Postup : 2015/2272(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0069/2016

Předložené texty :

A8-0069/2016

Rozpravy :

PV 12/04/2016 - 17
CRE 12/04/2016 - 17

Hlasování :

PV 13/04/2016 - 11.10
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2016)0120

ZPRÁVA     
PDF 615kWORD 172k
29.3.2016
PE 572.905v02-00 A8-0069/2016

o EU v měnícím se globálním prostředí – více propojený, zpochybňovaný a složitý svět

(2015/2272(INI))

Výbor pro zahraniční věci

Zpravodajka: Sandra Kalniete

POZM. NÁVRHY
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o EU v měnícím se globálním prostředí – více propojený, zpochybňovaný a složitý svět

(2015/2272(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na čl. 3 odst. 1, 2 a 5, článek 21, zejména na odstavce 1, odst. 2 písm. h) a odst. 3 druhý pododstavec, a na články 8, 22, 24, 25, 26, 42 odst. 7 a 46 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na článek 222 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na Evropskou bezpečnostní strategii (ESS) přijatou v roce 2003 a na zprávu o jejím provádění z roku 2008,

–  s ohledem na zprávu místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky na téma „EU v měnícím se globálním prostředí – více propojený, zpochybňovaný a složitý svět“,

–  s ohledem na společné sdělení Evropské komise a vysoké představitelky na téma „Rozvoj komplexního přístupu EU k vnějším konfliktům a krizím“ (JOIN(2013)0030),

–  s ohledem na sdělení Komise na téma „Evropský program pro bezpečnost“ (COM(2015)0185),

–  s ohledem na společné sdělení Komise a vysoké představitelky na téma „Přezkum evropské politiky sousedství“ (JOIN(2015)0050),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 21. května 2015 o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky (na základě výroční zprávy Rady určené Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice)(1),

–  s ohledem na své usnesení o doložce o vzájemné obraně (čl. 42 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii)(2),

–  s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 19. a 20. prosince 2013 (EUCO 217/13) a  ze dne 25. a 26. června 2015 (EUCO 22/15) a na závěry Rady o SBOP ze dne 18. května 2015 (8917/15),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/1835 ze dne 12. října 2015, kterým se vymezuje statut, sídlo a způsob fungování Evropské obranné agentury(3),

–  s ohledem na společné sdělení Komise a vysoké představitelky na téma „Strategie kybernetické bezpečnosti Evropské unie: otevřený, bezpečný a chráněný kyberprostor“ (JOIN(2013)0001),

–  s ohledem na strategii námořní bezpečnosti Evropské unie přijatou Radou Evropské unie dne 24. června 2014,

–  s ohledem na strategickou koncepci NATO z roku 2010 a na deklaraci z Waleského summitu NATO v roce 2014,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. prosince 2015 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2014 a politice Evropské unie v této oblasti(4),

–  s ohledem na strategický rámec EU a akční plán EU pro lidská práva a demokracii přijaté Radou pro zahraniční věci dne 25. června 2012,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. prosince 2015 o vývozu zbraní: provádění společného postoje Rady 2008/944/SZBP(5),

–  s ohledem na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030 přijatou Valným shromážděním OSN v září 2015 a na pařížskou dohodu o změně klimatu,

–  s ohledem na dopis Výboru pro mezinárodní obchod,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro rozvoj (A8-0069/2016),

A.  vzhledem ke složitosti a propojenosti mnoha výzev a hrozeb, jimž Evropská unie čelí nebo bude čelit v budoucnosti a které pocházejí od států i nestátních subjektů a přicházejí jak z prostoru uvnitř, tak vně společných hranic; vzhledem k tomu, že je nutné propojit místní, regionální a celosvětový kontext; vzhledem k tomu, že aby bylo možné na tyto výzvy aktivně a účinně společně odpovědět, zajistit hodnoty a společenský model EU, přeměnit EU na účinného a strategičtějšího aktéra a přispívat k celosvětové bezpečnosti, je potřebná silná politická vůle a silné vedení, které by zajistily rozhodné společné kroky za strany EU a jejích členských států; vzhledem k tomu, že tomuto vývoji musí vydláždit cestu globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku tím, že stanoví politickou míru ambicí EU jakožto mezinárodního aktéra;

B.  vzhledem k tomu, že EU si musí v plné míře uvědomit, jak se zhoršila situace v jejím bezprostředním strategickém okolí, a dlouhodobé důsledky tohoto stavu; vzhledem k tomu, že to, že dochází k současnému vzniku celé řady krizí, které mají ve stále větší míře přímé důsledky na území EU, znamená, že žádný členský stát nemůže reagovat samostatně a Evropané by měli plnit své úkoly společně, aby byli schopni zajistit svou bezpečnost;

C.  vzhledem k tomu, že hrozby identifikované v Evropské bezpečnostní strategii z roku 2003 – terorismus, zbraně hromadného ničení, regionální konflikty, selhání státu a organizovaná trestná činnost, zůstávají z větší části aktuální; vzhledem k tomu, že dnes čelí EU řadě závažných a nepředvídaných dalších výzev, jako jsou snahy revizionistických mocností přepsat hranice silou na základě porušování mezinárodního práva a stavět se proti světovému pořádku založenému na pravidlech, změna klimatu, pomalý hospodářský růst, velké toky migrantů a uprchlíků a největší uprchlická krize od druhé světové války, kromě technického rozvoje ve vesmíru a kybernetiky, finančních trestných činů, šíření jaderných zbraní a závodů ve zbrojení, hybridních a asymetrických válek a hrozeb;

D.  vzhledem k tomu, že bezpečnostní systém Evropy je založen na Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE); vzhledem k tomu, že EU je v OBSE klíčovým hráčem;

E.  vzhledem k tomu, že EU musí s ohledem na zhoršování regionální bezpečnosti dávat přednost stabilizaci svého bezprostředního sousedství, aniž by se však vzdávala svých celosvětových závazků; vzhledem k tomu, že bezpečnostní krize na prahu EU zhoršují a vyhrocují celosvětové trendy a naopak účinné řízení regionální bezpečnosti je nezbytným předpokladem toho, aby byla EU schopna jednat na celém světě;

F.  vzhledem k tomu, že Evropská rada pověřila dne 26. června 2015 vysokou představitelku, aby pokračovala v procesu strategických úvah s cílem připravit v úzké spolupráci s členskými státy globální strategii EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku, jež by měla být předložena Evropské radě do června 2016;

G.  vzhledem k tomu, že rychlá a účinná reakce na hrozby ze strany EU vyžaduje jasnou solidaritu mezi členskými státy, tak aby v rámci orgánů a institucí a také zahraničních zastoupení Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) došlo k překonání bariér a mentality nespolupráce a aby byly vyčleněny dostatečné a flexibilní rozpočtové zdroje, které by podpořily dosahování zájmů EU; vzhledem k tomu, že účinná evropská strategie vyžaduje především silnou politickou vůli a smysl pro pochopení společného zájmu mezi členskými státy, tak aby bylo možné vypracovat skutečně evropské nástroje a používat je;

