Postup : 2014/2140(DEC)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0067/2015

Předložené texty :

A8-0067/2015

Rozpravy :

PV 28/04/2015 - 16
CRE 28/04/2015 - 16

Hlasování :

PV 29/04/2015 - 10.10
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2015)0119

ZPRÁVA     
PDF 433kWORD 295k
26.3.2015
PE 539.838v02-00 A8-0067/2015

o zvláštních zprávách Účetního dvora v souvislosti s udělováním absolutoria Komisi za rok 2013

(2014/2140(DEC))

Výbor pro rozpočtovou kontrolu

Zpravodajka: Ingeborg Gräßle

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o zvláštních zprávách Účetního dvora v souvislosti s udělováním absolutoria Komisi za rok 2013

(2014/2140(DEC))

Evropský parlament,

–       s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2013(1),

–       s ohledem na konsolidovanou roční účetní závěrku Evropské unie za rozpočtový rok 2013 (COM(2014)0510 – C8-0140/2014)(2),

–       s ohledem na výroční zprávu Účetního dvora o plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2013 spolu s odpověďmi orgánů(3),

–       s ohledem na prohlášení o věrohodnosti(4) účetnictví a o legalitě a správnosti uskutečněných operací, které předložil Účetní dvůr za rozpočtový rok 2013 podle článku 287 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–       s ohledem na své rozhodnutí ze dne … k udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2013, oddíl III – Komise a na své usnesení obsahující připomínky, které je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí,

–       s ohledem na zvláštní zprávy Účetního dvora vypracované v souladu s čl. 287 odst. 4 druhým pododstavcem Smlouvy o fungování Evropské unie,

–       s ohledem na doporučení Rady ze dne 27. února 2015 o udělení absolutoria Komisi za plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2013 (0530/2015 – C8-0053/2015),

–       s ohledem na články 317, 318 a 319 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–       s ohledem na článek 106a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,

–       s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(5),

–       s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002(6), a zejména na články 62, 164, 165 a 166 tohoto nařízení,

–       s ohledem na článek 93 a přílohu V jednacího řádu,

–       s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A8-0067/2015),

A.     vzhledem k tomu, že podle čl. 17 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii Komise plní rozpočet a řídí programy a podle článku 317 Smlouvy o fungování Evropské unie tak činí ve spolupráci s členskými státy na vlastní odpovědnost, v souladu se zásadami řádného finančního řízení,

B.     vzhledem k tomu, že zvláštní zprávy Účetního dvora obsahují informace o otázkách souvisejících s čerpáním finančních prostředků, a jsou tudíž pro Parlament užitečné při plnění jeho úlohy orgánu pověřeného k udělení absolutoria,

C.     vzhledem k tomu, že jeho připomínky ke zvláštním zprávám Účetního dvora tvoří nedílnou součást výše uvedeného rozhodnutí Parlamentu ze dne … o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2013, oddíl III – Komise;

Část I – Zvláštní zpráva Účetního dvora č. 11/2013 nazvaná „Zajištění správnosti údajů o hrubém národním důchodu (HND): strukturovanější a cílenější koncepce by zlepšila účinnost ověřování Komise“

1.      vyzývá Komisi, aby provedla strukturovanou a formalizovanou analýzu, která zohlední náklady a přínosy a která jí umožní plánovat ověřování a stanovovat priority ověřování konkrétních oblastí nebo (pod)procesů sestavování; zastává názor, že tato analýza by měla přihlížet k rizikům týkajícím se sestavování národních účtů členských států a poměrné velikosti složek HND v celkové ekonomice; domnívá se, že toto posouzení rizika by se mělo opírat o všechny kvalitativní a kvantitativní informace dostupné ve všech odděleních Eurostatu a mělo by se zaměřovat na postupy sestavování popsané v soupisech k HND a posledních zprávách o kvalitě HND členských států;

2.      vyzývá Komisi, aby zkrátila dobu cyklu svého ověřování, aby se tak omezilo používání obecných výhrad; domnívá se, že tyto výhrady by měly být omezeny na výjimečné případy, kdy existují významná rizika toho, že nebudou chráněny finanční zájmy Unie, například pokud členský stát provádí velkou revizi během cyklu ověřování nebo v nepravidelných intervalech;

3.      vyzývá Eurostat, aby podával výboru pro HND včasné a jasné informace o případech, kdy se předpokládá uplatnění zásady nákladů a přínosů;

4.      očekává, že součástí procesu ověřování prováděného Komisí bude strukturované a formalizované kvalitativní posuzování rizika u postupů sestavování popsaných v soupisech k HND a hloubkové ověřování významných a rizikových složek HND; je přesvědčen, že výběr složek HND pro hloubkové ověřování by měl probíhat v souladu s analýzou nákladů a přínosů popsanou v doporučení 1; je toho názoru, že rozsah a cíle hloubkového ověřování by měly být širší než u přímého ověřování, které prováděl Eurostat v posledním cyklu ověřování;

5.      vyzývá Komisi, aby ve svých ověřeních věnovala zvláštní pozornost úplnosti HND členských států a používání srovnatelných postupů odhadu pro zahrnutí šedé ekonomiky do národních účtů; vyzývá Eurostat, aby kontroloval, zda všechny členské státy dodržují pokyny Komise, a aby přijal vhodná opatření zajišťující srovnatelné řešení této otázky v jednotlivých členských státech;

6.      vyzývá Komisi, aby svou práci dokumentovala, a to i pomocí úplného souboru informací o ověřováních provedených Eurostatem na základě dokumentárních kontrol a/nebo návštěv v národních statistických úřadech (NSÚ); domnívá se, že kontrolní spisy Eurostatu by měly vedení umožňovat jasnou identifikaci výsledků provedených kontrol vybraných složek HND, v souladu se standardy vnitřní kontroly;

7.      vyzývá Eurostat, aby pokud je to možné, posoudil u bodů opatření potenciální dopad (pro kvantifikovatelné připomínky) a/nebo rizikovou částku (pro nekvantifikovatelné připomínky) a stanovil jasná kritéria významnosti (materiality), a mohl tak vyslovit zvláštní výhrady; domnívá se, že tato kritéria by měla být buď kvalitativní, nebo kvantitativní; je toho názoru, že obecně by měly být vyslovovány výhrady ke konkrétním složkám HND týkající se bodů opatření, jimiž se NSÚ nebudou zabývat ve stanovených lhůtách a které mohou mít významný (materiální) dopad;

8.      vyzývá Eurostat, aby zlepšit koordinaci svých oddělení, která odpovídají za ověřování HND pro účely vlastních zdrojů, a ostatních oddělení, a to zejména těch, jež se zabývají národními účty; domnívá se, že v případech, kdy by případné kroky jiných oddělení Eurostatu mohly mít dopad na sestavování hrubého domácího produktu (HDP) a/nebo HND, by měl být konzultován výbor pro HND a konečné rozhodnutí o těchto opatřeních by mělo být přijato na přiměřené hierarchické úrovni v rámci Eurostatu;

9.      vyzývá Eurostat, aby zkvalitnil své hodnotící zprávy tak, aby poskytovaly úplné, transparentní a jednotné hodnocení údajů členských států o HND; domnívá se, že roční stanoviska výboru pro HND by měla obsahovat jasné posouzení toho, zda jsou údaje členských států o HND přiměřené pro účely vlastních zdrojů (či nikoli), zda jejich obsah splňuje požadavky nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1287/2013(7) (nařízení o HND) a zda jsou stanoviska přiměřeně využívána v rozpočtovém procesu, jak stanoví nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/2000(8) (nařízení o vlastních zdrojích);

10.    je toho názoru, že výroční zprávy o činnosti GŘ pro rozpočet a Eurostatu by měly podávat pravdivý a věrný obraz o ověřování údajů členských států o HND a o řízení vlastních zdrojů založených na HND; vyzývá proto Komisi, aby stanovila požadavky vůči Eurostatu ve věci podávání pravidelných zpráv o výsledcích jeho ověřování údajů o HND, které generálnímu ředitelství pro rozpočet umožní odvodit požadovanou jistotu pro účely použití v rámci jeho výroční zprávy o činnosti;

Část II – Zvláštní zpráva Účetního dvora č. 13/2013 nazvaná „Rozvojová pomoc EU pro Střední Asii“

11.    vítá zvláštní zprávu obsahující hodnocení rozvojové pomoci EU pro Střední Asii; bere na vědomí její zjištění, závěry a doporučení a níže uvádí své připomínky a doporučení;

Obecné připomínky

12.    oceňuje skutečnost, že podle zprávy vyvinuly Komise a Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) značné úsilí v poměrně náročném geografickém a politickém kontextu;

13.    poukazuje však na to, že stále existuje prostor ke zlepšení, pokud jde o lepší zacílení a individuální uzpůsobování rozvojových strategií Unie prostřednictvím vhodných vzorců podpory v zájmu zvýšení viditelnosti a dopadu politických cílů Unie na regionální úrovni;

14.    zdůrazňuje skutečnost, že úroveň a způsob zapojení Unie musí být diferencované a podmíněné, musí vycházet z prokazatelného pokroku v oblasti demokratizace, lidských práv, řádné veřejné správy, udržitelného sociálně ekonomického rozvoje, právního státu a boje proti korupci a že Unie musí tam, kde je zapotřebí, nabízet pomoc směřující k podpoře tohoto pokroku, a to na obdobných principech, jako je tomu v evropské politice sousedství;

15.    má za to, že vytrvalá podpora programů zaměřených na země Střední Asie ze strany Unie je významným přeshraničním nástrojem pro posílení porozumění a spolupráce mezi zeměmi tohoto regionu;

16.    poukazuje na to, že rozvojová spolupráce se zeměmi Střední Asie může přinést výsledky, pouze pokud tyto země budou dodržovat mezinárodní normy v oblasti demokracie, správy, právního státu a lidských práv; dále zdůrazňuje, že rozvojová spolupráce Unie nesmí být podřizována hospodářským, energetickým a bezpečnostním zájmům;

Budoucí vývoj s ohledem na plánování a provádění nadcházející rozvojové pomoci

17.    zastává názor, že Komise by měla koncipovat případné budoucí regionální programy tak, aby bylo pravděpodobné, že skutečně budou mít regionální rozměr;

18.    žádá Komisi, aby soustředila veškerou poskytovanou pomoc na malý počet odvětví;

19.    poukazuje na to, že nadcházející rozvojovou pomoc lze zlepšit jednak důraznější vnitřní koordinací na úrovni Unie a jednak větším zapojením dalších mezinárodních dárců a regionálních aktérů;

20.    důrazně podporuje vyslání plnohodnotných delegací Unie do všech zemí Střední Asie, jelikož se jimi zviditelní přítomnost Unie v regionu, podpoří dlouhodobá spolupráce a zapojení všech složek společnosti a napomůže lepšímu porozumění a vzniku právního státu a dodržování lidských práv; domnívá se, že přítomnost takových delegací významně přispěje k naplňování cílů rozvojové pomoci;

21.    vyzývá Komisi, aby vytvořila systém pro výpočet a vykazování celkových správních nákladů souvisejících s poskytováním rozvojové pomoci;

22.    žádá Komisi, aby definovala a uplatňovala náročné a objektivně ověřitelné podmínky pro jakékoliv trvalé programy rozpočtové podpory, a zejména aby věnovala dostatečnou pozornost podpoře protikorupčních mechanismů;

23.    připomíná, že ve středoasijských zemích je korupce závažný problém; poukazuje na to, že na indexu vnímání korupce organizace Transparency International byly všechny středoasijské země v roce 2011 ohodnoceny méně než 28 body ze 100 a Kyrgyzstán, Turkmenistán a Uzbekistán se dostaly mezi nejhůře hodnocených 10 % ze 182 zemí, které byly do průzkumu zahrnuty;

24.    zastává názor, že všudypřítomná korupce může poškodit pověst Komise a omezit účinnost programů podpory;

25.    zastává názor, že rozhodnutí o úhradách by se spíše než na závazku partnerských zemí pokračovat v reformách měla zakládat na dosaženém pokroku; zdůrazňuje, že je důležité zajistit odpovídající politický dialog vybudovaný na základě pobídek a soustavné monitorování odvětvových reforem a programy, jež budou měřit úspěšnost a udržitelnost výsledků;

26.    žádá větší transparentnost umisťování velvyslanectví Unie a členských států s cílem podpořit skutečně nezávislé nevládní partnery a pomoci jim, aby se efektivně zapojili do rozvoje a konsolidace občanské společnosti;

27.    žádá Komisi, aby na základě získaných zkušeností a měnících se okolností zlepšovala koncepci a realizaci programů;

28.    žádá Komisi, aby podávala zprávy o výsledcích a dopadu způsobem, který umožňuje srovnání s plány a cíli;

Část III – Zvláštní zpráva Účetního dvora č. 15/2013 nazvaná „Je složka Životní prostředí programu LIFE účinná?“

29.    zdůrazňuje, že je potřeba, aby program LIFE působil jako katalyzátor změn při vytváření a provádění politik; poukazuje na to, že je nutné, aby Komise stanovila pro projekty, které mají být financovány, jasné, konkrétní, měřitelné a dosažitelné cíle;

30.    klade důraz na to, že je třeba, aby projekty financované z programu LIFE přispívaly k dosažení konkrétních cílů ve vícero prioritních oblastech programu; podtrhuje, že je třeba, aby se financované projekty vyvarovaly izolace, naopak aby měly nadnárodní povahu a přispívaly měřitelným způsobem k šíření, udržitelnosti a reprodukci jejich výsledků v jiných členských státech;

31.    konstatuje, že výběr nejlepších projektů může být někdy zkreslen vnitrostátními příspěvky; vybízí členské státy, aby dodržovaly zeměpisnou vyváženost a předkládaly integrovanější projekty, ale připomíná, že finanční prostředky by měly být především rozdělovány na základě záslužnosti projektů, a nikoli na úkor jejich kvality;

32.    konstatuje, že zvláštní pozornost by měla být věnována potenciální šiřitelnosti projektů, jejich udržitelnosti a reprodukovatelnosti; vyzývá Komisi, aby stanovila jednoznačné ukazatele hodnotící potenciální šiřitelnost, udržitelnost a reprodukovatelnost posuzovaných projektů s cílem dosáhnout cílů programu; vybízí Komisi, aby tyto cíle monitorovala;

