Postup : 2011/0901B(COD)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0296/2015

Předložené texty :

A8-0296/2015

Rozpravy :

PV 27/10/2015 - 17
CRE 27/10/2015 - 17

Hlasování :

PV 28/10/2015 - 7.3
CRE 28/10/2015 - 7.3
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2015)0377

DOPORUČENÍ PRO DRUHÉ ČTENÍ     ***II
PDF 691kWORD 317k
14.10.2015
PE 567.628v02-00 A8-0296/2015

k postoji Rady v prvním čtení k nařízení Evropské parlamentu a Rady, kterým se mění Protokol č. 3 o statutu Soudního dvora Evropské unie

(09375/1/2015 – C8-0166/2015 – 2011/0901B(COD))

Výbor pro právní záležitosti

Zpravodaj: António Marinho e Pinto

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

k postoji Rady v prvním čtení k nařízení Evropské parlamentu a Rady, kterým se mění Protokol č. 3 o statutu Soudního dvora Evropské unie

(09375/1/2015 – C8-0166/2015 – 2011/0901B(COD))

Řádný legislativní postup: druhé čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na postoj Rady v prvním čtení (09375/1//2015 – C8-0166/2015),

–  s ohledem na svůj postoj v prvním čtení(1) k žádosti Soudního dvora předložené Evropskému parlamentu a Radě (02074/2011),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 69 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení pro druhé čtení Výboru pro právní záležitosti (A8-0296/2015),

1.  přijímá níže uvedený postoj ve druhém čtení;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Pozměňovací návrh    1

Postoj Rady

Bod odůvodnění 1

Postoj Rady

Pozměňovací návrh

(1)důsledku postupného rozšiřování oblastí, v nichž je Tribunál od svého vzniku příslušný rozhodovat, je mu v průběhu let předkládán narůstající počet věcí, což postupně vede k nárůstu počtu věcí, v nichž řízení nebylo ukončeno. To má pak dopad na délku řízení.

(1)důsledku postupného rozšiřování oblastí, v nichž je Tribunál od svého vzniku příslušný rozhodovat, se v průběhu let zvýšil počet jemu předkládaných věcí, což postupně vede k nárůstu počtu věcí, v nichž řízení nebylo ukončeno. Pokud nebudou přijata vhodná procesní a organizační opatření, mimo jiné zvýšení počtu soudců Tribunálu, mohla by mít tato skutečnost vliv na délku řízení.

Pozměňovací návrh    2

Postoj Rady

Bod odůvodnění 3

Postoj Rady

Pozměňovací návrh

(3) Situace, v níž se nachází Tribunál, má strukturální příčiny související mimo jiné jak s nárůstem intenzity a různorodosti právních aktů orgánů, institucí a jiných subjektů Unie, tak s objemem a složitostí věcí předkládaných Tribunálu, zejména v oblastech hospodářské soutěžestátních podpor.

(3) Situace, v níž se nachází Tribunál, má příčiny související mimo jiné s nárůstem intenzity a různorodosti právních aktů orgánů, institucí a jiných subjektů Unie, s objemem a složitostí věcí předkládaných Tribunálu, zejména v oblastech hospodářské soutěže, státních podpor a duševního vlastnictví, a dále s tím, že nebyly zřízeny příslušné specializované soudy podle článku 257 Smlouvy o fungování EU.

Pozměňovací návrh    3

Postoj Rady

Bod odůvodnění 5

Postoj Rady

Pozměňovací návrh

(5)ohledem na pravděpodobný vývoj nápadu Tribunálu by měl být počet soudců stanoven na 56 na konci třífázového procesu, tak aby v žádném okamžiku nemohli v Tribunálu zasedat více než dva soudci jmenovaní na návrh stejného členského státu.

(5)ohledem na vývoj nápadu Tribunálu by měl být počet soudců stanoven na 56 na konci třífázového procesu, tj. po dvou soudcích jmenovaných na návrh každého členského státu, avšak tak, aby v žádném okamžiku nemohli v Tribunálu zasedat více než dva soudci jmenovaní na návrh stejného členského státu.