H.  vzhledem k tomu, že je nutné považovat nejrůznější hrozby zaměřené na jednotlivé členské státy za hrozby ohrožující Unii jako celek, což vyžaduje jednoznačnou jednotu a solidaritu mezi členskými státy a důslednou společnou zahraniční a bezpečnostní politiku;

I.  vzhledem k tomu, že v centru této nové strategie by měl stát ucelený přístup a důsledné a koordinované využívání nástrojů vnější a vnitřní politiky EU; vzhledem k tomu, že vývoz zbraní z EU nelze považovat za vývoz v přímém bezpečnostním zájmu EU a že v rámci vypracovávání globální strategie EU je nutné přihlížet ke společnému postoji 2008/944/SZBP; vzhledem k tomu, že primárním cílem EU je propagovat své hodnoty, a přispívat tak k míru, bezpečnosti a udržitelnému rozvoji na zemi a také k solidaritě a vzájemnému respektování různých národů; vzhledem k tomu, že v rámci kroků, které EU přijímá za účelem uplatňování své vnitřní a vnější politiky, nelze přehlížet základní cíle; vzhledem k tomu, že i tehdy, když EU jedná na podporu svých obchodních zájmů, musí se vždy snažit zajistit, aby byla její opatření v souladu se snahou o dosažení cílů v oblasti zachování míru a ochrany lidských práv;

J.  vzhledem k tomu, že v tomto nestabilním a nejistém mezinárodním prostředí si musí EU zachovávat svou strategickou nezávislost, která by jí umožnila zajistit si svou bezpečnost a prosazovat své zájmy a hodnoty;

K.  vzhledem k tomu, že bezpečnost osob musí být v centru globální strategie EU, přičemž je nutné plně přihlédnout k genderové perspektivě bezpečnosti a k rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1325;

L.  vzhledem k tomu, že od přijetí evropské bezpečnostní strategie z roku 2003 si EU stanovila za cíl dosažení mezinárodního pořádku na základě účinného multilateralismu a zásad mezinárodního práva;

M.  vzhledem k tomu, že tato nová strategie musí být v souladu s agendou pro udržitelný rozvoj 2030;

N.  vzhledem k tomu, že budoucí strategie, na kterou by měly navazovat každoroční zprávy o jejím provádění, by měla obsahovat následující cíle, které by měly být podrobně rozpracovány do dílčích strategií, v nichž by byla stanovena konkrétní ustanovení pro různé oblasti činnosti:

•    Obrana obyvatel Evropské unie, jejích států, společenství a hodnot

1.  podotýká, že cílem Evropské unie je prosazovat mír a své hodnoty a podporovat blahobyt svých obyvatel a zároveň zajistit bezpečnost svých občanů na území EU; zdůrazňuje, že vnější činnost Unie se řídí zásadami zakotvenými v článku 21 SEU; zdůrazňuje, že EU musí proto zajistit svou vnitřní i vnější odolnost a schopnost předjímat a řešit předvídatelné problémy a hrozby, být připravena k rychlé akci na nepředvídatelné krize a být schopna zotavit se z různých druhů útoků a zajistit bezpečnost dodávek energie a surovin a zároveň musí přihlédnout k důsledkům změny klimatu, které je nutné urychleně řešit, přičemž EU musí hrát v celosvětové reakci na tuto změnu a při podpoře udržitelného rozvoje vedoucí úlohu;

2.  domnívá se, že aby bylo možné vyrovnat se s měnícím se celosvětovým prostředím, měla by se strategie EU zakládat na:

a. vyhledávání hrozeb a problémů a jejich přednostním řešení;

b. stanovování reakce na tyto hrozby a problémy;

c. stanovování nezbytných zdrojů;

3.  zdůrazňuje, že hranice každého členského státu jsou hranicemi Unie a jako takové je nutné je chránit;

4.  domnívá se, že je naprosto nezbytné stanovit v každém regionu na světě a v každé příslušné politické oblasti skutečné zájmy v oblasti zahraniční politiky, které sdílí všech 28 členských států; zdůrazňuje navíc, že zviditelnění těchto společných zájmů povede samo o sobě k podstatnému posílení úlohy EU jakožto aktéra v oblasti zahraničních věcí; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby pověřila ESVČ úkolem zmapovat tyto konkrétní zájmy a pomoci při stanovování strategických a operačních cílů, které by mohly vést přímo ke konkrétním výsledkům;

5.   domnívá se, že Spojené státy jsou klíčovým strategickým partnerem EU; podotýká, že EU a její členské státy se musejí více sjednotit a připravit se na převzetí větší odpovědnosti za svou kolektivní bezpečnost a územní obranu a méně se spoléhat na Spojené státy, zejména v sousedství Evropy; zdůrazňuje, že transatlantická aliance musí zůstat základním pilířem celosvětového systému založeného na pravidlech; vyzývá proto EU a členské státy, aby zlepšily svoji obranyschopnost, aby byly v součinnosti s NATO připraveny reagovat na široké spektrum civilních, vojenských a hybridních hrozeb a rizik a plně využívaly ustanovení Lisabonské smlouvy v oblasti společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP); 

6.  naléhavě vyzývá EU, aby v důsledku toho prohloubila ucelenou a strukturovanou spolupráci v oblasti obranného výzkumu, průmyslové základny a kybernetické obrany prostřednictvím vzájemného sdílení a sdružování prostředků a dalších projektů spolupráce, s cílem efektivněji využívat rozpočty na obranu, dosáhnout společného cíle vydávat 2 % HDP na obranu a zahájit v rámci příštího víceletého finančního rámce (VFR) obranný výzkum a technický program financovaný ze strany EU; domnívá se, že je třeba posílit úlohu Evropské obranné agentury (EDA) a navýšit její zdroje, aby mohla účinněji působit; domnívá se také, že členské státy by měly převzít větší odpovědnost za vybudování tolik potřebných evropských sil a za přispívání ke strategické autonomii EU, zvýšit své výdaje na vojenský výzkum prováděný prostřednictvím Evropské obranné agentury a posílit evropskou technickou a průmyslovou základnu obrany (EDTIB) a evropský trh s obranným vybavením; vyzývá k transparentnějšímu a odpovědnějšímu využívání rozpočtu určeného na zajištění bezpečnosti a obrany ze strany členských států; vyzývá členské státy také k tomu, aby k plnění úkolů podle článku 43 SEU zajistily uvolnění příslušných kapacit, včetně kapacit pro příslušné mírové mise OSN; domnívá se navíc, že je nutné zlepšit výměnu zpravodajských informací v rámci EU a vybudovat skutečně evropskou zpravodajskou službu a schopnost predikce, které by doprovázely vhodné mechanismy dohledu;

