Postup : 2015/2112(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0275/2015

Předložené texty :

A8-0275/2015

Rozpravy :

PV 14/10/2015 - 14
CRE 14/10/2015 - 14

Hlasování :

PV 14/10/2015 - 15.8
CRE 14/10/2015 - 15.8
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2015)0359

ZPRÁVA     
PDF 983kWORD 310k
30.9.2015
PE 557.269v03-00 A8-0275/2015

Na cestě k uzavření nové mezinárodní dohody o klimatu v Paříži

(2015/2112(INI))

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin

Zpravodaj: Gilles Pargneaux

(*)  Postup s přidruženými výbory – článek 54 jednacího řádu

POZM. NÁVRHY
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

Na cestě k uzavření nové mezinárodní dohody o klimatu v Paříži

(2015/2112(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a na Kjótský protokol k této úmluvě,

–  s ohledem na patnáctou konferenci smluvních stran (COP 15) úmluvy UNFCCC a na 5. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP5) a konala se ve dnech 7. až 18. prosince 2009 v dánské Kodani, a s ohledem na Kodaňskou dohodu,

–  s ohledem na šestnáctou konferenci smluvních stran (COP 16) úmluvy UNFCCC a na 6. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP6) a konala se ve dnech 29. listopadu až 10. prosince 2010 v mexickém Cancúnu, a s ohledem na Cancúnské dohody,

–  s ohledem na sedmnáctou konferenci smluvních stran (COP 17) úmluvy UNFCCC a na 7. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP7) a konala se ve dnech 28. listopadu až 9. prosince 2011 v jihoafrickém Durbanu, a zejména s ohledem na přijatá rozhodnutí, včetně Durbanské platformy pro posílenou činnost,

–  s ohledem na osmnáctou konferenci smluvních stran (COP 18) úmluvy UNFCCC a 8. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP8) a konala se ve dnech 26. listopadu až 8. prosince 2012 v katarském Dohá, a s ohledem na přijetí východisek týkajících se klimatu po konferenci v Dohá (Doha Climate Gateway),

–  s ohledem na devatenáctou konferenci smluvních stran (COP 19) úmluvy UNFCCC a 9. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP9) a konala se ve dnech 11. až 23. listopadu 2013 v polské Varšavě, a s ohledem na zřízení mechanismu pro řešení ztrát a škod přijatého ve Varšavě,

–  s ohledem na dvacátou konferenci smluvních stran (COP 20) úmluvy UNFCCC a na 10. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP10) a konala se ve dnech 1. až 12. prosince 2014 v peruánské Limě, a s ohledem na výzvu z Limy pro oblast klimatu,

–  s ohledem na dvacátou první konferenci smluvních stran (COP 21) úmluvy UNFCCC a 11. konferenci smluvních stran, která bude zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP11) a bude se konat ve dnech 30. listopadu až 11. prosince 2015 v Paříži ve Francii,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2009 o strategii EU pro konferenci o změně klimatu v Kodani (COP 15)(1), na usnesení ze dne 10. února 2010 o závěrech konference o změně klimatu v Kodani (COP 15)(2), na usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o konferenci o změně klimatu v Cancúnu (COP 16)(3), na usnesení ze dne 16. listopadu 2011 o konferenci o změně klimatu v Durbanu (COP 17)(4), na usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o konferenci o změně klimatu v katarském Dohá (COP 18)(5), na usnesení ze dne 23. října 2013 o konferenci o změně klimatu v polské Varšavě (COP 19)(6) a na usnesení ze dne 26. listopadu 2014 o konferenci o změně klimatu v peruánské Limě (COP 20)(7),

–  s ohledem na balíček opatření EU v oblasti klimatu a energetiky z prosince 2008,

–  s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 27. března 2013 nazvanou „Rámec politiky pro klima a energetiku do roku 2030“ (COM(2013)0169),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/101/ES ze dne 19. listopadu 2008, kterou se mění směrnice 2003/87/ES za účelem začlenění činností v oblasti letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. února 2009 „2050: Budoucnost začíná dnes – doporučení pro budoucí integrovanou politiku EU na ochranu klimatu“(9), na usnesení ze dne 15. března 2012 k plánu přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050(10) a na usnesení ze dne 5. února 2014 k rámci politik v oblasti energetiky a klimatu pro období do roku 2030(11),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. února 2015, které je součástí balíčku týkajícího se energetické unie, nazvané „Pařížský protokol – plán boje proti globální změně klimatu po roce 2020“ (COM(2015)0081),

–  s ohledem na strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu z dubna 2013 a doprovodný pracovní dokument útvarů Komise,

–  s ohledem na souhrnnou zprávu Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) z listopadu 2014 o nedostatečném úsilí při snižování emisí nazvanou „The Emissions Gap Report 2014“ a na zprávu programu UNEP o nedostatečném přizpůsobování se změně klimatu z roku 2014,

–  s ohledem na prohlášení vedoucích představitelů přijaté na summitu skupiny G-7 v Schloss Elmau v Německu ve dnech 7. až 8. června 2015, s názvem „Think ahead. Act together“, v němž znovu potvrdili svůj záměr dodržet závazek, kterým je snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů o 40 až 70 % oproti úrovním z roku 2010, přičemž je třeba zajistit, aby se snížení blížilo spíše 70 % než 40 %,

–  s ohledem na zprávy Světové banky nazvané „Turn Down the Heat: Why a 4° C Warmer World Must be Avoided“ (Snižte teplotu: proč nelze dopustit svět s teplotou o 4° C vyšší), „Turn Down the Heat: Climate Extremes, Regional Impacts, and the Case for Resilience“ (Snižte teplotu: klimatické extrémy, regionální dopady a argumenty pro odolnost) a „Climate-Smart Development: Adding up the Benefits of Climate Action“ (Inteligentní rozvoj v oblasti klimatu: sčítání přínosů opatření v oblasti klimatu),

–  s ohledem na zprávu Globální komise pro ekonomiku a klima nazvanou „Lepší růst, lepší klima: zpráva o projektu The New Climate Economy“ („Better Growth, Better Climate: The New Climate Economy Report“),

–  s ohledem na encykliku „Laudato Si“ (Tobě buď chvála),

–  s ohledem na pátou hodnotící zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) a na souhrnnou zprávu obsaženou v této hodnotící zprávě,

–  s ohledem na skutečnost, že Lotyšsko a Evropská komise předložily dne 6. března 2015 UNFCCC zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek EU a členských států,

–  s ohledem na Newyorskou deklaraci o pralesích přijatou během klimatického summitu OSN v září roku 2014,

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o řešení problémů spojených s odlesňováním a znehodnocováním lesů jako součást boje proti změně klimatu a ztrátě biologické rozmanitosti,

–  s ohledem na závěry zasedání Evropské rady, které se uskutečnilo ve dnech 23. a 24. října 2014,

– s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a na stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj a Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A8-0275/2015),

A.  vzhledem k tomu, že změna klimatu představuje naléhavou a potenciálně nezvratnou celosvětovou hrozbu pro lidskou společnost a biosféru, a je tudíž nutné, aby byla řešena na mezinárodní úrovni za účasti všech smluvních stran;

B.  vzhledem k tomu, že podle vědeckých důkazů předložených v páté hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu za rok 2014 je oteplování klimatického systému nepochybné; změna klimatu probíhá a lidské činnosti jsou hlavní příčinou oteplování pozorovaného od poloviny 20. století; rozsáhlé a závažné dopady změny klimatu se projevují v přírodních a lidských systémech všech kontinentů a oceánů již nyní;

C.  vzhledem k tomu, že EU v rámci Kjótského protokolu snížila své emise v období 1990–2013 o 19 %, přičemž její HDP vzrostl o více než 45 %; vzhledem k tomu, že množství celosvětových emisí se v období 1990–2013 zvýšilo o více než 50 %;

D.  vzhledem k tomu, že podle nejnovějších výsledků Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) v březnu 2015 měsíční celková průměrná koncentrace kysličníku uhličitého v ovzduší poprvé od zahájení měření překročila 400 miliontin objemu;

E.  vzhledem k tomu, že zpráva Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) o nedostatečném přizpůsobování se změně klimatu z roku 2014 poukazuje na obrovské náklady v případě nečinnosti a dochází k závěru, že náklady na přizpůsobení se změně klimatu v rozvojových zemích se pravděpodobně do roku 2050 zdvojnásobí až ztrojnásobí oproti předchozím odhadům ve výši 70–100 miliard USD ročně, což po roce 2020 povede ke značné mezeře ve financování, pokud nebudou k dispozici nové a dodatečné finanční prostředky na přizpůsobení;

F.  vzhledem k tomu, že otázku financování opatření v oblasti klimatu nelze oddělit od širších výzev financování udržitelného celosvětového rozvoje;

G.  vzhledem k tomu, že změna klimatu může zintenzivnit soupeření o zdroje, jako jsou potraviny, voda nebo pastviny, a může se stát největší hnací silou přesunů obyvatelstva jak v rámci států, tak přes hranice, a to v nepříliš vzdálené budoucnosti;

H.  vzhledem k tomu, že na konferenci o změně klimatu, která se konala v Dohá v prosinci roku 2012, přijaly smluvní strany změnu protokolu, kterou se zavádí druhé kontrolní období v rámci Kjótského protokolu začínající dnem 1. ledna 2013 a končící dnem 31. prosince 2020, v jehož rámci jsou stanoveny právně závazné závazky v oblasti snížení emisí, dochází k zahrnutí nového plynu (fluoridu dusitého) a přijetí ambiciózního mechanismu, který stanoví zjednodušený postup umožňující smluvní straně upravit svůj závazek zvýšením ambicí během kontrolního období, a konečně ustanovení, jež automaticky upravuje cíl smluvní strany, aby se předešlo zvýšení jejích emisí v období 2013–2020 nad její průměrné emise v letech 2008–2010;

I.  vzhledem k tomu, že smluvní strany úmluvy UNFCCC se na 18. konferenci smluvních stran (rozhodnutí 23/CP.18) rozhodly schválit cíl genderové vyváženosti v orgánech zřízených podle úmluvy a Kjótského protokolu s cílem zlepšit zapojení žen a podílet se na efektivnější politice pro změnu klimatu, která rovnocenně zohledňuje potřeby žen a mužů, a s cílem sledovat pokrok dosažený v plnění cíle genderové vyváženosti při rozvíjení politiky změny klimatu zohledňující rovnost žen a mužů;

J.  vzhledem k tomu, že úsilí o zmírňování globálního oteplování by nemělo být považováno za překážku úsilí o hospodářský růst, ale naopak za hnací sílu pro realizaci nového a udržitelného hospodářského růstu a zaměstnanosti;

K.  vzhledem k tomu, že EU dosud hrála vůdčí úlohu v úsilí o zmírňování globálního oteplování a musí v tom pokračovat i v období bezprostředně předcházejícím přijetí mezinárodní dohody o klimatu v Paříži na konci roku 2015;

Nutnost konat na celosvětové úrovni

1.  uznává mimořádný rozsah a závažnost hrozeb vyplývajících ze změny klimatu a je krajně znepokojen skutečností, že svět se výrazně odklání od cesty k omezení globálního oteplování pod hranici 2 °C ve srovnání s úrovní před industrializací; vyzývá vlády, aby neprodleně přijaly závazná, konkrétní opatření v boji proti změně klimatu a k uzavření celosvětové ambiciózní a právně závazné dohody v Paříži v roce 2015, která by směřovala ke splnění tohoto cíle; vítá proto encykliku „Laudato Si“ (Tobě buď chvála);

2.  konstatuje, že podle zjištění páté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu činí celosvětový uhlíkový rozpočet, který je po roce 2011 k dispozici, má-li se zachovat naděje na udržení celosvětového oteplování pod úrovní 2 °C ve srovnání s úrovní před industrializací, 1 010 Gt CO2; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby se do tohoto úsilí zapojily všechny země, neboť zpoždění při přijímání opatření zvýší náklady a sníží využitelné možnosti; zdůrazňuje zjištění Zprávy o novém klimatickém hospodářství „Lepší růst, lepší klima“, že země všech úrovní příjmů mají příležitost budovat trvalý hospodářský růst a zároveň snižovat obrovská rizika změny klimatu; doporučuje, aby dohody a úmluvy směřovaly k zapojení zemí přistupujících do EU do programů EU v oblasti klimatu;

3.  připomíná, že omezení nárůstu celosvětového oteplování na 2 °C nezaručuje, že se zabrání významným negativním dopadům na klima; vyzývá konferenci smluvních stran ke zvážení možnosti omezení globálního oteplování na 1,5 °C;

4.  konstatuje, že podle zjištění páté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu by ani úplné zastavení emisí v průmyslových zemích nezajistilo dosažení cíle nepřekročit 2 °C, pokud rozvojové země nepřijmou významné nové závazky;

5.  považuje za zásadní, aby všechny země bez dalšího odkladu předložily své zamýšlené vnitrostátně stanovené příspěvky (INDCs), a vytvořily tak dominový efekt a ukázaly, že všechny země míří stejným směrem, v souladu se svojí vnitrostátní situací; má za to, že zamýšlené vnitrostátně stanovené příspěvky by také mohly zahrnovat opatření na přizpůsobení, která představují pro mnoho zemí prioritu;

6.  uznává zásadní význam stabilního klimatického systému pro potravinovou bezpečnost, výrobu energie, vodu a hygienické podmínky, infrastrukturu, zachování biologické rozmanitosti, pro suchozemské a mořské ekosystémy a pro celosvětový mír a blahobyt; připomíná, že změna klimatu urychluje ztrátu biologické rozmanitosti;

7.  poukazuje na závazek skupiny G-7 k dekarbonizaci světového hospodářství v průběhu tohoto století a k transformaci odvětví energetiky do roku 2050; připomíná však, že podle vědeckých poznatků je dekarbonizace zapotřebí mnohem dříve, aby existovala šance nepřekročit 2 °C; vyzývá strany k tomu příslušné, aby dodržovaly provádění vnitrostátních cílů a strategií v oblasti dekarbonizace a upřednostnily postupné odstraňování emisí z uhlí, které je nejvíce znečišťujícím zdrojem energie;

8.  poukazuje na skutečnost, že země, které nemají potřebné kapacity pro vypracování svého národního příspěvku mohou využít nástrojů pomoci, jako je například Světový fond životního prostředí, Rozvojový program OSN nebo globální aliance pro boj proti změně klimatu, ale také evropské podpory;

Ambiciózní, celosvětová a právně závazná dohoda

9.  zdůrazňuje, že protokol, který má být přijat v Paříži v roce 2015, musí být od počátku právně závazný a ambiciózní a jeho cílem by mělo být postupné odstranění celosvětových emisí uhlíku, a to do roku 2050 nebo krátce poté, aby se svět udržel na nákladově efektivní trajektorii emisí kompatibilní s cílem „nepřekročit 2 °C“, a dále zdůrazňuje, že celosvětového vrcholu emisí skleníkových plynů bude již velmi brzy dosaženo; vyzývá EU, aby za tímto účelem spolupracovala se svými mezinárodními partnery a předložila příklady osvědčených postupů; zdůrazňuje, že dohoda musí poskytnout předvídatelný rámec, který podpoří podniky v investicích do účinného snižování emisí uhlíku a technologií pro přizpůsobení se a v jejich posilování;

