Postup : 2014/0259(NLE)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0243/2015

Předložené texty :

A8-0243/2015

Rozpravy :

Hlasování :

PV 08/09/2015 - 5.1
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2015)0281

DOPORUČENÍ     ***
PDF 191kWORD 107k
23.7.2015
PE 537.523v02-00 A8-0243/2015

k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se členské státy zmocňují, aby v zájmu Evropské unie ratifikovaly protokol z roku 2014 k Úmluvě Mezinárodní organizace práce o nucené práci z roku 1930, pokud jde o záležitosti týkající se sociální politiky

(06732/2015 – C8‑0079/2015 – 2014/0259(NLE))

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

Zpravodaj: Patrick Le Hyaric

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o návrhu rozhodnutí Rady kterým se členské státy zmocňují, aby v zájmu Evropské unie ratifikovaly protokol z roku 2014 k Úmluvě Mezinárodní organizace práce o nucené práci z roku 1930, pokud jde o záležitosti týkající se sociální politiky

(06732/2015 – C8‑0079/2015 – 2014/0259(NLE))

(Souhlas)

Evropský parlament,

–       s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (06732/2015),

–       s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s čl. 153 odst. 2 ve spojení s čl. 153 odst. 1 písm. a) a b), čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) a čl. 218 odst. 8 Smlouvy o fungování Evropské unie (C8‑0079/2015),

–       s ohledem na čl. 99 odst. 1 první a třetí pododstavec, čl. 99 odst. 2 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–       s ohledem na doporučení Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0243/2015),

1.      uděluje svůj souhlas s návrhem rozhodnutí Rady;

2.      pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

STRUČNÉ ODŮVODNĚNÍ

Úvod

Nucená práce porušuje lidská práva a pošlapává důstojnost milionů žen, mužů, dívek a chlapců.

Boj proti této nejnásilnější formě vykořisťování je základním kamenem významných politických a filozofických emancipačních proudů. Boj za emancipaci se v rámci snahy o osvobození lidských bytostí od politické a kulturní dominance a materiální závislosti vždy soustředil na otrockou práci, která neumožňuje přístup k dalším právům.

I v našem dvacátém prvním století je podrobeno nucené práci 21 milionů osob, které jsou tak obětí vykořisťování přinášejícího příjmy ve výši 150 miliard dolarů ročně těm, kteří jej organizují a řídí.

Ke klasickým formám vykořisťování založeným na fyzickém či materiálním útlaku se přidaly formy nové, a to především v bohatých zemích a navzdory vládě zákona. Tyto formy založené na naději jsou nepochybně subtilnější a záludnější, zůstávají však stejně krutými. Dopadají na muže, ženy a děti, kteří si přejí překonat své životní podmínky a aby toho dosáhli, rozhodli se změnit svůj život.

Ačkoli otroctví kvůli dluhu již na evropském světadílu oficiálně neexistuje, trpí v Evropské unii 880 000 lidí (a v celé Evropě 1,6 milionu lidí) těmito novými formami otrocké práce. Muži a ženy, kterým bylo navrženo zaměstnání v zahraničí, se stanou oběťmi svých údajných zaměstnavatelů, migranti jsou oběťmi svých převaděčů a děti jsou destabilizovány vykořeněním.

Nejzranitelnější skupiny obyvatel, ženy, děti a migranti, jsou těmi, kdo je přinucen k nejhorším úkolům vykonávaným za nejhorších podmínek: prostituci, žebrání a nejtvrdší a nejvíce ponižující práci. K násilí vykořisťování se přidávají fyzické násilí, ustavičná psychologická agrese, strach a izolace.

Tyto nové formy obchodování s lidmi a vykořisťování musí být podobně jako formy staré vykořeněny díky právu a rozhodným krokům na jeho vynucování. Toto doporučení Výboru pro zaměstnanost a sociální věci Evropského parlamentu se týká protokolu Mezinárodní organizace práce (MOP) z roku 2014 k Úmluvě o nucené práci z roku 1930, který si klade právě tento cíl.

Protokol

Protokol z roku 2014 MOP k Úmluvě o nucené práci z roku 1930 tuto úmluvu aktualizuje, dává jí nové nástroje na boj proti nucené práci a činí ji právně závaznou.

Na základě skutečnosti, že „kontext a podoby nucené práce se změnily“, považuje protokol za „nezbytné“ přijmout opatření v oblasti prevence a ochrany a zavést mechanismy nápravy a narovnání, jako je např. odškodňování a náprava materiálních škod a fyzické újmy. Vyzývá dále k posílení prostředků a spolupráce mezi státy při boji proti soudobým formám otroctví, čímž uznává jejich čím dál tím mezinárodnější povahu.

Ustanovení protokolu posilují mezinárodní právní rámec tím, že stanoví povinnosti zabránit nucené práci a poskytnout obětem ochranu a přístup k opravným prostředkům, jako je odškodnění.