Pozměňovací návrh    4

Postoj Rady

Bod odůvodnění 5 a (nový)

Postoj Rady

Pozměňovací návrh

 

(5a) Dodateční soudci by měli být jmenováni na základě jejich nezávislosti, nestrannosti a odborných zkušeností, s ohledem na své profesní i osobní schopnosti a na znalosti právních řádů Evropské unie a členských států a při zajištění rovného zastoupení mužů a žen v celkovém složení Tribunálu.

Pozměňovací návrh    5

Postoj Rady

Bod odůvodnění 7

Postoj Rady

Pozměňovací návrh

(7) V září 2016 by měly být pravomoci pro rozhodování v prvním stupni ve věcech unijní veřejné služby a místa sedmi soudců u Soudu pro veřejnou službu na základě budoucí legislativní žádosti Soudního dvora přeneseny na Tribunál.

(7) Jak již Soudní dvůr oznámil, bude předložen druhý legislativní návrh, v němž budou podrobně stanoveny veškeré podmínky přenesení pravomocí Soudu pro veřejnou službu včetně sedmi příslušných soudcovských míst, pracovníků a prostředků tohoto soudu.

Pozměňovací návrh    6

Postoj Rady

Bod odůvodnění 8 a (nový)

Postoj Rady

Pozměňovací návrh

 

(8a) Částečné obměny Tribunálu je třeba naplánovat, aby vlády členských států postupně začaly navrhovat během téže částečné obměny dva soudce. Pro zajištění vyváženého zastoupení mužů a žen v rámci Tribunálu [společné prohlášení ze dne...*] by se vlády členských států při dodržení podmínek a postupů stanovených ve Smlouvě měly vždy snažit navrhnout jednu ženu a jednoho muže. Podle čl. 19 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii se musí Soudní dvůr skládat nejméně z jednoho soudce z každého členského státu. Vzhledem k tomu, že tento systém již zaručuje určitou geografickou rovnováhu, měli by být dodateční soudci jmenováni primárně na základě svých odborných a osobních dovedností a znalostí právních řádů Evropské unie a jejích členských států a teprve poté by se mělo přihlížet k jejich státní příslušnosti.

 

__________________

 

* Úř. věst.: vložte prosím datum vstupu tohoto nařízení v platnost..

Pozměňovací návrh    7

Postoj Rady

Bod odůvodnění 9 a (nový)

Postoj Rady

Pozměňovací návrh

 

(9a) Mělo by být jmenováno devatenáct referendářů, aby měl každý soudce k dispozici jednoho referendáře navíc (s ohledem na jmenování devíti referendářů v roce 2014), neboť toto uspořádání už v rámci Soudního dvora existuje.

Pozměňovací návrh    8

Postoj Rady

Čl. 1 – bod 2 a (nový)

Protokol č. 3

Článek 48

 

Postoj Rady

Pozměňovací návrh

 

(2a) V článku 48 se doplňuje nový odstavec, který zní:

 

„Před obměnou Tribunálu v roce 2019, jíž se potvrdí rozhodnutí doplnit Tribunál o devět dodatečných soudců, se provede studie dopadu za účelem zjištění, zda je jmenování těchto devíti soudců nutné vzhledem k nápadu Tribunálu.“

Pozměňovací návrh    9

Postoj Rady

Čl. 1 – bod 2 a (nový)

Protokol č. 3

Článek 48 a (nový)

 

Postoj Rady

Pozměňovací návrh

 

(2b) Vkládá se nový článek, který zní:

 

„Článek 48a

 

Mají-li být na návrh jednoho členského státu jmenováni dva soudci současně, jsou nominace členského státu přípustné, pouze pokud jsou tito dva kandidáti rozdílného pohlaví; má-li být v případě, že jmenování druhého soudce na návrh členského státu probíhá později než jmenování prvního soudce, jmenován jeden kandidát, jsou nominace přípustné, pouze pokud je tento kandidát opačného pohlaví než soudce Tribunálu, který zůstává ve funkci.