33.    vyzývá Komisi, aby zlepšila své nástroje pro řízení programu s cílem zabránit netransparentním výběrovým postupům; domnívá se, že k tomu patří zdokonalení formulářů pro hodnocení při výběru projektů, tak aby obsahovaly podrobné šablony pro posuzování uváděných nákladů, odpovídající monitorování projektu, zavedení odpovídajících společných ukazatelů výsledků a výkonu a důkladné sledování projektu po jeho ukončení;

Část IV – Zvláštní zpráva Účetního dvora č. 16/2013 nazvaná „Inventura ‚jednotného auditu‘ (single audit ) a spolehlivost práce vnitrostátních auditních orgánů v oblasti soudržnosti z hlediska Komise“

34.    zdůrazňuje potenciál zvýšení účinnosti, který má řetězec jednotného auditu založený na společných zásadách a standardech; vybízí členské státy, Komisi a Účetní dvůr, aby v tomto ohledu pokračovaly ve svém úsilí; domnívá se, že takovýto systém jednotného auditu by měl rovněž zohlednit víceleté programové cykly;

35.    upozorňuje Komisi na připomínky Parlamentu(9) týkající se zjištění Účetního dvora uvedená v jeho výroční zprávě z roku 2012, že „výsledky kontroly provedené Účetním dvorem poukazují na nedostatky u primárních kontrol výdajů“ [v členských státech]; poukazuje na to, že u 56 % operací v oblasti regionální politiky zatížených chybami (vyčíslitelnými nebo nevyčíslitelnými) se Účetní dvůr domnívá, že orgány členských států měly k dispozici dostatečné informace k tomu, aby před předložením výkazu výdajů Komisi alespoň některé z nich zjistily a opravily“; konstatuje, že z tohoto důvodu Parlament schválil výhradu vyslovenou generálním ředitelem GŘ REGIO týkající se systémů řízení a kontroly Evropského fondu pro regionální rozvoj / Fondu soudržnosti / nástroje předvstupní pomoci v programovém období 2007–2013 v 17 členských státech (72 programů) a požadoval rychlé přijetí opatření;

36.    je tudíž nadále přesvědčen, že členské státy musí být při správě strukturálních fondů pozornější;

37.    v této souvislosti zdůrazňuje význam zavedení vnitrostátních prohlášení podepsaných na příslušné, pokud možno politické úrovni a vycházejících z každoročních prohlášení řídících subjektů (čl. 59 odst. 5 finančního nařízení);

38.    vítá skutečnost, že od roku 2009 provedla Komise rozsáhlé audity na místě s cílem přezkoumat práci auditních orgánů; poznamenává, že provedla 269 auditních misí a přezkoumala 47 a 84 auditních orgánů pro EFRR a ESF; poznamenává, že tyto mise se zabývaly, v uvedeném pořadí, asi 96 % a 99 % celkových přidělených prostředků; domnívá se, že v průběhu období financování by Komise měla minimálně jednou provést audit všech operačních programů;

39.    vítá to, že Komise využívá přerušení a pozastavení plateb v případech, kdy míra chyb přesáhne 2% práh významnosti; domnívá se, že se jedná o užitečné nástroje k ochraně finančních zájmů Unie, a je přesvědčen, že by se Komise v rámci své vlastní auditní činnosti měla zaměřit na problémové subjekty („bad performers“);

40.    je toho názoru, že by členské státy měly Komisi poskytovat dostatečně podrobné informace o svých auditech;

41.    podporuje doporučení Účetního dvora, že by Komise měla přijmout vhodná opatření, aby se auditní orgány mohly spoléhat na stabilní a závazný metodický rámec, který zajistí, aby výdaje Unie ve všech členských státech byly kontrolovány podle totožných standardů a aby výsledky těchto kontrol byly přesně vykazovány;

42.    s uspokojením bere na vědomí skutečnost, že Komise dne 13. prosince 2013 vydala sdělení o uplatňování čistých finančních oprav na členské státy v zemědělství a v politice soudržnosti (COM(2013)0934); zdůrazňuje však, že to, zda nový nástroj povede ke zvýšení počtu čistých oprav a tím i ke snížení míry chyb v politice soudržnosti, bude záviset na mnoha faktorech;

43.    vyzývá Účetní dvůr a Komisi, aby vyvinuly auditní nástroj, který jednak každoročně zaznamenává chyby a nesrovnalosti, ale zároveň také zohledňuje finanční opravy v průběhu programového období;

44.    vítá skutečnost, že Komise v září 2013 aktualizovala plán uplatňování a sledování správného provádění zásady jednotného auditu, jejíž dodržování by mělo vnitrostátní orgány kvalifikovat k získání „statusu jednotného auditu“; požaduje kopii tohoto dokumentu;

45.    uvědomuje si, že by kontrola výdajů mohla představovat administrativní zátěž; domnívá se, že povinnost vykazovat výdaje však nesmí odradit případné příjemce od žádosti o finanční pomoc;

Část V – Zvláštní zpráva Účetního dvora č. 17/2013 nazvaná „Financování opatření v oblasti klimatu Evropskou unií v kontextu vnější pomoci “

46.    vítá zvláštní zprávu, která zkoumá financování Unie zaměřené na opatření v oblasti klimatu v kontextu vnější pomoci, coby významné přispění k celkové politické a finanční diskusi o politice a diplomacii Unie v oblasti klimatu; bere na vědomí její zjištění, závěry a doporučení a níže uvádí své připomínky a doporučení;

Obecné připomínky

47.    vítá zjištění zprávy, která ukazují, že Komise řídila výdaje Unie související s klimatem z rozpočtu Unie a Evropského rozvojového fondu (ERF) dobře;

48.    vítá rovněž práci na společných standardech Unie pro monitorování, vykazování a ověřování veřejného financování opatření v oblasti klimatu, se kterou započaly Komise a členské státy;

49.    opakuje postoj Parlamentu, který byl Účetním dvorem vzat na vědomí v jeho zvláštní zprávě a který vyžaduje, aby financování opatření v oblasti klimatu bylo nad rámec 0,7% cíle; vyjadřuje politování nad tím, že se v rámci jednání o nástroji pro rozvojovou spolupráci (DCI) nepodařilo stvrdit pojetí adicionality prosazované Parlamentem

50.    poukazuje však na to, že je třeba, aby Komise v dostatečné míře uplatňovala vůdčí postavení s cílem maximalizovat svůj mezinárodní vliv a konsolidovat nástroje k vytváření podmínek pro klimatickou/ekologickou diplomacii Unie v budoucích letech; zejména pak aby dodržela referenční hodnoty související s klimatem v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci, jak byl přijat v prosinci 2013 nařízením, které by „mělo přispět k dosažení cíle vynaložit alespoň 20 % rozpočtu Unie na vytvoření nízkouhlíkové společnosti odolné vůči změně klimatu, přičemž 25 % prostředků z programu pro globální veřejné statky a výzvy stanoveného tímto nařízením by se mělo vynaložit na financování v oblasti životního prostředí a změny klimatu“ (bod odůvodnění 20 nařízení o DCI); poukazuje na to, že příloha IV nařízení o DCI také upřesňuje, že v rámci programu pro globální veřejné statky a výzvy je 27 % finančních prostředků přiděleno na životní prostředí a změnu klimatu a že nejméně 50 % finančních prostředků uvedeného programu bude sloužit pro účely cílů v oblasti životního prostředí a boje proti změně klimatu;

51.    vítá skutečnost, že od roku 2011 se ke zlepšení společného plánování EU zavázalo na 40 zemí; poukazuje však na to, že koordinace mezi Komisí a členskými státy týkající se finančních prostředků na opatření v oblasti klimatu pro rozvojové země musí být ještě značně vylepšena, nejen aby byly splněny závazky pro rok 2020, ale také aby si Unie udržela přední postavení, co se týče opatření v oblasti klimatu, a aby mohla bojovat proti korupci v rozvojových zemích;

52.    připomíná, že Parlament podporuje společné plánování a oceňuje výrazný pokrok, jenž byl v této oblasti zaznamenán; s netrpělivostí očekává nové konzultace, které by podle slibu Komise měly proběhnout s Parlamentem, povede-li toto plánování ke změnám programových dokumentů nástroje DCI;

53.    bere na vědomí vysvětlení, která se týkají obtíží s dohledáváním a vykazováním, k nimž došlo kvůli odlišným postupům vykazování v členských státech, a která jsou podána ve zprávě o odpovědnosti při financování rozvoje vydané dne 3. července 2014 v podobě pracovního dokumentu útvarů Komise, včetně oddílu v části 1, který pojednává o financování opatření v oblasti klimatu a obsahuje informace o financování této oblasti ze strany Unie; poznamenává, že tato zpráva opět uvádí částku 7,3 miliardy EUR, kterou Unie a členské státy poskytly na financování rychlého startu, a naléhavě vybízí k dalším zlepšením v podávání zpráv o dopadu a výsledcích rozvojové pomoci;

Budoucí vývoj

54.    požaduje větší míru vyčleňování finančních prostředků na konkrétní odvětví, včetně financování opatření v oblasti klimatu, v případě, že jsou poskytovány prostřednictvím rozpočtové pomoci, a větší transparentnost využívání fondů celkově;

55.    domnívá se, že by Komise a ESVČ měly posílit svoji komunikační politiku jak ohledně podpory poskytované globálně nebo jednotlivým přijímajícím zemím, tak s cílem promítnout hodnoty Unie;

56.    uznává, že korupce zůstává významnou překážkou účinnému financování opatření v oblasti klimatu, a naléhavě vyzývá Komisi, aby zintenzivnila své úsilí, co se týče práce s rozvojovými partnery na záležitostech souvisejících s bojem proti korupci;

57.    požaduje, aby Komise navrhla Radě podrobný plán zvyšování finančních prostředků v oblasti klimatu, aby bylo dosaženo cíle pro rok 2020 stanoveného v Kodaňské dohodě, včetně definice soukromého financování;

58.    požaduje, aby Komise vypracovala nezávislé hodnocení globální aliance pro boj proti změně klimatu, včetně analýzy toho, proč se ji většina členských států rozhodla nespolufinancovat;

59.    žádá Komisi a ESVČ, aby podávaly zprávy o tom, v jakém rozsahu je cíl použít 20 % rozpočtu Unie a ERF v letech 2014 až 2020 na opatření související s klimatem realizován v rámci rozvojové pomoci, s uvedením částek, k nimž byl přijat závazek, a vyplacených částek;

60.    vyzývá Komisi a členské státy, aby se v rámci nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013(10) (nařízení o mechanismu monitorování) dohodly na společných standardech pro monitorování, vykazování a ověřování, zejména pokud jde o definici „nových a dodatečných zdrojů“, používání ukazatelů z Ria a vykazování vyplacených částek financování v oblasti klimatu;

61.    vyzývá Komisi a členské státy, aby ve vztahu k financování opatření v oblasti klimatu intenzivněji spolupracovaly při realizaci Kodexu chování EU pro dělbu práce v rámci rozvojové politiky, zejména co se týče výměny informací o částkách vyčleněných pro jednotlivé země, společném programování a o prevenci korupce při financování opatření v oblasti klimatu a boji s ní;

Část VI – Zvláštní zpráva Účetního dvora č. 18/2013 nazvaná „Spolehlivost výsledků kontrol, které provádějí členské státy u zemědělských výdajů“

62.    bere na vědomí, že systémy posuzované ve zvláštní zprávě č. 18/2013 byly změněny novými nařízeními SZP (společné zemědělské politiky), přičemž vzrostly povinnosti ověřovacích orgánů v členských státech v oblasti ověřování legality a řádnosti výdajů a ověřování výsledků kontrol, o nichž jsou podávány zprávy Komisi;

63.    vítá úsilí, které v současnosti Komise vynakládá v zájmu zjednodušení SZP; očekává, že zjednodušení kritérií způsobilosti povede ke zjednodušení pravidel pro kontrolu a může přispět ke snížení míry chyb;

64.    připomíná Komisi, že je třeba zajistit, aby nedošlo k opakování zjištěných chyb; připomíná, že zjištění Účetního dvora uvedená v jeho výroční zprávě za rok 2012 byla následující:

a)      systémy dohledu a kontroly členských států týkající se proplácení výdajů a rozvoje venkova byly účinné pouze částečně a v případě řady transakcí, u nichž se objevily chyby, měly vnitrostátní orgány dostatek informací k tomu, aby tyto dotčené chyby odhalily a napravily;

b)     účinnost integrovaného administrativního a kontrolního systému (IACS) byla nepříznivě ovlivněna nepřesnými údaji v databázích využívaných pro křížové kontroly;

65.    zdůrazňuje, že dne 3. dubna 2014 podpořil výhrady, které vyjádřil ve své výroční zprávě o činnosti za rok 2012 generální ředitel GŘ AGRI v souvislosti s nedostatky, které zjistila Komise a Účetní dvůr ohledně kritérií způsobilosti půdy; opakuje, že požadoval především to, aby byly stálé pastviny řádně zaznamenány v systému evidence půdy (LPIS) a aby jej Komise řádně informovala každých šest měsíců o dosaženém pokroku;

66.    žádá Komisi a členské státy, aby přijaly okamžitá nápravná opatření v případě, že zjistí nedostatky týkající se správních a kontrolních systémů nebo jejich databází nebo odhalí, že nejsou aktuální;

67.    naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že se budou platby zakládat na výsledcích kontrol a že kontroly budou natolik kvalitní, aby spolehlivým a jednotným způsobem stanovily oblasti, které splňují kritéria způsobilosti;

68.    naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila, že plánování a kvalita práce, kterou vykonávají platební agentury a subjekty provádějící ověřování, poslouží jako spolehlivý základ hodnocení legality a správnosti uskutečněných operací; domnívá se, že chce-li Komise tohoto dosáhnout, měla by usilovat o to, aby byl splněn cíl jediné auditní strategie pro systém kontrol SZP;

