Postup : 2015/2118(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0144/2016

Předložené texty :

A8-0144/2016

Rozpravy :

PV 12/05/2016 - 7

Hlasování :

PV 12/05/2016 - 9.10
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2016)0227

ZPRÁVA     
PDF 685kWORD 284k
26.4.2016
PE 576.788v03-00 A8-0144/2016

o provádění směrnice 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí z hlediska rovnosti žen a mužů

(2015/2118(INI))

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví

Zpravodajka: Catherine Bearder

Navrhovatel (*): Malin Björk, Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

(*) Přidružený výbor – článek 54 jednacího řádu

POZM. NÁVRHY
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o provádění směrnice 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí z hlediska rovnosti žen a mužů

(2015/2118(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na články 8, 79 a 83 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na články 3, 5 a 23 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) z roku 1979, a zejména na článek 6, jehož cílem je bojovat proti všem formám obchodování se ženami a využívání prostituce žen,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP),

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1949,

–  s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu přijaté na čtvrté světové konferenci o ženách dne 15. září 1995 a na následující výsledné dokumenty přijaté na zvláštních zasedáních OSN Peking + 5 (2000), Peking +10 (2005) a Peking +15 (2010) a na hodnotící konferenci Peking +20,

–  s ohledem na protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště se ženami a dětmi, z roku 2000, který doplňuje Úmluvu Organizace spojených národů o boji proti nadnárodnímu organizovanému zločinu, a zejména na mezinárodně dohodnutou definici obchodování s lidmi v něm uvedenou,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte z roku 1989 a na Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie a na usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. listopadu 2014 o 25. výročí přijetí Úmluvy OSN o právech dítěte(1),

–  s ohledem na úmluvu z Ovieda o lidských právech a biomedicíně,

–  s ohledem na Haagskou úmluvu o adopci,

–  s ohledem na společný komentář OSN ke směrnici EU o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, který volá po nutnosti poskytnout mezinárodní ochranu obětem obchodování s lidmi způsobem citlivým z hlediska pohlaví;

–  s ohledem na úmluvu MOP č. 29 o nucené nebo povinné práci, jejíž článek 2 definuje nucenou práci,

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi a na doporučení Rady Evropy v této oblasti,

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu (Istanbulskou úmluvu),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/2219 ze dne 25. listopadu 2015 o Agentuře Evropské unie pro vzdělávání a výcvik v oblasti prosazování práva (CEPOL) a o zrušení rozhodnutí Rady 2005/681/SVV(2);

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV(3),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV(4),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES ze dne 18. června 2009 o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí(5),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí(6),

–  s ohledem na směrnici Rady 2004/81/ES ze dne 29. dubna 2004 o povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví, a kteří spolupracují s příslušnými orgány(7),

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Strategie EU pro vymýcení obchodu s lidmi 2012–2016“ (COM (2012) 0286),

–  s ohledem na pracovní dokument Komise nazvaný „Zpráva z poloviny období o provádění strategie EU pro vymýcení obchodu s lidmi“ (SWD (2014) 0318),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Evropský program pro bezpečnost“ (COM(2015)0185),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise s názvem „Strategický závazek ohledně rovnosti žen a mužů na období 2016–2019“ (SWD(2015)0278),

–  s ohledem na situační zprávu Europolu: obchodování s lidmi v EU“ (únor 2016),

–  s ohledem na zprávu Eurostatu „Obchodování s lidmi“, vydání z roku 2015,

–  s ohledem na posouzení uplatňování směrnice 2011/36/EU v Evropské unii, které vypracovalo generální ředitelství pro parlamentní výzkumné služby,

–  s ohledem na studii o hledisku pohlaví při obchodování s lidmi, kterou zadala Komise, 2016,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. února 2014 obsahující doporučení Komisi o boji proti násilí páchanému na ženách(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. února 2014 o pohlavním vykořisťování a prostituci a jejich dopadu na rovnost žen a mužů(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. června 2015 o strategii EU pro rovnost žen a mužů pro období po roce 2015(10),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a stanovisko Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0144/2016),

A.  vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi představuje hrubé porušení základních práv obsažených v čl. 5 odst. 3 Listiny základních práv EU a porušení lidské důstojnosti a fyzické a psychické integrity oběti, způsobuje vážné poškození často na celý zbytek života a představuje závažnou formu, převážně organizované, trestné činnosti, která se řídí vysokou poptávkou a zisky odhadovanými na zhruba 150 miliard USD ročně(11) a narušuje právní stát; vzhledem k tomu, že rozdíly mezi právními předpisy v členských státech zásadně usnadňují organizovanou trestnou činnost, riziko stíhání je stále příliš malé a sankce udělované za účelem odrazení od trestné činnosti jsou ve srovnání s potenciálně vysokými zisky nedostačující;

B  vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi je definováno v článku 2 směrnice 2011/36/EU jako najímání, převoz, převod, ukrývání nebo příjem osob, včetně výměny či předání kontroly nad těmito osobami, za použití hrozeb, síly či jiných forem nátlaku, únosu, podvodu, klamu, zneužití moci či zranitelného postavení nebo poskytnutím či obdržením platby či výhod s cílem získat souhlas osoby, jež má kontrolu nad jinou osobou, za účelem vykořisťování; vzhledem k tomu, že vykořisťování zahrnuje přinejmenším využívání jiných osob k prostituci nebo jiné formy sexuálního vykořisťování, nucenou práci nebo služby, včetně žebrání, otroctví či praktiky podobné otroctví, nevolnictví nebo využívání jiných osob k trestné činnosti či odebrání orgánů;

C.  vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi má mnoho různých forem a jeho oběti lze nalézt v různých zákonných a nezákonných činnostech, mimo jiné včetně zemědělství, zpracování potravin, sexuálního průmyslu, domácí práce, výroby, péče, úklidu, práce v jiných odvětvích (zejména v odvětví služeb), žebrání, trestné činnosti, nuceného sňatku, sexuálního vykořisťování děti online, nezákonných osvojení a obchodu s lidskými orgány;

D.  vzhledem k tomu, že podle společného komentáře OSN ke směrnici EU nazvané „Přístup založený na lidských právech“ z roku 2011 řada agentur OSN připomíná, že „je třeba vzít na vědomí obchodování se ženami i muži a zabývat se podobnými a rozdílnými zkušenostmi žen a mužů ve vztahu ke zranitelným místům a porušením“;

E.  vzhledem k tomu, že stávající uprchlická krize poukázala na nedostatek vhodných nástrojů na evropské úrovni, které by umožňovaly společný boj proti obchodování s lidmi, zejména obchodování zaměřeného na sexuální vykořisťování žen a dětí;

F.  vzhledem k tomu, že jedna univerzální strategie není účinná a že proti různým formám obchodování s lidmi, například obchodování za účelem sexuálního vykořisťování, vykořisťování pracovní síly a obchodování s dětmi, je nezbytné bojovat pomocí zvláštních a individuálních politických opatření;

G.  vzhledem k tomu, že směrnice 2011/36/EU (dále jen směrnice) by měla být oceňována za svůj přístup zaměřený na lidská práva a na oběti, jelikož na základě mezinárodního práva přiznává obětem určitá práva a služby bez ohledu na jejich ochotu či schopnost podílet se na trestním řízení (ve smyslu čl. 11 odst. 3 uvedené směrnice);

H.  vzhledem k tomu, že poskytování všech podpůrných služeb obětem obchodování s lidmi musí být skutečně bezpodmínečné a musí zajistit, že nebude docházet k další viktimizaci;

I.  vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi je na jedné straně důsledkem celosvětových ekonomických a sociálních nerovností a na druhé straně jej zhoršuje ekonomická, společenská a vzdělávací nerovnost mezi ženami a muži;

J.  vzhledem k tomu, že statistiky z poslední doby ukazují, že většina obětí obchodování s lidmi jsou ženy; vzhledem k tomu, že pohlaví samo o sobě nevede nutně ke zranitelnosti a že existuje mnoho faktorů, které přispívají k vytvoření situace zranitelnosti žen a dívek, jako je chudoba, sociální vyloučení, sexismus a diskriminace;

K.  vzhledem k tomu, že ženy a dívky tvoří 80 % registrovaných obětí obchodování s lidmi(12), což lze částečně vysvětlit strukturálním násilím a diskriminací vůči ženám a dívkám;

L.  vzhledem k tomu, že poptávka po ženách, dívkách, mužích a chlapcích v odvětví prostituce je rozhodujícím faktorem zvyšujícím obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování; a vzhledem k tomu, že poptávka po levné práci a neschopnost vymáhat dodržování pracovních práv jsou faktory zvyšujícími obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťování;

M.  vzhledem k tomu, že tolerance společnosti vůči nerovnostem mezi ženami a muži a násilí na ženách a dívkách a nedostatečné povědomí veřejnosti o problematice obchodování s lidmi vedou k zachování permisivního prostředí, pokud jde o obchodování s lidmi;

N.  vzhledem k tomu, že obchodování se ženami, dívkami, muži a chlapci pro účely sexuálního vykořisťování kleslo v zemích, v nichž je trestně stíhána poptávka, a to i kuplířství a kupování sexuálních služeb;

O.  vzhledem k tomu, že menšinové a přistěhovalecké skupiny, například Romové, tvoří neúměrně vysoký počet obětí obchodování s lidmi v důsledku toho, že jsou společensky a ekonomicky marginalizovány;

P.  vzhledem k tomu, že očekávání a diskriminace na základě pohlaví škodí všem, přičemž muži jsou méně ochotni přiznat, že se stali obětí vykořisťování;

Q.  vzhledem k tomu, že ekonomickým a sociálním posílením postavení žen a menšinových skupin by se snížila jejich zranitelnost a riziko, že se stanou oběťmi obchodování s lidmi;

R.  vzhledem k tomu, že identifikace obětí zůstává trvalou výzvou, a vzhledem k tomu, že za účelem pomoci obětem obchodování s lidmi a stíhání a následného odsouzení obchodníků je třeba posílit podporu a ochranu obětí, včetně jejich práva legálně pobývat a pracovat v členském státě, do kterého byly v rámci obchodu dopraveny, a zlepšit jejich přístup ke spravedlnosti a odškodnění;

S.  vzhledem k tomu, že děti tvoří přibližně 16 %(13) registrovaných obětí obchodování s lidmi, přičemž dívky tvoří až 13 %(14), a vzhledem k tomu, že jsou obzvláště zranitelné, neboť dětské oběti čelí závažné a trvalé fyzické, psychické a emocionální újmě;

T.  vzhledem k tomu, že 70 % identifikovaných obětí obchodování s lidmi a 70 % předpokládaných obchodníků s lidmi v EU představují občané EU a že většinu hlášených obětí sexuálního vykořisťování tvoří státní příslušnice členských států EU ze střední a východní Evropy(15); vzhledem k tomu, že v zájmu lepší identifikace všech obětí obchodování s lidmi je třeba při vypracovávání identifikačních systémů zohlednit statistické informace;

U.  vzhledem k tomu, že většinu registrovaných obětí tvoří ženy a dívky, které se staly oběťmi obchodu s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování, a společně tvoří až 95 % obětí obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování(16); vzhledem k tomu, že obchodování je formou násilí páchaného na ženách a dívkách;

V.  vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi je složitý fenomén nadnárodní povahy, proti kterému lze účinně bojovat pouze tehdy, pokud orgány a instituce EU a členské státy budou pracovat společně a koordinovaně, abychom se vyvarovali situace, kdy si zločinecké skupiny a jednotlivci využívající slabin trestních systémů jednotlivých členských států vybírají místo s výhodnějším soudním řízením (tzv. forum shopping), a pokud se budou zaměřovat zejména na určení a ochranu potenciálních a skutečných obětí z uceleného mezirezortního pohledu; vzhledem k tomu, že existuje jasný rozdíl mezi obchodováním s lidmi a převaděčstvím, ale měla by být věnována zvláštní pozornost žadatelům o azyl, uprchlíkům, migrantům a jiným zranitelným skupinám, především dětem, nezletilým osobám bez doprovodu a ženám, jelikož čelí mnohonásobným rizikům a jsou obzvláště zranitelní vůči vykořisťování a další viktimizaci;

W.  vzhledem k tomu, že o obchodování s lidmi často panuje představa, že jej provádí jen organizované zločinecké skupiny, ale ve skutečnosti ho mohou provádět i rodinní příslušníci oběti, její přátelé, příbuzní, partneři a obyčejní zaměstnavatelé;

X.  vzhledem k tomu, že většina (70 %) podezřelých, stíhaných a odsouzených obchodníků jsou muži, ačkoli pachatelky ženského pohlaví tvoří velkou menšinu (29 %) a mohou hrát v rámci obchodování s lidmi(17) významnou úlohu, zejména v případě obchodování s dětmi;

Y.  vzhledem k tomu, že mají-li být právní předpisy pro boj proti obchodování s lidmi účinné, musí je provázet jasný kulturní posun od kultury beztrestnosti ke kultuře nulové tolerance vůči obchodování;

Z.  vzhledem k tomu, že oběti často nemají informace o svých právech a o tom, jak je účinně uplatňovat;

AA.  vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi se jako koncepce liší od otroctví a širších diskusí o vykořisťování; vzhledem k tomu, že ne všechny způsoby vykořisťování lze posuzovat jako obchodování s lidmi;

