může Konference předsedů výborů (jež se skládá z předsedů všech stálých i dočasných parlamentních výborů) předložit Konferenci předsedů doporučení týkající se práce výborů a vypracování pořadu jednání.

Činnost na plenárním zasedání 

Parlament se každý měsíc – s výjimkou srpna – schází na čtyřdenním plenárním zasedání ve Štrasburku (od pondělí do čtvrtka). Dodatečná dílčí zasedání se konají v Bruselu. Zasedání samo se pak člení podle jednotlivých dní.

Hlavní náplní plenárního zasedání jsou rozpravy a hlasování. Pouze dokumenty, o nichž se hlasuje na plenárním zasedání, a písemná prohlášení, pod které se podepsala většina poslanců Parlamentu, oficiálně tvoří akty Evropského parlamentu.
Ty zahrnují jednotlivé druhy dokumentů podle tématu a zvoleného legislativního postupu:

  • legislativní zprávy jsou dokumenty projednávané Parlamentem v rámci jednotlivých legislativních postupů Společenství: spolurozhodování, souhlas, konzultace. Pouze postup spolurozhodování dává Parlamentu legislativní postavení rovnocenné s Radou Evropské unie. Některé zprávy Parlamentu mají proto větší legislativní „váhu“ než jiné.
  • rozpočtový proces: Evropský parlament a Rada Evropské unie jsou rozpočtovým orgánem Evropské unie, který každoročně stanoví výdaje a příjmy Unie
  • nelegislativní zprávy vypracovává Parlament z vlastního podnětu, a to vždy v příslušném výboru. Přijetím těchto dokumentů Parlament upozorňuje ostatní evropské orgány a instituce, národní vlády, případně třetí země na specifická témata a vybízí je k reakci. I když nemají legislativní váhu, spočívají tyto iniciativy na legitimní autoritě Parlamentu, jež může podnítit Komisi k předložení návrhů.

Na plenárním zasedání se Parlament může vyjádřit k jakémukoli tématu, které považuje za důležité. Může rovněž požádat Komisi, aby předložila příslušný návrh týkající se otázky, o níž se domnívá, že vyžaduje vypracování aktu Společenství. Součástí zasedání je dále doba vyhrazená pro otázky položené Radě nebo Komisi. Doba vyhrazená na otázky položené Komisi bývá obvykle v úterý, doba vyhrazená na otázky položené Radě ve středu. Otázky musejí být předem v písemné podobě předloženy předsedovi Parlamentu, který rozhodne o jejich přípustnosti.

Roční harmonogram činnosti Evropského parlamentu se každoročně přijímá na plenárním zasedání, obvykle v červnu, na návrh Konference předsedů politických skupin. V harmonogramu jsou vyznačeny i týdny schůzí parlamentních výborů a týdny politických skupin. V pořadu jednání plenárního zasedání je uvedeno, zda po prohlášeních Rady, Komise, Evropské rady a po otázkách k ústnímu zodpovězení položených Radě a Komisi bude následovat hlasování o návrhu usnesení. V návrh usnesení mohou vyústit také rozpravy o porušování lidských práv, o demokracie a právního státu. Tyto dokumenty obvykle předkládá výbor, politická skupina nebo alespoň čtyřicet poslanců.

Zápis z každého zasedání je dokumentem, který popisuje průběh daného zasedání a vykonanou činnost (předložené dokumenty, rozpravy, hlasování, vysvětlení hlasování, jmenování atd.). K zápisu jsou v příloze připojeny i výsledky hlasování.

Plenární zasedání v akci 

Před rozhodnutím rozprava

O parlamentní zprávě předložené k hlasování se napřed obvykle vede rozprava, které se účastní Komise, zástupci politických skupin a poslanci. Doba k vystoupení je často velmi krátká a závisí na počtu poslanců, kteří požádali o slovo.

Ve srovnání s hlasováními, jež jsou často krátká, rozpravy mohou trvat i několik hodin, podle počtu poslanců, kteří si přejí vystoupit. Poslanci se nejčastěji vyjadřují ve své mateřštině a tlumočníci jejich vystoupení simultánně tlumočí do ostatních úředních jazyků Unie.

V jednacím sále se řečnická doba přiděluje podle těchto kritérií: první díl se rovnoměrně rozdělí mezi jednotlivé politické skupiny, druhý díl pak podle celkového počtu členů těchto skupin. Poslanci, kteří požádali o slovo, jsou zapsáni na seznam řečníků v pořadí podle početního významu jejich skupiny. Na přednostní vystoupení mohou mít nárok zpravodajové příslušného výboru a navrhovatelé výborů požádaných o stanovisko.

Poslanci v jednacím sále pravidelně přijímají návštěvy četných osobností, přičemž hlavy států se obvykle přijímají na slavnostním zasedání.

12 hodin: hlasovací maratón

Hlasování probíhá obvykle kolem poledne a ve velmi rychlém sledu: poslanci mnohdy hlasují o stovkách pozměňovacích návrhů.

Během hlasování o parlamentní zprávě nebo o usnesení mohou poslanci znění příslušného dokumentu měnit prostřednictvím pozměňovacích návrhů. Ty mohou mít za cíl vypustit, přeformulovat, nahradit či rozšířit část projednávaného dokumentu. Poslanci nejprve hlasují o každém pozměňovacím návrhu zvlášť a teprve poté o celkovém dokumentu v takto pozměněném znění.

Nejčastěji poslanci hlasují zvednutím ruky, přičemž úkolem předsedy zasedání je konstatovat, zda většina byla pro, nebo proti. V případě nejistoty požádá předseda o elektronické hlasování, které poskytne přesnější výsledek. Pokud o to požádá nějaká politická skupina nebo alespoň čtyřicet poslanců den před hlasováním, musejí poslanci hlasovat jmenovitě. V takovém případě se hlasování každého poslance jednotlivě zaznamenává, aby pak mohlo být zveřejněno v příloze zápisu, pokud ovšem nebylo zároveň požádáno o tajné hlasování.

Na plenárním zasedání rozhoduje Evropský parlament nejčastěji absolutní většinou odevzdaných hlasů. K usnášeníschopnosti (k dosažení minimálního počtu poslanců, kteří musejí být přítomni, aby byl výsledek hlasování platný) stačí, aby byla v jednacím sále přítomna jedna třetina poslanců. Pokud předseda na žádost alespoň čtyřiceti poslanců prohlásí, že Parlament není usnášeníschopný, hlasování se odkládá na následující zasedání.

Komise může na výsledek hlasování reagovat a informovat o svých závěrech. Na konci doby vyhrazené pro hlasování mohou poslanci, kteří si to přejí, znovu vystoupit a podat vysvětlení hlasování a předložit analýzu či zdůvodnit svůj postoj nebo postoj své skupiny.