Postup : 2015/2060(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0027/2016

Předložené texty :

A8-0027/2016

Rozpravy :

PV 11/04/2016 - 22
CRE 11/04/2016 - 22

Hlasování :

PV 12/04/2016 - 5.15
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2016)0108

ZPRÁVA     
PDF 612kWORD 173k
17.3.2016
PE 567.475v01-00 A8-0027/2016

o úloze EU v rámci systému mezinárodních finančních, měnových a regulačních orgánů a institucí

(2015/2060(INI))

Hospodářský a měnový výbor

Zpravodajka: Sylvie Goulard

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o úloze EU v rámci systému mezinárodních finančních, měnových a regulačních orgánů a institucí

(2015/2060(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na zásadu loajální spolupráce mezi Unií a členskými státy, jak ji stanoví čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na články 121 a 138 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na Protokol (č. 14) o Euroskupině připojený ke SFEU,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2010 obsahující doporučení Komisi ke zlepšení rámce správy ekonomických záležitostí a stability v Unii, zejména v eurozóně(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. května 2011 o EU jako globálním hráči: její role v mnohostranných organizacích(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2011 o globální ekonomické správě(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. června 2015 o přezkumu rámce pro správu ekonomických záležitostí: kontrolní hodnocení a výzvy(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 týkající se vytváření unie kapitálových trhů(5),

–  s ohledem na zprávu skupiny na vysoké úrovni pro finanční dohled v EU ze dne 25. února 2009 (Larosièreova zpráva),

–  s ohledem na zprávu pěti předsedů z června 2015, která vyzývá ke konsolidaci vnějšího zastoupení eura,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanovisko Výboru pro ústavní záležitosti (A8-0027/2015),

A.  vzhledem k tomu, že stabilita finančního systému, která je klíčová pro účinné přidělování zdrojů ve prospěch růstu a zaměstnanosti, je globálním veřejným statkem;

B.  vzhledem k tomu, že rostoucí vzájemná závislost hospodářství na celém světě vede k tomu, že je nezbytné přecházet na stále globálnější formy správy;

C.  vzhledem k tomu, že není-li EU schopna vystupovat v mezinárodních institucích a orgánech jednotně, všechny evropské hlasy by měly být koordinovány tak, aby globální správu utvářely směrem k dosahování cílů a hodnot smluv EU;

D.  vzhledem k tomu, že EU by měla napomáhat vytváření demokratického rámce s cílem čelit globálním výzvám;

E.  vzhledem k tomu, že globální spolupráce může vést k rozmělnění působnosti a k nedostatečné odpovědnosti, a to na úkor demokracie; vzhledem k tomu, že úloha vnitrostátních parlamentů i parlamentu evropského by neměla být omezena na pouhé „posvěcování“ již přijatých rozhodnutí, ale že by tyto instituce měly být aktivně a komplexně začleněny do celého rozhodovacího procesu;

F.  vzhledem k tomu, že stávající mezinárodní instituce a orgány, které mají své vlastní specifické správní struktury a působnost, postupně vznikaly v minulosti v reakci na konkrétní situace; vzhledem k tomu, že to vedlo k určité komplikovanosti a v některých případech i ke zdvojování úkolů a k systému, který může být neprůhledný a nedostatečně celkově koordinovaný;

G.  vzhledem k tomu, že by se článek 42 Listiny základních práv a nařízení (ES) č. 1049/2001(6), na jejichž základě mají občané Unie právo na přístup k dokumentům, měly uplatňovat na orgány a agentury Unie, které se podílejí na činnosti mezinárodních organizací a orgánů;

H.  vzhledem k tomu, že Smlouvy stanoví, že každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem v členském státě má právo na přístup k dokumentům orgánů, institucí a jiných subjektů Unie bez ohledu na použitý nosič (článek 42 Listiny základních práv Evropské unie); vzhledem k tomu, že na orgány a agentury Unie zapojené do mezinárodních organizací a fór by se měla vztahovat stejná míra transparentnosti, zejména pokud stanovují pravidla dotýkající se občanů EU;

I.   vzhledem k tomu, že rozmanitost právních struktur a způsobů financování a fungování mezinárodních ekonomických organizací a orgánů(7) znesnadňuje celkový přehled, navzdory tomu, že soudržnost postupů financování a fungování je klíčová pro zajištění rovných podmínek na mezinárodní úrovni; vzhledem k tomu, že Mezinárodní měnový fond (MMF) a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) jsou skutečnými mezinárodními organizacemi, zřízenými úmluvami a s široce pojatou pravomocí i složením, přičemž např. skupina G20, Rada pro finanční stabilitu (FSB) a Basilejský výbor jsou naopak neformálními subjekty veřejného práva sdružujícími jen omezený počet členů, z nichž některé získaly nový impuls v souvislosti s krizí, a vzhledem k tomu, že Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (IOSCO), Mezinárodní asociace dozorů v pojišťovnictví (IAIS), Mezinárodní organizace orgánů dohledu nad důchodovými systémy (IOPS) a Rada pro mezinárodní účetní standardy (IASB) jsou specializovanými soukromými sdruženími odvětvové povahy, jejichž činnost se více či méně týká dotčených odvětví ekonomiky;

J.  vzhledem k tomu, že již dochází k jisté neformální výměně názorů mezi Evropským parlamentem a některými z těchto organizací a orgánů, která však není systematická;

K.  vzhledem k tomu, že pro demokracii je důležitá transparentnost, přičemž je však třeba řádně zohlednit ochranu tržně citlivých informací;

L.   vzhledem k tomu, že skupina G20 pod tlakem krize zavedla globální program zaměřený na účinný soubor konkrétních reforem, že však v dlouhodobějším horizontu je třeba zavést skutečný vícestranný a demokratický rámec, má-li být zajištěna její legitimita;

M.  vzhledem k tomu, že podíl bankovního sektoru a trhů na financování ekonomiky se liší v závislosti na konkrétním státu;

N.  vzhledem k tomu, že hospodářská a finanční krize, která začala v roce 2008, zvýraznila zjevný nedostatek řádné správy ekonomických a finančních záležitostí ve světě; vzhledem k tomu, že mnoho makroekonomických otázek vyžaduje užší koordinaci, především pokud jde o daňové otázky; vzhledem k tomu, že společným cílem všech zúčastněných stran by proto mělo být navržení komplexního rámce poskytujícího finanční stabilitu a zajištění soudržnosti mezi celosvětovou a místní úrovní;

