Postup : 2014/2220(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0054/2015

Předložené texty :

A8-0054/2015

Rozpravy :

PV 19/05/2015 - 9
CRE 19/05/2015 - 9

Hlasování :

PV 21/05/2015 - 7.4
CRE 21/05/2015 - 7.4
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2015)0213

ZPRÁVA     
PDF 213kWORD 140k
19.3.2015
PE 544.334v02-00 A8-0054/2015

o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky (na základě výroční zprávy Rady určené Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice)

(2014/2220(INI))

Výbor pro zahraniční věci

Zpravodaj: Arnaud Danjean

POZM. NÁVRHY
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 MENŠINOVÉ STANOVISKO
 VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky (na základě výroční zprávy Rady určené Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice)

(2014/2220(INI))

Evropský parlament,

–       s ohledem na provádění společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) (na základě výroční zprávy Rady určené Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice),

–       s ohledem na výroční zprávu místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku určenou Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice, a zejména na části týkající se evropské bezpečnostní a obranné politiky (EBOP) (12094/14),

–       s ohledem na články 2 a 3 a hlavu V Smlouvy o Evropské unii (SEU), a zejména na články 21, 24 a 36 této smlouvy;

–       s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU),

–       s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 18. prosince 2013,

–       s ohledem na závěry meziparlamentní konference pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a společnou bezpečnostní a obrannou politiku ze dne 4. dubna 2014 a ze dne 7. listopadu 2014,

–       s ohledem na evropskou bezpečnostní strategii nazvanou „Bezpečná Evropa v lepším světě“, kterou přijala Evropská rada dne 12. prosince 2003, a na zprávu o jejím provádění nazvanou „Zajišťování bezpečnosti v měnícím se světě“, kterou schválila Evropská rada na svém zasedání ve dnech 11.–12. prosince 2008,

–       s ohledem na závěry Rady o společné bezpečnostní a obranné politice ze dne 25. listopadu 2013 a ze dne 18. listopadu 2014 ,

–       s ohledem na průběžnou zprávu místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie a vedoucí Evropské obranné agentury ze dne 7. července 2014 o provádění závěrů Evropské rady z prosince 2013,

–       s ohledem na společné sdělení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie a Komise o komplexním přístupu EU vůči vnějším konfliktům a krizím a na s tím související závěry Rady ze dne 12. května 2014,

–       s ohledem na společné sdělení o strategii kybernetické bezpečnosti Evropské unie: otevřený, bezpečný a chráněný kyberprostor, a na s tím související závěry Rady ze dne 25. června 2013 a také na rámec politiky kybernetické obrany EU přijatý dne 18. listopadu 2014,

–       s ohledem na strategii námořní bezpečnosti EU ze dne 24. června 2014 a na Akční plán strategie námořní bezpečnosti EU z prosince 2014,

–       s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 24. června 2014 o způsobu provádění doložky solidarity Unií,

–       s ohledem na politický rámec pro systematickou a dlouhodobou spolupráci v oblasti obrany přijatý dne 18. listopadu 2014,

–       s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. července 2014 s názvem „Směrem ke konkurenceschopnějšímu a účinnějšímu odvětví obrany a bezpečnosti“ (COM(2013)0542) a na plán jeho provádění ze dne 24. června 2014 (COM(2014)0387),

–       s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/43/ES ze dne 6. května 2009 o zjednodušení podmínek transferů produktů pro obranné účely uvnitř Společenství(1),

–       s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci postupů při zadávání některých zakázek na stavební práce, dodávky a služby zadavateli v oblasti obrany a bezpečnosti a o změně směrnic 2004/17/ES a 2004/18/ES(2),

–       s ohledem na svá usnesení o společné bezpečnostní a obranné politice, zejména na usnesení ze dne 21. listopadu 2013 o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky(3) a o evropské technologické a průmyslové základně obrany(4), a ze dne 12. září 2013 o námořním rozměru společné bezpečnostní a obranné politiky(5) a o vojenských strukturách EU: aktuální stav a budoucí výhledy(6),

–       s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o kybernetické bezpečnosti a ochraně(7),

–       s ohledem na své usnesení ze dne 3. dubna 2014 o komplexním přístupu EU a jeho dopadech na soudržnost vnější činnosti EU(8),

–       s ohledem na své doporučení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě a Komisi ze dne 13. června 2013 ohledně přezkumu organizace a fungování ESVČ v roce 2013(9) a na závěry Rady ze dne 17. prosince 2013 týkající se přezkumu ESVČ za rok 2013(10),

–       s ohledem na Chartu OSN,

–       s ohledem na čl. 132 odst. 1 jednacího řádu,

–       s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0054/2015),

Celkový bezpečnostní kontext

1.  domnívá se, že bezpečnostní situace v EU a v jejím východním a jižním sousedství je v důsledku velkého počtu dlouhodobých a nově vznikajících bezpečnostních problémů čím dál nestabilnější a proměnlivější; soudí, že konflikt na východě Ukrajiny, konflikty v Sýrii a v Iráku spolu se vzestupem teroristické organizace Islámský stát, libyjská krize a teroristická hrozba v Africe (zejména v oblasti Sahelu, v Libyi a v oblasti Afrického rohu) představují bezprostřední ohrožení bezpečnosti Unie; domnívá se také, že strategie USA spočívající ve větší angažovanosti v Asii a Tichomoří a dopady finanční krize na rozpočty na obranu a na kapacity členských států ještě více zvýrazňují, nakolik je nutné, aby Unie a členské státy převzaly ve větší míře odpovědnost za svou vlastní bezpečnost a obranu; trvá na tom, že EU bude schopna účinně reagovat na výše uvedené nové bezpečnostní problémy pouze tehdy, budou-li její struktury a její členské státy spolupracovat a vyvíjet společné a opravdu koordinované úsilí v rámci SZBP/SBOP;

