Postup : 2015/2229(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0344/2015

Předložené texty :

A8-0344/2015

Rozpravy :

PV 16/12/2015 - 15
CRE 16/12/2015 - 15

Hlasování :

PV 17/12/2015 - 9.9
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2015)0470

ZPRÁVA     
PDF 1152kWORD 590k
30.11.2015
PE 567.654v02-00 A8-0344/2015

o výroční zprávě o lidských právech a demokracii ve světě za rok 2014 a o politice Evropské unie v této oblasti

(2015/2229(INI))

Výbor pro zahraniční věci

Zpravodaj: Cristian Dan Preda

POZM. NÁVRHY
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o výroční zprávě o lidských právech a demokracii ve světě za rok 2014 a o politice Evropské unie v této oblasti

(2015/2229(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a další smlouvy a nástroje OSN týkající se lidských práv, zejména Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, které byly přijaty v New Yorku dne 16. prosince 1966,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte a na usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. listopadu 2014 k 25. výročí přijetí této úmluvy(1),

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech,

–  s ohledem na články 2, 3, 8, 21 a 23 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na strategický rámec EU a akční plán EU pro lidská práva a demokracii přijaté Radou pro zahraniční věci dne 25. června 2012(2),

–  s ohledem na obecné zásady Evropské unie v oblasti lidských práv,

–  s ohledem na obecné zásady EU v oblasti lidských práv ohledně svobody projevu online a offline přijaté Radou pro zahraniční věci dne 12. května 2014(3),

–  s ohledem na pokyny EU týkající se podpory a ochrany svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení(4),

–  s ohledem na Obecné zásady pro meziparlamentní delegace Evropského parlamentu o prosazování lidských práv a demokracie při návštěvách mimo Evropskou unii(5),

–  s ohledem na výroční zprávu EU o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2014, kterou Rada přijala dne 22. června 2015(6),

–  s ohledem na akční plán pro lidská práva a demokracii (2015–2019) přijatý Radou dne 20. července 2015(7),

–  s ohledem na akční plán EU s názvem Rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen: proměna životů žen a dívek prostřednictvím vnějších vztahů EU na období 2016–2020 (GAPII) přijatý Radou dne 26. října 2015(8),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 14. května 2012 na téma „Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu“(9),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 5. prosince 2014 o prosazování a ochraně práv dětí(10),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2015/260 ze dne 17. února 2015 o prodloužení mandátu zvláštního zástupce Evropské unie pro lidská práva(11),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 26. května 2015 o problematice rovnosti žen a mužů v oblasti rozvojové spolupráce(12),

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1325 ze dne 31. října 2000 o ženách a míru a bezpečnosti(13),

–  s ohledem na svá naléhavá usnesení týkající se případů porušování lidských práv, demokracie a zásad právního státu,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 2010 o politikách EU ve prospěch zastánců lidských práv(14),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2011 o vnější politice EU na podporu demokracie(15),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 ke strategii digitální svobody v zahraniční politice EU(16),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. června 2013 o svobodě tisku a sdělovacích prostředků ve světě(17),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. října 2013 o korupci ve veřejném a soukromém sektoru: dopad na lidská práva ve třetích zemích(18),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. října 2013 o diskriminaci na základě příslušnosti ke kastě(19),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2014 o prioritách EU pro 25. zasedání Rady OSN pro lidská práva(20),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2015 o prioritách EU pro činnost Rady OSN pro lidská práva v roce 2015(21),

–  s ohledem na své doporučení Radě ze dne 2. dubna 2014 týkající se 69. zasedání Valného shromáždění OSN(22),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2014 o celosvětovém vymýcení mučení(23),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2015 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2013 a politice Evropské unie v této oblasti(24),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o přezkumu evropské politiky sousedství(25),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. září 2015 o lidských právech a technologiích: dopad systémů narušování a sledování na lidská práva ve třetích zemích(26),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. září 2015 o migraci a uprchlících v Evropě(27),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. října 2015 o obnovení akčního plánu EU pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen v rámci rozvojové spolupráce(28),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. října 2015 o trestu smrti(29),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 8. října 2014 nazvané „Strategie rozšíření a hlavní výzvy na roky 2014–2015“(30),

–  s ohledem na společné sdělení vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Komise adresované Evropské radě, Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 8. března 2011 s názvem Partnerství pro demokracii a sdílenou prosperitu s jižním Středomořím(31),

–  s ohledem na společné sdělení vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Komise adresované Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 25. května 2011 s názvem Nový přístup k sousedství, jež prochází změnami(32),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 30. dubna 2014 nazvaný „Přístup založený na lidských právech týkající se všech lidských práv v zájmu rozvojové spolupráce EU“(33),

–  s ohledem na usnesení Rady OSN pro lidská práva ze dne 26. června 2014 vyzývající k vytvoření mezivládní pracovní skupiny s neomezeným složením, jež bude pověřena vypracováním mezinárodně právně závazného nástroje, který by v rámci mezinárodního práva v oblasti lidských práv upravoval činnost nadnárodních společností a dalších podniků(34),

–  s ohledem na svou zprávu ze dne 9. července 2015 o novém přístupu EU k lidským právům a demokracii: vyhodnocení činnosti Evropské nadace pro demokracii (EED) od jejího založení(35),

–  s ohledem na výroční zprávu fondů UNFPA a UNICEF za rok 2014 o společném programu o mrzačení ženských pohlavních orgánů(36),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanoviska Výboru pro rozvoj a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0344/2015),

A.  vzhledem k tomu, že článek 21 SEU zavazuje EU k rozvoji společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP), jež má spočívat na zásadách demokracie, právním státě, univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv a základních svobod, úctě k lidské důstojnosti, zásadě rovnosti a solidarity a dodržování zásad Charty Organizace spojených národů, Listiny základních práv Evropské unie a mezinárodního práva;

B.  vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 6 SEU Evropská unie přistoupí k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod;

C.  vzhledem k tomu, že úcta k všeobecně platným lidským právům a jejich podpora, nedělitelnost a ochrana musí být jádrem vnější činnosti EU;

D.  vzhledem k tomu, že nezbytným předpokladem pro úspěšnou a účinnou politiku EU v oblasti lidských práv je větší soudržnost mezi vnitřními a vnějšími politikami EU a také mezi jednotlivými vnějšími politikami EU; vzhledem k tomu, že větší soudržnost by měla EU umožnit rychleji reagovat v raných fázích porušování lidských práv;

E.  vzhledem k tomu, že závazek EU prosazovat účinný multilateralismus, v němž hraje ústřední roli OSN, je nedílnou součástí vnější politiky Unie a vychází z přesvědčení, že multilaterální systém založený na univerzálních pravidlech a hodnotách je nejvhodnějším nástrojem k řešení celosvětových krizí, náročných úkolů a hrozeb;

F.  vzhledem k tomu, že dodržování lidských práv je zpochybňováno a je celosvětově v ohrožení; vzhledem k tomu, že univerzálnost lidských práv je vážně ohrožena řadou autoritářských režimů, zejména na mnohostranných fórech;

G.  vzhledem k tomu, že více než polovina světového obyvatelstva stále žije v nedemokratických a represivních režimech a že svoboda na celém světě v posledních letech stále více upadá; vzhledem k tomu, že nedodržování lidských práv přináší ztráty společnosti i jednotlivci;

H.  vzhledem k tomu, že na celém světě existuje mnoho pokusů o omezení prostoru pro občanskou společnost, a to i v Radě OSN pro lidská práva;

I.  vzhledem k tomu, že kromě pořádání svobodných voleb patří mezi charakteristické rysy demokratických režimů transparentní řízení, dodržování právního státu, svoboda projevu, dodržování lidských práv, existence systému nezávislého soudnictví a dodržování mezinárodního práva a mezinárodních dohod a obecných zásad pro dodržování lidských práv;

J.  vzhledem k tomu, že místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku při předložení návrhu nového akčního plánu pro lidská práva a demokracii uvedla, že lidská práva budou jednou z ústředních priorit jejího mandátu a budou určovat veškeré vztahy s orgány EU, jakož i s třetími zeměmi, mezinárodními organizacemi a občanskou společností; vzhledem k tomu, že v roce 2017 má být proveden přezkum akčního plánu EU pro lidská práva a demokracii v polovině období, který proběhne souběžně s přezkumem nástrojů pro financování vnější činnosti v polovině období, což by mělo přispět k větší soudržnosti vnější činnosti EU;

K.  vzhledem k tomu, že odpovědnost za provádění nového akčního plánu nesou Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ), Komise, Rada a členské státy; vzhledem k tomu, že mise EU a zastoupení EU v třetích zemích mohou sehrávat významnou doplňkovou úlohu při dosahování úspěchu akčního plánu;

L.  vzhledem k tomu, že je třeba zajistit odpovídající zdroje a že tyto zdroje musí být vynaloženy tím nejefektivnějším způsobem za účelem posílení podpory lidských práv a demokracie ve třetích zemích;

M.  vzhledem k tomu, že EU musí vynaložit větší úsilí při posuzování dopadu vlastních politik na lidská práva, maximalizaci pozitivních dopadů a předcházení a zmírňování dopadů negativních a při zlepšování přístupu dotčeného obyvatelstva k opravným prostředkům;

N.  vzhledem k tomu, že jedním z nejúčinnějších nástrojů, pokud jde o řešení otázek lidských práv ve třetích zemích, je spolupráce s vedoucími představiteli a orgány třetích zemí, a to na všech dvoustranných i mnohostranných fórech; vzhledem k tomu, že organizace občanské společnosti ve třetích zemích představují klíčové partnery při formování a provádění politiky EU v oblasti lidských práv;

O.  vzhledem k tomu, že EU považuje úzkou spolupráci s občanskou společností a obhájci lidských práv ve třetích zemích za jednu ze svých hlavních priorit při potírání porušování lidských práv;

P.  vzhledem k tomu, že při prosazování dodržování základních práv a účinného parlamentního dohledu nad zpravodajskými službami, které využívají digitální technologie v oblasti sledování, by významnější úlohu měla hrát mezinárodní spolupráce;

Q.  vzhledem k tomu, že EU a její členské státy jsou od prvopočátku blízkými spojenci Mezinárodního trestního soudu, jemuž poskytují finanční, politickou, diplomatickou a logistickou podporu, prosazují všeobecnou platnost Římského statutu a hájí bezúhonnost tohoto soudu v zájmu posílení jeho nezávislosti;

R.  vzhledem k tomu, že politika na podporu lidských práv a demokracie by se měla stát součástí všech dalších politik EU s vnějším rozměrem, jako je politika v oblasti rozvoje, migrace, bezpečnosti, boje proti terorismu, rozšíření a obchodu, aby bylo možné pokračovat v prosazování dodržování lidských práv;

S.  vzhledem k tomu, že článek 207 SFEU stanoví, že obchodní politika EU je prováděna v rámci zásad a cílů vnější činnosti Evropské unie;

T.  vzhledem k tomu, že různé formy migrace představují důležitou výzvu v oblasti vnější politiky EU, která vyžaduje okamžitá, efektivní a udržitelná řešení, s cílem zajistit, aby lidská práva osob v nouzi, např. osob na útěku před válkou a násilím, byla dodržována v souladu s evropskými hodnotami a s mezinárodními lidskoprávními normami;

U.  vzhledem k tomu, že světové hospodářství prochází velkou krizí, která má spolu s určitými opatřeními, zejména radikálními rozpočtovými škrty, nepříznivý dopad na lidská práva, a to zejména na hospodářská a sociální práva, na životní podmínky obyvatel (růst nezaměstnanosti a chudoby, nerovnosti a nejistých pracovních míst, nižší kvalita služeb a omezený přístup ke službám), a tím i na blahobyt obyvatel;

V.  vzhledem k tomu, že by se svoboda myšlení, svědomí, náboženského vyznání a přesvědčení měla stát na základě univerzálních a nedělitelných hodnot jednou z priorit EU, která musí být bezpodmínečně podporována; vzhledem k tomu, že tato práva jsou nadále z velké míry ohrožena, protože případů s nimi souvisejícího násilí výrazně roste;

W.  vzhledem k tomu, že všeobecné zrušení trestu smrti zůstává pro EU jednou z priorit v rámci její vnější politiky v oblasti lidských práv; vzhledem k tomu, že v červnu 2016 se v norském Oslu uskuteční 6. světový kongres proti trestu smrti;

X.  vzhledem k tomu, že děti, ženy a osoby patřící k menšinám čelí stále větším a konkrétním hrozbám, násilným činům a sexuálnímu násilí, zejména ve válečných oblastech;

Y.  vzhledem k tomu, že v roce 2014 byla Sacharovova cena udělena dr. Denisovi Mukwegemu za jeho dlouhodobé úsilí, které jako lékař a obhájce lidských práv věnoval obětem sexuálního násilí a mrzačení ženských pohlavních orgánů; vzhledem k tomu, že mrzačení ženských pohlavních orgánů představuje zásadní porušení práv žen a dívek, a vzhledem k tomu, že je bezpodmínečně nutné, aby boj proti mrzačení pohlavních ženských orgánů a sexuálnímu násilí hrál v rámci vnější politiky EU a politiky EU v oblasti lidských práv ústřední úlohu;

Z.  vzhledem k tomu, že podle odhadů bylo v roce 2014 vystaveno extrémnímu násilí, nuceným náborům a traumatům 230 milionů dětí žijících v zemích a oblastech zasažených ozbrojenými konflikty, přičemž byly násilně rekrutovány nebo se staly záměrným cílem násilných skupin;

AA.  vzhledem k tomu, že článek 25 Všeobecné deklarace lidských práv OSN stanoví právo každého „na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt i zdraví a blahobyt jeho rodiny“, v níž mateřství a dětství mají nárok na zvláštní péči, počítajíc v to zejména lékařskou péči; vzhledem k tomu, že usnesení Rady OSN pro lidská práva č. 26/28(37) vyzývá k tomu, aby se následující zasedání sociálního fóra Rady OSN pro lidská práva věnovalo dostupnosti léků v souvislosti s právem každého člověka na dosažení co nejvyšší úrovně tělesného a duševního zdraví; vzhledem k tomu, že Ústava Světové zdravotnická organizace (WHO) stanoví, že „dosažení co nejvyšší úrovně zdraví je jedním ze základních práv každého člověka bez ohledu na rasu, náboženství a hospodářské nebo společenské postavení“;

AB.  vzhledem k tomu, že změny klimatu ohrožují nejzákladnější lidská práva, jako je přístup k vodě, přírodním zdrojům a k potravinám;

AC.  vzhledem k tomu, že cílem úmyslného a systematického ničení cenných archeologických nalezišť, která jsou součástí světového dědictví, jehož se dopouštějí teroristické organizace a válčící skupiny, je destabilizovat místní obyvatelstvo a podkopat jeho kulturní identitu, a proto by se na něj mělo pohlížet nejen jako na válečný zločin, ale jako na zločin proti lidskosti;

Obecné úvahy

1.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad skutečností, že lidská práva a demokratické hodnoty, jako jsou svoboda projevu, svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání a svoboda shromažďování a sdružování, jsou v mnoha částech světa, včetně autoritářských režimů, stále více ohroženy; dále vyjadřuje hluboké znepokojení nad skutečností, že se veřejný prostor pro občanskou společnost omezuje a že na celém světě se stále větší počet obhájců lidských práv stává terčem útoků;

2.  vyzývá EU a její členské státy, aby prohloubily své úsilí o efektivní umístění lidských práv a demokratických hodnot do centra svých vztahů s okolním světem, jak se zavázaly v SEU; podotýká, že by EU měla přijmout odpovídající opatření v případě závažného porušování lidských práv v třetích zemích, zejména v případě autoritářských režimů, a to i prostřednictvím vztahů týkajících se obchodu, energie nebo bezpečnosti;

3.  opakuje, že je zásadně důležité zajistit větší soudržnost mezi vnitřními a vnějšími politikami EU, pokud jde o dodržování lidských práv a demokratických hodnot; v této souvislosti zdůrazňuje, že zatímco se tato zpráva zabývá vnějšími politikami EU usilujícími o posilování lidských práv, přijímá Parlament rovněž výroční zprávu o situaci v oblasti základních práv v Evropské unii, kterou vypracovává Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci; stejně tak zdůrazňuje význam větší konzistentnosti, soudržnosti a zamezení dvojích norem v oblasti vnější politiky EU a všech jejích nástrojů;

4.  vyzývá EU a její členské státy, aby se účinně věnovaly vnitřním problémům v oblasti lidských práv, jako je situace Romů, nakládání s uprchlíky a migranty, diskriminace LGBTI osob, rasismus, násilí na ženách, vazební podmínky a svoboda sdělovacích prostředků v členských státech, s cílem zachovat důvěryhodnost a soudržnost své vnější politiky v oblasti lidských práv;

5.  trvá na tom, že je důležité zajistit soudržnost politiky EU v případech, kdy dochází k okupaci nebo anexi území; připomíná, že ve všech obdobných situacích by se politika EU měla řídit mezinárodním humanitárním právem;

6.  vyjadřuje zásadní nesouhlas s anexí, okupací a osídlováním území a vyžaduje, aby bylo respektováno nezcizitelné právo národů na sebeurčení;

7.  domnívá se, že má-li dostát svému závazku prosazovat ve světě lidská práva a demokracii, musí EU a její členské státy vystupovat konzistentně a jednohlasně a zajistit, aby byl jejich názor brán na vědomí;

8.  zdůrazňuje navíc význam posílené spolupráce mezi Komisí, Radou, ESVČ, Parlamentem a delegacemi EU pro zlepšení celkové soudržnosti politiky EU v oblasti lidských práv a demokracie a jejího ústředního postavení mezi všemi politikami EU s vnějším rozměrem, a to zejména v oblastech týkajících se rozvoje, bezpečnosti, zaměstnanosti, migrace, obchodu a technologií;

9.  vyzývá EU ke zlepšení a k systematizaci možných dopadů jejích vlastních politik na lidská práva a k zajištění toho, aby tyto analýzy byly v konečném důsledku použity k přeformulování jejích politik; vyzývá EU, aby vyvinula účinnější mechanismy pro dosažení co nejpozitivnějšího dopadu svých politik na lidská práva, pro předcházení a zmírňování dopadů negativních a pro zlepšení přístupu postiženého obyvatelstva k opravným prostředkům;

10.  upozorňuje na svůj dlouhodobý závazek k podpoře lidských práv a prosazování demokratických hodnot, který se mimo jiné odráží v každoročním udělování Sacharovovy ceny za svobodu myšlení, v práci podvýboru pro lidská práva a v měsíčních plenárních rozpravách a usneseních zabývajících se případy porušování lidských práv, demokracie a právního státu;

11.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že teroristické organizace a válčící skupiny úmyslně a systematicky ničí a rabují cenná archeologická naleziště, která jsou součástí světového dědictví, s cílem destabilizovat místní obyvatelstvo a podkopat jeho kulturní identitu, přičemž finanční prostředky na své násilné činy tyto organizace a skupiny získávají ilegálním obchodem s ukradenými uměleckými díly; vyzývá proto Komisi, aby ve spolupráci s OSN a UNESCO potírala nelegální obchod s cennými uměleckými díly z válečných zón a aby navrhla iniciativy na ochranu kulturního dědictví v takových zónách; vyzývá Komisi, aby úmyslné ničení společného dědictví lidstva klasifikovala jako zločin proti lidskosti a aby proti němu podnikla odpovídající právní kroky;

Nástroje politik EU pro prosazování lidských práv a demokracie na celém světě

Výroční zpráva EU o lidských právech a demokracii ve světě

12.  vítá přijetí výroční zprávy EU o lidských právech a demokracii ve světě v roce 2014; domnívá se, že výroční zpráva je nezbytným nástrojem kontroly, komunikace a diskuse týkající se politiky EU v oblasti lidských práv, demokracie a zásad právního státu ve světě; vyzývá ESVČ a Komisi, aby zajistily komplexní následná opatření týkající se problémů uvedených ve výroční zprávě, včetně konkrétních návrhů zaměřených na řešení těchto problémů, stejně jako větší provázanost různých zpráv o vnější politice EU v oblasti lidských práv a demokracie;

13.  opakuje své pozvání určené místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce, aby se dvakrát ročně zúčastnila diskuse s poslanci Evropského parlamentu na plenárním zasedání – první diskuse by proběhla v době představení výroční zprávy EU, druhá v reakci na zprávu Parlamentu; zdůrazňuje, že písemné odpovědi Komise a ESVČ na usnesení Parlamentu o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie hrají významnou úlohu v interinstitucionálních vztazích, neboť umožňují systematickou a hloubkovou reakci na všechny body předložené Parlamentem;

14.  vyjadřuje ESVČ a Komisi uznání za jejich vyčerpávající informace o činnosti EU v oblasti lidských práv a demokracie v roce 2014; domnívá se však, že by stávající podoba výroční zprávy o lidských právech a demokracii mohla být zlepšena tím, že bude čitelnější a bude poskytovat lepší přehled konkrétních dopadů opatření EU na lidská práva a demokracii ve třetích zemích a o dosaženém pokroku; požaduje dále podávání zpráv o opatřeních přijatých v reakci na usnesení Parlamentu o případech porušování lidských práv, demokracie a právního státu;

15.  v tomto ohledu doporučuje, aby ESVČ zaujala při vypracovávání návrhu výroční zprávy analytičtější přístup, avšak nadále poskytovala informace o provádění strategického rámce a akčního plánu EU; domnívá se, že by výroční zpráva neměla pouze vyzdvihovat úspěchy EU a osvědčené postupy v dané oblasti, ale rovněž uvádět, jakým výzvám a omezením EU při vynakládaném úsilí o prosazování lidských práv a demokracie ve třetích zemích čelí a jak se lze poučit v souvislosti s konkrétními opatřeními, jež budou uskutečňována v nadcházejících letech;

16.  zachovává i nadále názor, že by zprávy o jednotlivých zemích předkládané ve výroční zprávě měly být méně popisné a méně statické, ale spíše více odrážet provádění strategií těchto zemí v oblasti lidských práv a poskytovat přehled o dopadech opatření ze strany EU v daných zemích;

Strategický rámec EU a (nový) akční plán EU pro lidská práva a demokracii

17.  opakuje svůj názor, že přijetí strategického rámce EU a prvního akčního plánu EU pro lidská práva a demokracii v roce 2012 bylo pro Unii velkým milníkem, neboť bez výjimky začlenilo lidská práva a demokracii do jejích vztahů s okolním světem;

18.  vítá skutečnost, že Rada přijala v červenci roku 2015 nový akční plán pro lidská práva a demokracii na období 2015–2019; oceňuje, že ESVČ v průběhu vyhodnocování prvního akčního plánu a vypracovávání návrhu plánu nového konzultovala Komisi, Parlament, členské státy, občanskou společnost a regionální a mezinárodní organizace;

19.  vítá obnovený závazek EU prosazovat a chránit lidská práva a podporovat demokracii na celém světě; bere na vědomí, že akční plán si klade za cíl, aby byla EU schopna zaujmout soustředěnější, systematičtější a koordinovanější přístup v oblasti lidských práv a demokracie a posilovat dopad svých politik a nástrojů na místě; v tomto ohledu podporuje označení pěti strategických oblastí činnosti za prioritní;

20.  vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, ESVČ, Komisi, Radu a členské státy, aby zajistily účinné a soudržné provádění nového akčního plánu; upozorňuje zejména na skutečnost, že je důležité zefektivnit a maximalizovat místní dopad nástrojů, které EU používá na podporu dodržování lidských práv a demokracie ve světě; zdůrazňuje, že je třeba rychle a odpovídajícím způsobem reagovat na porušování lidských práv; opakuje, že je důležité posílit úsilí o začlenění lidských práv a demokracie do veškeré vnější činnosti EU, a to i na vysoké politické úrovni;