7.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby se zabývala otázkou nedostatečně jasně formulované doložky o vzájemné obraně obsažené v čl. 42 odst. 7 SEU a aby stanovila pokyny a postupy k jejímu uplatňování, tak aby členské státy mohly účinně reagovat v případě jejího použití;

8.  ostře odsuzuje Komisi za to, že nesplnila včas úkoly, které jí svěřila Evropská rada v roce 2013, pokud jde o budoucí plán komplexního celounijního režimu bezpečnosti dodávek, plánovanou zelenou knihu týkající se kontroly v oblasti obranných a citlivých bezpečnostních průmyslových kapacit, o sledování zadávání zakázek v oblasti obrany a bezpečnosti a o prodej obranného materiálu mezi vládami;

9.  bere na vědomí rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/1835 ze dne 12. října 2015; vyzývá ředitelku Evropské obranné agentury a místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby vysvětlila, jak toto rozhodnutí Rady odráží opakovanou výzvu Parlamentu, aby došlo k upevnění postavení agentury na základě financování jejího personálu a běžných nákladů z rozpočtu Unie;

10.   domnívá se, že hlavním cílem by mělo být přikročení k vytvoření trvale působících mnohonárodních vojenských jednotek společných obranných sil a vybudování rámce pro společnou obrannou politiku, jenž by nakonec vedl k vytvoření evropské obranné unie; požaduje v této souvislosti zřízení trvalého vojenského velitelství s cílem zlepšit schopnost řešit vojenské krize a zajistit plánování pro nepředvídané události a interoperabilitu sil a vybavení; vyzývá členské státy, aby prohloubily spolupráci v oblasti obrany kolektivně, dvoustranně a v rámci regionálních uskupení; podporuje schválení bílé knihy o obraně EU, která by byla založena na globální strategii EU;

11.  je toho názoru, že by nynější uplatňování čl. 42 odst. 7 SEU mělo být podnětem k uvolnění potenciálu všech ustanovení Smlouvy týkajících se bezpečnosti a obrany;

12.   konstatuje, že je velmi důležité prohloubit spolupráci mezi EU a NATO, která by mohla zajistit koordinaci operací, a podporuje vytvoření evropských sil, jež by v oblasti územní obrany doplňovaly NATO a byly schopné provádět nezávislé operace za hranicemi EU; zdůrazňuje, že SBOP by měla upevnit evropský pilíř NATO a zajistit, aby evropští členové NATO skutečně plnili své závazky v rámci této organizace; navrhuje zkombinovat koncepci bojových skupin EU a sil rychlé reakce NATO; připomíná, že vojenské příspěvky by se měly zakládat na zásadě solidarity mezi členskými státy EU;

13.  zdůrazňuje, že vývozní kontroly zbraní jsou nedílnou součástí zahraniční a bezpečnostní politiky EU a musejí se řídit se zásadami zakotvenými v článku 21 Smlouvy o EU, zejména pokud jde o prosazování demokracie a právního státu a o zachování míru, předcházení konfliktům a posílení mezinárodní bezpečnosti; připomíná, že je velmi důležité zajistit soulad mezi vývozem zbraní a důvěryhodností EU jako globálního obhájce lidských práv; je hluboce přesvědčen o tom, že účinnější provádění osmi kritérií společného postoje by bylo významným přínosem k rozvoji globální strategie EU;

14.  vyzývá členské státy, aby dodržovaly společný postoj týkající se vývozu zbraní a přestaly provozovat obchod se zbraněmi s třetími zeměmi, které nesplňují kritéria ze seznamu;

15.  podporuje další prohlubování účinné správy globálních společných oblastí, jako je moře, vzdušný prostor, vesmír a kyberprostor;

16.  poukazuje na rostoucí úlohu, kterou hraje technika v naší společnosti, a na to, že politika EU musí reagovat na rychlé změny technického rozvoje; zdůrazňuje v této souvislosti základní úlohu, kterou může hrát Internet a technologie skrz posilování práv při rozvoji, demokratizaci a emancipaci občanů na celém světě, a proto poukazuje na význam činnosti EU zaměřené na prosazování a zajišťování svobodného a otevřeného Internetu a na ochranu digitálních práv;

17.  zdůrazňuje, že dopad technologií by se měl odrážet v globální strategii a také v iniciativách v oblasti kybernetické bezpečnosti, zatímco zlepšování v oblasti lidských práv by mělo být nedílnou součástí všech opatření a programů EU, které by je měly řádně zohledňovat, tak aby došlo k pokroku v oblasti ochrany lidských práv, prosazování demokracie, právního státu a řádné státní správy a k mírovému řešení konfliktů;

•  Stabilizace evropského širšího sousedství

18.   domnívá se, že aby byla EU účinnějším a důvěryhodnějším globálním aktérem, měla by převzít větší odpovědnost a zaměřit se na vyplnění bezpečnostního vakua ve svém blízkém i vzdálenějším sousedství a na vytvoření podmínek pro stabilitu a prosperitu založených na právním státě a dodržování lidských práv, což nevyhnutelně obsahuje nutnost zabývat se hlavními příčinami současných válek a konfliktů, migračních toků a uprchlických krizí;

19.  je přesvědčen o tom, že EU by se měla více zapojit do diplomacie zaměřené na zmírňování napětí, zejména v oblasti jižního sousedství; domnívá se, že nová strategie by měla zahrnoval možnosti k tomu, aby EU navázala na nedávnou dohodu o íránském jaderném programu a podporovala další opatření zaměřená na další budování důvěry a na regionální opatření v oblasti bezpečnosti, která by mohla rovněž navázat na vlastní evropskou zkušenost s opatřeními k zajištění regionální bezpečnosti, jako je Komise pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a opatření, jako např. Helsinský závěrečný akt;

20.   zastává stanovisko, že pro vybudování stability a míru a prosazování bezpečnosti občanů, právního státu, dodržování lidských práv a demokratizace by EU měla dostát svým závazkům týkajícím se rozšíření a integrace, které by se zakládaly na politice zaměřené na podporu hospodářského růstu a inkluzivní společnosti, a pokračovat ve spolupráci s velmi úzce přidruženými zeměmi v kontextu nově přepracované evropské politiky sousedství; připomíná, že podle článku 49 SEU může kterýkoli evropský stát požádat o členství v Evropské unii, pokud splní Kodaňská kritéria, která jsou pevně stanovena a nelze o nich jednat, a zásady demokracie a dodržování základních svobod, lidských práv a práv menšin, a zajistí fungování právního státu; domnívá se, že EU by měla za všech okolností pokračovat v důsledné komplexní spolupráci v rámci svého východního i jižního sousedství;