69.    vítá změnu koncepce GŘ AGRI pro výpočet míry zbytkových chyb u podpory na plochu oddělené od produkce za rok 2012, neboť nyní zohledňuje skutečnost, že statistické údaje z kontrol, prohlášení ředitelů platebních agentur a práce, kterou vykonávají certifikační subjekty, mohou být ovlivněny nedostatky, které mají dopad na spolehlivost údajů; vyzývá k tomu, aby se tato nová koncepce ve výroční zprávě o činnosti GŘ AGRI uplatňovala v novém finančním období na veškeré výdaje v rámci SZP;

70.    připomíná Komisi, že souhlasila s výhradami, které byly uvedeny ve výroční zprávě o činnosti GŘ AGRI v souvislosti s celkovými výdaji EZFRV za rok 2012, a že tyto výhrady vyplývají z obav týkajících se kvality kontrol v některých členských státech a míry chybovosti zjištěné Účetním dvorem;

71.    vyzývá členské státy, aby účinným způsobem vykonaly stávající administrativní kontroly využitím veškerých příslušných informací, které mají platební agentury k dispozici, neboť tímto způsobem by bylo možné odhalit a napravit většinu chyb;

72.    vyzývá Komisi a členské státy, aby se zaměřily především na nákladovou efektivitu kontrol, a to zejména tím, že budou dále rozvíjet provádění kontrol na základě rizika;

73.    vyzývá Komisi, aby zajistila, že v oblasti rozvoje venkova budou rovným způsobem uplatňovány jednotné normy a postupy, které budou dodržovány jak schvalovacími, tak kontrolními orgány;

Část VII – Zvláštní zpráva Účetního dvora č. 1/2014 nazvaná „Účinnost projektů veřejné městské dopravy podporovaných EU“

74.    zdůrazňuje, že evropské strukturální a investiční fondy (ESI fondy) jsou nejdůležitějším zdrojem financování projektů městské mobility ze strany Unie a že tyto projekty jsou nejen důležité pro zajištění přístupnosti městských oblastí v méně rozvinutých regionech Unie, ale zahrnují rovněž významná sociální a environmentální hlediska, která ovlivňují kvalitu života občanů Unie;

75.    zdůrazňuje, že finanční pomoc, kterou poskytuje Unie, stoupá na významu, a to zejména vzhledem k negativním dopadům rostoucího rozpínání měst a k očekávanému dalšímu stálému růstu městské populace;

76.    zdůrazňuje, že je proto třeba zajistit, aby Komise a členské státy realizovaly projekty městské mobility odpovědně, účinně a účelně a aby se namísto čerpání dostupných prostředků zaměřovaly spíše na konkrétní výsledky;

77.    přestože si je vědom zásady subsidiarity, připomíná, že Komise ve svém sdělení ze dne 17. prosince 2013 nazvaném „Společně ke konkurenceschopné městské mobilitě účinně využívající zdroje“ (COM(2013)0913) vyzvala členské státy, aby:

a)      provedly důkladné posouzení současného a budoucího fungování plánů udržitelné městské mobility, jejich koordinace a začlenění do širších městských a územních strategií a v případě potřeby změnily technické a další nástroje, které mají orgány plánování k dispozici;

b)     se zaměřily na vhodná vozidla, která by doplnila stávající infrastrukturu, jako nástroj pro dosažení udržitelné městské mobility v rámci městské logistiky;

78.    žádá Komisi a orgány členských států, aby se vzhledem k negativnímu dopadu finanční krize na využívání dopravních systémů více zaměřily na cíle a ukazatele, zejména na ty, které jsou uváděny v žádostech týkajících se projektů, s cílem odhalit případná rizika a vyvarovat se u budoucích projektů tendenci k optimismu, a zabránit tak zpoždění a překročení nákladů, o nichž se Účetní dvůr zmiňuje ve své zvláštní zprávě;

79.    naléhavě vyzývá Komisi, aby orientační rozpočty projektů městské dopravy podrobovala důkladnější analýze nákladů a přínosů a aby s členskými státy sdílela osvědčené postupy a podporovala je v této výměně, čímž by příslušné orgány podpořila v úspěšném vyvíjení projektů, které nepodléhají schválení ze strany Komise;

80.    trvá na tom, aby Komise nabádala členské státy k využívání iniciativy Jaspers a aby plně využila potenciálu této iniciativy, co se týče pomoci při rozvoji a hodnocení kvality projektů městské dopravy financovaných z evropských strukturálních a investičních fondů;

81.    upozorňuje však na skutečnost, že veřejná městská doprava není pouze výdělečnou činností, ale pro velkou řadu velkých měst je rovněž důležitou a mnohdy i nenahraditelnou součástí systémů městské mobility, a to i v rozvinutějších regionech, neboť i tato města čelí tzv. „městskému paradoxu“ vzhledem k tomu, že zde žijí sociálně zranitelní občané;

82.    žádá proto, aby příslušné orgány plně zohlednily sociální rozměr projektů veřejné městské dopravy, k čemuž jim poslouží vhodná odůvodnění, která jsou součástí žádosti;

83.    žádá Komisi, aby urychleně přijala příslušné prováděcí akty a akty v přenesené pravomoci, aby se zabránilo případným zpožděním, přičemž si je vědom toho, že vytváření a zavádění projektů v oblasti dopravy je většinou časově náročnou záležitostí;

84.    trvá na tom, aby byly zavedeny prvky uvedené v příloze výše uvedeného sdělení Komise z dne 17. prosince 2013, včetně

a)      komplexní analýzy statusu a výchozího scénáře prostřednictvím „auditu výkonnosti městské mobility“, které by sloužily k měření budoucí výkonnosti;

b)     vymezení rizikových oblastí v rámci měst, kde je výkonnost současného dopravního systému obzvláště nízká;

c)      vhodných ukazatelů výkonnosti, které lze následně řádně monitorovat;

d)     konkrétních cílů v oblasti výkonnosti, které jsou s ohledem na cíle plánu udržitelné městské mobility realisticky ambiciózní;

e)      měřitelných cílů založených na realistickém posouzení výchozího scénáře a dostupných zdrojů, které by odrážely konkrétní cíle plánu udržitelné městské mobility;

85.    poukazuje na nedostatek ukazatelů pro měření účinnosti projektů městské dopravy uvedených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013(11) (nařízení o EFRR) a trvá na tom, aby Komise do prováděcích aktů a aktů v přenesené pravomoci týkajících se těchto druhů projektů zahrnula vhodnější ukazatele a aby přitom zohlednila ukazatele, které doporučuje Účetní dvůr;

Část VIII – Zvláštní zpráva Účetního dvora č. 2/2014 nazvaná „Jsou preferenční obchodní dohody řádně prováděny?“

86.    vítá zvláštní zprávu hodnotící řízení preferenčních obchodních režimů v souvislosti s výlučnou pravomocí Unie coby důležitý příspěvek k všeobecné politické diskusi o mezinárodním obchodě a politikách rozvoje Unie; bere na vědomí její zjištění a doporučení a níže uvádí své připomínky a doporučení;

Obecné připomínky

87.    vyjadřuje vážné obavy nad skutečností, že Komise vhodným způsobem neposoudila všechny hospodářské účinky preferenčních obchodních dohod (PTA), jakož i nad tím, že úplnost vybírání příjmů není zajištěna;

88.    připomíná, že jednou z nejvyšších priorit je řádně zpravovat politické činitele, různé zúčastněné strany a daňové poplatníky Unie o hlavní přidané hodnotě a nevýhodách rozdílných variant a scénářů obchodní politiky;

89.    považuje za nepřijatelné, že studie posouzení dopadu na udržitelnost v některých případech chybí, jsou neúplné, založené na neplatných či zastaralých informacích a v jiných případech (Chile) dostupné pouze po podepsání dohody;

90.    trvá na tom, že před podepsáním jakékoli nové dohody by měla být dokončena a zveřejněna podkladová studie posouzení dopadu na udržitelnost;

91.    vyjadřuje politování nad tím, že partneři v rámci všeobecného systému preferencí (systém GSP) nepodepsali ve všech případech mezinárodní úmluvy o lidských a pracovních právech; vyzývá Komisi, aby v rámci PTA kladla větší důraz na životní prostředí a řádnou správu věcí veřejných;

92.    přeje si být nejpozději do října 2015 informován o opatřeních, která Komise přijme na základě doporučení a připomínek Parlamentu a Účetního dvora;

Budoucí vývoj

93.    je toho názoru, že s cílem zlepšit posuzování hospodářských účinků režimů PTA by Komise měla:

a)      provádět posouzení dopadu a posouzení dopadu na udržitelnost u všech režimů PTA, která poskytnou podrobnou, ucelenou a kvantifikovanou analýzu očekávaných hospodářských účinků, včetně přesného odhadu ušlých příjmů;

b)     pravidelně zapojovat do posuzování kvality zdrojů statických údajů, které se používají při posuzování dopadu na udržitelnost, Eurostat a zajistit, aby analýzy určené vyjednavačům byly prováděny včas;

c)      provádět průběžná hodnocení a hodnocení ex post všech režimů PTA s cílem posoudit, nakolik režimy PTA s významným dopadem plní cíle politiky a jak zlepšit jejich výkonnost v klíčových sektorech, včetně odhadu ušlých příjmů.

94.    vyzývá Komisi, aby s cílem zlepšit ochranu finančních zájmů Unie:

a)      vytvořila pro režimy PTA evropské profily rizika, aby členské státy měly společnou koncepci analýzy rizika a aby se snížily ztráty pro rozpočet Unie;

b)     ověřovala, zda členské státy zdokonalují účinnost svých systémů pro řízení rizika a strategii kontroly s cílem snížit ztráty pro rozpočet Unie;

c)      vedla členské státy k tomu, aby po obdržení sdělení v rámci vzájemné pomoci přijímaly vhodná preventivní opatření;

d)     hodnotila a na základě rizika prováděla monitorovací návštěvy zemí požívajících výhod preferenčního režimu, zejména s ohledem na pravidla původu a kumulace;

e)      vyžadovala, aby členské státy zlepšovaly kvalitu informací poskytovaných v rámci správní spolupráce;

f)      zlepšila finanční opatření navazující na šetření Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) s cílem předcházet ztrátám pro rozpočet Unie z důvodu promlčení;

g)      posílila pozici Unie v recipročních režimech PTA a více využívala preventivních a ochranných opatření a zahrnula je do všech budoucích obchodních dohod;

h)      neprodleně předložila přehled zpětně získaných prostředků za období let 2010 až 2014;

i)       informovala Parlament o výsledcích iniciativy Compact v Bangladéši;

Část IX – Zvláštní zpráva Účetního dvora č. 3/2014 nazvaná „Jaké zkušenosti byly získány z vývoje Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) prováděného Evropskou komisí“

95.    vítá zjištění a doporučení Účetního dvora obsažená ve zvláštní zprávě č. 3/2014;

96.    kritizuje Komisi za to, že neposkytla dostatek kvalifikovaných odborníků na počátku projektu, ani pokud jde o technické provádění, ani v oblasti posouzení kvality v souvislosti s projektem SIS II;

97.    doporučuje, aby každý důležitý projekt IT integrovala do svého postupu správy IT a zapojila do něj nejen odborníky z Generálního ředitelství Komise pro informatiku, ale rovněž z jiných generálních ředitelství a také další externí odborníky, aby bylo možné lépe využít znalosti interních odborníků;

98.    doporučuje, aby Komise na začátku každého důležitého projektu využívala odborníky přímo v členských státech a sestavila vždy komisi odborníků sestávající ze zástupců členských států, které projekt vedou; domnívá se, že úkoly této komise a kompetence jejích členů by měly být jasně vymezeny;

99.    negativně hodnotí skutečnost, že ani Komise, která měla mezi jinými zastupovat zájmy konečných uživatelů SIS II, ani hlavní zúčastněné strany neměly na počátku projektu povědomí o technických požadavcích a požadavcích uživatelů;

100.  očekává, že u budoucích projektů Komise ve spolupráci s členskými státy na počátku projektu sestaví přesný profil technických požadavků a požadavků konečných uživatelů, které mají být splněny;

101.  je toho názoru, že zveřejňovat všeobecné výzvy k předkládání návrhů, aniž by Komise jasně vymezila požadavky, je mrhání prostředky daňových poplatníků;

102.  doporučuje, aby Komise pro budoucí projekty sestavovala realistické obchodní plány a harmonogram, které vychází z jasně vymezených požadavků týkajících se formy i obsahu a jasných analýz nákladů a harmonogramu, přičemž by měla zohlednit rizika a komplexnost projektu;

103.  kritizuje skutečnost, že se Komise několikrát pokoušela tajit zpoždění a stoupající náklady;

104.  požaduje u budoucích projektů IT nejvyšší možnou transparentnost, pokud jde o průběžné poskytování informací příslušnému odpovědnému výboru Parlamentu týkajících se zejména zásadních rozhodnutí o spuštění dalších fází projektů nebo neočekávaných změn výše nákladů, harmonogramu nebo alternativních řešeních;

105.  zastává názor, že podmínky vymáhání nároků na odškodnění by neměly být ve smlouvě s hlavním dodavatelem omezeny; domnívá se, že budoucí smlouvy by měly mít účinný mechanismus sankcí, aby bylo zajištěno, že budou splněny požadavky na dodání v určeném termínu;

106.  kritizuje, že Komise neukončila smlouvu s hlavním dodavatelem, ačkoli v první projektové fázi byly výsledky dodaných prací neuspokojivé;

107.  kritizuje skutečnost, že Komise při zavádění SIS II netrvala na vývoji systému, který tvoří jednotlivé části; domnívá se, že pokud by byly zavedeny propojitelné komponenty, dodáním kompletních prvků by mohl být pověřen jiný dodavatel, čímž by se předešlo závislosti na jednom dodavateli;

108.  kritizuje skutečnost, že Komise překročila při novém jednání o zakázce plánovanou hodnotu osmkrát ve srovnání s původní výší vyjednané zakázky, ačkoli čl. 126 odst. 1 písm. e) prováděcích pravidel nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2342/2002(12) uvádí, že hodnota zakázky by neměla být překročena o více než 50 % původní hodnoty;