Odůvodnění

Viz bod 15 zprávy o ženách v politickém rozhodovacím procesu (2011/2295(INI)– Pietikäinen), která byla přijata na plenárním zasedání dne 3. února 2012, v němž se uvádí, že Parlament „vyzývá členské státy, aby podporovaly opatření v rámci pozitivní diskriminace, včetně závazných legislativních opatření, s cílem zajistit rovné zastoupení mužů a žen ve všech řídících orgánech a při jmenování do veřejných funkcí a vytvořit nástroje pro monitorování rovnosti pohlaví při jmenování do funkcí a ve volbách“.

Pozměňovací návrh    10

Postoj Rady

Článek 2

Postoj Rady

Pozměňovací návrh

Funkční období dodatečných soudců Tribunálu jmenovaných podle článku 48 Protokolu č. 3 o statutu Soudního dvora Evropské unie se stanoví takto:

Funkční období dodatečných soudců Tribunálu jmenovaných podle článku 48 Protokolu č. 3 o statutu Soudního dvora Evropské unie se stanoví takto:

a) Funkční období šesti ze dvanácti dodatečných soudců jmenovaných od …4, končí dnem 31. srpna 2016. Těchto šest soudců bude určeno losem. Funkční období ostatních šesti soudců končí dnem 31. srpna 2019;

a) Funkční období šesti ze dvanácti dodatečných soudců jmenovaných od …*, končí dnem 31. srpna 2016. Těchto šest soudců bude určeno tak, že vlády šesti členských států navrhnou vždy po dvou soudcích pro částečnou obměnu Tribunálu v roce 2016. Funkční období ostatních šesti soudců končí dnem 31. srpna 2019;

b) Funkční období tří ze sedmi dodatečných soudců jmenovaných od 1. září 2016 končí dnem 31. srpna 2019. Tito tři soudci budou určeni losem. Funkční období ostatních čtyř soudců končí dnem 31. srpna 2022;

b) Funkční období tří ze sedmi dodatečných soudců jmenovaných od 1. září 2016 končí dnem 31. srpna 2019. Tito tři soudci budou určeni tak, že vlády tří členských států navrhnou vždy po dvou soudcích pro částečnou obměnu Tribunálu v roce 2019. Funkční období ostatních čtyř soudců končí dnem 31. srpna 2022.

c) Funkční období čtyř z devíti dodatečných soudců jmenovaných od 1. září 2019 končí dnem 31. srpna 2022. Tito čtyři soudci budou určeni losem. Funkční období ostatních pěti soudců končí dnem 31. srpna 2025.

c) Funkční období čtyř z devíti dodatečných soudců jmenovaných od 1. září 2019 končí dnem 31. srpna 2022. Tito čtyři soudci budou určeni tak, že vlády čtyř členských států navrhnou vždy po dvou soudcích pro částečnou obměnu Tribunálu v roce 2022. Funkční období ostatních pěti soudců končí dnem 31. srpna 2025.

__________________

__________________

4 Úř. věst.: vložte prosím „1. září 2015“ nebo datum vstupu tohoto nařízení v platnost, pokud by datum vstupu tohoto nařízení v platnost bylo po 1. září 2015.

* Úř. věst.: vložte prosím „1. září 2015“ nebo „ke dni vstupu tohoto nařízení v platnost“, pokud by datum vstupu tohoto nařízení v platnost bylo po 1. září 2015.

Pozměňovací návrh    11

Postoj Rady

Článek 2 a (nový)

Postoj Rady

Pozměňovací návrh

 

Článek 2a

 

1. Do [pěti let po vstupu tohoto nařízení v platnost] vypracuje Soudní dvůr s pomocí externího poradce zprávu Evropskému parlamentu, Radě a Komisi o fungování Tribunálu.

 

Tato zpráva se zaměří zejména na účinnost Tribunálu, nezbytnost a účinnost zvýšení počtu soudců na 56, využití a efektivitu zdrojů a další zřizování specializovaných senátů nebo jiné strukturální změny.

 

Soudní dvůr předloží legislativní návrhy na odpovídající změnu svého statutu.