10.  varuje před směřováním celosvětového snižování emisí, které umožňuje významné množství emisí uhlíku v roce 2050 a dále, jelikož by to představovalo velké riziko a museli bychom se spolehnout na neověřené, energeticky náročné a nákladné technologie odstraňování a skladování CO2 z atmosféry; v závislosti na míře překročení záleží schopnost tohoto směřování nepřekročit 2 °C na dostupnosti a rozšíření přeměny biomasy na energii se zachycováním a skladováním uhlíku (BECCS) a na zalesňování bez reálné dostupnosti půdy, a také na využití dalších neznámých, dosud nevyvinutých technologií odstraňování oxidu uhličitého (CDR);

11.  má za to, že ambiciózní a právně závazná mezinárodní dohoda by pomohla řešit problém úniku uhlíku a obavy příslušných odvětví o konkurenceschopnost, zejména energeticky náročných odvětví;

12.  domnívá se, že v případě rozdílu mezi úrovní ambicí týkajících se celkového účinku zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků, předložených před konferencí v Paříži, a úrovní snížení emisí skleníkových plynů nezbytnou pro to, aby se nárůst teploty udržel pod hodnotou 2 °C ve srovnání s předindustriální úrovní, bude nutné připravit pracovní program, který bude zahájen v roce 2016 s cílem stanovit dodatečná opatření ke snížení emisí; vyzývá ke komplexní revizi, která bude prováděna jednou za pět let, zajistí dynamičnost zavedeného mechanismu a zvýší ambicióznost závazků ke snížení emisí v souladu s nejnovějšími vědeckými údaji; vyzývá smluvní strany, aby jako nejvhodnější variantu podporovaly pětiletá kontrolní období, aby se zabránilo stagnaci na nízké úrovni ambicí, zvýšila se politická odpovědnost a umožnila revize cílů a jejich přiměřenost vědeckým poznatkům nebo novým technickým pokrokům, které by umožnily vyšší úroveň ambicí;

13.  vyzývá k všeobecnému oživení politiky EU v oblasti klimatu, která by dodala pádnost mezinárodním jednáním o klimatu a byla v souladu s horní hranicí závazku EU snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů o 80–95 % ve srovnání s rokem 1990; bere na vědomí, že EU se zavázala snížit emise skleníkových plynů nejméně o 40 % ve srovnání s rokem 1990; vyzývá členské státy EU, aby zvážily možnost přijetí doplňujících závazků, které by vycházely z cíle, jež byl dohodnut pro období do roku 2030, a zahrnovaly také činnost mimo EU, aby se tak cíle udržení nárůstu teploty pod hodnotou 2 °C mohlo dosáhnout v celosvětovém měřítku;

14.  připomíná své usnesení ze dne 5. února 2014, které vyzývá k přijetí tří závazných cílů: cíl v oblasti energetické účinnosti ve výši 40 %, cíl v oblasti obnovitelných zdrojů energie ve výši nejméně 30 % a cíl v oblasti snižování emisí skleníkových plynů ve výši nejméně 40 %, a opětovně vyzývá Radu a Komisi, aby v rámci politik EU v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 zaujaly a uplatňovaly mnohostranný přístup, který bude založen na vzájemně se posilujících, koordinovaných a koherentních cílech v oblasti snižování emisí skleníkových plynů, rozšíření obnovitelných zdrojů energie a posílení energetické účinnosti; poznamenává, že cíle v oblasti energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie, k jejichž plnění vyzývá Parlament, by v období do roku 2030 vedly k mnohem většímu omezení emisí skleníkových plynů, než je 40 %;

15.  zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby se na základě dohody z roku 2015 vztahoval účinný režim dodržování na všechny smluvní strany; zdůrazňuje, že dohoda z roku 2015 musí podporovat transparentnost a zodpovědnost prostřednictvím společného režimu založeného na pravidlech, včetně účetních pravidel a opatření pro monitorování, podávání zpráv a ověřování; má za to, že v rámci přístupu postupného sbližování by měl být rozvíjen systém transparentnosti a odpovědnosti;

16.  zdůrazňuje, že je důležité, aby lidská práva zůstala ve středu zájmu opatření v oblasti klimatu, a trvá na tom, že Komise a členské státy musí zajistit, aby dohoda z Paříže obsahovala ustanovení, jež jsou zapotřebí pro řešení lidskoprávního rozměru změny klimatu a pro podporu chudších zemí, jejichž kapacity jsou v důsledku dopadů změny klimatu omezeny; v této souvislosti trvá na plném dodržování práv místních společenství a původních obyvatel, obzvlášť zranitelných negativními dopady změny klimatu;

Cíle do roku 2020 a Kjótský protokol

17.  klade zvláštní důraz na naléhavou potřebu dosáhnout pokroku, pokud jde o odstranění tzv. gigatunového rozdílu, který existuje mezi vědeckou analýzou a stávajícími závazky smluvních stran na období do roku 2020; zdůrazňuje důležitou úlohu dalších politických opatření, na něž by se mělo zaměřit kolektivní úsilí, včetně energetické účinnosti, podstatných energetických úspor, energie z obnovitelných zdrojů, účinného využívání zdrojů, postupného ukončování spotřeby a výroby částečně fluorovaných uhlovodíků, udržitelné výroby a spotřeby, postupného ukončování dotací na fosilní paliva, včetně financování vývozu technologií pro uhelné elektrárny, a posílení úlohy všeobecného zpoplatnění uhlíku v zájmu odstraňování tzv. gigatunového rozdílu;

18.  konstatuje, že EU je nyní na dobré cestě k dosažení cílů stanovených na období do roku 2020 v oblasti snižování emisí skleníkových plynů a využívání obnovitelných zdrojů energie a že byla učiněna výrazná zlepšení, pokud jde o intenzitu využívání energie, díky účinnějším budovám, výrobkům, průmyslovým postupům a vozidlům, zatímco evropské hospodářství od roku 1990 vzrostlo o 45 %; zdůrazňuje, že cíle „20/20/20“ pro emise skleníkových plynů, obnovitelné zdroje energie a úspory energie hrály klíčovou úlohu v tomto procesu a vedly k zachování pracovních míst více než 4,2 milionu osob zaměstnaných v různých ekologických odvětvích(12) s nepřetržitým růstem během hospodářské krize;

19.  vyzývá Komisi a členské státy, aby v rámci úmluvy UNFCCC předložily nejaktuálnější výhledy EU v oblasti emisí skleníkových plynů na období do roku 2020 a oznámily, že EU překročí cíl na snížení emisí skleníkových plynů, který si stanovila do roku 2020, nejméně o 2 gigatuny;

20.  objasňuje, že ačkoli druhé kontrolní období Kjótského protokolu bude ve svém rozsahu omezeno, mělo by být považováno za velmi důležitý mezikrok, a proto vyzývá smluvní strany, včetně členských států EU, aby co nejdříve, a v každém případě do prosince roku 2015, dokončily proces ratifikace; poukazuje na skutečnost, že Parlament svou část povinností splnil vyjádřením souhlasu a že zapojení občanské společnosti a transparentnost jsou nezbytné k lepšímu pochopení jednání a k vytváření důvěry mezi všemi smluvními stranami v období před konferencí v Paříži;

Program řešení

21.  vyzývá EU a její členské státy, aby spolupracovaly se všemi subjekty občanské společnosti (instituce, soukromý sektor, nevládní organizace a místní společenství) na rozvoji iniciativ týkajících se snižování emisí v klíčových odvětvích (energetika, technologie, města, doprava, atd.) a také iniciativ na přizpůsobení se a odolnost, a tím reagovaly na otázky přizpůsobení, zejména v souvislosti s přístupem k vodě, potravinovým zabezpečením a prevencí rizik; vyzývá všechny vlády a subjekty občanské společnosti, aby tento akční program opatření podpořily a posílily;

22.  zdůrazňuje, že opatření na dekarbonizaci a zvýšení odolnosti vůči změně klimatu přijímá stále širší škála nestátních subjektů; podtrhuje proto význam strukturovaného a konstruktivního dialogu mezi vládami, podniky, městy, regiony, mezinárodními organizacemi, občanskou společností a akademickými institucemi s cílem mobilizovat výraznou celosvětovou aktivitu směřující k nízkouhlíkovým a odolným společnostem; zdůrazňuje jejich úlohu spočívající v poskytnutí impulsu před jednáními v Paříži a pro akční program Lima-Paříž; v tomto ohledu poukazuje na skutečnost, že akční plán Lima-Paříž vybízí subjekty organizující iniciativy k urychlení práce a účasti na pařížské konferenci, kde podají zprávu o svých prvotních výsledcích;

23.  vybízí k zavedení mechanismů podporujících řešení ubírající se tímto směrem, jako například označování inovativních projektů občanské společnosti;

24.  upozorňuje na to, že biohospodářství by mohlo významně přispět k opětovné industrializaci a vytváření nových pracovních míst v EU i ve zbytku světa;

25.  podtrhuje, že snahy o vytvoření oběhového hospodářství mohou hrát významnou úlohu při dosahování cílů, jelikož odrazují od plýtvání potravinami a podporují recyklaci surovin;

26.  připomíná smluvním stranám i OSN, že činnost jednotlivců je stejně důležitá jako činnosti vlád a institucí; vyzývá tedy k tomu, aby se vybízelo k vedení kampaní či vyvíjení činnosti za účelem zvýšení povědomí veřejnosti a informování veřejnosti o malých i velkých gestech, která mohou přispět k boji proti změně klimatu ve vyspělých i rozvojových zemích;

27.  vyzývá také podniky, aby přijaly odpovědnost a aktivně ji naplňovaly a aktivně podporovaly dohodu v oblasti klimatu, a to i před jejím přijetím;

Komplexní úsilí všech odvětví

28.  vítá rozvoj systémů pro obchodování s emisemi na celosvětové úrovni, včetně 17 systémů pro obchodování s emisemi, které fungují napříč čtyřmi kontinenty, představují 40 % celosvětového HDP a přispívají ke snížení celosvětových emisí nákladově efektivním způsobem; vybízí Komisi, aby podpořila vazby mezi systémem EU pro obchodování s emisemi a jinými systémy pro obchodování s emisemi s cílem vytvořit mechanismy mezinárodního trhu s uhlíkem, který by zvýšil ambice v oblasti boje proti změně klimatu a současně přispěl ke snížení nebezpečí úniku uhlíku vytvořením rovnocenných podmínek pro všechny; vyzývá však Komisi, aby stanovila záruky k zajištění toho, že propojení systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) s jinými systémy neoslabí cíle EU v oblasti klimatu a neomezí oblast působnosti EU ETS; vyzývá k vypracování pravidel pro jejich zavedení, včetně pravidel pro účtování a zajištění toho, aby mezinárodní trhy a propojení mezi domácími trhy s uhlíkem trvale přispívaly ke zmírňování a nebránily dosahování domácích cílů EU v oblasti snižování emisí;

29.  zdůrazňuje, že je nutné zajistit dlouhodobou cenovou stabilitu emisních povolenek a předvídatelné regulační prostředí, které nasměruje investice do opatření ke snížení emisí skleníkových plynů a podpoří přechod na nízkouhlíkové hospodářství;

30.  vyzývá k dosažení dohody, která by komplexním způsobem pokrývala odvětví a emise a stanovovala na úrovni celé ekonomiky absolutní cíle spolu s emisními rozpočty, které by zajistily co nejvyšší ambicióznost; zdůrazňuje, že podle zjištění Mezivládního panelu pro změnu klimatu má využívání půdy (pro účely zemědělství, chovatelství, lesnictví a další) významný potenciál nákladové účinnosti pro zmírňování a posilování odolnosti a že je tedy zapotřebí posílit mezinárodní spolupráci, aby se optimalizoval potenciál lesů a mokřadů zachycovat uhlík; zdůrazňuje, že dohoda by měla poskytnout komplexní rámec pro započítávání emisí a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy (odvětví LULUCF); zdůrazňuje zejména skutečnost, že cílem opatření na zmírňování a přizpůsobení při přidělování půdy musí být plnění společných cílů, nikoli maření jiných cílů v oblasti udržitelného rozvoje;

31.  poznamenává, že 20 % celosvětových emisí skleníkových plynů vzniká v důsledku úbytku a znehodnocování lesů, a zdůrazňuje úlohu lesů pro zmírňování změny klimatu a potřebu posílit schopnost lesů přizpůsobit se i jejich odolnost vůči změně klimatu; vyzývá EU, aby sledovala svůj cíl spočívající v zastavení celosvětového úbytku lesních ploch do roku 2030 a snížení alespoň o polovinu úbytek tropických lesů do roku 2020 ve srovnání s úrovněmi v roce 2008; zdůrazňuje, že dosažení těchto závazků spolu s obnovením 350 milionů hektarů lesů, jak vyžaduje Newyorská deklarace o pralesích, může do roku 2030 odstranit 4,5–8,8 miliard tun CO2 ročně; zdůrazňuje, že bez významného nového úsilí o zmírňování, které by se zaměřilo na oblast tropických lesů (REDD+), je dosažení cíle nepřekročit 2 °C pravděpodobně nemožné; dále vyzývá EU, aby zvýšila mezinárodní financování v souvislosti s odlesňováním v rozvojových zemích;

32.  bere na vědomí účinnost stávajícího mechanismu REDD+ pro zmírňování dopadu změny klimatu a vybízí členské státy, aby jej začlenily do všech snah o zmírnění těchto dopadů; vyzývá členské státy, aby se připojily k dobrovolným mezinárodním partnerstvím pro zmírňování dopadů s těmi rozvojovými zeměmi, které jsou zvlášť zasaženy úbytkem tropických lesů, s cílem poskytnout finanční a technickou pomoc na zastavení odlesňování prostřednictvím politik udržitelného využívání půdy nebo správních reforem; vyzývá dále Komisi, aby navrhla zásadní opatření na zastavení dovozu výrobků pocházejících z nezákonného odlesňování do EU; poukazuje na úlohu podniků při omezování poptávky po komoditách získaných z nezákonného odlesňování;

33.  připomíná, že doprava je druhým největším odvětvím produkujícím skleníkové plyny, a trvá na tom, že je třeba zavést celou řadu opatření zaměřených na snižování emisí z tohoto odvětví; opakuje, že je třeba, aby smluvní strany úmluvy UNFCCC přijaly opatření s cílem účinně regulovat a omezovat emise z mezinárodní letecké a lodní dopravy odpovídající potřebám a naléhavosti situace; vyzývá všechny smluvní strany, aby prostřednictvím Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) a Mezinárodní námořní organizace (IMO) vytvořily globální strategický rámec, který by umožnil účinně reagovat, a aby přijaly opatření ke stanovení odpovídajících cílů do konce roku 2016, aby bylo možné dosáhnout nezbytných snížení emisí s ohledem na cíl 2°C;

34.  vyzývá Komisi, aby poskytla svou podporu a odborné znalosti stranám konference COP 21 při stanovování jejich vnitrostátních příspěvků a aby současně zvyšovala jejich povědomí o úloze odvětví dopravy s cílem přijímat komplexní strategie pro snižování emisí skleníkových plynů;