21.  zdůrazňuje, že EU musí vyčlenit dostatečné zdroje a zajistit odborné znalosti za účelem splnění ambiciózních cílů stanovených v novém akčním plánu, a to jak pokud jde o specializované lidské zdroje v delegacích a na ústředí, tak o finančních prostředky, které jsou k dispozici na jednotlivé projekty;

22.  opakuje svůj názor, že má-li být v oblasti lidských práv a demokracie dosaženo soudržných a soustavných pokroků, je zapotřebí, aby mezi členskými státy a orgány EU existoval pevný konsenzus a fungovala posílená spolupráce; připomíná, že akční plán se týká jak EU, tak členských států; rozhodně proto zdůrazňuje, že by členské státy měly bez výjimky převzít více odpovědnosti za provádění akčního plánu a strategického rámce EU a využít je jako svůj vlastní projekt pro prosazování lidských práv a demokracie na dvoustranné i mnohostranné úrovni; s uspokojením bere na vědomí plánované průběžné hodnocení nového akčního plánu a zdůrazňuje význam inkluzivních konzultací s cílem důsledně tyto výsledky dosažené při prosazování lidských práv zohledňovat;

23.  v této souvislosti požaduje, aby Rada pro zahraniční věci pravidelně projednávala témata týkající se demokracie a lidských práv; opakuje svou výzvu adresovanou Radě pro zahraniční věci, aby pořádala každoroční veřejnou rozpravu o činnosti EU v oblasti lidských práv a demokracie;

24.  vyjadřuje uznání ESVČ a Komisi za podávání zpráv o provádění prvního akčního plánu a očekává, že tyto zprávy budou podávány i v rámci plánu nového; připomíná navíc své odhodlání být k novému akčnímu plánu úzce přidružen a konzultován o jeho provádění;

25.  vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby ve spolupráci se všemi členy Komise vypracovala návrh programu, který začlení lidská práva do různých činností EU, zejména do oblasti rozvoje, migrace, životního prostředí, zaměstnanosti, ochrany údajů na internetu, obchodu, investic, technologií a podnikání;

Přehled dalších politických nástrojů EU

Mandát zvláštního zástupce EU pro lidská práva

26.  připomíná význam mandátu zvláštního zástupce EU pro lidská práva, pokud jde o posilování viditelnosti a efektivity EU při ochraně a podpoře lidských práv a demokratických zásad po celém světě; oceňuje stávajícího držitele tohoto mandátu za jeho významné úspěchy a pravidelné výměny názorů s Parlamentem i s občanskou společností;

27.  vítá prodloužení mandátu zvláštního zástupce EU pro lidská práva do února 2017 a opakuje svůj požadavek, aby se z této funkce stal mandát stálý; vyzývá proto k přepracování mandátu tak, aby zvláštní zástupce EU pro lidská práva měl právo iniciativy, přiměřené lidské a finanční zdroje a možnost vyjadřovat se veřejně, podávat zprávy o výsledcích návštěv ve třetích zemích a sdělovat postoj EU k záležitostem v oblasti lidských práv, s cílem posílit úlohu zvláštního zástupce pro lidská práva zvýšením jeho viditelnosti a účinnosti jeho úřadu;

28.  opakovaně vyzývá Radu, aby v mandátech zvláštních zástupců EU pro jednotlivé zeměpisné oblasti stanovila, že jsou povinni úzce spolupracovat se zvláštním zástupcem EU pro lidská práva;

Strategie pro oblast lidských práv v jednotlivých zemích a úloha delegací EU

29.  konstatuje, že Politický a bezpečnostní výbor v návaznosti na společné úsilí delegací EU, orgánů a institucí EU a členských států schválil 132 strategií v oblasti lidských práv pro jednotlivé země; opakovaně vyjadřuje svou podporu cíli strategií v oblasti lidských práv pro jednotlivé země, jímž je přizpůsobit činnost EU v každé zemi její konkrétní situaci a potřebám; zdůrazňuje, že je třeba, aby byly strategie v oblasti lidských práv pro jednotlivé země nepřetržitě hodnoceny a v případě potřeby upraveny, a vyzývá k dalšímu zlepšení spolupráce, komunikace a výměny informací mezi delegacemi EU, velvyslanectvími členských států a orgány a institucemi EU při vypracovávání a provádění strategií v oblasti lidských práv pro jednotlivé země;

30.  opakuje svůj požadavek, aby měli k obsahu strategií ve správném formátu přístup poslanci Evropského parlamentu, aby mohli řádně a transparentně vykonávat své povinnosti; doporučuje, aby ESVČ a Komise navenek sdělovaly cíl každé strategie s cílem zvýšit transparentnost strategií v oblasti lidských práv pro jednotlivé země; trvá na tom, aby ESVČ zařadila do každé jednotlivé strategie jasné a měřitelné ukazatele pokroku;

31.  důrazně upozorňuje na skutečnost, že je důležité přihlížet ke strategiím v oblasti lidských práv pro jednotlivé země na všech úrovních tvorby politik, jež se konkrétních třetích zemí týkají, a to i při přípravě politických dialogů na vysoké úrovni, dialogů o lidských právech, strategických dokumentů pro jednotlivé země a ročních akčních programů;

32.  vítá, že všechny delegace a mise společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) jmenovaly kontaktní osoby pro otázky lidských práv nebo rovnosti žen a mužů; konstatuje však, že informace, jež jsou k dispozici veřejnosti on-line, jsou v mnoha případech zastaralé, a vyzývá proto k jejich rychlé revizi;

33.  připomíná své doporučení adresované vysoké představitelce, místopředsedkyni Komise a ESVČ, aby vypracovaly jasné operační pokyny, pokud jde o úlohu kontaktních osob v rámci delegací, aby tyto osoby byly oprávněny skutečně vykonávat funkci poradců pro otázky lidských práv a aby měly možnost účinně vykonávat svou činnost konzistentním a inkluzivním způsobem s cílem zlepšit práci delegací; domnívá se, že by práce kontaktních osob pro otázky lidských práv měla být rovněž podporována diplomatickým personálem členských států; zastává názor, že činnost kontaktních osob pro otázky lidských práv by měla být zcela nezávislá, neměla by podléhat politickým vlivům a neměla by být znemožňována vnitrostátními orgány třetích zemí, zejména pokud jde o jejich kontakty s bojovníky za lidská práva a občanskou společnost;

Dialogy a konzultace na téma lidských práv

34.  uznává, že dialogy o lidských právech se třetími zeměmi mohou být účinným nástrojem dvoustranných vztahů a spolupráce v rámci prosazování a ochrany lidských práv, pokud nejsou cílem samy o sobě, ale prostředkem k zajištění konkrétních závazků a výkonů protistrany; vítá a podporuje proto zahájení dialogu o lidských právech s rostoucím počtem zemí, například s Myanmarem/Barmou; v této souvislosti pozitivně vnímá například šesté kolo dialogu o lidských právech mezi EU a Moldavskem;

35.  naléhavě vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise a ESVČ, aby byly dialogy o lidských právech a příslušné semináře pro občanskou společnost jasně orientovány na výsledky a odrážely strategie v oblasti lidských práv pro jednotlivé země; naléhavě vyzývá ESVČ, aby do tohoto procesu soustavně zařazovala přípravný dialog s organizacemi občanské společnosti, který by měl automaticky přispívat k samotnému dialogu o lidských právech; dále trvá na tom, aby vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyně Komise, zvláštní zástupce EU pro lidská práva a ESVČ v průběhu dialogů o lidských právech odpovědným a transparentním způsobem systematicky upozorňovali na jednotlivé případy ohrožených nebo vězněných obhájců lidských práv a politických vězňů a porušování lidských práv; považuje za zásadní, aby ESVČ systematicky zajišťovala dodržování všech závazků přijatých v průběhu každého z dialogů o lidských právech;

36.  opakuje svou výzvu adresovanou ESVČ, aby ve spolupráci s občanskou společností a organizacemi na ochranu lidských práv vytvořila komplexní mechanismus pro monitorování a přezkum fungování dialogů o lidských právech s cílem zlepšit jejich dopad; domnívá se, že pokud jsou tyto dialogy soustavně neúspěšné, je nutné z toho vyvodit politické závěry a v dotčené zemi použít jiné nástroje na podporu prosazování lidských práv; konstatuje v této souvislosti, že dialog o lidských právech s Ruskem byl v roce 2014 pozastaven, a rovněž konstatuje, že dialogy o lidských právech, jako např. dialog s Čínou a Běloruskem, ani nadále nevedou k žádoucím výsledkům; naléhavě proto ESVČ vyzývá, aby důkladně přepracovala svou strategii v oblasti lidských práv vůči Rusku a Číně;

37.  vyzývá EU a její delegace, společně s občanskou společností, k posílení politického dialogu s vládami, které porušují lidská práva a zásady demokracie a právního státu, a trvá na tom, že politický dialog o lidských právech mezi EU a třetími zeměmi musí pokrývat širší a komplexnější definici zákazu diskriminace, mimo jiné pokud jde o diskriminaci osob LGBTI, diskriminaci na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení, pohlaví, rasového nebo etnického původu, věku, postižení nebo sexuální orientace; zdůrazňuje, že rozvojová pomoc by měla být zachována, nebo dokonce posílena zejména v zemích, které v oblasti rozvoje a dodržování lidských práv vykazují slabé výsledky, měla by však být poskytována přednostně prostřednictvím organizací občanské společnosti a místních nevládních partnerů a měla by být soustavně sledována, a to souběžně se závazky vlád ke zlepšování stavu lidských práv v dané oblasti;

38.  uznává význam doplňujících opatření vůči jednotlivcům (cílené sankce, jako je zmrazení majetku nebo zákaz cestování) při jednání s autoritářskými režimy v případě, že dialogy jsou soustavně neúspěšné;

Obecné zásady EU týkající se lidských práv

39.  vítá skutečnost, že Rada v květnu 2014 přijala obecné zásady EU v oblasti lidských práv ohledně svobody projevu online a offline; připomíná však, že ESVČ požádala o to, aby vyjasnila postup výběru témat, na která se obecné zásady EU vztahují, a aby v této věci před výběrem daných témat rovněž konzultovala Parlament a občanskou společnost;

40.  opakovaně vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise a ESVČ, aby účinně a vytrvale uplatňovaly obecné zásady EU týkající se mezinárodního humanitárního práva(38), a to i v souvislosti s konflikty a humanitárními krizemi v zemích, jako je Sýrie, Irák, Libye a Ukrajina; doporučuje v této souvislosti, aby ESVČ podporovala organizace občanské společnosti, které prosazují dodržování obecných zásad EU týkajících se mezinárodního humanitárního práva státními i nestátními subjekty; naléhavě navíc vyzývá, aby EU aktivně používala všechny nástroje, jež má k dispozici, s cílem posílit dodržování těchto zásad výše uvedenými subjekty; vyzývá EU a její členské státy, aby se podílely na probíhající iniciativě Švýcarska a Mezinárodního výboru Červeného kříže, jejímž cílem je zlepšit dodržování mezinárodního humanitárního práva;

41.  důrazně upozorňuje na význam systematického posuzování provádění obecných zásad EU v oblasti lidských práv, včetně provádění obecných zásad EU v oblasti prosazování a ochrany práv dítěte, prostřednictvím řádně definovaných měřítek; domnívá se, že za účelem zajištění řádného provádění těchto obecných zásad je nezbytné přijmout další opatření zaměřená na zvyšování povědomí o jejich obsahu mezi zaměstnanci ESVČ a delegací EU a na zastoupeních členských států v zahraničí; znovu opakuje svou výzvu určenou organizacím občanské společnosti a lidskoprávním organizacím, aby se aktivněji zapojily do výběru, vypracovávání, hodnocení a přezkumu obecných zásad;

Lidská práva a demokracie ve vnějších politikách a nástrojích EU

42.  připomíná, že se EU zavázala k tomu, že lidská práva a demokracie budou v jejích vztazích se třetími zeměmi zaujímat ústřední místo; zdůrazňuje tudíž, že prosazování lidských práv a demokratických zásad je nutné podporovat prostřednictvím všech politik EU a vhodných finančních nástrojů, jež mají vnější rozměr, jako jsou politika rozšíření a politika sousedství, společná bezpečnostní a obranná politika a politiky v oblasti rozvoje, obchodu, migrace a spravedlnosti a vnitřních věcí; zdůrazňuje v této souvislosti nedávné snahy EU o to, aby se porušování lidských práv začlenilo mezi ukazatele systému včasného varování propojeného s přijímáním protikrizových opatření;

43.  zdůrazňuje, že podle Smlouvy je EU povinna zajistit, aby všechny její vnější politiky a činnosti byly koncipovány a prováděny s cílem konsolidovat a podporovat lidská práva a právní stát;

44.  vnější finanční nástroje EU považuje za důležitý nástroj podpory a ochrany hodnot demokracie a lidských práv v zahraničí; připomíná své výzvy ke zlepšení soudržnosti rozmanitých tematických a zeměpisných nástrojů;

45.  bere na vědomí úsilí Komise o splnění svého závazku zařazovat ustanovení o lidských právech do svých posouzení dopadů týkajících se legislativních a nelegislativních návrhů, prováděcích opatření a obchodních dohod; naléhavě vyzývá Komisi, aby zlepšila kvalitu a komplexnost posouzení dopadů a následná opatření a zajistila, že do nich budou systematicky začleňovány otázky lidských práv; zdůrazňuje úlohu, kterou by v tomto procesu mohla hrát občanská společnost;

Rozšíření a politika sousedství

46.  připomíná, že politika rozšíření EU je jedním z nejsilnějších nástrojů pro posilování dodržování lidských práv a demokratických zásad; vyjadřuje politování nad rozhodnutím Junckerovy Komise výslovně zmrazit další rozšiřování EU, avšak vítá skutečnost, že byl v rámci přístupových jednání o kapitolách vztahujících se na soudní a základní práva a spravedlnost, svobodu a bezpečnost zaujat nový přístup, který náležitě přihlíží k tomu, kolik času je pro řádné provedení těchto reforem zapotřebí;

47.  vyjadřuje znepokojení nad zhoršením svobody projevu a sdělovacích prostředků v některých zemích procesu rozšíření a v několika zemích evropského sousedství; zdůrazňuje, že je naléhavě zapotřebí posílit nezávislost sdělovacích prostředků a transparentnost jejich vlastnictví v těchto zemích a zabývat se otázkou politického a ekonomického tlaku na novináře, který často vede k cenzuře a autocenzuře; vyzývá Komisi, aby i nadále monitorovala dodržování svobody projevu a sdělovacích prostředků a aby tato otázka zůstala v rámci procesu přístupových jednání hlavní prioritou;

48.  hluboce lituje skutečnosti, že řádné provádění právních rámců na ochranu menšin i nadále zůstává problémem, jak uvádí Komise ve své strategii rozšíření na roky 2014–2015(39); vyzývá země procesu rozšíření, aby zvýšily své úsilí o vytvoření kultury přijímání menšin zlepšením začleňování menšin do rozhodovacího procesu a vzdělávacího systému, přičemž je třeba věnovat zvláštní pozornost romským dětem; naléhavě žádá EU, aby v celém procesu rozšiřování důsledně sledovala provádění opatření na ochranu lidských práv, včetně práv osob náležejících k menšinám, a opatření zaměřená na odstranění všech forem diskriminace, včetně trestných činů páchaných z nenávisti na základě sexuální orientace;

49.  se znepokojením bere na vědomí úpadek demokratické politické kultury v některých kandidátských a potenciálních kandidátských zemích a v řadě zemí evropského sousedství; připomíná, že řádná správa věcí veřejných, dodržování zásad právního státu, svobody přesvědčení a lidských práv, politický dialog, nalézání kompromisů a zapojení všech zúčastněných stran do rozhodovacího procesu tvoří jádro demokratických režimů; se stejným znepokojením bere na vědomí, že země procesu rozšíření dosáhly při prosazování nezávislosti soudnictví a potírání korupce pouze malého pokroku; spolu s Komisí naléhavě vyzývá země procesu rozšíření, aby usilovaly o dosažení věrohodných výsledků v oblasti vyšetřování, stíhání a vynášení pravomocných rozsudků;

50.  připomíná v souvislosti s probíhajícím přezkumem evropské politiky sousedství, že SEU stanoví, že Unie rozvíjí se zeměmi ve svém sousedství výsadní vztahy založené na hodnotách EU, k nimž patří dodržování lidských práv a demokracie(40); rovněž připomíná, že po arabském jaru v roce 2011 EU nově definovala svou politiku sousedství na základě zásady „víc za víc“, jejímž cílem je posílit demokratické instituce a dosáhnout pokroku v oblasti lidských práv; zdůrazňuje skutečnost, že závažné výzvy, kterým sousedství EU v posledních letech čelilo – jako je šířící se nestabilita a konflikt na Blízkém východě a v severní Africe tvořící živnou půdu pro extremistické a džihádistické skupiny a rovněž lidské utrpení v důsledku počínání Ruska – měly značný dopad na dodržování lidských práv a demokratických zásad;

51.  vyjadřuje proto své přesvědčení o tom, že jádrem revidované evropské politiky sousedství by mělo i nadále být úsilí o prosazování lidských práv a demokratických zásad; připomíná, že podpora lidských práv a demokracie jsou jak v zájmu partnerských zemí, tak v zájmu EU;

52.  zdůrazňuje, že by EU měla pokračovat v aktivní podpoře demokratických a účinných institucí zabývajících se lidskými právy, občanské společnosti a svobodných sdělovacích prostředků v sousedních zemích; v této souvislosti bere s uspokojením na vědomí pokračující výraznou podporu v rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva a nástroje pro občanskou společnost; stejně tak vítá soustavné a účinné úsilí Evropské nadace pro demokracii (EED) o prosazování demokracie a dodržování základních práv a svobod v rámci východního a jižního sousedství, jak se uvádí v první hodnotící zprávě Parlamentu týkající se činnosti EED(41); důrazně vybízí EU a její členské státy, aby i nadále poskytovaly pobídky a sdílely zkušenosti s procesy přechodu s cílem podpořit demokratické reformy ve svém sousedství;

53.  domnívá se, že je naprosto nezbytné ukončit ruskou agresi na Ukrajině a zajistit stabilitu a dodržování lidských práv;

Obchod ve službách lidských práv

54.  opětovně vyjadřuje svou podporu systematickému začleňování doložek o lidských právech do všech mezinárodních dohod mezi EU a třetími zeměmi, přičemž je třeba zohlednit mimo jiné evropský sociální dialog a pracovní normy Mezinárodní organizace práce; vyzývá Komisi, aby účinně a systematicky sledovala a hodnotila provádění doložek o lidských právech a pravidelně informovala Parlament o dodržování lidských práv v partnerských zemích; vítá skutečnost, že Rada systematičtěji uplatňuje restriktivní opatření vůči třetím zemím, které svévolně porušují své závazky v oblasti lidských práv; v této souvislosti doporučuje, aby ve všech případech, kdy dojde k hrubému porušení lidských práv ve třetí zemi, s níž byla uzavřena dohoda, učinila EU konkrétní kroky k přijetí vhodných opatření, jak stanoví doložky o lidských právech;

55.  vítá, že dne 1. ledna 2014 vstoupil v platnost nový všeobecný systém referencí (GSP) (nařízení (EU) č. 978/2012); vítá skutečnost, že 14 zemím byly na konci roku 2014 uděleny preference GSP+, a připomíná, že tyto země jsou povinny zachovat ratifikaci 27 základních mezinárodních úmluv a rovněž sledovat jejich účinné provádění v souladu s kritérii stanovenými těmito úmluvami a EU; se zájmem očekává, že Komise řádně a transparentně posoudí  situaci ohledně ratifikace a účinného uplatňování dohod ze strany zemí požívajících systém preferencí GSP+ a podá o tom do konce roku 2015 Parlamentu a Radě zprávu; znovu doporučuje, aby byl Římský statut v budoucnu doplněn na uvedený seznam úmluv;

Podnikání a lidská práva

56.  zastává názor, že obchod může jít ruku v ruce s dodržováním lidských práv a že obec podnikatelů může hrát významnou úlohu v oblasti podpory lidských práv a demokracie; je přesvědčen, že podpora lidských práv by se měla opírat o spolupráci mezi vládou a soukromým sektorem; znovu v této souvislosti opakuje, že evropské podniky by měly učinit náležitá opatření, která zajistí, aby při jejich činnosti ve třetích zemích byla dodržována lidská práva; kromě toho opakuje, že je důležité, aby EU prosazovala sociální odpovědnost podniků a aby evropské podniky převzaly při prosazování mezinárodních standardů v oblasti obchodu a lidských práv klíčovou úlohu; kromě toho vyzývá EU, aby se aktivně zapojila do 12. zasedání pracovní skupiny OSN pro problematiku lidských práv a nadnárodních korporací a jiných podnikatelských subjektů a aby podporovala úsilí o sladění svých politik se směrnicí OECD pro nadnárodní podniky; doporučuje EU a jejím členským státům, aby se zapojily do diskuse o právně závazném mezinárodním nástroji pro podnikání a lidská práva v rámci systému OSN;

57.  je s ohledem na výše uvedené přesvědčen, že ESVČ by měla požadovat, aby delegace EU spolupracovaly se společnostmi EU, které působí ve třetích zemích, s cílem zajistit dodržování lidských práv v rámci jejich obchodní činnosti; dále připomíná svůj požadavek, aby delegace EU stanovily dodržování lidských práv v rámci obchodní činnosti jako prioritu v místních výzvách k předkládání návrhů, které probíhají v rámci Evropského nástroje pro demokracii a lidská práva, a aby delegace EU podnikaly veškeré nezbytné kroky na ochranu obhájců lidských práv v souladu s obecnými zásadami EU týkajícími se obhájců lidských práv;

58.  opakuje svou výzvu, aby Komise do konce roku 2015 předložila zprávu o uplatňování obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv(42) v členských státech EU;

59.  vyzývá EU ke spojenému úsilí o vyřešení problému zabírání půdy tím, že v dotčených zemích a u podniků EU a dalších evropských podniků, které jsou v dotčených zemích přítomny, bude prosazovat vhodné záruky, jež by zabírání půdy zabraňovaly;

60.  vyzývá EU, aby vytvořila pilotní projekt týkající se nedělitelnosti lidských práv, otázek spojených s půdou (zabírání půdy a nuceného vystěhování) a soudržnosti politik EU v této oblasti; vyzývá EU, aby podala zprávu o svém posuzování možnosti přistoupit k Opčnímu protokolu k Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech v souladu se závazkem přijatým v rámci akčního plánu EU pro lidská práva a demokracii na rok 2015;

Lidská práva a rozvoj

61.  zastává názor, že by rozvojová spolupráce měla jít ruku v ruce s prosazováním lidských práv a demokratických zásad; připomíná v této souvislosti, že OSN uvedla, že pokud nebude uplatňován přístup založený na dodržování lidských práv, nebude možné plně dosáhnout rozvojových cílů; připomíná rovněž, že se EU zavázala k podpoře partnerských zemí s přihlédnutím k jejich situaci v oblasti rozvoje a k jejich pokroku, pokud jde o lidská práva demokracii; žádá zahrnutí jasně definovaných výsledkových rámců do všech nástrojů s cílem zajistit začlenění marginalizovaných a ohrožených skupin a systematicky uplatňovat přístup založený na lidských právech;