21.   je přesvědčen o tom, že současná uprchlická krize vyžaduje ucelený přístup na evropské úrovni a rychlou koordinovanou akci s využitím nástrojů vnitřní i zahraniční politiky; vyzývá k vypracování dlouhodobé strategie a k udržitelnému řízení azylové, migrační a readmisní politiky na základě společných zásad a solidarity, jež by náležitě zohlednily zajištění lidských práv a bezpečnosti osob; vyzývá k upevnění schengenského systému, evropské pohraniční a pobřežní stráže a agentury FRONTEX; v této souvislosti žádá Komisi, aby navrhla efektivní a trvalá řešení; domnívá se v tomto ohledu, že by EU měla navrhnout praktičtější a ucelenější přístup k pomoci Africe, Blízkému východu a nestabilním zemím a regionům, v nichž hrozí vypuknutí války;

22.   je přesvědčen, že základním nástrojem při řešení konfliktů a zvládání krizí v sousedství i na celém světě je inkluzivní mnohostranná diplomacie pod vedením a koordinací místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky; zdůrazňuje, že je zapotřebí vyvinout mezi stále propojenější politikou v oblasti vnější činnosti a vnitřní politikou na úrovni EU, v rámci členských států a mezi ESVČ a Komisí strategičtější řízení, větší konzistentnost a pozitivní synergické působení;

•    Upevnění multilaterální globální správy

23.   je přesvědčen, že EU by měla být konstruktivním a odolným globálním aktérem, který by se zaměřoval na regionální otázky, byl by vybaven nezbytnými civilními i vojenskými prostředky a aspiroval by na to stát se „tvůrcem pravidel“, což by přispělo k posílení účinné multilaterální globální správy s cílem upevnit demokracii, řádnou státní správu, právní stát a lidská práva; zdůrazňuje, že SBOP je klíčovým nástrojem k předcházení krizím a jejich řešení;

24.  vyzývá orgány EU a členské státy, aby v rámci své vnější činnosti nadále rozvíjely ucelený, společný a integrální přístup a aby zohledňovaly nevyhnutelnou propojenost vnitřní a vnější bezpečnosti; vyzývá v tomto ohledu EU, aby rozvíjela synergické působení mezi bezpečností, rozvojem, obchodem, lidskými právy, činností zaměřenou na prosazování demokracie a vnější činností EU, a aby tuto politiku začlenila do své globální strategie; zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby opatření EU v oblasti obchodu napomáhala také dosahování cílů týkajících se nešíření zbraní, prosazování míru a zabezpečování lidských práv;

25.  připomíná, že stále významnější roli ve vnitřním rozvoji EU a v jejích vztazích s místními, regionálními a mezinárodními partnery bude sehrávat energetická bezpečnost; žádá o rychlé a plné uplatňování pěti pilířů energetické unie; věří, že je ve strategickém zájmu EU propůjčit Komisi pravomoc společně vyjednávat a společně podepisovat všechny dohody o dodávkách energie ze třetích zemí a její výrobě ve třetích zemích;

26.  zdůrazňuje, že je třeba, aby členské státy projevily politickou vůli dosahovat větší flexibility v otázkách SBOP, s cílem poskytnout této oblasti skutečně nový impulz; podporuje zřízení Obranné rady v podobě ministrů či pravidelná zasedání Evropské rady věnovaná otázkám obrany; naléhá na svolné členské státy, aby navázaly stálou strukturovanou spolupráci v oblasti obrany (PESCO); v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba překonat strukturální omezení, která souvisejí zejména s posuzováním potřeb, (civilními a vojenskými) kapacitami a společným financováním; vyjadřuje přesvědčení, že využívání stálé strukturované spolupráce v oblasti obrany a článku 44 Smlouvy o Evropské unii představuje nejvhodnější institucionální metody k dosažení realistického pokroku v rámci této společné politiky;

27.   podporuje zásadu, že by se členské státy EU měly zavázat k tomu, že do roku 2024 vyčlení 2 % svého HDP na výdaje na obranu, aby byly schopny vybudovat přiměřené civilní a vojenské kapacity nezbytné k dosažení cílů SZBP/SBOP, a že prostřednictvím společného vývoje a spolupráce zároveň zvýší úspory z rozsahu a omezí rozdíly mezi členskými státy;

28.  zdůrazňuje, že pro dosažení celosvětového pořádku řídícího se pravidly je nutné prohloubit spolupráci s globálními a regionálními aktéry ve věci globálních hrozeb a výzev; je přesvědčen o tom, že partnerství se zainteresovanými regionálními aktéry ohledně konkrétních odvětvových otázek umožňuje sdílet evropské hodnoty a přispívá k růstu a rozvoji; připomíná, že globální hrozby mají často místní příčiny a že v důsledku toho jejich řešení vyžaduje zapojení místních aktérů; konstatuje, že k zajištění komplexního přístupu ke globálním výzvám, jako je změna klimatu a terorismus, je rovněž velmi důležité navázat užší spolupráci s nestátními aktéry, místními a regionálními samosprávami a občanskou společností a že je třeba přezkoumat způsob, jímž EU buduje a definuje jednotlivá partnerství, s cílem posílit u partnerů smysl pro odpovědnost a dále začleňovat mnohostranný přístup;

29.   domnívá se, že zapojení hlavních globálních a regionálních aktérů – států, organizací a institucí – se musí opírat o základní principy a strategické zájmy Unie, o dodržování mezinárodního práva a stanovené společné cíle a zájmy, s přihlédnutím k jejich strategické váze a jejich možnému přispění k řešení celosvětových hrozeb a problémů; zastává názor, že projekty strategického propojení mohou hrát klíčovou úlohu při budování pevných a stabilních vztahů s hlavními partnery Evropy;

30.  vyzývá k intenzivnější spolupráci s regionálními mocnostmi a k vytvoření rámcových podmínek k dosažení trvalého synergického působení v zájmu míru, bezpečnosti, prevence konfliktů a zvládání krizí, a k větší podpoře zemí, které jsou pod silným tlakem vznikajícím v důsledku regionálních krizí, včetně spolupráce při budování odolných a stabilních institucí a inkluzivní společnosti, které by zvýšily působení obchodních a odvětvových dohod, s cílem podporovat bezpečnost, stabilitu a prosperitu a uplatňovat komplexní regionální strategie;

31.  s politováním konstatuje, že autokratické a represivní režimy jsou stále úspěšnější, pokud jde o jejich schopnost oslabovat nebo podkopávat lidská práva, rozvoj, demokracii a rozvoj aktivní občanské společnosti; naléhavě vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby se v rámci globální strategie zaměřila na tento negativní globální trend;

32.  konstatuje, že prosperita Unie je určena její schopností zachovat si inovativnost a konkurenceschopnost a těžit z dynamického světového hospodářství; domnívá se, že EU musí konzistentně využívat všechny své politické nástroje, aby vytvořila příznivé vnější podmínky pro udržitelný růst evropského hospodářství; je přesvědčen, že EU musí být angažovaným a aktivním aktérem, který by podporoval volný a spravedlivý obchod a investice, bezpečné obchodní kanály a širší přístup na trh po celém světě a který by na základě prosazování vysokých norem regulace a řízení zároveň zajišťoval stabilitu světového finančního systému;