O.  vzhledem k tomu, že vytvoření nových orgánů dohledu EU by nemělo automaticky vést ke zvýšení počtu zástupců EU, což by mohlo mít antidemokratické účinky, jako je např. zvýšení pravděpodobnosti vzniku blokačních menšin a znepokojení partnerů EU;

P.  vzhledem k tomu, že MMF se rozhodl, že do měnového koše, který vymezuje jeho zvláštní práva čerpání, zahrne renminbi; vzhledem k tomu, že to vedlo ke snížení váhy eura i britské libry, aniž by se změnila váha US dolaru; vzhledem k tomu, že tato skutečnost vyzdvihuje potřebu silnějšího hlasu Evropy;

1.   zdůrazňuje, že je zapotřebí posílená mezinárodní spolupráce ve věci regulace, a to za silné účasti EP;

2.   je znepokojen nedostatečnou soudržností, způsobenou roztříštěností a rozmanitostí různých organizací a orgánů, a zpožděním při zavádění pravidel a směrů dohodnutých na mezinárodní úrovni;

3.   vyzývá k vyjasnění kompetencí každé z těchto organizací a orgánů a způsobů, kterými fungují a jsou financovány, včetně dobrovolných příspěvků, darů a pomoci, s cílem zajistit, že nebudou ovlivňovány zvláštními zájmy a jejich rozhodnutí budou zákonná;

4.   vyzývá k zajištění užší politické soudržnosti a koordinace mezi globálními institucemi díky zavedení komplexních standardů demokratické legitimity, transparentnosti, odpovědnosti a integrity; je přesvědčen, že tento úkol by se měl mj. týkat:

– vztahů s veřejností (např. přístupu veřejnosti k dokumentům, otevřeného dialogu s rozmanitými zúčastněnými stranami, zavedení povinných rejstříků transparentnosti a pravidel transparentnosti pro setkávání s lobbisty);

– interních pravidel (např. náboru lidských zdrojů na základě dovedností, řádné finanční správy, předcházení střetu zájmů);

5.   je přesvědčen, že nedostatečné zastoupení nejméně rozvinutých zemí ve většině mezinárodních finančních, měnových a regulačních institucí a orgánů vytváří nerovnováhu, což vede k riziku, že mohou být nedostatečně zohledňovány otázky týkající se nerovnosti či financování určeného nejchudším zemím;

6.   domnívá se, že spolu se zeměpisně nevyváženým zastoupením existují také určité sektory (zejména občanská společnost, MSP, zástupci spotřebitelů a zástupci zaměstnanců), které by mohly být lépe zapojeny do procesu konzultací v rámci mezinárodních diskusí týkajících se finančních, měnových a regulačních orgánů; domnívá se, že je povinností těchto orgánů a sektorů pracovat na zlepšení situace v této oblasti;

7.   domnívá se, že zastoupení EU v multilaterálních orgánech a institucích by mělo být racionalizováno a kodifikováno s cílem posílit transparentnost, integritu a odpovědnost účasti Unie v těchto orgánech, její vliv a prosazování právních předpisů, které přijala, prostřednictvím demokratického procesu; je dále přesvědčen, že EU by se měla stát proaktivnějším celosvětovým hráčem při zajišťování toho, že budou realizovány budoucí závazky skupiny G20, jako je transformace nebankovní úvěrové činnosti, zavedení reformy mimoburzovních (OTC) derivátů, řešení systémových rizik a zajištění toho, aby byla nová rizika pro celosvětové hospodářství zařazována na program jednání příslušných globálních institucí;

8.   vyzývá evropské subjekty, aby se při vytváření politiky na evropské a mezinárodní úrovni více zaměřovaly na celosvětovou konkurenceschopnost finančních odvětví EU;

9.  připomíná, že by EU měla usilovat o plné členství v mezinárodních ekonomických a finančních institucích, ve kterých jí členství ještě nebylo uděleno, ale je žádoucí (např. v případě OECD a MMF); vyzývá příslušné mezinárodní ekonomické a finanční instituce, aby učinily veškeré nezbytné statutární změny s cílem umožnit plnou účast EU;

10.   domnívá se, že Unii škodí situace, v nichž zástupci některého z členských států nebo vnitrostátního orgánu hájí v mezinárodních organizacích či orgánech postoje, které jsou v rozporu s evropskými legislativními či regulačními rozhodnutími, jež byla demokraticky přijata většinou; požaduje tudíž, aby byla posílena a zefektivněna koordinace mezi těmito zástupci, například prostřednictvím závaznějších mechanismů;

11.   zdůrazňuje, že je třeba, aby od Komise, pokud zastupuje celou Unii v mezinárodním orgánu nebo organizaci nebo monitoruje soukromý specializovaný orgán, byla vyžadována přímější odpovědnost vůči občanům; zdůrazňuje význam úlohy Parlamentu v tomto procesu;

12.   je přesvědčen, že by měly být jasně a formálně vymezeny priority organizací a souvisejících pracovních skupin; je přesvědčen, že systematické uplatňování konsenzu může nejen zpomalovat jednání, ale také rozmělňovat obsah příslušných doporučení, a že složení organizací musí odrážet jejich rozmanitost, pokud se jedná o finanční a ekonomické otázky a modely dohledu;

13.  zdůrazňuje, že při rozvíjení regulačních, dohledových a dalších politik týkajících se finančního sektoru na globální úrovni je třeba provádět hodnocení ex ante; zdůrazňuje, že těmito hodnoceními nejsou dotčeny politické výsady společných normotvůrců;

14.   domnívá se, že realizace doporučení jednotlivými zúčastněnými státy je doposud nedostatečná pro přispění k vytvoření rovných rámcových podmínek na celosvětové úrovni;

15.   konstatuje, že Rada pro finanční stabilitu (FSB) se nyní zabývá vypracováváním norem pro odvětví pojišťovnictví; uznává, že Mezinárodní asociace dozorů v pojišťovnictví (IAIS) hraje důležitou úlohu v celosvětové politice v oblasti pojištění, ale zdůrazňuje, že zapojení Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA) by bylo užitečné posílením přínosu konkrétních odborných znalostí v oblasti pojištění v Evropě a zajistilo by, že normy vypracované na celosvětové úrovni nebudou v rozporu s logikou, kterou EU vytvořila jako první;