62.  vítá pracovní dokument útvarů Komise o přístupu založeném na lidských právech týkajícím se všech lidských práv, včetně práv žen a dívek, v zájmu rozvojové spolupráce EU, který byl zveřejněn v dubnu 2014 a který Rada uvítala; vybízí Komisi, aby sledovala uplatňování přístupu založeného na dodržování práv a zajistila, aby lidská práva a rozvojová spolupráce se v dané oblasti vzájemně podporovaly; vyzývá Komisi, aby podávala transparentní a veřejné hodnocení toho, jakým způsobem je soubor opatření EU prosazující přístup k rozvojové spolupráci založený na dodržování práv prováděn; naléhavě vyzývá EU, aby prostřednictvím účinného, důsledného a uváženého využívání všech dostupných nástrojů na podporu a ochranu lidských práv a jejich zastánců a v zájmu účinnosti své politiky rozvojové pomoci posilovala své přední postavení světového podporovatele lidských práv, v souladu s novými cíli udržitelného rozvoje (tzv. SDG 16);

63.  vítá přijetí ambiciózního programu pro udržitelný rozvoj do roku 2030 na zvláštním summitu OSN v New Yorku a rovněž vedoucí úlohu EU v tomto procesu, zejména pokud jde o zahrnutí základních hodnot EU, jako jsou lidská práva a řádná správa; vnímá pozitivně, že tento nový program zřetelně vychází ze závazků v oblasti lidských práv a že jeho 17 záměrů a 169 cílů usiluje o dosažení lidských práv pro všechny; sdílí vizi tohoto dokumentu, jíž je všeobecné dodržování lidských práv a lidské důstojnosti, zásad právního státu, spravedlnosti, rovnosti a zákazu diskriminace, respektu k rase, etniku a kulturní rozmanitosti a rovných příležitostí, jež umožňují plné využití lidského potenciálu a přispívají ke sdílené prosperitě; zdůrazňuje, že je nutné zajistit, aby agenda pro udržitelný rozvoj do roku 2030, monitorovací opatření v jejím rámci a její budoucí provádění všemi zúčastněnými stranami, a to i občanskou společností a soukromým sektorem, vycházely z přístupu založeného na lidských právech a rovnosti žen a mužů, a rovněž z cílů v oblasti vymýcení chudoby, snížení nerovnosti a sociálního vyloučení a demokratizace hospodářství;

64.  zdůrazňuje význam soudržnosti politik ve prospěch rozvoje pro naplňování nové agendy pro udržitelný rozvoj; upozorňuje na to, že přístup založený na lidských právech by měl vést k hlubšímu pochopení konceptu soudržnosti politik ve prospěch rozvoje, neboť bez odstranění překážek, jež brání naplňování práv, nelze v oblasti udržitelného rozvoje a odstraňování chudoby dosáhnout pokroku;

65.  znovu opakuje, že je třeba se bezodkladně zabývat celosvětovým břemenem nemocí souvisejících s chudobou a zanedbávaných nemocí; žádá vypracování ambiciózní dlouhodobé politické strategie a akčního plánu pro celosvětové zdraví, inovace a přístup k léčivům, jež bude mimo jiné zahrnovat investice do výzkumu a vývoje, s cílem zabezpečit právo na náležitou životní úroveň z hlediska zdraví a dobrých životních podmínek pro každého člověka bez diskriminace na základě rasy, náboženského vyznání, politického přesvědčení, ekonomické či sociální situace, pohlavní identity či sexuální orientace;

66.  trvá na tom, že akční program z Addis Abeby představuje závazek k poskytování všeobecné minimální úrovně sociální ochrany, všeobecné zdravotní péče a základních veřejných služeb pro všechny, včetně zdravotní péče a vzdělávání;

67.  bere s uspokojením na vědomí pokyny týkající se boje proti terorismu vypracované ESVČ a Komisí a schválené Radou, jejichž cílem je zajištění dodržování lidských práv při plánování a provádění projektů pomoci v boji proti terorismu ve třetích zemích; vyzývá ESVČ a Komisi, aby zajistily účinné uplatňování těchto pokynů, přičemž je nutné začít jejich všeobecným rozšířením; v této souvislosti připomíná, že dodržování základních práv a svobod je nezbytným předpokladem úspěšnosti protiteroristických politik, což se týká i využívání digitálních technologií v oblasti sledování; podporuje mezinárodní úsilí o zastavení porušování lidských práv, kterého se dopouští ISIS/DÁ'IŠ;

Práva původního obyvatelstva

68.  vyzývá ESVČ, Komisi a členské státy, aby v souladu s výsledným dokumentem Světové konference o původním obyvatelstvu (rezoluce Valného shromáždění OSN č. 69/2(43)) podpořily přezkum mandátu mechanismu odborníků pro práva původního obyvatelstva s cílem monitorovat, vyhodnocovat a zlepšovat uplatňování Deklarace o právech původních obyvatel; naléhavě vyzývá členské státy, aby požadovaly, aby všichni zmocněnci pro zvláštní postupy věnovali mimořádnou pozornost otázkám týkajícím se žen a dívek z řad původního obyvatelstva a aby o svých zjištěních systematicky informovaly Radu OSN pro lidská práva; naléhavě žádá ESVČ a členské státy, aby aktivně podporovaly celosystémový akční plán pro původní obyvatelstvo, o jehož vypracování požádalo Valné shromáždění OSN ve své rezoluci ze září 2014, zejména co se týče organizace pravidelných konzultací s původním obyvatelstvem coby součásti tohoto procesu; vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že v některých oblastech západní Afriky jsou osoby trpící duševními poruchami připoutávány ke stromům v lesích nebo zanechávány v ulicích, přičemž se jedná o obecně rozšířenou praxi, která má souhlas místních komunit;

Činnost EU v oblasti migrace a uprchlíků

69.  vyjadřuje hluboké znepokojení a solidaritu, pokud jde o velký počet uprchlíků a migrantů, kteří trpí v důsledku závažného porušování lidských práv jakožto oběti konfliktů, pronásledování, selhání státní správy a sítí nezákonné imigrace, obchodu s lidmi, pašování, extremistických skupin a zločineckých gangů; vyjadřuje rovněž hluboké politování nad tragickými ztrátami na životech lidí, kteří se snaží dostat k hranicím EU;

70.  zdůrazňuje, že je naléhavě nutné řešit základní příčiny migračních toků, a zabývat se tudíž vnějším rozměrem uprchlické krize, včetně nalezení udržitelných řešení konfliktů v našem sousedství, a to rozvíjením spolupráce a partnerství s dotčenými třetími zeměmi a prostřednictvím vnějších politik EU; zdůrazňuje, že je nutné zaujmout k migraci komplexní přístup založený na dodržování lidských práv, a vyzývá EU, aby posílila svou spolupráci s OSN, včetně jejích agentur, jakož i s regionálními organizacemi, vládami a nevládními organizacemi s cílem řešit základní příčiny migračních toků a zlepšit situaci v uprchlických táborech v blízkosti oblastí konfliktu; znovu vyzývá EU, aby zajistila, že veškeré dohody o spolupráci v oblasti migrace a zpětném přebírání osob se státy, které nejsou členy EU, budou v souladu s mezinárodním právem; připomíná, že globální strategie v oblasti migrace úzce souvisí s rozvojovými a humanitárními politikami, včetně vytváření humanitárních koridorů a udělování víz z humanitárních důvodů, jakož i s jinými vnějšími politikami; bere na vědomí operaci námořních sil pod vedením Evropské unie – Středomoří (EUNAVFOR) zaměřenou proti převaděčům lidí a obchodníkům s lidmi ve Středomoří; zdůrazňuje rovněž, že je naléhavě zapotřebí vypracovat na úrovni Unie důraznější politiky, aby bylo možné řešit naléhavé problémy spojené s migranty a uprchlíky a nalézt efektivní, spravedlivý a udržitelný mechanismus sdílení zátěže mezi členskými státy; vyzdvihuje opatření navržená Komisí dne 9. září 2015 za účelem řešení uprchlické krize, jako je např. plánovaná revize dublinského nařízení;

71.  vyzývá EU a členské státy, aby prostřednictvím vnějších politik zvýšily svou podporu boji proti obchodování s lidmi, se zvláštním důrazem na ochranu obětí, zejména nezletilých; je pevně přesvědčen, že by EU měla posílit spolupráci se třetími zeměmi a dalšími relevantními subjekty, která by se zaměřila na výměnu osvědčených postupů a přispěla k rozbití mezinárodních sítí obchodníků; znovu opakuje, že je třeba, aby všechny členské státy EU prováděly směrnici EU o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí(44) a strategie EU pro vymýcení obchodu s lidmi na období let 2012–2016(45);

72.  upozorňuje, že v roce 2014 bylo v důsledku katastrof vyvolaných výkyvy počasí vysídleno 17,5 milionu osob; připomíná, že tato vysídlení se týkají především jižních regionů, které jsou nejvíce vystaveny dopadům změny klimatu; v této souvislosti zdůrazňuje, že z 85 % dochází k těmto vysídlením v rozvojových zemích, především v rámci jedné země či v rámci regionů určitých zemí; připomíná, že v rámci rozvojových cílů tisíciletí se členské státy EU zavázaly k tomu, že na financování rozvojové pomoci vyčlení 0,7 % HDP;

73.  žádá, aby se EU aktivně podílela na diskusi o pojmu „klimatický uprchlík“, a to včetně možného právního vymezení tohoto pojmu v mezinárodním právu či v jakékoli právně závazné mezinárodní dohodě;

74.  opakuje svou výzvu k vypracování společného postoje EU týkajícího se používání bezpilotních letounů vybavených zbraněmi, který by podporoval dodržování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva a řešil by takové otázky, jako je právní rámec, proporcionalita, odpovědnost, ochrana civilního obyvatelstva a transparentnost; znovu naléhavě vyzývá EU, aby zakázala vývoj, výrobu a používání plně autonomních zbraní, které umožňují vést útoky bez zásahu lidí; vyzývá EU, aby se postavila proti mimosoudnímu a cílenému zabíjení a tyto praktiky zakázala a aby se zavázala k zajištění přijetí vhodných opatření v souladu se svými domácími a mezinárodními právními povinnostmi, existují-li oprávněné důvody se domnívat, že jednotlivec nebo subjekt v její jurisdikci může být zapojen do nezákonného cíleného zabíjení v zahraničí;

Mezinárodní kulturní a sportovní akce a lidská práva

75.  je vážně znepokojen skutečností, že některé velké sportovní akce jsou pořádány autoritativními státy, ve kterých dochází k porušování lidských práv a základních svobod; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby mezi širokou veřejností probíhaly osvětové kampaně zaměřené na nutnost zajistit dodržování lidských práv v souvislosti se sportovními akcemi, včetně problému nucené prostituce a obchodování s lidmi; vyzývá EU a členské státy, aby spolupracovaly s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a jinými mnohostrannými fóry, jakož i s vnitrostátními sportovními federacemi, podnikovými subjekty a organizacemi občanské společnosti s cílem zajistit plné dodržování lidských práv na těchto akcích, včetně toho, aby dodržování lidských práv bylo jedním z rozhodujících kritérií pro přidělení pořadatelství velkých mezinárodních sportovních událostí; v této souvislosti věnuje zvláštní pozornost nadcházejícím mistrovstvím světa ve fotbale v Rusku v roce 2018 a v Kataru v roce 2022 a olympijským hrám v Pekingu v roce 2022;

Činnost EU v rámci mnohostranných organizací

76.  opakovaně vyjadřuje svou plnou podporu pevnému závazku EU prosazovat pokrok v oblasti lidských práv a demokratických zásad prostřednictvím spolupráce se strukturami Organizace spojených národů a jejích specializovaných agentur, Radou Evropy, OBSE a OECD v souladu se články 21 a 220 SEU; vítá proto přijetí cílů udržitelného rozvoje;

77.  dále opakuje, že je důležité, aby se EU aktivně a důsledně angažovala ve všech mechanismech OSN v oblasti lidských práv, zejména ve Třetím výboru Valného shromáždění OSN a v Radě OSN pro lidská práva; oceňuje úsilí, jež ESVČ, delegace EU v New Yorku a Ženevě a členské státy vynakládají za účelem dosažení jednotnějšího postupu EU v oblasti lidských práv na úrovni OSN; vybízí EU k vyvíjení většího úsilí o prosazení svých názorů, a to i prostřednictvím intenzivnějšího uplatňování stále rozšířenější praxe meziregionálních iniciativ a spolusponzorování a iniciování rezolucí;

78.  připomíná, že je důležité zachovat institucionalizovaný postup vysílání parlamentních delegací na schůze Valného shromáždění OSN; vítá obnovení této praxe v roce 2015 při příležitosti 28. zasedání Rady OSN pro lidská práva;

79.  zdůrazňuje, že v zájmu posílení věrohodnosti a legitimity Rady OSN pro lidská práva musí všichni její členové dodržovat nejpřísnější normy v oblasti lidských práv a plnit své závazky v této oblasti; domnívá se, že lidská práva je třeba prosazovat, rozvíjet a konsolidovat na všech mezinárodních fórech; žádá Komisi, aby veřejně informovala o činnosti a akcích, které uskutečňuje na podporu agendy v oblasti lidských práv, a aby posílila odpovědnost a závazky mezinárodních organizací, jako je WTO a Světová banka (Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, mezinárodní finanční korporace, Multilaterální agentura pro investiční záruky), v oblasti lidských práv;

80.  potvrzuje své pevné odhodlání ukončit beztrestnost nejzávažnějších trestných činů, jež se dotýkají mezinárodního společenství, a zjednávat spravedlnost pro oběti válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidy, a opakovaně tak vyjadřuje svou důraznou podporu práci Mezinárodního trestního soudu; považuje za politováníhodné, že v roce 2014 neratifikoval Římský statut žádný stát; zdůrazňuje odpovědnost za ukončení beztrestnosti a trestní stíhání osob odpovědných za genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny, včetně zločinů souvisejících se sexuálním násilím; vyjadřuje vážné znepokojení nad tím, že některé z příkazů k zatčení nebyly dosud vykonány; naléhavě žádá EU, aby pokračovala ve své důrazné diplomatické a politické podpoře posilování a rozšiřování vztahů mezi Mezinárodním trestním soudem a OSN, zejména v Radě bezpečnosti OSN, jakož i v rámci dvoustranných vztahů a na všech ostatních fórech; vyzývá EU, včetně jejích delegací, jakož i členské státy, aby vyvíjely větší úsilí při prosazování všeobecné platnosti Římského statutu a jeho ratifikace a efektivního uplatňování; vyzývá členské státy, aby Mezinárodnímu trestnímu soudu poskytly nezbytné zdroje a aby posílily svou podporu systému mezinárodního trestního soudnictví mimo jiné prostřednictvím finanční podpory subjektů občanské společnosti, jež bude pocházet např. z evropského nástroje pro demokracii a lidská práva; vyzývá k provádění souboru nástrojů EU týkajícího se komplementarity mezinárodního a vnitrostátního soudnictví z roku 2013;

81.  vyzývá EU a členské státy, aby aktivně podporovaly Mezinárodní trestní soud a prosazovaly jeho rozhodnutí ve všech formách dialogu se třetími zeměmi;

Zlepšování dodržování lidských práv ve světě

Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání či přesvědčení

82.  připomíná, že svoboda myšlení, svědomí, náboženského vyznání a přesvědčení patří mezi základní lidská práva a je uznána Všeobecnou deklarací lidských práv a zaručena článkem 18 Mezinárodního paktu OSN o občanských a politických právech; připomíná rovněž, že tato svoboda úzce souvisí s jinými lidskými právy a základními svobodami, k nimž patří právo být věřící či nevěřící, svoboda rozhodnout se pro teistické, neteistické či ateistické přesvědčení a vykonávat související obřady a právo přijmout, změnit a opustit víru nebo se k ní navrátit dle vlastní volby; vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že některé země nadále nedodržuje standardy OSN a používají státní represi, jejíž součástí mohou být tělesné tresty, odnětí svobody, horentní pokuty či dokonce trest smrti, což je v rozporu se svobodou náboženského vyznání či přesvědčení; je znepokojen rostoucím pronásledováním náboženských menšin či menšin vyznávajících určité přesvědčení, včetně křesťanských společenství, jakož i nezákonným poškozováním míst, kde se tyto menšiny setkávají;

83.  vyzývá EU a členské státy, aby vynakládaly větší úsilí o přispění k odstranění všech forem diskriminace na základě náboženského vyznání a aby při jednáních se třetími zeměmi podporovaly mezináboženský dialog; žádá o přijetí konkrétních opatření na ochranu náboženských menšin, nevěřících, odpadlíků a ateistů, kteří jsou oběťmi zákonů o rouhání, a vyzývá EU a členské státy, aby se angažovaly ve snaze o zrušení těchto zákonů; vítá závazek EU, že bude prosazovat svobodu náboženského vyznání či přesvědčení na mezinárodních fórech, a to i podporou mandátu zvláštního zpravodaje OSN pro svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení; v plné míře podporuje praxi EU ujímat se iniciativy při přijímání tematických rezolucí Rady OSN pro lidská práva a Valného shromáždění OSN, jež se týkají tohoto tématu; žádá, aby byla přijata konkrétní opatření zaměřená na účinné provádění a zlepšení pokynů EU týkajících se podpory a ochrany svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení; domnívá se, že by jak na mezinárodních, tak na regionálních fórech měla být přijata opatření v podobě udržování otevřeného, transparentního a pravidelného dialogu s náboženskými sdruženími a společenstvími podle článku 17 SFEU, a to i prostřednictvím delegací EU; zároveň upozorňuje na potřebu zajistit systematickou a konzistentní odbornou přípravu zaměstnanců EU, v ústředí i v delegacích;

Opatření EU proti trestu smrti

84.  vítá společné prohlášení vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise a generálního tajemníka Rady Evropy(46) z října 2014, v němž obě strany potvrzují svůj důrazný a absolutní nesouhlas s trestem smrti, a to ve všech případech a za všech okolností; je i nadále přesvědčen, že zrušení trestu smrti všude ve světě by mělo být jedním ze stěžejních cílů EU v oblasti lidských práv; konstatuje, že by v rámci podpory třetích zemí v oblasti protidrogové politiky mělo být usilováno o zrušení trestu smrti za trestné činy související s drogami; žádá EU a členské státy, aby v souvislosti s 6. světovým kongresem proti trestu smrti, který se uskuteční v červnu 2016 v norském Oslu, proti tomuto trestu jednoznačně vystoupily, zintenzivnily své úsilí o jeho zrušení a podporovaly osvětové kampaně na toto téma;

85.  vyjadřuje své znepokojení nad přibývajícím počtem rozsudků trestu smrti a poprav na celém světě; hluboce lituje skutečnosti, že trest smrti je i nadále součástí právních předpisů některých třetích zemí; považuje za politováníhodné, že Bělorusko vykonávání trestu smrti po dvou letech obnovilo; vyzývá proto znovu Bělorusko, aby přijalo moratorium na trest smrti, které by v konečném důsledku mělo vést k jeho zrušení; poznamenává, že právní předpisy v osmi státech ukládají trest smrti za homosexualitu;

86.  naléhavě vyzývá ESVČ, Komisi a členské státy, aby s ohledem na desítky evropských státních příslušníků, jimž hrozí ve třetích zemích poprava, stanovily pokyny určující komplexní a efektivní evropskou politiku v oblasti trestu smrti, jejíž součástí by měly být důkladné a posílené mechanismy, pokud jde o identifikaci, poskytování právní pomoci a diplomatické zastoupení;

87.  vyzývá EU, aby pokračovala v jednáních se zeměmi, které trest smrti nadále uplatňují, a využila při nich veškeré diplomatické nástroje a nástroje spolupráce s cílem zajistit jeho zrušení; znovu opakuje svou výzvu adresovanou EU, aby i nadále monitorovala podmínky, za nichž jsou popravy v těchto zemích, které dodnes trest smrti uplatňují, vykonávány;

Boj proti mučení a špatnému zacházení

88.  domnívá se, že by EU měla při příležitosti 30. výročí Úmluvy OSN proti mučení a vzhledem ke skutečnosti, že praxe mučení a špatného zacházení na celém světě nadále přetrvává, zintenzivnit své úsilí o vymýcení těchto případů závažného porušování lidských práv; zdůrazňuje, že je zapotřebí věnovat zvláštní pozornost příslušníkům zranitelných skupin, jako jsou děti a ženy nebo etnické, jazykové či náboženské menšiny, kteří bývají při zadržení vystavováni mučení a špatnému zacházení; naléhavě proto vyzývá ESVČ a vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby se prostřednictvím většího počtu diplomatických počinů a systematičtějšího zaujímání postojů na veřejnosti, jež by odrážely hodnoty a zásady, k nimž se EU zavázala, výrazněji zapojily do boje proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání; doporučuje, aby ESVČ, delegace EU a členské státy v plné míře využívaly veškerých stávajících nástrojů, jako jsou např. obecné zásady EU týkající se mučení(47); v této souvislosti doporučuje neustálé zlepšování mechanismů kontroly vývozu u léčiv, která mohou být použita k popravám či mučení, včetně ustanovení o zboží určeném ke zvláštnímu použití, které by pozastavilo či zastavilo převod zboží souvisejícího s bezpečností, jež zjevně neslouží k žádnému jinému praktickému účelu než k výkonu trestu smrti nebo mučení;

89.  zdůrazňuje, že existují země, které dosud nepřijaly žádná opatření k řešení naléhavé potřeby vytvoření plně financovaných plánů na zlepšení podmínek ve věznicích; konstatuje, že bylo dosaženo jen velmi malého pokroku ve snaze o zajištění souladu vězeňských zařízení s mezinárodními standardy v oblasti lidských práv a ochrany práv vězňů na život, fyzickou integritu a důstojnost; zdůrazňuje, že je třeba zlepšit podmínky ve věznicích za účelem dodržování lidských práv a že by vězněné osoby neměly být vystaveny nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání;

Diskriminace

90.  zdůrazňuje, že žádá forma diskriminace, násilí, potrestání odvetou, mučení, sexuálního zneužívání žen a dívek, mrzačení ženských pohlavních orgánů, sňatků v dětském věku, nucených sňatků, obchodování se ženami, diskriminace a sociálního vyloučení na základě sociální třídy či původu a domácího násilí nemůže být za žádných okolností odůvodněna sociálním, náboženským či kulturním přesvědčením nebo tradicemi;

91.  co nejostřeji odsuzuje všechny formy diskriminace, včetně diskriminace na základě rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, pohlavní identity, jazyka, kultury, náboženského vyznání nebo přesvědčení, sociálního původu, kasty, rodu, věku, zdravotního postižení nebo jiného postavení; naléhavě vyzývá EU, aby zintenzivnila své úsilí o vymýcení veškerých forem diskriminace, rasismu a xenofobie prostřednictvím prosazování lidských práv a vedení politických dialogů, činnosti delegací EU a veřejné diplomacie; dále naléhavě vyzývá k tomu, aby EU nadále podporovala ratifikaci a plné provádění všech úmluv OSN, které tento cíl podporují, jako jsou Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace či Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením;

