Legislativní pravomoc

 
Řádný legislativní postup

Řádný legislativní postup přikládá postojům Evropského parlamentu a Rady Evropské unie stejnou váhu v mnoha oblastech (například v správě ekonomických záležitostí, přistěhovalectví, energetice, dopravě, životním prostředí, ochraně spotřebitelů). Drtivou většinu evropských právních předpisů přijímá společně Evropský parlament a Rada.

 
Počítačová grafika: Řádný legislativní postup   Jedno kliknutí a dozvíte se všechno co jste kdy chtěli vědět o řádném legislativním postupu.

Postup spolurozhodování zavedla Maastrichtská smlouva o Evropské unii (1992) a Amsterodamská smlouva (1999) rozšířila jeho působnost a upravila jej tak, aby zvýšila jeho účinnost. Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost dne 1. prosince 2009, pro spolurozhodování zavádí pojem řádný legislativní postup, který se stal obecným postupem pro přijímání evropské legislativy.

 
 
Postup konzultace
 

V souladu s článkem 289 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) je konzultace zvláštní legislativní postup, v jehož rámci má Parlament vyjádřit své stanovisko k legislativnímu návrhu před tím, než bude přijat Radou.

Evropský parlament může legislativní návrh schválit či zamítnout, případně v něm může navrhnout změny. Rada není z právního hlediska povinna řídit se stanovisky Parlamentu, ale podle judikatury Soudního dvora nesmí učinit rozhodnutí před obdržením příslušného stanoviska.

Na základě Římské smlouvy z roku 1957 sehrával Parlament v legislativním procesu původně poradní úlohu; právní předpisy navrhovala Komise a přijímala je Rada.

Jednotný evropský akt (1986) a Maastrichtská, Amsterodamská, Niceská a Lisabonská smlouva postupně výhradní pravomoci Parlamentu rozšířily. V současnosti je společně s Radou rovnocenným zákonodárným orgánem v převážné většině oblastí (viz oddíl Řádný legislativní postup) a konzultace se stala zvláštním legislativním postupem (či dokonce nelegislativním postupem) používaným v omezeném počtu případů.

Tento postup se nyní uplatňuje pouze v několika legislativních oblastech, jako jsou výjimky týkající se vnitřního trhu a právní předpisy upravující hospodářskou soutěž. Konzultace s Parlamentem je rovněž požadována při uzavírání mezinárodních dohod v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP). V tomto případě se jedná o nelegislativní postup.

Podrobnosti viz:
 
 
Postup souhlasu
 

V některých legislativních oblastech může být Evropský parlament požádán o vyslovení souhlasu podle zvláštního legislativního postupu uvedeného v čl. 298 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). V tomto postupu má Parlament právo veta. Parlament tedy může legislativní návrh schválit, nebo zamítnout a Rada nemůže rozhodnutí Parlamentu zvrátit. Souhlas je rovněž vyžadován jako nelegislativní postup, pokud Rada přijímá některé mezinárodní dohody.

Tento postup byl zaveden Jednotným evropským aktem v roce 1986 ve dvou oblastech: dohody o přidružení a smlouvy o přistoupení k Evropské unii. Postup však byl rozšířen na veškeré pozdější změny Smluv.

Jako nelegislativní postup se obvykle používá pro ratifikaci určitých dohod vyjednaných Evropskou unií, v případech závažného porušení základních práv podle článku 7 Smlouvy o Evropské unii (SEU), pro přistoupení nových členů EU a v případě dohod o vystoupení z EU.

Jako legislativní postup se postup souhlasu používá při přijímání nových předpisů v oblasti boje proti diskriminaci a dává Evropskému parlamentu právo veta rovněž v případech, kdy se rozhoduje o doplňujících pravomocech v souladu s článkem 352 SFEU.

Podrobnosti viz:
 
 
Jiné legislativní postupy
 

Kromě čtyř klasických postupů charakteristických pro legislativní proces existují jiné postupy, které se uplatňují v Evropském parlamentu ve specifických oblastech působnosti.