Obecné posouzení opatření přijatých při provádění směrnice k řešení hlediska pohlaví při obchodování s lidmi

1.  bere na vědomí, že směrnice 2011/36/EU měla být provedena do vnitrostátních právních předpisů členských států k 6. dubnu 2013 a že všechny členské státy s výjimkou jednoho oznámily Komisi, že tuto směrnici do vnitrostátního práva provedly;

2.  vyzývá členské státy, aby urychlily plné a správné prosazování směrnice 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí;

3.  zdůrazňuje, že právní a politický rámec EU uznává, že obchodování s lidmi je genderově specifický jev, a vyzývá členské státy, aby přijaly genderově specifická opatření(18); připomíná, že článek 1 směrnice zdůrazňuje nutnost přijmout k obchodování s lidmi přístup, který bere ohled na hledisko pohlaví; zdůrazňuje, že ženy a muži a rovněž dívky a chlapci jsou ohroženi různými způsoby a stávají se často oběťmi obchodu pro odlišné účely, a že opatření v oblasti prevence, pomoci a podpory by proto měla zohledňovat pohlaví; dále zdůrazňuje, že strategie EU označuje násilí páchané na ženách a genderovou nerovnost za jednu z klíčových příčin obchodování a stanoví řadu opatření, jak genderový rozměr obchodování řešit;

4.  konstatuje, že Komise je povinna zveřejňovat zprávy týkající se různých aspektů provádění této směrnice; vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že tyto zprávy budou dodány pozdě, protože tato skutečnost vysílá znepokojivý signál ohledně jejich priority z hlediska vymáhání práva; vyzývá Komisi, aby splnila povinnost předkládat zprávy a harmonogram uvedený ve směrnici;

5.  připomíná povinnost Komise, která jí vyplývá na základě čl. 23 odst. 1 směrnice 2011/36/EU, předložit v dubnu 2015 zprávu Parlamentu a Radě obsahující posouzení, do jaké míry přijaly členské státy opatření nezbytná pro dosažení souladu s touto směrnicí; zdůrazňuje, že tato ohlašovací povinnost nebyla splněna podle harmonogramu;

6.  zdůrazňuje, že při provádění právních předpisů EU zaměřených proti obchodování s lidmi musí být důsledně monitorováno hledisko pohlaví, a vyzývá Komisi, aby tuto záležitost dále sledovala ve svém hodnocení dodržování a provádění této směrnice ze strany členských států;

7.  oceňuje dobrou práci, kterou odvádí úřad koordinátora EU pro boj proti obchodování s lidmi při prohlubování znalostí a shromažďování důkazů o různých aspektech obchodování s lidmi, včetně výzkumu hlediska pohlaví a zvláštní zranitelnosti dětí; domnívá se však, že v zájmu zrychlení reakce EU na obchodování s lidmi by jeho mandát mohl být rozšířen;

8.  vyjadřuje politování nad tím, že orgány činné v trestním řízení v jednotlivých členských státech nevyužívají v plné míře schopností Europolu, přitom by mohly zvýšit sdílení informací s Europolem tak, aby bylo možné propojit vyšetřování v různých členských státech a vytvořit si širší zpravodajský obraz o nejhrozivějších sítích organizované trestné činnosti, které jsou v EU aktivní;

9.  vítá skutečnost, že Komise vytvořila internetové stránky pro boj proti obchodování s lidmi, které obsahují databázi projektů, jež jsou v EU a dalších zemích finančně podporovány ze strany EU, dále aktuální informace o právních a politických nástrojích EU, opatřeních pro boj proti obchodování s lidmi v členských státech, možnostech financování a iniciativách EU;

10.  zdůrazňuje, že je důležité mít jasné souvislé informace pro oběti a pracovníky v první linii, kteří se mohou dostat do kontaktu s oběťmi, pro bezpečnostní síly, soudní orgány, policii a sociální služby, včetně informací o právech, pokud jde o pomoc v nouzi, lékařskou péči, povolení k pobytu, zaměstnanecká práva, přístup k soudům a právníkům, možnost, jak se domáhat zjednání nápravy, a o zvláštní práva dítěte atd.;

11.  zdůrazňuje, že je rovněž důležité věnovat větší pozornost zprostředkovatelům, dodavatelům a subdodavatelům na trhu práce a zaměstnaneckým agenturám, zejména pak ve velmi rizikových odvětvích, a spatřovat v tomto způsob, jak předcházet obchodování s lidmi, zejména za účelem vykořisťování pracovní síly, ale také za účelem sexuálního vykořisťování, které se schovává za smlouvami označovanými jako smlouvy týkající se hotelových služeb, pohostinství a poskytování osobních služeb;

12.  zdůrazňuje, že v právním a politickém rámci EU o obchodování s lidmi se prolíná vnitřní a vnější rozměr, a uznává, že činnost zaměřená na boj proti obchodování, které je závažným porušováním lidských práv, představuje jasný cíl vnější činnosti EU; zdůrazňuje rovněž, že pro obchodování v rámci EU jsou často zeměmi původu nebo tranzitu země mimo EU a že obchodování jakožto nezákonná přeshraniční činnost je důležitou oblastí, na níž je třeba spolupracovat s nečlenskými zeměmi Společenství; vítá v této souvislosti skutečnost, že Komise a Evropská služba pro vnější činnost vypracovaly na žádost Rady společný balíček obsahující informace o činnostech, které byly v rámci boje proti obchodování s lidmi uskutečněny v prioritních zemích a regionech, a rovněž seznam nástrojů, jež mají EU a členské státy k dispozici, včetně vnějších politik, jež se zabývají problematikou obchodování s lidmi, a projektů v této oblasti, které jsou finančně podporovány EU a členskými státy; vyzývá členské státy, aby v boji proti obchodování s lidmi spolupracovaly s Komisí a ESVČ;

13.  domnívá se, že žadatelé o azyl, uprchlíci a migranti jsou obzvláště vystaveni riziku obchodování s lidmi a že by měla být věnována zvláštní pozornost obchodování s ženami, dětmi a jinými zranitelnými skupinami; vyzývá Komisi a členské státy, aby prošetřily souvislost mezi rostoucím počtem přicházejících uprchlíků a obchodováním s lidmi; vyzývá členské státy, aby posílily spolupráci, včetně spolupráce v hotspotech, s cílem rozpoznat potenciální oběti a využít veškeré prostředky k boji proti obchodníkům s lidmi a převaděčům, a to i zlepšení sběru údajů a zajištěním dodržování stávajících norem ochrany; připomíná roli agentur a sítí EU při včasné identifikaci obětí na hranicích EU a v boji proti obchodování s lidmi a zdůrazňuje v této souvislosti nutnost větší spolupráce mezi EUROPOLEM, Eurojustem, vnitrostátními orgány a třetími zeměmi a také prostřednictvím ECRIS; požaduje navýšení zdrojů pro agentury působící v oblasti SVV, aby bylo možno jmenovat pracovníky agentur, kteří absolvovali odbornou přípravu v genderové oblasti, a to zejména v těch členských státech, které se potýkají se zvýšenou mírou smíšených migračních toků; zdůrazňuje, že nový přístup založený na hotspotech, který je nastíněn v programu pro migraci, by se neměl omezovat pouze na rychlé zpracování a odstranění nevyřízených záležitostí, ale měl by se zabývat také aspekty boje proti obchodování s lidmi s cílem zajistit účinný systém odkazování potenciálních obětí na místa, kde se jim může dostat pomoci;

14.  vyzývá členské státy, aby kriticky posoudily svou registraci uprchlíků a související struktury služeb a péče, protože tato skupina, zejména nezletilé osoby bez doprovodu, je velmi zranitelná vůči vykořisťování zločineckými skupinami a následnému obchodování s lidmi;

15.  domnívá se, že je třeba více zvážit situaci obětí z řad transgender osob, které jsou kvůli své genderové identitě často vystaveny diskriminaci, stigmatizaci a hrozbám násilí; domnívá se, že transgender osoby by měly být považovány za zranitelnou skupinu, neboť jsou obzvláště náchylné k tomu, aby padly do rukou obchodníků s lidmi, kteří chtějí využít jejich beznaděje; domnívá se, že členské státy by tento faktor zranitelnosti měly zohlednit při provádění individuálních posouzení rizik, aby zajistily, že obětem obchodování se dostane náležité ochrany a péče; vyzývá členské státy, aby úředníkům, u kterých existuje pravděpodobnost, že se dostanou do styku s oběťmi nebo potenciálními oběťmi obchodování s lidmi, zajistily náležitou odbornou přípravu, jež se bude zabývat specifickou situací obětí z řad transgender osob, tak aby byli schopni je aktivněji rozpoznat a přizpůsobit asistenční služby jejich potřebám;

Zohlednění hlediska pohlaví v prevenci obchodování s lidmi

16.  zdůrazňuje, že podle článku 11 směrnice mají členské státy povinnost vytvořit ve spolupráci s příslušnými podpůrnými organizacemi vhodné mechanismy, jejichž cílem je oběti včas rozpoznat a poskytnout jim pomoc a podporu; zdůrazňuje, že je zapotřebí přístup založený na čtyřech klíčových taktikách: prevence, trestní stíhání, ochrana obětí a víceúrovňové partnerství;

17.  vyzývá členské státy, aby bojovaly s beztrestností, trestně stíhaly obchodování s lidmi a zajistily, že pachatelé budou postaveni před soud a budou posíleny sankce; naléhavě proto vyzývá členské státy, aby ratifikovaly veškeré příslušné mezinárodní nástroje, dohody a právní závazky, které zvýší účinnost boje proti obchodování s lidmi a zlepší jeho koordinaci a soudržnost, včetně Úmluvy Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi;

18.  požaduje soudržný přístup k trestnímu stíhání trestných činů souvisejících s obchodováním s lidmi a dále žádá členské státy, aby zintenzivnily svá vyšetřování a trestní stíhání; požaduje v tomto ohledu, aby členské státy zvýšily přeshraniční spolupráci a spolupráci s příslušnými agenturami EU;

19.  připomíná, že ženy a děti mohou být přinuceny k sexuálním službám výměnou za ochranu, aby přežily a pokročily na své migrační cestě a aby si zajistily základní obživu; zdůrazňuje, že ženy a děti, které se uchýlí k sexu za účelem přežití, nejsou považovány za oběti obchodování s lidmi, a proto jim nemůže být poskytnuta nezbytná pomoc;

20.  zdůrazňuje, že za účelem prevence obchodování s lidmi a převaděčství osob je důležité vytvořit bezpečné a legální migrační prostředky pro ženy a děti (např. humanitární víza); zdůrazňuje, že je rovněž důležité, aby cílové země zajistily, aby migrantky, kterým byl v cílové zemi udělen legální trvalý pobyt, měly přístup k jazykové výuce a dalším formám sociálního začlenění, zejména ke vzdělání a odborné přípravě, s cílem umožnit jim uplatňování jejich občanských práv;

21.  vyzývá členské státy, aby využívaly řádně strukturované techniky vedení pohovoru s obětí, které napomohou k získání přesné rekonstrukce událostí, aniž by přitom oběti byly vystaveny psychologickému nátlaku, neboť jsou již tak vyděšené a zmatené;

22.  zdůrazňuje, že veškeré snahy týkající se boje proti obchodování s lidmi musí nalézt rovnováhu mezi zaměřením na trestní stíhání a odpovědností za ochranu obětí; konstatuje, že podpora poskytovaná obětem hraje důležitou roli v prevenci obchodování s lidmi, neboť oběti, kterým byla poskytnuta správná podpora, jsou spíše schopny se zotavit z traumatu svých zkušeností, pomáhat při trestním stíhání pachatelů, napomáhat s přípravou programů prevence a s vytvářením koncepcí a lépe se vyhnou riziku, že se znovu stanou obětí obchodování s lidmi;

23.  zdůrazňuje, že internet hraje v usnadňování obchodování s lidmi klíčovou úlohu, a stává se tak další výzvou v boji proti této závažné formě organizované trestné činnosti; odsuzuje skutečnost, že internet je čím dál častěji využíván za účelem získávání obětí v EU i mimo ni prostřednictvím nepravdivých pracovních nabídek, přičemž propagaci provádějí vykořisťované oběti, a za účelem výměny informací mezi zločineckými sítěmi; vyzývá členské státy, aby zajistily, že jejich politiky boje proti obchodování s lidmi to budou brát v úvahu a že se při úsilí zaměřeném na prosazování práva v oblasti počítačových technologií využijí odborné znalosti v oblasti rovnosti žen a mužů, které jsou potřebné k předcházení a účinnému boji proti všem formám této trestné činnosti, především v souvislosti s obchodováním s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování; zdůrazňuje, že k šíření osvědčených postupů v boji proti obchodování s lidmi a ke zvyšování osvěty o rizicích obchodování s lidmi a varování potenciálních obětí by měly být používány rovněž nové technologie, sociální média a internet; v této souvislosti žádá Komisi, aby více prošetřila roli internetu v obchodování s lidmi a řádně informovala Parlament;