Práva osob LGBTI

92.  domnívá se, že by EU měla pokračovat v úsilí o zlepšení situace v oblasti dodržování práv lesbických, homosexuálních, bisexuálních, transsexuálních a intersexuálních osob (LGBTI) v souladu s obecnými zásadami EU na toto téma(48); doporučuje provádění těchto zásad, včetně odborné přípravy zaměstnanců EU ve třetích zemích; vyjadřuje politování nad skutečností, že 75 zemí stále kriminalizuje homosexualitu, včetně osmi z nich, jejichž právní předpisy trestají homosexualitu trestem smrti, a je přesvědčen, že by praktiky i násilné činy vůči jednotlivcům kvůli jejich sexuální orientaci neměly zůstat nepotrestány; podporuje pokračující úsilí vysokého komisaře OSN pro lidská práva o boj s těmito diskriminačními zákony, jakož i činnost dalších orgánů OSN; je znepokojen omezením základních svobod obhájců lidských práv osob LGBTI a vyzývá EU, aby je více podporovala; konstatuje, že základní práva osob LGBTI budou pravděpodobně více dodržována, budou-li mít přístup k právním institucím, např. prostřednictvím registrovaného partnerství nebo manželství;

93.  zdůrazňuje, že menšinové komunity ve třetích zemích mají zvláštní potřeby a že je třeba podporovat jejich plnou rovnost ve všech oblastech hospodářského, sociálního, politického a kulturního života;

Diskriminace na základě příslušnosti k určité kastě

94.  s velkým znepokojením bere na vědomí rozsah a důsledky diskriminace na základě příslušnosti k určité kastě a pokračující porušování lidských práv z těchto důvodů, včetně odepření přístupu k právnímu systému nebo zaměstnání, pokračující segregace, chudoby a stigmatizace; vyzývá k přijetí nástroje EU pro prevenci a odstranění diskriminace na základě příslušnosti k určité kastě; doporučuje, aby bylo toto téma začleňováno do pokynů a akčních plánů ESVČ a Komise, zejména v souvislosti s bojem EU proti všem formám diskriminace, a aby bylo zohledňováno v rámci úsilí o boj proti násilí páchanému na ženách a dívkách a všem formám diskriminace žen a dívek;

Práva osob se zdravotním postižením

95.  vítá ratifikaci Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením; opakuje význam jejího efektivního provádění jak ze strany členských států, tak orgánů a institucí EU; zdůrazňuje zejména, že je zapotřebí důvěryhodně začleňovat zásadu univerzální dostupnosti a veškerá práva osob se zdravotním postižením do všech relevantních politik EU, včetně oblasti rozvojové spolupráce, a zdůrazňuje normativní a horizontální charakter této otázky;

96.  vybízí vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby nadále podporovala proces ratifikace a provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením těmi zeměmi, které ji dosud neratifikovaly nebo neprovádí;

97.  zdůrazňuje, že mezinárodní společenství označilo situaci zdravotně postižených žen za prioritní otázku; připomíná závěry Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva, který uvedl, že politiky a programy k řešení násilí páchaného na zdravotně postižených ženách a dívkách by měly být rozvíjeny v úzké spolupráci se zdravotně postiženými lidmi, čímž se zohlední jejich autonomie, a s organizacemi zdravotně postižených osob; zdůrazňuje, že je nezbytné provádět pravidelný dohled nad ústavy a poskytovat odpovídající odbornou přípravu pečovatelům; vyzývá EU, aby boj proti diskriminaci zdravotně postižených osob začlenila do svých politik v oblasti vnější činnosti, spolupráce a rozvojové pomoci, včetně evropského nástroje pro demokracii a lidská práva;

Práva žen a dívek

98.  připomíná, že Sacharovova cena za rok 2014 byla udělena dr. Denisovi Mukwegemu za jeho odhodlanou práci s oběťmi sexuálního násilí a trvalou podporu práv žen, což vedlo ke zvýšení povědomí o používání násilí a mrzačení pohlavních orgánů žen, dívek a dětí coby prostředku války; důrazně odsuzuje všechny formy zneužívání a násilí páchaného na ženách, dívkách a dětech, zejména používání sexuálního násilí coby válečné zbraně, mrzačení ženských pohlavních orgánů, dětské, předčasné a vynucené sňatky, sexuální otroctví, znásilňování v manželství a jiné formy škodlivých zvyklostí; zdůrazňuje, že je třeba, aby ženy, dívky a děti zneužívané během konfliktů měly přístup ke zdravotní a psychologické péči v souladu s mezinárodním právem; v této souvislosti bere na vědomí dopis místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, který se týká politiky v oblasti humanitární pomoci, zejména pokud jde o předcházení sexuálnímu násilí a poskytování vhodné podpory a přístupu ke zdravotní a psychologické péči ženám, které byly znásilněny během konfliktů; vyzývá členské státy Rady Evropy, aby podepsaly a ratifikovaly Istanbulskou úmluvu o předcházení a boji proti násilí páchanému na ženách a domácímu násilí;

99.  zdůrazňuje potřebu výměny osvědčených postupů ze strany ESVČ s cílem bojovat proti nedostatečnému přístupu obětí trestných činů souvisejících se sexuálním násilím ke spravedlnosti; důrazně odsuzuje skutečnost, že ženy ve třetích zemích, a zejména oběti násilí na základě pohlaví, nemají odpovídající přístup ke spravedlnosti; žádá Komisi, aby se ujala aktivní úlohy při stíhání těchto zločinů, k nimž dochází ve třetích zemích a v některých případech i v členských státech; naléhavě vyzývá Komisi, aby spolupracovala s ESVČ na zlepšení podpory poskytované obětem, aby začleňovala zásahy proti násilí na základě pohlaví do humanitární činnosti EU a aby na přední místo kladla humanitární činnosti zaměřené na násilí na základě pohlaví a sexuální násilí páchané během konfliktů; vítá závazek EU navázat na globální summit o skoncování se sexuálním násilím páchaným během konfliktů, který se konal v červnu 2014 v Londýně, a naléhavě proto vyzývá Komisi, aby přijala konkrétní opatření;

100.  odsuzuje skutečnost, že neexistují přiměřené politiky pro předcházení násilí na základě pohlaví ani dostatečná podpora pro oběti a že mnoho pachatelů v řadě zemí zůstává nepotrestáno; žádá ESVČ, aby si vyměňovala osvědčené postupy se třetími zeměmi v oblasti tvorby právních předpisů a školících programů pro pracovníky policie, soudní zaměstnance a státní zaměstnance; naléhavě vyzývá EU, aby podporovala organizace občanské společnosti usilující o obranu lidských práv a prosazování rovnosti žen a mužů ve třetích zemích a aby úzce spolupracovala s mezinárodními organizacemi činnými v oblasti rovnosti žen a mužů, například s MOP, OECD, OSN a Africkou unií s cílem dosáhnout součinnosti a prosazovat silnější postavení žen;

101.  je hluboce znepokojen nárůstem násilí na základě pohlaví v mnoha částech světa a vzrůstajícím počtem případů vražd žen a dívek (feminicidy) v Latinské Americe, k nimž dochází na pozadí všeobecného násilí a strukturální diskriminace; důrazně odsuzuje veškeré podoby násilí páchaného na základě pohlaví a otřesný zločin feminicidy, jakož i běžně se vyskytující beztrestnost těchto zločinů, jež může povzbuzovat k dalšímu násilí a zabíjení;

102.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad možnými případy porušování lidských práv žen a dívek v uprchlických táborech na Blízkém východě a v Africe, včetně hlášených případů sexuálního násilí vůči ženám a dívkám a nerovného zacházení s nimi; žádá ESVČ, aby prosazovala přísnější pravidla a osvědčené postupy ve třetích zemích s cílem zabránit nerovnostem mezi uprchlíky bez ohledu na jejich pohlaví;

103.  vyjadřuje politování nad tím, že polovina světové populace čelí platové diskriminaci, jelikož ženy celosvětově pobírají pouze 60 až 90 % průměrné mzdy mužů;

104.  vyzývá Komisi, ESVČ a vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby nadále usilovaly o posílení politického a hospodářského postavení žen a dívek začleněním hlediska rovnosti žen a mužů do všech svých vnějších politik a programů, a to i prostřednictvím strukturovaných dialogů se třetími zeměmi, veřejným upozorňováním na genderové otázky a zajištěním dostatečných prostředků pro tento účel; pozitivně vnímá nový rámec pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen na období 2016–2020(49); zdůrazňuje, že je třeba zaměřit se na horizontální pilíř, aby Komise a ESVČ účinněji plnily závazky EU v oblasti posílení práv žen a dívek prostřednictvím vnějších vztahů;

105.  vyjadřuje politování nad tím, že v politickém prostředí nepanuje genderová rovnost; připomíná, že ženy a muži jsou si rovni a měli by požívat týchž politických práv a občanských svobod, a také lituje skutečnosti, že ženy nejsou dostatečně zastoupeny v hospodářském, společenském a politickém rozhodování; zdůrazňuje, že jsou zapotřebí účinné ochranné mechanismy pro obhájkyně lidských práv; doporučuje, aby byl zaveden systém kvót, který by poskytl způsob, jak podporovat účast žen v politických orgánech a demokratických procesech, a to zejména jako kandidátek;

106.  vyzývá EU, aby i nadále podporovala posilování ekonomického, sociálního a politického postavení žen jakožto nástroj, který přispěje k tomu, aby ženy mohly řádně požívat svých práv a základních svobod, a aby přikládala prvořadý význam přístupu dívek ke kvalitnímu vzdělávání, a to včetně dívek z nejchudších a nejmarginalizovanějších komunit; požaduje, aby bylo podporováno odborné vzdělávání žen, aby byla více rozvíjena odborná příprava v oblastech vědy a technologie, aby byly vytvořeny školící programy zaměřené na rovnost žen a mužů pro pedagogické pracovníky ve třetích zemích a aby byla přijata opatření, jež by zabránila předávání stereotypů prostřednictvím vzdělávacích materiálů; naléhavě vyzývá EU, aby tuto prioritu zahrnula do všech svých diplomatických a obchodních činností a činností v oblasti rozvojové spolupráce;

107.  zdůrazňuje, že je třeba zaručit kontinuální vzdělávání dívek v uprchlických táborech, v oblastech konfliktu a v oblastech postižených extrémní chudobou a extrémními výkyvy počasí, jako jsou sucha a záplavy;

108.  vybízí EU, aby i nadále začleňovala podporu žen a dívek do operací SBOP a do struktury OSN pro budování míru a pokračovala ve svém úsilí, pokud jde o provádění aposílení rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325(2000)(50) a č. 1820(2008)(51) o ženách, míru a bezpečnosti; v tomto ohledu vyzývá EU, aby na mezinárodní úrovni usilovala o to, aby byl uznán přínos, který má zapojení žen do prevence a řešení konfliktů, ale i jejich zapojení do mírových operací, humanitární pomoci a procesů obnovy po skončení konfliktu a přechodu k demokracii, které vedou k trvalým a stabilním politickým řešením; rovněž podtrhuje, že je důležité ženám zajistit veškerá lidská práva a přispět k posilování jejich postavení, a to i v rámci agendy na období po roce 2015 a podporou Pekingské akční platformy a Istanbulské úmluvy; vítá podporu, kterou EU vyjadřuje rezolucím OSN o genderových otázkách, zejména co se týče role svobody projevu a mínění v oblasti posílení postavení žen; s uspokojením bere na vědomí závěry 59. zasedání Komise OSN pro postavení žen(52);

109.  vyzývá Komisi, aby systematicky začleňovala konkrétní opatření na zvýšení účasti žen ve volebních procesech do všech volebních pozorovatelských misí EU v souladu s pokyny EU v této oblasti a s ohledem na závěry, k nimž dospěl seminář vedoucích odborníků o volbách, jenž se konal v dubnu 2014 v Bruselu, a poučila se ze zkušeností shromážděných v minulých misích;

110.  vítá činnost, kterou ve třetích zemích vyvíjí ESVČ ve snaze o dosažení pokroku při plnění povinností a závazků v oblasti práv žen vyplývajících z Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, Pekingské akční platformy, Káhirského prohlášení o populaci a rozvoji a z programu pro rozvoj po roce 2015;

111.  zdůrazňuje, že je důležité nezpochybňovat „acquis“ Pekingské akční platformy, pokud jde o přístup ke vzdělávání a zdraví jakožto základnímu lidskému právu a o ochranu sexuálních a reprodukčních práv; zdůrazňuje skutečnost, že všeobecné respektování sexuálního a reprodukčního zdraví a práv a přístup k souvisejícím službám přispívá ke snižování kojenecké a mateřské úmrtnosti; zdůrazňuje, že plánované rodičovství, zdraví matek a snadný přístup k antikoncepci a bezpečnému umělému přerušení těhotenství jsou důležitými součástmi strategie, která má chránit životy žen a pomoci jim začít nový život, pokud se staly oběťmi znásilnění; zdůrazňuje, že je třeba, aby se tyto politiky staly středobodem rozvojové spolupráce s třetími zeměmi;

112.  domnívá se, že sňatky v útlém věku představují porušení základních lidských práv a ovlivňují veškeré aspekty života dotyčných dívek: ohrožují jejich vzdělávání a omezují tak jejich vyhlídky, ohrožují jejich zdraví a zvyšují riziko, že se stanou oběťmi násilí a zneužívání;

113.  s velkým znepokojením konstatuje, že od osmdesátých let minulého století se alarmující rychlostí rozšiřuje odvětví tzv. „zásilkových nevěst“; se znepokojením připomíná, že existuje řada zdokumentovaných případů napadení nebo vražd žen, které se vdaly za muže jakožto „zásilkové nevěsty“; lituje skutečnosti, že se na „zásilkových“ internetových stránkách objevuje řada nezletilých dívek, a zdůrazňuje, že případy, kdy jsou pro sexuální účely využívány děti, je nutné považovat za zneužívání dětí;

114.  odsuzuje používání náhradního mateřství, které znevažuje lidskou důstojnost ženy, neboť její tělo a jeho reprodukční funkce jsou využívány jakožto komodita; zastává názor, že by se mělo zakázat a bezodkladně v rámci nástrojů v oblasti lidských práv řešit využívání gestačního náhradního mateřství, které spočívá v reprodukčním vykořisťování a využívání lidského těla pro finanční nebo jiný zisk, zejména v případě zranitelných žen v rozvojových zemích;

Práva dětí

115.  znovu zdůrazňuje, že je naléhavě nutné, aby byla všeobecně ratifikována a účinně prováděna Úmluva OSN o právech dítěte a její opční protokoly; vyzývá všechny státy, aby se zavázaly potírat nejhorší formy dětské práce, jak je stanoveno v článku 3 úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 182, jimiž je dětské otroctví, obchodování s dětmi, prostituce a nebezpečná práce ohrožující fyzické a duševní zdraví dětí;

116.  vítá závěry Rady týkající se prosazování a ochrany práv dítěte(53) přijaté v prosinci 2014 a vyzývá EU, aby nadále podporovala partnerské země v boji proti všem formám násilí páchaného na dětech, včetně sexuálního vykořisťování, a posilovala jejich kapacity na ochranu práv dětí; vítá skutečnost, že v roce 2014 byl celosvětově prezentován soubor společných opatření EU-UNICEF pro oblast dětských práv(54); bere na vědomí prohlášení komisaře Rady Evropy pro lidská práva z května 2014 týkající se práv intersexuálních dětí;

117.  opakuje svou žádost Komisi, aby navrhla komplexní strategii a akční plán v oblasti práv dětí pro následujících pět let s cílem učinit z práv dětí prioritu v rámci vnějších politik EU, čímž podpoří úsilí EU o prosazování práv dětí, zejména tím, že pomůže zajistit přístup dětí k vodě, sanitárním zařízením, zdravotní péči a vzdělávání, dále tím, že zajistí rehabilitaci a znovuzačlenění dětí, které byly zařazeny do ozbrojených skupin, do společnosti, a tím, že ukončí dětskou práci, mučení dětí, obviňování dětí z čarodějnictví, obchod s dětmi, sňatky dětí a jejich sexuální vykořisťování, poskytnou pomoc dětem v ozbrojených konfliktech a zajistí přístup ke vzdělání dětem, které se nacházejí v oblastech zasažených konfliktem nebo uprchlických táborech; vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby každoročně Parlamentu podávala zprávu o výsledcích dosažených ve vnějších činnostech EU zaměřených na děti; oceňuje kampaň „Děti, ne vojáci“ a vyzývá EU a členské státy, aby zvýšily svou podporu s cílem do roku 2016 vymýtit nábor a využívání dětí v konfliktech ze strany vládních ozbrojených sil;

118.  vítá spolupráci EU a UNICEF, která přinesla soubor opatření k začleňování otázky dětských práv do rozvojové spolupráce a podporu klíčových rozvojových cílů tisíciletí a programů na ochranu dětí s cílem zajistit dodržování práv dětí především v nestabilních situacích, a také spolupráci s UNRWA;

119.  vítá aktivní spolupráci EU s několika zvláštními zpravodaji OSN, kteří se zabývají hospodářskými, sociálními a kulturními právy, včetně zvláštního zpravodaje pro lidské právo na nezávadnou pitnou vodu a sanitární zařízení, zvláštního zpravodaje pro právo na vzdělání, zvláštního zpravodaje pro právo na potraviny, zvláštního zpravodaje pro extrémní chudobu a lidská práva a zvláštního zpravodaje pro adekvátní bydlení; s uspokojením bere na vědomí, že v rámci víceletého orientačního programu nástroje pro financování podpory demokracie a lidských práv (EIDHR) pro období 2014–2017 bylo podpořeno prosazování hospodářských, sociálních a kulturních práv s cílem mj. přispět k posílení odborových organizací, ke zvýšení informovanosti o mzdových záležitostech, k ochraně krajinného dědictví, podpoře sociální integrace posílením hospodářského postavení a k omezení hospodářské diskriminace a násilí na pracovišti;

Posílení demokracie ve světě

120.  zdůrazňuje skutečnost, že EU se ve vztazích s okolním světem angažuje v podpoře a prosazování dodržování lidských práv a demokratických hodnot; připomíná, že k charakteristickým prvkům demokratických režimů nepatří pouze svobodné a spravedlivé volební procesy, ale i svoboda slova, tisku a sdružování, právní stát, odpovědnost, nezávislost soudnictví a nestranná správa a další aspekty; zdůrazňuje, že demokracie a lidská práva jsou neoddělitelně spojeny a vzájemně se posilují, jak připomněla Rada ve svých závěrech o podpoře demokracie v rámci vnějších vztahů EU ze dne 18. listopadu 2009; vítá fakt, že nový akční plán pro lidská práva a demokracii věnuje zvýšenou pozornost činnostem zaměřeným na podporu demokracie;

Ochrana svobody projevu a upevňování občanské společnosti

121.  připomíná, že svoboda projevu je klíčovým prvkem každé demokratické společnosti, neboť stimuluje kulturu plurality, která občanskou společnost a občany zmocňuje k tomu, aby svou vládu a subjekty s rozhodovacími pravomocemi hnaly k odpovědnosti, a podporuje dodržování zásad právního státu; naléhavě proto EU vyzývá k tomu, aby zintenzivnila své úsilí o prosazování svobody projevu svými vnějšími politikami a nástroji;

122.  opakuje svou výzvu, aby EU a její členské státy zintenzivnily sledování všech forem omezování svobody projevu a sdělovacích prostředků ve třetích zemích a aby tato omezování urychleně a systematicky odsuzovaly, a to i v případech, kdy jsou využívány k legitimním cílům, jako je boj proti terorismu, bezpečnost státu nebo vymáhání práva; zdůrazňuje, že je důležité zajistit účinné uplatňování obecných zásad EU ohledně svobody projevu online a off-line a pravidelné sledování jejich dopadu; připomíná cíl EU týkající se zajištění a ochrany nediskriminačního přístupu k informacím a svobody projevu pro jednotlivce, a to jak online, tak off-line;

123.  domnívá se, že informační a komunikační technologie poskytují příležitost k posílení lidských práv, demokratických postupů a sociálního a hospodářského začlenění díky tomu, že v maximální možné míře zpřístupňují informace; zdůrazňuje navíc příspěvek IKT k úsilí občanské společnosti, zejména v nedemokratických režimech; vyjadřuje znepokojení nad využíváním IKT některými autoritářskými režimy, což v rostoucí míře ohrožuje aktivisty bojující za lidská práva a demokracii; zdůrazňuje, že je třeba více podporovat svobodu médií, ochranu nezávislých novinářů a bloggerů, omezení „digitální propasti“ a usnadnění neomezeného přístupu k informacím; vyzývá Komisi, aby se v rámci přezkumu systému kontroly vývozu EU soustředila zejména na lidskoprávní aspekty zboží dvojího užití;

Podpora EU pro obránce lidských práv

124.  vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že občanská společnost, včetně obránců lidských práv, se na celém světě stává stále častěji terčem útoků; je značně znepokojen skutečností, že roste počet zemí, jako je Rusko a některé země Střední Asie, které přijímají tvrdé zákony s cílem potlačit činnost nevládních organizací tím, že omezují jejich přístup k financování ze zahraničí a zavádějí zatěžující informační povinnosti a tvrdé sankce při jejich nedodržování; připomíná, že svoboda sdružování a shromažďování patří k základním znakům demokratické, otevřené a tolerantní společnosti; vyzývá k obnovení úsilí, jehož cílem je protestovat proti omezením a zastrašování, jimž lidé pracující pro organizace občanské společnosti čelí na celém světě, a žádá, aby EU šla v oblasti ochrany a podpory příslušných práv příkladem;

125.  s potěšením konstatuje, že místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka v novém akčním plánu zopakovala závazek EU posilovat postavení místních aktérů a organizací občanské společnosti, a zdůrazňuje, že občanská společnost a zejména obhájci lidských práv vyžadují – s ohledem na výrazně se zmenšující prostor pro jejich činnost – větší pozornost a úsilí EU; naléhavě žádá, aby EU a její členské státy proto připravily konzistentní a komplexní reakci na hlavní problémy, s nimiž se potýká občanská společnost, včetně obhájců lidských práv, v různých koutech světa;

126.  žádá, aby EU a její členské státy na všech úrovních politického dialogu neustále sledovaly případy porušování svobody shromažďování a sdružování a upozorňovaly na ně, včetně těch porušení, k nimž dochází formou různých zákazů a omezování organizací občanské společnosti a jejich činnosti;

127.  dále žádá, aby EU a její členské státy využívaly všechny dostupné prostředky k systematickému poukazování na případy obhájců lidských práv a aktivistů občanské společnosti, jimž hrozí nebezpečí, a zejména těch, kteří jsou v současnosti ve vězení; vybízí delegace EU a diplomatické sbory členských států, aby i nadále aktivně podporovaly obhájce lidských práv systematickým sledováním soudních procesů, navštěvováním zadržovaných aktivistů a vydáváním prohlášení o individuálních případech a rovněž řešením případů porušení lidských práv s jejich příslušnými protějšky; trvá na tom, že by se vrcholní představitelé EU, zejména vysoká představitelka, místopředsedkyně Komise, komisaři, zvláštní zástupci EU a představitelé vlád členských států, měli systematicky setkávat s obránci lidských práv při svých cestách do zemí, kde je občanská společnost vystavena tlaku;

128.  vítá podporu, kterou EU poskytuje obhájcům lidských práv a organizacím občanské společnosti na celém světě financováním z evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR); zdůrazňuje, že je obzvlášť důležité používat tento nástroj k ochraně obhájců lidských práv, kterým hrozí největší nebezpečí; podtrhuje rovněž skutečnost, že podpora obhájců lidských práv v nebezpečí by měla brát předně ohled na kritéria účinnosti a neměla by být podmíněna příliš striktními podmínkami; vyzývá Komisi, ESVČ a delegace EU, aby zajistily řádné využívání finančních prostředků poskytovaných pro potřeby obhájců lidských práv;