35.  zdůrazňuje, že pro dosažení ambiciózních cílů snížení emisí skleníkových plynů mají zásadní význam jak krátkodobé, tak i dlouhodobé dopravní strategie pro zmírňování dopadu změny klimatu;

36.  zdůrazňuje, že je důležité zohlednit zvláštní situaci ostrovních a nejvzdálenějších regionů, aby bylo zajištěno, že zohledňování vlivu na životní prostředí nebude mít zejména v těchto regionech dopad mobilitu a dostupnost;

37.  domnívá se, že pokud se více nezaměříme na snižování emisí v odvětví dopravy, nebude možno dosáhnout celkových cílů v oblasti změny klimatu, jelikož doprava je jediným odvětvím, v němž emise skleníkových plynů stále rostou (za posledních 25 let o 30 %); zdůrazňuje, že toho lze dosáhnout pouze prostřednictvím závazných cílů snížení emisí skleníkových plynů v kombinaci s plným začleněním obnovitelných zdrojů na trh, technologicky neutrálním přístupem k dekarbonizaci a plněji integrovanými dopravními a investičními politikami, které zahrnují politiky zaměřené na přechod k jiným formám dopravy, spolu s technologickým pokrokem a omezením dopravy (např. prostřednictvím udržitelné logistiky, inteligentního plánování rozvoje měst a integrovaného řízení mobility);

38.  zdůrazňuje, že více než polovina obyvatel světa žije ve městech a městská doprava je hlavním přispěvatelem k emisím skleníkových plynů v oblasti dopravy; vyzývá Komisi a členské státy, aby proto aktivně zvyšovaly povědomí o významu udržitelné městské mobility v úsilí o dosažení závazků v oblasti zmírňování dopadu změny klimatu; zdůrazňuje proto, že odpovědné územní plánování a udržitelná dopravní řešení v městských oblastech účinně přispívají k plnění cíle snižování emisí CO2;

39.  zdůrazňuje, že v odvětví dopravy je nutná dobrá skladba zdrojů energie, které lze dosáhnout podporou alternativních vozidel na zemní plyn a bioplyn a veškerých politik, jejichž cílem je posílit udržitelné druhy dopravy, včetně elektrifikace dopravy a využívání inteligentních dopravních systémů; zdůrazňuje, že je zapotřebí klást důraz na železnice, tramvaje, elektrifikované autobusy, elektromobily a elektrická jízdní kola, zahrnout hledisko celého životního cyklu a zaměřit se na plné využití obnovitelných zdrojů energie; důrazně vybízí místní veřejné orgány v oblasti dopravy a dopravce, aby se stali průkopníky při zavádění nízkouhlíkových vozových parků a technologií;

40.  vyzdvihuje ohromný potenciál, který má s ohledem na snižování emisí zvýšení energetické účinnosti a využívání čisté energie; domnívá se, že maximalizace účinnosti při využívání energie v celosvětovém měřítku představuje první krok ke snížení emisí vznikajících při výrobě energie, který rovněž přispívá k řešení problému energetické chudoby;

41.  zdůrazňuje, že nečinnost bude mít vážné negativní a často nevratné důsledky, a připomíná, že změna klimatu se týká všech regionů světa různým, avšak velmi ničivým způsobem, což vede k migračním vlnám a ztrátám na životech, jakož i k hospodářským, ekologickým a sociálním ztrátám; poukazuje na význam vědeckých důkazů, na jejichž základě jsou přijímána dlouhodobá politická rozhodnutí, a na to, že úroveň ambicí by měla vycházet ze solidních vědeckých doporučení; zdůrazňuje, že společná celosvětová politická a finanční podpora činnosti týkající se výzkumu, vývoje a inovací v oblasti technologií pro výrobu čisté a obnovitelné energie a v oblasti energetické účinnosti má pro splnění našich klimatických cílů a usnadnění růstu zásadní význam;

42.  vyzývá EU, aby zvýšila své úsilí o regulaci postupného ukončování výroby částečně fluorovaných uhlovodíků na celosvětové úrovni v souladu s Montrealským protokolem; připomíná, že EU přijala ambiciózní právní předpisy na postupné snižování výroby částečně fluorovaných uhlovodíků do roku 2030 o 79 %, neboť jejich náhražky šetrné ke klimatu jsou široce dostupné a jejich potenciál je třeba plně využít; konstatuje, že postupné ukončování používání částečně fluorovaných uhlovodíků představuje snadno dosažitelný cíl opatření ke zmírňování dopadu změny klimatu v EU i ve třetích zemích, a vyzývá EU, aby aktivně podporovala celosvětová opatření týkající se těchto látek;

Vědecký výzkum, technologický rozvoj a inovace

43.  věří, že širší zavádění technologií využívajících čisté energie v oblastech, kde mají největší dopad, závisí na vybudování a udržování rozsáhlých inovačních kapacit, a to jak v rozvinutých, tak v rychle se rozvíjejících zemích;

44.  zdůrazňuje, že stimulace inovací v oblasti technologií a obchodních modelů může být hnací silou jak hospodářského růstu, tak snižování emisí; poukazuje na to, že technologie se nebudou automaticky vyvíjet směrem k nízkouhlíkovým alternativám, ale budou vyžadovat jasné politické signály, a to i pokud jde o omezení tržních a regulačních překážek, které nové technologie a obchodní modely brzdí, a o řádně orientované veřejné výdaje; vybízí členské státy, aby zvýšily své investice do veřejného výzkumu a vývoje v odvětví energetiky s cílem vytvořit novou vlnu nízkouhlíkových technologií účinně využívajících zdroje;

45.  uznává význam výzkumu a inovací v boji proti změně klimatu a vyzývá smluvní strany, aby vynaložily veškeré úsilí na podporu výzkumných pracovníků a propagaci nových technologií, které mohou být přínosem při dosahování potenciálně stanovených cílů snížení emisí, jakož i na opatření ke zmírnění dopadu změny klimatu a přizpůsobení se této změně;

46.  vybízí Komisi, aby více využívala toho, že program Horizont 2020 je plně otevřen účasti třetích zemí, a to zejména v oblastech energetiky a změny klimatu;

47.  domnívá se, že politika EU v oblasti vesmíru a souvisejících investic, a to i pokud jde o vypouštění družic, které hrají důležitou roli při monitorování průmyslových havárií, odlesňování, dezertifikace atd., může ve spolupráci s partnery ve třetích zemích hrát významnou úlohu při monitorování a řešení dopadů změny klimatu na celém světě;

48.  zdůrazňuje, že EU by měla zvýšit své úsilí, pokud jde o přenos technologií do nejméně rozvinutých zemí, a dodržovat přitom stávající práva duševního vlastnictví;

49.  žádá plné uznání a podporu úloh sítě pro technologie v oblasti klimatu (CTCN) a výkonného výboru pro technologie, pokud jde o technologický rozvoj v zájmu zmírnění dopadu změny klimatu a přizpůsobení se této změně;

50.  oceňuje úsilí vyvinuté v rámci spolupráce mezi EU a ministerstvem energetiky Spojených států, zejména pokud jde o výzkum v oblasti technologií souvisejících se změnou klimatu; domnívá se, že existuje velký potenciál pro další výzkumnou spolupráci mezi EU a dalšími významnými ekonomikami; zdůrazňuje, že výsledky výzkumu financovaného z veřejných zdrojů by měly být volně přístupné;

51.  poukazuje na to, že při provádění opatření ke zmírňování dopadu změny klimatu a přizpůsobení se této změně, a to zejména prostřednictvím pozorování a sledování emisí skleníkových plynů, by se mělo zvážit používání zařízení rozmístěných v kosmickém prostoru; naléhavě vyzývá Komisi, aby aktivně přispěla k zavedení celosvětového monitorovacího systému pro CO2 a CH4; vyzývá Komisi, aby podporovala úsilí o vytvoření systému EU pro měření emisí skleníkových plynů autonomním a nezávislým způsobem, který bude využívat program Copernicus a rozšíří jeho poslání;

Financování opatření v oblasti klimatu: úhelný kámen Pařížské dohody

52.  je toho názoru, že prostředky provádění, včetně financování opatření v oblasti klimatu, přenosu technologií a budování kapacit, budou mít klíčový význam při hledání dohody na konferenci v Paříži, a naléhavě proto EU a jiné země vyzývá, aby připravily důvěryhodný „finanční balíček“ pro období do roku 2020 a po roce 2020 s cílem podpořit zvýšení úsilí o snižování emisí skleníkových plynů, ochranu lesů a přizpůsobení se dopadům změny klimatu; žádá, aby bylo financování opatření v oblasti klimatu zahrnuto do dohody jako dynamický prvek, který odráží měnící se situaci v oblasti životního prostředí a ekonomiky, a podporuje větší ambicióznost příspěvku ke zmírňování dopadu změny klimatu a opatření na přizpůsobení se této změně; vyzývá proto všechny smluvní strany, které mohou přispět k financování opatření v oblasti klimatu, aby tak učinily;

53.  požaduje, aby EU a její členské státy odsouhlasily plán pro navýšení předvídatelných, nových a dodatečných finančních prostředků v souladu se stávajícími závazky, což by jim umožnilo přiblížit se svému spravedlivému podílu na celkové cílové roční částce 100 miliard USD do roku 2020 z různých veřejných i soukromých zdrojů a řešit nerovnováhu mezi zdroji, které plynou na zmírňování dopadu změny klimatu a přizpůsobení se této změně; vyzývá EU, aby podpořila všechny země, aby se spravedlivě podílely na financování opatření v oblasti klimatu; žádá, aby byl vytvořen solidní rámec pro kontrolu a odpovědnost, který zajistí účinné sledování plnění finančních závazků a cílů v oblasti klimatu; připomíná, že jak se zvyšuje financování opatření v oblasti klimatu z rozpočtů pomoci, celkový rozpočet pomoci by se měl rovněž zvyšovat, což by představovalo první krok k plné adicionalitě;

54.  vyzývá k přijetí konkrétních závazků na úrovni EU a na mezinárodní úrovni, které by spočívaly v přípravě dodatečných zdrojů pro financování opatření v oblasti klimatu, včetně vyčlenění emisních povolenek systému EU pro obchodování s emisemi v období 2021–2030 a přidělení příjmů z opatření EU a mezinárodních opatření v oblasti emisí z letecké a lodní dopravy na financování mezinárodních opatření v oblasti klimatu a pro Zelený klimatický fond, včetně projektů technologických inovací;

55.  vyzývá k rozsáhlému zpoplatnění uhlíku, což představuje celosvětově použitelný nástroj řízení emisí, a vyčlenění příjmů z obchodování s emisemi a příjmů ze zpoplatnění uhlíku v palivech v mezinárodní dopravě na investice v oblasti klimatu; vyzývá dále k částečnému využívání zemědělských dotací na zajištění investic do výroby a používání energie z obnovitelných zdrojů zemědělskými podniky; zdůrazňuje význam mobilizace kapitálu soukromého sektoru a odblokování požadovaných investic do nízkouhlíkových technologií; vyzývá k přijetí ambiciózního závazku vlád, veřejných a soukromých finančních institucí, včetně bank, penzijních fondů a pojišťoven ve prospěch uvedení úvěrových a investičních postupů do souladu s cílem 2°C a odvrácení investic od fosilních paliv, včetně postupného ukončování exportních úvěrů na investice do fosilních paliv; vyzývá k přijetí veřejných záruk pro ekologické investice, k zavedení ochranných značek a daňových výhod pro fondy pro ekologické investice a k vydávání ekologických dluhopisů;

56.  domnívá se, že finanční systém by měl v investičních rozhodnutích zohledňovat klimatická rizika; vyzývá Komisi, členské státy a všechny smluvní strany úmluvy UNFCCC, aby využily všechny dostupné prostředky a podpořily finanční instituce v přesměrování investic v potřebném rozsahu do financování skutečného přechodu k odolnému nízkouhlíkovému hospodářství;

57  vyzývá k přijetí konkrétních opatření nad rámec příslibu zemí skupiny G-20 z roku 2009, včetně harmonogramu ukončování veškerých podpor pro fosilní paliva do roku 2020;

58.  vybízí nejprogresivnější aktéry, aby přijali dobrovolné závazky na pomoc s přechodem k nízkouhlíkovému hospodářství a co nejvíce při tom využili osvědčené postupy, které se v tomto odvětví již používají; věří, že tato mobilizace se rozšíří a že závazky budou v budoucnosti strukturovanější, zejména díky platformám pro záznam začleněným do úmluvy o klimatu;

59.  poukazuje na úzké vazby mezi konferencí o financování rozvoje, summitem OSN pro cíle v oblasti udržitelného rozvoje a 21. konferencí smluvních stran UNFCCC v roce 2015; uznává, že dopady změny klimatu závažným způsobem naruší snahy o dosažení plánovaného rámce udržitelného rozvoje v období po roce 2015 a že celkový rámec financování rozvoje by měl být v souladu s nízkouhlíkovým světem odolným proti změně klimatu a měl by jej podporovat;

60.  vybízí k podpoře soukromých iniciativ z finančního sektoru a to zejména na setkání skupiny G-20 v listopadu 2015, ale také obecně během řady specifických finančních akcí, které podtrhují přípravy konference v Paříži v roce 2015;

Dosažení odolnosti vůči změně klimatu prostřednictvím přizpůsobení

61.  zdůrazňuje, že všechny země se musí nutně přizpůsobit změně klimatu, aby mohly minimalizovat negativní dopady a plně využít příležitostí k růstu odolnému vůči změně klimatu a udržitelnému rozvoji, a že přizpůsobení by mělo mít v nové dohodě klíčovou úlohu; vyzývá proto, aby byly stanoveny dlouhodobé cíle přizpůsobení se; podtrhuje, že současné úsilí o snižování emisí skleníkových plynů budou pro hospodářství na celosvětové i vnitrostátní úrovni levnější, a opatření na přizpůsobení se změně klimatu budou díky tomu méně nákladná; uznává, že přizpůsobení se je nezbytné zejména v zemích, které jsou vůči těmto dopadům obzvlášť zranitelné, a zejména s cílem zajistit, aby produkce potravin a hospodářský rozvoj mohly pokračovat způsobem odolným proti změně klimatu; vyzývá k aktivní podpoře vypracovávání komplexních plánů přizpůsobení se změně klimatu v rozvojových zemích s přihlédnutím k postupům místních subjektů a znalosti původních obyvatel;

62.  uznává, že závazky v oblasti zmírňování dosažené prostřednictvím vnitrostátně stanovených příspěvků výrazně ovlivňují potřebné úsilí o přizpůsobení se; vyzývá k začlenění globálního cíle přizpůsobení se změně klimatu a financování tohoto cíle do Pařížské dohody spolu se závazky rozvíjet další přístupy k účinnému řešení ztrát a škod;

63.  zdůrazňuje, že je třeba zlepšit koordinaci a řízení rizik spojených se změnou klimatu na úrovni EU a vytvořit jasnou unijní strategii pro přizpůsobení se změně klimatu; vyzývá k provádění regionálních strategií přizpůsobení;