24.  vyjadřuje politování nad tím, že identifikace obětí zůstává jedním z nejobtížnějších a nejméně úplných aspektů provádění, ale zdůrazňuje, že se tím nijak nesnižuje odpovědnost členských států za ochranu těchto zranitelných osob; zdůrazňuje, že vzhledem k nátlakovému a klamavému charakteru tohoto trestného činu se může stát, že oběti nebudou schopné rozpoznat svou vlastní zranitelnost; zdůrazňuje, že činnosti, jež jsou oběti obchodování s lidmi nuceny vykonávat, jsou v některých členských státech považovány za trestné činy, což v některých případech poškozuje důvěru mezi oběťmi a orgány; připomíná, že směrnice 2011/36/EU zakazuje trestní stíhání obětí obchodování s lidmi; vyzývá členské státy, aby uplatňovaly články 11 až 17 směrnice 2011/36/EU týkající se ochrany a podpory obětí způsobem citlivým z hlediska pohlaví (především prostřednictvím zvýšení počtu útulků pro oběti a posílení programů pro jejich opětovné začlenění do společnosti) a aby plně provedly směrnici 2012/29/EU, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu, s cílem zajistit skutečnou podporu a pomoc obětem obchodování s lidmi, včetně práva pobývat v členském státě, do kterého byly v rámci obchodu dopraveny, a mít přístup na jeho trh práce; zdůrazňuje, že tato ustanovení by neměla být podmíněna tím, že oběť podá trestní oznámení nebo bude spolupracovat při kriminálním vyšetřování; vyzývá Komisi, aby posílila výměnu osvědčených postupů v oblasti ochrany obětí;

25.  zdůrazňuje, že nevládní organizace a jednotlivci zabývající se pomocí obětem obchodování s lidmi a jejich ochranou by neměli být odpovědnými za žádný trestný čin;

26.  je silně kritický vůči skutečnosti, že využívání služeb obětí obchodování s lidmi není doposud ve všech členských státech posuzováno jako trestný čin, ale uznává, že ze soudního hlediska je obtížné vědomost prokázat, a domnívá se, že by to představovalo důležitý krok směrem k uznání závažnosti této trestné činnosti a k zajištění skutečného rámce pro prevenci obchodování s lidmi a pro zastavení kultury beztrestnosti;

27.  vyzývá členské státy, aby zavedly tvrdé trestní sankce za trestné činy obchodování s lidmi, moderního otroctví a vykořisťování a aby zařadily mezi trestné činy vědomé využívání služeb poskytovaných oběťmi obchodování s lidmi, včetně obětí obchodování s lidmi za účelem prostituce, zneužívání prostituce jiných osob nebo jiné formy pohlavního vykořisťování, nucené práce či služeb, včetně žebrání, otroctví či praktik podobných otroctví, nevolnictví nebo využívání jiných osob k trestné činnosti či odebrání lidských orgánů; bere na vědomí nízký počet trestních stíhání a odsouzení za trestný čin obchodování s lidmi na vnitrostátní úrovni;

28.  konstatuje, že hlavním zdrojem informací pro registraci obětí je policie, což ukazuje na nutnost dostatečných lidských a finančních zdrojů, včetně cíleného a specializovaného školení pro orgány činné v trestním řízení, a větší genderové rovnováhy mezi zaměstnanci; zdůrazňuje skutečnost, že registrace obětí obchodování s lidmi prostřednictvím vězení a zadržovacích středisek v některých členských státech poukazuje na nedostatky v systému a ve znalostech zainteresovaných pracovníků; trvá na tom, že členské státy EU musí účinně prosazovat právní předpisy bojující proti obchodování s lidmi, a rovněž zdůrazňuje, že systém trestního soudnictví by se měl v zájmu zlepšení identifikace obětí a pochopení rafinovaných způsobů obchodování s lidmi více zaměřit na dynamiku vykořisťování a na uplatňování práva; v této souvislosti konstatuje, že v souladu s nařízením (EU) č. 2015/2219 by měla Evropská policejní akademie podporovat společné dodržování a chápání základních práv při vymáhání práva, včetně práv, podpory a ochrany obětí;

29.  požaduje, aby se Europol a vnitrostátní policejní složky více zaměřovaly na stíhání osob, které napomáhají obchodování s lidmi, a poskytovaly na tuto oblast více zdrojů, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat zvyšování povědomí policejních složek i široké veřejnosti o nových formách obchodování s lidmi;

30.  vyzývá Europol a členské státy, aby posílily svou činnost v oblasti boje proti osobám provádějícím nábor, ať už prostřednictvím proaktivního přístupu nebo na základě svědectví oběti v souladu s článkem 9 směrnice 2011/36/EU; zdůrazňuje, že osoby provádějící nábor využívají různé cesty, zejména sociální sítě a internetové stránky (on-line agentury pro nábor); vyzývá Komisi, aby rozšířila mandát jednotky EU pro oznamování internetového obsahu úřadu Europol (IRU) v rámci boje proti obchodování s lidmi;

31.  vyzývá Komisi, aby posoudila účinnost spolupráce mezi členskými státy a Europolem v boji proti obchodování s lidmi; zdůrazňuje, že je důležité, aby si všechny členské státy systematicky vyměňovaly údaje a přispívaly do evropských databází používaných k tomuto účelu, zejména do databází Europolu Focal Point Phoenix a Focal Point Twins; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby pohraniční stráž a pobřežní stráž měly přístup k databázím Europolu;

32.  konstatuje, že oběti prožívají vykořisťování různě a že metoda identifikace pomocí „kontrolního seznamu“ ukazatelů může bránit formálnímu rozpoznání obětí, a mít tudíž dopad na jejich přístup ke službám, pomoci a ochraně;

33.  zdůrazňuje, že k tomu, aby byly oběti obchodování s lidmi motivovány k oznamování těchto trestných činů příslušným orgánům, čímž by se usnadnilo včasné rozpoznání obětí, je nutné změnit právní předpisy tak, aby oběti obchodování s lidmi byly v očích zákona uznávány za nositele práv; zastává názor, že oběti obchodování s lidmi by měly mít nárok na pomoc a ochranu, i když jejich případ soudy zamítnou; zdůrazňuje, že je nezbytné dát více pravomocí sociálním pracovníkům, zdravotníkům a imigračním úřadům, aby rozhodovali o tom, co představuje obchodování s lidmi a komu má být poskytnuta pomoc a zákonná ochrana;

34.  žádá lepší uplatňování a monitorování článku 8 směrnice 2011/36/EU s cílem zajistit, aby oběti obchodování s lidmi nebyly trestně stíhány a nebyly proti nim uplatňovány sankce nebo postihy, a zdůrazňuje, že tato úprava zahrnuje neuplatňování sankcí a postihů vůči osobám vykonávajícím prostituci a netrestání nedovoleného vstupu do zemí tranzitu či určení nebo pobytu v nich;

35.  vyjadřuje znepokojení nad důkazy o tom, že několik obětí obchodování s lidmi bylo zatčeno a deportováno, namísto toho, aby jim byl umožněn a ulehčen přístup k jejich právům a nezbytné pomoci jakožto obětem, jak by tomu mělo být v souladu se směrnicí 2004/81/ES;

36.  vyzývá Komisi, aby vypracovala pokyny založené na osvědčených postupech pro rozvoj a začleňování odborných znalostí v oblasti rovnosti žen a mužů do činnosti orgánů činných v trestním řízení v celé EU;

37.  vyzývá členské státy, aby spolupracovaly na přípravě lepších pokynů umožňujících rozpoznat oběti obchodování s lidmi, o něž by se při tomto úkolu mohly opřít konzulární služby a příslušníci pohraniční stráže;

38.  zdůrazňuje význam „sledování peněz“ coby hlavní strategie vyšetřování a stíhání sítí organizované trestné činnosti, které těží z obchodování s lidmi, a vyzývá Europol a Eurojust, aby posílily své kapacity v oblasti boje proti obchodování s lidmi; vyzývá členské státy, aby úzce spolupracovaly s Europolem i spolu navzájem s cílem vyšetřit finanční aspekty a praní peněz v případech obchodování s lidmi; klade důraz na to, že členské státy by měly prohloubit spolupráci při zmrazování a zabavování majetku osob zapletených do obchodování s lidmi, jelikož by to mohlo představovat účinný prostředek, jak z obchodování s lidmi, které je podnikáním „s nízkým rizikem a vysokým ziskem“, učinit podnikání „s vysokým rizikem a nízkým ziskem“; vyzývá v této souvislosti členské státy, aby účinněji využívaly veškerých stávajících nástrojů, které mají k dispozici, jako je vzájemné uznávání soudních rozsudků, společné vyšetřovací týmy a evropský vyšetřovací příkaz; domnívá se, že zabavený majetek osob usvědčených z obchodování s lidmi by měl být využit na podporu a odškodnění obětí tohoto obchodování; konstatuje, že obrovské finanční prostředky získané prostřednictvím obchodování s lidmi a vykořisťování slouží k financování dalších druhů závažné trestné činnosti;

39.  vyzývá agentury působící v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí (SVV) jako Eurojust, Europol, FRA, Frontex, CEPOL a EASO, aby rámci rozhodování ve věci obchodování s lidmi vytvořily stálý program na zlepšování genderové vyváženosti; vyzývá ke zveřejňování údajů o genderovém složení jejich správních rad a zaměstnanců, po nichž by následovaly diskuse s členskými státy o přínosech spojených s rovným přístupem při přijímání a povyšování pracovníků donucovacích orgánů; dále vyzývá k tomu, aby programy jako Female Factor v rámci Europolu byly v agenturách SVV, v nichž nejvíce dominují muži, představovány pravidelně, a nikoli jednorázově;

40.  připomíná, že pro včasné rozpoznání možných obětí a pro předcházení trestné činnosti je zásadní vzdělávání odborníků z praxe i úředníků; vyzývá proto členské státy, aby plně uplatňovaly čl. 18 odst. 3 směrnice 2011/36/EU a sdílely osvědčené postupy, zejména při vytváření školicích programů o genderových otázkách, a to pro osoby, které přicházejí do styku s oběťmi obchodování s lidmi v rámci svých úředních pravomocí, jako jsou policisté a další příslušníci bezpečnostních sil, příslušníci pohraniční stráže, soudci, právníci, advokáti a ostatní příslušníci justice, lékaři a zdravotníci při primární péči, sociální pracovníci a psychologové; zdůrazňuje, že školení by mělo zahrnovat rozvíjení povědomí o násilí na základě pohlaví a vykořisťování, odhalování obětí, formální proces identifikace a odpovídající pomoc obětem s ohledem na jejich genderovou příslušnost;

41.  vyzývá k intenzivnější přípravě a šíření informačních publikací zaměřených na zlepšení znalostí v rámci jednotlivých profesí, jako je například „Příručka pro konzulární a diplomatický personál o tom, jak pomáhat obětem obchodování s lidmi a jak je chránit“(19);

42.  uznává, že je důležité rozvíjet dlouhodobé vztahy mezi donucovacími orgány, poskytovateli služeb, různými zúčastněnými stranami a obětmi s cílem budovat důvěru a ohleduplně řešit potřeby obětí; zdůrazňuje, že podpůrné organizace potřebují pro projekty dostatečné finanční prostředky, a vyjadřuje obavu, že mnohé z nich, zejména organizace žen, se potýkají s obtížemi kvůli omezování finančních prostředků;

43.  zdůrazňuje, že financování ze strany Komise a členských států by se mělo zaměřit na nejvhodnějšího poskytovatele služeb, na základě potřeb obětí, včetně potřeb vyplývajících z genderové příslušnosti a potřeb dětí, odborných znalosti poskytovatele a možností poskytovatele zajišťovat služby dlouhodobě a v dostatečném rozsahu;

44.  vyzývá členské státy, aby aktivně zapojovaly sociální partnery, soukromý sektor, odbory a občanskou společnost, zejména nevládní organizace zaměřené na boj proti obchodování s lidmi a poskytování pomoci obětem, do svých iniciativ zaměřených na předcházení obchodování s lidmi, zejména v oblasti vykořisťování pracovní síly, a to i pokud jde o určování obětí a osvětovou činnost;

45.  konstatuje, že přestože je pohlavní vykořisťování ve všech členských státech nezákonné, nebrání to obchodování s lidmi za účelem pohlavního vykořisťování; vyzývá členské státy, aby plně uplatňovaly směrnici 2011/92/EU o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii a aby zintenzivnily svou policejní a soudní spolupráci s cílem předcházet pohlavnímu vykořisťování dětí a bojovat proti němu; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy prověřila, jak poptávka po sexuálních službách řídí obchodování s lidmi, včetně obchodování s dětmi, a jak nejlépe tuto poptávku snížit; v této souvislosti připomíná, že členské státy mají povinnost věnovat zvláštní pozornost dětským obětem obchodování s lidmi, mezi něž patří též nezletilé osoby bez doprovodu pocházející ze třetích zemí, a poskytovat zvláštní ochranu dětem v trestních řízeních, přičemž nejlepší zájem dítěte musí být vždy považován za prvořadý;

46.  poznamenává, že shromažďování údajů o obchodování s dětmi by mělo být založeno na společné definici tohoto trestného jevu; dále konstatuje, že některé členské státy považují obchodování s dětmi za zvláštní formu vykořisťování, zatímco jiné zahrnují dětské oběti mezi oběti z řad dospělých, čímž brání možnosti získat ucelený zpravodajský přehled o situaci v této oblasti a určit nejlepší řešení v oblasti vyšetřování na úrovni EU;