33.  podotýká, že aby bylo možné dosáhnout uvedených cílů, musí EU prohloubit spolupráci s reformovanou OSN a získat takové postavení, které by jí umožnilo ovlivňovat a řídit činnost celosvětových fór týkajících se řízení v oblastech, kde má EU své strategické zájmy a které se týkají bezpečnosti, a musí prohloubit partnerství s dalšími globálními a regionálními aktéry, obnovit svá strategická partnerství a transformovat je na účinné politické nástroje, včetně partnerství s nestátními aktéry; domnívá se, že EU musí posílit také evropskou diplomacii, zvýšit své operační schopnosti s cílem bránit vzniku konfliktů, podporovat demokracii a mír, zvládat krize, vytvářet spojenectví na základě vyjednávání a dialogu a podporovat občanskou společnost a posilovat její úlohu; vybízí k navázání hlubší spolupráce mezi EU a OSN a mezi EU a Africkou unií v rámci operací na podporu míru; zdůrazňuje, že přístup k řešení konfliktů by se měl v maximální míře zakládat na mnohostranných dohodnutých řešeních, s řádným přihlédnutím k mnohačetnému působení těchto zásahů v oblasti udržování a prosazování míru, udržitelného rozvoje, řešení hlavních příčin migrace a dodržování lidských práv;

34.  upozorňuje na klíčovou úlohu, kterou Unie hraje v oblasti rozvojové pomoci, a vyzývá členské státy, aby dodržely svůj závazek, že vyčlení 0,7 % HDP na veřejnou rozvojovou pomoc; vyzývá EU, aby podpořila pragmatičtější přístup k pomoci tím, že bude vybízet k využívání rozpočtové podpory; vyzývá členské státy, aby ke splnění cílů v oblasti udržitelného rozvoje učinily vše, co je v jejich silách;

35.  zdůrazňuje, že rozvoj není možný bez bezpečnosti a bezpečnost není možná bez rozvoje; upozorňuje, že rozvojová politika EU proto musí být nezbytnou součástí globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku;

36.  s potěšením konstatuje, že cílem nové globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku je být komplexní, posilovat soudržnost vnitřních a vnějších politik a zlepšit koordinaci mezi institucemi a s členskými státy; připomíná závazek plynoucí ze Smlouvy, podle nějž je nutno dodržovat zásadu soudržnosti politik ve prospěch rozvoje a zabránit veškerým rozporům mezi rozvojovou a nerozvojovou politikou, která má dopad na rozvojové země; vyzývá tudíž členské státy a Komisi, aby vytvořily a upevnily systémy koordinace mezi svými příslušnými ministerstvy a mezi celým sborem komisařů a aby více zapojily parlamenty členských států do agendy soudržnosti politik ve prospěch rozvoje, a vyzývá EU, aby posílila koordinační mechanismus pro zjišťování možných dopadů politiky na rozvojové cíle, zahrnula aspekty rozvoje do politických iniciativ od samého počátku a zavedla systematičtější měření dopadů a pokroku, pokud jde o soudržnost politik ve prospěch rozvoje; vyzývá v této souvislosti k zavedení účinných nápravných prostředků pro oběti případů, kdy tuzemská jurisdikce evidentně není schopna zabývat se politikou uplatňovanou jakýmkoli zahraničním subjektem;

37.  s potěšením konstatuje, že v nové Agendě pro udržitelný rozvoj 2030 je náležitě zohledněna souvislost míru s rozvojem, v důsledku čehož byl zaveden 16. cíl udržitelného rozvoje pro mír a spravedlnost; vyzývá EU a členské státy, aby mimo jiné upřednostňovaly činnost související s plněním 16. cíle udržitelného rozvoje (lidská práva, řádná správa, budování míru a demokracie) a aby zajistily, že se bude jednat o klíčové oblasti národních orientačních programů v rámci plánování rozvojové spolupráce;

38.  vyzývá k přezkumu Evropského konsenzu o rozvoji jakožto důležitého příspěvku k aktualizované a ucelené globální strategii EU; zdůrazňuje, že při tomto přezkumu by se měly vzít v úvahu nové globální výzvy, řešit provádění cílů udržitelného rozvoje ze strany EU a připomenout základní hodnoty, jako je dodržování lidských práv, se zvláštním zřetelem k právům ohrožených skupin, jako jsou dívky, ženy a osoby se zdravotním postižením, uplatňování demokracie a právního státu, ale i klíčové zásady efektivnosti rozvoje, jako je přijetí odpovědnosti za strategii rozvoje ze strany partnerských zemí, větší odpovědnost, pokud jde o vnitrostátní systémy partnerských zemí, a diferenciace na základě potřeb a rovněž výkonnostní kritéria založená na cílech v oblasti udržitelného rozvoje; zdůrazňuje, že Evropská unie by měla vyvinout veškeré úsilí ke zvýšení doplňkovosti mezi všemi činiteli v oblasti rozvoje za účelem plného využití potenciálu evropské rozvojové politiky, a urychlit tak plnění rozvojové agendy do roku 2030;

39.  se znepokojením konstatuje, že jak v rozvinutých, tak i v rozvojových zemích dochází k nárůstu neudržitelnosti dluhu; vyzývá Komisi, aby upevnila zásadu společné odpovědnosti dlužníků a věřitelů a aby se účinně řídila zásadami Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) o odpovědném přijímání a poskytování úvěrů ve všech politických oblastech a prosazovala je; v této souvislosti vyzývá EU a její členské státy, aby se konstruktivně zapojily do činnosti OSN směřující k vytvoření mezinárodního mechanismu oddlužení státního dluhu;

40.  považuje za politováníhodné, že dosud schází regulační rámec týkající se toho, jakým způsobem společnosti dodržují lidská práva a povinnosti s ohledem na sociální a environmentální normy, což určitým státům a společnostem umožňuje jejich beztrestné obcházení; vyzývá EU a členské státy, aby se aktivně zapojovaly do činnosti Rady OSN pro lidská práva a programu OSN pro životní prostředí, pokud jde o mezinárodní úmluvu zakládající odpovědnost nadnárodních podniků za porušování lidských práv a norem týkajících se životního prostředí;