109.  v této souvislosti poznamenává, že bude zřejmě nutné provést revizi čl. 134 odst. 1 písm. b) nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012(13), neboť i při závislosti na jednom konkrétním dodavateli z technických nebo uměleckých důvodů podle čl. 134 odst. 1 písm. b) by se nemělo obcházet ochranné ustanovení uvedené v čl. 134 odst. 1 písm. e) a umožnit znásobení původní hodnoty hlavní zakázky nepřiměřeným způsobem;

110.  poznamenává, že v případě zásadního znásobení původních nákladů na projekt nebo podstatné změny, pokud jde o očekávaný přínos, rizika nebo alternativní řešení, by rozpočtový orgán měl udělovat předchozí souhlas s těmito změnami;

111.  odsuzuje skutečnost, že v řadě případů došlo k dodatečnému přidělení rozpočtových prostředků bez schválení rozpočtového orgánu;

112.  vítá pokyny pro řízení projektů doporučované od roku 2011 Generálním ředitelstvím Komise pro informatiku; domnívá se, že na základě těchto pokynů musí výbor řídící projekt schválit zahájení dalšího kroku projektu, což je tzv. postup schvalování jednotlivých fází;

113.  zdůrazňuje, že je třeba dívat se do budoucna, jelikož na konci tohoto desetiletí může dojít k nasycení SIS II a bude nutné zavést SIS III; v této souvislosti doufá, že přípravy SIS III budou provedeny mnohem lépe;

Část X – Zvláštní zpráva Účetního dvora č. 4/2014 nazvaná „Začlenění cílů vodní politiky EU do SZP: částečný úspěch“

114.  vyzývá Komisi, aby normotvůrci Unie navrhla nutné úpravy stávajících nástrojů (podmíněnosti a rozvoje venkova) k zajištění souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES (rámcová směrnice o vodě, RSV)(14) nebo případně nové nástroje schopné dostát ambicióznějším mezníkům pro začleňování cílů vodní politiky do SZP;

115.  vyzývá členské státy, aby v souladu s RSV:

a)      řešily nedostatky v provádění kontrol podmíněnosti zjištěné při auditu,

b)     systematicky ukládaly v případě porušení závazku vhodné sankce,

c)      kladly větší důraz na zjišťování a řešení problémů souvisejících s vodou prostřednictvím svých programů rozvoje venkova a zajistily, aby byly v souladu s plány povodí,

d)     navrhly a striktně uplatňovaly ochranné mechanismy, aby činnosti financované z rozvoje venkova neměly negativní účinky na vodu,

e)      aktivně zvažovaly a vhodným způsobem podporovaly využívání prostředků vyčleněných na problémy související s vodou, a to způsobem, který je v souladu s řádným finančním řízením;

116.  očekává, že Komise navrhne vhodné mechanismy, které mohou účinně a silně pozitivně působit na kvalitu programových dokumentů členských států k RSV a předcházet odchylkám od časového plánu stanoveného RSV; domnívá se, že za tímto účelem by měly být před vyčleněním prostředků na rozvoj venkova zajištěny minimální podmínky, pokud jde o provádění RSV;

117.  vyzývá členské státy, aby co nejvíce uspíšily provádění RSV a pro další hospodářský cyklus (2015) zlepšily kvalitu plánů povodí tak, že popíší jednotlivá opatření (např. z hlediska rozsahu, časového rámce, cílů a nákladů) na operační úrovni, a to až na místní úroveň / na úroveň zemědělských podniků, a aby dbaly na to, aby byla dostatečně jasná a konkrétní;

118.  vyzývá Komisi, aby posílila své znalosti souvislostí mezi kvalitou/kvantitou vody a zemědělskými postupy zlepšením stávajících monitorovacích systémů a tím, že zajistí, aby tyto systémy byly minimálně schopny měřit vývoj vlivů zemědělských postupů na vodu; domnívá se, že by to mohlo napomoci určit oblasti, kde jsou prostředky SZP nejvíce potřeba;

119.  naléhavě žádá členské státy, aby zlepšily včasnost, spolehlivost a konzistentnost údajů, které poskytují Komisi, neboť kvalita informací o vodě v Unii jako celku závisí na kvalitě informací poskytovaných členskými státy;

Část XI – Zvláštní zpráva Účetního dvora č. 5/2014 nazvaná „Evropský bankovní dohled dostává podobu – Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) v měnícím se kontextu“

120.  zdůrazňuje potřebu meziodvětvového posouzení dopadu a význam toho, aby byl zohledněn čas potřebný k přípravě technických norem; vítá návrh Komise poskytnout na přípravu těchto technických norem dostatečnou lhůtu a bere na vědomí, že je prováděno meziodvětvové posouzení dopadu celého balíčku legislativních návrhů finančních právních předpisů Unie přijatých v posledních letech;

121.  zdůrazňuje, že opatření Evropského orgánu pro bankovnictví by měla být i nadále z politického hlediska neutrální; domnívá se však, že je nezbytné co nejdříve zintenzívnit sbližování dohledu, aby mohl plnit své úkoly a poslání;

122.  domnívá se, že nezávislý kontrolní systém je základem pro řádné fungování finančního trhu; vyjadřuje proto znepokojení v souvislosti s přijetím politického rozhodnutí považovat Evropský orgán pro bankovnictví (dále jen „orgán“) pouze za orgán koordinace, a nikoli za orgán mikroobezřetnostního dohledu v historickém období, kdy důvěra ve finanční instituce vyžaduje rázná opatření;

123.  bere na vědomí omezení orgánu týkající se kolegií orgánů dohledu i jeho vlivu na sbližování dohledu; vítá pokrok, jehož orgán v rámci těchto omezení dosáhl při zlepšování fungování kolegií, a to zejména ve vztahu k provádění společného hodnocení rizik a dosažení společných rozhodnutí;

124.  se znepokojením konstatuje, že i když úloha orgánu iniciovat a koordinovat zátěžové testy byla v rámci celého balíčku jednotného mechanismu dohledu posílena, zákonná odpovědnost za provádění zátěžového testování zůstává v působnosti příslušných orgánů, aniž by měl orgán nad výsledky testů jakoukoli kontrolu; .

125.  se znepokojením konstatuje, že orgán není schopen zcela naplnit svůj mandát v oblasti ochrany spotřebitele, a to zejména z důvodu chybějících právních nástrojů k řešení těchto otázek a omezeného rozsahu působnosti pro přijímání právně závazných rozhodnutí k zákazu určitých produktů nebo činností; zdůrazňuje však úlohu smíšeného výboru jako subjektu, který usnadňuje a zlepšuje výměnu názorů napříč sektory, a souhlasí s Účetním dvorem, že je třeba posílit opatření na ochranu spotřebitele ve finančním sektoru Unie;

126.  domnívá se, že větší koordinace s vnitrostátními orgány na ochranu spotřebitele by mohla zvýšit dopad orgánu v této oblasti;

127.  souhlasí s Účetním dvorem, že pro efektivní sledování je nezbytné vytvořit systém měření výkonnosti, a bere na vědomí, že orgán tento systém měření výkonnosti zavádí;

128.  konstatuje, že bankovní dohled v rámci celé Unie vyžaduje jasné rozdělení úloh a odpovědnosti mezi orgán, Evropskou centrální banku a vnitrostátní orgány dohledu uvnitř i vně jednotného mechanismu dohledu; vyzývá proto k dalšímu vyjasnění jejich úloh a povinností, aby se zabránilo riziku překrývajících se úkolů, případných mezer a nejasné odpovědnosti;

129.  domnívá se, že je nezbytné zlepšit současná pravidla dohledu, aby zahrnovala přísnější dohled nad národními centrálními bankami ve třetích zemích, které přijaly euro, ale nejsou členy Evropské unie, jako je Vatikánský městský stát, Andorra, Monako a San Marino;

130.  domnívá se, že je třeba revidovat parametry pro rizikově vážená aktiva, aby nedocházelo k postihu bank s největší expozicí vůči bankovním produktům souvisejícím s úvěry a k odměňování bank se špatnými nebo pochybnými finančními produkty, jako jsou např. deriváty;

Část XII – Zvláštní zpráva Účetního dvora č. 6/2014 nazvaná „Dosáhla podpora z fondů politiky soudržnosti na výrobu energie z obnovitelných zdrojů dobrých výsledků?“

131.  vítá zvláštní zprávu Účetního dvora č. 6/2014 a souhlasí s doporučeními v ní uvedenými;

132.  vítá, že Účetní dvůr konstatoval, že provádění vybraných projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů bylo neproblematické, a považuje tento fakt za potvrzení vyspělosti hlavních technologií výroby energie z obnovitelných zdrojů;

133.  zastává názor, že projekty energie z obnovitelných zdrojů zpravidla dospějí do fáze plného provozu až po několika letech, a je obtížné vyslovovat přesné závěry o jejich provádění dříve, než tato doba uplyne;

134.  domnívá se, že v nástrojích politiky soudržnosti i v jiných nástrojích, jako je například evropský energetický program pro obnovu, by měla být pevně zakotvena zásada nákladové účinnosti, a to i pokud slouží obecnějším účelům, a to nejen v případě energie z obnovitelných zdrojů; poukazuje na to, že pojem nákladové účinnosti lze definovat několika různými způsoby; navrhuje proto, aby Komise a členské státy spolu jednaly o možných způsobech, jak by bylo možné tuto myšlenku formulovat jednotným způsobem, aby byly k dispozici účinnější pokyny pro provádění projektů energie z obnovitelných zdrojů;

135.  je znepokojen tím, že předpisový rámec Unie v oblasti energie z obnovitelných zdrojů není plně v souladu s požadavky finančních nástrojů Unie (Evropského fondu pro regionální rozvoj a Fondu soudržnosti), které jsou nejdůležitějšími zdroji financování energie z obnovitelných zdrojů; žádá Komisi, aby provedla hloubkovou prověrku legislativy a opravila zjištěný nesoulad;

136.  je přesvědčen o tom, že veřejné financování v této oblasti by mělo doplňovat soukromé financování a mělo by hrát klíčovou úlohu při jeho stimulaci; domnívá se nicméně, že některé projekty, zejména pokud jsou většího rozsahu, vyžadují více financování z veřejných zdrojů;

137.  soudí, že nestabilní a nepředvídatelné pobídky a podpůrné systémy brání investicím do obnovitelných zdrojů energie; trvá na tom, že nynější nejistá situace rovněž deformuje proces výběru výrobních technologií, což povede k dalšímu oslabení zásady nákladové účinnosti;

138.  zdůrazňuje, že nejistota a obtíže spojené s integrací energie z obnovitelných zdrojů do rozvodných sítí představují nejen jednu z překážek soukromých investic do rozvoje energie z obnovitelných zdrojů, ale mohou též snížit hospodářskou a finanční udržitelnost probíhajících projektů a provádění budoucích programů ERRF a Fondu soudržnosti; vyzývá Komisi, aby provedla prověrku současného stavu regulačních a technických překážek na úrovni členských států s cílem zlepšit přístup malých a velkých projektů energie z obnovitelných zdrojů k elektrické síti;

139.  podotýká, že Komise by měla přísněji dohlížet na nový regulační rámec na období 2014–2020, včetně jeho počátečních cílů a ukazatelů výkonnosti, díky čemuž by se zlepšil monitoring i hodnocení;

140.  žádá členské státy, aby vyvíjely další úsilí o výměnu osvědčených postupů a stanovení společných postupů v zájmu harmonizace administrativních systémů jednotlivých států;

141.  podotýká, že pokud jsou kritéria pro výběr v oblasti energie z obnovitelných zdrojů příliš podrobná, mohou se stát způsobem, jak se zbavovat konkurence; žádá Komisi, aby zpřesnila příslušné pokyny a bedlivě sledovala dané případy;

142.  bere na vědomí odpovědi Komise, podle nichž již byla některá z doporučení Účetního dvora uplatněna prostřednictvím směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/28/ES(15) (směrnice o energii z obnovitelných zdrojů);

Část XIII – Zvláštní zpráva Účetního dvora č. 7/2014 nazvaná „Podpořil EFRR úspěšně rozvoj podnikatelských inkubátorů?“

143.  vítá zvláštní zprávu Účetního dvora č. 7/2014 a souhlasí s doporučeními v ní uvedenými;

144.  konstatuje, že podnikatelské inkubátory podporují zřizování a další rozvoj mladých podniků, které mohou učinit z malých a středních podniků klíč k hospodářskému růstu a vytváření pracovních míst v Unii;

145.  je přesvědčen o tom, že by programy financování politiky soudržnosti, jichž bylo využito v případě těchto auditovaných inkubátorů, měly mít strukturované plánování, jasný soubor cílů a účinné hodnocení; má za to, že u všech z těchto prvků se u auditovaných inkubátorů projevily nedostatky;

146.  opětovně zdůrazňuje, že Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) významnou finanční částkou přispěl na zřízení infrastruktury inkubátorů, a přestože auditovaná zařízení inkubátorů byla řádně zřízena, dosáhla pouze chabých výsledků;

147.  upozorňuje na to, že počet podnikatelských plánů, počet inkubovaných začínajících podniků a počet pracovních míst, jež byla vytvořena za podpory uvedených inkubátorů, byl v průměru mnohem nižší ve srovnání s inkubátory, jež Účetní dvůr použil jako měřítko;

148.  konstatuje, že auditované inkubátory EFRR nabízely oproti inkubátorům, s nimiž byly srovnávány, menší rozsah služeb a škála odborných dovedností a znalostí, jimiž inkubátory EFRR disponovaly, byla menší;

149.  zdůrazňuje, že pro účinnost podnikatelských inkubátorů je zásadní zabezpečení kompletního hodnotového řetězce podnikatelské podpory, jenž staví na kvalifikovaném personálu, osvědčených postupech a pravidelném monitoringu;

150.  bere na vědomí vysvětlení Komise, podle něhož členské státy, jež přistoupily k Unii v roce 2004 a po něm, neměly dostatečnou podnikatelskou infrastrukturu, odbornost a zkušenosti, v důsledku čehož nemohly dosáhnout lepších výsledků; připomíná však, že audit probíhal v inkubátorech v 4 + 2 členských státech, z nichž do Unie vstoupily v roce 2004 pouze dva;

