Postup : 2013/0255(APP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0055/2015

Předložené texty :

A8-0055/2015

Rozpravy :

PV 28/04/2015 - 12
CRE 28/04/2015 - 12

Hlasování :

PV 29/04/2015 - 10.64
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2015)0173

PRŮBĚŽNÁ ZPRÁVA     
PDF 257kWORD 234k
18.3.2015
PE 546.675v02-00 A8-0055/2015

o návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce

(COM(2013)0534 – 2013/0255(APP))

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

Zpravodajka: Monica Macovei

POZM. NÁVRHY
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 STANOVISKO Výboru pro právní záležitosti
 DOPIS VÝBORU PRO ROZPOČTOVOU KONTROLU
 VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce

(COM(2013)05342013/0255(APP))

Evropský parlament,

–   s ohledem na návrh nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (COM(2013)0534),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2014 o návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce(1),

–   s ohledem na návrh směrnice o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (COM(2012)0363),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz: doporučené kroky a iniciativy(2),

–   s ohledem na návrh nařízení o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) (COM(2013)0535),

–   s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, články 2, 6 a 7 Smlouvy o Evropské unii a na Listinu základních práv Evropské unie,

–   s ohledem na návrh usnesení Rady ze dne 30. listopadu 2009 o cestovní mapě pro posílení procesních práv podezřelých nebo obviněných osob v trestním řízení,

–   s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 86, 218, 263, 265, 267, 268 a 340 této smlouvy,

–   s ohledem na čl. 99 odst. 3 jednacího řádu,

–   s ohledem na průběžnou zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A8-0055/2015);

A. vzhledem k tomu, že podle údajů, které Komise shromáždila a analyzovala, byl vymezen průměrný objem podezření z podvodů týkajících se finančních zájmů Unie na výši přibližně 500 milionů EUR ročně, i když se lze oprávněně domnívat, že podvody mohou ohrožovat finanční prostředky ve výši až tří miliard EUR ročně;

B.  vzhledem k nízké míře podaných obvinění – přibližně 31 % za osm let od roku 2006 do roku 2013 – oproti počtu doporučení týkajících se soudního řešení, která vydal úřad OLAF členským státům, a vzhledem k tomu, že jedním z cílů Úřadu evropského veřejného žalobce je vyrovnání tohoto rozdílu;

C. vzhledem k tomu, že účinnost některých členských států, pokud jde o odhalování a stíhání podvodů poškozujících finanční zájmy EU, mohla být nižší, v důsledku čehož vzniká škoda daňovým poplatníkům ze všech členských států přispívajících do rozpočtu Unie;

D.  vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 12. března 2014 vyzval Radu, aby jej pomocí souvislého toku informací a stálých konzultací v široké míře zapojila do svých legislativních prací;

E.  vzhledem k tomu, že by rozdílné právní řády, tradice a systémy vymáhání práva a soudnictví v členských státech neměly bránit či vytvářet překážky v boji proti podvodům a trestným činům poškozujícím finanční zájmy Unie;

F.  vzhledem k tomu, že terorismus je financován prostřednictvím organizované trestné činnosti, přičemž zdrojem jeho financování jsou podvody páchané skupinami organizovaného zločinu;

G.  vzhledem k tomu, že článek 86 Smlouvy o fungování Evropské unie umožňuje rozšíření pravomocí Úřadu evropského veřejného žalobce, aby zahrnovaly boj proti závažné trestné činnosti s přeshraničním rozměrem; vzhledem k tomu, že Rada může tuto možnost zvážit v okamžiku, kdy bude Úřad evropského veřejného žalobce zřízen a bude řádně fungovat;

1.   opakovaně potvrzuje své pevné odhodlání projednat prioritní otázky s cílem zřídit Úřad evropského veřejného žalobce a vymezit zásady a podmínky, za nichž k tomu může udělit svůj souhlas;

2.   opakuje body obsažené ve své předchozí průběžné zprávě přijaté v usnesení ze dne 12. března 2014 a snaží se je doplnit a aktualizovat podle posledního vývoje jednání Rady;

3.   vyzývá Radu, aby Parlamentu v zájmu zajištění transparentnosti a demokratické legitimity poskytovala veškeré informace a vedla s ním pravidelné konzultace; důrazně vyzývá Radu, aby náležitě zohlednila postoje Parlamentu, což je podmínkou k zajištění souhlasu s přijetím nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce;

