Právo obchodních společností

Kodifikované evropské právo obchodních společností jako takové neexistuje a členské státy nadále uplatňují vlastní právo obchodních společností, které čas od času upravují, aby zajistily soulad se směrnicemi a nařízeními EU. Stávající úsilí o zavedení moderního a účinného práva obchodních společností a rámce správy a řízení společností pro evropské podniky, investory a zaměstnance je zaměřeno na zlepšení podnikatelského prostředí v EU.

Právní základ

Články 49, čl. 50 odst. 1 a odst. 2 písm. g) SFEU; čl. 54 druhý pododstavec SFEU; články 114, 115 a 352 SFEU.

Cíle

Účinný rámec správy a řízení společností vytvoří pozitivní podnikatelské prostředí na vnitřním trhu v celé EU. Cílem harmonizace práva obchodních společností je dosažení svobody usazování (hlava IV, kapitola 2 SFEU) a uplatňování základního práva stanoveného v článku 16 Listiny základních práv Evropské unie, svobody podnikání, v mezích stanovených článkem 17 Listiny (právo na vlastnictví). (1.1.6)

Článkem 49 druhým pododstavcem SFEU je zaručeno právo na přístup k samostatně výdělečným činnostem a na jejich výkon, jakož i zakládání a řízení podniků, zejména společností či firem.

Cílem předpisů EU v této oblasti je umožnit zakládání podniků kdekoli v EU s právem na volný pohyb osob, služeb a kapitálu, poskytovat ochranu akcionářům a ostatním subjektům, které mají na společnostech zvláštní zájem, rozvíjet konkurenceschopnost podniků a pobízet podniky k přeshraniční spolupráci.

Jelikož vnitřní trh předpokládá vznik společností působících v celé Evropě, musí mít možnost působit v celé EU na základě jednotného právního rámce.

Dosažené výsledky

a.Minimální soubor společných povinností

Ačkoli neexistuje kodifikované evropské právo obchodních společností jako takové, harmonizace vnitrostátní právní úpravy obchodních společností vedla k vytvoření některých minimálních norem a týká se oblastí, jako je ochrana zájmů a práv akcionářů, pravidla nabídek převzetí pro akciové společnosti, zpřístupnění informací o pobočkách, fúze a rozdělování společností, minimální pravidla pro společnosti s ručením omezeným s jediným společníkem, účetní výkaznictví a účetnictví, snadnější a rychlejší přístup veřejnosti k informacím o společnostech a povinnosti společností zveřejňovat určité údaje.

1.Zakládání společností, kapitálové požadavky a požadavky na zveřejňování

První směrnice Rady (68/151/EHS) byla přijata v roce 1968 a později mnohokrát pozměněna (naposledy směrnicí 2009/101/ES ve znění směrnice 2012/17/EU). Jejím cílem je poskytnout veřejnosti snazší a rychlejší přístup k informacím o společnostech a upravuje mimo jiné platnost závazků přijatých společností a neplatnost společností. Vztahuje se na všechny akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným. Druhá směrnice Rady (77/91/EHS z roku 1976, nahrazená směrnicí 2012/30/EU) se týká pouze akciových společností; pro založení takových společností je nezbytný minimální základní kapitál (v současnosti 25 000 EUR), který slouží jako záruka pro věřitele a protihodnota omezené odpovědnosti akcionářů. Směrnice rovněž stanovuje pravidla týkající se zachování a změn kapitálu a minimální požadavek týkající se obsahu zakládacích dokumentů akciových společností. Dvanáctá směrnice v oblasti práva obchodních společností (2009/102/ES ze dne 16. září 2009) stanoví rámec pro společnosti s ručením omezeným s jediným společníkem, v jejichž případě jsou všechny podíly soustředěny v jediných rukou.

2.Transakce společností týkající se více než jedné země

Jedenáctá směrnice v oblasti práva obchodních společností (89/666/EHS v pozměněném znění) zavádí požadavky na zveřejňování určitých informací zahraničních poboček společností. Týká se společností z EU, které zakládají pobočky v jiné zemi EU, nebo společností z třetích zemí zakládajících pobočky v EU. Směrnice Rady 2014/86/EU ze dne 8. července 2014 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států zavádí daňová pravidla pro skupiny mateřských a dceřiných společností z různých členských států, která jsou z hlediska hospodářské soutěže neutrální. Nedochází tak ke dvojímu zdanění dividend vyplácených dceřinou společností se sídlem v jednom členském státě její mateřské společnosti se sídlem v jiném členském státě (viz také směrnice Rady 2008/7/ES ze dne 12. února 2008 o nepřímých daních z kapitálových vkladů).