2.  domnívá se, že nynější míra nestability na hranicích EU a v jejím těsném sousedství je největší od doby vytvoření EBOP/SBOP koncem devadesátých let; je znepokojen tím, že Unie není v případě žádné z výše uvedených hrozeb schopna jednat rozhodně jako celek a příliš často se omezuje na to, že se připojí k iniciativám jednoho nebo několika členských států nebo koalic ad hoc, ve kterých je její role pouze okrajová nebo podpůrná;

3.  domnívá se, že pro Unii a její členské státy je nanejvýš naléhavě nutné dokázat odpovídajícím způsobem čelit těmto novým bezpečnostním výzvám, zejména efektivním využíváním stávajících nástrojů SBOP a také jejich lepším propojením s nástroji zahraniční politiky EU, humanitární pomocí a rozvojovou politikou, větší koordinací kroků jednotlivých členských států a sdílením zdrojů, a bude-li třeba, i pragmatickým a flexibilním zavedením nových mechanismů pro vyjádření evropské solidarity; zdůrazňuje, že se stále více stírají hranice mezi vnější a vnitřní bezpečností; žádá proto větší koherenci mezi vnějšími a vnitřními nástroji a větší spolupráci a koordinaci mezi členskými státy, zejména v oblasti protiteroristických opatření, organizované trestné činnosti, kybernetické obrany a migrace, a to pod vedením místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku;

4.  zdůrazňuje, že síla a význam Unie spočívá v její schopnosti zmobilizovat zdroje a využívat širokou škálu diplomatických, bezpečnostních, obranných, hospodářských, obchodních, rozvojových a humanitárních nástrojů současně a plně přitom respektovat ustanovení Charty OSN; trvá na tom, že nedílnou součástí tohoto komplexního přístupu jsou vojenské a civilní nástroje SBOP;

Zasedání Rady od prosince 2013 do června 2015: je SBOP skutečnou prioritou?

5.  vítá závěry ze zasedání Rady v prosinci 2013, v nichž se hovoří o nutnosti posílit SBOP, zlepšit její efektivitu, viditelnost a její dopad, zintenzívnit rozvíjení kapacit a posílit evropský obranný průmysl;

6.  pokládá za politováníhodné – zvláště s ohledem na rostoucí vnější nestabilitu –, že tento politický impuls, který byl dán v roce 2013, nevedl k větší spolupráci a ke konkrétnímu a rychlému provádění praktických opatření odpovídajících proklamovaným velkým ambicím; domnívá se, že v současnosti ještě Unie nemá z operativního, průmyslového a kapacitního hlediska k dispozici prostředky, které by jí umožňovaly podílet se rozhodujícím způsobem na prevenci a řešení mezinárodních krizí a získat postavení strategicky autonomní mocnosti s vlastními strategickými zájmy v souladu s hodnotami and normami, které jsou zakotveny v článku 21 Lisabonské smlouvy; vyzývá členské státy, aby se vší naléhavostí pokračovaly v přijímání konkrétních opatření;

7.  vítá jmenování nové místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové; je potěšen jejími prvními vyjádřeními a jejím rozhodnutím předsedat zasedáním Rady pro zahraniční věci a pro obranu – to vše svědčí o jejím zájmu o SBOP; doufá, že její postoje budou pozitivním podnětem pro rozvoj SBOP; vyzývá místopředsedkyni, vysokou představitelku, aby se ujala vůdčí role při vyvíjení snahy o další posun v provádění SBOP a sdílení evropských obranných kapacit; vyzývá Komisi, aby navázala na práci pracovní skupiny pro obranu na úrovni komisařů pod vedením místopředsedkyně, vysoké představitelky, aby zabezpečila politické vedení a dohled;

8.  očekává, že do zasedání Evropské rady v červnu 2015, které se bude znovu věnovat otázkám obrany, budou členské státy a evropské orgány schopny přijmout konkrétní opatření odpovídající jejich závazkům z prosince 2013; je spokojen, že hlavy států potvrdily, že zasedání Rady pro obranu se uskuteční dne 16. června 2015, a vyzývá je, aby kriticky zhodnotily nedostatečné provádění a zvýšily tlak na byrokratický aparát v oblasti obrany, aby byla provedena rozhodnutí, která byla přijata na nejvyšší politické úrovni v prosinci 2013; zdůrazňuje, že zasedání Evropské rady v červnu 2015 musí podnítit i ty členské státy, které se tomu brání, aby vynakládaly na obranu více prostředků a musí také zaměřit své úsilí na ty oblasti řešení krizí, ve kterých může činnost EU skutečně znamenat přínos;

9.  domnívá se, že na nadcházejícím zasedání Evropské rady týkajícím se obrany by měla být přijata rozhodnutí, která povedou ke zlepšení schopnosti Unie a členských států, pokud jde o obranu území, a to v plné provázanosti s NATO, a pokud jde o schopnost reagovat na výzvy v oblasti vnitřní bezpečnosti a vytvořit kapacity rychlého nasazení, kterých je zapotřebí pro zajištění smysluplného příspěvku EU k řešení krizí, o posílení Evropské obranné agentury evropské technologické a průmyslové základny obrany a o zahájení přípravy komplexní bezpečnostní koncepce, která bude integrovat vnitřní i vnější rozměr bezpečnosti;

Mise a operace SBOP

10. je znepokojen tím, že civilní a vojenské operace SBOP z poslední doby i nadále trpěly strukturálními nedostatky, které byly zřejmé již řadu let: neefektivností, pokud jde o potřebu okamžitých reakcí na civilní a vojenské akce, vleklými a nepružnými rozhodovacími procesy, potřebou větší solidarity členských států při financování misí, mandáty misí, které neodpovídají situaci na místě, problémem s vytvářením sboru mise a nízkou logistickou reakční schopností a nedostatkem finančních prostředků;