151.  má za to, že během navazujících programových období 2000–2006 a 2007–2013 Komise neprokázala dostatečné úsilí při podpoře těchto podniků; podotýká, že to potvrzují i nedostatky u pokynů, jež Komise poskytla pro tato programová období, zejména v rozmezí let 2006 a 2010;

152.  opětovně připomíná, že zavádění a sdílení osvědčených postupů je zejména u nově vytvořených podniků důležitým nástrojem ke zvýšení efektivity; lituje neuspokojivých výsledků, jichž tyto auditované inkubátory dosáhly; vyzývá Komisi, aby v této záležitosti zlepšila pokyny pro řídící orgány členských států, a členské státy, aby tyto pokyny účinně uplatňovaly;

153.  zdůrazňuje, že důležitým předpokladem účinnosti tohoto projektu jsou investice do odborné přípravy personálu, neboť zajišťují účinnou podporu inkubovaným společnostem a případným zákazníkům; lituje toho, že tento prvek byl v auditovaných inkubátorech rovněž většinou zanedbán;

154.  konstatuje, že podpora podnikatelských inkubátorů by mohla vycházet z komplexní a hloubkové analýzy a ze souboru individuálních, specifických a cílených posouzení projektů, na které se konkrétní podpora poskytuje (jako je např. studie proveditelnosti, obchodní plán atd.); domnívá se, že na základě těchto posouzení by bylo možné takovou podporu jasně zdůvodnit;

155.  má za to, že úspěšných výsledků vyplývajících z využití podnikatelských inkubátorů, jež jsou koncipovány tak, aby poskytovaly přidanou hodnotu regionálnímu a hospodářskému rozvoji, nelze kvůli objektivním faktorům ve všech lokalitách dosáhnout; soudí proto, že podporovat by se měly pouze takové inkubátory, jež již od počátku splní určité základní podmínky;

156.  zdůrazňuje, že k poskytování podpory podnikatelským inkubátorům by se mohla využívat metoda partnerství soukromého a veřejného sektoru, při níž veřejný sektor sdílí rizika společně se soukromým podnikem, jemuž je podpora určena;

157.  konstatuje, že podnikatelské inkubátory by se měly vytvářet v těsné spolupráci se školami a výzkumnými zařízeními;

158.  konstatuje, že je zapotřebí, aby byla v rámci podpory podnikatelským inkubátorům, jež bude poskytována v období 2014–2020 ze zdrojů EFRR, programu Horizont 2020 a Programu pro konkurenceschopnost podniků a malých a středních podniků (COSME), zabezpečena její doplňkovost a synergie;

Část XIV – Zvláštní zpráva Účetního dvora č. 8/2014 nazvaná „Řídila Komise začleňování podpory vázané na produkci do režimu jednotné platby účinně?“

159.  podporuje doporučení Účetního dvora a vítá konstruktivní postoj Komise;

160.  lituje, že některé členské státy podle Účetního dvora nedodržovaly vždy zásadu řádného finančního řízení, když definovaly kritéria pro výpočet platebních nároků;

161.  konstatuje, že zemědělci v některých odvětvích tak dosahovali neočekávaných zisků, které samy o sobě neporušovaly stávající předpisy:

a)      ve Španělsku měly platební nároky podle vnitrostátních předpisů vyšší hodnotu než podpora vázaná na produkci, kterou zemědělci dostávali v minulosti;

b)     v Itálii získali zemědělci platební nároky odpovídající historické úrovni jejich podpory, a to i přesto, že mezitím výrazně omezili obdělávané oblasti;

c)      v rozporu s předpisy Unie nesnížily francouzské orgány hodnotu všech platebních nároků, aby mohly financovat zvláštní podporu zemědělcům (článek 68 nařízení Rady (ES) č. 73/2009(16)); v důsledku toho byla hodnota všech platebních nároků ve Francii nadhodnocena o 4,61 %, což odpovídá 357,3 milionu EUR; konstatuje, že z této částky se 74 milionů EUR týkalo podpory začleněné do režimu jednotné platby v roce 2010 a že Komise uvádí, že do akčního plánu pro Francii jsou začleněna nápravná opatření

162.  vyzývá tedy Komisi, aby dostatečně dohlížela na výpočet platebních nároků zemědělců ze strany členských států, včetně dodržování stropů stanovených pro udělování těchto nároků;

163.  se znepokojením konstatuje, že ani tam, kde Komise zjistila chyby, nebyly platební nároky dosud opraveny, protože správní postupy jsou příliš pomalé;

164.  vyzývá Komisi, aby zlepšila včasný dohled a věnovala více pozornosti rizikům spojeným s nároky;

165.  konstatuje, že od roku 2015 bude režim jednotné platby nahrazen „režimem základní platby“;

166.  domnívá se, že nový systém by měl usilovat o snížení administrativní zátěže pro zemědělce;

167.  je přesvědčen, že kontroly a audity Komise by měly být založeny převážně na riziku;

168.  trvá na tom, že nový systém musí zabránit neodůvodněným nesrovnalostem ve výpočtu nároků v různých členských státech a také nerovnému zacházení se zemědělci bez ohledu na manévrovací prostor, který může nařízení poskytovat; žádá Komisi, aby Parlament a jeho Výbor pro rozpočtovou kontrolu znovu ujistila, že existují vhodná opatření umožňující dosáhnout tohoto cíle;

169.  má obavy, že nesprávné platební nároky by mohly vést k nesprávným platbám i po roce 2014, vzhledem k tomu, že se členské státy mohou rozhodnout vyplácet až do roku 2021 část budoucí podpory na základě stávající úrovně podpory v rámci režimu jednotné platby; domnívá se, že přestože takové platby mohou být opraveny a získány zpět, je třeba se tomu snažit předem zabránit;

170.  připomíná Komisi, že článek 317 Smlouva o fungování Evropské unie stanoví, že: „Komise plní rozpočet ve spolupráci s členskými státy [...] na vlastní odpovědnost a v mezích přidělených prostředků, v souladu se zásadami řádného finančního řízení.“; očekává tedy, že Komise poskytne členským státům dostatečné vedení, aby mohly provádět režim základní platby v souladu se zásadami řádného finančního řízení, a zavede vhodné monitorovací struktury s cílem přijmout celkovou odpovědnost za plnění rozpočtu;

Část XV – Zvláštní zpráva Účetního dvora č. 9/2014 nazvaná „Je podpora EU na investiční a propagační opatření pro odvětví vína dobře řízena a lze její výsledky z hlediska konkurenceschopnosti vín z EU doložit?“

171.  vítá zjištění a doporučení Účetního dvora obsažená ve zvláštní zprávě č. 9/2014;

172.  bere na vědomí, že Rada a Parlament přijaly nařízení (EU) č. 1308/2013(17) o nové společné organizaci trhů pro období 2014–2020;

173.  připomíná zvláštní zprávu Účetního dvora č. 7/2012 (udělení absolutoria za rok 2011) o reformě společné organizace trhu s vínem: dosavadním pokroku, jakož i následnou zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu;

174.  plně souhlasí s myšlenkou, že režim podpory by měl být racionalizován a že by Komise měla pravidelně sledovat absorpci prostředků; trvá na tom, že je absolutně nezbytné, aby se investiční opatření zaměřovalo na podnikání a výsledky a aby bylo podporováno vytváření modelů osvědčených postupů a z nich aby byly čerpány zkušenosti;

175.  vyjadřuje znepokojení nad neúspěšnou snahou získat pro podporu Unie na propagační opatření pro odvětví vína více malých a středních podniků (MSP); domnívá se, že míra spolufinancování by měla být revidována tak, aby byla pro MSP přínosná a usnadnilo se zapojení potenciálních příjemců z řad MSP, zejména pokud mají omezené administrativní a finanční kapacity;

176.  domnívá se, že je třeba zavést společný systém hodnocení propagačního opatření, který by Komisi a členským státům umožnil analyzovat míru pokroku a splnění vytyčených cílů a jeho dopad na konkurenceschopnost odvětví vína na úrovni členských států; zdůrazňuje, že součástí tohoto společného systému hodnocení by mohlo být zvýšení podílu určitého vinařského podniku na celosvětovém trhu;

177.  souhlasí s doporučením Účetního dvora, aby vedlejší náklady (jako např. náklady prováděcího subjektu a režijní náklady) byly řádně odůvodňovány a aby byly omezeny na maximální procentní sazby celkových nákladů;

178.  zdůrazňuje, že zcela zásadní význam má vytvoření vhodné skladby politik z hlediska investic a propagace; domnívá se, že Komise a členské státy by měly při uplatňování daných opatření prokázat větší efektivitu; poukazuje zejména v souvislosti s propagačním opatřením na to, že příjemci by měli mít povinnost doložit potřebu podpory Unie, že by neměly být financovány běžné provozní náklady a že by měla být omezena podpora pro příjemce, kteří v každém programovém období prezentují propagační programy ve stejných cílových zemích; dále poukazuje na to, že výsledky propagačních akcí by měly být posuzovány na úrovni příjemců a ne za celé odvětví vína Unie;

179.  podporuje doporučení Účetního dvora, že by Komise měla provést analýzu toho, jak rozpočet určený pro vnitrostátní programy podpory pro období 2014–2018 odpovídá potřebám odvětví vína Unie a absorpční kapacitě členských států a případně rozpočet upravit; vybízí Komisi k tomu, aby zvážila, zda je pro odvětví vína, na rozdíl od jiných zemědělských odvětví, zapotřebí další finanční nástroj;

180.  vítá pozitivní vývoj v oblasti vývozu kvalitních vín z Unie; zdůrazňuje, že Unie by měla zjistit, co je její konkurenční výhodou na mnohostranném světovém trhu s vínem, na němž vládne silná konkurence, a tuto výhodu využít ke svému prospěchu, a že by se měla snažit podporovat producenty vína z Unie v tom, aby vyráběli vína světové kvality, která dále přispějí k tomu, aby si Unie udržovala rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou;

181.  vybízí Komisi, aby zlepšením systému kontrol a monitorování financovaných projektů přispěla k lepší transparentnosti propagace vína ve třetích zemích; poukazuje na skutečnost, že toto opatření by mělo rovněž napomoci tomu, aby se zamezilo dvojímu financování;

Část XVI – Zvláštní zpráva Účetního dvora č. 10/2014 nazvaná „Účinnost podpory z Evropského rybářského fondu určené na akvakulturu“

182.  souhlasí s hlavními doporučení Účetního dvora, přičemž podotýká, že Komise již vypracovává požadované pokyny pro provádění rámcové směrnice o vodě a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/56/ES(18) (rámcové směrnici o strategii pro mořské prostředí); vítá skutečnost, že Komise vzala na vědomí doporučení týkající se územního plánování a potřeby zjednodušit administrativu;

183.  vítá skutečnost, že získané zkušenosti z období 2007–2013 byly začleněny do nového Evropského námořního a rybářského fondu na období 2014-2020; zdůrazňuje však, že je nutno, aby Komise zajistila, aby všechna doporučení byla uskutečněna v praxi;

184.  chápe, že dosažení cílů stanovených pro růst a zaměstnanost v odvětví akvakultury zásadním způsobem ovlivnil dopad finanční krize; zdůrazňuje však, že jednoho z hlavních cílů Evropského rybářského fondu (ERF) – růstu a udržitelnosti odvětví akvakultury – se nepodařilo dosáhnout také vlivem jiných faktorů; zdůrazňuje, že namísto růstu odvětví akvakultury v EU na rozdíl od jiných částí světa po mnoho let stagnuje;

185.  je zklamán tím, že na úrovni projektů nejsou stanovovány priority a na úrovni členských států chybí strategické plánování; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby zlepšila koncepci programů s cílem posílit opatření na podporu akvakultury, a žádá Komisi, aby zajistila lepší provádění těchto programů;

186.  poukazuje na to, že na jedné straně je silnější a udržitelnější akvakultura pro Komisi jedním z klíčových cílů, na straně druhé však bylo učiněno pouze málo pro to, aby tohoto cíle bylo úspěšně dosaženo v rámci ERF; konstatuje nicméně, že je to systémová chyba, kterou lze pozorovat i u jiných programů, má proto pocit, že Komisi se neustále nedaří plnit své cíle;

187.  naléhavě vyzývá Komisi, aby nově koncipovala své finanční řízení a změnila svůj přístup tak, že se nebude snažit vynaložit veškeré zdroje, které má k dispozici, nýbrž se soustředí na to, zda je daný výdaj v souladu s příslušnými předpisy, zda představuje optimální využití prostředků a zda skýtá účinnou podporu pro dosažení hlavních cílů;

188.  konstatuje, že členské státy se musí zabývat problémem špatného výběru projektů, nikoli přidělovat prostředky všem projektům, a musí zajistit, aby postup výběru podléhal pravidlům podrobného hodnocení, při němž bude posuzován potenciál projektů přinést výsledky a zajistit optimální využití prostředků, a celkově tak přispět k plnění cílů Evropského námořního a rybářského fondu (ENRF), jako je růst a zaměstnanost; zdůrazňuje, že Komise by měla členské státy v této jejich snaze podporovat, měla by podněcovat k následnému monitorování toho, zda projekt dosahuje plánovaných výsledků, a měla by vytvořit komplexnější hodnocení projektů po jejich dokončení, které by bylo využíváno jako zdroj zkušeností;

189.  je přesvědčen, že je třeba, aby členské státy zlepšily své nástroje a způsoby podávání zpráv, protože údaje poskytované Komisi jsou často nepřesné; doporučuje Komisi, aby a) vytvořila silnější prostředky nátlaku na členské státy, aby poskytovaly spolehlivé údaje, zejména v případě zjevných nesrovnalostí, b) uvažovala o penalizaci členských států, u nichž má podezření, že záměrně dodaly nesprávné údaje;

190.  upozorňuje na to, že je třeba, aby Komise vytvořila silnější rámec pro všechny své finanční programy, včetně nových opatření pro akvakulturu v rámci ENRF; je přesvědčen, že Komise by měla uvažovat o tom, že by měla být ve svém přístupu konzistentnější, a měla by dospět k větší integritě;