Jedním z cílů směrnice 2004/25/ES ze dne 21. dubna 2004 o nabídkách převzetí je stanovit minimální pravidla pro provádění převzetí společností, které se řídí právem členského státu. Směrnice stanovuje minimální pravidla pro nabídky převzetí nebo změnu kontroly a má za cíl chránit menšinové akcionáře, zaměstnance a další zainteresované strany. Směrnice 2012/17/EU se zabývá propojením ústředních, obchodních a podnikových rejstříků (obchodní rejstříky). Touto směrnicí byly změněny tři směrnice v oblasti práva obchodních společností – 89/666/EHS, 2005/56/ES a 2009/101/ES. Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/884 navíc stanoví technické specifikace a postupy nezbytné pro systém propojení obchodních rejstříků.

3.Restrukturalizace společností (domácí fúze a rozdělení, přemístění sídla)

Akcionáři a třetí strany mají při restrukturalizaci společnosti (fúze a rozdělení) stejné záruky. Směrnice 2011/35/ES ze dne 5. dubna 2011 (kterou se ruší třetí směrnice Rady 78/855/EHS) o fúzích akciových společností) se týká ochrany akcionářů, věřitelů a zaměstnanců. Šestá směrnice Rady (82/891/EHS) o rozdělení akciových společností byla změněna směrnicí 2007/63/ES, pokud jde o požadavek na zprávu nezávislého znalce v případě fúze nebo rozdělení akciových společností, a směrnicí 2009/109/ES, a to za účelem zjednodušení požadavků na předkládání zpráv a na dokumentaci. Týká se také ochrany akcionářů, věřitelů a zaměstnanců. Cílem desáté směrnice v oblasti práva obchodních společností 2005/56/ES o přeshraničních fúzích společností s ručením omezeným je usnadnit přeshraniční fúze mezi kapitálovými společnostmi. Směrnice zavádí jednoduchý rámec, který umožňuje vyhnout se likvidaci odkoupené společnosti, a vztahuje se na fúze kapitálových společností založených podle práva některého členského státu, jež mají sídlo, ústřední správu nebo hlavní provozovnu v Unii, a to tehdy, pokud alespoň dvě z nich spadají do působnosti právní úpravy různých členských států. Vztahuje se na všechny kapitálové společnosti s výjimkou subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP). Přemístění sídla společnosti s ručením omezeným z jednoho členského státu do jiného, ale i její fúze či rozdělení, je neoddělitelným aspektem svobody usazování, která je zaručena články 49 a 54 SFEU (rozsudek Evropského soudního dvora ve věci Cartesio[1]). Zásada svobody usazování však společnosti neumožňuje, aby se přemístila z domovského členského státu do jiného členského státu a zachovala si přitom svou právní způsobilost. Parlament proto několikrát žádal o vypracování návrhu o přeshraničním přemístění sídla společnosti (14. směrnice v oblasti práva obchodních společností). Otázka přeshraničního přemístění sídla společnosti zůstává nevyřešena.

4.Záruky finanční situace společností

Za účelem zajištění rovnocennosti účetních dokumentů ve všech členských státech bylo čtvrtou, sedmou a osmou směrnicí (78/660/EHS, 83/349/EHS a 84/253/EHS, které byly nahrazeny směrnicemi 2013/34/EU a 2006/43/ES) stanoveno, že účetnictví společností (roční účetní závěrky, konsolidované účetní závěrky a schválení osobami, které jsou odpovědné za provádění statutárního auditu) musí podávat věrný a pravdivý obraz o stavu aktiv, pasiv, finanční pozici a zisku nebo ztrátě společnosti. Nařízení (ES) č. 1606/2002 ze dne 19. července 2002 o uplatňování mezinárodních účetních standardů harmonizuje povinnosti společností s veřejně obchodovanými cennými papíry předkládat finanční údaje v zájmu ochrany investorů. Směrnice 2013/34/EU rovněž zavedla povinnost společností kotovaných v EU poskytovat v rámci výročních zpráv výkazy o správě a řízení společnosti. Cílem směrnice 2006/43/ES je posílit spolehlivost finančních výkazů společností zavedením minimálních požadavků použitelných na povinný audit ročních a konsolidovaných uzávěrek. Směrnice 2009/49/ES zjednodušuje požadavky na účetní výkaznictví mikropodniků s cílem posílit jejich konkurenceschopnost a uvolnit jejich růstový potenciál. Nařízení o úpadkovém řízení z roku 2015 (vycházející z článku 81 SFEU o spolupráci v občanských věcech) pomáhá řešit spory ohledně soudní příslušnosti a právních předpisů v přeshraničních insolvenčních řízeních a zajišťuje uznávání soudních rozhodnutí týkajících se insolvence v rámci celé EU. Neharmonizuje hmotné insolvenční právo jednotlivých členských států, ale spíše stanoví společná pravidla týkající se soudu příslušného k zahájení insolvenčního řízení, použitelných právních předpisů a uznávání soudních rozhodnutí v případě, že se dlužník dostane do platební neschopnosti. Tím by se mělo především zabránit převádění aktiv nebo soudních řízení z jednoho členského státu do druhého s cílem zlepšit právní postavení společností nebo jednotlivců. Nový návrh směrnice o rámcích pro preventivní restrukturalizaci (neboli o „druhé šanci pro podnikatele“) z prosince 2016 by pomohl zlepšit účinnost postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení.