11. domnívá se, že otázka financování misí a operací SBOP je klíčová, pokud chceme této politice zajistit budoucnost; pokládá za politováníhodné, že debata, kterou na toto téma zahájilo zasedání Rady v prosinci 2013, dosud nevyústila v konkrétní návrhy; žádá, aby k financování výdajů spojených s uskutečňováním operací a misí SBOP byl systematicky používán mechanismus ATHENA, zejména pokud jde o využití bojových skupin EU, infrastrukturu pro ubytování jednotek, výdaje spojené se zřízením vstupních míst pro vojáky do operačního prostoru a skladů bezpečnostních zásob potravin a paliva, je-li to třeba; žádá také, aby byl tentýž mechanismus používán ke správě finančních prostředků z členských států poskytnutých na bilaterálním základě a od třetích zemí a mezinárodních organizací, aby se mohly finančně podílet na určité operaci a v řádně odůvodněných případech podporovat zapojení třetích zemí do operací a misí EU zaměřených na řešení krizí;

12. vybízí k dalšímu úsilí o to, aby byly finanční prostředky na civilní mise uvolňovány rychleji a aby byly zjednodušeny rozhodovací postupy a provádění rozhodnutí; v této souvislosti je toho názoru, že Komise by měla prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 210 finančního nařízení zavést zvláštní pravidla pro veřejné zakázky u opatření krizového řízení v rámci SBOP s cílem usnadnit rychlé a flexibilní provádění operací;

13. žádá, aby byl zřízen mechanismus předběžného financování, který by pomohl členským státům, které se chtějí účastnit mise SBOP, pokrýt náklady s tím spojené, a usnadnil by jim tak rozhodování, zda zahájí misi;

14. zdůrazňuje, že příspěvek EU k mezinárodní bezpečnosti, řešení krizí a udržování míru prostřednictvím civilních a vojenských misí EU tvoří důležitou součást komplexního přístupu Unie; konstatuje, že civilní a vojenské mise, které EU uskutečnila od roku 2009, byly až příliš často koncipovány tak, aby se Unie zviditelnila při řešení nějaké krize, a nikoli aby učinila strategická opatření na základě zevrubné analýzy a plánování; je přesvědčen, že tyto mise – u nichž je nutno vyzdvihnout a ocenit profesionalitu a nasazení pracovníků při práci v terénu – by měly být skutečnými, účinnými politickými nástroji, které jsou používány zodpovědně a jsou součástí celkové strategie postupu, zvláště v sousedství EU; podporuje probíhající revizi struktur krizového řízení v ESVČ; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby zefektivnila stávající struktury, mj. snížením počtu paralelních struktur, aby byly s to rychleji a adekvátněji reagovat na vzniklé krize;

15. domnívá se, že důležitým aspektem úspěšné mise je personál, který musí odpovídat potřebám a musí mít patřičné předpoklady, pokud jde o vzdělání, dovednosti a schopnost vedení;

16. má například pochybnosti o smysluplnosti nasazení a zachovávání mise pro pomoc při správě hranic v Libyi (mise EUBAM Libye), a to v institucionální a bezpečnostní situaci, v níž neměla vůbec šanci plnit základní stanovené cíle; žádá, aby byly s ohledem na nedávný znepokojující vývoj přehodnoceny potřeby v Libyi tak, aby bylo možné odpovídajícím způsobem řešit bezpečnostní problémy, a to i v souvislosti s probíhajícími protiteroristickými operacemi v Mali a oblasti Sahelu;

17. domnívá se, že by mělo být provedeno hodnocení účinnosti 17 probíhajících zahraničních misí EU;

18. vzhledem k situaci v pásmu Gazy rovněž pokládá za politováníhodné, že diskuse v Radě o misi EU pro pomoc při správě hranic v Rafahu (mise EUBAM Rafah) ještě nepřinesly žádné výsledky; žádá, aby tato mise byla znovu uvedena v činnost a aby byl přehodnocen její mandát, personální obsazení a zdroje, aby se mohla zapojit do kontroly hranic pásma Gazy s Egyptem a Izraelem;

19. vítá komplexní zapojení EU v oblasti Afrického rohu, včetně misí a operací SBOP EUTM Somálsko, EUNAVFOR Atalanta a EUCAP Nestor; v této souvislosti konstatuje, že činnost mise EUCAP Nestor probíhá ve složitém institucionálním a operačním prostředí, v němž působí celá řada mezinárodních subjektů, včetně EU; vyzývá v této spojitosti Radu a ESVČ, aby racionalizovaly cíle této mise;

20. doufá, že obě civilní mise zahájené v letošním roce – mise Rady pro reformu sektoru civilní bezpečnosti na Ukrajině (EUAM Ukraine) a mise na podporu vnitřních bezpečnostních sil v Mali (EUCAP Sahel Mali) – skutečně naplní svůj mandát a zaměří se na jasně definované, měřitelné a dlouhodobé cíle;

21. konstatuje, že již od června 2013 existuje rezervní fond, který má umožnit rychlé uvolnění potřebných prostředků pro civilní mise SBOP; domnívá se, že pokud má být tento rezervní fond účelně využit, měl by být plně k dispozici příslušným vedoucím dané mise k pokrytí potřeb, které tito vedoucí určí, aniž by se muselo čekat na rozhodnutí Komise; požaduje vypracovávání každoročních zpráv o činnosti tohoto rezervního fondu, aby bylo možno patřičně vyhodnotit jeho přínos z hlediska rychlosti nasazení civilních misí;