16.   vítá práci, kterou organizace OECD odvedla v otázkách daní, zejména projekt OECD a skupiny G20 týkající se oslabování daňové základny a přesouvání zisku; domnívá se, že novou výzvou, která před námi stojí, je kontrola provádění; zdůrazňuje, že by měla být zlepšena koordinace mezi Komisí a členskými státy, které jsou členy Finančního akčního výboru (FATF), aby byl lépe slyšet hlas EU;

17.   jako příznivou vnímá ochotu prezidenta ECB dále spolupracovat s Parlamentem, pokud jde o úlohu ECB v bankovních záležitostech, především v rámci celosvětových normalizačních orgánů, jako je Rada pro finanční stabilitu;

18.   vítá dohodu o organizačních aspektech, jíž bylo dosaženo mezi zeměmi eurozóny, které jsou členy Asijské banky pro investice do infrastruktury, a která se realizovala v podobě jednotného křesla zastupujícího tyto členy eurozóny v radě guvernérů;

19.  předkládá tudíž tyto návrhy:

 vyzývá Komisi, aby se inspirovala stávajícími osvědčenými postupy na evropské a vnitrostátní úrovni a vypracovala evropský kodex chování týkající se transparentnosti, integrity a odpovědnosti, který by představoval obecné pokyny, jimiž by se měli řídit zástupci EU v mezinárodních organizacích a orgánech; žádá, aby byl Parlament úzce přidružen k procesu jeho vypracovávání;

 zdůrazňuje zejména své obavy ohledně statutu, financování a fungování uvedených organizací a orgánů, jejich vzájemného působení s orgány, zúčastněnými subjekty a veřejností, jejich komunikace a přístupu k jejich dokumentům; zdůrazňuje, že je třeba zajistit spravedlivou rovnováhu zájmů, včetně nevládních organizací s přiměřenými technickými znalostmi a finančními prostředky, s cílem posílit hlas občanské společnosti;

 vyzývá evropské orgány a agentury, jakož i členské státy, aby prosazovaly odpovědnost každého jednotlivého evropského zástupce vůči demokraticky zvoleným orgánům;

 žádá přijetí interinstitucionální dohody s cílem formalizovat „finanční dialog“, který by byl uspořádán společně s Evropským parlamentem s cílem zavést obecné pokyny týkající se přijímání a soudržnosti evropských postojů před velkými celosvětovými jednáními a zajistit, aby byly tyto postoje předem projednávány a byly známy a aby se prováděly vhodné následné kroky, přičemž Komise by měla pravidelně předkládat zprávy o uplatňování těchto pokynů a odpovídajícím monitorování; navrhuje, aby byly k účasti na tomto dialogu pozvány příslušné evropské orgány, členské státy a případně vedoucí představitelé dotčených mezinárodních organizací; konstatuje, že povaha tohoto dialogu (veřejný nebo neveřejný) a pravidelnost jeho opakování by vycházely z praktických požadavků; má za to, že je rovněž nezbytné, aby se do procesu na příslušné úrovni aktivně zapojily vnitrostátní parlamenty, a to tím, že budou kontrolovat postoje, jež zaujímají zástupci příslušných členských států;

 domnívá se, že tyto podrobnější pokyny by mohla dále doplňovat proaktivní usnesení o orientaci, která by Parlament přijímal v odpovídajících intervalech a která by upřesňovala jeho postoj ohledně obecného politického směřování;

 konstatuje, že v otázkách, v nichž je Evropský parlament normotvůrcem společně s Radou, by tento dialog sloužil k vymezení jejich mandátu pro jednání sjednocujícího evropské postoje na základě legislativy přijaté většinou hlasů, nebo by zabraňoval nesouladu s právními předpisy, jejichž přijímání v dané době probíhá;

 vyzývá evropské zástupce, aby při mezinárodních jednáních věnovali zvláštní pozornost soudržnosti a konzistentnosti mezi mezinárodními požadavky či standardy a závaznými a již přijatými právními předpisy EU a také problému dodržování předpisů, a to s cílem vytvořit rovné podmínky na mezinárodní úrovni;

 požaduje, aby byla posílena odpovědnost Komise vůči Evropskému parlamentu tím, že bude racionalizován proces vymezování postojů EU na zasedáních skupiny G20 v politických oblastech souvisejících se zaměstnaností, energetikou, obchodem, rozvojem a bojem proti korupci;

 naléhavě vybízí členské státy, aby začaly bezodkladně jednat v souladu s ustanoveními o loajální spolupráci;

 vyzývá členské státy, aby přijaly zastoupení bankovní unie v Basilejském výboru pro bankovní dohled prostřednictvím jednotného mechanismu dohledu;

 vyzývá Komisi, aby do svého pracovního programu zahrnula vnější rozměr hospodářské a finanční regulace, tj. činnost, která by podle předpokladů měla být realizována v mezinárodních finančních institucích, a aby za účelem posílení vnitřní soudržnosti politik zřídila pracovní skupinu pro globální správu ekonomických záležitostí a finanční instituce;

 bere na vědomí iniciativu Komise, která si klade za cíl postupně vybudovat jednotné zastoupení eurozóny v MMF; domnívá se, že je třeba tohoto cíle dosáhnout, aniž by tím bylo dotčeno vytvoření jediného volebního obvodu v Evropské unii v dlouhodobém horizontu;

 upozorňuje na skutečnost, že podle protokolu č. 14 Smlouvy má Euroskupina, což je dočasný a neformální orgán určení k překlenutí období, než se euro stane měnou všech členských států Unie, za úkol provádět užší koordinaci členských států eurozóny; domnívá se, že transparentnost a odpovědnost Euroskupiny by mohly být dále posíleny; zastává stanovisko, že by mělo být nalezeno formálnější a trvalejší řešení na základě závěrů zprávy M. Thyssenové ze dne 20. listopadu 2012(8), která obsahuje doporučení pro postupný rozvoj bankovní, hospodářské, fiskální a politické unie; připomíná, že by měla být dále posílena nezávislost úlohy evropského komisaře pro hospodářské a měnové záležitosti společně se silnými mechanismy odpovědnosti jak vůči Parlamentu, tak vůči Radě;