41.  podporuje myšlenku nového definování vztahů EU s africkými, karibskými a tichomořskými zeměmi na základě rozšíření politiky rovnocenného partnerství, respektování demokratického politického prostoru vlád suverénních zemí, aby mohly přijímat politická rozhodnutí ve prospěch svého obyvatelstva, a zlepšení zásady řádné správy a lidských práv jakožto základních prvků dohody přijaté po vypršení dohody z Cotonou a na základě účinného posilování vazeb mezi rozvojovými cíli EU v oblasti obchodní, bezpečnostní a migrační politiky a politiky v oblasti změny klimatu za účelem jejich vzájemného posílení; vyzývá k zavedení formálních kontrolních pravomocí vůči Evropskému rozvojovému fondu, pokud možno prostřednictvím závazné interinstitucionální dohody podle článku 295 Lisabonské smlouvy; vyzývá ke spravedlivému a ambicióznímu partnerství EU-AKT po roce 2020, které by se zakládalo na zásadách odpovědnosti a vzájemného respektu mezi partnery, kteří by měli stejná práva a povinnosti, a které by se více zaměřilo na společné výzvy a zájmy a bylo lépe uzpůsobeno tomu, aby skutečně ovlivnilo vůli obou stran a výzvy, kterým čelí; žádá Evropskou unii, aby podpořila využívání nástrojů vnějšího obchodu ve vztahu k zemím AKT, zejména dohod o hospodářském partnerství, aby skutečně došlo ke změně v oblasti bezpečnosti a prospěchu obou stran;

42.  zdůrazňuje, že EU musí nadále rozvíjet a zvyšovat své úsilí o podporu hospodářského rozvoje a odolnosti ve svém sousedství a v regionech, jež mají z hlediska zájmů EU zásadní význam; připomíná, že malé a střední podniky jsou hlavními poskytovateli pracovních míst, a že usnadnění jejich činnosti má tudíž pro podporu hospodářské činnosti klíčový význam;

43.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, Komisi a členské státy, aby globální strategii EU pevně propojily se strukturou a prioritami rozpočtu EU, včetně navýšení vlastních zdrojů, aby vyčlenily nezbytné zdroje na její uplatňování a co nejlépe využívaly stávající rozpočty, a to na základě lepší spolupráce a koordinovaného postupu na poli diplomacie, rozvoje, obchodu, energetiky a obrany;

•  Zapojení EU, parlamentů členských států a občanů

44.  zdůrazňuje, že globální strategie by měla být každých pět let přezkoumána v součinnosti s novým Evropským parlamentem a novou Komisí, což by mělo umožnit ověření toho, zda její cíle a priority nadále odpovídají hrozbám a bezpečnostnímu prostředí a umožnit novému vysokému představiteli pro zahraniční a bezpečnostní politiku, místopředsedovi Komise se do tohoto přezkumu zapojit;

45.  zdůrazňuje, že opatření EU podléhají dohledu Evropského parlamentu; zdůrazňuje, že Evropský parlament by měl hrát klíčovou úlohu při pravidelném podrobném sledování vnější činnosti orgánů EU, a domnívá se, že do tohoto sledování by mohly být více zapojeny parlamenty členských států; připomíná, že Evropský parlament je klíčovým partnerem vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise při utváření vnějších vztahů EU a řešení stávajících problémů, a to včetně monitorování kroků EU v oblasti zahraniční politiky; vyzývá k tomu, aby každoroční zprávy o plnění této strategie byly předkládány Parlamentu;

46.  domnívá se, že Parlament by měl v rámci snahy o zabránění konfliktům hrát svou neomezenou úlohu;

47.  zdůrazňuje, že je důležité aktivně zapojit do tohoto procesu parlamenty členských států prostřednictvím pečlivější kontroly prováděné společně s Evropským parlamentem během zasedání meziparlamentní konference SZBP/SBOP;

48.  obrací se s naléhavou výzvou na evropské politické činitele, aby zapojili občany, občanskou společnost, průmysl a místní a regionální samosprávy do diskuze o nutnosti poskytnout evropské bezpečnosti pevnější rámec a o přínosech, které by to mělo;

49.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě, Komisi a Evropské službě pro vnější činnost.

MENŠINOVÉ STANOVISKO

k EU v měnícím se globálním prostředí – více propojený, zpochybňovaný a složitý svět (2015/2272(INI))

Výbor pro zahraniční věci, zpravodajka: Sandra Kalniete

Menšinové stanovisko, které předložili poslanci ze skupiny GUE/NGL Sabine Lösingová, Sofia Sakorafaová, Takis Hadjigeorgiou, Javier Couso Permuy

Tato zpráva požaduje, aby EU stanovovala pravidla a aby se využívaly všechny politické nástroje k prosazování volného obchodu, většího přístupu na trh a aby byla přijata opatření, která by zajistila dodávky energie/surovin. Kromě toho se vyjadřuje ve prospěch další militarizace, strategické autonomie EU a hlubší spolupráce mezi EU a NATO a podporuje cíl evropské technické a průmyslové základny obrany a NATO, kterým je vyčlenit 2 % HDP na výdaje na obranu. Ve zprávě se poukazuje na propojení vnitřní a vnější bezpečnosti a na podřízenost obchodu, rozvoje a energetické politiky v rámci SZBP/SBOP.

Vznášíme proti této zprávě námitky, protože:

•  neodráží negativní a eskalující působení EU v současných konfliktech v jižním a východním sousedství EU,

•   podporuje trvalou strukturovanou spolupráci (PESCO), prohlubující se spolupráci v oblasti obrany a další vojenskou integraci prostřednictvím Evropské obranné agentury (EDA) a požaduje pro tuto agenturu silnější mandát a více zdrojů,

•  vyzývá k nárůstu výdajů na vojenské/obranné účely v rámci ADTIB a obranného trhu EU, což představuje masivní podporu vojensko-průmyslového komplexu,

•  požaduje posílení evropského pilíře NATO a aby členské státy EU dodržovaly své závazky vůči NATO, podporuje bojové skupiny EU, jednotku rychlé reakce NATO a jejich kombinování a také vytvoření trvalých společných mnohonárodnostních vojenských jednotek,

•  podporuje centrálu evropské zpravodajské služby a vojenskou centrálu EU.

Požadujeme:

-  úplné (jaderné) odzbrojení na úrovni EU i na celosvětové úrovni,

-  žádné vojenské financování (ani financování vojenského výzkumu) z rozpočtu EU,

-  provádění všech činností výlučně v souladu s Chartou OSN a mezinárodním právem,

-  striktně civilní mírový přístup k řešení konfliktů,

-  vystoupení EU z NATO a rozpuštění této organizace.