4.   připomíná, že Úřad evropského veřejného žalobce by měl mít působnost v oblasti trestných činů poškozujících finanční zájmy Unie; v tomto ohledu připomíná, že příslušné trestné činy mají být vymezeny v navrhované směrnici o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (dále jen „směrnice PIF“); uznává pokrok, kterého v jednáních o přijetí směrnice PIF společní normotvůrci dosáhli, a vyzývá Radu, aby obnovila své úsilí o dosažení dohody na této směrnici, která je podmínkou pro zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce;

5.   má za to, že v zájmu zvýšení účinnosti boje proti podvodům, míry zpětného vymáhání a důvěry daňových poplatníků v orgány EU je zapotřebí uplatnit inovativní přístup k vyšetřování, stíhání a obžalovávání pachatelů podvodů poškozujících finanční zájmy Unie;

6.   považuje za zcela zásadní, aby byl zřízen společný, silný a nezávislý Úřad evropského veřejného žalobce, kterému bude příslušet vyšetřování, stíhání a obžalovávání pachatelů trestných činů poškozujících finanční zájmy Unie, a jakékoli jiné slabší řešení považuje za přítěž pro rozpočet Unie;

Nezávislý Úřad evropského veřejného žalobce

7.   zdůrazňuje, že struktura Úřadu evropského veřejného žalobce by měla být plně nezávislá na vnitrostátních vládách a orgánech EU a chráněna před politickými vlivy a tlaky; vyzývá proto k otevřenosti, objektivitě a transparentnosti při výběrových a jmenovacích řízeních na funkce evropského nejvyššího žalobce, zástupců evropského nejvyššího žalobce, evropských žalobců a pověřených evropských žalobců; domnívá se, že aby se předešlo veškerým střetům zájmů, měla by být funkce evropského žalobce pozicí na plný úvazek;

8.   zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby se Parlament zapojil do postupů jmenování evropských žalobců, a navrhuje uspořádat otevřené výběrové řízení pro uchazeče, kteří splňují nezbytná kritéria, pokud jde o integritu, odborné znalosti, zkušenosti a dovednosti; má za to, že evropští žalobci by měli být jmenováni po společné dohodě Rady a Parlamentu na základě užšího seznamu kandidátů, který sestaví Komise, a po následném posouzení nezávislou skupinou odborníků sestavenou z řad obecně uznávaných soudců, státních zástupců a právníků; evropský nejvyšší žalobce by měl být po slyšení v Parlamentu jmenován stejným postupem;

9.   má za to, že členy kolegia by mělo být možné odvolat na základě rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie na žádost Rady, Komise, Parlamentu a/nebo evropského nejvyššího žalobce;

10. zdůrazňuje, že členské státy musí do postupů jmenování pověřených evropských žalobců zapojit vnitrostátní orgány justiční samosprávy, a to v souladu s vnitrostátními právními předpisy a postupy;

11. vítá ustanovení obsažené ve znění Rady, pokud jde o povinnost podávat výroční zprávy orgánům EU s cílem zajistit průběžné hodnocení činností vykonávaných tímto novým subjektem; vyzývá Radu, aby zajistila, že výroční zpráva bude obsahovat mimo jiné podrobné údaje o ochotě vnitrostátních orgánů spolupracovat s Úřadem evropského veřejného žalobce;

Jasné rozdělení pravomocí mezi Úřadem evropského veřejného žalobce a vnitrostátními orgány

12. má za to, že pravidla upravující rozdělení pravomocí mezi Úřadem evropského veřejného žalobce a vnitrostátními orgány by měla být jasně definována, aby se zabránilo veškeré nejistotě nebo nesprávnému výkladu v operativní fázi: Úřad evropského veřejného žalobce by měl mít pravomoc vyšetřovat a stíhat trestné činy podvodů poškozujících finanční zájmy Unie vymezené ve směrnici o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie; má za to, že Úřad evropského veřejného žalobce by měl proto rozhodnout jako první o tom, zda má ve věci pravomoc, a zahájit vlastní vyšetřování dříve než vnitrostátní orgány, aby se předešlo souběžným vyšetřováním, která jsou neúčinná;

13. trvá na tom, že by vnitrostátní orgány, které vyšetřují trestné činy, jež mohou spadat do působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce, měly mít povinnost vyrozumět jej o veškerých těchto vyšetřováních; opakovaně zdůrazňuje, že v zájmu zajištění nezávislosti a efektivity tohoto úřadu je zapotřebí, aby byl Úřad evropského veřejného žalobce oprávněn taková vyšetřování převzít, pokud se k tomu rozhodne;