22. vítá probíhající průzkum týkající se možnosti vytvořit středisko sdílených služeb, které by zajišťovalo vzájemné využívání prostředků určených civilním misím SBOP a účinnější nasazování misí; vyzývá ke zřízení střediska sdílených služeb; domnívá se, že nejúčelnějším řešením by bylo mít k tomuto účelu jedinou institucionální strukturu v rámci ESVČ, která by centralizovala a racionalizovala služby pro civilní mise (lidské zdroje, IT, logistika atd.), které jsou dnes rozptýleny jednotlivě u každé z misí;

23. konstatuje, že vojenské operace SBOP jsou čím dál více zaměřeny na výcvik ozbrojených sil (míse EUTM Mali a EUTM Somálsko); oceňuje rozhodnutí provést takové operace, ale trvá na tom, aby byl mandát každé z nich uzpůsoben podmínkám konkrétní dané situace; domnívá se, že vytvořené jednotky musí být plně operativní, tj. musí mít ofenzivní kapacitu; lituje toho, že jsou nyní jen zřídka navrhovány mise s výkonným mandátem; domnívá se, že vzhledem k přetrvávajícím hrozbám v sousedství EU si nemůže Unie dovolit soustředit se pouze na pokrizové nástroje nebo na nástroje pro podporu při překonávání krize, nýbrž musí být schopna zakročit v celém spektru činností k řešení krize, v souladu s Chartou OSN;

24. je zděšen přetrvávajícími problémy s vytvářením sil, které nastaly při zahajování vojenských misí; poznamenává, že s výjimkou mise EUTM Mali, která se může spolehnout na skutečné vyslání jednotek ze 23 členských států, se na každé z probíhajících vojenských misí Unie podílí vždy maximálně šest členských států; podněcuje členské státy k tomu, aby do operací zapojily větší počet sil, jestliže mají k dispozici požadované vnitrostátní kapacity; zdůrazňuje, že při řešení problémů s vytvářením sil je třeba uplatňovat společný přístup založený na spolupráci; vítá příspěvek třetích států, který svědčí o životaschopnosti partnerství v rámci SBOP; vyzývá členské státy, aby projevily větší ochotu, pokud jde o vojenské mise EU, a odpovídajícím způsobem přispěly ze zdrojů a kapacit, které mají pro zapojení tohoto typu k dispozici;

25. se zřetelem k tomu, že se jak civilní mise (EUCAP), tak vojenské mise (EUTM) Unie zaměřují na výcvik, se domnívá, že by měla být zavedena strukturální politika, která by těmto misím dala dlouhodobější horizont, účinné mandáty a cíle, které odpovídají tomu, aby mise zvládaly řešit situace, v nichž se ocitnou, a poskytla jim finanční a materiální pomoc; domnívá se, že tato nová politika, jako součást úsilí o spolupráci a rozvoj, by sloužila jako prostředek k prohlubování práce probíhající v rámci iniciativ „Train and Equip“ a „E2I“, které mají za cíl v dlouhodobém horizontu posílit kapacity třetích zemí (pokud jde o vybavení, materiál, infrastrukturu a platy), aby měly k dispozici patřičně akceschopné vojenské jednotky; v této souvislosti podněcuje Komisi k tomu, aby zkoumala možné inovativní zdroje financování;

26. bere na vědomí skutečnost, že Rada na svém zasedání v listopadu 2013 projevila vůli zvýšit modularitu a flexibilitu bojových skupin, aby je bylo možno nasadit na jakýkoli typ úkolů v rámci řešení krize; poznamenává však, že doposud jediným pokrokem v tomto ohledu – velice malým – byl návrh, aby strategickou přepravu těchto bojových skupin na místo jejich určení zajišťoval mechanismus ATHENA; uznává, že nedostatečně konstruktivní přístup u všech členských států byl politickou a operační překážkou nasazení bojových skupin EU;

27. vítá pozitivní poselství z posledního neformálního zasedání Rady ministrů obrany, na němž bylo dohodnuto prozkoumat, jaké možnosti skýtá článek 44 SEU; pokládá nicméně za politováníhodné, že kvůli různosti názorů v této věci zatím nenastal žádný pokrok v otázce, jak by bylo možno uplatnit ustanovení článku 44; je přesvědčen, že uplatňování článku 44 by umožnilo Unii konat výrazně pružněji a pohotověji, a zlepšila by se tak její schopnost čelit hrozbám, jimiž je obklopena; vybízí členské státy, které nemají zájem nebo prostředky účastnit se operací SBOP, aby zaujaly konstruktivní postoj a umožnily ostatním jednat, budou-li chtít;

28. dále žádá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby se rovněž zabývala tím, jaké možnosti skýtají další relevantní články Lisabonské smlouvy, zejména články týkající se fondu pro zahájení operace (článek 41 SEU), stálé posílené spolupráce (článek 46 SEU), doložky solidarity (článek 222 SFEU) a doložky o vzájemné obraně (článek 42 SEU);

29. žádá, aby byla důkladně zvážena možnost využívat – ve formátech zajišťujících nezbytnou modularitu – multilaterální vojenské štáby, které již existují a prokázaly svou efektivitu v terénu, například štrasburský Eurocorps;

30. vyjadřuje překvapení nad tím, že stále neexistuje společná strategie EU pro řešení nových problémů, pokud jde o bezpečnost EU; vítá záměr Rady a závazek místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky zahájit proces strategické reflexe nad výzvami a možnostmi pro zahraniční a bezpečnostní politiku; připomíná, že tento proces má za cíl vytvořit novou společnou evropskou bezpečnostní strategii, která definuje geostrategické scénáře, hrozby a globální výzvy, které vyvstaly, a vymezit kroky, které může EU učinit v reakci na ně, zejména v rámci SZBP a SBOP; dále vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby zahájila dalekosáhlý proces, jehož cílem bude vypracovat ještě ambicióznější bílou knihu o evropské bezpečnosti a obraně, která zajistí větší efektivitu, pokud jde o strategické ambice EU a procesy rozvoje kapacit; očekává chystané sdělení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky, jež má posoudit dopady změn na globální prostředí a určit z toho plynoucí výzvy a příležitosti pro EU;