5.Přeshraniční výkon práv akcionářů

Směrnice 2007/36/ES (pozměněná směrnicemi 2014/59/EU a (EU) 2017/828) o výkonu některých práv akcionářů ve společnostech s kótovanými akciemi zrušila hlavní překážky přeshraničního hlasování ve společnostech s kótovanými akciemi, které mají sídlo v některém členském státě, a to tak, že zavedla zvláštní požadavky týkající se určitého počtu práv akcionářů v rámci valné hromady. Směrnice také stanoví některá práva akcionářů ve společnostech s kotovanými akciemi, jako je včasný přístup k relevantním informacím na valné hromadě a usnadnění hlasování v zastoupení. Směrnice (EU) 2017/828 podporuje angažovanost akcionářů a zavádí požadavky týkající se identifikace akcionářů, předávání informací, usnadnění výkonu práv akcionářů, transparentnosti institucionálních investorů, správců aktiv a zmocněných poradců, odměňování členů orgánů společností a transakcí se spřízněnými stranami.

b.Právní subjekty EU

Předpisy týkající se evropských právních subjektů se uplatňují v celé EU. Existují paralelně s vnitrostátními předpisy.

1.Evropská společnost (SE)

Po dlouhém období stagnace v této oblasti (jednání trvala 30 let) přijala Rada dva právní nástroje potřebné k založení evropské společnosti, konkrétně nařízení (ES) č. 2157/2001 o statutu evropské společnosti a směrnici 2001/86/ES, kterou se tento statut doplňuje s ohledem na zapojení zaměstnanců v evropských společnostech. Tím je umožněno založit na území Unie společnost ve formě akciové společnosti, která se označuje latinským názvem „Societas Europaea“ (SE). Podniky z přinejmenším dvou členských států, které si přejí společně založit SE, si mohou pro tento účel zvolit z několika možností: fúze, založení holdingové společnosti, vytvoření dceřiné společnosti nebo transformace na SE. SE musí mít formu akciové společnosti. Za účelem zajištění přiměřené velikosti takových společností je stanoven minimální kapitál 120 000 EUR.

Cílem směrnice 2001/86/ES je zajistit, aby v důsledku založení SE nedošlo k zániku či omezení zapojení zaměstnanců, které je běžnou praxí ve společnostech zakládajících SE. Zachování práv existujících v rámci jedné či více společností, které zakládají SE, je zajištěno jejich převodem na SE již od jejího vytvoření, pokud zúčastněné strany jednající v rámci „zvláštního vyjednávajícího orgánu“, který sdružuje zástupce zaměstnanců všech dotčených společností, nerozhodnou jinak.

2.Evropská družstevní společnost (SCE)

Skutečný jednotný právní statut Evropské družstevní společnosti (SCE) je stanoven nařízením (ES) č. 1435/2003 o statutu evropské družstevní společnosti (SCE). Nařízení umožňuje zakládání družstev osobami, které jsou usazeny v různých členských státech, nebo právními subjekty založenými podle právních úprav různých členských států. Tyto nové SCE, které disponují právní subjektivitou, jednotným souborem pravidel a jasně definovanou strukturou, mohou s minimálním kapitálem ve výši 30 000 EUR fungovat na jednotném trhu. Družstva se sídlem v několika různých členských státech se nyní navíc mohou sloučit a vytvořit SCE. Vnitrostátní družstvo vyvíjející činnost v jiném členském státě, než ve kterém má sídlo, může být přeměněno na evropské družstvo, aniž by předtím muselo vstoupit do likvidace.