14. znovu připomíná, že pravomoci Úřadu evropského veřejného žalobce by se měly vztahovat na trestné činy nepoškozující finanční zájmy Unie pouze v případě, že budou splněny všechny tyto podmínky:

a)           konkrétní jednání představuje jak trestný čin poškozující finanční zájmy Unie, tak trestné činy jiné povahy; a dále

         b)          trestné činy poškozující finanční zájmy Unie mají dominantní povahu, přičemž ostatní trestné činy jsou pouze doplňkového rázu; a dále

c)           ostatní trestné činy by nebylo možné dále stíhat a trestat, pokud by nebyly stíhány a souzeny spolu s trestnými činy, které poškozují finanční zájmy Unie; rovněž má za to, že v případě sporu ohledně příslušnosti mezi Úřadem evropského veřejného žalobce a vnitrostátními orgány pověřenými trestním stíháním by měl Úřad evropského veřejného žalobce na ústřední úrovni rozhodnout o tom, kdo povede vyšetřování a stíhání; dále má za to, že určení příslušnosti v souladu s těmito kritérii by mělo vždy podléhat soudnímu přezkumu;

Efektivní struktura pro účinné projednávání případů

15. vyjadřuje politování nad tím, že oproti hierarchické struktuře, kterou Komise původně navrhla, uvažují členské státy o možnosti zřídit kolegiální strukturu; v této souvislosti je přesvědčen o tom, že rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, volbě příslušného soudu, postoupení nebo zamítnutí věci a transakci by měla být přijímána senáty na centrální úrovni;

16. zdůrazňuje skutečnost, že senáty by měly hrát hlavní roli při vyšetřování a stíhání a jejich činnost by se neměla omezovat jen na koordinační funkce, ale měly by vykonávat i dozor nad místní činností evropských pověřených žalobců;

17. je znepokojen automatickou vazbou mezi evropským veřejným žalobcem v centrálním úřadě a případem podaným v jeho členském státě, neboť tato vazba by mohla způsobovat zjevné potíže, pokud jde o nezávislost žalobců a stejnoměrné přidělování případů;

18. vyzývá proto k racionální organizaci pracovní náplně Úřadu na centrální úrovni: v této souvislosti konstatuje, že systém přidělování případů jednotlivým senátům by se měl zakládat na předem určených a objektivních kritériích; rovněž předesílá, že v další fázi by mohla být navržena odborná specializace senátů;

19. je přesvědčen o tom, že potřebné znalosti, odbornost a zkušenosti ve věci vnitrostátních systémů vymáhání práva zajistí personál Úřadu evropského veřejného žalobce v centrální kanceláři;

Vyšetřovací opatření a přípustnost důkazů

20. vyzývá normotvůrce, aby zaručil zjednodušení postupů, jejichž prostřednictvím získává Úřad evropského veřejného žalobce příslušné povolení k vyšetřovacím opatřením v přeshraničních případech a které musí být v souladu s právními předpisy členských státu místa výkonu příslušného vyžádaného opatření; připomíná, že společní normotvůrci se dohodli na kritériích, která musí být naplněna, aby mohly členské státy požadovat vyšetřovací opatření na základě zásady vzájemného uznávání, zakotvené ve směrnici 2014/41/EU o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech; má za to, že tatáž kritéria by měla platit i u vyšetřovacích opatření, která má povolovat Úřad evropského veřejného žalobce, a to zejména, pokud jde o důvody pro odmítnutí;

21. vyzývá Radu, aby zajistila přípustnost důkazů shromážděných Úřadem evropského veřejného žalobce zcela v souladu s příslušnými evropskými a vnitrostátními právními předpisy v celé Unii, neboť je to zásadní pro zajištění účinnosti stíhání, a v souladu s článkem 6 SEU, Listinou základních práv Evropské unie a Evropskou úmluvou o lidských právech;

22. zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby Úřad evropského veřejného žalobce aktivně usiloval o získání veškerých relevantních důkazů, ať usvědčujících, nebo vyviňujících; dále trvá na tom, že je nezbytné přiznat podezřelé nebo obviněné osobě ve všech vyšetřováních, která Úřad evropského veřejného žalobce povede, určitá práva týkající se důkazů, a to zejména:

a)           podezřelé nebo obviněné osoby by měly mít právo předkládat důkazy k posouzení Úřadem evropského veřejného žalobce;

b)          podezřelé nebo obviněné osoby by měly mít právo požádat Úřad evropského veřejného žalobce o shromáždění veškerých důkazů významných z hlediska vyšetřování, včetně jmenování znalců a výslechu svědků;

23. vzhledem k tomu, že u přeshraničních trestných činů, které spadající do působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce, může být dána příslušnost vícero jurisdikcí, považuje za zásadní zajistit, aby evropští žalobci, evropští pověření žalobci a vnitrostátní orgány pověřené stíháním plně dodržovali zásadu ne bis in idem, pokud jde o stíhání trestných činů spadajících do pravomoci Úřadu evropského veřejného žalobce;