47.  zdůrazňuje, že Komise je podle čl. 23 odst. 2 směrnice povinna do roku 2016 předložit zprávu, ve které vyhodnotí dopady stávajících vnitrostátních právních předpisů na kriminalizaci vědomého využívání služeb oběti obchodování s lidmi, a potřebu dalších opatření; zdůrazňuje, že Komise by se neměla spoléhat výhradně na zprávy poskytované členskými státy, ale měla by dodržování předpisů posuzovat rovněž na základě spolupráce s občanskou společností a dalšími příslušnými orgány, jako je skupina GRETA a zprávy o jednotlivých zemích, které připravuje zvláštní zástupce OBSE pro otázky obchodování s lidmi a zvláštní zpravodaj OSN pro obchodování s lidmi a moderní formy otroctví;

48.  konstatuje, že členským státům chybí společný náhled na to, co vytváří poptávku po vykořisťování, a vyzývá Komisi a členské státy, aby navrhly pokyny týkající se postihů pro klienty, jež by byly založeny na severském modelu, a zároveň zvyšovaly povědomí o všech formách obchodování s lidmi, a zejména o pohlavním vykořisťování, a zviditelňovaly také ostatní formy vykořisťování, jako jsou nucené práce v domácnosti;

49.  poznamenává, že zranitelnost některých skupin osob zvyšuje riziko, že se stanou obětí obchodování s lidmi; vyjadřuje však politování nad tím, že k obchodování s lidmi dochází v důsledku vysoké poptávky po produktech a službách, které se zakládají na vykořisťování lidských bytostí, což je velmi výnosná forma organizované trestné činnosti;

50.  poukazuje na údaje, které potvrzují, že kriminalizace nákupu sexuálních služeb měla ve Švédsku odrazující účinek; zdůrazňuje normativní účinek tohoto modelu regulace a jeho potenciál změnit postoj společnosti v zájmu snížení celkové poptávky po službách obětí obchodování s lidmi;

51.  vyzývá členské státy, aby plně uplatňovaly čl. 18 odst. 4 směrnice a vypracovaly zvláštní strategie pro snižování poptávky po obchodování s lidmi za účelem pohlavního vykořisťování, jako jsou například tzv. výstupní programy a programy na posílení a ochranu práv osob zapojených do prostituce a na snížení jejich zranitelnosti vůči vykořisťování a kampaně na snížení poptávky po sexuálních službách obětí obchodování s lidmi, a zároveň upozorňuje, že regulace prostituce je v pravomoci členských států; vyzývá Komisi, aby se dále zabývala vztahem mezi poptávkou po sexuálních službách a obchodováním s lidmi; je přesvědčen, že snížení poptávky lze dosáhnout prostřednictvím právních předpisů, které přesunou břemeno trestu z osob, které sexuální služby nabízejí, na osoby, které tyto služby od obětí obchodování s lidmi kupují;

52.  vyzývá EU, aby věnovala pozornost novým formám obchodování s lidmi a jejich vykořisťování, včetně vykořisťování za účelem reprodukce a obchodování s novorozenci, a zviditelnila je;

53.  se znepokojením konstatuje, že jen velmi málo členských států má jasně vymezené programy na snižování poptávky a že obecně řečeno jsou tyto programy zaměřeny na obchodování s lidmi za účelem pohlavního vykořisťování; vyzývá členské státy, aby vyvinuly programy na snižování poptávky určené pro všechny typy obchodování s lidmi;

54.  konstatuje, že účelové sňatky lze za určitých okolností kvalifikovat jako obchodování s lidmi, pokud je přítomen prvek donucování nebo vykořisťování, a že větší pravděpodobnost, že se stanou obětí tohoto jednání, existuje u žen a dívek;

55.  zdůrazňuje, že snahy o zlepšení rovnosti žen a mužů přispívají k prevenci obchodování s lidmi a měly by obsahovat strategie pro vzdělávání a programy zaměřené na posilování postavení žen a dívek s cílem zlepšit jejich postavení ve společnosti a omezit jejich zranitelnost vůči obchodování s lidmi; vyzývá členské státy, aby přijímaly proaktivnější preventivní opatření, jako jsou informační a osvětové kampaně, odborná školení konkrétně zaměřená na muže, cílené pracovní semináře pro zranitelné skupiny a vzdělávací aktivity ve školách, včetně propagace rovnosti, boje proti sexistickým stereotypům a násilí na základě pohlaví, vzhledem k tomu, že rovnocenné zacházení by mělo být cílem celé společnosti;

56.  poukazuje na efektivitu osvětových programů při vzdělávání spotřebitelů, aby si vybírali produkty od společností, které zajišťují, že jejich dodavatelský řetězec nevyužívá otroctví, konstatuje však, že to samo o sobě ke snížení poptávky po obchodování s lidmi nestačí;

57.  konstatuje, že podle směrnice 2009/52/ES je již v současnosti nezákonné, aby zaměstnavatelé využívali práci nebo služby státních příslušníků třetích zemí bez povolení k pobytu v EU, o kterých je jim známo, že jsou obětmi obchodování s lidmi; bere na vědomí, že do této právní úpravy nejsou zahrnuti občané EU, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi; vyzývá členské státy k zajištění toho, aby v jejich vnitrostátních právních předpisech byli občané EU, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi, chráněni před pracovním vykořisťováním a aby byly zavedeny příslušné sankce;

58.  připomíná, že podle Europolu zmizelo v roce 2015 od svého příchodu do EU asi 10 000 dětí bez doprovodu a že tyto děti by mohly být oběťmi obchodování s lidmi a mohly by být vystaveny všem druhům vykořisťování a zneužití; vyzývá členské státy, aby plně provedly balíček opatření týkajících se azylu a registrovaly děti ihned po jejich příchodu, a zajistily tak jejich začlenění do systémů ochrany dítěte; vyzývá členské státy, aby zvýšily sdílení informací s cílem poskytnout lepší ochranu dětským migrantům v Evropě;

59.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že chybí údaje týkající se romských žen a dětí, které jsou ohroženy obchodováním s lidmi pro účely nucených prací nebo služeb, a to včetně žebrání; žádá Komisi, aby poskytla údaje týkající se romských žen a dětí, jež byly uznány za oběti obchodování s lidmi, a údaje o tom, kolik z nich obdrželo pomoc obětem a v kterých státech;

60.  zdůrazňuje, že nucené sňatky mohou být vnímány jako forma obchodování s lidmi, pokud obsahují prvek vykořisťování oběti, a vyzývá všechny členské státy, aby zohlednily i tento rozměr; zdůrazňuje, že vykořisťování může být sexuální (znásilnění v manželství, prostituce a pornografie z donucení) nebo ekonomické (práce v domácnosti či žebrání z donucení) a že nucený sňatek může být konečným cílem obchodování s lidmi (prodej oběti coby manželky nebo přinucení k uzavření manželství); zdůrazňuje, že pro úřady je obtížné tento typ obchodování s lidmi odhalit, protože k němu dochází v soukromé sféře; vyzývá členské státy, aby pro tyto oběti zajistily náležité služby, které jim umožní nalézt útočiště; vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu posílila výměnu osvědčených postupů;

61.  je znepokojen rostoucím jevem získávání důvěry za účelem sexuálního vykořisťování (tzv. grooming); připomíná, že jeho oběti jsou často citově závislé, což ztěžuje vyšetřování, neboť je obtížnější je rozpoznat jako oběti obchodování s lidmi, a často odmítají svědčit proti osobám, které si získaly jejich důvěru; vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu posílila výměnu osvědčených postupů; vyzývá členské státy, aby těmto obětem poskytovaly zvláštní útočiště a zajistily také, aby jim donucovací a soudní orgány přiznávaly status oběti, a to zejména v případě nezletilých osob, aby nedocházelo k jejich stigmatizaci z důvodu „zvrhlého chování“;

Genderový rozměr v rámci pomoci, podpory a ochrany poskytovaných obětem

62.  vyjadřuje obavu, že ne všechny oběti mají snadný přístup ke službám nebo o nich nevědí; zdůrazňuje, že v přístupu ke službám nesmí existovat diskriminace;

63.  konstatuje, že oběti obchodování s lidmi vyžadují specializované služby, k nimž patří poskytnutí bezpečného krátkodobého i dlouhodobého ubytování, programy na ochranu svědků, zdravotní péče a poradenství, překladatelské a tlumočnické služby, právní náprava, kompenzace, cestovní asistence, přístup ke vzdělávání a odborné přípravě, včetně výuky jazyka země bydliště, umístění do zaměstnání, pomoc s (opětovným) začleněním, rodinná mediace a pomoc s přesídlením, a že tyto služby by měly být dále poskytovány individuálně, případ od případu, a zvláštní pozornost by se měla věnovat otázce rovnosti žen a mužů;

64.  zdůrazňuje, že genderový rozměr obchodování s lidmi ukazuje, že členské státy mají povinnost k němu přistupovat jako k formě násilí páchaného na ženách a dívkách; zdůrazňuje, že je třeba věnovat větší pozornost dynamice vykořisťování a dlouhodobé citové a psychické újmě, která je s tímto jevem spojená; žádá Komisi, aby předložila evropskou strategii pro boj proti násilí páchanému na základě pohlaví, která by obsahovala legislativní návrh týkající se násilí páchaného na ženách a zahrnující obchodování s lidmi;

65.  poukazuje na dobrou práci řady vládních služeb a občanské společnosti při určování obětí obchodování s lidmi a při poskytování pomoci obětem a jejich podpoře, přestože k této činnosti nedochází důsledně ve všech členských státech nebo se při ní nebere ohled na různé druhy obchodování s lidmi;

66.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit dostatečné finanční prostředky pro nezávislé nevládní organizace a genderově specifická útočiště s cílem příslušným způsobem naplňovat potřeby ve všech situacích, v nichž se oběti v cílových zemích nalézají, a preventivně působit v příslušných zdrojových, tranzitních a cílových zemích;

67.  vyzývá členské státy, aby zřídily tísňové linky, které by poskytovaly pomoc a poradenství obětem obchodování s lidmi a vykořisťování; konstatuje, že tyto tísňové linky se ukázaly být úspěšné v jiných oblastech, jako je radikalizace a únosy dětí;

68.  vyzývá členské státy, aby obětem obchodování s lidmi zajistily poskytování genderově specifických služeb, které budou odpovídat jejich potřebám, a uznají i veškeré potřeby, které mohou být specifické z hlediska formy obchodování s lidmi, jemuž byli vystaveni; zdůrazňuje, že i když většinu obětí tvoří ženy a dívky, měly by existovat specializované služby pro oběti obou pohlaví;

69.  zdůrazňuje, že řadě obětí sexuálního vykořisťování jsou podávány omamné látky, které je udržují ve stavu fyzické a psychické závislosti; vyzývá proto členské státy, aby pro tyto oběti zajistily zvláštní podpůrné programy a v trestních řízeních ve věci obchodování s lidmi považovaly tento jev za přitěžující okolnost;

70.  zdůrazňuje, že kumulativní účinek různých typů diskriminace na základě sexuální orientace nebo genderové identity obzvláště zvyšuje zranitelnost osob LGBTI vůči obchodování s lidmi; vyzývá členské státy, aby se zabývaly jedinečnými potřebami obětí z řad osob LGBTI; žádá Komisi, aby v tomto ohledu podporovala výměnu osvědčených postupů;

71.  zdůrazňuje, že je důležité, aby všechny členské státy systematicky uznávaly právo na přístup k bezpečnému provedení umělého přerušení těhotenství pro ženy, které se staly oběťmi obchodování s lidmi a jejichž těhotenství je důsledkem jejich zneužívání;

72.  domnívá se, že čl. 11 odst. 5 směrnice 2011/36/ES by měl být rozšířen tak, aby zahrnoval pomoc určenou na budoucí integraci (výuka jazyka, seznámení se s kulturou a hodnotami společenství atd.), pokud obětem jejich situace umožní rozhodnout se požádat o povolení k pobytu;

73.  konstatuje, že nelegální pobyt nevylučuje, aby se člověk stal obětí obchodování s lidmi, a že takové oběti by proto měly mít stejná práva jako ostatní; vyzývá členské státy, aby nesměšovaly problematiku migrace a obchodování s lidmi, a zdůrazňuje zásadu bezpodmínečnosti pomoci stanovenou ve směrnici;

74.  vyzývá všechny členské státy, aby účinně zaručily práva obětí, a žádá, aby bylo analyzováno provádění směrnice 2011/36/EU s ohledem na ustanovení směrnice 2012/29/EU; vyzývá členské státy, aby poskytovaly bezplatnou právní pomoc, včetně právní asistence a zastoupení, psychologickou a lékařskou podporu a informace o právech na asistenci a zdravotní péči, včetně práva na umělé přerušení těhotenství pro oběti sexuálního zneužívání, všem osobám, které se buď samy označí za oběti obchodování s lidmi, nebo splní dostatečný počet kritérií, aby za ně mohly být považovány, a dále členské státy vyzývá, aby těmto osobám umožnily přístup k jejich právům, odškodnění nebo prostředkům právní nápravy; zdůrazňuje, že označení sebe sama za oběť obchodování s lidmi by nikdy nemělo představovat jediný požadavek pro to, aby daná osoba mohla získat přístup k právům obětí a ke službám;

75.  vyzývá členské státy, aby obětem obchodování s lidmi zpřístupnily právní pomoc nejen v trestních řízeních, ale také v občanskoprávních, pracovněprávních nebo imigračních či azylových řízeních, jichž se případně účastní;