31. vítá skutečnost, že dne 18. listopadu 2014 byl přijat politický rámec EU pro kybernetickou obranu, který stanoví pět priorit kybernetické obrany v rámci SBOP a vyjasňuje role jednotlivých subjektů; vítá cíl tohoto rámce, kterým je podpora rozvíjení vnitrostátních kapacit kybernetické obrany a posílení ochrany komunikačních sítí používaných pro nástroje SBOP; zdůrazňuje, že je důležité dosáhnout společné úrovně kybernetické bezpečnosti mezi členskými státy, aby mohla odpovídajícím způsobem pokročit spolupráce v oblasti kybernetické obrany, a posílit naše schopnosti reakce na kybernetické útoky a kybernetický terorismus, a doufá, že tento akční plán bude znamenat počátek obratu směrem k systematičtějšímu začlenění kybernetické obrany do strategií národní bezpečnosti členských států a k povědomí o důležitosti otázek kybernetické obrany mezi orgány a institucemi EU; žádá dále jednotnou evropskou strategii, která zabezpečí kritickou (digitální) infrastrukturu před kybernetickými útoky a současně bude chránit a prosazovat práva a svobody občanů v digitální oblasti; připomíná, že je nutná větší jasnost a náležitý právní rámec, a to vzhledem k obtížím s odhalováním původců kybernetických útoků a k potřebě přiměřené a nezbytné reakce za všech okolností;

32. poukazuje na bezprostřední hrozbu v kybernetické oblasti a zdůrazňuje, že je třeba, aby EU byla odolná a připravená reagovat na kybernetické krize také v rámci SBOP, a vybízí tudíž všechny členské státy, aby neprodleně výrazně posílily rozvoj svých kapacit kybernetické obrany; zdůrazňuje, že je třeba investovat do vysoce kvalifikovaných lidských zdrojů a do výzkumu a inovací; zdůrazňuje, že je třeba využít synergií a vzájemného doplňování se mezi civilní a vojenskou oblastí kybernetické bezpečnosti a obrany v EU; zdůrazňuje, že je důležité posílit spolupráci v oblasti kybernetické obrany s NATO;

33. zdůrazňuje důležitost spolupráce v oblasti bezpečnosti a obrany mezi EU a mezinárodními institucemi, zejména OSN, NATO, Africkou unií a OBSE; vítá prohlášení ze summitu NATO, který se konal v září 2014 ve Walesu, v němž aliance potvrdila svou podporu dalšímu rozvíjení SBOP; žádá, aby byly učiněny kroky k posílení obou organizací;

Schopnosti

34. domnívá se, že dopady hospodářské a finanční krize v roce 2008 vedly ke snížení rozpočtů členských států na obranu a že k tomuto snížení došlo bez jakékoli koordinace mezi členskými státy, čímž byla ohrožena strategická autonomie Unie a schopnost členských států naplnit kapacitní požadavky svých ozbrojených sil a mělo to škodlivé důsledky, pokud jde o odpovědnost a potenciál, které má Unie jako zajišťovatel celosvětové bezpečnosti; zdůrazňuje důležitost předběžného plánování strategických investic do nákupu a renovace zařízení mezi členskými státy;

35. je pevně přesvědčen o tom, že EU má zásadní zájem na existenci zabezpečeného, otevřeného a čistého námořního prostředí, které umožňuje volný pohyb zboží a osob a mírové, zákonné, spravedlivé a udržitelné využívání bohatství oceánů; domnívá se tudíž, že by se měl dále rozvíjet institucionální rámec EU – jak civilní, tak vojenský –, aby bylo možno provádět strategii námořní bezpečnosti EU; konstatuje, že většinu strategických aktiv, kritické infrastruktury a kapacit kontrolují členské státy a že jejich ochota zlepšit spolupráci je pro evropskou bezpečnost zásadní;

36. vítá skutečnost, že na zasedání Rady dne 18. listopadu 2014 byl přijat politický rámec pro systematickou, dlouhodobou spolupráci v oblasti obrany, který se zakládá na konvergenci procesů plánování kapacit a na výměně informací; poukazuje na to, že za tímto účelem by členské státy měly i nadále uplatňovat kodex chování agentury EDA týkající se společného využívání a sdílení zařízení, aby byly schopny mnohem účinněji předvídat budoucí nedostatky kapacit a systematizovat spolupráci na rozvoji kapacit; vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby doložila konkrétní opatření, která budou přijata na posílení spolupráce v oblasti obrany; s ohledem na nekoordinovaný nárůst dvoustranné či vícestranné spolupráce v oblasti obrany vyzývá členské státy, aby zahájily stálou strukturovanou spolupráci jako prostředek pro lepší koordinaci a využití finančních prostředků EU pro mírovou spolupráci; vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby předložila realistické plány pro úspěšné zahájení stálé strukturované spolupráce;

37. vítá skutečnost, že na svém zasedání v listopadu 2014 přijala Rada plán rozvoje kapacit agentury EDA, který vytyčuje 16 priorit rozvoje kapacit; vítá rovněž práci, kterou vykonala agentura EDA prostřednictvím databáze CODABA, která shromažďuje informace o možnostech spolupráce mezi členskými státy, a tak otevírá cestu k zahájení různých forem spolupráce; naléhavě vyzývá členské státy, aby tyto nástroje zohlednily při rozvíjení svých vojenských kapacit; žádá, aby se důsledně předcházelo duplikaci iniciativ, které již probíhají jinde, a aby byla věnována větší pozornost hledání způsobů, jak lze vytvořit skutečnou přidanou hodnotu;