64.  připomíná, že rozvojové země, zejména nejméně rozvinuté země a malé ostrovní rozvojové státy, přispěly ke změně klimatu nejméně, ale jsou nejzranitelnější vůči nepříznivým dopadům změny klimatu a mají nejnižší schopnost se jim přizpůsobit; vyzývá k tomu, aby podpora přizpůsobení a řešení ztrát a škod byly klíčovými prvky Pařížské dohody a aby rozvojové země obdržely hmatatelnou pomoc v přechodu na udržitelné, obnovitelné a nízkouhlíkové formy energie, s cílem zaručit pokrytí jejich krátkodobých i dlouhodobých potřeb přizpůsobení; vyzývá k vážnému uznání problematiky klimatických uprchlíků a jejího rozsahu v důsledku klimatických katastrof způsobených globálním oteplováním;

65.  zdůrazňuje, že tato dohoda by měla být flexibilní a zohlednit vnitrostátní okolnosti, příslušné potřeby a kapacity rozvojových zemí a specifické rysy některých zemí, a to zejména nejméně rozvinutých zemí a malých ostrovů;

66.  vyzývá přední rozvinuté ekonomiky, aby svou existující vyspělou infrastrukturu využily k podpoře, posílení a rozvoji udržitelného růstu a aby se zavázaly podpořit rozvojové země v budování vlastních kapacit s cílem zajistit, aby budoucího hospodářského růstu nebylo nikde na světě dosaženo na základě dalšího negativního dopadu na životní prostředí;

67.  zdůrazňuje význam úlohy, kterou by měly hrát společenství pro rozvoj, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Výbor pro rozvojovou pomoc OECD v úzké spolupráci se zúčastněnými stranami a příslušnými organizacemi v posuzování a zmírňování nejhorších dopadů změny klimatu na člověka, u nichž se očekává, že budou tvrdé i při dodržení úrovně oteplování pod 2°C;

68.  potvrzuje, že účinné řešení problému se změnou klimatu musí být strategickou prioritou EU a dalších aktérů na mezinárodní scéně a že za tímto účelem je zapotřebí, aby opatření v oblasti klimatu byla součástí všech příslušných politik a aby bylo vyvíjeno úsilí o soudržnost politik; pokládá za důležité, aby EU prosazovala nízkouhlíkové způsoby rozvoje ve všech příslušných oblastech a odvětvích, a žádá EU, aby navrhla vzorce udržitelné výroby a spotřeby, včetně způsobů, jak hodlá snížit spotřebu a oddělit hospodářskou činnost od zhoršování stavu životního prostředí;

69.  se znepokojením konstatuje, že mezi roky 2008 a 2013 muselo 166 milionů lidí opustit své domovy kvůli povodním, větrným bouřím, zemětřesením a jiným katastrofám; obzvláště upozorňuje na skutečnost, že vývoj v některých částech Afriky související s klimatem by mohl přispět k vystupňování uprchlické krize ve Středomoří; vyjadřuje politování nad tím, že stále není uznáván status tzv. klimatického uprchlíka, což představuje mezeru v právních předpisech, která má dopad na oběti, jež nemohou získat postavení uprchlíků;

70.  trvá na tom, že s ohledem na zásadu společné, ale rozdílné odpovědnosti by měly rozvinuté země společně se zeměmi rozvojovými vyvíjet větší úsilí v boji proti globální změně klimatu;

71.  zdůrazňuje, že podle čl. 3 odst. 5 Smlouvy o Evropské unii (SEU) je cílem EU v jejích vztazích s okolním světem přispívat k solidaritě a udržitelnému rozvoji této planety, jakož i k přísnému dodržování a rozvoji mezinárodního práva; konstatuje, že podle čl. 191 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) má politika EU v oblasti životního prostředí podporovat opatření na mezinárodní úrovni určená k boji proti změně klimatu;

Posílení diplomacie v oblasti klimatu

72.  zdůrazňuje, že je třeba, aby diplomacie v oblasti klimatu byla součástí komplexního přístupu k vnější činnosti EU, a že je v této souvislosti důležité, aby EU na konferenci hrála ambiciózní a ústřední úlohu, vystupovala jednotně a ujala se role zprostředkovatele ve snaze dosáhnout pokroku, pokud jde o mezinárodní dohodu, a aby jednotný postoj v tomto ohledu zachovávala i nadále;

73.  vyzývá členské státy, aby své postoje v tomto ohledu koordinovaly s postoji EU; zdůrazňuje, že EU a členské státy mají nesmírnou kapacitu zahraniční politiky a že musí v diplomacii v oblasti klimatu zaujmout vedoucí postavení a mobilizovat tuto síť s cílem nalézt společný postoj k hlavním tématům, o nichž je zapotřebí se v Paříži dohodnout, konkrétně zmírňování dopadů změny klimatu, přizpůsobení se této změně, financování, vývoj a transfer technologií, transparentnost opatření a podpory a budování kapacit;

74.  vítá akční plán diplomacie EU v oblasti klimatu, jak jej schválila Rada pro zahraniční záležitosti EU dne 19. ledna 2015; očekává, že Komise zaujme ve vyjednáváních aktivní úlohu; vyzývá ji, aby dala jasně najevo, že pro současnou Komisi je otázka klimatu prvořadou strategickou prioritou, a aby její organizace tento postoj odrážela na všech úrovních a napříč všemi oblastmi politiky;

75  zdůrazňuje vůdčí úlohu EU v politice v oblasti klimatu a zdůrazňuje, že je třeba koordinovat a vypracovat společný postoj členských států; naléhavě vyzývá Komisi, členské státy a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby nadále vyvíjely diplomatické úsilí a zintenzivnily jej před konferencí a v jejím průběhu s cílem lépe chápat postoje svých partnerů a povzbuzovat ostatní strany, aby přijaly účinná opatření ke splnění cíle 2 °C, a aby dosáhly dohod a závazků zejména od Spojených států s cílem uvést nejvýznamnější emise do souladu s emisemi občanů EU, kteří již vyvinuli značné úsilí o sladění hospodářského rozvoje s respektem k životnímu prostředí a klimatu; vyzývá EU, aby využila svého postavení a dosáhla užší spolupráce v EU v otázkách klimatu se sousedními zeměmi a zeměmi usilujícími o členství;

76.  zdůrazňuje, že před nadcházející konferencí a během ní je zapotřebí zvýšené diplomatické úsilí, zejména za účelem nalezení společného postoje k rozdílům v povinnostech smluvních stran ve světle jejich vnitrostátních okolností a k úloze řešení ztrát a škod v dohodě;

77.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby vypracovala strategické priority vnější politiky v oblasti klimatu, které budou zakotveny v obecných zahraničně-politických cílech, a k zajištění toho, aby se delegace EU více zaměřily na politiku v oblasti klimatu a na monitorování úsilí jednotlivých zemí, pokud jde o zmírňování dopadu změny klimatu či přizpůsobení se této změně, a také na poskytování podpory v podobě budování kapacit, a aby měly prostředky nezbytné k provádění akcí týkajících se otázek monitorování klimatu; vyzývá EU, aby v otázkách týkajících se klimatu úžeji spolupracovala se sousedními a kandidátskými zeměmi a důrazně požadovala uvedení jejich politik do souladu s cíli EU v oblasti klimatu; vyzývá členské státy a ESVČ, aby v rámci delegací EU a na velvyslanectvích členských států zřídily kontaktní body zaměřené na změnu klimatu;

78.  uznává význam působení proti změně klimatu a potenciální ohrožení stability a bezpečnosti, které tato změna představuje, a také význam diplomacie v oblasti klimatu při přípravě Pařížské konference o klimatu;

Evropský parlament

79.  vítá sdělení Komise a cíle příspěvku EU ke konferenci o změně klimatu COP 21, která se má konat v prosinci 2015 v Paříži;

80.  zavazuje se využít svou mezinárodní úlohu a členství v mezinárodních parlamentních sítích k důsledné snaze o pokrok směrem k uzavření právně závazné a ambiciózní mezinárodní dohody o klimatu v Paříži;

81.  je přesvědčen, že Evropský parlament musí být rovněž začleněn do delegace EU, protože bude třeba, aby s mezinárodní dohodou vyjádřil souhlas; očekává proto, že mu bude umožněno účastnit se koordinačních schůzek EU v Paříži;

°

°    °

82.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a sekretariátu UNFCCC s žádostí, aby bylo rozesláno všem smluvním stranám, které nejsou členy EU.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Globální oteplování je jedním z největších problémů, které lidstvo řeší v souvislosti s udržitelným rozvojem, zdravím a světovou ekonomikou. Oteplování, tání ledovců, častější sucha a záplavy jsou známkami toho, že změna klimatu již začala. Musíme na ni reagovat rychle, odpovědně a globálně a opírat se přitom o solidaritu mezinárodního společenství.

Dne 25. února 2015 přijala Evropská komise sdělení nazvané „Pařížský protokol — plán boje proti globální změně klimatu po roce 2020“, které Evropskou unii připravuje na poslední kolo jednání před 21. konferencí OSN o klimatu v Paříži ve dnech 30. listopadu až 11. prosince 2015.

Dne 6. března 2015 evropští ministři pro životní prostředí formálně přijali závazky snížit emise skleníkových plynů v Evropské unii. Evropská unie a její členské státy se zavázaly společně dodržovat závazný cíl, jímž je snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů v EU alespoň o 40 % oproti roku 1990. Evropská unie v březnu 2015 předložila sekretariátu úmluvy UNFCCC svůj „zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek“.

Uvedené cíle jsou správně zaměřeny, ale měly by být ambicióznější. Aby byla pozice Evropské unie v mezinárodních jednáních silnější, musí Evropský parlament prosazovat stanovení ambiciózních a reálných cílů, jako je snížení emisí skleníkových plynů o 50 % do roku 2030 ve srovnání s rokem 1990 a dosažení 45% podílu energie z obnovitelných zdrojů ve skladbě energetických zdrojů a 40% úspor energie.

Konference v Paříži nemá být schůzkou pokusnou, ale schůzkou, během níž se bude rozhodovat. Zahájí rozhodující etapu jednání o nové celosvětové dohodě o klimatu, která vstoupí v platnost v roce 2020.

Konference v Paříži není cílem sama o sobě, ale má být impulzem pro nový dynamický a progresivní proces, který mezinárodnímu společenství umožní se znovu a lépe zaměřit na omezení oteplování pod hranici 2° C.

Ambiciózní, celosvětová a právně závazná dohoda

Pařížská dohoda musí:

– být ambiciózní, univerzální a právně závazná, aby umožňovala dlouhodobě řešit problém změny klimatu a dosáhnout cíle omezení oteplování pod hranici 2° C;

– být trvale udržitelná a dynamická, aby mohla nasměřovat a posilovat opatření proti změně klimatu přesahující první příspěvky států, a musí se opírat zejména o dlouhodobý cíl, kterým je zmírňování změny klimatu;

– být diferencovaná, aby odpovídala vývoji potřeb a kapacit jednotlivých států a jejich vnitrostátním podmínkám a zároveň jim zajišťovala prostředky nezbytné k realizaci jejich závazků;

– umožňovat vyvážený přístup ke zmírňování a přizpůsobení se s cílem zvyšovat odolnost nejzranitelnějších zemí vůči dopadům změny klimatu, podporovat trvale udržitelný rozvoj zemí, umožňovat omezení oteplování pod hranici 2°C a pomáhat všem zemím při provádění a posilování vnitrostátních akčních plánů v oblasti přizpůsobování se změně klimatu;

– vyslat vůči hospodářským subjektům zásadní signály, které umožní zahájit přechod k nízkouhlíkovému hospodářství.

Finanční část, úhelný kámen Pařížské dohody

Do roku 2020 je třeba převést 100 miliard dolarů ročně rozvojovým zemím jako finanční pomoc při snižování emisí skleníkových plynů a na projekty, jejichž cílem je ochrana komunit ohrožených změnou klimatu, například zvyšováním hladiny moří, dlouhými obdobími sucha a poškozováním potravinářských kultur.

Při příležitosti konference v Limě na konci roku 2014 shromáždil Zelený klimatický fond 10,4 miliardy dolarů. Podle zpravodaje tato částka stále není dostatečná. Aby rozvojové země opět nabyly důvěry, musí Evropská unie a industrializované země jasně a přesně uvést, jaké prostředky hodlají použít, aby získaly částku 100 miliard dolarů na pomoc, která byla oznámena na konferenci v Kodani v roce 2009.

Sdělení Komise ze dne 25. února 2015 je však bohužel, pokud jde o otázku finančních prostředků, neurčité. Nové finanční prostředky jsou nicméně úhelným kamenem Pařížské dohody.

Abychom reagovali na závazky přijaté v rámci COP 21, musíme vymyslet, prozkoumat a zavést inovativní mechanismy financování. Nezbytnými kroky pro to jsou:

– stanovení správné ceny uhlíku ve všech velkých ekonomikách na naší planetě, aby bylo možné nalézt řešení, která budou pro klima příznivá;

– pobídky pro všechny finančních aktéry, aby své investice zaměřili v nezbytné míře na financování skutečného přechodu k odolným nízkouhlíkovým ekonomikám;

– specifické veřejné záruky na podporu ekologických investic;

– využití Junckerova plánu prostřednictvím Evropského fondu pro strategické investice;

– ambiciózní plán závazků veřejných a multilaterálních bank ve prospěch financování přechodu k ekologickým postupům;

– značky a fiskální výhody pro fondy ekologických investic a emise ekologických obligací;

– daň z finančních transakcí a vyčlenění části výnosů z této daně na ekologické investice.

Finance budou mít klíčovou úlohu v rámci dohody, o kterou před konferencí v Paříži usilujeme. V této souvislosti je třeba připravit důvěryhodný finanční balíček jak pro rozvinuté země, tak pro rozvojové státy, který by umožnil zvýšit úsilí o omezení emisí skleníkových plynů a přizpůsobení se důsledkům změny klimatu.

Vzorová vnitřní politika Evropské unie v oblasti klimatu

Ačkoli je zpravodaj zastáncem ambicióznějších cílů, vítá předložení zamýšleného vnitrostátně stanoveného příspěvku Evropskou unií před uplynutím orientační lhůty v březnu 2015, kterou stanovilo rozhodnutí z Varšavy. Tento příspěvek měl významný řetězový účinek na mezinárodní partnery a musí na něj navazovat přijetí konkrétních opatření, která umožní realizovat přechod k nízkouhlíkovému hospodářství v Unii.

Jakmile bude činnost související s rezervou stability ukončena, musí Evropská komise zahájit revizi směrnice o evropském trhu s uhlíkem a dále připravit kroky, které se budou týkat sdíleného úsilí členských států.

Evropská unie musí co nejdříve ukončit postup ratifikace dodatku z Dohá ke Kjótskému protokolu a vybízet ostatní smluvní strany, aby jej rovněž ratifikovaly, aby mohl co nejdříve vstoupit v platnost.

Ambiciózní závazky Evropské unie jsou rozhodující pro její důvěryhodnost v průběhu jednání. Unie musí pokračovat v ambiciózní a účinné politice s cílem přejít do roku 2050 na jiné zdroje energie a mobilizovat nejen nástroje politiky v oblasti klimatu a energetiky, ale také v jiných oblastech, jako je doprava, výzkum a inovace, obchod nebo rozvojová spolupráce.

Účinná zahraniční politika Evropské unie pro rozvoj řetězového efektu

Evropská unie musí být aktivní na všech mezinárodních setkáních v roce 2015 před konferencí COP 21 a vůči všem aktérům.