 

2. Do [dvou let po vstupu tohoto nařízení v platnost] vypracuje Soudní dvůr zprávu Evropskému parlamentu, Radě a Komisi o možných změnách v rozdělení pravomocí, pokud jde o rozhodování o předběžných otázkách ve smyslu článku 267 Smlouvy o fungování Evropské unie. K této zprávě jsou případně přiloženy legislativní návrhy.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Úvodní poznámka a vysvětlení důvodů

Soudní dvůr Evropské unie předložil v roce 2011 legislativní podnět za účelem změny svého statutu s cílem umožnit jmenování dalších 12 soudců Tribunálu. Upozornil tak na nutnost snížit počet řízení připadajících na jednoho soudce Tribunálu a rovněž zkrátit dobu jejich trvání. V roce 2013 Soudní dvůr omezil tuto žádost na devět soudců, přičemž tento počet schválili Rada Evropské unie (dále jen „Rada“), Evropská komise (dále jen „Komise“) i Evropský parlament (dále jen „Parlament“). V předchozím volebním období však byl během prvního čtení v Parlamentu schválen počet 12 dodatečných soudců. Rada nicméně ani jednoho z těchto soudců nejmenovala, především proto, že se členským státům nepodařilo na výběru soudců dohodnout, jelikož každý členský stát chtěl jmenovat „svého“ soudce, avšak počet soudců, kteří měli být jmenováni (12), neodpovídal počtu členských států (28). V říjnu 2014 proto Soudní dvůr navrhl v rámci tří etap počet soudců Tribunálu zdvojnásobit (dalších 28) a zrušit Soud pro veřejnou službu a Rada s těmito novými návrhy okamžitě souhlasila. Tato zpráva se zabývá právě těmito novými požadavky.

První otázkou, kterou je třeba se v souvislosti s návrhem Soudního dvora zabývat, je to, jaký problém má tento návrh řešit: zda se jedná o problém Tribunálu plynoucí z nedostatku soudců, anebo spíše o problém Rady vyplývající z její neschopnosti jmenovat počet soudců, který neodpovídá počtu jejích členů. Popravdě řečeno není zřejmé, proč v roce 2013 stačilo k vyřešení problémů Tribunálu devět soudců a vzápětí v roce 2014 už bylo zapotřebí 28 soudců, a kromě toho ještě zrušení jiného soudu. Jinými slovy, Soudní dvůr v roce 2011 požadoval 12 dodatečných soudců, v roce 2013 souhlasil, že stačí dalších devět, a v roce 2014 tvrdí, že je nutné jmenovat dalších 28 soudců a zrušit jeden soud. Ani při nejlepší vůli nelze věřit, že takovéto změny počtu soudců souvisí s problémem doby trvání řízení probíhajících před Tribunálem. Pokud by Rada měla 38 členů, byl by požadován stejný počet soudců, kdyby jich měla 21, bylo by požadováno tolik. Je zřejmé, že problém se nachází na straně Rady, která je schopna zajistit určité řešení situace Tribunálu pouze v případě, že to bude zahrnovat možnost každého členského státu jmenovat „svého“ soudce, byť by výsledný počet soudců překračoval skutečné potřeby Tribunálu (viz nejnovější statistiky Tribunálu uvedené v příloze).

Parlament by proto měl postoj Rady odmítnout, a to z několika důvodů. Zaprvé proto, že to dokládá, jak si trestuhodně neváží peněz evropských daňových poplatníků. V situaci, kdy EU zavádí přísná úsporná opatření za účelem zajištění rovnováhy rozpočtů členských států a od těchto členských států vyžaduje, aby omezily veřejné výdaje, nedává smysl, aby se v Unii tak lehkomyslně zvyšovaly výdaje, a Evropané by to ani nepřijali. Navrhované zdvojnásobení počtu soudců by vedlo ke zvýšení počtu příslušných právních asistentů a pomocného personálu na více než sto osob, což by s ohledem na to, že náklady na každou kancelář přesahují milion EUR za rok, a s ohledem na mzdy všech těchto osob znamenalo nárůst strukturálních výdajů EU o více než 20 milionů EUR ročně.

Dále není jasné, jak může Soudní dvůr v situaci, kdy se všechny ostatní orgány dohodly na snížení počtu svých pracovníků o 5 % a na seškrtání rozpočtů o přibližně 0,5 %, naopak plánovat svůj rozpočet s tak vysokým neodůvodněným navýšením.