76.  vyzývá členské státy, aby při rozhodování o rozsahu podpory poskytované obětem braly v potaz skutečnost, že oběti obchodování s lidmi za účelem pohlavního vykořisťování potřebují více času, aby se ze své újmy vzpamatovaly, nežli oběti ostatních forem obchodování s lidmi; vyzývá k tomu, aby byla rozšířena opatření na ochranu obětí obchodování s lidmi, k němuž došlo za účelem pohlavního vykořisťování, aby se minimalizovala jejich újma, zabránilo se riziku, že se opět stanou obětí obchodování s lidmi, zabránilo se druhotné viktimizaci a zohlednily se individuální potřeby obětí;

Posouzení dalších opatření zohledňujících genderové aspekty, jež byla přijata během provádění směrnice

77.  zdůrazňuje, že povinnost, aby se oběti musely podílet na trestním stíhání obchodníků s lidmi, je může poškodit; zdůrazňuje, že v rámci přístupu založeného na lidských právech by taková povinnost neměla být podmínkou pro přístup ke službám;

78.  zdůrazňuje, že všechny oběti obchodování s lidmi by měly být systematicky informovány o možnosti získat lhůtu na zotavenou a rozmyšlenou, a tato lhůta by jim měla být skutečně poskytnuta; vyjadřuje politování nad tím, že v některých členských státech byla tato práva provedena pouze v právních předpisech týkajících se přistěhovalectví, a nevztahují se proto na všechny oběti obchodování s lidmi, ale pouze na osoby v nelegálním postavení; připomíná, že tato práva musí být zaručena všem obětem obchodování s lidmi;

79.  připomíná, že podle směrnice 2004/81/ES jsou členské státy povinny poskytnout obětem obchodování s lidmi lhůtu na rozmyšlenou a na zotavení; vyzývá členské státy, aby při stanovování délky trvání tohoto období zohlednily článek 13 Úmluvy Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi a aby v případě obětí obchodování s lidmi za účelem pohlavního vykořisťování minimální 30denní lhůtu na zotavenou a rozmyšlenou uvedenou v této úmluvě prodloužily, vzhledem k tomu, jak závažnou a trvalou újmu tato forma násilí páchaného na ženách způsobuje;

80.  konstatuje, že současná strategie EU pro vymýcení obchodování s lidmi skončí v roce 2016, a vyzývá Komisi, aby stávající strategii zhodnotila a přijala novou, jejíž součástí bude jak přístup založený na lidských právech a zaměřený na oběti, tak genderový rozměr i konkrétní opatření v tomto směru a jež se bude vhodným a účinným způsobem zaměřovat na prevenci a nadále bránit poptávce, která podněcuje všechny formy obchodování s lidmi; požaduje, aby byla tato strategie začleněna do ostatních oblastí politik a byla s nimi uvedena v soulad, s cílem zajistit účinné provádění opatření proti obchodování s lidmi, a to mimo jiné v oblastech bezpečnosti, rovnosti na základě pohlaví, migrace, kybernetické bezpečnosti a vymáhání práva;

81.  chválí ty členské státy, které zavedly účinné vnitrostátní mechanismy podávání zpráv a národních zpravodajů, a vyzývá je, aby zajistily, že na tato opatření budou poskytovány dostatečné zdroje a budou nezávislá, aby mohla plnit svůj účel tím nejlepším možným způsobem;

82.  vyzývá členské státy, aby s cílem posoudit své strategie a činnosti a zdokonalit úsilí v boji proti obchodování s lidmi jmenovaly nezávislého vnitrostátního zpravodaje ze zákona oprávněného předstoupit před vnitrostátní parlament a vydávat doporučení ohledně způsobů, jak nejlépe bojovat proti obchodování s lidmi;

83.  vyzývá členské státy, aby shromažďovaly podrobnější a aktuálnější údaje na základě kompilace spolehlivých statistických údajů získaných od všech hlavních zúčastněných subjektů, aby zajistily, že tyto údaje budou jednotné a budou členěny podle pohlaví, věku, typu vykořisťování (v rámci podskupin typů obchodování s lidmi), země původu a cílové země, a aby do statistik zahrnovaly oběti vnitřního obchodování s lidmi, za účelem snazšího určování potenciálních obětí a lepší prevence zločinu; vyzývá členské státy, aby intenzivněji sdílely informace, s cílem lépe posoudit genderový rozměr a nejnovější vývoj v oblasti boje proti obchodování s lidmi, a aby proti tomuto obchodování účinněji bojovaly; vyzývá členské státy, aby zajistily, že národní zpravodajové budou hrát významnější úlohu při koordinaci iniciativ pro shromažďování údajů, v úzké spolupráci s příslušnými organizacemi občanské společnosti působícími v této oblasti;

84.  konstatuje, že navzdory tomu, že ve směrnici je uvedena jasná definice obchodování s lidmi, přijaly členské státy ve svých vnitrostátních právních předpisech řadu různých definic; vyzývá Komisi, aby tuto otázku prozkoumala a podala zprávu o tom, jaký mají tyto rozdíly v definici praktický dopad na uplatňování směrnice; zdůrazňuje, že je důležité, aby byl tento koncept jasný, jelikož se tím zabrání směšování s jinými souvisejícími, avšak samostatnými otázkami;

85.  konstatuje, že zúčastněné strany obecně potvrzují, že velká většina obětí obchodování s lidmi zůstává skrytá; uznává, že obchodování s určitými zranitelnými skupinami, jako je mládež (bez domova), děti, osoby se zdravotním postižením a osoby LGBTI, je poněkud opomíjeno; zdůrazňuje, že je důležité zdokonalit shromažďování údajů, aby bylo možné lépe určovat oběti z těchto skupin a vypracovat osvědčené postupy pro řešení zvláštních potřeb těchto obětí;

86.  zdůrazňuje, že za účelem zlepšení boje proti obchodování s lidmi v Evropské unii musí instituce a orgány EU pečlivě zhodnotit provádění právních předpisů EU v členských státech a případně přijmout další legislativní i jiná opatření;

87.  vyzývá Komisi, aby vytvořila standardizované pokyny, jež budou zahrnovat také ochranu údajů, týkající se shromažďování údajů pro příslušné orgány, jako jsou donucovací orgány, pohraniční stráž a imigrační služby, sociální služby, místní orgány, věznice, nevládní organizace a další přispěvatelé;

88.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že boji proti obchodování s lidmi bude přisouzena větší priorita v rámci evropského programu pro migraci (COM (2015) 0240) s cílem usnadnit zapojení obětí do stíhání obchodníků s lidmi, a to prostřednictvím reformy pravidel týkajících se místa pobytu obětí obchodování s lidmi;

89.  vyzývá Komisi, aby se zabývala zneužíváním samostatně výdělečné činnosti při zaměstnávání migrantů v některých členských státech EU, s cílem vyhnout se místním pracovním normám a pracovním povinnostem, a připomíná, že nepravá samostatně výdělečná činnost se často používá v těch oblastech pracovní činnosti migrantů, které jsou nejvíce náchylné k obchodování s lidmi;

90.  vyzývá EU a členské státy, aby posílily regionální spolupráci týkající se obchodování s lidmi po známých trasách, například z Východu do EU, a sice s využitím nástroje stability a dlouhodobých povinností kandidátských zemí;

91.  vyzývá EU, aby prostřednictvím statistik Eurostatu poskytla odhad počtu obětí obchodování s lidmi, ať už jsou registrovány, či nikoli, a to na základě obecného vzorce používaného organizacemi, jako je Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), Úřad OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) nebo MOP;

92.  vyzývá členské státy, aby do svých směrnic proti obchodování s lidmi začlenily zásadu nenavracení, jako je tomu v případě protokolu OSN proti obchodování s lidmi a Úmluvy Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi, a v souladu s povinnostmi států podle mezinárodního uprchlického práva a mezinárodního práva v oblasti lidských práv;

93.  vybízí EU a členské státy, aby prozkoumaly nejnovější tendence, pokud jde o obchodování s lidmi a jeho formy, včetně vlivu, který by na toto obchodování mohla mít současná migrační krize, aby bylo možné na nově vzniklou situaci přiměřeně a cíleně reagovat;

94.  žádá, aby Komise ve své nastávající zprávě o provádění směrnice 2011/36/EU vypracovala analýzu zaměřenou na vazby mezi různými typy obchodování s lidmi a pohyb mezi nimi, vzhledem k tomu, že oběti jsou často vykořisťovány různými způsoby současně nebo se pohybují od jednoho druhu obchodování s lidmi k druhému; a aby propagovala dlouhodobý výzkum hlavních příčin obchodování s lidmi a jejich dopadu na rovnost žen a mužů;

95.  vyzývá Komisi, aby posoudila, zda je třeba revidovat mandát budoucího Úřadu evropského veřejného žalobce s cílem začlenit do něj – poté, co bude zřízen – boj proti obchodování s lidmi;

96.  naléhavě vyzývá Evropskou komisi, aby přihlédla k tomu, že Istanbulská úmluva je účinným nástrojem v oblasti prevence a potírání násilí páchaného na ženách, včetně obchodování s lidmi, a pro poskytování ochrany a pomoci obětem, a aby vybídla členské státy k ratifikaci této úmluvy;

97.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám členských států.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Obchodování s lidmi představuje porušení základních práv obsažených v článku 5 Listiny základních práv EU a porušení osobní integrity oběti a představuje závažnou organizovanou trestnou činnost, která narušuje právní stát. Obchodování s lidmi bylo řešeno na mnoha úrovních správy, zejména na úrovni EU, kde byla 5. dubna 2011 přijata směrnice 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi, boje proti němu a o ochraně obětí, která stanovila právní rámec usnadňující trestní stíhání obchodníků s lidmi. Co je důležitější, cílem směrnice 2011/36/EU (dále jen „směrnice“) je lépe chránit oběti obchodování s lidmi a snížit zranitelnost potenciálních obětí. Směrnice je obecně uznávána jako komplexní právní předpis s chvályhodným přístupem k lidským právům, která jasně zdůrazňuje hledisko pohlaví při obchodování s lidmi.

Směrnice měla být provedena do 6. dubna 2013. 26 členských států oficiálně oznámilo Komisi provedení, pouze Německo tak neučinilo. Dánsko není vázáno právními předpisy o boji proti obchodování s lidmi.

Komise ve směrnici stanovila řadu povinností v souvislosti s podáváním zpráv. Podle článku 23 je Komise povinna předložit do 6. dubna 2015 zprávu, ve které zhodnotí opatření, která členské státy přijaly k dosažení souladu s touto směrnicí. Tato zpráva by měla obsahovat popis stanovení trestného činu využívání služeb, jež jsou předmětem vykořisťování, je-li známo, že daná osoba je obětí obchodování s lidmi. Podle Komise mají být tyto zprávy zveřejněny koncem roku 2016. Komise je rovněž povinna předložit do 6. dubna 2016 zprávu hodnotící účinky trestnosti využívání služeb, případně doplněnou o vhodné návrhy. Komisi se harmonogram uvedený ve směrnici nepodařilo dodržet.

Hledisko pohlaví

Ačkoliv oběti zahrnují širokou škálu osob různého pohlaví, věku a původu, statistiky jasně ukazují, že většinu (80 %) obětí tvoří ženy a dívky. Pohlaví je faktorem zranitelnosti pro muže i ženy. V případě žen lze zranitelnost připsat na vrub překážkám v přístupu ke vzdělání, rozdílům v odměňování žen a mužů, nerovnému přístupu k důstojným pracovním příležitostem, násilí páchaného na základě pohlaví, nezaměstnanosti nebo podzaměstnanosti, feminizaci chudoby a migrace, strategiím rozvoje, které neberou ohled na pohlaví, restriktivním migračním zákonům a politikám a ozbrojeným konfliktům. Tyto nerovnosti znamenají, že u žen je potenciálně méně pravděpodobné, že budou to, co prožívají, považovat za zneužívání, ale spíše za plnění role pečovatelky a poskytovatelky služeb. Socializace pohlaví postihuje také muže, protože jsou společností vychováváni k tomu, že jejich úkolem je zajistit rodinu a že být vykořisťován ukazuje slabost a neschopnost plnit roli „zajišťovatele“.

Podle článku 1 směrnice jsou členské státy povinny zohlednit hledisko pohlaví ve svých iniciativách pro boj proti obchodu s lidmi, ale není jasně definováno, co tato povinnost znamená v praxi. Členské státy jasně neuvedly, zda provedly tento požadavek zcela, a oběti všech pohlaví narážejí na překážky v přístupu k asistenčním službám. Ještě větší problém s přístupem k adekvátním službám mají transsexuální oběti.

Vzhledem k tomu, že většina obětí jsou ženy a dívky, je důležité, aby se tato zpráva zaměřila na identifikaci, zacházení a ochranu obětí a podporu, která je jim k dispozici. Navzdory této směrnici nejsou oběti obchodování s lidmi stále dostatečně včas nebo důsledně identifikovány a nadále mají potíže s přístupem ke spravedlnosti, službám a spravedlivému zacházení, na které mají právo podle právních předpisů EU.