Podpora volebních procesů a posilování zásad právního státu, nezávislosti soudnictví a nestranné správy ve třetích zemích

129.  vítá osm misí pro sledování voleb a osm volebních misí odborníků, které EU vyslala v roce 2014 do různých zemí světa; opakuje svůj vstřícný postoj k pokračující podpoře EU poskytované volebním procesům a k zajišťování volební podpory i asistence místním pozorovatelům;

130.  poukazuje na význam kroků náležitě navazujících na zprávy a doporučení misí pro sledování voleb coby způsobu, jak zvýšit jejich vliv a posílit podporu, kterou EU v dotčených zemích poskytuje demokratickým normám;

131.  doporučuje, aby EU zvýšila své úsilí o komplexnější přístup k procesům demokratizace, v nichž svobodné a spravedlivé volby představují pouze jeden z aspektů, a na celém světě tak přispěla k posílení demokratických institucí a důvěry veřejnosti ve volební procesy;

132.  v tomto kontextu vítá druhou generaci pilotních projektů zaměřených na podporu demokracie, které byly v roce 2014 zahájeny ve 12 vybraných delegacích EU v návaznosti na závazek, který byl přijat Radou v závěrech z jejího zasedání v listopadu 2009 a formulován v akčním plánu pro lidská práva a demokracii z roku 2012; důrazně poukazuje na význam, jaký tyto pilotní projekty mají pro větší soudržnost při podpoře demokracie prostřednictvím vnějších politik a nástrojů EU;

133.  vítá příslib Komise, ESVČ a členských států, které se v novém akčním plánu pro lidská práva a demokracii zavázaly k větší a důslednější interakci s volebními orgány, parlamentními institucemi, místními nevládními organizacemi, obránci lidských práv a organizacemi občanské společnosti v třetích zemích s cílem zapojit je ve větší míře do sledování voleb a zajistit posílení jejich úlohy, a tím i upevnění demokratických procesů;

134.  připomíná, že zkušenosti a ponaučení Evropské unie, politiků, akademických pracovníků, médií, nevládních organizací a občanské společnosti získané při procesech přechodu na demokracii v rámci politiky rozšíření a sousedství by mohly kladně přispívat k nalezení osvědčených postupů, které by bylo možné využít k podpoře a posílení dalších demokratických procesů ve světě;

135.  připomíná, že korupce ohrožuje rovnoprávné uplatňování lidských práv a oslabuje demokratické procesy, jako je prosazování právního státu a nestranný výkon spravedlnosti; rovněž připomíná, že EU požaduje výlučnou pravomoc, pokud jde o podpis Úmluvy OSN proti korupci;

136.  vyjadřuje názor, že EU by měla klást na všech platformách využívaných k dialogu s třetími zeměmi důraz na transparentnost, dostupnost, bezúhonnost, zodpovědnost a řádnou správu věcí veřejných, veřejných financí a veřejného majetku, jak stanoví Úmluva OSN proti korupci; je přesvědčen, že korupce ve všech svých podobách oslabuje demokratické zásady a negativně ovlivňuje sociální a hospodářský rozvoj; žádá, aby byla přijata následná opatření v souvislosti s jeho žádostí o lepší sledování provádění Úmluvy OSN proti korupci (UNCAC) a aby byla také řádně zohledněna doporučení OECD; domnívá se, že EU by měla důsledněji a systematičtěji podporovat třetí země v boji proti korupci, a to poskytováním odborných znalostí a pomoci při zakládání a upevňování nezávislých a efektivních institucí potírajících korupci, a to i proaktivní spoluprací se soukromým sektorem; rovněž doporučuje, aby byly vytvořeny inovační finanční mechanismy k posílení boje proti všem druhům korupce; v této souvislosti bere na vědomí výzvu ke zlepšení regulace finančních transakcí na mezinárodní úrovni;

137.  je toho názoru, že EU by měla při mnohostranných i dvoustranných jednáních vyvinout více úsilí na podporu právního státu a nezávislosti soudnictví; vybízí EU, aby přispívala k provádění legislativních a institucionálních reforem ve třetích zemích, a na celém světě tak podporovala nestranný výkon spravedlnosti; vyzývá rovněž delegace EU a velvyslanectví členských států, aby systematicky sledovaly soudní procesy v zájmu podpory nezávislosti soudnictví;

Posílení činnosti Evropského parlamentu v oblasti lidských práv

138.  vítá přezkum obecných zásad pro meziparlamentní delegace Evropského parlamentu o prosazování lidských práv a demokracie, který ve spolupráci s podvýborem pro lidská práva provedla Konference předsedů delegací; v této souvislosti doporučuje systematičtější a transparentnější praxi, co se týče upozorňování na lidskoprávní otázky, především v konkrétních případech uvedených v usneseních Parlamentu, v průběhu cest delegací do třetích zemí a podávání písemných zpráv o přijatých krocích podvýboru pro lidská práva, případně – je-li to z politického hlediska možné – v rámci konkrétních informačních schůzek;

139.  zdůrazňuje potřebu průběžného zvažování toho, jaké jsou nejvhodnější způsoby, jak maximalizovat věrohodnost, viditelnost a efektivitu usnesení Parlamentu o porušování lidských práv, demokracie a právního státu;

140.  podporuje diskusi o začlenění různých nástrojů, jež má Parlament k dispozici ohledně podpory a prosazování lidských práv, do konkrétního strategického dokumentu přijatého Parlamentem na plenárním zasedání;

* * *

141.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, Radě bezpečnosti OSN, generálnímu tajemníkovi OSN, předsedovi 70. zasedání Valného shromáždění OSN, předsedovi Rady OSN pro lidská práva, vysoké komisařce OSN pro lidská práva a vedoucím delegací EU.

12.11.2015

STANOVISKO Výboru pro rozvoj

pro Výbor pro zahraniční věci

k Výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2014 a politice EU v této oblasti

(2015/2229(INI))

Navrhovatel: Doru-Claudian Frunzulică

NÁVRHY

Výbor pro rozvoj vyzývá Výbor pro zahraniční věci jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  zdůrazňuje, že dodržování lidských práv, rovnosti žen a mužů, řádné správy věcí veřejných, právního státu, míru a bezpečnosti jsou nezbytnými předpoklady pro vymýcení chudoby a nerovností a tvoří základ pro dosažení cílů udržitelného rozvoje; připomíná, že lidská práva jsou všeobecně platná, nezcizitelná, nedělitelná a vzájemně provázaná a že kulturní rozmanitostí nelze odůvodňovat porušování lidských práv, která jsou zaručena mezinárodním právem a vycházejí z přirozeného práva;

2.  trvá na tom, že praktiky způsobující újmu, jako je mrzačení ženských pohlavních orgánů, rané či nucené sňatky, gendercida včetně zabíjení narozených dívek či lidských plodů ženského pohlaví, zločiny ze cti či odpírání řádného vzdělání ženám, by proto měly být zakázány a porušování těchto zákazů přísně trestáno; důrazně odsuzuje skutečnost, že se znásilňování žen a dívek stále používá jako válečná zbraň; zdůrazňuje, že je třeba vynaložit větší úsilí, aby bylo zaručeno dodržování mezinárodního práva a zajištěna dostupnost zdravotní a psychologické péče pro ženy a dívky zneužívané během konfliktů, v případě obětí válečného znásilnění, včetně zajištění přístupu k celé řadě zdravotnických služeb v oblasti sexuality a reprodukčního zdraví;

3.  zdůrazňuje potřebu zajistit, aby se agenda pro udržitelný rozvoj do roku 2030 a veškerá její opatření zaměřená na její sledování a provádění všemi zúčastněnými stranami, včetně občanské společnosti a soukromého sektoru, opíraly o přístup založený na lidských právech a rovnosti žen a mužů, vymýcení chudoby, snížení nerovnosti a sociálního vyloučení a demokratizaci hospodářství a aby zahrnovaly mimo jiné práva žen včetně sexuálního a reprodukčního zdraví a práv s tím souvisejících, práva LGBTI, práva menšin, včetně práv sexuálních menšin a osob se zdravotním postižením, práva dětí, posílení účasti občanů na politickém životě, demokratické hodnoty, řádnou správu věcí veřejných, podporu demokracie a boj proti korupci, daňovým únikům, beztrestnosti a vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým rájům;

4.  zdůrazňuje, že by se EU měla zabývat vnější dimenzí migrační krize a to jak základními příčinami chudoby ve třetích zemích, tak i základními příčinami migrace ze třetích zemí do Evropy, přičemž by měla zohlednit skutečnost, že vazba mezi migrací, bezpečností a rozvojem je složitá, má řadu aspektů a nelze ji brát zjednodušeně jako vztah, podle kterého by vyšší míra rozvojové pomoci automaticky vedla ke snížení počtu migrantů; připomíná zásadu nenavrácení a vyzývá EU a její členské země, aby nespolupracovaly s některými třetími zeměmi, zejména s těmi, v nichž probíhá občanská válka nebo v nichž vláda nefunguje či není uznávána; zdůrazňuje, že děti a ženy jsou obzvláště postiženy současnou krizí;

5.  zdůrazňuje, že obsahem akčního program z Addis Abeby je závazek poskytovat všeobecnou minimální úroveň sociální ochrany, všeobecnou zdravotní péči a základní veřejné služby pro všechny, včetně zdravotní péče a vzdělávání;

6.  naléhavě vyzývá EU, aby prostřednictvím účinného, důsledného a uváženého využívání všech dostupných nástrojů na podporu a ochranu lidských práv a jejich zastánců a v zájmu účinnosti své politiky rozvojové pomoci posilovala své přední postavení světového podporovatele lidských práv, v souladu s novými cíli udržitelného rozvoje (tzv. SDG 16); vybízí Komisi, aby monitorovala uplatňování sady nástrojů pro přístup založený na dodržování práv a zajistila, aby se dodržování lidských práv a rozvojová spolupráce v dané oblasti vzájemně podporovaly; žádá, aby ve výroční zprávě EU o stavu lidských práv byl přikládán větší význam úloze rozvojové spolupráce;

7.  vyzývá EU a její delegace, společně s občanskou společností, k posílení politického dialogu s vládami, které porušují lidská práva a zásady demokracie a právního státu, a trvá na tom, že politický dialog o lidských právech mezi EU a třetími zeměmi musí pokrývat širší a komplexnější definici zákazu diskriminace, mimo jiné pokud jde o diskriminaci osob LGBTI, náboženské vyznání nebo přesvědčení, pohlaví, rasový nebo etnický původ, věk, postižení a sexuální orientaci; zdůrazňuje, že rozvojová pomoc by měla být zachována, nebo dokonce posílena zejména v zemích, které v oblasti rozvoje a dodržování lidských práv vykazují slabé výsledky, měla by však být poskytována přednostně prostřednictvím organizací občanské společnosti a místních nevládních partnerů a měla by být soustavně sledována, a to souběžně se závazky vlád ke zlepšování stavu lidských práv v dané oblasti;

8.  připomíná hlavní význam zásady soudržnosti politik ve prospěch rozvoje; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby prostřednictvím závazných doložek o lidských právech zajistily v rámci každé dohody s rozvojovými zeměmi, která je uzavírána nebo měněna, zajistily skutečnou ochranu lidských práv; doporučuje zavedení konzultačního postupu mezi jednajícími stranami, v jehož rámci budou podrobně stanoveny politické a právní mechanismy, které budou uplatněny v případě žádosti o pozastavení dvoustranné spolupráce, ale i mechanismus a postup varování pro účely podávání informací a hodnocení; trvá na tom, aby Komise prováděla systematická hodnocení dopadu obchodních a investičních dohod na lidská práva s cílem napomoci jejich účinnému uplatňování; naléhavě vyzývá k důslednému prosazování systému GSP+ za současného uplatňování vhodných transparentních mechanismů pro podávání zpráv a financování monitoringu zajišťovaného občanskou společností; vyzývá Komisi a ESVČ, aby podporovaly právní rámce a iniciativy, jejichž cílem je dosažení transparentnosti a řádné správy věcí veřejných v důlní těžbě a v dalších odvětvích využívajících přírodních bohatství;

9.  zdůrazňuje potřebu prosazovat korporátní zodpovědnost a transparentní mechanismy a potřebnost iniciativ, jejichž cílem je provádět obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv; žádá Komisi, aby vybídla členské státy k poskytování informací o provádění těchto zásad; vyzývá Komisi, aby se ujala veškerých nezbytných iniciativ k předložení právně závazného mezinárodního nástroje pro obchodní činnost a lidská práva v souladu s rámcem OSN; trvá zejména na tom, že je třeba analyzovat důsledky činnosti podniků na lidská práva v rozvojových zemích a stanovit účinná nápravná opatření jako postih pro podniky porušující lidská práva a zajistit odškodnění pro oběti těchto porušení; v souladu s plněním Agendy důstojné práce MOP zdůrazňuje závazek dodržovat mezinárodní pracovní normy;

10.  podtrhuje význam vlastnických práv a zabezpečení držby půdy pro ochranu drobných zemědělců a místních společenství před nekoncepčním skupováním půdy ze strany státních i nestátních subjektů včetně velkých společností, nebo před neoprávněnými nároky na půdu, které uplatňují národní vlády; žádá silnější ochranu vlastnických práv v rozvojových zemích, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat zabezpečení držby půdy a práv duševního vlastnictví;

11.  vyzývá EU a její delegace k posílení politického dialogu s vládami, které porušují lidská práva a zásady demokracie a právního státu, a pozastavení platnosti všech dohod o přidružení a v současnosti platných dohod, které byly s těmito zeměmi uzavřeny, a trvá na tom, že politický dialog o lidských právech mezi EU a třetími zeměmi musí pokrývat širší a komplexnější definici zákazu diskriminace, mimo jiné pokud jde o náboženské vyznání nebo přesvědčení, pohlaví, rasový nebo etnický původ, věk, postižení, sexuální orientaci a genderovou identitu; opakuje, že zapojení občanské společnosti do tohoto dialogu je hlavním předpokladem prosazení skutečného uplatňování lidských práv, a podtrhuje klíčovou úlohu, již EU může plnit v posilování role občanské společnosti v tomto ohledu;

12.  uznává, že lidská práva, jako je svoboda náboženského vyznání, myšlení či projevu, mají přímý vliv na prosazování a ochranu kulturní rozmanitosti, a že pluralitní společnost podporuje uplatňování lidských práv.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

10.11.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

22

1

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Beatriz Becerra Basterrechea, Ignazio Corrao, Doru-Claudian Frunzulică, Nathan Gill, Charles Goerens, Enrique Guerrero Salom, Heidi Hautala, Maria Heubuch, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Linda McAvan, Norbert Neuser, Cristian Dan Preda, Lola Sánchez Caldentey, Elly Schlein, Pedro Silva Pereira, Davor Ivo Stier, Paavo Väyrynen, Bogdan Brunon Wenta, Rainer Wieland, Anna Záborská

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Marina Albiol Guzmán, Louis-Joseph Manscour, Paul Rübig, Joachim Zeller

12.11.2015

STANOVISKO Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví

pro Výbor pro zahraniční věci

k výroční zprávě o lidských právech a demokracii ve světě za rok 2014 a o politice Evropské unie v této oblasti

2015/2229(INI).

Navrhovatelka: Teresa Jiménez-Becerril Barrio

NÁVRHY

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví vyzývá Výbor pro zahraniční věci jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

–  s ohledem na společný interní pracovní dokument s názvem „Rovnost žen a mužů a posílení postavení žen: proměna životů žen a dívek prostřednictvím vnějších vztahů EU (2016–2020)“(55),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. října 2015 o obnovení akčního plánu EU pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen v rámci rozvojové spolupráce(56),

A.  vzhledem k tomu, že ženy a dívky v mnoha částech světa jsou i nadále vystaveny násilí na základě pohlaví, včetně znásilňování, zotročování, obchodování s lidmi, nucených sňatků, tzv. zločinů ze cti, mrzačení ženských pohlavních orgánů a krutých a nelidských trestů, které zahrnují mučení, porušování jejich základních práv na život, svobodu, spravedlnost, důstojnost a bezpečnost a jejich fyzickou a duševní nedotknutelnost i jejich práva na sebeurčení v sexuální a reprodukční oblasti; vzhledem k tomu, že by nikdy nemělo docházet ke snahám zdůvodňovat jakoukoli formu diskriminace žen a násilí páchaného na ženách politickými, společenskými, náboženskými či kulturními důvody nebo lidovými či kmenovými zvyky;

B.  vzhledem k tomu, že v zemích, v nichž je uplatňován trest smrti, se k popravám žen používají metody, jež se rovnají mučení (jako ukamenování) a zahrnují zneuctění těla (veřejné oběšení), s cílem odstrašit ostatní ženy;

C.  vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách a dívkách představuje jednu z nejrozšířenějších forem porušování lidských práv ve světě, která se dotýká všech vrstev společnosti bez ohledu na věk, úroveň vzdělání, příjem, společenské postavení, zemi původu nebo bydliště, a představuje závažnou překážku pro dosažení rovnosti mezi ženami a muži;

D.  vzhledem k tomu, že termín feminicida je založen na právní definici násilí páchaného na ženách, která je stanovena v článku 1 Úmluvy z Belém do Pará: „za násilí páchané na ženách musí být považováno veškeré jednání založené na pohlavní příslušnosti, které vede ke smrti nebo k tělesnému, sexuálnímu či psychologickému utrpení žen, ať už na veřejnosti nebo v soukromí“;

E.  vzhledem k tomu, že se EU zavázala, že bude podporovat rovnost žen a mužů a že do všech svých činností bude začleňovat hledisko rovnosti žen a mužů;

F.  vzhledem k tomu, že akční plán EU pro lidská práva a demokracii na období 2015–2019 hovoří o podpoře nediskriminace, rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen ve společnosti v rámci EU i mimo ni;

G.  vzhledem k tomu, že mnoha ženám a dívkám je odpírán přístup k vysoce kvalitnímu vzdělávání a mnohé jsou nuceny ukončit své studium, když se vdají nebo mají děti;

H.  vzhledem k tomu, že mezi nejzranitelnější společenské skupiny v době ozbrojeného konfliktu patří ženy a děti, včetně žen a dětí z řad uprchlíků, žadatelů o azyl a osob bez státní příslušnosti; vzhledem k tomu, že se během humanitárních krizí výrazně zvyšují rizika, jimž musí čelit dospívající dívky z řad vysídlených osob;

I.  vzhledem k tomu, že tři pětiny z miliardy lidí žijících pod hranicí chudoby jsou ženy(57);

J.  vzhledem k tomu, že úmluva Světové zdravotnická organizace (WHO) stanoví, že „dosažení co nejvyšší úrovně zdraví je jedním ze základních práv každého člověka bez ohledu na rasu, náboženství a hospodářské nebo společenské postavení“(58);

K.  vzhledem k tomu, že ženy a dívky tvoří dvě třetiny z 960 milionů negramotných osob ve světě(59);

L.  vzhledem k tomu, že prudký nárůst terorismu a ozbrojených konfliktů v oblasti Blízkého východu a v severní Africe vedl k výraznému zvýšení výskytu těchto forem násilí, kdy je znásilňování a zotročování žen a dívek systematicky využíváno jako válečná zbraň, a obchodování s lidmi, především s ženami a dětmi, je zdrojem financování teroristických činností; vzhledem k tomu, že zapojení žen do procesů budování míru a demokratických reforem má zásadní význam pro jejich úspěšnost;

M.  vzhledem k tomu, že přestože mají státy jasnou povinnost dodržovat, chránit a uplatňovat práva související se zdravím a právy žen a dívek v sexuální a reprodukční oblasti, je jejich porušování v mnoha státech časté a rozšířené;

N.  vzhledem k tomu, že podle organizace UNICEF zemře ve světě každoročně více než 500 000 žen při porodu(60);

O.  vzhledem k tomu, že navzdory pokroku dosaženému v posledních letech dochází v mnoha zemích i nadále ke znevýhodňování a vylučování dívek a žen ve vzdělávacích systémech, přičemž největší dopad to má na dívky z nejchudších poměrů;

P.  vzhledem k tomu, že se s ženami i nadále obchoduje za účelem prostituce, ve většině případů za podmínek, jež lze považovat za otroctví, poté, co jim jsou odebrány doklady a je jim řečeno, že pokud se budou vzpírat, stihnou jejich rodiny tvrdé tresty;

Q.  vzhledem k tomu, že 98 % obětí obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování tvoří ženy a dívky;

R.  vzhledem k tomu, že zdravotně postižené ženy a dívky čelí většímu riziku násilí, zneužívání, nedbalého zacházení a vícenásobné diskriminace;

S.  vzhledem k tomu, že v některých zemích světa ženy stále nepožívají stejná hospodářská, sociální, kulturní, občanská a politická práva, včetně práva na shromažďování, jako muži a že jsou také nedostatečně zastoupeny v místních a vnitrostátních rozhodovacích orgánech; vzhledem k tomu, že strategie EU pro rovnost žen a mužů již stanoví začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do obchodní politiky EU;

T.  vzhledem k tomu, že sexuální a reprodukční zdraví a související práva jsou součástí základních práv a zásadními prvky lidské důstojnosti(61); vzhledem k tomu, že přístup k základním zdravotnickým službám a službám v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví proto představuje zásadní aspekt rovnosti žen a mužů; vzhledem k tomu, že dosud nebyl zajištěn ve všech částech světa;

U.  vzhledem k tomu, že ženy a dívky z kulturních, tradicionalistických, jazykových a náboženských menšinových skupin a menšinových skupin v oblasti genderu a sexuální orientace čelí vícenásobným a průřezovým formám diskriminace kvůli jejich menšinovému původu i jejich pohlavní příslušnosti;

V.  vzhledem k tomu, že ochránkyně lidských práv jsou více ohroženy některými formami násilí než jejichž mužské protějšky a čelí specifickým problémům;

1.  připomíná, že náboženské, kulturní ani tradiční rozdíly nikdy nemohou ospravedlnit diskriminaci ani žádnou podobu násilí páchaného zejména na ženách a dívkách, jako je mrzačení ženských pohlavních orgánů, sexuální zneužívání mladých dívek, vraždy žen, sňatky v nízkém věku a nucené sňatky, domácí násilí, vraždy a ostatní násilí „ze cti“ ani jiné formy mučení, k nimž dochází při výkonu trestů, jako je například ukamenování;

2.  zdůrazňuje, že je důležité, aby se orgány zavázaly, že připraví informační, osvětové a vzdělávací kampaně, zejména v komunitách, kde dochází k porušování lidských práv na základě pohlaví, s cílem předcházet všem podobám násilí na základě pohlaví a postupně je odstraňovat; v této souvislosti zdůrazňuje klíčový význam zapojení ochránců lidských práv, kteří o vymýcení těchto praktik již usilují, do přípravy a provádění těchto kampaní; naléhavě vyzývá všechny členské státy, aby ratifikovaly Istanbulskou úmluvu, aby rychleji prováděly povinnosti a závazky v oblasti práv žen, jež jsou stanoveny v Úmluvě OSN o odstranění všech forem diskriminace žen a v rámci Pekingské akční platformy, a aby podporovaly organizace občanské společnosti, které usilují o prosazování rovnoprávnosti žen a mužů ve třetích zemích;