191.  žádá Komisi, aby zajistila, aby členské státy vyjasnily své vlastní strategie a uskutečňovaly je tak, aby se doplňovaly s cíli ENRF; požaduje, aby Komise dohlédla na to, aby členské státy vyvinuly zvýšené úsilí při hodnocení projektů a vymanily se ze stavu, kdy jim chybí strategické uvažování o projektech; upozorňuje na to, že je zapotřebí zabezpečit, aby hodnotitelé posuzovali projekty s maximální pozorností a jasnými očekáváními;

192.  doporučuje, aby bylo přehodnoceno financování projektů, které již byly zahájeny, protože nepřináší žádné výsledky navíc; vyzývá Komisi a členské státy, aby k tomuto procesu nepřistupovaly jako k pouhému „odškrtání všech kolonek“, protože tak nevznikne žádná přidaná hodnota;

193.  vybízí ke zjednodušení administrativních postupů, aby byla zabezpečena vysoká kvalita projektů, které se ucházejí o financování;

194.  vítá návrh nového monitorovacího systému u ENRF, který bude obsahovat databázi na úrovni členských států, v níž budou uloženy informace o každé operaci, a souhrnnou zprávu s klíčovými informacemi, trvá však na tom, aby byl tento návrh uskutečněn a odpovídal vysokým standardům;

Část XVII – Zvláštní zpráva Účetního dvora č. 11/2014 nazvaná „Ustavení Evropské služby pro vnější činnost“

195.  vítá zvláštní zprávu Účetního dvora č. 11/2014 a souhlasí s doporučeními v ní uvedenými;

196.  zastává názor, že vzhledem k omezeným zdrojům zatím Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) není plnohodnotnou diplomatickou službou Unie; domnívá se, že těmi, kdo by měli usilovat o konsolidaci ESVČ, jsou Komise a členské státy;

197.  zdůrazňuje, že je vřele vítána zásada rozpočtové neutrality; domnívá se však, že by na ni nemělo být pohlíženo odděleně od úspor dosažených členskými státy díky ustavení ESVČ;

198.  domnívá se, že ESVČ má nadále silné zastoupení manažerských pozic, což je třeba změnit; zastává názor, že opatření, která již byla v této věci přijata, jdou správným směrem, a žádá Komisi, aby se více zasadila o prohloubení spolupráce mezi jednotlivými útvary;

199.  považuje za velmi nejasné, jaké úkoly mají plnit zvláštní zástupci Unie, neboť neprobíhá řádné monitorování ani není k dispozici analýza výsledků; v zájmu odstranění tohoto nedostatku navrhuje, aby byli zvláštní zástupci Unie začleněni do ESVČ;

200.  považuje za příznivý vývoj v oblasti lidských zdrojů, avšak souhlasí s připomínkami Účetního dvora, že nejvíce potřebné jsou tematické odborné znalosti v delegacích; vyzývá Komisi a ESVČ, aby ve vzájemné shodě optimalizovaly profil pracovníků delegací;

201.  vybízí ESVČ, aby získala lepší přehled o nákladech spojených s přijímáním zaměstnanců; vyzývá ESVČ, aby využívala inovativních řešení, jako jsou například přijímací pohovory formou videokonferencí, a aby v co nejvyšší míře navrhovala podobné postupy i pro odbornou přípravu zaměstnanců;

202.  vybízí Komisi a členské státy, aby přijaly opatření na podporu užší koordinace a spolupráce mezi svými službami pro vnější činnost a ESVČ, aniž by opomíjely horizontální tematické otázky;

203.  poukazuje na nutnost zajistit větší flexibilitu při financování misí společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP), aby byla zajištěna vnitřní a vnější bezpečnost Unie vzhledem k rizikům plynoucím z konfliktů v zemích, které s Unií hraničí, a vzhledem ke zvýšenému riziku možné teroristické činnosti spojené s IS;

204.  vyzývá ESVČ, aby maximalizovala přínosy vyplývající z úspor z rozsahu tím, že vytvoří nové synergie v rámci ústředí a delegací ESVČ a ve spolupráci s členskými státy a vnitrostátními diplomatickými službami v duchu skutečné vnější politiky Unie a jejích útvarů; s uspokojením konstatuje, že v rostoucí míře dochází ke společnému umístění delegací Unie a diplomatických zastoupení členských států, ačkoli to zatím není běžné, a oceňuje přístup ESVČ, která této věci přikládá v rámci své činnosti velký význam;

205.  souhlasí s tím, že pokud jde o konzulární služby, je třeba vyvinout ještě více úsilí;

Část XVIII – Zvláštní zpráva Účetního dvora č. 12/2014 nazvaná „Financuje EFRR účinně projekty, které přímo podporují biologickou rozmanitost v rámci strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020?“

206.  připomíná, že Úmluva o biologické rozmanitosti vymezuje biologickou rozmanitost jako variabilitu všech žijících organismů včetně suchozemských, mořských a jiných vodních ekosystémů a ekologických komplexů, jejichž jsou součástí; připomíná také, že Úmluva o biologické rozmanitosti rozeznává několik hlavních hrozeb pro biologickou rozmanitost, jako jsou úbytek a fragmentace stanovišť, nadměrné využívání lesů, oceánů, řek, jezer a půdy, znečištění, změna klimatu a nepůvodní druhy, které soupeří s původními rostlinami a živočichy;

207.  zdůrazňuje, že biologická rozmanitost je zcela zásadní pro existenci lidského života a dobré životní podmínky společností; zdůrazňuje také, že změna klimatu, omezení biologické rozmanitosti, hrozby související s invazivními druhy a nadměrná spotřeba přírodních zdrojů představují významné problémy pro všechny občany Unie;

208.  vyjadřuje politování nad skutečností, že Unie nedosáhla svého velkého cíle zastavit úbytek biologické rozmanitosti v rámci Unie do roku 2010;

209.  konstatuje, že úbytek biologické rozmanitosti má neblahý dopad na ekonomické náklady pro společnost, které dosud nebyly v rámci globálních politik patřičně zohledněny; konstatuje dále, že zpráva o ekonomii ekosystémů a biologické rozmanitosti odhaduje, že náklady v případě nečinnosti a dalšího zhoršování ekosystémových služeb by představovaly až 7 % celosvětového HDP ročně do roku 2050(19);

210.  je proto přesvědčen, že je naléhavě nutné začít jednat a přisuzovat větší politický význam biologické rozmanitosti ve snaze dostát v této záležitosti závazkům do roku 2020;

211.  konstatuje, že výsledky projektů se často dostavují až po určité době, což znesnadňuje jejich vyhodnocení;

212.  domnívá se, že bez ohledu na omezení související s nedostatečným zaměřením fondů na biologickou rozmanitost a na komplikace provázející vyhodnocení využití těchto fondů, je nutné za současného stavu věcí tyto fondy zachovat;

213.  zdůrazňuje, že ochrana biologické rozmanitosti není pouhým ušlechtilým environmentálním cílem, ale že taková politika současně nabízí značný potenciál k tvorbě nových dovedností, pracovních míst a obchodních příležitostí;

214.  zdůrazňuje, že je důležité začlenit ochranu a zachování biologické rozmanitosti do rozvoje, vytváření a financování všech politik Unie (včetně oblastí, jako je zemědělství, lesnictví, rybolov, regionální politika a soudržnost, energetika, průmysl, doprava, cestovní ruch, rozvojová spolupráce a pomoc, výzkum a vývoj), aby se posílila provázanost odvětvových a rozpočtových politik Unie a aby se zajistilo, že Unie dostane svým závazkům týkajícím se ochrany biologické rozmanitosti; v této souvislosti by měla být posílena vzájemná spolupráce mezi místními, regionálními, celostátními a unijními orgány;

215.  bere na vědomí, že i přes nasměrování a podněty ze strany Komise spadá stanovení priorit financování výlučně do kompetencí členských států v závislosti na jejich vlastních potřebách a že většina členských států nevyužívá Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) jako nástroj na ochranu biologické rozmanitosti;

216.  domnívá se proto, že s ohledem na nízkou míru čerpání (0,79 %) těchto finančních prostředků je nutné zvážit povinné přidělení určité části finančních prostředků ERDF, jejíž výše musí být teprve stanovena, na podporu biologické rozmanitosti;

Část XIX – Zvláštní zpráva Účetního dvora č. 13/2014 nazvaná „Podpora EU na obnovu po zemětřesení na Haiti“

217.  vítá zvláštní zprávu č. 13/2014 hodnotící podporu Unie na obnovu po zemětřesení na Haiti jako důležitý příspěvek k obecné politické debatě o vnější humanitární a rozvojové politice Evropské unie; bere na vědomí zjištění a doporučení v ní uvedená;

218.  vítá a bere na vědomí hlavní závěry a doporučení závěrečné zprávy o hodnocení spolupráce Unie s Haitskou republikou, kterou vypracovalo Generální ředitelství Komise pro mezinárodní spolupráci a rozvoj - EuropeAid na žádost Parlamentu, a níže uvádí svá zjištění a doporučení;

Obecné připomínky

219.  opakuje, že je celkově spokojen s prací a úsilím útvarů Komise v reakci na zemětřesení na Haiti v roce 2010, a to v nanejvýš kritické situaci pro delegaci Unie a její pracovníky; v tomto ohledu vitá skutečnost, že Komise dokázala pozastavit platby a výplatu podpory jako důsledek neuspokojivého pokroku vládní reformy finančního řízení a nedostatků při postupech zadávání veřejných zakázek;

220.  lituje zjištěných nedostatků v koordinaci mezi dárci a mezi útvary Komise, o kterých hovoří také hodnocení spolupráce Unie s Haitskou republikou (v období 2008–2012)(20), které bylo vydáno na základě zadání Komise, požaduje v tomto ohledu lepší rozčlenění humanitární pomoci a rozvojové pomoci s větší návazností základní pomoci, obnovy a rozvoje, a to zřízením stálého rámce pro LRRD (návaznost okamžité pomoci, obnovy a rozvoje); domnívá se, že kdekoli je to možné, musí být mezi Generálním ředitelstvím Komise pro humanitární pomoc a civilní ochranu (ECHO) a EuropeAid vytvořeny integrované přístupy s jasně stanovenými cíli koordinace a koherentní strategií pro jednotlivé země a oba útvary musí sdílet osvědčené postupy; vítá v tomto ohledu skutečnost, že systematické začlenění přístupu LRRD je součástí cyklu financování na období 2014–2020; dále vyzývá útvary Komise, aby zajistily lepší přechod od krátkodobých humanitárních činností k akcím dlouhodobé rozvojové pomoci a koherentní koordinaci nejen různých aktérů Unie, ale také národních priorit, a to společnou strategií ve společném rámci humanitární a rozvojové pomoci; vyzývá Komisi, aby zahájila dialog s Parlamentem v případě, že účinné koordinaci různých finančních nástrojů při humanitární a rozvojové pomoci bude bránit stávající právní rámec; je přesvědčen, že zapojení místních nevládních organizací občanské společnosti může zvýšit využití místní základny poznatků, aby se podařilo lépe zjistit potřeby obnovy a mít dohled nad tím, jakého pokroku dosahují orgány dané země;

221.  připomíná doporučení, která formulovala parlamentní delegace Výboru pro rozpočtovou kontrolu po své návštěvě na Haiti v únoru 2012, a trvá na tom, aby trvalou zásadu představovala pozornost věnovaná výraznému problému vysledovatelnosti prostředků z rozvojových fondů Unie a zodpovídání se za jejich využívání, zejména tak, že rozpočtová podpora bude vázána na dosahování výsledků a budou jasně vymezeny povinnosti a úkoly orgánů státních správy dané země, aby byla zajištěna transparentnost, vysledovatelnost a zodpovědnost; opakuje svůj požadavek, aby byl kladen větší důraz na boj proti hluboce zakořeněné korupci; poukazuje na to, že humanitární pomoc by měla vycházet ze strategie, jak zlepšit situaci a ukončit pomoc, a zdůrazňuje, že finanční prostředky by měly být přidělovány pokud možno přes haitské orgány a instituce, a to v rámci Dohody z Cotonou, aby se tak zajistila zodpovědnost a podpořily vnitrostátní orgány, včetně Agentury pro veřejné zakázky, která by měla působit jako kontrolní filtr; vybízí Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby kladly důraz na vzorec podmíněnosti pro poskytování odvětvové rozpočtové podpory;

222.  připomíná, že „budování státu“ je těžištěm rozvojové strategie Unie a základním kamenem úsilí v každé podobné krizové situaci, a to v souladu s principy pomoci v nestabilních podmínkách; poznamenává, že jeho součástí je podpora budování institucí, transparentnosti a efektivnosti správy veřejných financí, rozpočtových dotací a účinnosti veřejných výdajů, s posílením politického a koncepčního dialogu;

223.  požaduje stanovení správného mixu politik, který bude odpovídat logice zásahů Unie, a to prostřednictvím komplexního přístupu ke státním i nestátním/nevládním aktérům a k oblastem, jimž má být poskytnuta podpora, rychlým posouzením potřeb v jednotlivých oblastech, a to v zájmu životaschopnosti, komplementarity a udržitelnosti projektů;

Jak postupovat do budoucna

224.  domnívá se, že v záběru širším než situace na Haiti je třeba prodiskutovat a zlepšit opatření k posílení politického rámce poskytování pomoci a snižování rizika katastrof s cílem v konečném důsledku omezit riziko pro lidské životy a jejich životní podmínky na minimum; je přesvědčen, že investice do snižování rizika katastrof jsou klíčové jako plnohodnotná součást udržitelného rozvoje a jsou také vysoce nákladově efektivní, protože umožňují výrazně efektivnější a účinnější využívání zdrojů než na úhradu nákladů na řešení situace po katastrofě;

225.  domnívá se, že takovéto situace krize a nestability vyžadují, aby byly vytvořeny politiky, které usilují o nové přístupy, nové metody a znalosti, zejména pokud jde o činnosti jako i) identifikace rizik na různých operativních úrovních, ii) vytvoření scénáře a projekce pravděpodobných důsledků a iii) koncipování nástrojů k zamezení a snížení rizik a k přípravě na ně a na potenciální katastrofu; žádá flexibilní přístup, který by umožnil Komisi uzpůsobit svá opatření a nástroje pomoci odpovídajícím způsobem a rychle krizové a pokrizové situaci; v této souvislosti konstatuje, že Komise mezitím vytvořila systém, jak mobilizovat experty různých odborností, aby bylo možno ve velmi krátké době pohotově doplnit zaměstnance v delegacích Unie nebo v útvarech ústředí v případě jejich nedostatku;