Definice obchodování s lidmi

Definice použitá ve směrnici problematiku v porovnání s předchozími nástroji rozšiřuje. Obchodování s lidmi zahrnuje širokou škálu činností včetně pohlavního zneužívání, nucené práce, nucených sňatků, zneužívání pro práce v domácnosti, odebírání orgánů, nuceného žebrání, nezákonných osvojení, nucených sňatků a dalších činností. Různé oběti se při něm využívají různým způsobem, měli bychom proto přijmout podrobnější strategie. Je však důležité mít na paměti, že dochází k vzájemnému překrývání, pokud jde o pachatele, kteří mají více zájmů, a k pohybu obětí mezi různými formami obchodování s lidmi. Například dívka, která byla zpočátku nucena k žebrání, se později může stát obětí pohlavního vykořisťování.

Je také velmi důležité zajistit, aby nedocházelo k upřednostňování jednoho typu obchodování s lidmi před jiným. Právní definice obchodování s lidmi nerozlišuje mezi různými formami obchodování s lidmi a kvalifikuje všechny jako závažné trestné činy, ale zkušenost v EU ukazuje, že tomu tak v praxi není. Například obchodování s lidmi za účelem nucené práce je často považováno za méně závažný trestný čin než pohlavní zneužívání, neboť je pravděpodobněji považováno za nelegální práci a porušení pracovněprávních předpisů než za zločin. Případně se obchodování s lidmi za účelem pohlavního vykořisťování dostane do širší diskuse o sexuálním průmyslu (ať už legálním, nebo nelegálním) a na zaměření na oběť se zapomene.

Údaje

Statistiky nedávají přesnou představu o reálné situaci, neboť je značný počet obětí, které nejsou nikdy identifikovány. Obchodování s lidmi je zločin, který postihuje převážně takzvané „skryté skupiny populace“, obecně dochází u obou pohlaví k významnému podhodnocení trestné činnosti a nedostatečnému zaznamenávání identifikace obětí obchodování s lidmi.

Směrnice zdůrazňuje, že „Unie by měla pokračovat ve vytváření metodik a postupů pro shromažďování údajů, aby bylo možné vypracovat srovnatelné statistické údaje“ a v článku 19 stanoví konkrétní opatření. Národní zpravodajové jmenovaní v rámci provádění této směrnice by měli mít dostatečné finanční zdroje a měli by být nezávislí, aby mohli poskytovat co nejkvalitnější údaje pro budoucí iniciativy zaměřené na prevenci obchodování s lidmi.

Některé členské státy poskytují více informací než jiné, ale úplné provedení směrnice by s tím mělo pomoci. Data ve většině případů poskytuje policie, ale pocházejí také od nevládních organizací, pohraničních a imigračních orgánů, sociálních služeb, místních úřadů a ve znepokojivě velké míře i z věznic a vazebních zařízení.

Použití různých definic vede k tomu, že údaje nejsou srovnatelné. Tyto rozdíly v definicích znamenají, že se mezi členskými státy liší shromažďované údaje. Údaje rozčleněné podle pohlaví bylo navíc schopno poskytnout pouze 24 členských států. Pro lepší posouzení hlediska pohlaví při obchodování s lidmi by členské státy měly shromažďovat údaje rozčleněné podle pohlaví.

Prevence

V boji proti obchodování s lidmi je zásadní prevence a členské státy musí zajistit, aby dělaly vše, co mohou, proto, aby se především zabránilo tomu, že se lidé budou stávat oběťmi.

Iniciativy zaměřené na boj nerovnosti žen a mužů a na posílení postavení žen a dívek (a marginalizovaných skupin) by měly snížit jejich zranitelnost vůči obchodování s lidmi. V této oblasti by mělo pomoci vzdělávání a programy pro posílení jejich postavení. Komise by kromě toho měla předložit legislativní návrh na řešení násilí páchaného na ženách, jak již dříve Parlament žádal.

Řada členských států vede kampaně s cílem zvýšit informovanost široké veřejnosti o rizicích obchodování s lidmi, ale tyto kampaně musí být cílené, aby byly účinné. Některé členské státy například připravily aktivnější preventivní opatření, jako jsou workshopy zaměřené na konkrétní skupiny populace, které jsou náchylné k obchodování, a pro ty, kdo s nimi pracují. Cílená opatření ve školách by mohla pomoci k ochraně dětských obětí.

Do rozvoje iniciativ zaměřených na prevenci by se kromě toho měly zapojit nejdůležitější zainteresované strany. Členské státy by proto měly s odkazem na osvědčené postupy vyvinout iniciativy v oblasti prevence se sociálními partnery, občanskou společností a osobami, které zažily obchodování s lidmi.

Identifikace obětí

Členské státy mají podle směrnice povinnost vytvořit mechanismy pro včasnou detekci, identifikaci a pomoc obětem. Identifikace obětí je však v boji proti obchodování s lidmi trvale označována jako problém, a to z řady různých příčin. I když existuje celá řada iniciativ a projektů, které financuje Komise, pro pomoc s identifikací obětí, v praxi přetrvávají jasné nedostatky v provádění, což ukazuje na nedostatek politické vůle. Spojení obchodování s lidmi s dalšími vysoce politickými otázkami, jako je migrace nebo příchod uprchlíků, zpochybňuje pokrok, kterého bylo dosaženo, a dále osoby, které jsou obchodováním s lidmi ohroženy, vystavuje nebezpečí.

Členské státy jsou podle článku 9 směrnice povinny zajistit, aby byly osoby, útvary a služby odpovědné za vyšetřování nebo stíhání obchodování s lidmi odpovídajícím způsobem vyškoleny. K tomu v členských státech zjevně důsledně nedochází. Školicí programy by měly být rozšířeny i na další příslušné odborníky, mimo jiné na policisty, soudce, právníky, lékaře a zdravotníky poskytující primární péči a sociální pracovníky. Toto školení by mělo být zaměřen na odhalování obětí, se zvláštním zřetelem k jejich zranitelnosti a konkrétním potřebám, včetně potřeb specifických pro dané pohlaví. Postupy identifikace, které se spoléhají výhradně na „kontrolní seznam“ ukazatelů, neberou v úvahu různé zkušenosti, které za sebou oběti obchodování s lidmi mají, a to, k čemu tyto různé zkušenosti vedou. Jeden univerzální přístup je příliš zjednodušený a může vynechat některé z nejzranitelnějších osob.

Komise vypracovala řadu publikací, které jsou veřejně dostupné, aby se zvýšilo povědomí o těchto otázkách u konkrétních profesí, jako je například konzulární nebo diplomatický sbor, a měly by být sestaveny i pro další povolání a co nejvíce rozšířeny.

Osvětové iniciativy mířené na širokou veřejnost jsou také velmi důležité, protože lidé mají často mylnou představu, že k obchodování s lidmi nemůže dojít zrovna u nich. Zvyšování povědomí o obchodování s lidmi je stejně důležité v cílových zemích jako v zemích původu. V zemích původu může zvyšování povědomí pomoci zabránit obchodování s lidmi a v cílových zemích může pomoci při identifikaci obětí, které zde skončí.

Pomoc obětem

Podle směrnice by se měla pomoc a podpora poskytnout každé osobě, u které vznikne podezření, že může být obětí obchodování s lidmi, bez ohledu na její ochotu nebo neochotu vystupovat jako svědek. Tyto služby by měly zohledňovat hledisko pohlaví, neboť každé z pohlaví potřebuje jinou pomoc (a zažívá jiný typ obchodování s lidmi).

Podle studie Evropské komise o hledisku pohlaví v případě obchodování s lidmi zažívají oběti obchodování s lidmi za účelem pohlavního vykořisťování újmu specifickou pro své pohlaví v porovnání s jinými formami obchodování s lidmi, což by se mělo odrážet i ve službách a pomoci obětem.

Je zajímavé, že studie provedená v roce 2014 v Rakousku zjistila, že mužské oběti jsou většinou v přístupu ke službám ve srovnání s ženami znevýhodněny, protože většina služeb pro oběti byla koncipována s ohledem na ženské oběti obchodování s lidmi za účelem pohlavního vykořisťování. Studie také zjistila, že mužské oběti se ukázaly být z hlediska dodržování pravidel poskytování služeb vzdorovitější.

Služby pro oběti dle této směrnice zahrnují bez ohledu na pohlaví ubytování, hmotnou pomoc, lékařskou péči včetně psychologické pomoci, poradenství a poskytování informací a přístup k překladatelským a tlumočnickým službám. Oběti se zvláštními potřebami by měly dostávat další pomoc. Oběti mají také nárok na právní poradenství a právní zastoupení, a to mimo jiné za účelem uplatňování nároku na odškodnění. To by v případě, že oběť nemá dostatečné finanční prostředky, mělo být poskytováno bezplatně. Povaha obchodování s lidmi vede k tomu, že oběti pravděpodobně nebudou mít prostředky na zaplacení tohoto druhu pomoci, a proto by měly tyto služby být poskytovány zdarma.

Adekvátní služby pro oběti a spravedlivé zacházení s nimi působí také jako prevence, protože oběti, které dostanou správnou podporu, jsou schopny zotavit z traumatu způsobeného jejich zážitky a znovu se začlenit do hospodářství a společnosti, pomoci při trestním stíhání a zvyšovat informovanost veřejnosti a tvůrců politik. Kromě toho je méně pravděpodobné, že se znovu stanou oběťmi obchodování s lidmi.

11.4.2016

STANOVISKO Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci(*)

pro Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví

k provádění směrnice 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí z hlediska rovnosti žen a mužů

(2015/2118(INI))

Navrhovatelka: Malin Björk

NÁVRHY

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci vyzývá Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) z roku 1979,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte ze dne 20. listopadu 1989,

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu (Istanbulská úmluva),

–  s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu přijaté na čtvrté světové konferenci o ženách dne 15. září 1995 a na následné výstupní dokumenty přijaté na zvláštních zasedáních OSN Peking+5, Peking +10 a Peking+15 a na hodnotící konferenci Peking+20,

–  s ohledem na článek 5 Listiny základních práv Evropské unie,

A.  vzhledem k tomu, že po dobu tříletého období (2010–2012) bylo 69 % zjištěných obětí obchodování s lidmi předmětem obchodu za účelem sexuálního vykořisťování, 19 % za účelem nucených prací a 12 % za účelem jiných forem vykořisťování, například odebrání orgánů či trestné činnosti; vzhledem k tomu, že 67 % zjištěných obětí obchodování s lidmi za uvedené období tvoří ženy, 17 % muži, 13 % dívky a 3 % chlapci, včetně transgender osob; vzhledem k tomu, že proti různým formám obchodování s lidmi je nezbytné bojovat pomocí specifických a jednotlivým případům uzpůsobených politických opatření;

B.  vzhledem k tomu, že podle společného komentáře OSN ke směrnici EU nazvané „Přístup založený na lidských právech“ z roku 2011 řada agentur OSN připomíná, že „je třeba vzít na vědomí obchodování se ženami i muži a zabývat se podobnými i rozdílnými zkušenostmi žen a mužů ve vztahu ke zranitelným místům a porušením“;

C.  vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi je moderním způsobem otroctví, který nelze tolerovat ve společnosti založené na dodržování lidských práv zahrnujících rovnost mužů a žen; vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi má nadnárodní povahu; vzhledem k tomu, že k účinnému potírání tohoto typu organizované trestné činnosti je zapotřebí evropský přístup, pokud jde o sledování tohoto jevu i koordinaci příslušných reakcí;

D.  vzhledem k tomu, že směrnice 2011/36/EU stanoví trestnost těchto úmyslných jednání za účelem vykořisťování: najímání, převoz, převádění, ukrývání nebo příjem osob, včetně výměny či předání kontroly nad těmito osobami, za použití hrozeb, síly či jiných forem nátlaku, únosu, podvodu, klamu, zneužití moci či zranitelného postavení nebo poskytnutím či obdržením platby či výhod s cílem získat souhlas osoby, jež má kontrolu nad jinou osobou; vzhledem k tomu, že zpráva z vlastního podnětu, na níž je založeno toto stanovisko, se omezuje na analýzu provádění směrnice 2011/36/EU;

E.  vzhledem k tomu, že účinné úsilí v boji proti obchodování s lidmi musí být zaměřené na hlavní příčiny obchodování s lidmi a s ním související podpůrné a odrazující faktory, včetně snižování poptávky a služeb zahrnujících oběti obchodování s lidmi;

F.  vzhledem k tomu, že poptávka po ženách, dívkách, mužích a chlapcích v odvětví prostituce je rozhodujícím faktorem zvyšujícím obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování; vzhledem k tomu, že poptávka po levné práci a neschopnost vymáhat dodržování pracovních práv jsou faktory zvyšujícími obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťování;

G.  vzhledem k tomu, že mezi směrnicemi 2004/81/ES a 2009/52/ES a směrnicí 2011/36/EU existují nesrovnalosti, které obětem obchodování s lidmi znemožňují přístup k patřičné a nepodmíněné ochraně a pomoci, pokud jde o jejich účast v soudním řízení;

H.  vzhledem k tomu, že identifikace obětí zůstává trvalou výzvou, a vzhledem k tomu, že za účelem pomoci obětem obchodování s lidmi a stíhání a následného odsouzení obchodníků je třeba posílit podporu a ochranu obětí, včetně jejich práva legálně pobývat a pracovat v členském státě, do kterého byly v rámci obchodu dopraveny, a zlepšit jejich přístup ke spravedlnosti a odškodnění;

I.  vzhledem k tomu, že vykořisťování druhých osob za účelem show se sexuální tématikou je třeba považovat za obchodování s lidmi;