 
Postup zaujímání stanovisek podle článku 140 Smlouvy o fungování Evropské unie (měnová unie)

Komise a Evropská centrální banka podávají Radě zprávy o pokroku dosaženém členskými státy, na které se vztahuje výjimka, při plnění závazků týkajících se uskutečňování hospodářské a měnové unie.

Rada po obdržení stanoviska Parlamentu rozhoduje na návrh Komise kvalifikovanou většinou, které členské státy, na něž se vztahuje výjimka, splňují podmínky nezbytné k zavedení jednotné měny na základě kritérií stanovených v čl. 140 odst. 1 SFEU, a zruší výjimky dotyčných států. V tomto postupu Parlament hlasuje o pozměňovacích návrzích jako celku a nelze předkládat další pozměňovací návrhy.

  • Článek 83 jednacího řádu
 
Postupy týkající se sociálního dialogu

Jedním z cílů Unie je podpora a šíření dialogu mezi sociálními partnery, který má umožnit zejména uzavření dohod a úmluv.

Podle článku 154 SFEU je úkolem Komise podporovat konzultace mezi sociálními partnery na úrovni Unie a za tímto účelem předkládá po konzultaci se sociálními partnery Parlamentu návrhy směru činností Unie.

Veškeré dokumenty Komise nebo veškeré dohody uzavřené mezi sociálními partnery jsou předloženy příslušnému výboru Evropského parlamentu. Pokud sociální partneři uzavřou dohodu a společně požadují, aby byla dohoda provedena rozhodnutím Rady na návrh Komise podle čl. 155 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, předloží příslušný výbor návrh usnesení, kterým doporučí přijetí nebo zamítnutí žádosti.

  • Článek 84 jednacího řádu
 
Postupy posuzování dobrovolných dohod

Komise informuje Evropský parlament o svém záměru využít dobrovolné dohody jako alternativy k právním předpisům. Příslušný parlamentní výbor může vypracovat zprávu z vlastního podnětu podle článku 48. Pokud Komise oznámí, že má v úmyslu uzavřít dobrovolnou dohodu, může příslušný výbor předložit návrh usnesení, v němž doporučí, zda návrh přijmout nebo zamítnout a za jakých podmínek.

  • Články 48, 85 jednacího řádu
 
Kodifikace

Úřední kodifikací se rozumí postup, který má za cíl zrušit akty podléhající kodifikaci a nahradit je jednotným aktem. Úplné znění aktu zahrnuje veškeré změny provedené od jeho uvedení v platnost. Nezahrnuje žádnou podstatnou změnu těchto aktů. Kodifikace umožňuje lepší orientaci v právních předpisech Evropské unie, ve kterých jsou prováděny časté změny. Výbor pro právní záležitosti Evropského parlamentu ověřuje návrhy Komise na kodifikaci a pokud nejde o zásadní změnu, použije se zjednodušený postup přijetí zprávy podle článku 46 jednacího řádu. Parlament rozhodne v jediném hlasování, bez pozměňovacích návrhů a bez rozpravy.

  • Článek 46, 86 jednacího řádu
 
Prováděcí ustanovení a ustanovení pro přenesené pravomoci

Komise může v rámci platných právních předpisů zavést prováděcí opatření. Tato opatření jsou předložena výborům složeným z odborníků členských států a taktéž jsou předány pro informaci či kontrolu Evropskému parlamentu. Na návrh svého příslušného výboru může Parlament přijmout usnesení, ve kterém vyjadřuje nesouhlas s daným opatřením, v němž uvede, že návrh prováděcího opatření přesahuje pravomoci stanovené v příslušném právním aktu, je neslučitelný s cílem nebo obsahem základního nástroje nebo nedodržuje zásadu subsidiarity či proporcionality, a požádá, aby Komise návrh opatření stáhla nebo pozměnila či předložila návrh v rámci vhodného legislativního postupu.