226.  podněcuje Komisi a ESVČ k tomu, aby systematicky pracovaly na všech čtyřech fázích cyklu zvládání katastrof, tj. zmírňování rizika a připravenost, reakce a obnova, ve snaze vymezit strategický rámec pro řízení rizika katastrof a zvyšování odolnosti; vyzývá Komisi a ESVČ, aby informovaly Parlament o vývoji, zejména pokud jde o řízení rizika a připravenost naplňovat a uskutečňovat cíle programů v situaci po katastrofě;

227.  připomíná, že v podobných krizích je třeba náležitě dbát na řádné a operativně účinné fungování rámce veřejné správy v daném státě pro řízení snah o snižování rizika katastrof, což je základním předpokladem pro to, aby byl zásah Unie úspěšný; podotýká, že při posuzování jakéhokoli rámce veřejné správy určitého státu by měly být brány v úvahu mj. stávající rámce zodpovídání se za výsledky, stávající vymezení odpovědností na centrální a místní úrovni a rozhodování o nich, jednoznačný řetězec příkazů a kontrol, informační kanály mezi různými aktéry/dárci společně s mechanismy zpětné odezvy u projektů;

228.  potvrzuje doporučení Účetního dvora ve věci podpory Unie na obnovu po zemětřesení na Haiti a vítá odpověď Komise, že tato doporučení také přijímá;

Část XX – Zvláštní zpráva Účetního dvora č. 14/2014 nazvaná „Jakým způsobem orgány a instituce EU vypočítávají, snižují a kompenzují své emise skleníkových plynů?“

229.  domnívá se, že všechny orgány a instituce Unie by měly řešit problém svých emisí skleníkových plynů a jejich možného snížení jednotným způsobem; domnívá se, že v zájmu dosažení těchto cílů je třeba, aby své emise skleníkových plynů systematicky kvantifikovaly a aby výsledky svých výpočtů zveřejňovaly;

230.  domnívá se, že má-li si Komise zachovat svou důvěryhodnost při vyjednávání o ekologických záležitostech se třetími stranami, měla by se více zasazovat o shromažďování většího množství údajů o svých vlastních emisích skleníkových plynů;

231.  vyzývá orgány a instituce Unie, které nemají žádnou certifikaci v rámci systému pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS), aby urychleně zvážily jeho používání; zdůrazňuje nicméně, že EMAS by měl být považován za nástroj ke strukturování např. emisí skleníkových plynů, a nikoli za jediný cíl ekologické politiky orgánů a institucí;

232.  zdůrazňuje, že k omezení své uhlíkové stopy mohou orgány a instituce Unie využívat ve větším rozsahu systém kompenzace emisí skleníkových plynů; souhlasí s Účetním dvorem v tom, že využívání vysoce kvalitních kompenzací jako doplňku k opatřením na snížení emisí (nikoliv namísto těchto opatření) představuje vhodné řešení této problematiky; poukazuje však na to, že kompenzace by měly následovat až poté, co budou příslušné prostředky investovány do dalšího zlepšování ekologické politiky orgánů a institucí Unie;

233.  vítá skutečnost, že některé orgány a instituce Unie již zahájily pilotní projekty zelených veřejných zakázek; doufá, že výsledky těchto projektů budou slibné a že se zelené veřejné zakázky stanou pro orgány a instituce Unie v dohledné době standardním postupem;

234.  vyzdvihuje skutečnost, že klíčovým aspektem při provádění těchto politik zůstává lidský faktor; naléhavě proto vyzývá vedoucí pracovníky orgánů a institucí Unie odpovědné za tyto politiky, aby se v této oblasti vzdělávali a dále zvyšovali svou informovanost a povědomí, pokud jde o důležitost problematiky emisí skleníkových plynů v rámci orgánů a institucí; doufá, že sestavení nového sboru komisařů v roce 2014 bude příležitostí k novému úsilí o uplatňování přísnějších norem v Komisi a jejích agenturách;

Část XXI – zvláštní zpráva Účetního dvora č. 15/2014 nazvaná „Fond pro vnější hranice posílil finanční solidaritu, avšak vyžaduje lepší měření výsledků a potřeb, aby poskytoval další přidanou hodnotu EU“

235.  se znepokojením konstatuje, že strategické cíle Fondu pro vnější hranice (EBF) jsou nejasné a že především existuje napětí mezi obecnou povahou EBF coby mechanismu solidarity a jeho zaměřením na konkrétní cíle, mezi něž patří lepší spolupráce v oblasti hraničních kontrol a víz;

326.  podotýká, že z úspěšného spuštění systémů SIS II, VIS a Eurosur ve všech členských státech může Komise vyvodit přispění EBF; je však toho názoru, že takovéto obecné prohlášení nelze v žádném případě použít jako uspokojivou reakci na konkrétní kritiku Účetního dvora, co se týče nedostatku výkonnostních ukazatelů;

237.  připomíná, že k podobným problémům může docházet v souvislosti s cíli nástroje pro finanční podporu v oblasti vnějších hranic a víz, jako součásti Fondu pro vnitřní bezpečnost (ISF), jelikož i tento nástroj slouží jak solidaritě mezi členskými státy, co se týče správy hraničních kontrol, tak realizaci jednotné kontroly vnějších hranic na vysoké úrovni i efektivního zpracování schengenských víz, a sice v souladu se závazkem Unie v oblasti základních svobod a lidských práv;

238.  zdůrazňuje, že i když členské státy uznávají význam efektivních hraničních kontrol na společných vnějších hranicích jako součást schengenského acquis, považují dosud správu hraničních kontrol a v menším rozsahu i zpracování víz za v podstatě vnitrostátní pravomoci;

239.  vyzývá členské státy, aby proto zahrnuly ISF do vnitrostátních strategií správy hranic, a přispěly tak ke konzulární spolupráci, operacím agentury Frontex či opatřením při mimořádných událostech a zvláštním akcím, jež mají význam pro schengenský prostor jako celek; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby v tomto ohledu zlepšily svou spolupráci;

240.  žádá Komisi, aby prověřila, zda by bylo k užitku rozdělit hraniční kontroly a víza v rámci ISF do několika vyhrazených segmentů: jeden pro solidaritu, další pro realizaci konzulární spolupráce, operace agentury Frontex plus mimořádné události a zvláštní činnosti a jeden pro činnosti, které jsou relevantní zejména z vnitrostátní perspektivy;

241.  doporučuje, aby členské státy vytvořily a využívaly relevantní a měřitelné ukazatele pro výstupy, výsledky a dopady financovaných projektů; zdůrazňuje, že je třeba dosáhnout vysoké kvality ověřování ex ante s cílem zajistit, aby veškeré financované projekty sloužily konkrétním a měřitelným cílům a přinášely přidanou hodnotu; poznamenává, že kvalitní kontrolní mechanismus by pomohlo zajistit ověřování ex post;

242.  zdůrazňuje, že dalším přínosem Unie by mohlo být větší zapojení členských států do operací Frontexu, a sice povinným vkládáním alespoň části položek majetku spolufinancovaných z ISF do rezervy technického vybavení agentury Frontex;

243.  je znepokojen nesrovnalostmi, které Účetní dvůr zjistil v různých vnitrostátních politikách zadávání veřejných zakázek, a konstatuje, že ustanovení o výjimce pro zadávání zakázek v oblasti obrany a bezpečnosti nelze využít v případech, kdy bylo možné využít méně omezující postupy, aniž by došlo k ohrožení bezpečnosti; doporučuje zjednodušení zadávacích řízení v zájmu včasného provádění financování;

244.  vyjadřuje své uznání Komisi za to, že učinila nápravná finanční opatření v případě projektu, u něhož bylo zjištěno porušení základních svobod a lidských práv, avšak vyzývá Komisi, aby v nejvyšší možné míře zjistila v tomto ohledu ex ante veškerá možná rizika, především co se týče způsobu provádění hraničních kontrol v souvislosti s právem žádat o azyl;

245.  zdůrazňuje, že v zájmu zvýšení transparentnosti je nezbytné zlepšit úroveň shromažďování údajů o financovaných projektech na vnitrostátní úrovni;

Část XXII – Zvláštní zpráva Účetního dvora č. 16/2014 nazvaná „Účinnost kombinování grantů regionálních investičních facilit s půjčkami finančních institucí za účelem podpory vnějších politik EU“

246.  vítá zvláštní zprávu věnovanou hodnocení účinnosti kombinování grantů regionálních investičních facilit s půjčkami finančních institucí za účelem podpory vnějších politik EU a níže uvádí své poznatky a doporučení;

Obecné připomínky

247.  vybízí Účetní dvůr k ještě hlubšímu provádění auditů v této nové oblasti spolupráce, aby mohl tvůrcům politik pravidelně poskytovat komplexní hodnocení otázek a možných rizik;

248.  uznává, že zvýšený zájem o kombinované financování a možnosti nabízené novými finančními investičními nástroji je motivován v první řadě vzájemným působením významných otázek rozvojové spolupráce a omezených veřejných finančních prostředků, což vede k vytváření nových finančních zdrojů, které propojují grantovou pomoc Unie a negrantové prostředky;

249.  zdůrazňuje, že užívání jakýchkoli nových finančních nástrojů a jejich kombinací nesmí být v rozporu s cíli rozvojové politiky Unie založenými na kritériích definovaných v oficiální rozvojové pomoci (ODA) a stanovenými v Agendě pro změnu, tj. zvyšování kvality, účinnosti, udržitelnosti a rychlosti provádění zásahů ze strany Unie; má za to, že tyto nástroje musí být zaměřeny na ty unijní priority, kde je ekonomický i mimoekonomický přínos a dopad největší, a domnívá se, že musí být strategicky užívány v oblastech, kde je finanční podpora Unie pro životaschopnost investice nezbytná a kde kombinované financování může být nejužitečnější; z tohoto důvodu lituje, že se zpráva zaměřuje zejména na finanční aspekty kombinování grantů regionálních investičních facilit, zatímco jejich účinnost a efektivnost nejsou dostatečně posouzeny;

250.  trvá na základním neměnném principu, tedy aby se zamezovalo vzniku rizika, že význam finančních pobídek převáží nad důležitostí zásad rozvojové spolupráce (finanční cíle mohou zastínit rozvojové priority), a žádá, aby se dodržovaly zásady udržitelného rozvoje, které jsou např. definovány sociálními a environmentálními standardy a přístupem k základním veřejným statkům;

251.  bere na vědomí výsledky hodnocení platformy EU pro kombinaci zdrojů v oblasti vnější spolupráce na základě původního záměru navýšit efektivnost, účinnost a kvalitu současných mechanismů a způsobů kombinovaného financování vzhledem k tomu, že harmonizace klíčových zásad platných pro všechny regionální způsoby financování a finanční nástroje bude mít pro příští víceletý finanční rámec (VFF) zásadní význam; na základě výsledků povolební revize VFF zve Komisi a ESVČ k pokračování ve strukturovaném/strategickém dialogu o této otázce, zvláště pak o tom, jak lze docílit stabilního zajištění a zvýšení transparentnosti a odpovědnosti;

252.  je přesvědčen o tom, že by se Komise měla během plánovací fáze soustředit na dosažení udržitelných, dlouhodobých, hospodářských, sociálních a environmentálních cílů v oblastech, kde budou investice realizovány;

253.  trvá na základním principu, tedy aby byly evropské fondy nasměrovány na projekty, které nebude možné bez finanční podpory Unie realizovat, a to na takové, které sice mají nízkou výdělečnost, ale které mohou zároveň pomoci zlepšit situaci v oblasti sociálních věcí, životního prostředí a lidských práv;

254.  trvá na základním principu, tedy aby byly monitorovány výsledky a střednědobé/dlouhodobé účinky projektů realizovaných v oblasti sociálních věcí, životního prostředí a lidských práv, a aby se na ně navazovalo; domnívá se, že výsledky takových návazných hodnocení by měly být přímo použity k informování o dosažení dlouhodobých cílů a k zefektivnění plánovací fáze/výběru projektů pro budoucí financování;

255.  požaduje upevnění politické role Komise jako politicky odpovědného orgánu v této oblasti;

256.  požaduje, aby pro účely používání těchto finančních nástrojů byly zavedeny společné normy řízení těchto finančních činností, byly stanoveny osvědčené postupy a byla řádně vymezena kritéria způsobilosti a hodnocení; má za to, že ucelená pravidla pro řízení, jako je strukturované podávání zpráv nebo zavedení jednoznačného rámce monitorování a podmínek dozoru, přinesou snížení transakčních nákladů nebo o omezení potenciálního zdvojování nákladů;

257.  domnívá se, že je naprosto nezbytné sestavit adekvátní řídící struktury pro jednotlivé facility určené k financování, a zvýšit tak odpovědnost přijímacích zemí, příjemců a zúčastněných stran při využívání těchto nástrojů; připomíná, že rozvoj kombinování zdrojů oficiální rozvojové pomoci poskytované prostřednictvím facilit si žádá dobře rozvrženou spolupráci mezi Komisí, ESVČ, Evropskou investiční bankou (EIB), členskými státy a Parlamentem; vybízí k lepšímu zapojení delegací Unie do rozhodovacího procesu, zejména v identifikační fázi projektů, a to zapojením do vyhodnocování ex ante nebo do posuzování dopadu, a v obecnější rovině volá po tomto zapojení za účelem zajištění dobrých vyjednávacích pozic pro Unii při politickém dialogu s partnerskými zeměmi a prohlubování vazeb s místní občanskou společností;

258.  trvá na nutnosti dosažení nejvyšší úrovně transparentnosti a odpovědnosti zpřístupněním podrobných a řádných informací o rozpočtech a finančních údajů vztahujících se k projektům financovaným těmito investičními nástroji za účelem uplatnění parlamentních pravomocí kontroly a souhlasu; vyzývá k pravidelnému informování Parlamentu o používání těchto finančních nástrojů a jeho výsledcích, zejména o hodnocení vlivu finančního i nefinančního a adicionality za současného plnění ustanovení článku 140 finančního nařízení;