J.  vzhledem k tomu, že nové technologie a internet mohou usnadnit získávání obětí, reklamu a prodej služeb spojených s obchodováním s lidmi v celosvětovém měřítku;

K.  vzhledem k tomu, že účinné úsilí namířené proti obchodování s lidmi vyžaduje solidní rámec pro činnost s integrovanou meziodvětvovou perspektivou, pokud jde o oběti, který zahrnuje například hledisko genderu i zdravotního postižení, a vzhledem k tomu, že je třeba věnovat zvláštní pozornost lidem žijícím v podmínkách extrémní chudoby a skupinám osob ve zranitelné situaci, jako jsou Romové, osoby se zdravotním postižením, lesbické ženy, homosexuálové, bisexuálové, transsexuálové a intersexuálové (LGBTI), pracovníci v domácnosti, pracovníci bez dokladů, žadatelé o azyl, uprchlíci a děti, včetně nezletilých bez doprovodu;

L.  vzhledem k tomu, že ženy a děti mohou být přinuceny k výměně sexuálních služeb za ochranu, aby přežily, aby pokročily na své migrační cestě a aby si zajistily základní obživu; vzhledem k tomu, že poskytování sexuálních služeb v zájmu přežití je často přímým důsledkem nedostatků v oblasti pomoci, selhání systémů registrace, rozdělení rodin a absence bezpečných a legálních způsobů vstupu do EU;

1.  vyzývá členské státy a Komisi k zajištění toho, aby provádění směrnice 2011/36/EU vycházelo z integrovaného a holistického přístupu založeného na lidských právech, přičemž bude kladen důraz na pomoc obětem i jejich podporu a ochranu;

2.  zdůrazňuje, že převaděčství migrantů a obchodování s lidmi jsou odlišné jevy, které se však často překrývají, a je třeba se jimi zabývat jednotným způsobem; připomíná úlohu agentur a sítí EU při včasném rozpoznání obětí na hranicích EU i v boji proti obchodování s lidmi; trvá proto na tom, že je zapotřebí lepší výměny osvědčených postupů, tematických školení pro zaměstnance orgánů zaměřených na prosazování práva, s důrazem na genderové hledisko a zvláštní potřeby žen, dětí a dalších ohrožených skupin, s nimiž se obchoduje, tak aby zúčastnění zcela pochopili jev, kterým se budou zabývat, a věděli, jak jej rozeznat v rané fázi, i lepší spolupráce mezi agenturami Europol, Eurojust, vnitrostátními orgány a třetími zeměmi, a to i prostřednictvím využívání Evropského informačního systému rejstříků trestů (ECRIS), s cílem předcházet všem formám obchodování s lidmi, včetně sexuálního vykořisťování, a bojovat proti nim;

3.  vyzývá členské státy, aby spolupracovaly na lepším navrhování pokynů, které pomohou rozpoznat oběti obchodování s lidmi a jež mohou při tomto úkolu pomoci konzulárním službám a příslušníkům pohraniční stráže;

4.  vyzývá členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost zranitelným skupinám, které přirozeně zahrnují děti; opakuje, že členské státy musí při posuzování zranitelnosti oběti zvážit hledisko chudoby, genderu, postižení, těhotenství, zdravotního stavu, migrační status i příslušnost k etnické menšině;

5.  domnívá se, že je třeba více zvážit situaci obětí z řad transgender osob, které jsou kvůli své genderové identitě často vystaveny diskriminaci, stigmatizaci a hrozbám násilí; domnívá se, že transgender osoby by měly být považovány za zranitelnou skupinu, jež je obzvláště náchylná k tomu, aby upadla do rukou obchodníků s lidmi, kteří chtějí využít beznaděje těchto osob; domnívá se, že členské státy by tento faktor zranitelnosti měly zohlednit při provádění individuálních posouzení rizik, aby zajistily, že obětem obchodování se dostane náležité ochrany a péče; vyzývá členské státy, aby zajistily náležitou odbornou přípravu úředníků, u kterých existuje pravděpodobnost, že se dostanou do styku s oběťmi nebo potenciálními oběťmi obchodování s lidmi, jež bude zahrnovat zvláštnosti obětí z řad transgender osob, tak aby byli schopni je aktivněji rozpoznat a přizpůsobit asistenční služby jejich potřebám;

6.  vyzývá členské státy, aby bojovaly s beztrestností, trestně stíhaly obchodování s lidmi a zajistily, aby pachatelé byli postaveni před soud a sankce byly posíleny; naléhavě vyzývá členské státy, aby ratifikovaly veškeré příslušné mezinárodní nástroje, dohody a právní závazky, které zvýší účinnost boje proti obchodování s lidmi a zlepší jeho koordinaci a soudržnost, včetně Úmluvy Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi;

7.  vyzývá členské státy a mezivládní organizace k zajištění toho, aby jejich intervence řešily faktory, jež zvyšují zranitelnost vůči obchodování s lidmi, včetně nerovnosti, chudoby a všech forem diskriminace;

8.  vyzývá členské státy, aby urychlily plné a správné prosazování směrnice 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí;

9.  vyzývá členské státy, aby zavedly tvrdé trestní sankce za trestné činy obchodování s lidmi, moderní otroctví a vykořisťování a aby zařadily mezi trestné činy vědomé využívání služeb poskytovaných oběťmi obchodování s lidmi, včetně obětí obchodování s lidmi za účelem prostituce, zneužívání prostituce jiných osob nebo jiné formy pohlavního vykořisťování, nucenou práci či služby, včetně žebrání, otroctví či praktiky podobné otroctví, nevolnictví nebo využívání jiných osob k trestné činnosti či odebrání lidských orgánů; bere na vědomí nízký počet trestních stíhání a odsouzení za trestný čin obchodování s lidmi na vnitrostátní úrovni;

10.  požaduje, aby Europolu a vnitrostátním policejním složkám byla přisouzena vyšší priorita i zdroje na stíhání osob, které napomáhají obchodování s lidmi, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat zvyšování povědomí policejních složek i široké veřejnosti o nových formách obchodování s lidmi;

11.  vyzývá členské státy a Komisi, aby vypracovaly konkrétní opatření za účelem snížit poptávku po ženách, dívkách, mužích a chlapcích v oblasti prostituce jakožto hlavní strategii pro předcházení a omezení obchodu s lidmi; v této souvislosti naléhavě vyzývá členské státy, aby plně uplatňovaly čl. 18 odst. 4 směrnice 2011/36/EU, a Komisi, aby podala zprávu o výsledku;

12.  zdůrazňuje, že kumulativní účinek různých typů diskriminace na základě sexuální orientace nebo genderové identity obzvláště zvyšuje zranitelnost osob LGBTI vůči obchodování s lidmi; vyzývá členské státy, aby se zabývaly jedinečnými potřebami obětí z řad LGBTI; žádá Komisi, aby v tomto ohledu podporovala výměnu osvědčených postupů;

13.  vyzývá členské státy, aby zřídily tísňové linky, které by poskytovaly pomoc a poradenství obětem obchodování s lidmi a vykořisťování; konstatuje, že tyto tísňové linky se ukázaly být úspěšné v jiných oblastech, jako je radikalizace a únosy dětí;

14.  vyzývá členské státy, aby obětem obchodování s lidmi zpřístupnily právní pomoc nejen v trestních řízeních, ale také v občanskoprávních, pracovněprávních nebo imigračních či azylových řízeních, jichž se účastní;

15.  zdůrazňuje, že nucené sňatky mohou být vnímány jako forma obchodování s lidmi, pokud obsahují prvek vykořisťování oběti, a vyzývá všechny členské státy, aby zohlednily i tento rozměr; zdůrazňuje, že vykořisťování může být sexuální (znásilnění v manželství, prostituce a pornografie z donucení) nebo ekonomické (práce v domácnosti či žebrání z donucení) a že nucený sňatek může být konečným cílem obchodování s lidmi (prodej oběti coby manželky nebo přinucení k uzavření manželství); zdůrazňuje, že pro úřady je obtížné tento typ obchodování s lidmi odhalit, protože k němu dochází v soukromé sféře; vyzývá členské státy, aby pro tyto oběti zajistily náležité služby k nalezení útočiště; vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu posílila výměnu osvědčených postupů;

16.  je znepokojen rostoucím jevem získávání důvěry za účelem sexuálního vykořisťování (tzv. grooming); připomíná, že jeho oběti jsou často citově závislé, což ztěžuje vyšetřování, neboť je obtížnější je rozpoznat jako oběti obchodování s lidmi, a často odmítají svědčit proti dané osobě, která si získala jejich důvěru; vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu posílila výměnu osvědčených postupů; vyzývá členské státy, aby pro tyto oběti zajistily zvláštní útočiště a také aby donucovací orgány a soudní služby uznaly jejich status oběti, zejména v případě nezletilých osob, aby nedocházelo k jejich stigmatizaci z důvodu „deviantního chování“;

17.  vyzývá EU a členské státy, aby posílily regionální spolupráci týkající se obchodování s lidmi po známých trasách, například z Východu do EU, a sice využitím nástroje stability a pokračující odpovědnosti kandidátských zemí;

18.  zdůrazňuje, že řadě obětí sexuálního vykořisťování jsou podávány omamné látky, které je udržují ve stavu fyzické a psychické závislosti; vyzývá proto členské státy, aby zajistily zvláštní podpůrné programy určené těmto obětem a uznaly tento prvek jako přitěžující okolnost při rozhodování o rozsudku ve věci obchodování s lidmi;

19.  vyzývá členské státy a EU, aby shromažďovaly spolehlivé a podrobné informace o obchodování s lidmi a vyměňovaly si je;

20.  připomíná, že nařízení 2015/2219/EU o Agentuře Evropské unie pro vzdělávání a výcvik v oblasti prosazování práva (CEPOL) stanoví, že tato agentura má v rámci své vzdělávací činnosti prosazovat společné porozumění základním právům a jejich dodržování při prosazování práva, zejména co se týče práv obětí a podpory a ochrany přiznaných těmto osobám, včetně obrany práv obětí genderově podmíněného násilí; zdůrazňuje, že tato ustanovení jsou důležitá v souvislosti s obchodováním s lidmi z důvodu zranitelnosti obětí, a vyzývá agenturu CEPOL, aby tento rozměr plně zohlednila při přípravě všech budoucích školení;

21.  vyzývá členské státy, aby potíraly obchodování s lidmi tím, že ostře zasáhnou proti jedincům využívajícím internet a sociální sítě jak k najímání, tak k vykořisťování osob;

22.  připomíná, že směrnice 2011/36/EU zakazuje uložení trestu obětem obchodování s lidmi; vyzývá členské státy, aby s ohledem na přeshraniční povahu obchodování s lidmi, včetně v rámci EU, plně provedly články 11 až 17 směrnice 2011/36/EU týkající se ochrany a podpory obětí obchodování s lidmi (především prostřednictvím zvýšení počtu útulků pro oběti a posílení programů pro jejich opětovné začlenění do společnosti), a aby plně provedly směrnici 2012/29/EU, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu, s cílem zajistit soudržnost a patřičnou podporu a pomoc obětem, včetně práva pobývat v členském státě, do kterého byly v rámci obchodu dopraveny, a mít přístup na jeho trh práce; zdůrazňuje, že tato ustanovení by neměla být podmíněna tím, že oběť podá trestní oznámení nebo bude spolupracovat při kriminálním vyšetřování; vyzývá Komisi, aby posílila výměnu osvědčených postupů v oblasti ochrany obětí;

23.  vyzývá členské státy, aby kriticky posoudily svou registraci uprchlíků a příslušné struktury služeb a péče, protože tato skupina, zejména nezletilé osoby bez doprovodu, je velmi zranitelná vůči vykořisťování zločineckými skupinami a následnému obchodování s lidmi;

24.  připomíná, že podle Europolu zmizelo v roce 2015 od svého příchodu do EU asi 10 000 dětí bez doprovodu a že tyto děti se mohly stát obětí obchodování s lidmi a mohly být vystaveny veškerým druhům vykořisťování a zneužití; vyzývá členské státy, aby plně provedly balíček opatření týkajících se azylu a registrovaly děti ihned po jejich příchodu, a zajistily tak jejich začlenění do systémů ochrany dítěte; vyzývá členské státy, aby zvýšily sdílení informací s cílem poskytnout lepší ochranu dětským migrantům v Evropě;

25.  vyzývá všechny členské státy, aby účinně zaručily práva obětí, zejména tím, že jim poskytnou přístup k právní pomoci, poradenství a náležitému zastoupení, k psychologické a lékařské podpoře, aby se dozvěděly o svých právech na pomoc a zdravotní péči, včetně práva na potrat v případě obětí sexuálního vykořisťování, právech na přístup ke spravedlnosti a právnímu zástupci a veškerých možných náhradách i možnosti přístupu k programům na ochranu svědků; konstatuje, že směrnice 2012/29/EU stanoví minimální normy týkající se práv, podpory a ochrany obětí trestné činnosti a že provádění směrnice 2011/36/EU je třeba analyzovat s ohledem na ustanovení směrnice 2012/29/EU; podotýká, že mohou být také zavedena zvláštní opatření na ochranu obětí před dalším pronásledováním a traumaty během vyšetřování a soudních řízení;