Další důvod, proč Parlament odmítá návrh Soudního dvora, souvisí s důstojností justice jako takové, konkrétně s vážností a respektem, které se pojí s funkcí soudce. EU by ve skutečnosti neměla jmenovat soudce stejným způsobem, jakým jsou jmenováni političtí komisaři. Soudci nejsou komisaři členských států a neměli by být jmenováni týmž způsobem. Soudci by měli být vybíráni pro svoje technické a právnické schopnosti, které zajistí, že jejich rozhodnutí budou kvalitní, ale také pro svoje dobré charakterové vlastnosti, zaručující jejich bezúhonnost, čestnost, nestrannost a schopnost vzdorovat nátlaku, jenž by na ně mohl být vyvíjen. Stručně řečeno, soudce by měl být jmenován na základě svojí odvahy být nezávislý. Proto by žádný soudce neměl být do funkce jmenován opakovaně, naopak, měl by být jmenován pouze na jedno devítileté funkční období. Existují oprávněné obavy, že soudce, který by mohl být do funkce jmenován opakovaně, bude mít sklon vykonávat svoje pravomoci tak, aby se zavděčil tomu, kdo jej jmenoval, získal si tak důvěru a byl jmenován znovu. Na druhou stranu je třeba v souvislosti se jmenováním obzvláště zdůraznit rovnost mezi ženami a muži. Je nepochopitelné, proč je soudnictví v EU především mužskou záležitostí. Počet soudců působících na soudech v EU by měl přesně odpovídat počtu soudkyň.

Žádost Soudního dvora navíc není skutečným legislativním návrhem. Už pouze z toho důvodu, že byla předložena formou obyčejného dopisu adresovaného italskému předsednictví Rady v říjnu 2014. Dopis nepředstavuje řádný postup formalizace legislativní iniciativy. Nicméně i v případě, že by za řádný postup považován byl, návrh by vzhledem k svému obsahu měl být považován za novou legislativní iniciativu a měl by proto být zahájen zcela nový postup. V současnosti se nediskutuje o jmenování dalších 12 soudců, ale o jmenování dalších 28 soudců a zrušení specializovaného soudu. V takovýchto případech legislativních návrhů s novým obsahem (protože obsah je zcela nový, tudíž nikdy nebyl posuzován) je narušena procesní zákonnost celého postupu. (Viz přiloženou korespondenci týkající se dodržování procesních povinností). Formu není možné svévolně měnit.

Reformě takové povahy – s hloubkou a dosahem, jaký je u ní předpokládán – by mimoto mělo předcházet vypracování studie dopadů, která by spoluzákonodárcům (Radě a EP) vysvětlila nutnost a rozsah reformy, náklady na ni a její další důsledky. Taková studie však navzdory tomu, že ji Soudní dvůr slibuje již od roku 2011, nikdy vypracována nebyla. Vnitřní i vnější transparentnost této legislativní iniciativy je tudíž zjevně nedostatečná. (Opět viz přiloženou korespondenci týkající se dodržování procesních povinností).

Celý legislativní postup ve skutečnosti ukazuje, že k návrhům Soudního dvora (dalších 28 soudců a zrušení Soudu pro veřejnou službu) se nevyjádřil žádný z orgánů, se kterými měl Soud vést konzultace. Sama EK se v roce 2011 vyjádřila pouze k navýšení počtu soudců na 12 a neproběhly konzultace se soudci soudů, kterých se návrh přímo týká (Tribunál a Soud pro veřejnou službu) či s příslušnými zaměstnanci. Jak je tedy možné uskutečnit reformu, jejímž cílem je zrušení jednoho soudu a navýšení počtu soudců druhého soudu o 28, když s orgánem, jenž měl být ve věci těchto návrhů povinně vyslechnut, byly konzultace vedeny pouze o zvýšení počtu soudců na 12, a ke zrušení Soudu pro veřejnou službu se tento orgán vůbec nevyjádřil? Skutečně obyčejný dopis předsedy Soudního dvora postačuje na to, aby Rada a EP ihned poslušně schválily všechny návrhy, tedy zrušily jeden ze soudů EU a zdvojnásobily počet soudců jiného soudu, a to bez objektivního prozkoumání veškerých důsledků, zejména finančních?