22.2.2016

STANOVISKO Výboru pro rozvoj

pro Výbor pro zahraniční věci

k EU v měnícím se globálním prostředí – více propojený, zpochybňovaný a složitý svět

(2015/2272(INI))

Navrhovatel: Brian Hayes

NÁVRHY

Výbor pro rozvoj vyzývá Výbor pro zahraniční věci jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  zdůrazňuje, že rozvoj není možný bez bezpečnosti a bezpečnost není možná bez rozvoje; upozorňuje, že rozvojová politika EU proto musí být nezbytnou součástí globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku;

2.  vítá skutečnost, že cílem nové globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku je být komplexní, posilovat soudržnost vnitřních a vnějších politik a zlepšit koordinaci mezi institucemi a s členskými státy; připomíná závazek plynoucí ze Smlouvy, podle nějž je nutno dodržovat zásadu soudržnosti politik ve prospěch rozvoje a zabránit veškerým rozporům mezi rozvojovými a nerozvojovými politikami, které mají dopad na rozvojové země; vyzývá tudíž členské státy a Komisi, aby zřídily a konsolidovaly systémy koordinace mezi svými příslušnými ministerstvy a mezi celým sborem komisařů a aby více zapojily vnitrostátní parlamenty do agendy soudržnosti politik ve prospěch rozvoje, a vyzývá EU, aby posílila koordinační mechanismus pro identifikaci možných dopadů politik na rozvojové cíle, zahrnula aspekty rozvoje do politických iniciativ od samého počátku a zavedla systematičtější měření dopadů a pokroku, pokud jde o soudržnost politik ve prospěch rozvoje; vyzývá v této souvislosti k zavedení účinných nápravných prostředků pro oběti případů, kdy tuzemská jurisdikce není evidentně schopna zabývat se politikami uplatňovanými jakýmkoli zahraničním subjektem;

3.  vítá skutečnost, že v nové Agendě pro udržitelný rozvoj 2030 je náležitě zohledněna souvislost míru s rozvojem, v důsledku čehož byl zaveden 16. cíl udržitelného rozvoje pro mír a spravedlnost; vyzývá EU a členské státy, aby mimo jiné učinily svoji prioritu z činností souvisejících s plněním 16. cíle udržitelného rozvoje (lidská práva, řádná správa, budování míru a demokracie) a aby zajistily, že budou klíčovými oblastmi národních orientačních programů v rámci plánování rozvojové spolupráce;

4.  zdůrazňuje, že uskutečňování udržitelných cílů rozvojové spolupráce – zejména podpory řádné správy, lidských práv, demokracie a spravedlnosti, boje proti chudobě, snižování nerovnosti a sociálního vyloučení, odstraňování nezaměstnanosti a překážek udržitelného ekonomického růstu podporujícího začlenění ve prospěch všech obyvatel a zlepšování zdravotnictví a vzdělávání, rovnosti žen a mužů a posilování postavení žen – se podílí na řešení hlavních příčin nedávných problémů v oblasti migrace; v této souvislosti zdůrazňuje, že je nutné posílit nástroje pro rozvojovou spolupráci a udržování míru a vyvinout inovativní a pružné mechanismy financování, například nový mechanismus specializovaného financování, který by doplňoval stávající nástroje pro rozvojovou spolupráci; vyzývá Evropskou unii, aby posílila svou vedoucí úlohu v oblasti ochrany zájmů rozvojových zemí;

5.  vyzývá k přezkumu Evropského konsensu o rozvoji jakožto důležitého příspěvku k aktualizované a soudržné globální strategii EU; zdůrazňuje, že tento přezkum by měl vzít v úvahu nové globální výzvy, řešit provádění cílů udržitelného rozvoje ze strany EU a připomenout základní hodnoty, jako je dodržování lidských práv, se zvláštním zřetelem k právům zranitelných skupin, jako jsou dívky, ženy a osoby se zdravotním postižením, uplatňování demokracie a právního státu, ale i klíčové zásady efektivnosti rozvoje, jako je přijetí odpovědnosti za strategie rozvoje ze strany partnerských zemí, větší odpovědnosti pokud jde o vnitrostátní systémy partnerských zemí a diferenciace na základě potřeb a rovněž výkonnostních kritérií založených na cílech v oblasti udržitelného rozvoje; zdůrazňuje, aby Evropská unie vyvinula veškeré úsilí o posílení doplňkovosti mezi všemi činiteli v oblasti rozvoje za účelem plného využití potenciálu evropské rozvojové politiky a urychlení plnění rozvojové agendy do roku 2030;

6.  se znepokojením konstatuje nárůst neudržitelnosti dluhu v rozvinutých a rozvojových zemích; vyzývá Komisi, aby posílila zásadu společné odpovědnosti dlužníků a věřitelů a aby se účinně řídila zásadami Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) o odpovědném přijímání a poskytování úvěrů ve všech politických oblastech a prosazovala je; v této souvislosti vyzývá EU a její členské státy, aby se konstruktivně zapojily do činnosti OSN směřující k vytvoření mezinárodního mechanismu oddlužení státního dluhu;

7.  považuje za politováníhodné, že dosud schází regulační rámec týkající se způsobu, jak společnosti dodržují lidská práva a povinnosti s ohledem na sociální a environmentální normy, což umožňuje určitým státům a společnostem beztrestně je obcházet; vyzývá EU a členské státy, aby se aktivně zapojovaly do činnosti Rady OSN pro lidská práva a programu OSN pro životní prostředí, pokud jde o mezinárodní úmluvu zakládající odpovědnost nadnárodních podniků za porušování lidských práv a norem týkajících se životního prostředí;

8.  podporuje myšlenku nového definování vztahů EU s africkými, karibskými a tichomořskými zeměmi posílením politiky rovnocenného partnerství, respektováním demokratického politického prostoru vlád suverénních zemí, aby mohly přijímat politická rozhodnutí ve prospěch svého obyvatelstva, a zlepšením zásady řádné správy a lidských práv jakožto základních prvků po vypršení dohody z Cotonou a účinným posilováním vazeb mezi rozvojovými cíli EU v oblasti obchodní, bezpečnostní a migrační politiky a politiky v oblasti změny klimatu za účelem vzájemného posílení; vyzývá k zavedení formálních kontrolních pravomocí vůči Evropskému rozvojovému fondu, pokud možno prostřednictvím závazné interinstitucionální dohody podle článku 295 Lisabonské smlouvy; vyzývá ke spravedlivému a ambicióznímu partnerství EU-AKT po roce 2020, které by se zakládalo na zásadách odpovědnosti a vzájemného respektu mezi partnery, kteří by měli stejná práva a povinnosti, a které by se více zaměřilo na společné výzvy a zájmy a bylo lépe přizpůsobeno k tomu, aby skutečně ovlivnilo vůli obou stran a výzvy, kterým čelí; žádá Evropskou unii, aby podpořila využívání nástrojů vnějšího obchodu ve vztahu k zemím AKT, zejména dohod o hospodářském partnerství, aby skutečně ovlivnilo bezpečnost a prospěch obou stran;

9.  domnívá se, že je důležité posílit roli rozvojových zemí na mezinárodních fórech, jako je například OSN, aby bylo zajištěno spravedlivější zastoupení zájmů.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

17.2.2016

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

25

1

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Louis Aliot, Beatriz Becerra Basterrechea, Ignazio Corrao, Nirj Deva, Doru-Claudian Frunzulică, Nathan Gill, Charles Goerens, Enrique Guerrero Salom, Heidi Hautala, Maria Heubuch, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Stelios Kouloglou, Arne Lietz, Linda McAvan, Maurice Ponga, Cristian Dan Preda, Lola Sánchez Caldentey, Elly Schlein, Pedro Silva Pereira, Davor Ivo Stier, Paavo Väyrynen, Bogdan Brunon Wenta, Rainer Wieland, Anna Záborská