Příspěvek Evropské unie musí být díky své jednoznačnosti, transparentnosti a ambicióznosti inspirací pro ostatní smluvní strany. Úspěch Evropské unie, které se podařilo od roku 1990 do roku 2012 snížit emise o 19 %, přičemž její HDP vzrostlo o 45 %, a soustavný pokles jejího podílu na celosvětových emisích dokazují, že zmírňování dopadů a hospodářský rozvoj jsou slučitelné.

Evropská unie musí pokračovat ve svém diplomatickém úsilí a zintenzivnit je, aby lépe chápala postoje partnerských zemí, povzbuzovala je k zavádění ambiciózních politik boje proti změně klimatu a vytvářela spojenectví podporující tento cíl.

Zpravodaj bere na vědomí úmysl Evropské komise zorganizovat spolu s Marokem na podzim roku 2015 konferenci o „rozdílných ambicích“, tj. o rozdílu mezi závazky smluvních stran a cílem omezit oteplování planety pod hranici 2°C. Vyzývá však Komisi, aby se ujistila, že hlavním cílem této akce bude dosáhnout před konáním konference v Paříži pokroku směřujícího k uzavření dohody. Tato schůzka musí v tomto smyslu podněcovat pozitivní a ambiciózní přístup a umožnit smluvním stranám konstruktivní výměnu názorů o konkrétních krocích.

Zpravodaj vyzývá k rychlé intenzifikaci jednání v rámci Evropy, aby byl stanoven společný postoj, zejména pokud jde o různé klíčové otázky mezinárodního jednání, například financování, posilování kapacit a přenos technologií.

Věrohodnost závazků přijatých smluvními stranami Pařížské dohody bude záviset také na úsilí nestátních subjektů, jako jsou města, regiony, průmysl nebo investoři. Konference v Paříži musí vyslat k těmto aktérům jasný signál, aby je podnítila k činnosti, mimo jiné mezinárodním uznáním jejich úsilí. Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), Mezinárodní námořní organizace (IMO) a smluvní strany Montrealského protokolu musí rovněž před koncem roku 2016 přijmout opatření za účelem regulace emisí z mezinárodní dopravy a výroby a spotřeby fluorovaných plynů.

Evropská unie musí v těchto jednáních vyjadřovat ambicióznost. Zpravodaj se domnívá, že by důvěryhodnost Unie byla poškozena, pokud by potvrdila dohodu, jež by byla pro omezení změny klimatu zjevně nedostatečná. Unie musí prokázat flexibilitu nutnou pro nalezení konsensu, ale musí odmítnout jakýkoli nevhodný kompromis.

Evropský parlament je i nadále neopominutelným aktérem ambiciózní evropské politiky v oblasti boje proti změně klimatu. Zpravodaj by proto rád připomněl, že Evropský parlament musí vyjádřit svůj souhlas, aby Evropská unie mohla právně závaznou dohodu sjednanou na konferenci v Paříži ratifikovat. Evropský parlament proto musí být plně zapojen do koordinačních schůzí v průběhu konference v Paříži.

10.9.2015

STANOVISKO Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku

pro Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin

ke zprávě nazvané „Na cestě k uzavření nové mezinárodní dohody o klimatu v Paříži“

(2015/2112(INI))

Navrhovatel: Seán Kelly

(*)  Přidružený výbor – článek 54 jednacího řádu

NÁVRHY

Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku vyzývá Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

Průmysl a konkurenceschopnost

1.  vítá vedoucí pozici EU, pokud jde o přizpůsobování se změně klimatu a její zmírňování, včetně souvisejícího rozvíjení znalostí, dovedností, tvorby pracovních míst a růstu; konstatuje, že je naprosto nezbytné, aby byla v Paříži uzavřena celosvětová a ambiciózní právně závazná dohoda vyjadřující pevné odhodlání smluvních stran dodržet plán Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) omezit oteplení pod 2oC, a zdůrazňuje, že má-li EU i nadále zastávat vedoucí pozici, je třeba, aby se všechny strany zavázaly k plnění této dohody v plném rozsahu a smlouva tak mohla fungovat jako účinný prostředek boje proti změně klimatu; trvá na tom, aby bylo pravidelně prováděno transparentní hodnocení výkonnosti, a to i u zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků, vycházející z nejnovějších vědeckých údajů a technologií a v souladu se sedmým akčním programem pro životní prostředí(13);

2.  konstatuje, že EU je nyní na dobré cestě k dosažení cílů stanovených na období do roku 2020 v oblasti snižování emisí skleníkových plynů a využívání obnovitelných zdrojů energie, že díky účinnějším budovám, výrobkům, průmyslovým postupům a vozidlům bylo dosaženo výrazného zlepšení, pokud jde o intenzitu využívání energie a že evropské hospodářství od roku 1990 vzrostlo o 45 %; zdůrazňuje, že cíle „20-20-20“ pro emise skleníkových plynů, obnovitelné zdroje energie a úspory energie hrály v tomto procesu klíčovou úlohu a vedly k zachování pracovních míst více než 4,2 milionu lidí zaměstnaných v různých ekologických odvětvích(14) s nepřetržitým růstem během hospodářské krize;

3.  zdůrazňuje, že je důležité, aby na pařížské konferenci bylo dosaženo účinné, závazné celosvětové dohody, a poukazuje na to, že pokud by takováto dohoda v dohledné době nevznikla, ohrožovalo by to dále konkurenceschopnost hospodářství EU a vystavilo by je to riziku úniku uhlíku;

4.  vítá závazek vedoucích představitelů skupiny G-7 v oblasti dekarbonizace světového hospodářství v průběhu tohoto století a snížení emisí skleníkových plynů na horní hranici rozpětí 40 až 70 % do roku 2050 ve srovnání s úrovní z roku 2010;

5.  zdůrazňuje, že je třeba zlepšit koordinaci a řízení rizik spojených se změnou klimatu na úrovni EU a vytvořit jasnou unijní strategii pro přizpůsobení se změně klimatu; doporučuje uplatňování ambiciózních a závazných cílů v oblasti emisí CO2 a obnovitelné energie, a to jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni EU, aby se umožnil a zajistil přechod k udržitelnému a bezpečnému hospodářství;

6.  zdůrazňuje, že čl. 191 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie stanovuje, že politika Unie je založena na zásadě „znečišťovatel platí“; zdůrazňuje však rovněž, že pokud by ostatní významná hospodářství nepřijala podobné závazky ke snížení skleníkových plynů, budou ustanovení o úniku uhlíku zaměřená zejména na odvětví, jež jsou vystavena vysoké intenzitě obchodu i vysokému podílu nákladů na uhlík při výrobě, zachována a případně posílena; domnívá se nicméně, že bude třeba nalézt dlouhodobější řešení, pokud jde o únik uhlíku, a to při nadcházející reformě systému EU pro obchodování s emisemi nebo zavedením systému kompenzačních opatření mezi státy v souvislosti s uhlíkem; domnívá se, že je naprosto nutné, aby se v klíčových evropských odvětvích, včetně energeticky náročných odvětví a udržitelného evropského podnikání v oblasti zemědělství a zemědělsko-potravinářské produkce, zabránilo úniku uhlíku; uznává, že je nutné snížit závislost potravinářské produkce na fosilních palivech;

7.  zdůrazňuje, že tato dohoda by měla zohledňovat také souběžný globální cíl, kterým je zabezpečení potravin;

8.  zdůrazňuje, že zpoždění při přijímání opatření povede k vyšším nákladům na přizpůsobování se změně klimatu a její zmírňování a budou mít za následek užší výběr technických možností; domnívá se, že včasná opatření budou mít pozitivní dopad na dlouhodobou konkurenceschopnost evropských odvětví a výrobců energie;

9.  vybízí Komisi, aby – mají-li zůstat zachovány rovné podmínky pro průmysl a energetické odvětví EU – podpořila vazby mezi systémem EU pro obchodování s emisemi, a to před komplexní strukturální reformou pro období po roce 2020, která zlepší jeho výkonnost, nebo po ní, a mezi jinými systémy pro obchodování s emisemi, s cílem vytvořit v budoucnosti celosvětový trh pro obchodování s emisemi, který by výrazným, nákladově efektivním způsobem snížil celosvětové emise a zvýšil konkurenceschopnost průmyslu; vyzývá však Komisi, aby stanovila záruky k zajištění toho, že propojení systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) s jinými systémy neoslabí cíle EU v oblasti klimatu a neomezí oblast působnosti EU ETS; v této souvislosti vítá celosvětový rozvoj systémů pro obchodování s emisemi a dalších mechanismů stanovování cen, včetně 17 systémů pro obchodování s emisemi, které fungují napříč čtyřmi kontinenty a představují 40 % celosvětového HDP, což může přispět ke snížení rizika úniku uhlíku; zdůrazňuje, že celosvětový obchodní systém by mohl být prostředkem ke zpřísnění globálních cílů v oblasti klimatu tím, že zajistí snížení nákladů společností a vytvoření rovných podmínek pro všechny;

10.  vyzývá Komisi, aby zachovala spravedlivou hospodářskou soutěž na trhu EU tím, že zavede příplatky na energeticky náročné zboží dovážené ze třetích zemí, aby vyrovnala dodatečné náklady, které výrobcům EU vznikají při plnění požadavků v oblasti emisí CO2;

11.  zdůrazňuje, že je nutné zajistit dlouhodobou cenovou stabilitu emisních povolenek a předvídatelné regulační prostředí, které nasměruje investice do opatření ke snížení emisí skleníkových plynů a podpoří přechod na nízkouhlíkové hospodářství;

12.  trvá na tom, že je třeba postupně ukončit poskytování dotací, které mají negativní vliv na životní prostředí, včetně dotací na fosilní paliva, které narušují hospodářskou soutěž a vnitřní trh s energií, odrazují od mezinárodní spolupráce a brání inovacím; vyzývá k tomu, aby do dohody byla začleněna konkrétní opatření včetně harmonogramu postupného ukončování těchto dotací; konstatuje rovněž, že je nutné podporovat a podněcovat investice do podniků, které se vyznačují pozitivním přístupem ke snižování emisí skleníkových plynů, a proto uznává, že pokud jsou dotace používány správně, mohou pomoci rozvoji udržitelného hospodářství;

Podpora rozvoje a zavádění technologií v oblasti klimatu

13.  zdůrazňuje, že je důležité posoudit, jaký je potenciál v oblasti snižování emisí uhlíku v hospodářství na základě omezení jeho závislosti na fosilních palivech; domnívá se, že takové posouzení se musí zakládat na odborných a vědeckých studiích a musí pokrývat stejné časové období jako cíle stanovené pro snížení uvedených emisí; trvá na tom, že EU musí jít příkladem tím, že přijme vlastní iniciativy a bude propagovat spolupráci se svými mezinárodními partnery;

14.  zdůrazňuje, že nečinnost bude mít vážné negativní a často nevratné důsledky vzhledem k tomu, že změna klimatu ohrožuje všechny regiony světa různými, avšak velmi ničivými způsoby, což vede k migračním vlnám a ztrátám na životech, jakož i k hospodářským, ekologickým a sociálním ztrátám; poukazuje na význam vědeckých důkazů, na jejichž základě jsou přijímána dlouhodobá politická rozhodnutí, a zdůrazňuje, že úroveň ambicí by měla vycházet ze solidních vědeckých doporučení; zdůrazňuje, že společná celosvětová politická a finanční podpora činnosti týkající se výzkumu, vývoje a inovací v oblasti technologií pro výrobu čisté a obnovitelné energie a v oblasti energetické účinnosti má pro splnění našich klimatických cílů a usnadnění růstu v odvětvích zelené ekonomiky EU zásadní význam, protože povede ke zvýšení počtu kvalifikovaných osob pracujících v průmyslu a šířících poznatky a osvědčené postupy a současně zaručí, aby spravedlivý přechod pracovní síly vedl k tvorbě kvalitních pracovních míst; zdůrazňuje, že je třeba zlepšit koordinaci a řízení rizik spojených se změnou klimatu na úrovni EU i na celosvětové úrovni a vytvořit jasnou strategii pro přizpůsobení se změně klimatu a že je důležité napomoci předcházení vzniku nebo nafouknutí uhlíkové bubliny;

15.  zdůrazňuje, že EU by měla zvýšit své úsilí o převod technologií do nejméně rozvinutých zemí a dodržovat přitom stávající práva duševního vlastnictví;

16.  poukazuje na to, že existují různé způsoby, jak v tržní ekonomice podpořit inovace; vyzývá Komisi, aby posoudila různé mechanismy odměňování novátorských podniků, které se odlišují schopností zavádět inovace a přispívat k přenosu a zavádění technologií v celosvětovém měřítku;

17.  věří, že širší zavádění technologií využívajících čisté energie v oblastech, kde mají největší dopad, závisí na vybudování a udržování rozsáhlých inovačních kapacit, a to jak v rozvinutých, tak v rychle se rozvíjejících zemích;

18.  poukazuje na to, že požadované snížení emisí je závislé na větším rozvoji a zavádění nízkouhlíkových technologií;

19.  je si vědom toho, že budování technologických kapacit vyžaduje účinné mechanismy financování; zdůrazňuje, že je třeba poskytnout finanční prostředky na činnost související se změnou klimatu v rozvojových zemích, a opakuje výzvy Komise k přijetí konkrétních závazků, které by zajistily, že podpora ze Zeleného klimatického fondu bude prioritně poskytnuta nejchudším a nejzranitelnějším zemím; podporuje dále opatření za účelem současného uvolnění finančních prostředků z různých zdrojů – veřejných i soukromých, dvoustranných i mnohostranných; vyzývá Komisi, aby posoudila, zda je možné vyčlenit určitý počet povolenek EU ETS k finanční podpoře nejméně rozvinutých zemí na financování opatření pro přizpůsobování se změně klimatu a její zmírňování;

20.  žádá plné uznání a podporu úlohy sítě pro technologie v oblasti klimatu (CTCN) a výkonného výboru pro technologie, pokud jde o podporu technického rozvoje v zájmu zmírnění dopadu změny klimatu a přizpůsobení se této změně;

Vědecký výzkum, technický rozvoj a inovace, včetně politiky v oblasti vesmíru

21.  zdůrazňuje, že stimulace inovací v oblasti technologií a obchodních modelů může být hnací silou jak hospodářského růstu, tak snižování emisí; poukazuje na to, že technologie se nebudou automaticky vyvíjet směrem k nízkouhlíkovým alternativám, ale budou vyžadovat jasné politické signály, a to i pokud jde o omezení tržních a regulačních překážek, které nové technologie a obchodní modely brzdí, a o řádně orientované veřejné výdaje; vybízí členské státy, aby zvýšily své investice do veřejného výzkumu a vývoje v odvětví energetiky s cílem vytvořit novou vlnu nízkouhlíkových technologií účinně využívajících zdroje;

22.  uznává význam výzkumu a inovací v boji proti změně klimatu a vyzývá smluvní strany, aby vynaložily veškeré úsilí na podporu výzkumných pracovníků a propagaci nových technologií, které mohou být přínosem při snižování emisí na základě potenciálně stanovených cílů, jakož i na opatření ke zmírnění dopadu změny klimatu a přizpůsobení se této změně;