3.  vyzývá všechny členské státy Rady Evropy, aby bezodkladně podepsaly a ratifikovaly Úmluvu o předcházení násilí páchanému na ženách a boji proti němu; vyzývá proto EU, aby učinila kroky, jež povedou k přistoupení k této úmluvě, s cílem zajistit soudržnost mezi vnitřní a vnější činností EU, pokud jde o násilí páchané na ženách;

4.  s velkým znepokojením konstatuje, že od osmdesátých let minulého století se alarmující rychlostí rozšiřuje odvětví tzv. „zásilkových nevěst“; se znepokojením připomíná, že existuje řada zdokumentovaných případů napadení nebo vražd žen, které se vdaly za muže jakožto „zásilkové nevěsty“; lituje skutečnosti, že se na „zásilkových“ internetových stránkách objevuje řada nezletilých dívek, a zdůrazňuje, že případy, kdy jsou pro sexuální účely využívány děti, musejí být považovány za zneužívání dětí;

5.  je hluboce znepokojen nárůstem násilí na základě pohlaví v mnoha částech světa a vzrůstajícím počtem případů vražd žen a dívek (feminicidy) v Latinské Americe, k nimž dochází na pozadí všeobecného násilí a strukturální diskriminace; důrazně odsuzuje veškeré podoby násilí páchaného na základě pohlaví a otřesný zločin feminicidy, jakož i běžně se vyskytující beztrestnost těchto zločinů, jež může povzbuzovat k dalšímu násilí a zabíjení;

6.  zdůrazňuje, že mezinárodní společenství označilo situaci zdravotně postižených žen za prioritní záležitost; připomíná závěry Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva, který uvedl, že politiky a programy k řešení násilí páchaného na zdravotně postižených ženách a dívkách by měly být rozvíjeny v úzké spolupráci se zdravotně postiženými lidmi, čímž se zohlední jejich autonomie, a s organizacemi zdravotně postižených osob; zdůrazňuje nezbytnost provádění pravidelných kontrol v ústavech a zajištění vzdělávání pro pečovatele; vyzývá EU, aby boj proti diskriminaci zdravotně postižených osob začlenila do svých politik v oblasti vnější činnosti, spolupráce a rozvojové pomoci, včetně evropského nástroje pro demokracii a lidská práva;

7.  vyjadřuje politování nad tím, že v politickém prostředí nepanuje genderová rovnost; připomíná, že ženy a muži jsou si rovni a měli by požívat týchž politických práv a občanských svobod, a také lituje skutečnosti, že ženy nejsou dostatečně zastoupeny v hospodářském, společenském a politickém rozhodování; zdůrazňuje, že jsou zapotřebí účinné ochranné mechanismy pro obhájkyně lidských práv; doporučuje, aby byl zaveden systém kvót, který by poskytl způsob, jak podporovat účast žen v politických orgánech a demokratických procesech, a to zejména jako kandidátek;

8.  lituje porušování lidských práv třetími zeměmi v podobě státem stanovených limitů na počet dětí v rodině;

9.  vyzývá Komisi, aby systematicky začleňovala konkrétní opatření na zvýšení účasti žen ve volebních procesech do všech volebních pozorovatelských misí EU v souladu s pokyny EU v této oblasti a s ohledem na závěry, k nímž dospěl seminář vedoucích odborníků o volbách, jenž se konal v dubnu 2014 v Bruselu, a poučila se ze zkušeností získaných v minulých misích;

10.  znovu opakuje, že EU by měla jít v otázkách rovnosti žen a mužů příkladem; vyzývá orgány EU, aby podpořily účast žen na evropském volebním procesu tím, že do příštího přezkumu evropského volebního práva zahrnou seznamy s rovnoměrným zastoupením žen a mužů;

11.  zdůrazňuje, že je důležité posílit úlohu žen při předcházení konfliktům a prosazování lidských práv a demokratických reforem a podporovat systematickou účast žen jakožto zásadní prvek mírového procesu a obnovy po konfliktu, a to prostřednictvím účinnějších konzultací a koordinace s občanskou společností a orgány EU s cílem zajistit přesnější a systematičtější posuzování dopadů v oblasti lidských práv; staví se proti veškerým právním předpisům, nařízením či vládnímu tlaku, které neoprávněně omezují svobodu projevu, zejména žen a osob LGBTI;

12.  vyzývá k tomu, aby prosazování práv žen, genderová rovnost a boj proti násilí páchanému na ženách byly systematicky zahrnovány do strategií zemí v oblasti lidských práv a do politických dialogů a dialogů o lidských právech s třetími zeměmi a kandidátskými zeměmi; vítá skutečnost, že Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) vytvořila funkci poradce pro genderové otázky a zavedla programy školení o genderových otázkách pro diplomaty a úředníky, kteří se účastní delegací EU; připomíná závazek spočívající v zahrnutí lidských práv do všech posouzení dopadů EU s cílem zajistit, aby EU dodržovala, podporovala a uplatňovala lidská práva a aby její vnější politiky a činnosti byly formulovány a uplatňovány způsobem vedoucím ke konsolidaci lidských práv v zahraničí; poukazuje na to, že rovnost pohlaví se netýká pouze žen a mužů, ale musí zahrnovat i celou komunitu LGBTI; upozorňuje na to, že EU musí důrazněji začleňovat genderové otázky do poskytování humanitární pomoci;

13.  žádá EU, aby zajistila, že do jejích hospodářských a obchodních dohod se třetími zeměmi budou začleňovány záruky v oblasti základních lidských práv, zejména práv žen a dívek, a aby v případě, že tato práva nejsou dodržována, dotyčné dohody přezkoumala;

14.  vyjadřuje hluboké politování nad možnými případy porušování lidských práv žen a dívek v uprchlických táborech na Blízkém východě a v Africe, včetně zpráv o případech sexuálního násilí vůči ženám a dívkám a nerovném zacházení s nimi; žádá ESVČ, aby prosazovala přísnější pravidla a osvědčené postupy ve třetích zemích s cílem zabránit nerovnostem mezi uprchlíky na základě jejich pohlaví;

15.  připomíná, že akční plán EU pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen v oblasti rozvoje je jedním ze základních nástrojů EU pro zlepšení rovnosti pohlaví ve třetích zemích, a domnívá se proto, že druhý akční plán pro rovnost žen a mužů by měl mít podobu sdělení Komise; žádá Komisi, aby vzala v úvahu usnesení EP o obnovení akčního plánu pro rovnost žen a mužů;

16.  požaduje, aby součástí monitorovacího a hodnotícího procesu nového akčního plánu pro rovnost žen a mužů byly kvantitativní a kvalitativní genderové ukazatele i systematické a včasné shromažďování údajů rozlišených podle pohlaví;

17.  vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že v některých třetích zemích jsou sňatky mezi dospělými a dětmi zákonem povolené a že se v některých případech týkají nevěst mladších devíti let (dětských nevěst);

18.  domnívá se, že sňatky v nízkém věku představují porušení základních lidských práv a ovlivňují veškeré aspekty života dotyčných dívek – ohrožují jejich vzdělávání, a omezují tak jejich vyhlídky, ohrožují jejich zdraví a zvyšují riziko, že se stanou oběťmi násilí a zneužívání;

19.  připomíná, že je třeba ženám zaručit odpovídající a bezplatnou zdravotní péči při porodu, a snížit tak nadále extrémně vysoký počet rodiček a novorozenců umírajících v řadě třetích zemí v důsledku nedostatečné či neexistující zdravotní péče;

20.  vyjadřuje znepokojení v souvislosti s nedostatečnými politikami pro předcházení násilí na základě pohlaví, nedostatečnou podporou pro oběti a s vysokou mírou beztrestnosti pachatelů v mnoha zemích; žádá ESVČ, aby si vyměňovala osvědčené postupy se třetími zeměmi v oblasti postupů tvorby právních předpisů a školících programů pro pracovníky policie, soudní zaměstnance a úředníky; naléhavě vyzývá EU, aby podporovala organizace občanské společnosti usilující o obranu lidských práv a prosazování rovnosti žen a mužů ve třetích zemích a aby úzce spolupracovala s mezinárodními organizacemi činnými v oblasti rovnosti pohlaví, například s MOP, OECD, OSN a Africkou unií s cílem dosáhnout součinnosti a prosazovat silnější postavení žen;

21.  zdůrazňuje potřebu výměny osvědčených postupů ze strany ESVČ s cílem bojovat proti nedostatečnému přístupu obětí trestných činů souvisejících se sexuálním násilím ke spravedlnosti; důrazně odsuzuje skutečnost, že ženy ve třetích zemích, zejména oběti násilí na základě pohlaví, nemají odpovídající přístup ke spravedlnosti; žádá Komisi, aby se ujala aktivní úlohy při stíhání těchto zločinů, k nimž dochází ve třetích zemích a v některých případech i v členských státech; naléhavě vyzývá Komisi, aby spolupracovala s ESVČ na zlepšení podpory poskytované obětem, aby začleňovala zásahy proti násilí na základě pohlaví do humanitární činnosti EU a aby na přední místo kladla humanitární činnosti zaměřené na násilí na základě pohlaví a sexuální násilí v konfliktech; vítá závazek EU navázat na globální summit o skoncování se sexuálním násilím v konfliktech, který se konal v červnu 2014 v Londýně, a naléhavě proto vyzývá Komisi, aby přijala konkrétní opatření;

22.  žádá Komisi, aby přijala konkrétní opatření pro boj proti násilí vůči ženám rovněž v rámci EU, a to navržením směrnice v této oblasti;

23.  naléhavě vyzývá všechny aktéry zapojené do konfliktů, aby obětem poskytli veškerou nezbytnou zdravotní péči, včetně možnosti umělého přerušení těhotenství, aniž by se jakkoli rozlišovalo podle pohlaví obětí a bez ohledu na místní zákony, jak je stanoveno Ženevskými úmluvami a jejich dodatkovými protokoly;

24.  vyjadřuje politování nad tím, že extrémní chudoba má největší dopad na ženy a dívky, i když je fakticky prokázáno, že investice do žen a dívek a posílení jejich postavení prostřednictvím vzdělávání patří k nejúčinnějším způsobům boje proti chudobě; zdůrazňuje, že je třeba více usilovat o zajištění práva na vzdělávání a přístup k němu, zejména pro dívky, a že je třeba přijmout opatření, která zabrání tomu, aby předčasně odcházely ze školy, k čemuž jsou často donuceny, když se vdají a mají děti; zdůrazňuje, že je třeba přijímat opatření na začlenění žen a dívek do procesů v oblasti investic a růstu ve třetích zemích; zdůrazňuje, že je nezbytné i nadále bojovat proti rozdílům v odměňování žen a mužů; domnívá se, že evropské společnosti působící ve třetích zemích sehrávají zásadní úlohu při prosazování rovnosti žen a mužů v těchto zemích tím, že jdou v tomto směru příkladem; vybízí ženy, aby se aktivně zapojily do odborových svazů a dalších organizací, čímž přispějí k začlenění hledisek rovnosti žen a mužů do pracovněprávních vztahů a pracovních podmínek;

25.  vyjadřuje politování nad tím, že v některých zemích jsou uplatňovány extrémní a fundamentalistické zákony a sociální, kulturní a náboženské ideologie, které ženám brání ve výkonu některých profesí;

26.  vyjadřuje politování nad tím, že polovina světové populace čelí platové diskriminaci, jelikož ženy celosvětově pobírají pouze 60 až 90 % průměrné mzdy mužů;

27.  zdůrazňuje, že je třeba zaručit kontinuální vzdělávání dívek v uprchlických táborech, v oblastech konfliktu a v oblastech postižených extrémní chudobou a extrémními výkyvy počasí, jako jsou sucha a záplavy;

28.  vítá činnost, kterou ve třetích zemích vyvíjí ESVČ ve snaze o dosažení pokroku při plnění povinností a závazků v oblasti práv žen vyplývajících z Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, Pekingské akční platformy, káhirského prohlášení o populaci a rozvoji a z programu pro rozvoj po roce 2015;

29.  vítá revidovanou politiku EU v oblasti humanitární pomoci, která ženám a dívkám znásilněným v ozbrojených konfliktech umožňuje přístup k bezpečnému provedení umělého přerušení těhotenství podle mezinárodního humanitárního práva; zdůrazňuje potřebu urychleného provádění této revidované politiky;

30.  vyzývá EU, aby i nadále podporovala posilování ekonomického, sociálního a politického postavení žen jakožto nástroje, který přispěje k tomu, aby řádně požívaly svých práv a základních svobod, a aby přikládala prvořadý význam přístupu dívek ke kvalitnímu vzdělávání, a to včetně dívek z nejchudších a nejmarginalizovanějších komunit; požaduje, aby bylo podporováno odborné vzdělávání žen, aby byla více rozvíjena odborná příprava v oblastech vědy a technologie, aby byly vytvořeny školící programy zaměřené na rovnost žen a mužů pro pedagogické pracovníky ve třetích zemích a aby byla přijata opatření, jež by zabránila předávání stereotypů prostřednictvím vzdělávacích materiálů; naléhavě vyzývá EU, aby tuto prioritu zahrnula do všech svých diplomatických a obchodních činností a činností v oblasti rozvojové spolupráce;

31.  zdůrazňuje, že je důležité bojovat proti genderovým stereotypům a diskriminačním sociálně-kulturním postojům, které posilují podřadné postavení žen ve společnosti a jsou jednou ze základních příčin nerovností žen a mužů, porušování lidských práv žen a násilí na základě pohlaví; zdůrazňuje, že je třeba zvýšit úsilí v boji proti přetrvávajícím stereotypům prostřednictvím informačních kampaní, které by se zaměřovaly na všechny skupiny společnosti, většího zapojení sdělovacích prostředků, strategií na podporu žen a zapojení mužů, začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do vzdělávání a do všech politik a iniciativ EU, zejména vnější činnosti, spolupráce a rozvojové a humanitární pomoci;

32.  vyjadřuje politování nad tím, že ženy jsou příliš často diskriminovány tím, že ve srovnání s muži nemají snadný přístup k finančním zdrojům, například k bankovním půjčkám; zdůrazňuje skutečnost, že bylo prokázáno, že silnější postavení žen v oblasti podnikání je zcela nezbytným faktorem pro podporu hospodářství a z dlouhodobého hlediska i pro boj proti chudobě;

33.  důrazně odsuzuje skutečnost, že v některých třetích zemích je homosexualita považována za trestný čin, za který v některých případech hrozí trest smrti;

34.  vyjadřuje hluboké politování nad častými případy porušování sexuálních a reprodukčních práv žen, k nimž patří i upírání přístupu ke službám plánovaného rodičovství; připomíná článek 16 Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, který ženám zaručuje právo rozhodnout o tom, kolik dětí budou mít a jaký bude mezi nimi věkový rozdíl, a právo na přístup k informacím, vzdělávání a prostředkům k uplatňování tohoto práva;

35.  zdůrazňuje, že je důležité nezpochybňovat „acquis“ Pekingské akční platformy, pokud jde o přístup ke vzdělávání a zdraví jakožto základnímu lidskému právu a o ochranu sexuálních a reprodukčních práv; zdůrazňuje skutečnost, že všeobecné respektování sexuálního a reprodukčního zdraví a práv a přístup k souvisejícím službám přispívá ke snižování kojenecké a mateřské úmrtnosti; zdůrazňuje, že plánované rodičovství, zdraví matek a snadný přístup k antikoncepci a bezpečnému umělému přerušení těhotenství jsou důležité součásti strategie, jak chránit životy žen a pomoci jim začít nový život, pokud se staly oběťmi znásilnění; zdůrazňuje, že je třeba, aby se tyto politiky staly středem rozvojové spolupráce s třetími zeměmi;

36.  odsuzuje zoufalou situaci uprchlíků v Evropě a nelidské životní podmínky, ve kterých žijí a které jsou nebezpečné nejenom pro děti, ale i pro ženy, jež se častěji stávají oběťmi násilí, zneužívání či dokonce obchodování s lidmi;

37.  vyzývá EU, aby věnovala řádnou pozornost opatřením na ochranu žen z řad uprchlíků a aby tato opatření posílila, a zaručila tak těmto ženám odpovídající pomoc a ochránila je před zneužíváním k prostituci a obchodováním s lidmi ze strany zločineckých organizací, k nimž velmi často dochází.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

12.11.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

23

6

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Daniela Aiuto, Maria Arena, Catherine Bearder, Beatriz Becerra Basterrechea, Malin Björk, Anna Maria Corazza Bildt, Iratxe García Pérez, Anna Hedh, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Angelika Mlinar, Maria Noichl, Margot Parker, Terry Reintke, Liliana Rodrigues, Elissavet Vozemberg-Vrionidi, Jadwiga Wiśniewska, Anna Záborská

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Inés Ayala Sender, Stefan Eck, Eleonora Forenza, Mariya Gabriel, Constance Le Grip, Elly Schlein, Branislav Škripek, Dubravka Šuica, Monika Vana

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Seb Dance, Davor Ivo Stier, Claudiu Ciprian Tănăsescu

ANNEX I

INDIVIDUAL CASES RAISED BY THE EUROPEAN PARLIAMENT BETWEEN JANUARY AND DECEMBER 2014

COUNTRY

Individual

BACKGROUND

ACTION TAKEN BY THE PARLIAMENT

AZERBAJIAN

Leyla Yunus, Arif Yunus and Rasul Jafarov

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Intigam Aliyev

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hasan Huseynli

Rauf Mirkadirov

Seymur Haziyev

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ilqar Nasibov

 

 

 

 

Ilgar Mammadov

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Anar Mammadli

Bashir Suleymanli

 

 

 

 

 

 

 

Omar Mammadov, Abdul Abilov and Elsever Murselli

 

 

Leyla Yunus is the well-known director of the Institute for Peace and Democracy. She has been imprisoned together with her husband, the historian Arif Yunus, and Rasul Jafarov, the chair of Azerbaijan’s Human Rights Club on apparent politically motivated charges.

Leyla Yunus has been subjected to acts of violence in prison committed by her cellmate, and no measures have been taken to punish the cellmate or to ensure the protection of Ms Yunus. In addition, Ms Yunus’ health has deteriorated in prison and no suitable medical care has been provided.

 

Intigam Aliyev is the chair of Azerbaijan’s Legal Education Society and a human rights lawyer who has defended more than 200 cases before the European Court of Human Rights in the areas of infringement of freedom of speech, the right to a fair trial and electoral law in Azerbaijan, was arrested on 8 August 2014 and subjected to three month’s detention on criminal charges.

 

Hasan Huseynli is another prominent human rights activist and head of the Intelligent Citizen Enlightenment Centre Public Union, was sentenced to 6 years’ imprisonment on 14 July 2014. Rauf Mirkadirov is an investigative journalist with the leading Russian-language newspaper ‘Zerkalo’ who held on pre-trial detention on charges of treason. Seymour Haziyev is a prominent opposition journalist who was charged with criminal hooliganism and held in 2 months' pre-trial custody.

 

Ilqar Nasibov is a journalist who was viciously beaten in his office on 21 August 2014 and no prompt, effective and thorough investigation has been carried out.

 

The European Court of Human Rights (ECHR) has issued numerous rulings in cases of breaches of human rights in Azerbaijan, the latest being on 22 May 2014 in the case of Ilgar Mammadov, chair of the Republican Alternative Civic Movement (REAL); in which despite it being ruled that his detention was politically motivated, the authorities refused to release him.

 

Anar Mammadli is the chair of the Election Monitoring and Democracy Studies Centre (EMDS), and Bashir Suleymanli is the director of the same centre. Both were sentenced to prison terms of, respectively, 5 years and 6 months and 3 years and 6 months, on charges ranging from tax evasion to illegal entrepreneurship.

 

Omar Mammadov, Abdul Abilov and Elsever Murselli are social media activists and were sentenced to between 5 and 5.5 years’ imprisonment on charges of drug possession. None of them is having access to a lawyer of their own choosing and all complaining of ill treatment in police custody.

 

 

 

In its Resolution, adopted on 18 September 2014, the European Parliament:

 

- Condemns in the strongest possible terms the arrest and detention of Leyla Yunus, Arif Yunus, Rasul Jafarov, Intigam Aliyev and Hasan Huseyni, and demands their immediate and unconditional release as well as the withdrawal of all charges against them; demands an immediate and thorough investigation into the assault on Ilqar Nasibov, and calls for all those responsible to be brought to justice

 

- Calls on the authorities in Azerbaijan to guarantee the physical and psychological integrity of Leyla Yunus, Arif Yunusov and all human rights defenders in Azerbaijan, and to ensure the urgent provision of suitable medical care, including medication and

Hospitalisation

 

- Calls on the Azerbaijani authorities to cease their harassment and intimidation of civil society organisations, opposition politicians and independent journalists and to refrain from interfering in or undermining their valuable work for the development of democracy in Azerbaijan; also calls on them to ensure that all detainees, including journalists and political and civil society activists, enjoy their full rights to due process, in particular access to a lawyer of their choosing, access to their families, and other fair trial norms

BAHRAIN

Nabeel Rajab

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Abdulhadi-al-Khawaja

 

Ibrahim Sharif

 

 

 

 

 

 

 

Naji Fateel

 

 

 

 

 

 

 

Zainab Al-Khawaja

 

Nabeel Rajab is the President of the Bahrain Centre for Human Rights (BCHR) and Deputy Secretary General of the International Federation for Human Rights (FIDH). He was convicted to three years in prison in August 2012 on charges of calling for and participating in ‘illegal gatherings’ and ‘disturbing public order’ between February and March 2011. His sentence was reduced to two years in prison on appeal. Before this imprisonment Mr Rajab was repeatedly detained for peacefully expressing criticism of the government during the pro-democracy protests that erupted Bahrain in 2011.

 

On Friday 29 November 2013 Nabeel Rajab had served three-quarters of his two year sentence and had become legally eligible for release. A third request for early release was submitted on 21 January 2014 to the Court, but was rejected.

The United Nations Working Group on Arbitrary Detention has described the detention of Mr Nabeel Rajab as arbitrary.

 

Abdulhadi-al-Khawaja, who has Danish nationality, is the founder of the BCHR and the regional coordinator of Front Line Defenders and Ibrahim Sharif is the Secretary General of the National Democratic Action Society. On 22 June 2011, they were sentenced to life in prison by a special military court. The legal process came to a conclusion after 3 years of appeals and the sentences were upheld.

 

Naji Fateel is a Bahraini human rights activist and a member of the Board of Directors of the Bahraini human rights NGO Bahrain Youth Society for Human Rights (BYSHR). He has been imprisoned since 2007, tortured and also under death threats during the period of the Bahraini uprising (dated February 2011)

 

Zainab Al-Khawaja is a human rights defender and leading social media activist in Bahrain. She has been a crucial figure in the pro-democracy uprising that started in Bahrain in February 2011. She has suffered legal harassment, arrest, imprisonment, denial of procedural rights, and undertaken hunger strikes in defence of human rights in Bahrain.

 

 

In its Resolution, adopted on 6 February 2014, the European Parliament:

 

-Calls for the immediate and unconditional release of all prisoners of conscience, political activists, journalists, human rights defenders and peaceful protesters, including Nabeel Rajab, Abdulhadi Al-Khawaja, Ibrahim Sharif, Naji Fateel, and Zainab Al-Khawaja

 

- Expresses its grave concern regarding the Bahraini authorities’ treatment of Nabeel Rajab and other human rights activists, in addition to their refusal to grant him the early release for which he is eligible in accordance with the law

 

 

Regarding the situation of Mr Rajab, a letter of concern was also sent on 2 October 2014.