Články 1 a 6 vyžadují, aby členské státy Mezinárodní organizace práce vypracovaly vnitrostátní politiku a celostátní akční plán pro účinné a trvalé odstranění nucené práce a aby po konzultaci s organizacemi zaměstnavatelů i zaměstnanců přijaly opatření k uplatnění ustanovení protokolu.

Článek 2 stanoví opatření, která musí členské státy MOP přijmout, aby zabránily nucené práci:

•   vzdělávání a informování lidí, zejména těch z nich, kteří jsou považováni za obzvláště zranitelné, a zaměstnavatelů;

•   vynaložení úsilí s cílem zajistit, aby se pokrytí a vymáhání právních předpisů týkajících se předcházení nucené práci vztahovalo na všechny pracovníky a všechna odvětví hospodářství a aby byly posíleny služby inspekce práce;

•   ochrana osob, zejména migrujících pracovníků, před potenciálně zneužívajícími nebo podvodnými praktikami náboru a umísťování;

•   podpora náležité péče ve veřejném i soukromém sektoru; a

•   řešení prvotních příčin zvýšení rizika nucené práce.

Co se týče obětí nucené práce, článek 3 stanoví, že je třeba přijmout účinná opatření pro jejich identifikaci, propuštění, ochranu, zotavování a rehabilitaci a jiné formy pomoci a podpory.

Článek 4 vyžaduje, aby členské státy MOP zajistily, aby všechny oběti měly přístup k opravným a nápravným prostředkům, jako je odškodnění, a aby příslušné orgány měly pravomoc trestně nestíhat oběti za protiprávní činnosti, které byly přinuceny vykonávat.

Článek 5 stanoví mezinárodní spolupráci v oblasti předcházení nucené práci a jejího odstranění a článek 7 ruší přechodná ustanovení Úmluvy.

Souladostatními politikamicíli Unie

EU zanesla do svého primárního práva zákaz nucené práce tím, že přenesla Chartu základních sociálních práv pracovníků a Evropskou sociální chartu Rady Evropy do Smlouvy o fungování EU(1).

Ačkoli EU doposud nepřistoupila k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Soudní dvůr EU již tuto úmluvu, jejíž článek 4 zakazuje otroctví a nucenou práci, použil.

Politiky EU se tedy musí snažit hájit a podporovat lidská práva a důstojnou práci a usilovat o vymýcení obchodování s lidmi, a to jak interně, tak ve svých vnějších vztazích.

Názor zpravodaje

Zákoníky práce představují jeden z hlavních pilířů, na nichž je založena důstojná práce, a jsou také hlavním nástrojem na boj proti vykořisťování prostřednictvím práce. Veškeré porušování těchto práv, vyhýbání se jejich uplatňování prostřednictvím jiných politik, jako je např. svoboda pohybu, nebo politický tlak na reformu pracovního práva směřující k zavedení méně přísných norem jsou tedy v rozporu s širším uplatňováním důstojných pracovních standardů.

Způsob, jímž je uplatňována směrnice o vysílání pracovníků, je v tomto směru znepokojivý, neboť může de facto vytvářet mezeru v právní úpravě a umožňuje podnikům, aby si záměrně nevšímaly porušování pravidel, minimálních standardů a praktik, nebo jej dokonce podněcovaly prostřednictvím subdodavatelského řetězce. Protože vnitrostátní inspektoři práce nemohou přiměřeným způsobem řešit přeshraniční případy, jež spadají do oblasti působnosti této směrnice, umožňují se tak všemožné způsoby porušování příslušných norem, včetně případů nucené práce. Článek 2 protokolu však vyzývá k posílení útvarů inspekce práce s cílem zajistit uplatňování zákoníku práce.

Protokol po vládách požaduje, aby přijaly opatření s cílem lépe chránit pracovníky, obzvláště pak migrující pracovníky, před způsoby nabírání zaměstnanců, které jsou nezákonné a podvodné. Nelze toho však dosáhnout adekvátním způsobem, aniž by došlo ke skutečnému posílení prostředků umožňujících zajistit dodržování pracovního práva a bylo zcela jednoznačně prohlášeno, že pracovní právo (včetně práva na kolektivní akci) má přednost před volným pohybem a právem hospodářské soutěže. Ratifikaci tohoto protokolu by proto měl doprovázet přezkum dopadu evropských politik na pracovní právo.

Další úhel pohledu, který tento protokol nabízí, pokud se jedná o ochranu lidských bytostí před nucenou prací, se týká prevence a nápravy.

Prevence není možná, nedojde-li k zastavení démonizace nezákonného přistěhovalectví a k zaujetí humanistického přístupu k tomuto jevu. Migranti jsou často první obětí nucené práce – obzvláště pokud jde o migrující ženy – a kriminalizace jejich právního statusu v případě, že v zemi pobývají bez řádných dokladů, nebo aktivit, které jsou nuceni vykonávat (ze 150 miliard dolarů zisku plynoucích z nucené práce pochází dvě třetiny ze sexuálního vykořisťování), jim znesnadňuje přístup k právním strukturám, které by jim mohly umožnit vykonávat svá práva.