 domnívá se, že kromě samotného případu MMF by mělo být v příštích letech prováděno postupné zefektivňování reprezentace EU, nejdříve prostřednictvím posílené koordinace a poté, na základě vyhodnocení situace, prostřednictvím sjednocení křesel; je přesvědčen, že členství v těchto organizacích a orgánech by mělo být udělováno v souladu s příslušnými pravomocemi orgánů EU, evropských orgánů dohledu, Rady/Euroskupiny a vnitrostátních orgánů; domnívá se, že souběžně s tím by EU měla pracovat na fungování těchto organizací a orgánů s cílem přejít ze systému přijímání rozhodnutí na základě konsenzu na systém hlasování valnou většinou;

 zdůrazňuje, že povinností Komise, Rady či případně Euroskupiny je posilovat koordinaci prostřednictvím přípravných schůzí; domnívá se, že v případě potřeby by měly být ustaveny nové pracovní skupiny Rady ad hoc, jako je Hospodářský a finanční výbor (EFC), Pracovní skupina pro záležitosti MMF (SCIMF), Pracovní skupina pro Euroskupinu (EWG) a Výbor pro hospodářskou politiku (EPC);

 vybízí k podrobnému vyhodnocení otázky dvojího zastoupení na zasedáních skupiny G20 pro předsednictví Evropské rady a předsednictví Komise s cílem určit, do jaké míry toto uspořádání snižuje vnější důvěryhodnost EU, zejména s ohledem na jednotný trh finančních služeb; je přesvědčen, že aby byly členské státy, které disponují individuálním zastoupením, podněcovány ke koordinovanému přístupu, existuje možnost různých zlepšení, která by měla pomoci dosáhnout účinné koordinace před schůzemi a podpořit na schůzích silný evropský hlas;

 vyzývá orgány EU a členské státy, aby podporovaly zavádění plánu směřujícího k vytvoření globální finanční organizace fungující na základě smlouvy, a to v návaznosti na návrhy předložené v Larosièreově zprávě, přičemž tato organizace by disponovala rozsáhlými pravomocemi v oblasti doporučení, vyjednávání minimálních závazných standardů, mechanismů multilaterálního řešení sporů a v případě potřeby i sankcí; je přesvědčen, že pro zavedení výše uvedených multilaterálních mechanismů řešení sporů by mohly být využity zkušenosti získané zejména v odvětví obchodu v rámci WTO; zdůrazňuje, že tato navrhovaná organizace by měla splňovat nejvyšší standardy transparentnosti a odpovědnosti;

 domnívá se, že Komise by měla být na základě výslovného mandátu zmocněna k podpoře nových podnětů s cílem prosazovat mnohostrannost v oblasti finanční, měnové a regulační mezinárodní spolupráce;

 vyzývá Komisi, aby zajistila, že veškeré legislativní návrhy EU ve finanční oblasti budou doplňující k opatřením na celosvětové úrovni;

20.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Kdo rozhoduje? Kdo stanoví pravidla upravující fungování finančního sektoru? Mají dosud parlamenty a vlády poslední slovo tváří v tvář expertům a soukromým zájmům? Jak Evropská unie a eurozóny brání své strategické zájmy? Evropským orgánům a národním vládám se nedaří uspokojivě odpovědět na tyto jednoduché a legitimní otázky. Tato zpráva se snaží k takové odpovědi přispět díky přezkumu činnosti EU v rámci přibližně deseti organizací(9) politické a/nebo technické povahy.

Tato zpráva vychází ze tří zjištění.

Kvůli volnému pohybu kapitálu závisí stabilita finančního systému, která je rozhodující pro investice a růst, na schopnosti vypracovávat a prosazovat standardy a pravidla chování na nadnárodní úrovni.

Klíčová změna měřítka však nesmí vést k rozmělnění odpovědnosti na úkor demokracie. Obzvláště úloha národních parlamentů a parlamentu evropského nesmí být omezena na pouhé „posvěcování“ předem učiněných rozhodnutí. Nezávislá odborná expertíza soukromých zájmů a politických her je jistě klíčová. Je však rovněž třeba, aby byl opět navázán dialog mezi experty a zvolenými zástupci. Jeden nedávný příklad nám tento problém ozřejmí. Může hodnocení toho, jak jsou uplatňována pravidla Basel III (kapitálové požadavky na banky), pomíjet skutečnost, že v Evropě financují MSP většinou banky, a nikoli trhy? Tyto specifické rysy mají přitom zásadní dopady na růst, což vysvětluje výklad těchto pravidel, který zvolil evropský zákonodárce v textu směrnice o kapitálových požadavcích (tzv. CRD4)(10).

EU a eurozóna také musejí být schopny bránit své strategické zájmy. Zastoupení Evropy v rámci těchto organizací je však přinejmenším zmatené. Vzhledem k významu dotčených otázek nejen pro finanční stabilitu, ale především pro růst a zaměstnanost, by bylo politováníhodné, kdybychom se s tím smířili. Je třeba pragmaticky usilovat o dosažení pokroku, přičemž si musíme být vědomi, že Evropa je sice doposud finanční velmoc, její demografická relativní váha na celosvětové úrovni však klesá. Evropská unie by mohla účinně napomoci navázání vícestranné a vyváženější spolupráce v hospodářské a finanční oblasti.

1.  Transparentnost

Četnost globálních institucí činných v oblasti financí, jež je výsledkem historických procesů a v níž se odráží složitost světa financí, společně s jejich vnitřní komplexitou činí jejich celkové posouzení složitým.

MMF

Dohlíží na stabilitu světového měnového systému a v případě potřeby poskytuje technickou a finanční pomoc.

OECD

Vypracovává studie, které mají za cíl podpořit hospodářský růst. Hraje čím dál tím významnější roli v oblasti daní.

G20

Jedná se o neformální politické uskupení se všeobecným zaměřením, sdružující 19 nejvýznamnějších světových ekonomik a EU.

Rada pro finanční stabilitu (FSB)

Jménem skupiny G20 zajišťuje lepší koordinaci mezinárodní regulace finančního sektoru poté, co v roce 2009 došlo k finanční krizi.

