Postup jmenování

Postup jmenování předsedy Komise byl změněn Amsterodamskou smlouvou, Niceskou smlouvou i Lisabonskou smlouvou. Tyto smlouvy posílily vliv Parlamentu a svěřily mu v postupu jmenování Evropské komise klíčové pravomoci. Jmenování předsedy Komise je upraveno v čl. 17 odst. 7 SEU. Kandidáta na předsedu Komise navrhuje Evropská rada kvalifikovanou většinou s přihlédnutím k výsledkům voleb do Evropského parlamentu. Kandidáta pak zvolí Evropský parlament většinou svých členů.

Rada pak stanoví kvalifikovanou většinou po vzájemné dohodě se zvoleným předsedou seznam ostatních osob, které navrhuje na členy Komise (včetně vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku). Příslušný výbor EP poté uspořádá s každým navrženým komisařem slyšení. Teprve poté Evropský parlament hlasuje o udělení souhlasu sboru komisařů jako celku. Na konci tohoto procesu je Komise jako celek jmenována Radou, která rozhoduje kvalifikovanou většinou.

Podle čl. 17 odst. 8 SEU a článku 234 SFEU má Evropský parlament pravomoc vyslovit Komisi jako celku nedůvěru. Pravomoc vyslovit nedůvěru znamená, že Parlament může v Evropské unii vykonávat demokratickou kontrolu. Návrh na vyslovení nedůvěry je přípustný, pokud jej předloží alespoň jedna desetina poslanců. Návrh musí být odůvodněn.

Aby bylo přípustné, vyslovení nedůvěry musí podat předsedovi Parlamentu nejméně jedna desetina poslanců a musí být náležitě odůvodněno. Během funkčního období Komise má Parlament pravomoc ji odvolat dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů a většinou svých členů.

Členové Účetního dvora jsou vybíráni mezi osobnostmi, které ve své zemi jsou nebo byly činné v institucích externí kontroly, nebo které mají pro tuto funkci zvláštní kvalifikaci.

Členy Účetního dvora jmenuje Rada Evropské unie na období šesti let, která po konzultaci s Evropským parlamentem rozhoduje kvalifikovanou většinou.

Je-li stanovisko Parlamentu k jednotlivé nominaci záporné, požádá předseda Radu, aby vzala svou nominaci zpět a předložila Parlamentu novou.

Evropská centrální banka je nejvyšším evropským rozhodovacím orgánem, který určuje evropskou měnovou politiku a stanoví zejména úrokové sazby.

Výkonná rada se skládá z prezidenta, viceprezidenta a dalších čtyř členů jmenovaných Evropskou radou, která rozhoduje kvalifikovanou většinou. Členové jsou vybíráni z uznávaných osobností s profesionální zkušeností v měnových a bankovních záležitostech. Jejich funkční období je osmileté a nemohou být jmenováni opakovaně.

Členové Výkonné rady jsou jmenováni na základě doporučení Rady Evropské unie a po konzultaci s Evropským parlamentem a Radou guvernérů ECB.

Funkce veřejného ochránce práv byla zřízena Maastrichtskou smlouvou v zájmu zvýšení demokracie a transparentnosti správy. Veřejný ochránce práv je jmenován poslanci prostřednictvím tajného hlasování a na základě většiny odevzdaných hlasů po každých volbách do Evropského parlamentu na dobu odpovídající volebnímu období EP.

Veřejný ochránce práv jedná zcela nezávisle a nestranně. Během svého funkčního období nesmí vykonávat žádnou jinou placenou ani neplacenou profesní činnost. Jeho úkolem je prověřovat stížnosti týkající se nesprávného úředního postupu orgánů a institucí Unie. Stížnost může podat jakýkoli občan Unie nebo jakákoli fyzická nebo právnická osoba, která má bydliště resp. statutární sídlo v jednom z členských států Unie.

Z podnětu veřejného ochránce práv přijal Evropský parlament „Evropský kodex řádné administrativní praxe“, který informuje občany, co mají právo očekávat od administrativy Unie, a předepisuje úředníkům, jak se mají chovat ve styku s veřejností.