Možnost uplatnit soudní přezkum

24. potvrzuje, že v souvislosti s činností Úřadu evropského veřejného žalobce by mělo být vždy respektováno právo na soudní opravný prostředek, a je si rovněž vědom, že je zapotřebí, aby Úřad mohl provádět své úkony účinně; proto má za to, že by rozhodnutí Úřadu evropského veřejného žalobce měla podléhat soudnímu přezkumu u příslušného soudu; zdůrazňuje, že rozhodnutí senátů, jako jsou například rozhodnutí o určení příslušnosti k trestnímu stíhání, zamítnutí či postoupení věci nebo transakci, by měla podléhat soudnímu přezkumu ze strany soudů Unie;

25. má za to, že pro účely soudního přezkumu všech vyšetřovacích a jiných procesních opatření přijatých v souvislosti s výkonem trestního stíhání by příslušné soudy členských států měly považovat Úřad evropského veřejného žalobce za vnitrostátní orgán;

Soudržná právní ochrana podezřelých nebo obviněných osob

26. připomíná, že nový Úřad by měl vykonávat svou činnost tak, aby plně respektoval práva podezřelých nebo obviněných osob, která jsou zakotvena v článku 6 SEU, článku 16 SFEU, v Listině základních práv Evropské unie a v legislativních opatřeních, která již byla na úrovni Unie přijata v oblasti procesních práv podezřelých a obviněných osob v souvislosti s trestním řízením a v oblasti ochrany osobních údajů;

27. potvrzuje, že budoucí směrnice o právní pomoci by se měla vztahovat rovněž na veškeré podezřelé nebo obviněné osoby, které Úřad evropského veřejného žalobce vyšetřuje nebo stíhá; vyzývá členské státy, aby po dobu neexistence takové směrnice EU zajistily účinný přístup k právní pomoci v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy;

28. zdůrazňuje, že všechny podezřelé nebo obviněné osoby, které Úřad evropského veřejného žalobce vyšetřuje nebo stíhá, mají právo na ochranu svých osobních údajů; v této souvislosti zdůrazňuje, že zpracování osobních údajů v rámci činnosti Úřadu evropského veřejného žalobce musí podléhat nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001; zdůrazňuje, že jakákoli zvláštní ustanovení týkající se ochrany údajů, která mají být uvedena v nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, mohou pouze doplňovat a dále rozvíjet ustanovení obsažená v nařízení (ES) č. 45/2001, a to pouze v nezbytném rozsahu;

29.  opakovaně potvrzuje své pevné odhodlání zřídit Úřad evropského veřejného žalobce a reformovat Eurojust v souladu s předpokladem Komise uvedeným v obou jejích návrzích; žádá, aby Komise upravila odhady dopadu na rozpočet podle kolegiální struktury; vyzývá k vyjasnění vztahů mezi Eurojustem, Úřadem evropského veřejného žalobce a Úřadem OLAF, aby byly vymezeny jejich příslušné úkoly při ochraně finančních zájmů EU; vyzývá Radu a Komisi, aby v zájmu zvýšení účinnosti vyšetřování posoudily možnosti pro důslednější integrovaný přístup těchto subjektů;

30. naléhavě vyzývá Radu, aby se řídila výše uvedenými doporučeními, a zdůrazňuje, že tyto podmínky jsou zásadní pro to, aby Parlament vyslovil s návrhem nařízení Rady souhlas;

31. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1)

     Přijaté texty, P7_TA(2014)0234.

(2)

     Přijaté texty, P7_TA(2013)0444.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Přidaná hodnota Úřadu evropského veřejného žalobce spočívá v tom, že trestní vyšetřování a stíhání bude na úrovni Evropské unie provádět jediný a nezávislý úřad, jenž bude mít pravomoc ve věcech podvodů v souvislosti s finančními prostředky EU, což by se mělo promítnout v důslednějším stíhání, zlepšení zpětného vymáhání peněžních prostředků a ve zvýšení důvěry daňových poplatníků v orgány Evropské unie. Přestože stávající systém funguje v některých členských státech dobře, v rámci celé Unie se v oblasti stíhání a zpětného získávání prostředků prokazuje spíše jeho neúčinnost.

Obecně by zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce mělo vycházet z konkrétní potřeby napravit stávající situaci, kdy za osm let (2006–2013) dosahovala průměrná míra obvinění vycházejících z doporučení úřadu OLAF výše 31 %. Důsledkem této situace je nízká míra zpětného vymáhání peněž našich občanů, což je nepřijatelné, a musí tudíž dojít k zásadní změně.