259.  vyjadřuje podporu doporučením Účetního dvora, která vnímá jako první krok správným směrem, co se týče účinnosti kombinování grantů regionálních investičních facilit s úvěry od finančních institucí za účelem podpory zahraniční politiky Unie, a vítá odpověď Komise, že tato doporučení také přijímá;

Část XXIII – Zvláštní zpráva Účetního dvora č. 17/2014 nazvaná „Může iniciativa EU týkající se středisek excelence účinně přispět k omezení chemických, biologických, radiologických a jaderných rizik pocházejících ze zemí mimo EU?“

260. vítá iniciativu týkající se středisek excelence v oblasti chemických, biologických, radiologických a jaderných (CBRN) rizik; domnívá se, že její řídící struktura zdůrazňuje síťový charakter této iniciativy;

261.  vítá celkové pozitivní zaměření zvláštní zprávy č. 17/2014 a doporučení Účetního dvora, jež byla všechna Komisí přijata;

262.  konstatuje, že tato iniciativa představuje inovativní přístup počítající se síťovou strukturou, regionálním a mezinárodním partnerstvím, upevněním, koordinací a optimalizací stávajících kapacit, pokud jde o odborné zkušenosti, školení, technickou pomoc nebo vybavení;

263.  poukazuje na to, že takové struktury jsou nutně složité, a proto je obtížné je zřídit a efektivně provozovat;

264.  připomíná, že tato iniciativa má k dispozici 100 milionů EUR na období let 2010–2013;

265.  zastává názor, že základní hodnotou této iniciativy je její přístup „zdola nahoru“ založený na zkušenostech partnerských zemí; domnívá se, že delegace EU by měly být pravidelně informovány a měly by hrát aktivnější úlohu při konzultování s příslušnými orgány partnerských zemí;

266.  současně by rád zdůraznil, že respektování „vlastnictví“ projektů partnerských zemí by nemělo Komisi bránit v předkládání návrhů, jež by využívaly společné reakce (např. v boji proti šíření epidemie viru Ebola);

267.  je přesvědčen, že projekty by měly být vybírány tak, aby umožňovaly soustředit omezené dostupné zdroje na oblasti nejdůležitější pro bezpečnost Unie; věří, že při výběru projektů by mohly unijní orgány hrát užitečnou funkci informačního střediska;

268.  konstatuje, že je třeba posílit technické odborné znalosti regionálních sekretariátů s cílem umožnit identifikaci otázek, jimiž se mají jednotlivé iniciativy zabývat, a dosáhnout lepší přípravy a provádění jednotlivých projektů;

269.  vítá skutečnost, že partnerské země mohou od května 2013 kdykoli předkládat projekty, což zvyšuje schopnost reakce na rozvíjející se hrozby;

270.  konstatuje, že prodlení mezi návrhem projektu a jeho následným schválením a provedením by mělo být ještě více omezeno;

271.  zdůrazňuje, že je potřebná širší strategická spolupráce pro zlepšení koherence a koordinace různých nástrojů financování v oblasti bezpečnosti; zdůrazňuje, že posílení koordinace mezi příslušnými aktéry v oblasti CBRN by posílilo účinnost stávajících iniciativ;

272.  zastává názor, že iniciativa by mohla těžit z jasnějšího rozlišování mezi vnitřním a vnějším rozměrem akcí v oblasti CBRN(21);

Část XXIV – Zvláštní zpráva Účetního dvora č. 19/2014 nazvaná „Předvstupní pomoc EU pro Srbsko“

273.  vyzývá srbské orgány, aby zlepšily a dále racionalizovaly své vnitrostátní strategie a akční plány a aby patřičně řešily různé politické a sociálně-ekonomické otázky; vyzývá Komisi, aby v případě potřeby byla k dispozici a poskytovala v těchto oblastech technickou podporu;

274.  Zdůrazňuje, že je důležité připravit vnitrostátní strategie pro politicky citlivé oblasti; žádá příslušné orgány, aby připravily strategie v následujících hlavních oblastech správy a uvedly i realistický harmonogram jejich provádění: územní decentralizace a strategie pro provádění reformy správy veřejných financí;

275.  naléhavě žádá Komisi a delegaci EU v Srbsku, aby předešly problémům, které se vyskytly v programovém období 2007–2013, konkrétně pak výběru nedostatečně propracovaných či problematických projektů; podporuje spolupráci Komise a srbských orgánů při řešení zjištěných problémů, k nimž patří nedostatečná podpora ze strany vnitrostátních orgánů, chybějící interinstitucionální koordinace, slabá koncepce projektu, špatně vymezené podmínky, neudržitelná řešení v oblasti financování a skutečnost, že zkušenosti získané při provádění předchozích projektů nebyly vhodným způsobem využity;

276.  vítá skutečnost, že projekty týkající se správy přinesly obecně dobré výsledky, ale domnívá se, že systémy provádění a kontroly projektů jsou nedostatečné či neúčinné, obzvláště s ohledem na to, že Účetní dvůr zjistil u čtyř z osmi auditovaných projektů týkajících se nástroje předvstupní pomoci (NPP) v oblasti správy zásadní nedostatky;

277.  upozorňuje na skutečnost, že reforma soudního systému nezaznamenala od roku 2007 žádný velký pokrok;

278.  trvá na tom, že je třeba posílit stávající ochranu oznamovatelů, což je nastíněno ve vnitrostátní strategii pro boj proti korupci na období 2013–2018; trvá na tom, že srbské orgány by měly pokročit v přípravě nových právních předpisů týkajících se oznamování a tyto předpisy by měly nastolit důvěru a podnítit případné oznamovatele, aby se odhodlali orgány kontaktovat;

279.  podporuje doporučení Účetního dvora a žádá Komisi, aby věnovala patřičnou pozornost definování cílů, vyhodnotila potřeby a poučila se z předchozích projektů a aby zamezila zpožděním a neúčinným či neúčelným postupům zadávání zakázek; zdůrazňuje význam udržitelnosti, neboť v souvislosti s výsledky vyvstala u dvou třetin projektů řadu otázek, zejména pokud jde o projekty v oblasti správy;

Část XXV – Zvláštní zpráva Účetního dvora č. 20/2014 nazvaná „Byla podpora z EFRR pro malé a střední podniky v oblasti elektronického obchodu účinná?“

280.  vítá zvláštní zprávu Účetního dvora č. 20/2014 a souhlasí se závěry a doporučeními v ní uvedenými;

281.  vítá rovněž konstruktivní reakci Komise na doporučení Účetního dvora;

282.  poznamenává, že technologie pro elektronický obchod mají klíčový význam z hlediska podpory rozvoje a konkurenceschopnosti malých a středních podniků (MSP); vyzdvihuje význam MSP pro hospodářský rozvoj a vytváření pracovních míst v Unii;

283.  oceňuje, že Účetní dvůr ve své zvláštní zprávě zdůraznil význam měření výkonnosti a evropské přidané hodnoty;

284.  konstatuje, že navzdory zvýšení dostupnosti obchodu on-line byly k investování vybrány slabé projekty; poznamenává, že nedostatečně srovnávací výběr žádostí a absence komplexních podnikatelských informací přinesly ve více než třetině případů za vynaložené finanční prostředky pouze nízkou hodnotu nebo nepřinesly hodnotu žádnou;

285.  upozorňuje na to, že deset z třiceti kontrolovaných spolufinancovaných projektů by bylo realizováno i bez veřejného spolufinancování, pět z těchto projektů bylo zahájeno před oznámením udělení dotace a tři projekty začaly ještě před tím, než podniky předložily žádost o spolufinancování;

286.  zastává názor, že by měl být povinně předkládán podnikatelský plán, z nějž je patrná evropská přidaná hodnota, aby se předešlo efektu mrtvé váhy;

287.  zdůrazňuje, že členské státy by měly stanovit kritéria a postupy výběru, které zajistí, aby vybrané projekty maximalizovaly přidanou hodnotu z hlediska jejich přínosu pro rozvoj elektronického obchodu u MSP a dosahování cílů Digitální agendy pro Evropu;

288.  konstatuje, že v důsledku nedostatků v monitorování ze strany Komise nebylo možné posoudit, do jaké míry přispěla podpora z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) k plnění technologických cílů členských států i Unie a vlastních podnikatelských plánů malých a středních podniků;

289.  je přesvědčen, že Komise by měla zajistit, aby od členských států dostávala konzistentní a spolehlivé informace o využití finančních prostředků z EFRR; domnívá se, že z těchto informací by mělo vyplývat, jakého pokroku dosáhly operační programy nejen z hlediska finančního, ale také z hlediska výkonnosti;

290.  sdílí názor Účetního dvora, že pro účely měření výkonnosti by měl být v grantových dohodách definován minimální soubor spolehlivých ukazatelů se souvisejícími cílovými hodnotami, a že by měl být tento soubor ukazatelů měřen a následně monitorován, a to jak po uvedení projektu do provozu, tak v pozdější fázi;

Část XXVI – Zvláštní zpráva Účetního dvora č. 21/2014 nazvaná „Letištní infrastruktury financované EU: neoptimální využití prostředků“

291.  uznává, že Komise již provedla změny, jejichž cílem je řešit mnohé otázky obsažené v této zvláštní zprávě, a v obecné rovině podporuje nový regulační rámec, který Komise popsala; s ohledem na tyto skutečnosti navrhuje, aby Komise do 12 měsíců po přijetí tohoto usnesení podala Výboru pro rozpočtovou kontrolu zprávu o pokroku dosaženém v souvislosti s těmito doporučeními;

292.  podporuje doporučení Účetního dvora týkající se toho, aby členské státy disponovaly soudržnými plány pro rozvoj letišť, a doporučuje, aby tyto plány schválila Komise ještě předtím, než bude poskytnuto jakékoli financování pro konkrétní projekty; dále doporučuje, aby tyto regionální, národní i nadnárodní plány zohledňovaly nejen leteckou dopravu, ale také ostatní druhy veřejné dopravy s obdobnými dobami cestování, jako je doba letu, a to včetně vlaků a autobusů, aby se zabránilo zasycení trhu a zvýšila životaschopnost služeb;

293.  doporučuje, aby bylo financování přidělováno pouze v případě finančně životaschopných letišť;

294.  doporučuje, aby Komise posuzovala veškeré nové projekty s ohledem na analýzy spádových oblastí, aby se tak zajistila jejich životaschopnost, přičemž je třeba ve všech případech přihlížet k významu regionálních letišť z hlediska zajišťování přístupnosti a mobility v rámci Unie;

295.  domnívá se, že by Komise měla důsledně a přednostně monitorovat členské státy, v jejichž případě v minulosti zpráva odhalila obzvláště problematické projekty;

o

o         o

296.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Soudnímu dvoru Evropské unie a Účetnímu dvoru a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

24.3.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

24

3

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Nedzhmi Ali, Jonathan Arnott, Inés

 

 

 

Ayala Sender, Zigmantas Balčytis, Ryszard Czarnecki, Dennis de Jong, Tamás Deutsch, Martina Dlabajová, Ingeborg Gräßle, Rina Ronja Kari, Bernd Kölmel, Bogusław Liberadzki, Verónica Lope Fontagné, Monica Macovei, Fulvio Martusciello, Gilles Pargneaux, Georgi Pirinski, Petri Sarvamaa, Claudia Schmidt, Igor Šoltes, Bart Staes, Michael Theurer, Marco Valli, Derek Vaughan, Anders Primdahl Vistisen, Tomáš Zdechovský

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Iris Hoffmann, Karin Kadenbach, Andrey Novakov, Markus Pieper, Julia Pitera

(1)

Úř. věst. L 66, 8.3.2013.

(2)

Úř. věst. C 403, 13.11.2014, s 1.

(3)

Úř. věst. C 398, 12.11.2014, s 1.

(4)

Úř. věst. C 403, 13.11.2014, s 128.

(5)

Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.

(6)

Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.

(7)

     Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1287/2003 ze dne 15. července 2003 o harmonizaci hrubého národního důchodu v tržních cenách (nařízení o HND) (Úř. věst. L 181, 19.7.2003, s.1).

(8)

     Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/2000 ze dne 22. května 2000, kterým se provádí rozhodnutí 94/728/ES, Euratom o systému vlastních zdrojů Evropských společenství (Úř. věst. L 130, 31.5.2000, s. 1).

(9)

     Usnesení Evropského parlamentu ze dne 3. dubna 2014 obsahující připomínky, které je nedílnou součástí rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2012, oddíl III – Komise a výkonné agentury (Úř. věst. L 266, 5.9.2014, s. 32).

(10)

   Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 ze dne 21. května 2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací na úrovni členských států a Unie vztahujících se ke změně klimatu a o zrušení rozhodnutí č. 280/2004/ES (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 13).

(11)

   Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 289).

(12)

  Nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2342/2002 ze dne 23. prosince 2002 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 1).

(13)

      Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012 ze dne 29. října 2012 o prováděcích pravidlech k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie (Úř. věst. L 362, 31.12.2012, s. 1).

(14)

  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1).

(15)

  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 16).

(16)

   Nařízení Rady č. 73/2009 ze dne 19. ledna 2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (ES) č. 1290/2005, (ES) č. 247/2006, (ES) č. 378/2007 a zrušuje nařízení (ES) č. 1782/2003 (Úř. věst. L 30, 31.1.2009, s. 16).

(17)

   Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 671).

(18)

   Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/56/ES ze dne 17. června 2008, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky (rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí) (Úř. věst L 164, 25.6.2008, s. 19).

(19)

  Leon Braat, Patrick ten Brink (eds. el al.), The Cost of Policy Inaction: The case of not meeting the 2010 biodiversity target, Wageningen/Brussels, 2008, s. 28.

(20)

   Hodnocení spolupráce EU s Haitskou republikou (v období 2008–2012), zpracovala konzultační společnost Particip GmbH na zadání Komise, srpen 2014.

(21)

   Viz rovněž usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. prosince 2010 o posílení chemické, biologické, radiologické a jaderné bezpečnosti v Evropské unii – akční plán EU v chemické, biologické, radiologické a jaderné oblasti (Úř. věst. C 169 E, 15.6.2012, s. 8).

Právní upozornění