BANGLADESH

 

Hana Shams Ahmed

 

Hana Shams Ahmed is the coordinator of the International Chittagong Hill Tracts Commission (CHTC). On 27 August 2014 she and her friend were brutally attacked by 8 to 10 members of Somo Odhikar Andolon during a private visit to Shoilopropat in Bandarban in the Chittagong Hill Tracts. Four members of the police Detective Branch (DB) who were supposedly providing them with security did not intervene, and even disappeared while the assault was taking place.

 

In its Resolution, adopted on , the European Parliament:

 

- Urges the Government of Bangladesh to bring the state security forces, including the police and the RAB, back within the bounds of the law; strongly calls on the Bangladeshi authorities to put an end to the RAB’s impunity by ordering investigations and prosecutions in respect of alleged illegal killings by RAB forces.

 

BURUNDI

 

Pierre Claver Mbonimpa

 

Pierre Claver Mbonimpa is a leading human rights defender and President of the Association for the Protection of Human Rights and Detained Persons (Association pour la protection des droits humains et des personnes détenues, APRODH) who was arrested on 15 May 2014 and later charged with ‘threatening the external security of the state’ and ‘threatening the internal security of the state by causing public disorder’ and has been in pre-trial detention since he was taken in for questioning.

 

Mr Mbonimpa’s work in the defence of democracy and human rights in Burundi over the past two decades and more has earned him several international awards and widespread recognition domestically and beyond. The charges against him relate to comments he made on Radio Publique Africaine (RPA) on 6 May 2014 that the youth wing of the ruling party CNDD-FDD, also known as the Imbonerakure, is being armed and sent to the Democratic Republic of Congo (DRC) for military training.

 

The arrest of Pierre Mbonimpa is representative of the mounting risks facing human rights defenders, the harassment of activists and journalists and the arbitrary arrest of opposition party members, which according to human rights groups and the UN Assistant Secretary-General for Human Rights have largely been carried out by the Imbonerakure.

 

 

In its Resolution, adopted on 18 September 2014, the European Parliament:

 

- Firmly condemns the detention of human rights defender Pierre Claver Mbonimpa and calls for his immediate unconditional release; expresses concern about his deteriorating state of health and demands that he be given urgent medical assistance

 

 

A letter of concern was also sent in this regard on 18 December 2014.

CAMBODIA AND LAOS

 

Sombath Somphone (Laos)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Sam Rainsy and Kem Sokha (Cambodia)

 

 

Sombath Somphone is a human rights and environmental rights activist, civil society leader and co-chair of the 9th Asia-Europe People’s Forum held in Vientiane in October 2012 ahead of the ASEM 9 Summit. He was allegedly the victim of an enforced disappearance on 15 December 2012 in Vientiane. Sombath Somphone’s family have been unable to locate him since that day, despite repeated appeals to the local authorities and searches in the surrounding area.

 

During the visit of the Delegation for relations with the countries of South East Asia and the Association of South East Nations (ASEAN) to Laos on 28 October 2013 the disappearance of Sombath Somphone was raised with the Lao authorities. Crucial questions linked to the case, including whether or not an investigation has been carried out, remain unsolved more than a year after his disappearance and the Lao authorities declined assistance from abroad for the investigation into the disappearance.

 

On 15 December 2013 62 NGOs called for a new investigation into his disappearance and on 16 December 2013 the UN Working Group on Enforced or Involuntary Disappearances urged the Government of Laos to do its utmost to locate Sombath Somphone, to establish his fate and whereabouts, and to hold the perpetrators accountable. There have been several other cases of enforced disappearances where the whereabouts of nine other people – two women, Kingkeo and Somchit, and seven men, Soubinh, Souane, Sinpasong, Khamsone, Nou, Somkhit, and Sourigna – who were arbitrarily detained by the Lao security forces in November 2009 in various locations across the country remain unknown.

 

Sam Rainsy and Kem Sokha are the Cambodia National Rescue Party (CNRP) leaders who were summoned to appear at the Phnom Penh Municipal Court on 14 January 2014 for questioning. Sam Rainsy and Kem Sokha may be convicted of incitement to civil unrest. The King amnestied Sam Rainsy on 14 July 2013, making it possible for him to return to Cambodia; however, his right to vote and run in the elections was not restored.

 

 

In its Resolution, adopted on 16 January 2014, the European Parliament:

 

- Calls on the Lao Government to clarify the state of the investigation into the whereabouts of Sombath Somphone, to answer the many outstanding questions around Sombath’s disappearance, and to seek and accept assistance from foreign forensic and law enforcement experts

 

- Considers that the lack of reaction from the Lao Government raises suspicions that the authorities could be involved in his abduction.

- Reiterates its call on the Vice-President / High Representative to closely monitor the Lao Government’s investigations into the disappearance of Sombath Somphone

 

- Calls on the Member States to continue raising the case of Sombath Somphone with the Lao Government; stresses that enforced disappearances remain a major impediment to Laos joining the UN Human Rights Council

 

- Urges the Cambodian Government to recognise the legitimate role played by the political opposition in contributing to Cambodia’s overall economic and political development; calls on the Cambodian authorities to immediately drop the summonses issued to the CNRP leaders, Sam Rainsy and Kem Sokha, and union leader Rong Chhun of the Cambodia Independent Teachers’ Association (CITA) and the Cambodian Confederation of Unions (CCFU)

EGYPT

 

Alaa Abdel Fattah, Mohamed Abdel, Ahmed Maher and Ahmed Douma.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Peter Greste

Mohamed Fahmy

Baher Mohamed

Rena Netjes

 

 

 

 

 

 

 

 

Alaa Abdul Fattah

 

 

 

 

 

 

 

Mohamed Adel, Ahmed Douma, Mahienour El-Massry, Ahmed Mahe, Yara Sallam and Sana Seif

 

Alaa Abdel Fattah, Mohamed Abdel, from the Egyptian Centre for Economic and Social Rights and

Ahmed Maher and Ahmed Douma, leaders of the April 6 movement, are political and civil society activists who were arrested, convicted and held in Tora prison. It has been reported bad conditions of detention and mistreatment in prison.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

The Australian Peter Greste, the Canadian-Egyptian Mohamed Fahmy and the Egyptian Baher Mohamed are three Al Jazeera journalists who were, together and, in absentia, with the Netherlands citizen Rena Netjes, on 23 June 2014 handed down jail sentences of between 7 and 10 years under accusations of ‘falsifying news’ and of belonging to or assisting a terrorist cell. Rena Netjes was falsely accused of working for Al Jazeera.

 

Alaa Abdul Fattah is a prominent activist who played a leading role in the 2011 revolution who was sentenced on 11 June 2014 with others to 15 years’ imprisonment on charges of violating Law 107 on the Right to Public Meetings, Processions and Peaceful Demonstrations of 2013 (Protest Law).

 

Mohamed Adel, Ahmed Douma, Mahienour El-Massry and Ahmed Maher, Yara Sallam and Sana Seif are prominent human rights activists that continue to be detained.

 

 

In its Resolution, adopted on 6 February 2014, the European Parliament:

 

- Strongly condemns all acts of violence, terrorism, incitement, harassment, hate speech and censorship; urges all political actors and security forces to show the utmost restraint and avoid provocation, with the aim of avoiding further violence in the best interests of the country; extends its sincere condolences to the families of the victims

 

- Urges the Egyptian interim authorities and security forces to ensure the security of all citizens, irrespective of their political views, affiliation or confession, to uphold the rule of law and respect human rights and fundamental freedoms, to protect the freedoms of association, of peaceful assembly, of expression and of the press, to commit to dialogue and non-violence, and to respect and fulfil the country’s international obligations

 

- Calls for an immediate end to all acts of violence, harassment or intimidation – by state authorities, security forces or other groups – against political opponents, peaceful protesters, trade union representatives, journalists, women’s rights activists, and other civil society actors in Egypt; calls for serious and impartial investigations in such cases and for those responsible to be brought to justice; calls again on the interim government to guarantee that domestic and international civil society organisations, independent trade unions and journalists can operate freely, without government interference, in the country

 

In its Resolution, adopted on 17 July 2014, the European Parliament:

 

- Expresses its deepest concern over a series of recent court decisions in Egypt, including the lengthy jail terms handed down on 23 June 2014 to three Al Jazeera journalists and 11 other defendants tried in absentia, as well as the confirmation of death sentences against 183 people

 

- Calls on the Egyptian authorities to immediately and unconditionally release all those detained, convicted and/or sentenced for peacefully exercising their rights of freedom of expression and association, as well as all human rights defenders; calls on the Egyptian judiciary to ensure that all court proceedings in the country meet the requirements of a free and fair trial and to ensure respect for defendants’ rights; calls on the Egyptian authorities to order independent and impartial investigations into all allegations of ill-treatment and ensure that all detainees have access to any medical attention they may require

 

ETHIOPIA

 

Andargachew Tsege

 

Andargachew Tsege is a British national and member of the opposition party Ginbot 7, who has apparently been held incommunicado and in an undisclosed location by the Ethiopian authorities since earlier 2014 after being arrested while in transit in Yemen, and then deported to Ethiopia.

 

 

A letter of concern was sent on 7 August 2014 and on 8 October 2014.

IRAN

 

Ms Reyhaneh Jabbari

 

 

 

 

 

Ms Maryam Naghash Zargaran, Mr Saeed Abedinigalangashi, Ms Farhsid Fathi Malayeri, Mr Alireza Sayyedian, Mr Behnam Irani, Mr Amin Khaki, Mr Seyed Abdolreza Ali Hagh Nejad, and the seven members of the "Church of Iran": Mohammad Roghangir, Suroush Saraie, Massoud Rezai, Mehdi Ameruni, Seyed Bijan Farokhpour Haghigi, Eskandar Rezai

 

 

 

 

 

Ms Jabbari was sentenced to death in the Islamic Republic of Iran and she is at risk of imminent execution despite evidence that she has not been granted a fair hearing during the legal procedures that led to her conviction.

The below-mentioned names belong to Iranian citizens of the Christian faith that have been imprisoned, or continue to languish in prison due to their conversion from Islam to Christianity:

 

Ms Maryam Naghash Zargaran who was sentenced to four years in prison in 2013; Mr Saeed Abedinigalangashi who was sentenced to eight years in prison in early 2013; Ms Farhsid Fathi Malayeri who was arrested at her home in Tehran on 26 December 2010 along with at least 22 other Christians, and sentenced in 2012 to six years in prison; Mr Alireza Sayyedian who was convicted in November 2011 and sentenced to a six year (reduced to 3 ½ years in May 2013) imprisonment, 90 lashes and a fine; Mr Behnam Irani who was arrested and tried on two occasions (December 2006, April 2010). Shortly before he was due to be released on 18 October 2011, he was informed by letter that he was required to serve a five year prison sentence imposed back in 2008; Mr Amin Khaki who was arrested in early 2014 and reportedly transferred to the Ministry of Intelligence Security Detention; Mr Seyed Abdolreza Ali Hagh Nejad who was arrested on 5 July 2014 and finally; the seven members of the "Church of Iran" who were arrested on 12 October 2012 in Shiraz and condemned on 16 July 2013 to sentences ranging from one year to six years in prison.

 

 

A letter of concern was sent on 8 October 2014.

 

 

 

 

A letter of concern was sent on 24 September 2014.

MAURITANIA

 

Biram Dah Abeid

 

Biram Dah Abeid is the son of freed slaves and he is engaged in an advocacy campaign to eradicate slavery. In 2008 he founded the Initiative for the Resurgence of the Abolitionist Movement (Initiative pour la Résurgence du Mouvement Abolitionniste). This organisation is seeking to draw attention to the issue and to help take specific cases before courts of law. In addition, Biram Dah Abeid was awarded the United Nations Human Rights Prize for 2013.

 

On 11 November 2014, Biram Dah Abeid was arrested following a peaceful anti-slavery march. He has been charged with calling for a demonstration, participating in a demonstration and belonging to an illegal organisation. Some reports suggest that he is at risk of facing the death penalty. The death penalty is still provided for in the Mauritanian Criminal Code, is not restricted to the most serious crimes, and is imposed following convictions based on confessions obtained under torture.

 

Biram Dah Abeid was voted runner-up in the 2014 Mauritanian presidential elections. His reputation has made him a prime target for the Mauritanian authorities. In fact, his arrest and those of his colleagues represent a crackdown on political opposition as well as civil society.

 

 

In its Resolution, adopted on 18 December 2014, the European Parliament:

 

- Condemns strongly the arrest and ongoing detention of anti-slavery activist Biram Dah Abeid and his fellow campaigners, and calls for their immediate release; expresses concern about reports of violence used against some of the activists, and urges the Mauritanian authorities to prosecute those officials who have been involved in the abuse and torture of prisoners

 

- Calls upon the Mauritanian Government to stop using violence against civilians who participate in peaceful public protests and media campaigns in support of Biram Dah

Abeid, to cease its crackdown on civil society and political opposition, and to permit anti-slavery activists to pursue their non-violent work without fear of harassment or intimidation; urges the Mauritanian authorities to allow freedom of speech and assembly, in accordance with international conventions and Mauritania’s own domestic law.

MEXICO

 

Disappearance of 43 teaching students

 

On 26 September 2014, six people, among them three students, were killed when the police opened fire on protesting teaching students from the Escuela Normal (‘Normal School’) of Ayotzinapa in Iguala, Guerrero state. Since then 43 students remain disappeared. According to various sources those students were rounded up and driven away by police officers and handed over to unidentified armed men linked to a drug cartel.

 

According to the Mexican Government, 51 persons linked to the crimes have been arrested; most of them police agents from the municipalities of Iguala and Cocula. On 14 October 2014 the Mexican Attorney-General declared that according to forensic analyses of the 28 bodies found in clandestine graves near Iguala on 4 October 2014 the bodies do not correspond to those of the missing students. The Mexican authorities have captured the suspected main leader of the criminal gang Guerreros Unidos (United Warriors), allegedly involved in the disappearance of the 43 students.

 

The Mayor of Iguala, his wife, and the police chief of Iguala are fugitives from justice and accused of links to the local Guerreros Unidos drug cartel.

 

 

In its Resolution, adopted on 23 October 2014, the European Parliament:

 

- Strongly condemns the unacceptable forced disappearances and crimes in Iguala and calls on the Mexican authorities to investigate all the crimes, including the finding of 28 bodies in clandestine graves; calls on the relevant authorities to take all necessary steps to act promptly and in a transparent and impartial manner to identify, arrest and bring to justice the perpetrators of the crimes, and calls for those responsible to be identified and prosecuted, using all available information and resources internally and externally and with no margin for impunity; calls for the investigations to be continued until the students have been brought to safety

 

- Extends its sympathy and support to the families and friends of the victims, and to the Mexican people, whom it encourages to continue to fight by peaceful means to defend democracy and the rule of law

 

- Takes note of the detentions that have taken place; calls for the search to be continued for the Mayor of Iguala, his wife and the police chief of Iguala; is deeply concerned at the apparent infiltration of local law enforcement and administrative entities by organised crime.

 

PAKISTAN

 

Shafqat Emmanuel and Shagufta Kausar

 

 

 

 

 

 

 

Sawan Masih

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Asia Bibi

 

 

 

 

 

 

 

 

Rimsha Masih

 

 

 

 

 

 

Mohammad Asgar

 

 

 

 

 

Masood Ahmad

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Shama Bibi and Shahbaz Masih

 

Shafqat Emmanuel and Shagufta Kausar are a Christian couple who was sentenced to death on 4 April 2014 for allegedly sending a text message insulting the Prophet Mohammed, despite of the fact that the couple denied responsibility and declared that the phone from which the text originated was lost a while before the message was sent.

 

Sawan Masih is a Pakistani Christian from Lahore who was sentenced to death on 27 March 2014 for blasphemy against the Prophet Mohammed. The announcement of allegations against Masih sparked fierce rioting in Joseph Colony, a Christian neighbourhood in the city of Lahore, in which many buildings, including two churches, were burnt down.

 

Asia Bibi is a Christian woman from Punjab who was arrested in June 2009 and received a death sentence in November 2010 on charges of blasphemy. After several years, her appeal has finally reached the high court in Lahore; however for the two first hearings in January and March 2014 the presiding judges appeared to be on leave.

 

Rimsha Masih is a 14-year-old Christian girl who was wrongfully accused in 2012 of desecrating the Quran. She was acquitted after being found to have been framed and the person responsible was arrested. However, she and her family had to leave the country.

 

Mohammad Asghar is a UK citizen with a mental illness living in Pakistan. He was arrested after allegedly sending letters to various officials claiming he was a prophet, and was sentenced to death in January 2014.

 

Masood Ahmad is a 72-year-old UK citizen and member of the Ahmaddiya religious community, who was only recently released on bail after having been arrested in 2012 on charges of citing from the Quran, which is considered as blasphemy in the case of Ahmaddis who are not recognised as Muslims and are forbidden to ‘behave as Muslims’ under Section 298-C of the criminal code.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Shama Bibi and Shahbaz Masih are Pakistani Christian couple from Punjab province in Pakistan, who have been beaten and then burned to death by a mob under accusations of insulating and desecrating the Muslim holy book.

 

 

 

In its resolution, adopted on 17 April 2014, the European Parliament:

 

- Expresses its deep concern that the controversial blasphemy laws are open to misuse which can affect people of all faiths in Pakistan; expresses its particular concern that use of the blasphemy laws, which were publicly opposed by the late Minister Shahbaz Bhatti and by the late Governor Salman Taseer, is currently on the rise and targets Christians and other religious minorities in Pakistan

 

- Calls on the Pakistani authorities to release prisoners who are convicted on the grounds of blasphemy, and to overrule the death sentences on appeal; calls on the Pakistani authorities to guarantee the independence of the courts, the rule of law and due process in line with international standards on judicial proceedings; calls furthermore on the Pakistani authorities to provide sufficient protection to all those involved in blasphemy cases, including by shielding judges from outside pressure, by protecting the accused and their families and communities from mob violence, and by providing solutions for those who are acquitted but cannot go back to their places of origin

 

- Strongly condemns the application of the death penalty under any circumstances; calls on the Government of Pakistan as a matter of urgency to turn the de facto moratorium on the death penalty into the effective abolition of the death penalty

 

- Calls on the Government of Pakistan to carry out a thorough review of the blasphemy laws and their current application – as contained in Sections 295 and 298 of the Penal Code – for alleged acts of blasphemy, especially in light of the recent death sentences; encourages the government to withstand pressure from religious groups and some opposition political forces to maintain these laws.

 

A letter of concern was sent on 6 November 2014 and on 16 December 2014 regarding the case of Asia Bibi.

 

 

In its resolution, adopted on 27 November 2014, the European Parliament:

 

- Is deeply concerned and saddened by the Lahore High Court’s decision of 16 October 2014 to confirm the death sentence handed down to Asia Bibi for blasphemy; calls on the Supreme Court to start its proceedings on the case swiftly and without delay and to uphold the rule of law and full respect for human rights in its ruling

 

- Strongly condemns the murders of Shama Bibi and Shahbaz Masih and offers its condolences to their families, as well as to the families of all the innocent victims murdered as a result of the blasphemy laws in Pakistan; calls for the perpetrators of these acts to be brought to justice; takes note of the decision of the Punjab government to set up a committee to fast-track the investigation into the killings of Shama Bibi and Shahbaz Masih and to order additional police protection for Christian neighbourhoods in the province; underlines, however, the need to end the climate of impunity and for broader reforms in order to address the issue of violence against religious minorities, which remains pervasive in Pakistan

 

RUSSIA

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mikhail Kosenko

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Boris Nemtov and Aleksei Navalny

 

 

 

 

 

Ilya Yashin, Gleb Fetisov and Yevgeny Vitishko

 

 

Bolotnaya Square demonstration took place on 6 May 2012 in which, as reported by several international and Russian human rights organizations, excessive use of violence and disproportionate measures have been used leading to the arrest and detention of hundreds of "anti-government" protesters.

 

Mikhail Kosenko is an activist who was sentenced to forced psychiatric treatment by a Russian court due to his involvement at the Bolotnaya Square demonstration. In addition, on 24 February 2014 Russian judicial authorities handed down guilty verdict against eight of those demonstrators, ranging from a suspended sentence to four years’ imprisonment, following three more severe prison sentences in 2013.

 

Boris Nemtov and Aleksei Navalny are opposition leaders who were sentenced to 10-day jail terms. Moreover, Aleksei Navalny has been placed under house arrest for two months and on 5 March 2014 was fitted with an electronic bracelet to monitor his activities.

 

Ilya Yashin is the leader of the Solidarity movement, Gleb Fetisov is the co-chair of the Alliance of Greens and Social Democrats, and Yevgeny Vitishko is an ecological activist and pre-eminent member of Yabloko. All of them belong to opposition parties and movements and have been subject to harassment by the Russian authorities and detained under various allegations.

 

 

In its Resolution, adopted on 13 March 2014, the European Parliament:

 

- Calls on the Russian judicial authorities to reconsider the sentences in the appeal process and to release the eight demonstrators, as well as Bolotnaya prisoner Mikhail Kosenko, who was sentenced to forced psychiatric treatment

 

- Expresses, equally, its deep concern over the detention of a large number of peaceful protesters following the Bolotnaya verdicts and calls for the dropping of all charges against the protesters; calls, furthermore, on the Russian Government to respect the rights of all citizens to exercise their fundamental freedoms and universal human rights

SERBIA

 

The case of accused war criminal Šešelj

 

 

Vojislav Šešelj is the president of the Serbian Radical Party who is indicted before the ICTY for persecutions on political, racial or religious grounds, deportation, inhumane acts (forcible transfer) (crimes against humanity), and for murder, torture, cruel treatment, wanton destruction of villages or devastation not justified by military necessity, destruction or wilful damage done to institutions dedicated to religion or education, plunder of public or private property (violations of the laws or customs of war) in Croatia, Bosnia and Herzegovina and parts of Vojvodina (Serbia), committed between 1991 and 1993.

 

On 6 November 2014, after more than eleven years of detention and while his trial is still ongoing, the Trial Chamber of the Tribunal issued an order proprio motu for the provisional release of Šešelj on the grounds of the deterioration of his health, subject to the conditions that he: (i) does not influence witnesses and victims; and (ii) appears before the Chamber as soon as it so orders.

 

Following his return to Serbia Šešelj made several public speeches in Belgrade in which he emphasised that he will not voluntarily return to the Tribunal when requested to do so, thereby announcing his intention to violate one of the two conditions under which he was released.

 

In his public statements Šešelj repeatedly called for the creation of ‘Greater Serbia’, publicly stating claims on neighbouring countries, including EU Member State Croatia, and inciting hatred against non-Serb people. In a press release he congratulated the Serbian Chetniks on the ‘liberation’ of Vukovar, on the 23rd anniversary of the fall of that Croatian city to Serbian paramilitary forces and the Yugoslav army in 1991 and the associated atrocities, thereby violating the requirement not to influence the victims.

 

In its Resolution, adopted on 27 November 2014, the European Parliament:

 

- Strongly condemns Šešelj’s warmongering, incitement to hatred and encouragement of territorial claims and his attempts to derail Serbia from its European path; deplores his provocative public activities and wartime rhetoric since his provisional release, which have reopened the victims’ psychological wounds from the war and the atrocities of the early 1990s; stresses that Šešelj’s recent statements could have the effect of undermining the progress made in regional cooperation and reconciliation and subverting the efforts of recent years

 

- Reminds the Serbian authorities of their obligations under the framework for cooperation with the ICTY and of Serbia’s obligations as an EU candidate country; notes with concern that the absence of an adequate political reaction and legal response by the Serbian authorities regarding Šešelj’s behaviour undermines the trust of the victims in the judicial process; encourages the Serbian authorities and the democratic parties to condemn any public manifestation of hate speech or wartime rhetoric and to promote the protection of minority and cultural rights; asks the Serbian authorities to investigate whether Šešelj has violated Serbian law and to strengthen and fully apply the legislation outlawing hate speech, discrimination and incitement to violence; supports all political parties, NGOs and individuals in Serbia that fight against hate speech.