Zpravodajka by chtěla předložit novou průběžnou zprávu, která by nastiňovala politické priority Evropského parlamentu a hlavní zásady a podmínky, za nichž může Parlament vyslovit souhlas s návrhem normotvůrce. Evropský parlament prokázal od přijetí návrhu Komise z července roku 2013 velký zájem a odhodlání zapojit se do legislativního procesu. Parlament vyzval ve svém usnesení z 12. března 2014 Radu, aby jej široce zapojila do svých činností a podal řadu politických námětů, které řešily některé z nejzávažnějších projednávaných aspektů: struktura, nezávislost, proces rozhodování, pravomoc, vyšetřovací nástroje, přípustnost důkazů, soudní přezkum, právní ochrana.

Z rozprav Rady pro spravedlnost a vnitřní věci dosud vzešly podněty směřující ke kolegiálnímu orgánu, jenž by se skládal z jednoho evropského žalobce za každý členský stát a jemuž by předsedal nejvyšší žalobce, a k paralelní působnosti nového úřadu a vnitrostátních orgánů trestního stíhání. Rozhodnutí o těchto otázkách bude mít pozitivní nebo negativní dopady na účinnost fungování Úřadu evropského veřejného žalobce a na celkovou přidanou hodnotu tohoto nového unijního subjektu.


STANOVISKO Výboru pro právní záležitosti (26.2.2015)

pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

k návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce

(COM(2013)05342013/0255(APP))

Navrhovatel: Victor Negrescu

PA_Consent_Interim

NÁVRHY

Výbor pro právní záležitosti vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako věcně příslušný výbor, aby do své zprávy začlenil tyto návrhy:

Právní východiska

–   s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci ze dne 3. března 2014 k návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2014 o návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce(1),

Doporučení

1.  opakovaně zdůrazňuje obsah stanoviska Výboru pro právní záležitosti ze dne 3. března 2014 a hodlá se zabývat řadou doplňujících prvků, a to i s ohledem na nový vývoj v rámci jednání Rady;

2.  zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby byla zajištěna nezávislost Úřadu evropského veřejného žalobce, evropského nejvyššího žalobce a jeho zástupců, evropských žalobců a evropských pověřených žalobců a zejména, aby se zabránilo jakémukoli jejich neoprávněnému ovlivňování ze strany stranických, vnitrostátních politických, správních či justičních orgánů; domnívá se, že post evropského žalobce by měl být postem na plný úvazek;

3.  opakovaně potvrzuje své pevné odhodlání vytvořit Úřad evropského veřejného žalobce a reformovat Eurojust, jak předpokládá Komise ve svém návrhu nařízení o Eurojustu; zastává však názor, že reforma Eurojustu by měla být pozastavena do doby, než Rada k Úřadu evropského veřejného žalobce přijme obecný přístup; trvá na tom, aby se k této věci přistupovalo jako k celku vzhledem k úzké spolupráci Úřadu evropského veřejného žalobce a Eurojustu;

4.  domnívá se, že oblast působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce by měla být jednoznačně vymezena, aby se vyloučila právní nejistota, pokud jde o trestné činy spadající do jeho působnosti; v tomto ohledu vyzývá Radu, aby vyjasnila pravomoci agentury Eurojust a úřadů Europol a OLAF, aby tak úlohy všech jednotlivých orgánů odpovídajících za ochranu finančních zájmů EU byly jasně vymezeny a rozlišeny;

5.  vítá návrh, podle něhož by měl Úřad evropského veřejného žalobce předkládat výroční zprávu orgánům EU s cílem zajistit transparentnost a umožnit obecné posouzení jeho činnosti, a zdůrazňuje, že by tato povinnost neměla sloužit k ovlivňování budoucí činnosti Úřadu evropského veřejného žalobce ze strany jakéhokoliv orgánu EU;

6.  zdůrazňuje, že ke jmenování evropského veřejného žalobce a jeho zástupců je zapotřebí otevřené, transparentní a nezávislé výběrové řízení, a navrhuje uspořádat otevřené výběrové řízení pro uchazeče s odpovídajícími odbornými znalostmi, zkušenostmi a dovednostmi, jejichž užší seznam vypracuje Komise, přičemž by tito uchazeči byli následně posouzeni nezávislou skupinou odborníků; navrhuje, aby byl seznam předběžně vybraných kandidátů předán Parlamentu a Radě a oba orgány byly zmocněny k dalším pohovorům s kandidáty uvedenými na tomto seznamu; vyzývá proto k plnému zapojení Parlamentu do výběrového řízení na post evropského žalobce a jeho zástupců, přičemž konečné rozhodnutí o jmenování učiní Rada se souhlasem Parlamentu;