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Juan Fernando López Aguilar, Jan Zahradil, Joachim Zeller

PŘÍLOHA: DOPIS VÝBORU PRO MEZINÁRODNÍ OBCHOD

FL/UR

EXPO-COM-INTA D(2016)4465

pan Elmar BROK

předseda výboru AFET

poslanec Evropského parlamentu

Předmět: Zpráva výboru AFET z vlastního podnětu na téma „EU v měnícím se globálním prostředí – více propojený, zpochybňovaný a složitý svět“: Zajišťování konzistentnosti mezi strategií EU v oblasti globální bezpečnosti a obchodní politikou EU

Vážený pane předsedo,

v červenci 2015 Evropská rada požádala místopředsedkyni Evropské komise / vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby vypracovala globální strategii EU v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky. Globální strategie EU by měla poskytovat Unii strategické vedení, tak aby mohla reagovat na dramatické změny v celosvětových záležitostech, k nimž došlo od přijetí evropské bezpečnostní strategie v roce 2003. Za tímto účelem místopředsedkyně Komise / vysoká představitelka zahájila období strategických úvah, které by mělo vést do června 2016 k přijetí nové strategie EU v oblasti globální bezpečnosti.

V září 2015 se Výbor pro zahraniční věci (AFET), kterému předsedáte, rozhodl, že k těmto úvahám přispěje tím, že vypracuje zprávu k této záležitosti z vlastního podnětu s názvem „EU v měnícím se globálním prostředí – více propojený, zpochybňovaný a složitý svět“ (zpravodajka: Sandra Kalnieteová (EPP, LV)), jejíž vypracování schválila Konference předsedů výborů dne 22. října 2015. Jelikož se tato zpráva týká hlavních bezpečnostních problémů, které spadají do oblasti činnosti výboru AFET (a jeho příslušných podvýborů), rozhodl se Výbor pro zahraniční obchod (INTA), že se k této zprávě nebude vyjadřovat.

V Lisabonské smlouvě se v článku 21 zdůrazňuje, že EU by měla „v kontextu svých vnějších vztahů, bezpečnosti a hospodářské a rozvojové politiky zajistit ucelenost své vnější činnosti jako celku“. Výbor INTA si je plně vědom toho, jak je důležité zajistit rázný koordinovaný přístup nejrůznějších součástí vnější činnosti EU, přičemž k tomu, aby mohl Evropský parlament přispívat k vytváření komplexního přístupu k vnější politice EU, je nutné zajistit úzkou spolupráci mezi jeho výbory.

Je samozřejmé, že mezi bezpečnostní strategií EU, která spadá především do působnosti výboru AFET (včetně jeho příslušných podvýborů), a obchodní politikou EU, která spadá zejména do působnosti výboru INTA, existuje výrazné propojení. Nejenže se od roku 2003 svět dramaticky změnil, ale od přijetí Lisabonské smlouvy došlo také k podstatnému vývoji vnějších vztahů EU. Lisabonská smlouva nejen posílila pravomoc Evropského parlamentu v oblasti obchodní politiky EU, ale rozšířila také jeho působnost zejména tím, že do této oblasti zahrnula přímé zahraniční investice, čímž obchodní politika EU získala další možnosti, jak působit na unijní vnější vztahy. Osoby rozhodující v oblasti obchodní politiky EU si jsou stále více vědomy toho, že tato politika má vliv na oblast celosvětové bezpečnosti, jak se uvádí např. v nejnovějším sdělení Komise „Obchod pro všechny: Cesta k zodpovědnější obchodní a investiční politice“(6), které poukazuje zejména na úlohu, kterou může hrát obchodní politika EU při prosazování udržitelného rozvoje, lidských práv a řádné státní správy. Nedávné obchodní iniciativy, jako je zavedení mimořádných autonomních obchodních opatření pro Tuniskou republiku(7), ukazují, že obchodní politika může být za určitých okolností použita k podpoře cílů bezpečnostní politiky EU, zatímco nová bezpečnostní strategie EU může vytvořit základ pro další rozvíjení hospodářských vztahů a pro vytváření nových možností k prohloubení našich obchodních vztahů.

Proto je nutné, aby se zahraniční a bezpečnostní politika EU, k níž výbor AFET přispívá prostřednictvím své parlamentní činnosti, a obchodní politika EU, pro kterou výbor INTA funguje jako spolutvůrce právních předpisů a kterou vytváří na základě své parlamentní činnosti, prováděly tak, aby se vzájemně posilovaly a s vědomím jejich případného synergického působení. Jakožto předseda výboru INTA upozorňuji na to, že výbor AFET by si toho měl být v rámci své práce na zprávě výboru AFET, která přispívá k úvahám o „globální strategii EU“, vědom.

Těším se na další spolupráci, která by měla zajistit ucelenost vnější politiky EU, tak abychom dosáhli další součinnosti mezi uvedenými dvěma oblastmi politiky, za něž odpovídají naše příslušné výbory.

S pozdravem

Bernd LANGE

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

22.3.2016

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

33

14

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Michèle Alliot-Marie, Petras Auštrevičius, Klaus Buchner, Fabio Massimo Castaldo, Lorenzo Cesa, Javier Couso Permuy, Andi Cristea, Arnaud Danjean, Georgios Epitideios, Knut Fleckenstein, Eugen Freund, Richard Howitt, Sandra Kalniete, Manolis Kefalogiannis, Tunne Kelam, Afzal Khan, Janusz Korwin-Mikke, Andrey Kovatchev, Eduard Kukan, Ryszard Antoni Legutko, Arne Lietz, Barbara Lochbihler, Andrejs Mamikins, Ramona Nicole Mănescu, David McAllister, Francisco José Millán Mon, Pier Antonio Panzeri, Vincent Peillon, Alojz Peterle, Tonino Picula, Cristian Dan Preda, Jozo Radoš, Sofia Sakorafa, Jaromír Štětina, Charles Tannock

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Reinhard Bütikofer, Neena Gill, Ana Gomes, András Gyürk, Takis Hadjigeorgiou, Liisa Jaakonsaari, Antonio López-Istúriz White, Urmas Paet, Jean-Luc Schaffhauser, Igor Šoltes, Paavo Väyrynen

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Emilian Pavel, Judith Sargentini

(1)

Příjaté texty, P8_TA(2015)0213.

(2)

Příjaté texty, P8_TA(2016)0019.

(3)

Úř. věst. L 266, 13.10.2015, s. 55.

(4)

Příjaté texty, P8_TA(2015)0470.

(5)

Příjaté texty, P8_TA(2015)0472.

(6)

Sdělení, které Komise přijala dne 14. října 2015.

(7)

Tento návrh Evropské komise podpořil výbor INTA (s pozměňovacími návrhy) dne 25. ledna 2016.

Právní upozornění