Další dostupné internetové stránky:
Listinu základních práv Evropské unie vypracoval konvent, který sdružil evropské orgány, zástupce vnitrostátních parlamentů, právníky, akademické pracovníky a zástupce občanské společnosti, a Evropská rada ji v prosinci 2000 na zasedání v Nice přijala jako doporučení a referenční text. Je to doplňkový text k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv, kterou přijala Rada Evropy.
Není součástí Lisabonské smlouvy, nýbrž je k ní pouze přiložena ve formě prohlášení.
Listina se zaměřuje pouze na ochranu základních práv jednotlivců vůči krokům, které činí orgány EU a členské státy při uplatňování smluv EU.
Listina základních práv Evropské unie shrnuje poprvé v dějinách Evropské unie v jednom textu všechna občanská, politická, hospodářská a sociální práva evropských občanů a všech osob, které žijí na území Unie.
Preambule Listiny stanoví, že „Unie se zakládá na nedělitelných a všeobecných hodnotách lidské důstojnosti, svobody, rovnosti a solidarity; spočívá na zásadách demokracie a právního státu. Do středu své činnosti staví jednotlivce tím, že zavádí občanství Unie a vytváří prostor svobody, bezpečnosti a práva.“
Práva jsou rozdělena do šesti hlav (Důstojnost, Svobody, Rovnost, Solidarita, Občanská práva, Soudnictví), přičemž sedmá hlava obsahuje obecná ustanovení.
Podle zásady univerzality platí většina práv uváděných Listinou pro všechny lidi, a to bez ohledu na jejich státní příslušnost nebo místo bydliště. Listina se zaměřuje pouze na ochranu základních práv jednotlivců vůči krokům, které činí orgány EU a členské státy při uplatňování smluv EU.
Když přišly členské státy EU s myšlenkou sepsání Listiny základních práv, nestanovily, jaký bude mít status. Ten měl být projednán později, až bude definitivně přijato znění Listiny, přičemž otázkou bylo, zda má být začleněna do Smluv, což by znamenalo, že by byla pro členské státy a orgány Evropské unie právně závazná.
S Lisabonskou smlouvou nabude Listina základních práv právní závaznosti pro 25 členských států – Spojené království a Polsko si vyjednaly na její použití výjimku.
Lisabonská smlouva stanoví, že EU přistoupí jako Unie k Evropské úmluvě o lidských právech. Poskytuje pro toto přistoupení právní základ a usnadňuje je, neboť Evropská unie bude mít napříště jednotnou právní subjektivitu. Díky tomuto přistoupení bude moci Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku kontrolovat soulad právních předpisů Unie s Evropskou úmluvou o lidských právech. Přispěje to také k posílení ochrany základních práv uvnitř Unie.