Směrnice 2003/72/ES doplňuje tento statut, pokud jde o zapojení zaměstnanců v SCE, s cílem zajistit, aby nedocházelo k zániku či omezení praxe spočívající v zapojení zaměstnanců, která je uplatňována ve společnostech zakládajících SCE.

3.Evropské hospodářské zájmové sdružení (EHZS)

Statut Evropského hospodářského zájmového sdružení (EHZS) je stanoven nařízením Rady (EHS) č. 2137/85. EHZS, které má právní způsobilost, umožňuje společnosti v jednom členském státě spolupracovat v zájmu společného cíle (například s cílem usnadnit nebo rozvíjet hospodářskou činnost svých členů, avšak nerealizovat zisky pro sebe) se společnostmi nebo fyzickými osobami v jiných členských státech, přičemž zisk se dělí mezi jednotlivé členy. Jeho činnost musí mít ve vztahu k hospodářské činnosti jeho členů pouze doplňující povahu. EHZS nesmí vyzývat k veřejnému úpisu podílů.

4.Společnost s ručením omezeným s jediným společníkem (SUP)

Dne 10. dubna 2014 předložila Komise návrh (COM(2014)0212) směrnice Evropského parlamentu a Rady o společnostech s ručením omezeným s jediným společníkem (Societas Unius Personae). Cílem tohoto návrhu je zjednodušit zakládání takovýchto společností s jediným společníkem v EU napříč hranicemi členských států.

Úloha Evropského parlamentu

Parlament byl vždy úspěšný, pokud jde o změny právních předpisů, obhájil například zapojení pracovníků ve společnostech nebo dosáhl pokroku ve vytváření různých forem evropských společností za účelem usnadnění přeshraničních činností podniků. V této souvislosti požádal Parlament v únoru 2007 Komisi, aby předložila návrh o evropské soukromé společnosti s cílem uspokojit potřeby malých a středních podniků a aby připravila revizi statutu evropské společnosti za účelem zjednodušení ustanovení týkajících se zakládání takových společností. Po stažení dvou návrhů nařízení o evropském sdružení a evropské vzájemné společnosti vyzval Parlament Komisi, aby tyto návrhy znovu předložila. Kromě toho rovněž vyzval k zavedení příslušného právního rámce pro nadace a sdružení. Dne 8. února 2012 předložila Komise návrh nařízení Rady o statutu evropské nadace „Fundatio Europaea“ (FE), jejímž cílem je usnadnit těmto organizacím působit ve veřejném zájmu kdekoli v EU.

Ve svém usnesení ze dne 14. června 2012 o budoucnosti evropského práva obchodních společností vyjadřuje Parlament názor, že formy společností EU, jež doplňují stávající formy uznávané v rámci vnitrostátních právních předpisů, mají značný potenciál a měly by být dále rozvíjeny. Parlament naléhavě vyzývá Komisi, aby v zájmu uspokojení specifických potřeb malých a středních podniků vyvíjela další úsilí s cílem přijmout statut soukromé společnosti (SPE). V reakci na sdělení Komise přijal Parlament v únoru 2013 usnesení o obnovené strategii EU pro sociální odpovědnost podniků. Ve svém usnesení ze dne 14. března 2013 o statutu evropské vzájemné společnosti předložil Parlament Komisi doporučení k tomuto statutu. Parlament také opakovaně žádal o vypracování čtrnácté směrnice v oblasti práva obchodních společností o přemístění sídla společností do jiného členského státu, a to prostřednictvím řady usnesení a otázek k ústnímu zodpovězení, v nichž vyjádřil hluboké politování nad neexistencí společných pravidel bránící mobilitě společností, a tudíž i svobodě usazování[2].

V dubnu 2014 předložila Komise návrh směrnice o společnostech s ručením omezeným s jediným společníkem s cílem usnadnit zakládání společností s jediným společníkem v celé EU (dne 7. března 2015 Komise tento návrh stáhla).

[1]Rozsudek ze dne 16. 12. 2008, Cartesio, věc C-210/06, ECLI:EU:C:2008:723, body 111-113 (Soudní dvůr Evropské unie).

[2]Například usnesení ze dne 25. října 2007 o evropské soukromé společnosti a čtrnácté směrnici v oblasti práva společností o přemístění sídla společností (Úř. věst. C 263 E, 16.10.2008, s. 671); usnesení ze dne 13. června 2017 o provádění přeshraničních fúzí a rozdělení (Přijaté texty, P8_TA(2017)0248).

Udo Bux

06/2017