Pokud by tento legislativní návrh byl přijat, jednalo by se o velmi špatný příklad, protože by to poukazovalo na dvojí metr. EU si pro sebe vyhrazuje právo zbytečně zvyšovat své výdaje a zároveň některým členským státům přikazuje přijímat přísná opatření na omezení výdajů, včetně propouštění a snižování platů či jiných odměn.

Vedle toho, že je návrh Soudního dvora sám o sobě chybný, měl by v případě, že by došlo k jeho uskutečnění, dlouhodobé závažné důsledky pro soudní systém EU. Množství prvků tohoto návrhu (struktura soudů, finanční vliv) vyžaduje přezkum a důkladné nezávislé posouzení dopadu, k čemuž nedošlo. Provedena nebyla analýza nákladů a přínosů ani žádné jiné posouzení dopadu návrhu. Vypracování nezávislé externí studie je předpokladem pro to, aby normotvůrce mohl posoudit veškeré důsledky svých právních aktů. Bez takové studie by Parlament ke zdvojnásobení počtu soudců a zrušení Soudu pro veřejnou službu přistoupit neměl. Reformy, jako je tato, není možno provádět tajně.

Zdůrazňujeme, že Soud pro veřejnou službu existuje již více než 10 let a vždy se o něm hovořilo jako o úspěšném soudním projektu, a to dokonce i ze strany předsedy Soudního dvora. Vytváření specializovaných soudů je navíc ustanoveno i ve Smlouvách EU, tudíž nerozumíme, proč by se Soud pro veřejnou službu měl náhle neočekávaně rušit. Měla by se naopak prozkoumat možnost vytvoření dalších specializovaných soudů, především pro ochranné známky a patenty.

Sám Soudní dvůr naznačuje, že návrh na zrušení Soudu pro veřejnou službu je důsledkem bezvýchodné situace v Radě ve věci prvního i opětovného jmenování soudců. Podobně jako u rozhodnutí o zdvojnásobení počtu soudců Tribunálu je důvodem návrhu na zrušení Soudu pro veřejnou službu neschopnost Rady jmenovat soudce, nikoli fungování soudu, jehož zrušení je požadováno. Když se Rada není schopna přizpůsobit skutečnosti, snaží se přizpůsobit skutečnost svému strnulému fungování.

Zrušení Soudu pro veřejnou službu by znamenalo upuštění od systému specializovaných soudů, který je ustanoven v Niceské i Lisabonské smlouvě; přitom je všeobecně známo, že specializované soudnictví je kvalitnější – bez ohledu na to, že pro zrušení soudu neexistuje právní základ. Ve Smlouvě není stanoveno rušení specializovaných soudů, nýbrž naopak jejich zakládání.

Údaje o neuzavřených případech Tribunálu a délce těchto případů, které poskytl Soudní dvůr, jsou v rozporu s údaji, jež během slyšení ve Výboru pro právní věci ve Štrasburku na vyzvání zpravodaje poskytl předseda a soudci Tribunálu. Dokument Tribunálu, ve kterém je vyjádřen nesouhlas s reformou navrhovanou Soudním dvorem, a rovněž vysvětlení – týkající se faktů a statistických údajů v rozporu s fakty a číselnými údaji předloženými Soudním dvorem (viz přiloženou dokumentaci) – která zazněla ve Štrasburku, Rada z nepochopitelných důvodů zcela ignorovala. V rámci základní obezřetnosti by bylo vhodné, aby v situaci, kdy dva soudy předložily navzájem protichůdné údaje, bylo před přijetím jakéhokoli rozhodnutí zjištěno, které z údajů jsou správné, a které nikoli. Rada si s tím bohužel žádné starosti nedělala a k soudní reformě přistoupila odvážně bez toho, aby si údaje ověřila. V situaci, kdy proti zvýšení počtu soudců Tribunálu na 28 vystupují samotní soudcové tohoto soudu a s jistotou tvrdí, že na řešení patové situace stačí několik dalších pracovníků, je nepravděpodobné, že by toto rozhodnutí přijala právní obec či evropská veřejnost. Počet případů předložených třem soudům se v porovnání s počtem případů, kde soudy vynesly rozsudek, v současnosti každopádně snížil. Údajná naléhavá potřeba zdvojnásobit počet soudců zde zkrátka není.