23.  vyzývá Komisi, aby více využívala toho, že program Horizont 2020 je plně otevřen účasti třetích zemí, a to zejména v oblastech energetiky a změny klimatu;

24.  domnívá se, že politika EU v oblasti vesmíru a souvisejících investic, a to i pokud jde o vypouštění družic, které hrají důležitou roli při monitorování průmyslových havárií, odlesňování, dezertifikace atd., může hrát ve spolupráci s partnery ve třetích zemích významnou roli při monitorování a řešení dopadu změny klimatu na celém světě;

Energetika

25.  zdůrazňuje, že EU musí v Paříži vyvinout veškeré úsilí k dosažení toho, aby smluvní strany zaujaly ucelený přístup kombinující snižování emisí s novým energetickým modelem založeným na energetické účinnosti a obnovitelné energii;

26.  vyzdvihuje ohromný potenciál, který má s ohledem na snižování emisí zvýšení energetické účinnosti a využívání čisté energie; domnívá se, že maximalizace účinnosti při využívání energie v celosvětovém měřítku představuje první krok ke snížení emisí vznikajících při výrobě energie, který rovněž přispívá k řešení problému energetické chudoby;

27.  vyzývá k inkluzivní účasti místních společenství, která jsou ovlivněna dopady procesů a projektů uplatňovaných v rámci přizpůsobování se změně klimatu a jejího zmírňování; zdůrazňuje význam decentralizace produkce energie, konkrétně upřednostňováním místních družstev, občanských projektů v oblasti obnovitelných zdrojů energie a činnosti zaměřené na stimulaci vlastní výroby a spotřeby, což podporuje přechod od hospodářského systému založeného na fosilních palivech k hospodářskému systému založenému na obnovitelných zdrojích energie;

28.  zdůrazňuje, že lesy odolné vůči změně klimatu se vyznačují významným potenciálem z hlediska snižování emisí uhlíku, a to v důsledku lepšího pohlcování uhlíku, jeho ukládání a substituce; poukazuje rovněž na potenciál bioproduktů a produktů, jejichž výchozím materiálem je dřevo, a zejména na udržitelné bioenergetické odvětví, a také na význam lesů a jiných způsobů využívání půdy z hlediska zachování a zvyšování kapacity pro pohlcování a ukládání uhlíku; zdůrazňuje, že v kombinaci s technologiemi pro zachycování a ukládání uhlíku lze používáním biomasy jakožto paliva pro výrobu energie dosáhnout výrazného snížení emisí uhlíku; vyzývá k tomu, aby bylo uznáno, že obnovitelné suroviny pocházející např. z odvětví zemědělství, pastevectví a lesnictví snižují emise a přispívají k zelenému růstu a dekarbonizaci hospodářství, a aby v souvislosti s těmito surovinami byly poskytovány pobídky; konstatuje, že v letech 2001 až 2015 došlo celosvětově k více než 25% snížení celkového množství emisí uhlíku z lesů, a to především díky pomalejšímu odlesňování na celosvětové úrovni, a vyzývá proto EU, aby zvýšila mezinárodní financování určené na omezení odlesňování v rozvojových zemích; bere na vědomí, že je třeba zřídit jednoduchý transparentní a jednotný rámec pro účetnictví emisí a jejich pohlcování v rámci odvětví „využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví“ (LULUCF);

29.  připomíná, že doprava je po energetice odvětvím produkujícím druhé největší množství emisí skleníkových plynů; trvá na tom, že je třeba zavést řadu strategií, jejichž cílem bude snížit emise z tohoto odvětví, a že je třeba, aby EU přistupovala k rozvoji a využívání infrastruktury pro alternativní paliva ambiciózněji, tak aby došlo k vytvoření dalších pobídek pro výrobu a využívání moderních biopaliv a k urychlení elektrifikace dopravy;

30.  zdůrazňuje, že je důležité zajistit spolu s členskými státy investice do infrastruktury s cílem usnadnit přeshraniční volný obchod s energií;

31.  oceňuje úsilí vyvinuté v rámci spolupráce mezi EU a ministerstvem energetiky Spojených států, zejména pokud jde o výzkum v oblasti technologií souvisejících se změnou klimatu; domnívá se, že existuje velký potenciál pro další výzkumnou spolupráci mezi EU a dalšími významnými ekonomikami; zdůrazňuje, že výsledky výzkumu financovaného z veřejných zdrojů by měly být volně přístupné;

32.  trvá na tom, aby Evropská komise využívala Kongres starostů ke sdělení svého vyjednávacího postoje, jelikož při zajišťování toho, aby na místní úrovni docházelo k řádnému uplatňování právních předpisů a opatření v oblasti klimatu, budou klíčovými aktéry města, regiony a obce;

33.  upozorňuje na to, že biohospodářství by mohlo významně přispět k opětovné industrializaci a vytváření nových pracovních míst v EU i ve zbytku světa;

34.  konstatuje, že dohoda by měla zohlednit, do jaké míry může odvětví využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví přispět k dosažení cíle EU, kterým je minimálně 40% snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 oproti hodnotám z roku 1990;

35.  vyzývá francouzskou vládu, aby prokázala dobrou vůli a zahájila seriózní jednání s Evropským parlamentem o jednotném sídle Evropského parlamentu s cílem snížit značné množství emisí CO2 plynoucích z toho, že Evropský parlament má své sídlo jak v Bruselu, tak ve Štrasburku(15);

36.  oceňuje závazek USA a Číny hrát významnější úlohu z hlediska globálního klimatu; vyjadřuje naději, že tyto signály přispějí v Paříži k příznivému výsledku jednání, a v této souvislosti tedy oba státy naléhavě vyzývá, aby zajistily převedení tohoto závazku do praktických opatření; poukazuje na to, že ambiciózní celosvětové závazky představují environmentální, sociální a hospodářský přínos pro konkurenceschopnost průmyslu EU, a domnívá se, že EU by měla hrát významnější roli v prosazování přechodu na globální systém závazků a strategií pro boj proti změně klimatu; zdůrazňuje, že takový závazek vytvářející skutečné dlouhodobé hodnoty pro všechny občany přispívá k prohloubení mezinárodních vztahů orientovaných na dlouhodobý mír, solidaritu a udržitelnost; vyjadřuje politování nad tím, že některé rozvinuté země nadále zvyšují své emise na obyvatele;

37.  připomíná smluvním stranám i OSN, že činnost jednotlivců je stejně důležitá jako činnost vlád a institucí; vyzývá tedy k tomu, aby se prostřednictvím informačních a osvětových kampaní a opatření více usilovalo o to, informovat veřejnost, jak může drobnými i významnějšími kroky přispět k boji proti změně klimatu v rozvinutých a rozvojových zemích.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

7.9.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

41

13

7

Členové přítomní při konečném hlasování

Zigmantas Balčytis, Bendt Bendtsen, David Borrelli, Reinhard Bütikofer, Jerzy Buzek, Soledad Cabezón Ruiz, Philippe De Backer, Peter Eriksson, Fredrick Federley, Adam Gierek, Juan Carlos Girauta Vidal, Theresa Griffin, Marek Józef Gróbarczyk, Roger Helmer, Hans-Olaf Henkel, Eva Kaili, Kaja Kallas, Barbara Kappel, Krišjānis Kariņš, Seán Kelly, Jeppe Kofod, Paloma López Bermejo, Ernest Maragall, Edouard Martin, Dan Nica, Angelika Niebler, Aldo Patriciello, Morten Helveg Petersen, Miroslav Poche, Michel Reimon, Herbert Reul, Paul Rübig, Algirdas Saudargas, Jean-Luc Schaffhauser, Sergei Stanishev, Neoklis Sylikiotis, Dario Tamburrano, Evžen Tošenovský, Claude Turmes, Miguel Urbán Crespo, Vladimir Urutchev, Adina-Ioana Vălean, Kathleen Van Brempt, Henna Virkkunen, Martina Werner, Anna Záborská, Flavio Zanonato, Carlos Zorrinho

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Michał Boni, Lefteris Christoforou, Cornelia Ernst, Francesc Gambús, Jens Geier, Jude Kirton-Darling, Janusz Korwin-Mikke, Clare Moody, Luděk Niedermayer, Piernicola Pedicini, Massimiliano Salini, Anneleen Van Bossuyt

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Jozo Radoš

1.9.2015

STANOVISKO Výboru pro zahraniční věci

pro Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin

ke zprávě nazvané „Na cestě k uzavření nové mezinárodní dohody o klimatu v Paříži“

(2015/2112(INI))

Navrhovatelka: Dubravka Šuica

NÁVRHY

Výbor pro zahraniční věci vyzývá Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  zdůrazňuje, že podle čl. 3 odst. 5 Smlouvy o Evropské unii (SEU) je cílem EU v jejích vztazích s okolním světem přispívat k solidaritě a udržitelnému rozvoji této planety, jakož i přísné dodržování a rozvoj mezinárodního práva; konstatuje, že podle čl. 191 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) má politika EU v oblasti životního prostředí podporovat opatření na mezinárodní úrovni určená k boji proti změně klimatu;

2.  uznává zásadní význam stabilního klimatického systému pro potravinovou bezpečnost, výrobu energie, vodu a hygienické podmínky, infrastrukturu, zachování biologické rozmanitosti, pro suchozemské a mořské ekosystémy a pro celosvětový mír a blahobyt; uznává nebezpečí nečinnosti ve vztahu ke zmírňování změny klimatu a zdůrazňuje, že je naléhavě zapotřebí dosáhnout dohody na 21. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC COP21), která se bude konat v Paříži (Pařížská konference o klimatu);

3.  uznává význam působení proti změně klimatu a potenciální ohrožení stability a bezpečnosti, které tato změna představuje, a s ohledem na Pařížskou konferenci o klimatu také význam diplomacie v oblasti klimatu vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby zintenzivnila diplomacii týkající se cílů politiky v oblasti klimatu a zajistila tak podporu pro komplexní, ambiciózní, transparentní, dynamickou a právně závaznou dohodu s cílem snížit globální oteplování o 2°C; zdůrazňuje v souladu se závazky v oblasti klimatu a s mezinárodními závazky i se zásadami Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) význam, který má EU jakožto významný představitel diplomacie v oblasti klimatu, a zdůrazňuje, že je zapotřebí vystupovat jednotně; vyzývá s této souvislosti ke zlepšení dialogu v rámci Evropy s cílem vystoupit se společným postojem, zvláště pokud jde o klíčové body jednání; vyzývá členské státy, aby své postoje v tomto ohledu koordinovaly s postoji EU; zdůrazňuje, že EU a členské státy mají nesmírnou kapacitu zahraniční politiky a že musí v diplomacii v oblasti klimatu zaujmout vedoucí postavení a mobilizovat tuto síť s cílem nalézt společný postoj k hlavním tématům, o nichž je zapotřebí se v Paříži dohodnout, konkrétně zmírňování následků, přizpůsobení, financování, vývoj a transfer technologií, transparentnost opatření a podpory a budování kapacit; vyzývá strany, jichž se týkají environmentální aspekty obchodních jednání EU, a zejména probíhajících jednání o transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP), aby zohlednily závěry Pařížské konference o klimatu;

4.  zdůrazňuje, že diplomatická činnost v oblasti klimatu je nedílnou součástí komplexního přístupu k vnější činnosti EU; uznává skutečnost, že změna klimatu bude mít v jednotlivých zemích různě závažné dopady, přičemž nejméně rozvinuté země budou postiženy nejvíce, neboť nedisponují dostatkem zdrojů k tomu, aby mohly zmírnit následky změny klimatu a přizpůsobit se jí; zdůrazňuje, že transformace Arktidy představuje zásadní dopad změny klimatu na bezpečnost EU; vyzývá k politice prevence ve vztahu ke změně klimatu a k diskusi o strategii na úrovni EU zaměřené do budoucna s cílem řešit strategické a politické důsledky geopolitické nestability vyvolané změnou klimatu, což EU umožní reagovat na konflikty související se zdroji a posílit spolupráci se zeměmi, které jsou důsledky změny klimatu nejvíce postiženy;

5.  domnívá se, že Parlament by měl využít své role a vlivu v mezinárodních parlamentních sítích k zintenzívnění úsilí s cílem zajistit v Paříži dosažení ambiciózní a právně závazné mezinárodní dohody;

6.  vítá akční plán pro diplomacii v oblasti klimatu, který stanoví, že ESVČ, Komise a členské státy musí v průběhu roku 2015 společně provádět strategický, konzistentní a soudržný plán diplomacie v oblasti klimatu; zdůrazňuje, že v závěrech zasedání Rady pro zahraniční věci z července 2011 a června 2013 byl vysloven souhlas se společnými pracovními dokumenty ESVČ a Komise, v nichž byly pro diplomacii v oblasti klimatu určeny tři oblasti činnosti, a že akční plán musí tvořit nedílnou součást této strategie; zdůrazňuje zásadní úlohu, již může hrát ESVČ při prosazování postojů EU před Pařížskou konferencí o klimatu a během ní a při zajišťování vzájemného porozumění mezi všemi zúčastněnými stranami, pokud jde o otázku, jak získat mezinárodní podporu pro rozvoj odolný vůči změně klimatu;

7.  zdůrazňuje význam dialogů EU s vnitrostátními parlamenty, místními orgány, občanskou společností, soukromým sektorem a sdělovacími prostředky v EU i mimo ní, neboť tyto subjekty hrají v diskusi o klimatu stále významnější úlohu; je přesvědčen, že tento dialog přispěje k transparentní a inkluzivní dohodě;

8.  zdůrazňuje, že akční plán musí být spojen s jasně stanovenými cíli a strategiemi, jak jich dosáhnout;

9.  zdůrazňuje, že je důležité, aby lidská práva zůstala ve středu zájmu opatření v oblasti klimatu, a trvá na tom, že Komise a členské státy musí zajistit, aby dohoda z Paříže uznala, že dodržování, ochrana a prosazování lidských práv, včetně mj. rovnosti pohlaví, plného a rovnocenného zapojení žen a aktivní podpory spravedlivých změn ve vztahu k pracovní síle, které vytvoří důstojnou práci a kvalitní pracovní místa pro všechny, představují nutný předpoklad pro účinné celosvětové působení v oblasti klimatu;

10.  konstatuje, že se smluvní strany úmluvy UNFCCC na 18. konferenci smluvních stran (rozhodnutí 23/CP.18) rozhodly přijmout cíl genderové vyváženosti v orgánech zřízených podle UNFCC a Kjótského protokolu, a to s cílem zlepšit zapojení žen a vytvářet efektivnější politiku zohledňující změnu klimatu, která rovnocenným způsobem zohlední potřeby žen a mužů, a s cílem sledovat pokrok dosažený v plnění cíle genderové vyváženosti při rozvíjení politiky změny klimatu zohledňující rovnost žen a mužů;

11.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku k vypracování strategických priorit vnější politiky v oblasti klimatu, které budou zakotveny v obecných zahraničně-politických cílech, a k zajištění toho, aby se delegace EU více zaměřily na politiku v oblasti klimatu a na monitorování úsilí jednotlivých zemí, pokud jde o zmírňování změny klimatu či přizpůsobení se jí, a také na poskytování podpory v podobě budování kapacit, a aby měly prostředky nezbytné k provádění akcí týkajících se otázek monitorování klimatu; vyzývá EU, aby v otázkách týkajících se klimatu úžeji spolupracovala se sousedními a kandidátskými zeměmi a důrazně požadovala uvedení jejich politik do souladu s cíli EU v oblasti klimatu; vyzývá členské státy a ESVČ, aby v rámci delegací EU a na velvyslanectvích členských států zavedly kontaktní místa zaměřená na změnu klimatu;