7.  doporučuje, aby se Úřad evropského veřejného žalobce zejména zaměřil na jmenování evropských žalobců a evropských pověřených žalobců a na to, aby splňovali kritéria týkající se kvalifikace, odborných zkušeností a nezávislosti při zajištění vyváženého geografického zastoupení;

8.  zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby se Úřad evropského veřejného žalobce věnoval se stejnou důsledností projednávání a vyšetřování případů trestných činů týkajících se poškozování finančních zájmů EU ze všech zúčastněných členských států bez ohledu na kritéria, která by vycházela ze zohlednění určitých zeměpisných oblastí, minulých případů či šetření, a aby uplatňoval kvalitativní přístup založený na objektivních kritériích;

9.  zdůrazňuje, že je třeba vyjasnit, jakým způsobem bude probíhat účinná spolupráce Úřadu evropského veřejného žalobce a všech členských států;

10. doporučuje, aby se Úřad evropského veřejného žalobce věnoval zejména přeshraniční trestné činnosti poškozující finanční zájmy EU, neboť tato problematika je velmi složitá a je s ní spjata vysoká míra nebezpečnosti a značný rozsah škod; potvrzuje nicméně, že pravomoc Úřadu evropského veřejného žalobce musí být přesně vymezena, aby bylo možné předem určit typy trestné činnosti, které do ní spadají, a musí být možno jednoznačně rozlišit mezi pravomocemi Úřadu evropského veřejného žalobce a vnitrostátních žalobců; v této souvislosti navrhuje provést pečlivou revizi definic uvedených v článku 13 návrhu Komise, který se týká doplňkové působnosti, aby se předešlo dvojímu stíhání a obcházení právních předpisů; dále doporučuje zajistit, aby vyšetřovací nástroje a opatření, které bude mít k dispozici Úřad evropského veřejného žalobce, byly jednotné, přesně definované a slučitelné se všemi právními řády členských zemí, aby se vyloučila možnost spekulativní volby jurisdikce;

11. opětovně zdůrazňuje, že jakákoli opatření a vyšetřování prováděná všemi žalobci a personálem Úřadu evropského veřejného žalobce musí probíhat plně v souladu s právními zásadami, především co se týče práv podezřelých či obviněných osob, jako je presumpce neviny, a to až do vynesení konečného pravomocného rozsudku v dané věci, právo na spravedlivý proces, právo odmítnout výpověď, právo na obhajobu a právní pomoc a zásada non bis in idem; vyzývá členské státy, aby zajistily přijetí harmonizovaných opatření týkajících se uznání a přípustnosti důkazů předložených Úřadem evropského veřejného žalobce; především se domnívá, že podmínky pro přípustnost důkazů by měly být stanoveny tak, aby byla dodržena veškerá práva zaručená Listinou základních práv Evropské unie a Evropskou úmluvou o lidských právech v souladu s výkladem v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva a článkem 6 Smlouvy o Evropské unii; domnívá se, že Úřad evropského veřejného žalobce by měl aktivně usilovat o získání veškerých relevantních důkazů, ať usvědčujících, nebo vyviňujících;

12. vyjadřuje politování nad tím, že stávající návrh na zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce omezuje působnost jeho pravomocí na podvody; navrhuje proto, aby poté, co bude Úřad evropského veřejného žalobce vytvořen, Komise předložila návrh na rozšíření mandátu úřadu tak, aby se vztahoval na některé kategorie závažné přeshraniční trestné činnosti, jako je organizovaný zločin a terorismus;

13. vyzývá Radu, aby poskytla podrobné informace o tom, jaký dopad by měla navrhovaná struktura v podobě kolegia na rozpočet EU; je přesvědčen, že by za všech okolností měla být rozhodnutí týkající se volby příslušné jurisdikce, rozhodnutí o stíhání, rozhodnutí o odložení případu, rozhodnutí o předání případu a rozhodnutí o dohodě přijímána na centrální úrovni;

14. potvrzuje, že v souvislosti s činností Úřadu evropského veřejného žalobce by mělo být vždy respektováno právo na soudní opravný prostředek; proto se domnívá, že by rozhodnutí evropského veřejného žalobce měla podléhat soudnímu přezkumu u příslušného soudu; v této souvislosti trvá na tom, že rozhodnutí přijímaná evropským veřejným žalobcem před soudním řízením nebo nezávisle na něm, jako je rozhodnutí o zahájení vyšetřování, volba jurisdikce žalobce, odložení případu nebo rozhodnutí o dohodě by měla podléhat soudnímu přezkumu u soudů Unie; zdůrazňuje, že Úřad evropského veřejného žalobce by měl nahrazovat veškeré škody podle vnitrostátního práva způsobené nezákonným či nespravedlivým stíháním;