38. je překvapen tím, že na úrovni EU doposud neexistují mechanismy daňových pobídek ke spolupráci a sdružování prostředků; upozorňuje na výzvu ze zasedání Rady v prosinci 2013 ke zkoumání otázky takovýchto mechanismů a pokládá za politováníhodné, že za rok, který uplynul, nepřinesly zatím diskuse v této oblasti žádné konkrétní opatření; konstatuje, že belgická vláda již jako opatření ad hoc rozhodla o osvobození od DPH u přípravných fází některých projektů agentury EDA (například projektu Satcom); je přesvědčen, že takováto osvobození musí být uplatňována systematicky a je třeba je rozšířit na infrastrukturu a konkrétní programy zvyšování kapacit, přičemž jako vzor může posloužit stávající mechanismus NATO nebo stávající mechanismus EU pro civilní výzkumnou infrastrukturu; vyzývá k vytvoření jakýchkoli jiných pobídek, které by mohly podnítit spolupráci mezi evropskými zainteresovanými stranami;

39. vítá skutečnost, že existují modely spolupráce, jako je Evropské velitelství vzdušné přepravy (EATC), a je nadšen tím, že se tento systém neustále rozšiřuje o nové členské státy; pokládá za politováníhodné, že i když tento model existuje již řadu let, ještě se nepodařilo jej uzpůsobit i pro další typy obranných kapacit; žádá, aby byl model velitelství EATC využit i v dalších oblastech operativní podpory jako prostředek řešení vážných nedostatků kapacit;

40. konstatuje, že u projektů společného využívání kapacit a jejich sdílení došlo jen k nesmělým pokrokům; zejména vítá pokroky, k nimž došlo v oblasti doplňování paliva za letu nákupem letky víceúčelových tankovacích letounů MRTT; pokládá za politováníhodné, že dodneška se tohoto projektu účastní jen velmi malý počet členských států a vyzývá ty členské státy, které mají v tomto směru kapacitní nedostatky, aby se k projektu připojily; je toho názoru, že členské státy by měly pokračovat ve společném využívání a sdílení projektů, přičemž by se měly zaměřit na 16 oblastí kapacit, které stanovily spolu s agenturou EDA a Vojenským štábem EU (EUMS) prostřednictvím SBOP;

41. bere na vědomí záměr Rady rozvíjet projekty pro posílení schopností EU, jako jsou mj. dálkově řízené letecké systémy (RPAS) a vládní satelitní komunikace; konstatuje, že u projektu RPAS je nutno vytvořit předpisový rámec, aby ho bylo možno do roku 2016 integrovat do evropského systému letecké přepravy, a to se zřetelem k civilním i vojenským potřebám a také k nutnosti dodržovat mezinárodní právo; vyzývá Komisi, aby nastínila, jak mohou být finanční prostředky na civilní a vojenský výzkum v rámci programu Horizont 2020 využity pro začlenění RPAS do evropského vzdušného prostoru;

42. je potěšen pokroky dosaženými na poli satelitních služeb Evropské unie (projekty Galileo, Copernicus, EGNOS); domnívá se, že tyto vesmírné služby, zejména projekt Copernicus, by měly být operačně uzpůsobeny tak, aby byly schopny poskytovat satelitní snímky ve vysokém rozlišení pro potřeby misí a operací SBOP; vítá spuštění projektu Ariane 6; pokládá za politováníhodné, že z technických a komerčních důvodů Unie i nadále pořizuje ruské nosiče, v rozporu se svým cílem dosáhnout určité míry strategické autonomie, a zdůrazňuje proto, že je třeba pokročit ve vyvíjení technologií, které se využívají pro civilní i vojenské účely a které zabezpečí naši nezávislost;

43. žádá Unii, aby podněcovala členské státy ke splnění kapacitních cílů NATO, tj. požadavků minimálních výdajů na obranu ve výši 2 % HDP a 20 % rozpočtu na obranu na velká zařízení, včetně výzkumu a vývoje;

Obranný průmysl

44. vítá návrh Evropské komise, jehož cílem je zlepšit přístup malých a středních podniků na trhy obranného průmyslu, které jsou v současné době velice specifické, a to z různých důvodů: poptávka má téměř výlučně povahu zakázek veřejného sektoru, na trhu je jen malý počet společností, vývoj produktů trvá značně dlouho a mají dlouhodobou životnost a některé technologie jsou strategické povahy;

45. bere na vědomí sdělení Komise z července 2013 nazvané „Směrem ke konkurenceschopnějšímu a účinnějšímu odvětví obrany a bezpečnosti“ a také plán z června 2014 týkající se provádění tohoto sdělení a návrhy, které jsou v něm uvedeny, zejména návrhy směřující k lepšímu provádění směrnic 2009/81/ES a 2009/43/ES týkajících se vnitřního trhu, aniž by tím byla dotčena svrchovaná práva členských států stanovená v článku 346 SFEU;

46. je přesvědčen, že všechna tato opatření závisí na předběžném společném vymezení toho, co spadá do evropské technologické a průmyslové základny obrany, aby bylo možno přesně určit, které podniky nebo strategické činnosti ji budou moci využívat, a to při řádném zohlednění rozdílů v kapacitách mezi obrannými průmysly členských států; zastává názor, že tato definice by mohla vycházet zejména z řady kritérií, jako je vývoj zařízení a technologií v rámci EU, kontrola ze strany dané společnosti nad vlastnickými a uživatelskými právy k takto vyvinutým zařízením a technologiím a v případě zahraničního vlastnictví ujištění, že zahraniční vlastníci nemají příliš silná hlasovací práva, která by ohrozila rozhodování společnosti o svých činnostech; zdůrazňuje, že je třeba definovat kritické obranné prostředky (např. klíčové průmyslové kapacity a kritické technologie);