12.  opětovně upozorňuje na to, že změna klimatu podle očekávání podstatně změní modely migrace v rozvojovém světě; vyzývá EU, aby podpořila komunity v rozvojových zemích, zejména v těch nejméně rozvinutých, v jejich úsilí o adaptaci na změnu klimatu a o rozvoj větší odolnosti vůči environmentálním rizikům;

13.  zdůrazňuje, že problematika změny klimatu by měla být nedílnou součástí rozvojové politiky a že musí být zohledňována při plánování humanitární pomoci a rozpočtu na rozvojovou politiku.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

31.8.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

49

4

2

Členové přítomní při konečném hlasování

Michèle Alliot-Marie, Petras Auštrevičius, Elmar Brok, Klaus Buchner, James Carver, Fabio Massimo Castaldo, Lorenzo Cesa, Arnaud Danjean, Mark Demesmaeker, Georgios Epitideios, Knut Fleckenstein, Eugen Freund, Michael Gahler, Iveta Grigule, Sandra Kalniete, Manolis Kefalogiannis, Janusz Korwin-Mikke, Andrey Kovatchev, Eduard Kukan, Ilhan Kyuchyuk, Arne Lietz, Barbara Lochbihler, Sabine Lösing, Andrejs Mamikins, David McAllister, Tamás Meszerics, Demetris Papadakis, Alojz Peterle, Tonino Picula, Andrej Plenković, Cristian Dan Preda, Jozo Radoš, Jacek Saryusz-Wolski, Jaromír Štětina, Charles Tannock, Eleni Theocharous, László Tőkés, Johannes Cornelis van Baalen, Geoffrey Van Orden

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Daniel Caspary, Neena Gill, Ana Gomes, Liisa Jaakonsaari, Anneli Jäätteenmäki, Othmar Karas, Antonio López-Istúriz White, Norbert Neuser, Urmas Paet, Gilles Pargneaux, Jean-Luc Schaffhauser, Helmut Scholz, Paavo Väyrynen, Janusz Zemke

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Heidi Hautala, Jutta Steinruck

10.9.2015

STANOVISKO Výboru pro rozvoj

pro Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin

ke zprávě nazvané „Na cestě k uzavření nové mezinárodní dohody o klimatu v Paříži“

(2015/2112(INI))

Navrhovatelka: Anna Záborská

NÁVRHY

Výbor pro rozvoj vyzývá Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  zdůrazňuje, že poslední (pátá) hodnotící zpráva Mezinárodního panelu pro změnu klimatu (IPCC) podává důkaz o tom, že oteplování klimatu nepochybně probíhá a že lidské činnosti jsou hlavní příčinou změny klimatu pozorované od poloviny 20. století; zdůrazňuje, že změna klimatu představuje významnou hrozbu pro rozvojové země a má zvlášť závažné dopady na nejméně rozvinuté země a malé ostrovní rozvojové státy; poukazuje na to, že nejzranitelnější země produkují zanedbatelné množství emisí skleníkových plynů a že tedy nejsou odpovědné za situaci, v níž se nacházejí; žádá, aby se v pařížské dohodě kladl silný důraz na podporu opatření zaměřených na přizpůsobení se změně klimatu a jejímu zmírňování v nejméně rozvinutých zemích a malých ostrovních rozvojových státech pomocí přenosu technologií a finančních prostředků a přitom se zaměřovala na vymýcení chudoby, snižování nerovností a udržitelnost;

2.  zdůrazňuje, že změna klimatu bude znamenat překážku na cestě k dosažení udržitelných cílů v oblasti rozvoje a že nepodaří-li se omezit globální oteplování pod hranici 2ºC, jak bylo dojednáno na kodaňské konferenci o změně klimatu, ohrozí to dosažení úspěchu v oblasti rozvoje vzhledem k tomu, že i oteplení o 2ºC by způsobilo významné ztráty a poškození životního prostředí a společenství a mohlo by navíc zhoršit stávající slabiny a vést k vyhrocení humanitární krize;

3.  upozorňuje na nedávnou zprávu programu UNEP o nedostatečném přizpůsobení se změně klimatu, která odhaduje, že náklady na přizpůsobení se změně klimatu se jen v samotné Africe do roku 2050 zvýší na 50 miliard USD ročně, a to i za předpokladu, že díky mezinárodnímu úsilí nepřekročí globální oteplování v průběhu tohoto století hranici 2°C; domnívá se, že i když budou přijata všechna nákladově efektivní opatření pro přizpůsobování se klimatu, beztak dojde k dalším „zbytkovým“ škodám v místech, kde již není možné se změně klimatu přizpůsobit; uznává, že tyto zbytkové škody zvýší v období let 2030–2050 náklady na přizpůsobení se změně klimatu na dvojnásobek;

4.  poukazuje na provázanost emisí skleníkových plynů, změny klimatu a mimořádných povětrnostních podmínek a na četnost výskytu a závažnost přírodních katastrof, degradace půdy, potravinových krizí, čím dál obtížnějšího přístupu k pitné vodě, rozsáhlých migračních toků a konfliktů; konstatuje, že tyto jevy mají negativní dopad na celosvětové úsilí o dosažení udržitelných cílů v oblasti rozvoje a ještě dramatičtější dopad na chudé obyvatele a zranitelné skupiny;

5.  trvá na tom, že je nutné zavést na konferenci COP 21 v Paříži společný účetní systém pro započítávání emisí skleníkových plynů, aby bylo zajištěno transparentní a kvantifikovatelné plnění příspěvků členských států;

6.  zdůrazňuje, že pro snížení emisí skleníkových plynů v rozvojových zemích je důležité zavést mechanismy, které zvýší využívání obnovitelných zdrojů energie a zlepší energetickou účinnost a využívání průmyslových zdrojů s nulovou nebo nízkou uhlíkovou stopou;

7.  zdůrazňuje, že je nezbytně nutné zvýšit kapacity rozvojových zemí v oblasti prevence, odolnosti, snižování rizika přírodních katastrof a přizpůsobování se; žádá, aby se tyto výzvy staly hlavní prioritou v souvislosti s politikami týkajícími se infrastruktury, urbanistického rozvoje, zemědělství a investic a aby byly vyvinuty potřebné technologie pro boj proti změně klimatu;

8.  se znepokojením konstatuje, že mezi lety 2008 a 2013 muselo 166 milionů lidí opustit své domovy kvůli povodním, větrným bouřím, zemětřesením a dalším katastrofám; obzvláště upozorňuje na skutečnost, že vývoj v některých částech Afriky související s klimatem by mohl přispět k vystupňování uprchlické krize ve Středomoří; vyjadřuje politování nad tím, že stále není uznáván status tzv. klimatického uprchlíka, což představuje mezeru v právních předpisech, která má dopad na oběti, které nemohou využívat výhod postavení uprchlíků;

9.  zdůrazňuje, že je důležité zvýšit úsilí o odstraňování následků přírodních katastrof a vyvíjet mechanismy přiměřené ztrátám a škodám utrpěným v důsledku změny klimatu a přírodních katastrof v rozvojových zemích;

10.  trvá na tom, že úsilí v boji proti globální změně klimatu by měly vyvíjet rozvinuté země společně se zeměmi rozvojovými při zohlednění zásady společné, ale rozdílné odpovědnosti; zdůrazňuje, že EU musí zvýšit své úsilí o uzavření právně závazné mezinárodní dohody, která by zavazovala co nejvíce zemí, včetně největších producentů emisí, a která by zajistila intenzivnější snahy o přizpůsobení se změně klimatu a její zmírnění; věří, že inovativní zdroje, jako je stanovení cen za uhlík v rámci mezinárodní dopravy a rozdělení příjmů z daně z finančních transakcí, by přispěly k pokrytí zvyšujících se finančních potřeb v souvislosti s globálními opatřeními v oblasti klimatu;

11.  vyzývá k soustředěnému úsilí v boji proti zabírání půdy prosazováním vhodných záruk, jež by tomuto jevu zabraňovaly, neboť jen změny ve využívání půdy každoročně způsobují přibližně 20 % globálních emisí oxidu uhličitého a neudržitelné zemědělské postupy přispívají ke změně klimatu, ohrožují bezpečnost potravin a znečišťují životní prostředí;

12.  trvá na tom, že větší úsilí v boji proti globální změně klimatu by měly vyvíjet rozvinuté země společně se zeměmi rozvojovými s ohledem na zásadu společné, ale rozdílné odpovědnosti; zdůrazňuje, že v rámci tohoto úsilí by neměly být opomíjeny fluorované skleníkové plyny, neboť tyto plyny hrají klíčovou úlohu v globální změně klimatu, a že na pařížské konferenci musí být dosaženo právně závazné dohody, která bude platit pro všechny země; zdůrazňuje, že je třeba zajistit adekvátní, stabilní a předvídatelné financování klimatických opatření a odpovídající rovnováhu mezi přizpůsobením a zmírněním;

13.  zdůrazňuje, že pro snížení emisí skleníkových plynů v rozvojových zemích je důležité zavést mechanismy, které zvýší využívání alternativních a účinných zdrojů energie; vybízí rozvojové země k tomu, aby investovaly do menších projektů v oblasti decentralizované výroby energie z obnovitelných zdrojů, které nejsou připojeny k síti; žádá, aby EU ve větší míře podporovala tuto výrobu spolu s energetickou účinností a udržitelným rybolovem a zemědělstvím se zaměřením na drobné zemědělce, diverzifikaci plodin, agrolesnictví a agroekologické postupy a aby rovněž poskytovala pomoc v souvislosti s odbornou přípravou venkovských komunit; je přesvědčen, že opatření ve všech těchto oblastech mohou výraznou měrou přispět k přizpůsobení se změně klimatu a k jejímu zmírnění, jakož i k omezení rizika katastrof;

14.  potvrzuje, že účinné řešení problému se změnou klimatu musí být strategickou prioritou EU a dalších aktérů na mezinárodní scéně a že za tímto účelem je zapotřebí, aby opatření v oblasti klimatu byla součástí všech příslušných politik a aby bylo vyvíjeno úsilí o politickou soudržnost; pokládá za důležité, aby EU prosazovala nízkouhlíkové způsoby rozvoje ve všech příslušných oblastech a sektorech, a žádá EU, aby navrhla vzorce udržitelné výroby a spotřeby a načrtla způsoby, jak hodlá snížit spotřebu a oddělit hospodářskou činnost od zhoršování stavu životního prostředí; vyzývá EU, aby se na pařížské konferenci ujala vedoucí úlohy a prosazovala přijetí konkrétních opatření s cílem nepřekročit hranici 2ºC;

15.  upozorňuje, že poskytování prostředků na opatření v oblasti klimatu v rámci pařížské dohody má zásadní význam; znovu vyzývá EU a rozvinuté země, aby dodržely svůj závazek, že do roku 2020 uvolní každý rok dodatečné finanční prostředky na opatření v oblasti klimatu v celkové výši až 100 miliard USD, a to jak z veřejných, tak soukromých dvoustranných a vícestranných zdrojů; poukazuje na to, že má-li být splněn požadavek adicionality, musí se oficiální rozvojová pomoc zvýšit alespoň takovou měrou jako finanční prostředky na opatření v oblasti klimatu; uznává význam soukromých finančních prostředků na opatření v oblasti klimatu, které by však neměly nahrazovat, ale pouze doplňovat veřejné finanční prostředky, a bere na vědomí, že vedle transparentního podávání zpráv a odpovědnosti je zapotřebí i sociálních a environmentálních záruk;

16.  podporuje využívání inovativních zdrojů finančních prostředků na opatření v oblasti klimatu a rovněž ujednání o obchodování s emisemi; žádá, aby v rámci pařížské dohody byl přijat společný závazek týkající se postupného ukončení poskytování dotací na fosilní paliva, který bude doplněn o příslušné harmonogramy;

17.  vyzývá EU a rozvinuté země, aby navýšily své financování určené na zmírňování dopadů změny klimatu, přizpůsobení se této změně, rozvoj a transfer technologií a budování kapacit v rozvojových zemích; znovu vyzývá EU a rozvinuté země, aby dodržely svůj společný závazek, že do roku 2020 uvolní nové a dodatečné finanční prostředky na opatření v oblasti klimatu v celkové výši až 100 miliard USD, a to jak z veřejných, tak soukromých dvoustranných a vícestranných zdrojů; za tímto účelem žádá EU, aby navýšila finanční podporu klimatických opatření v rozvojových zemích tak, že využije nových finančních zdrojů, jako jsou např. příjmy z dražeb v rámci systému obchodování s emisemi a daně z finančních transakcí nebo daně z emisí z fosilních paliv vzniklých v mezinárodní letecké a námořní dopravě; zdůrazňuje, že je zapotřebí odděleného účetnictví financování opatření v oblasti klimatu, aby bylo možné kontrolovat adicionalitu finančních závazků; rovněž zdůrazňuje, že pro účinné využívání finančních prostředků na opatření v oblasti klimatu spojených s energetickou účinností a využíváním obnovitelné energie je zásadní přijetí odpovědnosti jednotlivými zeměmi a začlenění klimatických cílů do vnitrostátních rozvojových strategií; naléhavě žádá EU o zajištění potřebných nástrojů k tomu, aby v této oblasti zaujala vedoucí úlohu;

18.  podporuje finanční cíl přizpůsobení se změně klimatu a jejího zmírnění, který je založený na vnitrostátních plánech jednotlivých regionů pro přizpůsobení, aby napomohl smazat rozdíly ve výkonnosti a aby zajistil strategii snižování rizika katastrof, jak je uvedeno v Sendaiském rámci pro snižování rizika katastrof;

19.  zdůrazňuje, že v souladu s principem soudržnosti politik ve prospěch rozvoje musí být odstraněny veřejné pobídky k výrobě biopaliv z potravinářských plodin (např. závazný 10% cíl EU týkající se obnovitelné energie v dopravě nebo subvence), jelikož podobná opatření by mohla podněcovat k odlesňování, které je už nyní odpovědné za 20 % emisí skleníkových plynů, jiné změny ve využívání půdy a zabírání půdy, což odporuje právu na potraviny ve třetích zemích;

20.  považuje za důležité, aby Zelený klimatický fond (GCF) jednal jakožto instituce, která upřednostňuje potřeby lidí zasažených změnou klimatu v rozvojových zemích, tj. aby jednal výhradně ve veřejném zájmu a spolupracoval se soukromými podniky a finančníky, pouze pokud mohou zaručit dodržování vysokých standardů v oblasti životního prostředí, sociální oblasti a oblasti lidských práv, aby zavedl spolehlivé a transparentní postupy a zakázal propojení se subjekty v soukromém sektoru, které jsou zapojeny do praní špinavých peněz, daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem, do podvodů a korupce;