15. domnívá se, že kromě výroční zprávy Úřadu evropského veřejného žalobce o jeho obecné činnosti by nařízení mělo obsahovat ustanovení o přezkumu týkajícím se kontroly cílů zřízení úřadu a dosažených výsledků, aby se určily nedostatky a mezery, které je třeba řešit.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

24.2.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

16

3

4

Členové přítomní při konečném hlasování

Joëlle Bergeron, Marie-Christine Boutonnet, Jean-Marie Cavada, Kostas Chrysogonos, Therese Comodini Cachia, Mady Delvaux, Andrzej Duda, Rosa Estaràs Ferragut, Laura Ferrara, Mary Honeyball, Sajjad Karim, Gilles Lebreton, António Marinho e Pinto, Jiří Maštálka, Evelyn Regner, Pavel Svoboda, József Szájer, Axel Voss, Tadeusz Zwiefka

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Pascal Durand, Heidi Hautala, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Victor Negrescu, Viktor Uspaskich

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Krisztina Morvai

(1)

Přijaté texty, P7_TA(2014)0234.


DOPIS VÝBORU PRO ROZPOČTOVOU KONTROLU

 

Výbor pro rozpočtovou kontrolu

předseda nebo předsedkyně

IPOL-COM-CONT D(2015)3294

pan Claude Moraes

Předseda

Výbor pro občanské svobody,

Spravedlnost a vnitřní věci

ASP 13G205

Evropský parlament

Věc: Aktualizovaná průběžná zpráva o návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (COM(2013)05342013/0255(APP))

Vážený pane Moraesi,

obracím se na Vás v souvislosti s Vaší nabídkou, která se týká poskytnutí vyjádření ze strany Výboru pro rozpočtovou kontrolu (CONT) k aktualizované průběžné zprávě k návrhu nařízení na zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, kterou připravuje Váš výbor, aby vyjádřil postoj Parlamentu v reakci na aktuální projednávání uvedeného návrhu členskými státy. Chtěla bych Vám tímto předně poděkovat za příkladnou průběžnou spolupráci v této záležitosti.

Jak již bylo zdůrazněno v usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. března 2014, zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce představuje další krok směrem k zavedení evropského prostoru trestního soudnictví a přispívá k posílení nástrojů na ochranu finančních zájmů EU a pro boj proti podvodům, čímž napomáhá posilovat důvěru daňových poplatníků v EU. Vzhledem k tomu, že je zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce ve výlučné pravomoci Rady, vyzývá ji výbor CONT k tomu, aby do své práce plně zapojila Evropský parlament.

Výbor CONT má za to, že je zapotřebí zajistit, aby Úřad evropského veřejného žalobce při své činnosti plně respektoval základní práva a tato důsledně dodržoval, avšak zároveň by měl být všestranným, nekomplikovaným a účinným subjektem, který bude schopen dosahovat maximálních výsledků. Úřad evropského veřejného žalobce by měl být zcela nezávislý na vnitrostátních vládách a orgánech EU a měl by být chráněn před veškerým politickým nátlakem a/nebo vlivem. Rovněž oblast působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce by měla být jednoznačně definována, aby se vyloučila právní nejistota, pokud jde o trestné činy spadající do jeho působnosti. Je nanejvýš důležité, aby Rada vyjasnila pravomoci agentury Eurojust a úřadu OLAF, aby tak úlohy všech tří stávajících orgánů odpovídajících za ochranu finančních zájmů EU byly jasně vymezeny a rozlišeny;

Kromě toho požadujeme, aby byly vyšetřovací nástroje a opatření, jimiž bude Úřad disponovat, jednotné, jednoznačně vymezené a slučitelné s právními systémy členských států, v nichž mají být uplatňovány. Pravidla o přípustnosti důkazů a jejich hodnocení podle článku 30 návrhu Komise musí být jasná, musí se používat jednotně ve všech jurisdikcích, na které se bude působnost Úřadu vztahovat, a musí být plně v souladu s procesněprávními zárukami.

Výbor CONT dále požaduje, aby měla organizační struktura Úřadu na ústřední úrovni k dispozici příslušné dovednosti, zkušenosti a znalosti, aby osoby pověřené vedením vyšetřování měly nezbytné soubory dovedností, které jim umožní vedení takových vyšetřování v právních systémech dotčených členských států.