Je proto důležité, abychom tyto osoby vysvobodili z izolace, v níž jsou nuceny žít svými vykořisťovateli a právními systémy, jež jsou příliš represivní vůči nezákonné migraci.

Měla by být zahájena skutečná evropská reflexe, která by se zabývala rizikovými faktory, které jedince tlačí k přijetí nucené práce, vymezenými MOP v její poslední zprávě o nucené práci(2): prudká ztráta příjmu a chudoba, zranitelnost spojená s nedostatečným vzděláním či negramotností, zranitelné skupiny obyvatel (ženy, migrující děti). Evropská strategie boje proti chudobě by měla jít výrazně nad rámec pouhé koordinace vnitrostátních činností: měla by stanovit závazné cíle na snížení chudoby a uvádět slova preambule tohoto protokolu, podle nichž nucená práce „napomáhá v udržování lidí v chudobě a představuje překážku na cestě k zajištění důstojné práce pro všechny“.

Náprava újmy klade otázku odpovědnosti zaměstnavatele, ale měla by také zavádět odpovědnost konečného zadavatele, abychom se vyhnuli rozředění odpovědnosti v subdodavatelském řetězci.

A konečně: EU nemůže být silou prosazující pokrok, pokud jej omezí na prostor uvnitř svých hranic a podřídí jej požadavkům mezinárodní konkurence. Evropská diplomacie a obchodní politika vůči třetím zemím, které porušují Úmluvu MOP o nucené práci z roku 1930 a její protokol z roku 2014, musejí být mnohem rozhodnější.

Od filipínské služky, která je v Evropě izolována a vykořisťována, přes dramatickou situaci pracujících dětí a útlak sexuálního vykořisťování, až po pracovníky, kteří budují stadiony pro mistrovství světa v Kataru – zde všude fungují tytéž zločinné metody a sítě, které nelze tolerovat.

Vzhledem k výše uvedenému zpravodaj navrhuje, aby Parlament udělil souhlas s návrhem rozhodnutí Rady.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

15.7.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

52

1

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Laura Agea, Guillaume Balas, Tiziana Beghin, Brando Benifei, Mara Bizzotto, Vilija Blinkevičiūtė, Enrique Calvet Chambon, David Casa, Ole Christensen, Martina Dlabajová, Lampros Fountoulis, Elena Gentile, Arne Gericke, Danuta Jazłowiecka, Agnes Jongerius, Rina Ronja Kari, Jan Keller, Ádám Kósa, Agnieszka Kozłowska-Rajewicz, Zdzisław Krasnodębski, Jérôme Lavrilleux, Patrick Le Hyaric, Jeroen Lenaers, Verónica Lope Fontagné, Thomas Mann, Dominique Martin, Anthea McIntyre, Elisabeth Morin-Chartier, Emilian Pavel, Georgi Pirinski, Marek Plura, Terry Reintke, Sofia Ribeiro, Maria João Rodrigues, Claude Rolin, Anne Sander, Sven Schulze, Siôn Simon, Jutta Steinruck, Romana Tomc, Yana Toom, Ulrike Trebesius, Ulla Tørnæs, Marita Ulvskog, Renate Weber, Tatjana Ždanoka, Jana Žitňanská, Inês Cristina Zuber

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Tim Aker, Lynn Boylan, Tania González Peñas, Sergio Gutiérrez Prieto, Ivo Vajgl, Monika Vana

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

52

+

ALDE

Enrique Calvet Chambon, Martina Dlabajová, Yana Toom, Ulla Tørnæs, Ivo Vajgl, Renate Weber

ECR

Arne Gericke, Zdzisław Krasnodębski, Anthea McIntyre, Ulrike Trebesius, Jana Žitňanská

EFDD

Laura Agea, Tiziana Beghin

ENF

Mara Bizzotto, Dominique Martin

EPP

David Casa, Danuta Jazłowiecka, Agnieszka Kozłowska-Rajewicz, Ádám Kósa, Jérôme Lavrilleux, Jeroen Lenaers, Verónica Lope Fontagné, Thomas Mann, Elisabeth Morin-Chartier, Marek Plura, Sofia Ribeiro, Claude Rolin, Anne Sander, Sven Schulze, Romana Tomc

GUE/NGL

Lynn Boylan, Tania González Peñas, Rina Ronja Kari, Patrick Le Hyaric, Inês Cristina Zuber

S&D

Guillaume Balas, Brando Benifei, Vilija Blinkevičiūtė, Ole Christensen, Elena Gentile, Sergio Gutiérrez Prieto, Agnes Jongerius, Jan Keller, Emilian Pavel, Georgi Pirinski, Maria João Rodrigues, Siôn Simon, Jutta Steinruck, Marita Ulvskog

Verts/ALE

Terry Reintke, Monika Vana, Tatjana Ždanoka

1

-

NI

Lampros Fountoulis

1

0

EFDD

Tim Aker

Význam zkratek:

+ : pro

-  : proti

0  : zdrželi se

(1)

SFEU, hlava X: Sociální politika.

(2)

„Zisky a chudoba: ekonomie nucené práce“.

Právní upozornění