Znovu připomínáme, že produktivita Tribunálu se od roku 2013 a především během roku 2014 výrazně zlepšila, aniž by byl jmenován jakýkoli nový soudce. Tato skutečnost je výhradním důsledkem přijetí dalších devíti právních asistentů, díky kterým bylo pouze v roce 2014 možno uzavřít přes 100 případů. Podle informací samotného Tribunálu převyšuje počet ukončených řízení v první polovině tohoto roku počet předložených případů. Znovu opakujeme, že údajná naléhavá potřeba, o které se Soudní dvůr mnohokrát zmiňoval, tudíž už neexistuje. Mělo by se tedy spíše upřednostnit řešení, kdy by bylo jmenováno více zaměstnanců pro rejstřík a překladatelské služby a zejména dalších 19 právních asistentů, aby tak měl každý soudce k dispozici o jednoho více, přičemž se vezme v úvahu devět asistentů jmenovaných v roce 2014. Takové řešení by výrazně snížilo vliv navrhovaného opatření na rozpočet a rovněž by bylo možné jej snadno změnit (viz přiloženou dokumentaci).

Co se týče otázky odškodnění za možné opoždění rozhodnutí Tribunálu, jde o mystifikaci, protože aby vznikl závazek odškodnění, je třeba, aby i) skutečně došlo k reálné škodě, která ii) vyplývá z protiprávního jednání (čin či opomenutí), které iii) bylo spácháno, a aby mezi tímto jednáním a škodou existovala iv) úměrná příčinná souvislost, přičemž to vše by měla uvést a dokázat osoba, která o odškodnění žádá. Soudní praxe ukazuje, že takovéto požadavky jsou velmi složité. I Evropský soud pro lidská práva se navíc domnívá, že právo na odškodné za opoždění soudů vzniká až v případě, že zpoždění trvá více než pět let. Z dostupných informací vyplývá, že neuzavřené případy Tribunálu tuto lhůtu v průměru nepřekračují – ba naopak.

Je s podivem, že takto rozsáhlá reforma je prováděna bez předcházející přípravy a bez zvážení jejích důsledků pro různé oblasti. Jak by bylo možné obhájit před veřejností přes 100 pracovních míst s vysokým platovým ohodnocením (soudci, právní asistenti, pomocný personál), když je zřejmé, že mnozí z nich, včetně soudců, budou za krátkou dobu nedostatečně zaměstnaní, protože nebudou mít dostatek práce. Jelikož víme, že v současnosti každý soudce Tribunálu rozhoduje průměrně ve 25 případech ročně (což je nesrovnatelně méně než průměr jakéhokoli vyššího soudu členských států), není tento návrh urážkou evropských daňových poplatníků? Když se tendence ke zvyšování počtu řízení obrací, kolik rozsudků ročně pak bude každý soudce vynášet? A jaký obraz – pokud jde o zodpovědnost – si EU tímto možný zvýšením vytvoří u veřejnosti?

Soudní dvůr v současnosti od společného normotvůrce vyžaduje, aby se rozhodoval bez jakéhokoli faktického či právního základu a přijali řešení, které je velmi nákladné, složité a změnit by jej bylo možné jen těžko.

Povinností společného normotvůrce je přijímat vyvážená opatření přiměřená problémům, které mají řešit, a to s hlubokým respektem k finančním prostředkům daňových poplatníků. Opatření musí být dlouhodobě udržitelná.

Pokud by byl nový legislativní návrh přijat, mohl by způsobit škody ve struktuře evropského soudnictví, poškodit obraz Unie a způsob využívání prostředků evropských daňových poplatníků.