Bereme na vědomí, že většina členských států v Radě je přesvědčena o tom, že nejvhodnější strukturou pro zajištění nezbytné úrovně dovedností a zkušeností pro vedení vyšetřování by mělo být kolegium evropských žalobců. V této souvislosti se však obáváme toho, že by tato struktura mohla vést ke ztrátě nezávislosti Úřadu či k jeho neúčinnosti, a proto se zvýšenou pozorností sledujeme jednání o struktuře a pravomoci Úřadu, která probíhají v Radě.

Vítáme záměr Rady, podle kterého by měl mít Úřad paralelní pravomoc k vyšetřování trestných činů poškozujících finanční zájmy EU spolu se členskými státy, což umožní zajistit vedení vyšetřování na vhodné úrovni.

Výbor CONT žádá výbor LIBE, aby Radu vyzval k dodržování těchto zásad:

 otevřené a transparentní výběrové řízení pro jmenování evropských veřejných žalobců, přičemž Evropský parlament se plně zapojí do výběrového řízení na pozici nejvyššího evropského žalobce a jeho zástupců, což zajistí skutečně evropský charakter Úřadu a jeho nezávislost na vnitrostátních vládách;

 přidělování případů veřejným žalobcům podle profesních znalostí,

 zřízení decentralizované struktury podle návrhu Komise, která umožní evropským pověřeným žalobcům zahájit a vést vyšetřování ve svém či jiném členském státě, a dále i to, aby vyšetřování probíhalo nadále i v rámci vnitrostátních systémů trestního stíhání, avšak s tím, že Úřad bude zároveň vždy veřejným žalobcem informován o každém zahájení vyšetřování; tím se zabrání problémům, jimž čelí v současnosti úřad OLAF, který je odkázán na orgány členských států, které mu mají poskytovat požadované informace, aby mohl plnit svou funkci;

 v zájmu zajištění účinnosti Úřadu je konečně zapotřebí i to, aby důkazy, které Úřad shromáždí, byly přípustné u soudů členských států a byly plně v souladu s právními předpisy členských států, v nichž probíhá vyšetřování, a plně v souladu s pravidly, která Rada stanovila v nařízení.

S politováním konstatujeme, že návrh na zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce nedoprovází ani návrh na zřízení Evropského trestního soudu jako specializovaného soudu připojeného k Tribunálu podle článku 257 SFEU, ani návrh na evropský rámec procesního práva. Výbor, kterému předsedám, vyzývá Radu, aby tyto návrhy posoudila.

Dále výbor CONT žádá, aby byly provedeny změny čl. 11 písm. a) protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie a článku 19 služebního řádu úředníků Evropské unie, neboť má za to, že je zapotřebí, aby úředníci EU měli stejné postavení jako ostatní občané Unie, čímž se umožní bezprostřední zásahy ze strany Úřadu evropského veřejného žalobce.

Výbor ve stejném duchu žádá, aby byl návrh na zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce plně v souladu s aktuálním legislativním návrhem, který stanoví minimální pravidla týkající se práva na prozatímní právní pomoc pro podezřelé nebo obviněné osoby v rámci trestního řízení (2013/0409(COD)).

Jednání v Radě budeme i nadále pozorně sledovat a pevně doufáme, že při přípravě návrhu průběžné zprávy přihlédnete k našim požadavkům.

S pozdravem

Dr. Inge Gräßleová


VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

9.3.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

41

13

2

Členové přítomní při konečném hlasování

Jan Philipp Albrecht, Martina Anderson, Malin Björk, Michał Boni, Caterina Chinnici, Ignazio Corrao, Agustín Díaz de Mera García Consuegra, Frank Engel, Tanja Fajon, Laura Ferrara, Lorenzo Fontana, Mariya Gabriel, Ana Gomes, Jussi Halla-aho, Monika Hohlmeier, Brice Hortefeux, Sophia in ‘t Veld, Iliana Iotova, Eva Joly, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Timothy Kirkhope, Kashetu Kyenge, Marju Lauristin, Juan Fernando López Aguilar, Monica Macovei, Barbara Matera, Roberta Metsola, Louis Michel, Claude Moraes, József Nagy, Péter Niedermüller, Soraya Post, Judith Sargentini, Birgit Sippel, Helga Stevens, Traian Ungureanu, Harald Vilimsky, Udo Voigt, Beatrix von Storch, Josef Weidenholzer, Cecilia Wikström, Kristina Winberg, Tomáš Zdechovský

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Janice Atkinson, Hugues Bayet, Carlos Coelho, Pál Csáky, Dennis de Jong, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Miltiadis Kyrkos, Gilles Lebreton, Angelika Mlinar, Maite Pagazaurtundúa Ruiz, Barbara Spinelli, Josep-Maria Terricabras, Axel Voss

Právní upozornění