 

SUDAN

 

Meriam Yahia Ibrahim

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dr Amin Mekki Medani

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Farouk Abu Issa

Farah Ibrahim Mohamed Alagar

 

Meriam Yahia Ibrahim is the daughter of an Ethiopian Christian mother and a Sudanese Muslim father, who was raised as a Christian. In 2013 she was accused of adultery by her father’s side of the family after they reported her to the authorities for her marriage to a Christian man. In addition, an accusation of apostasy was added in December 2013. The verdict of the court of first instance was delivered on 12 May 2014, sentencing Meriam Ibrahim, then eight months pregnant, to a hundred lashes on charges of adultery and to death by hanging on charges of apostasy, but giving her three days to renounce Christianity.

Meriam Ibrahim was convicted under Islamic sharia law, in force in Sudan since 1983, which outlaws conversions on pain of death. On 15 May 2014 the verdict was reconfirmed, as Meriam Ibrahim chose not to convert to Islam. On 27 May 2014 Meriam Ibrahim gave birth to a baby girl, Maya, in prison. It is alleged that Meriam Ibrahim’s legs were kept in shackles and chains while she was in labour, seriously endangering the health of both mother and child. On 5 May 2014 her case was successfully transferred to the Appeal Court.

Meriam Ibrahim was released from Omdurman Women’s Prison on 23 June 2014 after the Appeal Court found her not guilty of both charges, but she was arrested again at Khartoum airport as the family was about to depart for the USA, for allegedly attempting to leave the country with forged travel documents issued by the South Sudan Embassy in Khartoum. Meriam Ibrahim was freed again on 26 June 2014 and took refuge in the United States embassy with her family, and negotiations are ongoing to enable her to leave Sudan, where she faces death threats from extremist Muslims.

 

Dr Amin Mekki Medani is a 76 year-old renowned human rights activist and former President of the Sudan Human Rights Monitor (SHRM) who was arrested by the Sudanese National Intelligence and Security Services (NISS) on 6 December 2014 at his house in Khartoum. The NISS allegedly refused to allow him to take his medication with him when he was arrested despite his poor health.

 

Dr Medani symbolises a strong commitment to human rights, humanitarianism and the rule of law, having held high-level positions within a range of different national and international institutions, including the Sudan judiciary, the democratic transitional government of Sudan (as Cabinet Minister for Peace), and the UN. He has represented victims of violations and has persistently spoken out against abuse of power, and was awarded the ‘Heroes for Human Rights Award 2013’ by the EU Delegation in Sudan for his local and international efforts in promoting human rights.

 

Dr Medani was arrested shortly after his return from Addis Ababa, having signed the ‘Sudan Call’ on behalf of civil society organisations – a commitment to work towards the end of the conflicts raging in different regions of Sudan and towards legal, institutional and economic reforms.

 

Farouk Abu Issa, the leader of the opposition National Consensus Forum, and Dr Farah Ibrahim Mohamed Alagar were arrested in a similar manner, on 6 and 7 December 2014 respectively, following their involvement with the ‘Sudan Call’.

 

In its Resolution, adopted on 17 July 2014, the European Parliament:

 

- Condemns the unjustified detention of Meriam Ibrahim; calls on the Government of Sudan to repeal all legislation that discriminates on grounds of gender or religion and to protect the religious identity of minority groups

 

- Stresses that it is degrading and inhumane for a pregnant woman to give birth while chained and physically detained; calls on the Sudanese authorities to ensure that all pregnant women and labouring women in detention receive appropriate and safe maternal and newborn health care

 

- Reaffirms that freedom of religion, conscience or belief is a universal human right that needs to be protected everywhere and for everyone; strongly condemns all forms of violence and intimidation that impair the right to have or not to have, or to adopt, a religion of one’s choice, including the use of threats, physical force or penal sanctions to compel believers or non-believers to renounce their religion or to convert; highlights the fact that adultery and apostasy are acts which should not be considered to be crimes at all.

 

 

 

 

 

In its Resolution, adopted on 18 December 2014, the European Parliament:

 

- Strongly condemns the arbitrary arrest and detention of Dr Medani and other peaceful activists as an unlawful breach of their peaceful and legitimate political and human rights activities; calls for their immediate and unconditional release.

 

SYRIA AND IRAQ

 

James Foley, Steven Sotloff and David Haines

 

James Foley and Steven Sotloff were American journalists, and David Haines was a British aid worker. They were abducted in 2013 and in 2012 in the case of Mr Foley in Syria and held hostage by the Islamic State until 2014 when they were murdered.

 

 

In its Resolution, adopted on 18 September 2014, the European Parliament:

 

- Strongly condemns the murders of the journalists James Foley and Steven Sotloff and the aid worker David Haines by IS, and expresses grave concern for the safety of others still being held captive by the extremists; expresses its deep sympathy and condolences to the families of these victims and to the families of all victims of the conflict.

 

SYRIA

 

Razan Zeitouneh

 

 

 

 

 

 

 

Ioan Ibrahim and Bulos Jazigi

(Buolos

Yazigi and John Ibrahim)

 

 

 

Paolo Dall’Oglio

 

 

 

 

 

Frans van der Lugt

 

 

 

 

 

 

Bassel Safadi Khartabil

 

Razan Zeitouneh is a Syrian human rights defender, writer and winner of the Sakharov Prize in 2011, who was abducted alongside her husband and other human rights defenders in Damascus in December 2013 and their fate remains unknown.

 

 

Ioan Ibrahim and Bulos Jazigi are bishops from Assyrian Orthodox and the Greek Orthodox respectively, who have been kidnapped in the context of harassment, arrest, torture or disappearance against peaceful civil society activists, human rights defenders, religious figures by the Syrian regime and increasingly also of the several rebel groups. Paolo Dall’Oglio is another religious figure who has been missing since July 2013.

 

 

 

 

Dutch Jesuit Father Frans van der Lugt had been living in Syria for many decades and was well known for refusing to leave the besieged city of Homs. He was beaten and shot dead by gunmen on 7 April 2014.

 

 

Bassel Safadi Khartabil is a 34 year-old fervent defender of a free Internet and promoter of open source culture. He has been held prisoner since 15 March 2012 by the Syrian regime of Bashar al-Assad.

 

In its Resolution, adopted on 6 February 2014, the European Parliament:

 

- Calls for the immediate, unconditional and safe release of all political prisoners, medical personnel, humanitarian workers, journalists, religious figures and human rights activists, including 2011 Sakharov Prize winner Razan Zeitouneh, and for coordinated EU action to secure her release; calls on all parties to ensure their safety; urges the Syrian Government to grant immediate and unfettered access to all its detention facilities for international documentation bodies, including the UN Commission of Inquiry on Syria.

 

 

In its Resolution, adopted on 17 April 2014, the European Parliament:

 

- Condemns in the strongest possible terms the killing of Father Frans Van der Lugt, an inhumane act of violence against a man who stood by the people of Syria amid sieges and growing difficulties; pays tribute to his work, which extended beyond the besieged city of Homs and continues to help hundreds of civilians with their everyday survival needs

 

- Recalls the pressing need to release all political detainees, civil society activists, humanitarian aid workers, religious figures (including Father Paolo Dall’Oglio, Greek Orthodox Bishop Boulos Yazigi and Assyrian Orthodox Bishop John Ibrahim), journalists and photographers held by the regime or by rebel fighters, and to grant independent monitors access to all places of detention; urges once again the EU and its Member States to make all possible efforts to achieve the release of 2011 Sakharov Prize winner Razan Zaitouneh and of all other human rights activists in Syria, including internet activist Bassel Safadi Khartabil.

 

UKRAINE

 

Yulya Tymoshenko

 

Yulia Tymoshenko is one of Ukraine's most high-profile political figures. In 2011 she was convicted due to a gas deal arranged and agreed with Russia and given a seven-year sentence on charges of abuse of power; charges that apparently were politically motivated.

 

 

In its resolution, adopted on 6 February 2014, the European Parliament:

 

- Calls on President Yanukovych to order a stop to these practices and demands the immediate and unconditional release and political rehabilitation of all the demonstrators and political prisoners illegally detained, including Yulya Tymoshenko; calls for the setting-up of an independent investigative committee under the auspices of a recognised international body, such as the Council of Europe, in order to investigate all the human rights violations that have taken place since the demonstrations began.

UZBEKISTAN

 

Human rights activists: Azam Farmonov, Mehriniso Hamdamova, Zulhumor Hamdamova, Isroiljon Kholdorov,

Nosim Isakov, Gaybullo Jalilov, Nuriddin Jumaniyazov, Matluba Kamilova, Ganikhon

Mamatkhanov, Chuyan Mamatkulov, Zafarjon Rahimov, Yuldash Rasulov, Bobomurod

Razzokov, Fahriddin Tillaev and Akzam Turgunov

 

Journalists:

Solijon Abdurakhmanov, Muhammad Bekjanov, Gayrat Mikhliboev, Yusuf Ruzimuradov, and Dilmurod Saidov

 

Peaceful political opposition activists: Murod Juraev, Samandar Kukanov, Kudratbek Rasulov and Rustam Usmanov

 

Three independents religious figures: Ruhiddin Fahriddinov, Hayrullo Hamidov and Akram Yuldashev

 

 

The exercise of the right to freedom of expression has been deteriorated in the country. The mentioned group of people, fifteen well-known human rights activists, five journalists, four peaceful political opposition activists and three independent religious figures have been imprisoned for no reason other than exercising peacefully their right to freedom of expression.

 

In addition, peaceful protesters including, Dilorom Abdukodirova, Botirbek Eshkuziev, Bahrom Ibragimov, Davron Kabilov, Erkin Musaev, Davron Tojiey and Ravshanbek Vafoev were shot and killed by governmental forces.

 

In its Resolution, adopted on 23 October 2014, the European Parliament:

 

- Calls for the immediate and unconditional release of all persons imprisoned on politically motivated charges, held for peaceful expression of their political views, civil society activism, journalistic activity or religious views.

VENEZUELA

 

Leopoldo Lopez

 

 

 

 

 

 

 

Daniel Ceballos, Vicencio Scarano and Salvatore Lucchese

 

 

Juan Carlos Caldera, Ismael García and Richard Mardo

 

 

 

 

Sairam Rivas, Cristian Gil and Manuel Cotiz

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

María Corina Machado

 

Leopoldo López is the opposition leader who was arbitrarily detained on 18 February 2014 on charges of conspiracy, instigating violent demonstrations, arson and damage to property. Since his detention he has suffered physical and psychological torture and undergone solitary confinement.

 

Daniel Ceballos and Vicencio Scarano are opposition mayors and Salvatore Lucchese is a police office. They have been arrested for failing to end protests and civil rebellion in their cities, and have been sentenced to several years in prison. In addition, Juan Carlos Caldera, Ismael García and Richard Mardo who are opposition congressmen are facing investigations and trial proceedings aimed at their suspension and disqualification from Congress.

 

Sairam Rivas is the president of the Students’ Centre of the School of Social Work at the Central University of Venezuela. She has been unjustly held on premises belonging to the Bolivarian Intelligence Service for more than 120 days together with Cristian Gil and Manuel Cotiz. They have been subjected to torture and ill-treatment in connection with the protests that took place between February and May 2014, having been accused of the offences of instigating crimes and using minors to commit crimes.

 

María Corina Machado is a Member of the National Assembly who had obtained the largest popular vote in Venezuela. In March 2014 she was unlawfully and arbitrarily removed from office, deprived of her mandate and expelled from Parliament by the President of the National Assembly, Diosdado Cabello, who accused her of treason because she had spoken out against the massive and systematic violation of human rights in Venezuela before the Permanent Council of the OAS. In the course of her political and parliamentary activity María Corina Machado was subjected to a series of criminal proceedings, political persecution, threats, intimidation, harassment and even physical violence from government supporters inside the Chamber of the National Assembly. In addition, she was recently charged with attempting to assassinate President Maduro and may face up to 16 years in prison.

 

In its Resolution, adopted on 18 December 2014, the European Parliament:

 

- Urges the immediate release of those arbitrarily detained prisoners, in line with the demands made by several UN bodies and international organisations

 

- Strongly condemns the political persecution and repression of the democratic opposition, the violations of freedom of expression and of demonstration, and the existence of media and web censorship

 

- Strongly condemns the use of violence against protesters; expresses its sincere condolences to the families of the victims; calls on the Venezuelan authorities to investigate these crimes and to hold those responsible fully accountable with no margin of impunity.

ANNEX II

LIST OF RESOLUTIONS

List of resolutions adopted by the European Parliament during the year 2014 and relating directly or indirectly to human rights violations in the world

Country

Date of adoption in plenary

Title

Africa

Burundi

18.09.2014

Burundi, in particular the case of Pierre Claver Mbonimpa

Egypt

06.02.2014

Situation in Egypt

Egypt

13.03.2014

Security and human trafficking in Sinai

Egypt

17.07.2014

Freedom of expression and assembly in Egypt

Libya

18.09.2014

Situation in Libya

Mauritania

18.12.2014

Mauritania, in particular the case of Biram Dah Abeid

Nigeria

17.07.2014

Nigeria, recent attacks by Boko Haram

Nigeria and Uganda

13.03.2014

Launching consultations to suspend Uganda and Nigeria from the Cotonou

Agreement in view of recent legislation further criminalising homosexuality

South Sudan

16.01.2014

Situation in South Sudan

South Sudan

13.11.2014

Humanitarian situation in South Sudan

Sudan

17.07.2014

Sudan, the case of Meriam Yahia Ibrahim

Sudan

18.12.2014

Sudan: the case of Dr Amin Mekki Medani

Americas

Ecuador

17.12.2014

Tariff treatment for goods originating from Ecuador

Mexico

23.10.2014

Disappearance of 43 teaching students in Mexico

Venezuela

18.12.2014

Persecution of the democratic opposition in Venezuela

Asia

Azerbaijan

18.09.2014

Persecution of human rights defenders in Azerbaijan

Bangladesh

16.01.2014

Recent Elections on Bangladesh

Bangladesh

18.09.2014

Human rights violations in Bangladesh

Cambodia and Laos

16.01.2014

Situation of rights defenders and opposition activists in Cambodia and Laos

Georgia

18.12.2014

Conclusion of the Association agreement with Georgia

Japan

17.04.2014

Negotiation of the EU-Japan strategic partnership agreement

North Korea

17.04.2014

Situation in North Korea

Pakistan

17.04.2014

Pakistan: recent cases of persecution

Pakistan

27.11.2014

Pakistan: blasphemy laws

Thailand

06.02.2014

Situation in Thailand

Uzbekistan

23.10.2014

Human rights in Uzbekistan

Europe

Moldova

13.11.2014

Association agreement between the European Union and the Republic of Moldova

Ukraine

06.02.2014

Situation in Ukraine

Ukraine

17.07.2014

Situation in Ukraine

Ukraine

18.09.2014

Situation in Ukraine and state of play of EU-Russia relations

Russia

13.03.2014

Russia: sentencing of demonstrators involved in the Bolotnaya Square events

Russia

23.10.2014

Closing down of Memorial (Sakharov Prize 2009) in Russia

Russia

06.02.2014

EU-Russia summit

Serbia

27.11.2014

Serbia: the case of accused war criminal Šešelj

Transnistrian region

06.02.2014

Right to education in the Transnistrian region

Middle East

Bahrain

06.02.2014

Bahrain, in particular the cases of Nabeel Rajab, Abdulhadi al-Khawaja and Ibrahim Sharif

Iraq

17.07.2014

Situation in Iraq

Iraq

27.11.2014

Iraq: kidnapping and mistreatment of women

Iraq

27.02.2014

Situation in Iraq

Iraq and Syria

18.09.2014

Situation in Iraq and Syria and the IS offensive including the persecution of

minorities

Syria

06.02.2014

Situation in Syria

Syria

17.04.2014

Syria: situation of certain vulnerable communities

Iran

03.04.2014

EU strategy towards Iran

Israel-Palestine

17.07.2014

Escalation of violence between Israel and Palestine

Israel-Palestine

18.09.2014

Israel-Palestine after the Gaza war and the role of the EU

Cross-cutting issues

LGBTI

16.01.2014

Recent move to criminalise LGBTI people

Female genital mutilation

06.02.2014

Elimination of female genital mutilation

25th Session of the UN Human Rights Council

13.03.2014

EU priorities for the 25th session of the UN Human Rights Council

Right to food

27.11.2014

Child undernutrition in developing countries

Rights of the child

27.11.2014

25th anniversary of the UN Convention on the Rights of the Child

Religious and cultural differences

17.04.2014

Resolution on EU foreign policy in a world of cultural and religious differences

Crime of aggression

17.07.2014

Crime of Aggression

Use of armed drones

27.02.2014

The use of armed drones

Arms Trade Treaty

05.02.2014

Ratification of the Arms Trade Treaty

EU and global development framework after 2015

25.11.2014

The EU and the global development framework after 2015

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

16.11.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

47

4

4

Členové přítomní při konečném hlasování

Lars Adaktusson, Michèle Alliot-Marie, Francisco Assis, James Carver, Javier Couso Permuy, Andi Cristea, Mark Demesmaeker, Georgios Epitideios, Knut Fleckenstein, Eugen Freund, Sandra Kalniete, Manolis Kefalogiannis, Afzal Khan, Janusz Korwin-Mikke, Eduard Kukan, Ilhan Kyuchyuk, Barbara Lochbihler, Sabine Lösing, Ulrike Lunacek, Andrejs Mamikins, Tamás Meszerics, Francisco José Millán Mon, Pier Antonio Panzeri, Demetris Papadakis, Vincent Peillon, Tonino Picula, Kati Piri, Andrej Plenković, Cristian Dan Preda, Jozo Radoš, Sofia Sakorafa, Jacek Saryusz-Wolski, Alyn Smith, László Tőkés, Johannes Cornelis van Baalen

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Ignazio Corrao, Luis de Grandes Pascual, Angel Dzhambazki, Tanja Fajon, Mariya Gabriel, Liisa Jaakonsaari, Javi López, Norica Nicolai, Soraya Post, Marietje Schaake, Helmut Scholz, Igor Šoltes, Traian Ungureanu, Marie-Christine Vergiat

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Beatriz Becerra Basterrechea, Ramona Nicole Mănescu, Claudiu Ciprian Tănăsescu, Ivan Štefanec, Jaromír Štětina, Patricija Šulin

(1)

Přijaté texty, P8_TA(2014)0070.

(2)

http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-11855-2012-INIT/cs/pdf

(3)

http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-16827-2014-INIT/cs/pdf

(4)

http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-16827-2014-INIT/cs/pdf

(5)

http://www.europarl.europa.eu/document/activities/cont/201203/20120329ATT42170/20120329ATT42170EN.pdf

(6)

http://www.consilium.europa.eu/en/policies/pdf/st10152-en15_pdf/

(7)

http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-10897-2015-INIT/cs/pdf

(8)

http://www.consilium.europa.eu/en/meetings/fac/2015/10/st13201-en15_pdf/

(9)

http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/EN/foraff/130243.pdf

(10)

http://register.consilium.europa.eu/doc/srv?l=CS&f=ST%2016081%202009%20INIT

(11)

http://eur-lex.europa.eu/legal-content/cs/TXT/?uri=CELEX:32015D0260

(12)

http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-9242-2015-INIT/cs/pdf

(13)

http://www.un.org/en/ga/search/view_doc.asp?symbol=S/RES/1325(2000)

(14)

Přijaté texty, P7_TA(2010)0226.

(15)

Přijaté texty, P7_TA(2011)0334.

(16)

Přijaté texty, P7_TA(2012)0470.

(17)

Přijaté texty, P7_TA(2013)0274.

(18)

Přijaté texty, P7_TA(2013)0394.

(19)

Přijaté texty, P7_TA(2013)0420.

(20)

Přijaté texty, P7_TA(2014)0252.

(21)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0079.

(22)

Přijaté texty, P7_TA(2014)0259.

(23)

Přijaté texty, P7_TA(2014)0206.

(24)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0076.

(25)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0272.

(26)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0288.

(27)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0317.

(28)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0350.

(29)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0348.

(30)

http://ec.europa.eu/enlargement/pdf/key_documents/2014/20141008-strategy-paper_cs.pdf

(31)

http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:52011DC0200

(32)

http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2011:0303:FIN:cs:PDF.

(33)

http://ec.europa.eu/transparency/regdoc/rep/10102/2014/EN/10102-2014-152-EN-F1-1.Pdf

(34)

http://daccess-dds-ny.un.org/doc/UNDOC/GEN/G14/082/52/PDF/G1408252.pdf?OpenElement

(35)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0274.

(36)

http://www.unfpa.org/sites/default/files/pub-pdf/Joint%20Programme%20on%20FGMC%20Summary%20Report.pdf

(37)

http://daccess-dds-ny.un.org/doc/UNDOC/GEN/G14/086/06/PDF/G1408606.pdf?OpenElement

(38)

https://www.consilium.europa.eu/ueDocs/cms_Data/docs/hr/news53.pdf

(39)

http://ec.europa.eu/enlargement/pdf/key_documents/2014/20141008-strategy-paper_cs.pdf

(40)

http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2014:077:0027:0043:CS:PDF

(41)

Přijaté texty, P8_TA-PROV(2015)0272.

(42)

http://www.ohchr.org/Documents/Publications/GuidingPrinciplesBusinessHR_EN.pdf

(43)

http://wcip2014.org/wp-content/uploads/2013/03/N1446828.pdf

(44)

http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2011:101:0001:0011:cs:PDF

(45)

https://ec.europa.eu/anti-trafficking/sites/antitrafficking/files/eu_strategy_towards_the_eradication_of_trafficking_in_human_beings_2012-2016_1.pdf

(46)

http://www.coe.int/en/web/portal/10-october-against-death-penalty

(47)

https://www.consilium.europa.eu/uedocs/cmsUpload/8590.cs08.pdf

(48)

http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/foraff/137584.pdf

(49)

http://europa.eu/rapid/press-release_IP-15-5690_cs.htm

(50)

http://www.un.org/en/ga/search/view_doc.asp?symbol=S/RES/1325(2000)

(51)

http://www.un.org/en/ga/search/view_doc.asp?symbol=S/RES/1820(2008)

(52)

http://www.un.org/ga/search/view_doc.asp?symbol=E/2015/27

(53)

http://register.consilium.europa.eu/doc/srv?l=CS&f=ST%2016081%202009%20INIT

(54)

http://www.unicef.org/eu/crtoolkit/downloads/Child-Rights-Toolkit-Web-Links.pdf

(55)

SWD(2015)0182.

(56)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0350.

(57)

Zdroj: http://www.aidos.it/files/1226588271Frontes_Introduzione.pdf

(58)

http://www.ohchr.org/Documents/Publications/Factsheet31.pdf

(59)

Zdroj: http://www.aidos.it/files/1226588271Frontes_Introduzione.pdf

(60)

Zdroj: http://www.unicef.org/factoftheweek/index_52778.html

(61)

Viz bod 7 podbody 2 a 3 akčního programu Mezinárodní konference o populaci a rozvoji.

Právní upozornění