Basilejský výbor

Pracuje na sbližování dohledu nad bankovními činnostmi a vyvíjí obezřetnostní pravidla, která se vztahují na tento sektor (například minimální kapitálové požadavky).

Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (IOSCO)

Dbá na sbližování pravidel v oblasti cenných papírů s cílem učinit jejich trhy efektivnějšími a transparentnějšími.

Mezinárodní asociace dozorů v pojišťovnictví (IAIS)

Podporuje efektivní a účinný dohled v oblasti pojišťovnictví na mezinárodní úrovni; od roku 2013 plní novou roli, která spočívá ve vývoji standardů v oblasti mezinárodního kapitálu pro pojišťovny.

Mezinárodni organizace orgánů dozoru nad penzijním pojištěním (IOPS)

Má za cíl vyvíjet a podporovat standardy mezinárodní spolupráce v oblasti penzijního pojištění prostřednictvím výměny osvědčených postupů a stále více také prostřednictvím pravidel.

Rada pro mezinárodní účetní standardy (IASB)

Usiluje o vytvoření harmonizovaného systému účetních standardů s cílem poskytnout investorům užitečné finanční informace.

Některá zásadní rozhodnutí nejsou téměř vůbec projednávána. Zdá se, že ne ve všech případech se soukromoprávním institucím podařilo prosadit obecný zájem, jak ukazuje paradoxní případ účetních standardů IFRS (mezinárodní standardy účetního výkaznictví), které vypracovala globální organizace řídící se americkým právem, aniž by je Spojené státy uznaly. Logika veřejných orgánů také není vždy patrná: je vhodné, v době kdy evropský zákonodárce právě přijal pravidla pro řešení krizí evropských bank (směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank / jednotný mechanismus pro řešení krizí), aby Rada pro finanční stabilitu, v níž zasedá řada členských států a ECB, zahájila globální projekt TLAC (úplná schopnost absorbovat ztráty), který se zakládá na jiné logice? Nebo aby se tato instituce zabývala tématy týkajícími se pojištění, a to zejména identifikací „systémových“ pojišťoven, přičemž Smlouva ECB z dohledu v pojišťovnictví vylučuje?

Nedostatek transparentnosti rovněž skrývá velké rozdíly v dosahu. Jestliže například IOSCO sdružuje členy z celého světa, jiné organizace sdružují členy z mnohem omezenějšího počtu zemí. Není to pouze otázka principů, ale také podstaty: nedostatečné zastoupení Afriky a Jižní Ameriky, které není příliš spravedlivé, by mohlo vést k tomu, že budou zakrývány problémy spojené s nerovností či s financováním nejchudších zemí.

Poradní nebo technická povaha doporučení, jež některé organizace vydávají, nemůže ospravedlnit částečnou neprůhlednost v situaci, kdy se některé hospodářské subjekty spontánně podřizují doporučením, aby ratingová agentura nesnížila jejich známku (banky / kapitálové požadavky), nebo aby zlepšily své šance na získání finančních prostředků (podniky / účetní standardy).

Zlepšení povědomí o dané problematice a možnostech volby jsou přirozeně především zodpovědností politických činitelů. Na techničtější úrovni je však také třeba, aby subjekty na úrovni centrálních bank, Komise nebo dalších evropských orgánů systematičtěji komunikovaly se širokou veřejností prostřednictvím médií a akademických nebo odborných kruhů. Někteří tak činí, jiní méně.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat ověřování přijatých závazků („compliance“). Je poněkud paradoxní, jestliže slavnostně zdůrazňujeme význam celosvětového úsilí o stabilitu, pořádáme velkolepá setkání světových lídrů (jako je G20) a nakonec se spokojíme s neuspokojivými prováděcími postupy. Nebylo by třeba řešit tento nesoulad, jenž má za následek ztrátu důvěry, a hledat závaznější postupy?

2. Odpovědnost („accountability“)

Evropský parlament je privilegovaným fórem pro veřejnou diskuzi v rámci vnitřního trhu s finančními službami, a může tak přispět na třech úrovních v závislosti na svých pravomocích:

–  poskytnutím závazného mandátu k jednání, pokud jde o evropské právní předpisy přijímané osmadvacítkou, při respektování rozhodnutí přijatých většinou;

–  v předvečer velkých mezinárodních jednání (například schůze skupiny G20), usměrněním postoje Evropanů a jeho vyjádřením;

–  zajištěním dodržování závazků („compliance“).

Veřejnost od politických činitelů očekává, že veřejně vysvětlí, o čem jednají. Doba tajné diplomacie je za námi. Je v zájmu partnerů Evropy, aby závazky přijaté na celosvětové úrovni byly dobře přijaty obyvatelstvem. Skutečnost, že se opírají o náročný Evropský parlament, nemusí být pro evropské vyjednavače špatná, naopak to může posílit jejich pozici.

V současnosti sice dochází k výměnám názorů mezi výborem ECON Evropského parlamentu a některými zástupci globálních organizací, zůstávají však příliš stručné a povrchní. Evropský parlament by se měl snažit o navázání hlubšího a pravidelného dialogu.

3. Zastoupení EU/eurozóny

Je vždy obtížné přesně určit míru vlivu, nicméně je zřejmé, že EU není vždy s to svůj vliv maximalizovat. Zastoupení Evropy má tolik různých podob, že se stává obtížně uchopitelným. Komise někdy zastává úlohu, která jí nepřísluší, spočívající v tom, že zastupuje pouze země EU s menším počtem obyvatel, které v těchto organizacích nejsou zastoupeny, a nikoliv celou EU.

Evropská roztříštěnost je tím spíše politováníhodná, že v rámci některých organizací státy a EU v souhrnu pokrývají většinu rozpočtu (například OECD). Stejně tak si zaslouží přezkum otázka zeměpisné vyváženosti a spravedlnosti v přidělování postů.

Nedostatky v zastupování EU mají různé dopady v závislosti na tom, zda mají organizace spíše poradní úlohu (OECD), řeší krizové situace (G20/FSB) nebo vytvářejí technické standardy.

Globální fóra nesmí umožnit vládám, centrálním bankám nebo orgánům dohledu členských států EU, které se ocitly v rámci legislativního postupu Unie v menšině, aby se svým způsobem „mstily“ svým partnerům, kteří je přehlasovali. Je to v rozporu se zásadou loajální spolupráce, jež je zakotvena ve Smlouvách.