47. připomíná, že po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se působnost politiky EU v oblasti průmyslu, vesmíru a výzkumu rozšířila i na záležitosti obrany; poukazuje na to, že programy Unie v dalších oblastech, jako je vnitřní bezpečnost, bezpečnost hranic, zvládání katastrof a rozvoj, přináší značné naděje na společný rozvoj kapacit souvisejících s těmito politikami a s prováděním misí SBOP; vyzývá Komisi, aby vytvořila trvalé postupy pro spolupráci mezi Komisí, ESVČ, agenturou EDA a členskými státy v oblasti společného trhu, průmyslu, vesmíru, výzkumu a vývoje; žádá Komisi, aby vytvořila trvalé propojení mezi institucemi a agenturami EU v oblasti vnitřní bezpečnosti (Frontex, Europol, ENISA) a vnější bezpečnosti a obrany (Evropská obranná agentura, ESVČ);

48. bere na vědomí návrhy Komise na lepší provádění směrnic 2009/81/ES (veřejné zakázky v oblasti obrany a bezpečnosti) a 2009/43/ES (transfery produktů pro obranné účely v rámci vnitřního trhu); domnívá se, že je nutno rovněž určit, co spadá do kategorie zařízení a technologie velké strategické hodnoty a není pokryto směrnicí 2009/81/ES (zařízení pro zásadní bezpečnostní zájmy) ani směrnicí 2004/18/ES (zařízení, jehož využití souvisí s obranou, ale ne výlučně); je přesvědčen, že společnosti z EU, které působí v tomto odvětví, potřebují specifické právní a finanční prostředí, které jim umožní, aby byly konkurenceschopné, a tím zachovaly strategickou autonomii EU;

49. bere na vědomí úmysl Rady zavést režim bezpečnosti dodávek v celé EU, který zajistí, aby si členské státy navzájem poskytovaly pomoc a pohotově vzájemně reagovaly na své požadavky, pokud jde o obranu; očekává plán Komise, který bude obsahovat relevantní možnosti, jak tento systém zavést, a zelenou knihu, která má být zveřejněna na téma kontroly zahraničních investic ve strategických společnostech v odvětví obrany; vítá skutečnost, že agentura EDA přijala posílené rámcové ujednání o bezpečnosti dodávek mezi členskými státy jako důležitý dobrovolný a právně nezávazný mechanismus, aby členské státy mohly zlepšit vzájemnou podporu a pomoc v rámci bezpečnosti dodávek; vyzývá agenturu EDA a Komisi, aby společně vyvinuly další prostředky a iniciativy na podporu bezpečnosti dodávek v celé EU a aby podpořily členské státy při provádění nového rámcového ujednání;

50. vyzývá Komisi, aby jednoznačně identifikovala a mobilizovala finanční prostředky a nástroje EU, jejichž cílem je pomoci vytvořit společný evropský trh pro obranný průmysl;

51. vítá přijetí změn v seznamech kontroly vývozu v rámci Wassenaarského ujednání týkajících se technologií pro špionáž a sledování, které byly nedávno uplatněny i na úrovni EU; zdůrazňuje však, že je třeba učinit více, aby se předešlo nekontrolované výrobě a vývozu technologií, které mohou být použity k útoku na kritickou infrastrukturu EU a porušování lidských práv; žádá proto Komisi, aby co nejdříve předložila návrh na revizi nařízení o vývozu zboží dvojího užití;

52. domnívá se, že žádná vláda není schopna sama zahájit skutečně zásadní programy výzkumu a vývoje; připomíná prohlášení Rady z prosince 2008 o posílení kapacit a závazek členských států dosáhnout kolektivního cíle v podobě vyčlenění 2 % výdajů na obranu na financování výzkumu; žádá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise a vedoucí agentury EDA o poskytnutí údajů o tom, jaká je v tomto ohledu současná situace; je proto potěšen návrhy Komise týkajícími se vytvoření synergií mezi výzkumem pro civilní a pro obranné účely; v této souvislosti zdůrazňuje, že program Horizont 2020 pro výzkum v otázkách bezpečnosti skýtá značné příležitosti k rozvoji schopností v tomto směru; vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily toto výzkumné poslání na podporu vnějších politik Unie, včetně technologického vývoje v oblasti technologií dvojího užití pro zlepšení interoperability mezi civilní ochranou a vojenskými silami, jak je uvedeno ve zvláštním programu zřizujícím Horizont 2020; dále žádá Komisi a členské státy, aby příslušné výzkumné činnosti zahrnuly do ročních pracovních programů; je rovněž potěšen zahájením přípravných akcí a doufá, že v oblasti SBOP bude dalším krokem financování příslušného výzkumu v příštím víceletém finančním rámci; zdůrazňuje, že je důležité, aby byl proveden pilotní projekt týkající se výzkumu SBOP realizovaný společně Evropskou komisí a agenturou EDA, jak Parlament navrhl v rozpočtu na rok 2015 ve snaze, aby agentura plnila cíle Unie a rozpočet Unie; v této souvislosti pokládá za politováníhodné, že Komise Parlamentu neposkytla hodnocení potenciálu článku 185 SFEU, jak požadoval ve svém usnesení ze dne 21. listopadu 2013 o evropské technologické a průmyslové základně obrany;

53. vyzývá nicméně k větší bdělosti, pokud jde o otázky správy a řízení, práv duševního vlastnictví, spolufinancování a pravidel účasti na uvedené přípravné akci týkající se obrany; žádá členské státy, aby se plně účastnily rozhodovacího procesu, aby nedocházelo k byrokratickým zádrhelům a bylo zaručeno, že programy budou odpovídat strategickým potřebám SBOP a členských států;