Pokud je pravomoc doplňovat či měnit některé prvky legislativního aktu, které nejsou podstatné, přenesena legislativním aktem na Komisi, příslušný výbor projedná návrhy aktů v přenesené pravomoci, pokud jsou předány Parlamentu k přezkumu, a může Parlamentu prostřednictvím návrhu usnesení předložit vhodný návrh v souladu s ustanoveními legislativního aktu.

  • Článek 87a, 88 jednacího řádu
 
 
Postup podnětu
 

Právo legislativního podnětu přísluší Komisi. Maastrichtská smlouva však udělila také Evropskému parlamentu právo legislativního podnětu, který mu umožňuje požádat Komisi o předložení návrhu. Lisabonská smlouva tuto pravomoc dále rozšířila.

 
Roční a víceleté plánování

Podle Smlouvy Komise vypracovává roční a víceletý program činnosti Unie. Za tímto účelem Komise vytváří svůj plán činnosti, kterým přispívá k ročnímu a víceletému plánování činnosti Unie. Evropský parlament již nyní spolupracuje s Komisí při přípravě jejího pracovního programu a Komise zohledňuje priority, které Parlament v této fázi formuluje. Po přijetí programu v Komisi jsou zahájeny trojstranné rozhovory mezi Parlamentem, Radou a Komisí, které mají vyústit v dohodu o programu Unie.

Podrobná ustanovení včetně časového harmonogramu jsou uvedena v příloze XIV jednacího řádu (Rámcová dohoda o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí).

Parlament přijímá o ročním programu usnesení. Předseda požádá Radu, aby zaujala stanovisko k ročnímu pracovnímu programu Komise a k usnesení Parlamentu. Pokud některý z orgánů nemůže dodržet stanovený harmonogram, musí oznámit ostatním orgánům důvody zpoždění a navrhnout nový časový plán.

 
Podnět podle článku 225 Smlouvy o fungování Evropské unie

Podle článku 225 SFEU může Parlament na základě zprávy příslušného výboru požádat většinou hlasů svých členů Komisi, aby předložila vhodný návrh. Parlament může současně stanovit termín předložení tohoto návrhu. Příslušný parlamentní výbor musí nejprve požádat o povolení Konferenci předsedů. Komise může buď žádosti vyhovět, nebo může odmítnout předložit legislativní návrh požadovaný Evropským parlamentem.

 
Zprávy z vlastního podnětu

Výbor, který má v úmyslu vypracovat zprávu a předložit Parlamentu návrh usnesení týkajícího se záležitosti, spadající do jeho působnosti, tak může učinit pouze se svolením Konference předsedů.

 
 
 
Tools
 
 

Jak probíhá legislativní činnost?

V parlamentním výboru vypracuje poslanec zprávu o návrhu „legislativního textu“, který předložila Evropská komise, která má jediná právo legislativního podnětu. Parlamentní výbor o zprávě hlasuje a případně ji změní. Legislativní text je změněn a hlasuje se o něm na plenárním zasedání – Parlament tak zaujímá svůj postoj. Tento proces se opakuje jednou nebo vícekrát, podle druhu legislativního postupu a v závislosti na tom, zda se podaří dospět ke shodě s Radou.

Při přijímání legislativních aktů se rozlišuje řádný legislativní postup (spolurozhodování), při kterém mají Parlament a Rada rovnocenné postavení, a zvláštní legislativní postupy, které se uplatňují pouze ve specifických případech, kdy má Parlament pouze konzultační roli.

Je třeba zdůraznit, že k určitým otázkám (např. daňovým) vydává Evropský parlament pouze konzultační stanovisko (postup konzultace). V některých případech stanoví Smlouva povinnou konzultaci, protože ji vyžaduje příslušný právní základ, a návrh nemůže nabýt právního účinku, pokud Parlament nezaujal stanovisko. Za těchto okolností nemá Rada oprávnění sama rozhodnout.

Parlament má pravomoc vyvinout politickou iniciativu.

Může žádat Komisi, aby předložila Radě legislativní návrhy.

Ve skutečnosti se podílí na přípravě nových legislativních textů, protože projednává roční pracovní plán Komise a sděluje jí, které akty je podle jeho mínění třeba předložit.