Je nutné, aby EU vytvořila účinnější mechanismy s cílem sjednotit svůj projev s ambicí jednotného zastoupení, které sice nemůže být zavedeno ze dne na den, ale mělo by zůstat hlavním cílem.

Pragmatickým řešením by bylo v prvé řadě vytvořit závaznější postupy pro koordinaci prostřednictvím „finančního dialogu“ mezi členskými státy a evropskými orgány.

Pokud jde o eurozónu, článek 138 Smlouvy vyzývá k posílení jejího vnějšího zastoupení, jak připomněla „zpráva pěti předsedů“(11); cílem by mělo být sjednocení po etapách. Od doby, kdy MMF začal zasahovat v eurozóně, zejména s ohledem na úlohu, kterou sehrál v Řecku, se tato otázka jeví jako naléhavější.

EU by mohla být ještě ambicióznější. David Wright, generální tajemník Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (IOSCO), vyjádřil osobní myšlenku „globálního institucionálního rámce, k němuž by pravděpodobně bylo třeba mezinárodní smlouvy a který by v případě nesplnění povinností zúčastněnými státy měl pravomoc zajišťovat provádění svých doporučení, organizovat závazné postupy pro urovnávání sporů a ukládat sankce“(12).

Závěr

Vzhledem ke globální povaze kapitálových toků a finančních profesí není realistické dát rámec finančnímu sektoru bez změny měřítka pro takové úsilí veřejných orgánů.

EU má dobré předpoklady pro řešení této otázky: vytvořila vnitřní trh finančních služeb světového významu, který brzy posílí unie kapitálových trhů. Součástí EU jsou uznávaná finanční centra, výbor, jehož úkolem je předcházet systémovým rizikům (Evropská rada pro systémová rizika, ESRB), jakož i tři úřady, jež v krátkém časovém úseku upevnily svoji pozici. Euro je významná světová měna. Eurozóna během krize vyvinula záchranné mechanismy a orgány pro dohled nad bankami a řešení jejich krizí, které nemají obdoby. EU má také výjimečné know-how v oblasti nadnárodní demokracie a kontroly nad státy ohledně dodržování jejich závazků, přičemž její náročná pravidla pro transparentnost a přístup ke správním dokumentům se mohou globální instituce rovněž vzít za vzor.

Strategický význam finančního sektoru pro růst a pracovní místa si žádá přehodnocení světové mnohostranné spolupráce a posílení vlivu EU a eurozóny.

MENŠINOVÉ STANOVISKO

podle čl. 56 odst. 3 jednacího řádu,

Miguel Viegas, Matt Carthy, Fabio De Masi, Paloma López Bermejo, Rina Ronja Kari, Marisa Matias, Miguel Urbán a Dimitris Papadimoulis

Tato zpráva sice obsahuje určité pozitivní prvky, jako jsou např.: potřeba mezinárodní regulační spolupráce či problém rozmělňování odpovědnosti na úkor demokracie, které je důsledkem celosvětové koordinace, zakládá se na myšlence, že by měla být posílena pravomoc nadnárodních orgánů, což dále vzdálí politickou moc od lidu, proti čemuž se důrazně ohrazujeme.

Bezvýhradně odmítáme:

– tuto EU, v níž je ohrožena spolupráce a solidarita mezi členskými státy a jejich národní svrchovanost;

– myšlenku, že vzájemné hodnocení obdobně postavených hráčů zajišťuje větší odpovědnost vůči lidu než model tradiční formální demokratické odpovědnosti založený na koncepci zastupovaného a zástupce;

– zavedení univerzálního zastoupení, které by v rámci mezinárodních finančních institucí hovořilo jedním hlasem za všechny země EU;

– zavádění kodexu chování, jehož účelem je znemožnit individuální kroky členských států;

– zřízení celosvětové finanční organizace.

Důrazně zastáváme názor, že:

– nelze dosáhnout další demokratické legitimity a odpovědnosti posilováním nadnárodních omezení;

– členské státy by se neměly připravovat o vlastní zastoupení na mezinárodních fórech;

– mezinárodní regulační spolupráce musí být založena na solidaritě mezi zeměmi, a nikoli na obraně hlavních hospodářských a finančních zájmů.

20.11.2015

STANOVISKO Výboru pro ústavní záležitosti

pro Hospodářský a měnový výbor

k úloze EU v rámci systému mezinárodních finančních, měnových a regulačních orgánů a institucí

(2015/2060(INI))

Navrhovatel: Paulo Rangel

NÁVRHY

Výbor pro ústavní záležitosti vyzývá Hospodářský a měnový výbor jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  je přesvědčen, že by EU měla v procesu globální ekonomické správy hrát aktivnější a prominentnější úlohu prostřednictvím svého přistoupení k mezinárodním orgánům a institucím, přičemž zohledňuje specifickou povahu EU jakožto nadnárodního orgánu, současnou vysokou úroveň vzájemné provázanosti mezi zeměmi a posun ve vyváženosti pravomocí; zdůrazňuje, že je třeba provést institucionální reformy s cílem dosáhnout jednotného zastoupení EU a výrazné evropské přítomnosti v mezinárodních finančních, měnových a regulačních institucích a orgánech;

2.  domnívá se, že by EU jako člen mezinárodních fór měla prosazovat reformu procesu mezinárodní a ekonomické správy v souladu se svými zásadami, které jsou stanoveny zejména v článcích 2, 3 a 6 Smlouvy o Evropské unii (SEU);

3.  vyzývá k přistoupení EU k mezinárodním fórům, která regulují a ovlivňují mezinárodní ekonomiku; je však přesvědčen, že by EU měla vyjasnit právní status rozhodnutí přijímaných neformálními orgány v čele měnové unie;

4.  upozorňuje, že v průběhu hospodářské a finanční krize, která začala v roce 2008, se projevila potřeba posílit správu ekonomických záležitostí ve světě a nutnost vytvořit nadnárodní orgány, které by mohly intervenovat, a pravidla fungování za účelem dosažení lepší koordinace rozhodnutí přijatých v rámci vnitrostátních hospodářských politik;