21.  vyzývá přední rozvinuté ekonomiky, aby svou existující vyspělou infrastrukturu využily k podpoře, posílení a rozvoji udržitelného růstu a aby se zavázaly podpořit rozvojové země v budování vlastních kapacit s cílem zajistit, aby budoucího hospodářského růstu nebylo nikde na světě dosaženo na základě dalšího negativního dopadu na životní prostředí;

22.  zdůrazňuje význam úlohy, kterou by mělo hrát společenství pro rozvoj, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Výbor pro rozvojovou pomoc OECD v úzké spolupráci se zúčastněnými stranami a příslušnými organizacemi v posuzování a zmírňování nejhorších dopadů změny klimatu na člověka, u nichž se očekává, že budou tvrdé i při dodržení úrovně oteplování ve výši pod 2°C;

23.  bere na vědomí dopady zdrojů potravin s vysokou uhlíkovou stopou a souvisejících emisí ze zemědělství, jako je např. metan a oxid dusný, a navrhuje přijetí opatření k jejich řešení; také žádá o zavedení opatření ve věci odlesňování způsobeného změnou ve využívání půdy pro pěstování krmiv a pastvu s cílem vyhnout se emisím spojeným s trhy s potravinovými zdroji; žádá, aby byla přijata opatření za účelem šíření osvěty o dopadech způsobů výroby potravin s vysokou ekologickou stopou na klima a za účelem pomoci podnikům a lidem změnit jejich chování; žádá, aby vnitrostátní plány zmírnění změny klimatu zahrnovaly další opatření, včetně kroků proti plýtvání potravinami, zejména v zemích s nadprůměrnou úrovní spotřeby.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

3.9.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

19

0

2

Členové přítomní při konečném hlasování

Beatriz Becerra Basterrechea, Ignazio Corrao, Doru-Claudian Frunzulică, Charles Goerens, Maria Heubuch, Stelios Kouloglou, Linda McAvan, Norbert Neuser, Lola Sánchez Caldentey, Elly Schlein, György Schöpflin, Pedro Silva Pereira, Davor Ivo Stier, Rainer Wieland, Anna Záborská

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Seb Dance, Brian Hayes

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Soledad Cabezón Ruiz, Constance Le Grip, Ivana Maletić, Jutta Steinruck, Axel Voss

16.7.2015

STANOVISKO Výboru pro dopravu a cestovní ruch

pro Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin

k Pařížskému protokolu – plánu boje proti globální změně klimatu po roce 2020

(2015/2112(INI))

Navrhovatel: Bas Eickhout

NÁVRHY

Výbor pro dopravu a cestovní ruch vyzývá Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  vítá sdělení Komise a cíle příspěvku EU ke konferenci o změně klimatu COP 21, která se má konat v prosinci 2015 v Paříži; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby Komise a členské státy v průběhu této konference posílily viditelnost odvětví dopravy, přičemž odkazuje mimo jiné na iniciativy, jakou je např. agenda řešení, a ujaly se vůdčí role v zájmu dosažení transparentní a závazné mezinárodní dohody, která bude uznávat roli nestátních aktérů; vyzývá Komisi, aby v rámci konference aktivně podporovala iniciativy v oblasti udržitelné městské mobility a veřejné dopravy;

2.  vyzývá Komisi, aby poskytla svou podporu a odborné znalosti stranám konference COP 21 při stanovování jejich národních příspěvků a aby současně zvyšovala jejich povědomí o úloze odvětví dopravy, pokud jde o přijímání komplexních strategií pro snižování emisí skleníkových plynů;

3.  uznává, že se Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) zasadila o rozvoj celosvětového tržního mechanismu pro snižování emisí z letectví; vyjadřuje však politování nad tím, že v těchto jednáních dosud nebylo dosaženo pokroku a tato jednání nejsou dostatečně ambiciózní; poukazuje na skutečnost, že mají-li být splněny emisní cíle CO2 pro letectví a námořní dopravu, je třeba, aby byla v rámci Mezinárodní organizace pro civilní letectví a Mezinárodní námořní organizace stanovena celosvětově platná pravidla; vyzývá tudíž všechny strany, aby se zavázaly k účinnému a strukturálnímu nástroji a k opatřením, která zajistí snížení emisí CO2 v letectví; vyzývá Mezinárodní námořní organizaci, aby uspíšila kroky za účelem dosažení dohody, která bude účinně regulovat a snižovat emise z mezinárodní lodní dopravy, do konce roku 2016;

4.  vyzývá, aby byly do Pařížského protokolu zahrnuty cíle snižování emisí skleníkových plynů, které jsou v souladu s celosvětovým uhlíkovým rozpočtem a splňují cíl snížení o 2 °C, který je stanoven pro mezinárodní letectví a námořní lodní dopravu, a vyzývá všechny strany, včetně Komise a členských států, aby se v rámci Pařížského protokolu zavázaly ke splnění celosvětových nepodmíněných cílů pro snížení emisí skleníkových plynů, což by mělo být jejich přední prioritou, a aby spolupracovaly v rámci Mezinárodní organizace pro civilní letectví a Mezinárodní námořní organizace s cílem dosáhnout do konce roku 2016 dohody o důvěryhodném nástroji, který by mohl účinně dosáhnout kýženého snížení emisí; zdůrazňuje, že je důležité zohlednit zvláštní situaci ostrovních a nejvzdálenějších regionů, aby bylo zajištěno, že zohledňování vlivu na životní prostředí nebude mít dopad mobilitu a dostupnost zejména v těchto regionech;

5.  uznává, že podle páté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu vyžaduje celosvětový uhlíkový rozpočet, který bude pravděpodobně schopen omezit oteplení o méně než 2°C, aby celosvětové kumulativní emise v letech 2011–2100 zůstaly pod úrovní 1 010 Gt CO2;

6.   domnívá se, že pokud se více nezaměříme na emise v odvětví dopravy, nebude možno dosáhnout celkových cílů v oblasti změny klimatu, jelikož doprava je jediným odvětvím, v němž emise skleníkových plynů stále rostou (o 30 % za posledních 25 let); zdůrazňuje, že toho dosáhnout pouze prostřednictvím závazných cílů snížení emisí skleníkových plynů v kombinaci s plným začleněním obnovitelných zdrojů na trh, technologicky neutrálním přístupem k dekarbonizaci a plněji integrovanými dopravními a investičními politikami, které zahrnují politiky zaměřené na přechod k jiným formám dopravy, spolu s technologickým pokrokem a omezením dopravy (např. prostřednictvím udržitelné logistiky, inteligentního plánování rozvoje měst a integrovaného řízení mobility);

7.  poukazuje na skutečnost, že 94 % dopravy – především silniční, letecké a lodní – je závislých na fosilních palivech, a proto naléhavě potřebujeme opatření, která by urychlila pokrok směrem k brzkému dosažení cílů do roku 2030 stanovených v bílé knize, přičemž odkazuje na paliva z obnovitelných zdrojů, elektřinu nebo nízkouhlíkové alternativy; domnívá se, že zlepšení energetické účinnosti dopravy by mělo být jednou z nejvyšších priorit evropské dopravní politiky; zdůrazňuje, že je třeba důsledně rozvíjet distribuční kanály pro nové udržitelné zdroje energie s nulovými emisemi v zájmu podpory ambiciózního přechodu na ekologičtější energii a snížení závislosti na fosilních palivech a dovážené energii;

8.  zdůrazňuje, že více než polovina obyvatel světa žije ve městech a městská doprava je hlavním přispěvatelem k emisím skleníkových plynů v oblasti dopravy; vyzývá Komisi a členské státy, aby proto aktivně zvyšovaly povědomí o úloze udržitelné městské mobility v úsilí o dosažení závazků v oblasti zmírňování změny klimatu; zdůrazňuje proto, že odpovědné územní plánování a udržitelná dopravní řešení v městských oblastech účinně přispívají k plnění cíle snižování emisí CO2 ; vyzývá Komisi, aby přijala potřebná opatření, kterými rozhodně podpoří veřejnou dopravu, sdílená řešení mobility a příležitosti pro chůzi a cyklistiku, zejména v hustě obydlených oblastech, a aby v případě potřeby předložila návrhy na zlepšení regulace EU v zájmu podpory multimodality a nových služeb v oblastech mobility a logistiky;

9.  zdůrazňuje, že v odvětví dopravy je nutná dobrá skladba zdrojů energie, které lze dosáhnout podporou alternativních vozidel na zemní plyn a bioplyn, a veškeré politiky, jejichž cílem je posílit udržitelné druhy dopravy, včetně elektrifikace dopravy a využívání inteligentních dopravních systémů; zdůrazňuje, že je zapotřebí klást důraz na železnice, tramvaje, elektrifikované autobusy, elektromobily a elektrická jízdní kola, zahrnout hledisko celého životního cyklu a zaměřit se na plné využití obnovitelných zdrojů energie; důrazně vybízí místní veřejné orgány v oblasti dopravy a dopravce, aby přijali roli průkopníků při zavádění nízkouhlíkových vozových parků a technologií;

10.  zdůrazňuje, že je nutná postupná internalizace klimatických dopadů dopravy v rámci komplexního souboru opatření pro správné nastavení cen v tomto odvětví a nastolení spravedlivé hospodářské soutěže mezi jednotlivými druhy dopravy; vyzývá Komisi, aby zajistila vhodné nástroje financování EU a investiční financování, včetně klimatických fondů, pro ty projekty v odvětví dopravy, které budou mít kladný vliv na životní prostředí, přičemž nevynechá žádný způsob dopravy, a zejména aby podpořila rozvoj plánů udržitelné městské mobility; vyzývá proto ke kombinaci několika nástrojů, včetně opatření k započtení negativních externalit a zapojení financování výzkumu a vývoje a velkých demonstračních projektů v oblasti čistých dopravních technologií a vytváření pobídek, aby tyto technologie mohly být přijaty;

11.  zdůrazňuje, že pro dosažení ambiciózních cílů snížení emisí skleníkových plynů mají zásadní význam jak krátkodobé, tak i dlouhodobé dopravní strategie pro zmírňování změny klimatu;

12.  poukazuje na to, že při provádění opatření ke zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se jí by se mělo zvážit používání zařízení rozmístěných v kosmickém prostoru, a to zejména při pozorování a sledování emisí skleníkových plynů; naléhavě vyzývá Komisi, aby aktivně přispěla k zavedení celosvětového monitorovacího systému pro CO2 a CH4; vyzývá Komisi, aby podporovala úsilí o vytvoření systému měření emisí skleníkových plynů EU autonomním a nezávislým způsobem, který bude využívat program Copernicus a rozšíří jeho poslání;

13.  zdůrazňuje, že EU musí sehrát svoji vedoucí úlohu odpovědně, a uznává, že nebudou-li její ambice a cíle sdíleny v ostatních regionech světa, mohla by tím být omezena konkurenceschopnost EU.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

14.7.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

40

4

2

Členové přítomní při konečném hlasování

Daniela Aiuto, Lucy Anderson, Marie-Christine Arnautu, Georges Bach, Izaskun Bilbao Barandica, Deirdre Clune, Michael Cramer, Luis de Grandes Pascual, Andor Deli, Isabella De Monte, Ismail Ertug, Jacqueline Foster, Dieter-Lebrecht Koch, Stelios Kouloglou, Merja Kyllönen, Miltiadis Kyrkos, Bogusław Liberadzki, Marian-Jean Marinescu, Georg Mayer, Gesine Meissner, Cláudia Monteiro de Aguiar, Jens Nilsson, Markus Pieper, Salvatore Domenico Pogliese, Gabriele Preuß, Christine Revault D’Allonnes Bonnefoy, Dominique Riquet, Massimiliano Salini, David-Maria Sassoli, Claudia Schmidt, Claudia Tapardel, Keith Taylor, Pavel Telička, István Ujhelyi, Peter van Dalen, Wim van de Camp, Janusz Zemke, Roberts Zīle, Kosma Złotowski, Elżbieta Katarzyna Łukacijewska

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Ivo Belet, Bas Eickhout, Theresa Griffin, Ruža Tomašić, Henna Virkkunen

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

James Carver

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

23.9.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

55

5

8

Členové přítomní při konečném hlasování

Marco Affronte, Margrete Auken, Pilar Ayuso, Zoltán Balczó, Ivo Belet, Simona Bonafè, Lynn Boylan, Cristian-Silviu Buşoi, Miriam Dalli, Seb Dance, Angélique Delahaye, Jørn Dohrmann, Ian Duncan, Stefan Eck, Bas Eickhout, Eleonora Evi, José Inácio Faria, Karl-Heinz Florenz, Francesc Gambús, Elisabetta Gardini, Jens Gieseke, Julie Girling, Matthias Groote, Françoise Grossetête, Andrzej Grzyb, Jytte Guteland, György Hölvényi, Anneli Jäätteenmäki, Jean-François Jalkh, Benedek Jávor, Karin Kadenbach, Kateřina Konečná, Giovanni La Via, Peter Liese, Norbert Lins, Valentinas Mazuronis, Susanne Melior, Miroslav Mikolášik, Gilles Pargneaux, Piernicola Pedicini, Pavel Poc, Frédérique Ries, Michèle Rivasi, Daciana Octavia Sârbu, Annie Schreijer-Pierik, Renate Sommer, Tibor Szanyi, Estefanía Torres Martínez, Nils Torvalds, Damiano Zoffoli

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Guillaume Balas, Nikolay Barekov, Paul Brannen, Renata Briano, Mireille D’Ornano, Albert Deß, Herbert Dorfmann, Ismail Ertug, Giorgos Grammatikakis, Martin Häusling, Gesine Meissner, Anne-Marie Mineur, Ulrike Müller, James Nicholson, Marijana Petir, Bolesław G. Piecha, Gabriele Preuß, Jadwiga Wiśniewska

(1)

  Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 1.

(2)

  Úř. věst. C 341 E, 16.12.2010, s. 25.

(3)

  Úř. věst. C 99 E, 3.4.2012, s.77.

(4)

  Úř. věst. C 153 E, 31.5.2013, s. 83.

(5)

  Přijaté texty, P7_TA(2012)0452.

(6)

  Přijaté texty, P7_TA(2013)0443.

(7)

  Přijaté texty, P8_TA(2014)0063.

(8)

  Úř. věst. L 8, 13.1.2009, s. 3.

(9)

  Úř. věst. C 67 E, 18.3.2010, s. 44.

(10)

  Úř. věst. C 251 E, 31.8.2013, s. 75.

(11)

  Přijaté texty, P7_TA(2014)0094.

(12)

Údaje Eurostatu o odvětví environmentálních výrobků a služeb citované v Rámci politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020–2030 (COM(2014)0015).

(13)

„Spokojený život v mezích naší planety“ (COM(2012)0710)

(14)

Údaje Eurostatu o odvětví environmentálních výrobků a služeb citované v Rámci politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020–2030 (COM(2014)0015).

(15)

Kvůli tomu, že EP působí ve Štrasburku, se ročně vyprodukuje minimálně 18 884,5 tuny CO2. Jak vyplývá ze studie na téma ekologických nákladů souvisejících s působením Evropského parlamentu ve dvou sídlech, kterou v září roku 2007 vypracovala společnost Eco-Logica Ltd., rozhodnutím zvolit pro činnost EP jediné sídlo v Bruselu by se tedy ušetřilo téměř 19 000 tun CO2 ročně.

Právní upozornění