54. připomíná velmi citlivou a strategickou povahu výzkumu v oblasti obrany, ať už z hlediska průmyslové konkurenceschopnosti, nebo strategické autonomie EU, a žádá přijetí odpovídající politiky duševního vlastnictví v souvislosti s bezpečností a obranou, aby byly chráněny výsledky tohoto výzkumu; očekává v tomto ohledu návrhy Komise, ale také obranného průmyslu;

55. bere na vědomí návrhy Komise, které mají za cíl podpořit zavedení společných norem a postupů certifikace pro obranná zařízení; očekává plán agentury EDA a Komise na vypracování průmyslových norem v oblasti obrany a také náměty agentur EDA a EASA, jak zlepšit vzájemné uznávání vojenské certifikace v EU; vyjadřuje politování nad neochotou evropských normalizačních organizací vydat produktům pro obranné účely normalizační značky;

56. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsedovi Evropské rady, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi NATO, předsedovi Parlamentního shromáždění NATO, generálnímu tajemníkovi OSN, úřadujícímu předsedovi Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), předsedovi Parlamentního shromáždění OBSE, předsedovi Shromáždění Africké unie a generálnímu tajemníkovi Sdružení států jihovýchodní Asie.

(1)

Úř. věst. L 146, 10.6.2009, s. 1.

(2)

Úř. věst. L 216, 20.8.2009, s. 76.

(3)

Přijaté texty, P7_TA(2013)0513.

(4)

Přijaté texty, P7_TA(2013)0514.

(5)

Přijaté texty, P7_TA(2013)0380.

(6)

Přijaté texty, P7_TA(2013)0381.

(7)

Přijaté texty, P7_TA(2012)0457.

(8)

Přijaté texty, P7_TA(2014)0286.

(9)

Přijaté texty, P7_TA(2013)0278.

(10)

http://eeas.europa.eu/library/publications/2013/3/2013_eeas_review_cs.pdf


MENŠINOVÉ STANOVISKO

ke zprávě o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky (na základě výroční zprávy Rady určené Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice (2014/2220(INI))

Výbor pro zahraniční věci, zpravodaj: Arnaud Danjean

Menšinové stanovisko předložené Sabine Lösingovou a Takisem Hadjigeorgiou, poslanci EP ze skupiny GUE/NGL

Zpráva lituje toho, že jsou nyní jen zřídka navrhovány mise s výkonným mandátem, a vyzývá k robustnějším zásahům. Zpráva požaduje větší rozvoj spolupráce při vyzbrojování, společného využívání a sdílení zařízení, větší investice do obrany a přijetí stejných kapacitních cílů, jako má NATO (minimálně 2 % HDP na výdaje na obranu).

Vznášíme proti této zprávě námitky, protože:

•   neodráží negativní a eskalující působení EU v současných konfliktech v jižním a východním sousedství EU

•   prosazuje daňové pobídky na evropské úrovni pro projekty v oblasti obrany a bezpečnosti, vojenské využívání systému Galileo, je pro projekt vojenských dronů (RPAS) financovaný EU, nahrává vojensko-průmyslovému komplexu, žádá zavedení celoevropského režimu bezpečnosti dodávek

•   podporuje sloučení civilního a vojenského výzkumu s cílem využívat civilní kapacity pro vojenské účely, podporuje samostatný rozpočtový oddíl pro výzkum k financování vojenského výzkumu

•   vydírá tvrzením, že hospodářská krize vede ke škrtům výdajů na obranu, které ohrožují strategickou autonomii Unie a vedou k nedostatku vojenských kapacit

•   podporuje a prosazuje rozšíření mechanismu ATHENA i na financování vojenských misí EU mimo parlamentní kontrolu

•   důrazně požaduje nasazení bojových skupin EU do všech typů operací k řešení krize

Požadujeme:

-    radikální (i chemické, biologické, radiologické a jaderné) odzbrojení na úrovni EU i na celosvětové úrovni;

-    žádné vojenské financování z rozpočtu EU;

-    provádění všech činností výlučně v souladu s Chartou OSN a mezinárodním právem;

-    civilní EU, výhradně civilní a mírový přístup k řešení konfliktů, oddělení civilních složek od vojenských;

-    jasné oddělení EU od NATO.


VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

9.3.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

45

18

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Lars Adaktusson, Michèle Alliot-Marie, Francisco Assis, Petras Auštrevičius, Amjad Bashir, Bas Belder, Goffredo Maria Bettini, Elmar Brok, Klaus Buchner, James Carver, Fabio Massimo Castaldo, Lorenzo Cesa, Aymeric Chauprade, Andi Cristea, Arnaud Danjean, Mark Demesmaeker, Georgios Epitideios, Eugen Freund, Michael Gahler, Richard Howitt, Sandra Kalniete, Manolis Kefalogiannis, Tunne Kelam, Afzal Khan, Janusz Korwin-Mikke, Eduard Kukan, Ilhan Kyuchyuk, Arne Lietz, Barbara Lochbihler, Sabine Lösing, Andrejs Mamikins, Ramona Nicole Mănescu, David McAllister, Jean-Luc Mélenchon, Tamás Meszerics, Francisco José Millán Mon, Javier Nart, Pier Antonio Panzeri, Demetris Papadakis, Kati Piri, Andrej Plenković, Cristian Dan Preda, Jozo Radoš, Alyn Smith, Jaromír Štětina, Eleni Theocharous, László Tőkés, Ivo Vajgl, Johannes Cornelis van Baalen, Geoffrey Van Orden, Hilde Vautmans, Boris Zala

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Nicolas Bay, Reinhard Bütikofer, Ana Gomes, Andrzej Grzyb, Gabrielius Landsbergis, Juan Fernando López Aguilar, Antonio López-Istúriz White, David Martin, Helmut Scholz, Janusz Zemke

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Eric Andrieu

Právní upozornění