5.  vyzývá k zavedení konzistentních a lépe strukturovaných prioritních koordinačních mechanismů s cílem vytvářet a zastávat společný postoj EU zaměřený na efektivnější prosazování cílů a politik EU – jak je uvedeno například v článcích 2, 3 a 6 SEU a v článcích 8, 9, 10, 11 a 12 Smlouvy o fungování Evropské unie – v rámci mezinárodních ekonomických fór, a to s ohledem na značný stupeň provázanosti světových ekonomik tak, jak to vyžaduje význam mezinárodního obchodu pro celosvětový ekonomický řád;

6.  zdůrazňuje, že by v rámci každého z těchto finančních, měnových a regulačních orgánů a institucí měla být vytvořena harmonizovaná strategie EU, která by Unii umožnila nastolit koordinovaný postoj a zvýšit její vliv na rozhodovací proces;

7.  zdůrazňuje význam jednotného vystupování Evropy v mezinárodních institucích a orgánech a vyzývá Komisi, aby navrhla evropský kodex chování týkající se transparentnosti a odpovědnosti koncipovaný tak, aby řídil působení evropských zástupců v mezinárodních organizacích a využíval stávajících osvědčených postupů; je přesvědčen, že by tento kodex chování mohl později sloužit jako příklad pro všechny mezinárodní instituce a orgány při vytváření jejich vlastních kodexů chování;

8.  připomíná, že by v rámci těch institucí, v nichž je zastoupena jak EU, tak i její členské státy, měla být plně dodržována „zásada loajální spolupráce“ zakotvená v čl. 4 odst. 3 SEU a že by se členské státy měly „zdržet všech opatření, jež by mohla ohrozit dosažení cílů Unie“;

9.  zastává názor, že by Unie měla prosazovat jednotný a inkluzivní evropský přístup, který by zajistil, že její politiky a opatření budou konzistentní, efektivní a kontinuální a že při definování společného postoje budou zohledňovány zájmy a vklad těch členských států, které nejsou ve výše uvedených institucích nebo orgánech zastoupeny;

10.  domnívá se, že by tento jednotný a inkluzivní evropský přístup mohl být lépe realizován prostřednictvím pravidelného a oficiálního „finančního dialogu“ organizovaného v Parlamentu s cílem stanovit pokyny pro přijímání evropských postojů před velkými mezinárodními jednáními s tím, že bude zajištěno, aby tyto postoje byly známé a že bude zaručeno jejich plnění; zastává názor, že by k účasti v tomto dialogu měly být pozvány evropské orgány a instituce, členské státy a, je-li to vhodné, vedoucí představitelé dotčených mezinárodních organizací, přičemž povaha tohoto dialogu (veřejného nebo neveřejného) a jeho frekvence by závisela na praktických požadavcích;

11.  domnívá se, že by tento dialog sloužil k vymezení mandátu pro jednání v oblastech, v nichž je Parlament spoluzákonodárcem s Radou, přičemž by sjednocoval evropské postoje na základě právních předpisů přijatých většinou a zabraňoval nesrovnalostem s právními předpisy, jejichž přijímání v dané době probíhá;

12.  naléhavě vyzývá Unii, aby prostřednictvím svých orgánů a institucí plně dodržovala svou Listinu základních práv a uznávala nepřekročitelné hranice, které jsou v ní stanoveny pro činnost ve všech oblastech, včetně opatření ekonomické povahy, která budou pravděpodobně mít zásadní dopad na životy jejích občanů;

13.  připomíná, že by EU měla usilovat o plné členství v mezinárodních hospodářských a finančních institucích, ve kterých jí členství ještě nebylo uděleno, ale je žádoucí (např. v případě Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a Mezinárodního měnového fondu (MMF)); vyzývá příslušné mezinárodní ekonomické a finanční instituce, aby učinily veškeré nezbytné statutární změny s cílem umožnit plnou účast EU;

14.  je přesvědčen, že v budoucnu by s náležitým ohledem na rozdělení pravomocí mezi EU a její členské státy a s ohledem na pokrok učiněný směrem k prohloubení hospodářské a měnové unie mělo být zajištěno jednotné vnější zastoupení EU v rámci MMF a dalších mezinárodních hospodářských fór, aby tak EU mohla plně využít svůj potenciál, podpořit dosažení svých cílů, chránit své zájmy a zájmy všech svých členských států a zvýšit svůj význam a vliv v rámci celosvětové hospodářské a finanční struktury; považuje za nezbytně nutné, aby bylo toto jednotné zastoupení zahájeno postupem směrem k dosažení jednotného zastoupení eurozóny v rámci MMF, aniž by bylo dotčeno vytvoření jednotného volebního obvodu EU v dlouhodobém horizontu;

15.  zdůrazňuje nutnost skutečné reformy politik EU s cílem zabránit vnitřní hospodářské a sociální nerovnováze mezi členskými státy a umožnit postupy restrukturalizace dluhu;

16.  vyjadřuje politování nad skutečností, že mezinárodní finanční, měnové a regulační orgány a instituce a účast EU v nich, postrádají demokratickou odpovědnost a transparentnost, pokud jde o rozhodovací postupy;

17.  je přesvědčen, že by se mělo zvážit zavedení jediného zastoupení předsednictví Rady a Komise na zasedáních skupiny G20 vzhledem k tomu, že současná situace, kdy zde jsou dvě oddělená zastoupení, oslabuje důvěryhodnost EU v zahraničí;

18.  zdůrazňuje, že je nezbytné zajistit, aby účast Unie ve stávajících hospodářských a finančních institucích byla zcela transparentní, demokraticky odpovědná a legitimní;

19.  zdůrazňuje, že by zástupci Unie měli být schopni ve skupině G20 vykonávat rotující předsednictví;

20.  zastává názor, že by Unie měla zavést zcela transparentní systém pro lobbisty v průběhu jednání mezi evropskými orgány a institucemi a výše uvedenými mezinárodními institucemi;

21.  domnívá se, že by Parlament měl být náležitě a pravidelně informován o aktivitách a postojích Unie v rámci stávajících hospodářských a finančních institucí; je přesvědčen, že by Parlament měl mít právo vyjadřovat své stanovisko a měl by hrát monitorující úlohu, pokud jde o činnost zástupců EU v těchto institucích, a to s cílem zajistit odpovědnost a posílit demokratickou legitimitu;