Za těchto podmínek byly vypracovány následující závěry a doporučení:

Závěry a doporučení

Na základě článku 66 odst. 6 a článku 69 odst. 1 a 2 písm. a), c) a d) jednacího řádu Evropského parlamentu zpravodaj vydává tyto závěry a doporučení:

1 – Odmítnout návrh na zdvojnásobení počtu soudců Tribunálu a na zrušení Soudu pro veřejnou službu, přičemž by se za podmínek a ve smyslu článku 69 odst. 2 písm. a) a d) měl být obnoven postoj, který Parlament schválil v prvním čtení. Soudní dvůr musí odůvodnit přesný počet potřebných soudců se zřetelem na změnu okolností, zejména na obrat ve vývoji počtu zahájených a ukončených řízení.

2. – Odmítnout návrh na zrušení Soudu pro veřejnou službu z důvodu nedostatečného právního základu ve Smlouvě, přičemž již jmenovaní soudci musí okamžitě nastoupit do úřadu a musí být jmenováni chybějící soudci. Taktéž má být zřízen výbor odborníků, který by přezkoumal výhody a nevýhody vytvoření nového specializovaného soudu v oblasti ochranných známek, patentů a duševního vlastnictví.

3. – Za podmínek a ve smyslu čl. 69 odst. 2 písm. c) jednacího řádu Evropského parlamentu se doporučuje jmenovat 19 právních asistentů, aby měl každý soudce k dispozici o jednoho asistenta více (se zřetelem k devíti asistentům jmenovaným v roce 2014), protože toto řešení už v rámci Soudního dvora existuje. Taktéž se doporučuje zvýšit počet zaměstnanců pro rejstřík a překladatelské služby.

4. – Parlamentu a Radě se doporučuje, aby zřídily společný výbor odborníků, který bude zkoumat všeobecné fungování soudnictví v Unii a předkládat návrhy na jeho zlepšení, mimo jiné s ohledem na tyto aspekty:

a) – nábor soudců prostřednictvím otevřených konkurzů mezi zasloužilými profesory práva a soudci vyšších soudů ve všech členských státech;

b) – jmenování jednotlivých soudců výhradně s mandátem v délce devíti let, přičemž tento mandát nebude možné obnovit ani prodloužit;

c) – absolutní dodržování rovnosti mezi muži a ženami při náboru soudců.

5. – Doporučuje se, aby všechny soudy v EU podléhaly dohledu Evropské komise pro efektivitu justice (CEPEJ) za stejných podmínek, za kterých mu podléhají soudy členských států Rady Evropy.

Přílohy: pro účely celkového pochopení procesů jsou přiloženy veškeré dokumenty a korespondence, která v této věci od začátku volebního období až do současnosti proběhla.

POSTUP V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Název

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění statut Soudního dvora Evropské unie zvýšením počtu soudců Tribunálu

Referenční údaje

09375/1/2015 – C8-0166/2015 – 2011/0901B(COD)

Datum prvního čtení EP – P číslo

15.4.2014                     T7-0358/2014

Návrh Komise

02074/2011 - C7-0126/2012

Datum, kdy bylo na zasedání oznámeno obdržení postoje Rady v prvním čtení

9.7.2015

Věcně příslušný výbor

       Datum oznámení na zasedání

JURI

9.7.2015

 

 

 

Zpravodajové

       Datum jmenování

António Marinho e Pinto

3.9.2014

 

 

 

Projednání ve výboru

24.9.2014

11.11.2014

23.3.2015

14.7.2015

 

15.9.2015

 

 

 

Datum přijetí

8.10.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

18

5

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Joëlle Bergeron, Marie-Christine Boutonnet, Jean-Marie Cavada, Therese Comodini Cachia, Mady Delvaux, Laura Ferrara, Enrico Gasbarra, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Mary Honeyball, Dietmar Köster, Gilles Lebreton, António Marinho e Pinto, Jiří Maštálka, Julia Reda, József Szájer, Tadeusz Zwiefka

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Daniel Buda, Angel Dzhambazki, Jytte Guteland, Heidi Hautala, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Constance Le Grip, Stefano Maullu

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Jarosław Wałęsa

Datum předložení

14.10.2015

(1)

Přijaté texty, 15.4.2014, P7_TA(2014)0358.

Právní upozornění