26.  zdůrazňuje, že zásadní význam pro účinný boj proti obchodování s lidmi má prevence z hlediska přijímání náležitých opatření, jako je vzdělávání a školení, s cílem snížit poptávku a odradit od ní, informační a osvětové kampaně, a to i na téma moderního otroctví, a výzkumné a vzdělávací programy zaměřené na snížení rizika toho, aby se lidé stávali oběťmi obchodování; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby přijaly cílená opatření za účelem odradit od poptávky po obchodování s lidmi; vyzývá rovněž členské státy, aby zavedly přísnější postihy vůči zaměstnavatelům a pronajímatelům, kteří často usnadňují obchodování s lidmi tím, že jednotlivce dále vykořisťují; požaduje také, aby členské státy a donucovací orgány posílily svou spolupráci s inspektory v oblasti práce, zdraví a bezpečnosti a v sociální oblasti i v oblasti rybolovu;

27.  vyzývá Komisi, aby posoudila účinnost spolupráce mezi členskými státy a Europolem při boji proti obchodování s lidmi; zdůrazňuje, že je důležité, aby si všechny členské státy systematicky vyměňovaly údaje a přispívaly do evropských databází používaných k tomuto účelu, zejména do databází Europolu Focal Point Phoenix a Focal Point Twins; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby pohraniční stráž a pobřežní stráž měla přístup k databázím Europolu;

28.  vyzývá Komisi, aby s ohledem na směrnici 2011/36/EU více prozkoumala úlohu internetu, sociálních sítí a nových technologií při obchodování s lidmi, zejména pokud jde o sexuální vykořisťování na pornografických stránkách a na stránkách nabízejících on-line sexuální show;

29.  vyzývá Europol a členské státy, aby posílily svou činnost v oblasti boje proti osobám provádějícím najímání, ať už prostřednictvím aktivního přístupu nebo na základě svědectví oběti v souladu s článkem 9 směrnice 2011/36/EU; zdůrazňuje, že osoby provádějící najímání využívají různé cesty, zejména sociální sítě a internetové stránky (on-line agentury pro najímání); vyzývá Komisi, aby rozšířila mandát jednotky EU pro oznamování internetového obsahu úřadu Europol (IRU) v rámci boje proti obchodování s lidmi;

30.  žádá Komisi, aby rozvinula výsadní partnerství s velkými internetovými společnostmi a řádně informovala Evropský parlament;

31.  žádá lepší uplatňování a kontrolu článku 8 směrnice 2011/36/EU s cílem zajistit, aby proti obětem obchodování s lidmi nebylo zahajováno trestní stíhání a aby proti nim nebyly uplatňováy sankce nebo postihy, a zdůrazňuje, že tato úprava zahrnuje neuplatňování sankcí a postihů vůči osobám vykonávajícím prostituci a nepotrestání nedovoleného vstupu do zemí tranzitu či určení nebo pobytu v nich;

32.  zdůrazňuje význam „sledování peněz“ coby hlavní strategie vyšetřování a stíhání sítí organizované trestné činnosti, které těží z obchodování s lidmi, a vyzývá Europol a Eurojust, aby posílily své kapacity v oblasti boje proti obchodování s lidmi; vyzývá členské státy, aby úzce spolupracovaly s Europolem a spolu navzájem s cílem vyšetřit finanční hlediska a praní peněz v případech obchodování s lidmi; klade důraz na to, že členské státy by měly prohloubit spolupráci při zmrazování a zabavování majetku osob zapletených do obchodování s lidmi, jelikož by to mohlo představovat účinný prostředek, jak z obchodování s lidmi, které je podnikáním „s nízkým rizikem a vysokým ziskem“, učinit podnikání „s vysokým rizikem a nízkým ziskem“; vyzývá v této souvislosti členské státy, aby účinněji využívaly veškerých stávajících nástrojů, které mají k dispozici, jako je vzájemné uznávání soudních rozsudků, společné vyšetřovací týmy a evropský vyšetřovací příkaz; domnívá se, že zabavený majetek osob usvědčených z obchodování by měl být využit na podporu a odškodnění obětí obchodování s lidmi; konstatuje, že obrovské finanční prostředky získané prostřednictvím obchodování s lidmi a vykořisťování financují ostatní druhy závažné trestné činnosti;

33.  domnívá se, že čl. 11 odst. 5 směrnice 2011/36/ES by měl být rozšířen tak, aby zahrnoval pomoc určenou na budoucí začlenění (výuka jazyka, seznámení se s kulturou a hodnotami společenství atd.), pokud obětem jejich situace umožní rozhodnout se požádat o povolení k pobytu;

34.  trvá na tom, že je nutné, aby členské státy zlepšily svou policejní a justiční spolupráci, zejména prostřednictvím Europolu a Eurojustu, včetně sdílení informací a boje proti najímání osob pro obchodování s lidmi prostřednictvím internetu;

35  vyzývá členské státy, aby bezodkladně provedly směrnici 2011/36/ES a veškeré další relevantní právní rámce týkající se obchodování s lidmi; naléhavě vyzývá Komisi, aby přijala právní opatření proti členským státům, které opomíjejí své povinnosti;

36.  zdůrazňuje, že nevládní organizace a jednotlivci zabývající se pomocí obětem obchodování s lidmi a jejich ochranou by neměli být odpovědnými za žádný trestný čin;

37.  žádá členské státy, aby prostřednictvím informačních kampaní poučily své občany o obchodování s lidmi a rozpoznání jeho obětí; vyzývá členské státy a EU, aby zaměřily financování na nevládní organizace podporující oběti obchodování s lidmi;

38.  vyzývá Komisi, aby přezkoumala, jak různé přístupy k prostituci obsažené ve vnitrostátních právních předpisech ovlivňují obchodování s lidmi;

39.  vyzývá EU, aby věnovala pozornost novým formám obchodování s lidmi a jejich vykořisťování, včetně vykořisťování za účelem reprodukce a obchodování s novorozenci, a zviditelnila je;

40.  požaduje soudržný přístup k trestnímu stíhání trestných činů souvisejících s obchodováním s lidmi a dále žádá členské státy, aby zintenzívnily svá vyšetřování a trestní stíhání; požaduje v tomto ohledu, aby členské státy zvýšily přeshraniční spolupráci a spolupráci s příslušnými agenturami EU;

41.  vyzývá členské státy, aby do svých směrnic proti obchodování s lidmi začlenily zásadu nenavracení, jako je tomu v případě protokolu OSN proti obchodování s lidmi a Úmluvy Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi, a v souladu s povinnostmi států podle mezinárodního uprchlického práva a mezinárodního práva v oblasti lidských práv;

42.  připomíná, že pro včasné rozpoznání možných obětí a pro předcházení trestné činnosti je zásadní odborná příprava odborníků z praxe i úředníků; vyzývá proto členské státy, aby plně uplatnily čl. 18 odst. 3 směrnice 2011/36/EU a aby sdílely osvědčené postupy;

43.  vyzývá Komisi, aby posoudila, zda je nezbytné případně revidovat mandát budoucího Úřadu evropského veřejného žalobce s cílem začlenit po jeho zřízení do jeho pravomocí boj proti obchodování s lidmi;

44.  vyzývá EU, aby prostřednictvím statistik Eurostatu poskytla odhad obětí obchodování s lidmi, a nikoli pouze registrovaných obětí, a to na základě obecného vzorce organizací, jako je Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), Úřad OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) nebo MOP;

45.  požaduje rozhodnější spolupráci s on-line platformami na projektech, jejichž cílem je zvýšit informovanost o rizikových situacích, kdy je určitá osoba vybrána jako cíl a najata prostřednictvím internetu a sociálních sítí;

46.  domnívá se, že obzvláště zranitelní vůči obchodování s lidmi jsou migranti, zejména děti; vyzývá členské státy, aby posílily spolupráci, včetně spolupráce v hotspotech, s cílem rozpoznat potenciální oběti a bojovat proti obchodníkům s lidmi a převaděčům; připomíná, že členské státy mají povinnost věnovat zvláštní pozornost dětským obětem obchodování s lidmi, mezi něž patří též nezletilé osoby bez doprovodu pocházející ze třetích zemí, a poskytovat zvláštní ochranu dětem v trestních řízeních, přičemž nejlepší zájem dítěte musí být vždy považován za prvořadý (články 13, 14, 15 a 16);

47.  vybízí EU a členské státy, aby prozkoumaly nejnovější tendence v oblasti obchodování s lidmi a jeho forem, včetně vlivu, který by současná migrační krize mohla mít na obchodování s lidmi, za účelem náležitého a cíleného řešení nově vzniklé situace;

48.  domnívá se, že bezpečné a legální cesty vstupu do EU by snížily zranitelnost i obchodování s lidmi;

49.  oceňuje práci koordinátora EU pro boj proti obchodování s lidmi, který odpovídá za zlepšení koordinace a soudržnosti orgánů a agentur EU, členských států a mezinárodních subjektů a za rozvoj stávajících a nových politik EU určených k řešení obchodování s lidmi; domnívá se však, že v zájmu zrychlení reakce EU na obchodování s lidmi by jeho mandát mohl být rozšířen.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

7.4.2016

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

31

1

18

Členové přítomní při konečném hlasování

Jan Philipp Albrecht, Malin Björk, Michał Boni, Caterina Chinnici, Rachida Dati, Cornelia Ernst, Laura Ferrara, Monika Flašíková Beňová, Kinga Gál, Sylvie Guillaume, Jussi Halla-aho, Monika Hohlmeier, Sophia in ‘t Veld, Eva Joly, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Timothy Kirkhope, Barbara Kudrycka, Kashetu Kyenge, Juan Fernando López Aguilar, Monica Macovei, Claude Moraes, Péter Niedermüller, Judith Sargentini, Birgit Sippel, Branislav Škripek, Csaba Sógor, Traian Ungureanu, Kristina Winberg, Tomáš Zdechovský

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Laura Agea, Carlos Coelho, Pál Csáky, Miriam Dalli, Daniel Dalton, Gérard Deprez, Anna Hedh, Jean Lambert, Jeroen Lenaers, Andrejs Mamikins, Morten Helveg Petersen, Emil Radev, Barbara Spinelli, Jaromír Štětina, Elissavet Vozemberg-Vrionidi

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Petras Auštrevičius, Herbert Dorfmann, José Inácio Faria, Eugen Freund, David McAllister, Marita Ulvskog

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

19.4.2016

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

26

0

6

Členové přítomní při konečném hlasování

Maria Arena, Catherine Bearder, Beatriz Becerra Basterrechea, Malin Björk, Vilija Blinkevičiūtė, Anna Maria Corazza Bildt, Viorica Dăncilă, Iratxe García Pérez, Anna Hedh, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Elisabeth Köstinger, Agnieszka Kozłowska-Rajewicz, Angelika Mlinar, Maria Noichl, Marijana Petir, Pina Picierno, João Pimenta Lopes, Terry Reintke, Jordi Sebastià, Michaela Šojdrová, Ernest Urtasun, Elissavet Vozemberg-Vrionidi, Jadwiga Wiśniewska, Anna Záborská, Jana Žitňanská

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Rosa Estaràs Ferragut, Kostadinka Kuneva, Constance Le Grip, Evelyn Regner, Marc Tarabella

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Julia Reid, Marco Zanni

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

26

+

ALDE

Catherine Bearder, Beatriz Becerra Basterrechea, Angelika Mlinar

EFDD

Marco Zanni

GUE/NGL

Malin Björk, Kostadinka Kuneva, João Pimenta Lopes

PPE

Anna Maria Corazza Bildt, Rosa Estaràs Ferragut, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Agnieszka Kozłowska-Rajewicz, Constance Le Grip, Elisabeth Köstinger, Elissavet Vozemberg-Vrionidi

S&D

Maria Arena, Vilija Blinkevičiūtė, Viorica Dăncilă, Iratxe García Pérez, Anna Hedh, Maria Noichl, Pina Picierno, Evelyn Regner, Marc Tarabella

VERTS/ALE

Terry Reintke, Jordi Sebastià, Ernest Urtasun

0

-

 

 

6

0

ECR

Jadwiga Wiśniewska, Jana Žitňanská

EFDD

Julia Reid

PPE

Marijana Petir, Michaela Šojdrová, Anna Záborská

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi

(1)

Přijaté texty, P8_TA(2014)0070.

(2)

Úř. věst. L 319, 4.12.2015, s. 1.

(3)

Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57.

(4)

Úř. věst. L 101, 15.4.2011, s. 1.

(5)

Úř. věst. L 168, 30.6.2009, s. 24.

(6)

Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 98.

(7)

Úř. věst. L 261, 6.8.2004, s. 19.

(8)

Přijaté texty, P7_TA(2014)0126

(9)

Přijaté texty, P7_TA(2014)0162.

(10)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0218.

(11)

Odhady MOP, 2014, Zisky a chudoba: ekonomika nucené práce.

(12)

Zpráva Eurostatu „Obchodování s lidmi“, vydání z roku 2015.

(13)

Idem, zpráva Eurostatu.

(14)

Idem, zpráva Eurostatu.

(15)

3 Europol, Situační zpráva: obchodování s lidmi v EU (únor 2016).

(16)

Idem, zpráva Eurostatu.

(17)

Zpráva Eurostatu za rok 2015.

(18)

„Zpráva v polovině období o provádění strategie EU pro vymýcení obchodu s lidmi“ SWD(2014)318 konečné znění, s. 9.

(19)

https://ec.europa.eu/anti-trafficking/publications/handbook-consular-and-diplomatic-staff-how-assist-and-protect-victims-human-trafficking_en.

Právní upozornění