22.  vyzývá k vytvoření interinstitucionálních pracovních skupin, které by se scházely před oficiálními zasedáními mezinárodních finančních, měnových a regulačních orgánů a institucí a poskytovaly by Evropskému parlamentu příležitost k vyjádření stanoviska k otázkám, které budou na nadcházejících zasedáních projednávány; domnívá se, že by měl být vytvořen mechanismus s cílem zohledňovat stanovisko Parlamentu k těmto otázkám;

23.  zdůrazňuje, že by Parlamentu měl být umožněn přístup k příslušným dokumentům vydávaným hospodářskými a finančními institucemi, že by měl být vytvořen vhodný, otevřený, pravidelný a účinný mechanismus pro podávání zpráv a že účastníci z EU by měli Parlamentu systematicky poskytovat zpětnou vazbu ohledně rozhodnutí, která jsou na těchto fórech přijímána;

24.  zastává názor, že by EU měla hrát vedoucí a aktivnější úlohu při prosazování reformy mezinárodních hospodářských a finančních institucí, která by spočívala v zajištění jejich demokratičtějšího, transparentnějšího a odpovědnějšího fungování, čímž by je přiblížila občanům;

25.  považuje za vhodné, aby EU na všech mezinárodních hospodářských fórech obhajovala koordinaci a posilování globální správy ekonomických záležitostí, evropský sociální model, spolupráci v daňových záležitostech a kulturu udržitelného podnikání.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

19.11.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

13

3

2

Členové přítomní při konečném hlasování

Mercedes Bresso, Elmar Brok, Richard Corbett, Pascal Durand, Danuta Maria Hübner, Ramón Jáuregui Atondo, Maite Pagazaurtundúa Ruiz, Paulo Rangel, György Schöpflin, Pedro Silva Pereira, Barbara Spinelli, Josep-Maria Terricabras, Kazimierz Michał Ujazdowski

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Isabella Adinolfi, Max Andersson, Enrique Guerrero Salom, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Andrej Plenković

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Sofia Ribeiro

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

15.2.2016

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

38

18

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Gerolf Annemans, Burkhard Balz, Udo Bullmann, Esther de Lange, Fabio De Masi, Markus Ferber, Jonás Fernández, Elisa Ferreira, Sven Giegold, Neena Gill, Sylvie Goulard, Roberto Gualtieri, Gunnar Hökmark, Danuta Maria Hübner, Cătălin Sorin Ivan, Diane James, Othmar Karas, Georgios Kyrtsos, Werner Langen, Sander Loones, Bernd Lucke, Olle Ludvigsson, Ivana Maletić, Notis Marias, Fulvio Martusciello, Marisa Matias, Costas Mavrides, Bernard Monot, Stanisław Ożóg, Sirpa Pietikäinen, Pirkko Ruohonen-Lerner, Molly Scott Cato, Peter Simon, Paul Tang, Ramon Tremosa i Balcells, Marco Valli, Tom Vandenkendelaere, Miguel Viegas, Jakob von Weizsäcker, Pablo Zalba Bidegain, Marco Zanni, Sotirios Zarianopoulos

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Enrique Calvet Chambon, Mady Delvaux, Bas Eickhout, Marian Harkin, Ramón Jáuregui Atondo, Rina Ronja Kari, Thomas Mann, Eva Paunova, Michel Reimon, Antonio Tajani, Beatrix von Storch

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Lucy Anderson, Andrey Kovatchev, Adam Szejnfeld

(1)

Přijaté texty, P7_TA(2010)0377.

(2)

Přijaté texty, P7_TA(2011)0229.

(3)

Přijaté texty, P7_TA(2011)0457.

(4)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0238.

(5)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0268.

(6)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise.

(7)

vzhledem k tomu, že Banka pro mezinárodní platby, Finanční akční výbor (FATF) a Světová obchodní organizace (WTO) mají rovněž za úkol tvorbu pravidel; vzhledem k tomu, že Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) hraje v globální ekonomické správě významnou úlohu; vzhledem k tomu, že Africká rozvojová banka (AfDB), Asijská rozvojová banka (AsDB), Karibská rozvojová banka (CDB), Západoafrická rozvojová banka (WADB), Meziamerická rozvojová banka (IADB), Korporace pro meziamerické investice (IIC), Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD), Rozvojová banka Rady Evropy (CEB), Skupina Světové banky, Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD), Mezinárodní asociace pro rozvoj (IDA), Mezinárodní finanční korporace (IFC) a Multilaterální agentura pro investiční záruky (MIGA) podporují financování rozvojové spolupráce;

(8)

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. listopadu 2012 obsahující doporučení Komisi ke zprávě předsedů Evropské rady, Evropské komise, Evropské centrální banky a Euroskupiny s názvem „Směrem ke skutečné hospodářské a měnové unii“.

(9)

Tato zpráva, jejíž rozsah je omezený, se nesnaží být vyčerpávající. Dobrovolně si zvolila omezenou oblast, která odpovídá pravomocem výboru ECON, ale také umožňuje přezkoumat klíčové problémy, především transparentnost, odpovědnost a strategickou obranu evropských zájmů. Zpravodajka děkuje autorům rozmanitých studií, které byly vypracovány pro účely této zprávy a jsou dostupné na webových stránkách Evropského parlamentu v oddílu Think tank.

(10)

Viz reakce výboru ECON na stanovisko Basilejského výboru k CRD4 (směrnici o kapitálových požadavcích), tisková zpráva výboru ECON ze dne 5. 12. 2014, [internetová adresa: http://www.europarl.europa.eu/news/en/news-room/content/20141205IPR82904/html/REACTION-TO-THE-OPINION-OF-THE-BASEL-COMMITTEE-ON-CRD-4]

(11)

Dokončení evropské hospodářské a měnové unie – zpráva vypracovaná Jeanem-Claudem Junckerem v těsné spolupráci s Donaldem Tuskem, Jeroenem Dijsselbloemem, Mariem Draghim a Martinem Schulzem [URL: http://ec.europa.eu/priorities/economic-monetary-union/docs/5-presidents-report_fr.pdf].

(12)

Vyjádření generálního tajemníka ISOCO Davida Wrighta, expertní skupina The Atlantic Council, Washington, DC, 10. prosince 2012 [URL: https://www.iosco.org/library/speeches/pdf/20121210-Wright-David.pdf].

Právní upozornění