Postup : 2015/2277(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0169/2016

Předložené texty :

A8-0169/2016

Rozpravy :

PV 06/06/2016 - 14
CRE 06/06/2016 - 14

Hlasování :

PV 07/06/2016 - 5.10
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2016)0247

ZPRÁVA     
PDF 856kWORD 291k
3.5.2016
PE 576.686v02-00 A8-0169/2016

o nové alianci pro zabezpečování potravin a výživu

(2015/2277(INI))

Výbor pro rozvoj

Zpravodajka: Maria Heubuch

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 STANOVISKO Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova
 VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
 JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o nové alianci pro zabezpečování potravin a výživu

(2015/2277(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na summit OSN o udržitelném rozvoji a výsledný dokument, který Valné shromáždění přijalo dne 25. září 2015, s názvem „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj do roku 2030“, a zejména na cíl č. 2 v rámci cílů udržitelného rozvoje stanovených v tomto dokumentu, kterým je vymýtit hlad, dosáhnout zabezpečení potravin a zlepšení výživy a prosazovat udržitelné zemědělství(1),

–  s ohledem na pařížskou dohodu smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu přijatou dne 12. prosince 2015(2),

–  s ohledem na Souhrnný program rozvoje zemědělství v Africe, který schválila Africká unie (AU) v roce 2002(3),

–  s ohledem na summit hlav států Africké unie, který se konal v Maputu (Mosambik) v roce 2003 a vlády AU se na něm zavázaly investovat více než 10 % svých celkových vnitrostátních rozpočtových prostředků do sektoru zemědělství(4),

–  s ohledem na zasedání představitelů států a vlád Africké unie z července 2012, které u příležitosti 10. výročí Souhrnného programu rozvoje zemědělství v Africe vyhlásilo rok 2014 „Rokem zemědělství a zabezpečení potravin v Africe“(5),

–  s ohledem na prohlášení „Zrychlený zemědělský růst a transformace pro společnou prosperitu a lepší životní podmínky“, které dne 27. června 2014 přijal summit představitelů států Africké unie v Malabu (Rovníková Guinea) a v němž vlády států Africké unie potvrdily svůj závazek přidělit na zemědělství nejméně 10 % veřejných výdajů(6),

–  s ohledem na iniciativu pro zabezpečení potravin přijatou na summitu skupiny G8 v Aquile v roce 2009(7),

–  s ohledem na rámec pozemkové politiky v Africe a její obecné zásady, které přijala společná konference ministrů pro zemědělství, půdu a živočišnou výrobu, jež se konala v dubnu 2009 v Addis Abebě (Etiopie)(8), jakož i na prohlášení „Problémy a výzvy týkající se půdy v Africe“(9), které přijali představitelé států Africké unie v červenci 2009 na summitu v Sirte (Libye) a které naléhavě požaduje efektivní provádění uvedeného rámce a obecných zásad,

–  s ohledem na obecné zásady pro rozsáhlé pozemkové investice v Africe, které přijala společná konference ministrů Africké unie pro zemědělství, rozvoj venkova, rybolov a akvakulturu na zasedání v Addis Abebě ve dnech 1. a 2. května 2014(10),

–  s ohledem na prohlášení afrických organizací občanské společnosti z května 2013 s názvem „Modernizace afrického zemědělství – Komu plyne prospěch?“(11),

–  s ohledem na prohlášení západoafrických organizací drobných zemědělců z Djimini ze dne 13. března 2014(12),

–  s ohledem na nezávazné pokyny Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) na podporu postupného uplatňování práva na přiměřenou výživu v souvislosti s vnitrostátním zabezpečením potravin z roku 2004(13),

–  s ohledem na zprávu Mezinárodního panelu pro hodnocení zemědělských technologií a vědy pro rozvoj (IAASTD) z roku 2009 s názvem „Zemědělství na křižovatce“(14),

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966(15),

–  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) z roku 1979(16),

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů z roku 1987(17),

–  s ohledem na Deklaraci OSN o právech původních obyvatel z roku 2007(18),

–  s ohledem na základní zásady a pokyny OSN k vystěhováním a vysídlením způsobeným rozvojem z roku 2007(19),

–  s ohledem na obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv, které schválila Rada OSN pro lidská práva v roce 2011(20), a na pokyny OECD pro nadnárodní podniky ve znění z roku 2011(21),

–  s ohledem na Pusanské partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci z roku 2011(22),

–  s ohledem na dobrovolné pokyny pro odpovědnou správu půdy, rybolovu a lesů z roku 2012 (VGGT),(23)

–  s ohledem na Mezinárodní úmluvu na ochranu nových odrůd rostlin (úmluva UPOV) z roku 1991(24),

–  s ohledem na Mezinárodní smlouvu o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství (ITPGRFA) z roku 2001(25),

–  s ohledem na Úmluvu o biologické rozmanitosti z roku 1992 a přidružený Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti z roku 2000 a Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném rozdělení přínosů plynoucích z jejich využívání z roku 2010(26),

–  s ohledem na africký vzorový zákon o biologické bezpečnosti(27),

–  s ohledem na usnesení o právních předpisech týkajících se půdy pro zajištění potravinové soběstačnosti, které přijalo parlamentní shromáždění Frankofonie dne 12. července 2012(28),

–  s ohledem na usnesení o sociálním a environmentálním dopadu pastevectví v zemích AKT, které přijalo Smíšené parlamentní shromáždění AKT-EU v Addis Abebě dne 27. listopadu 2013(29),

–  s ohledem na sdělení Komise „Rámec politiky EU pro pomoc rozvojovým zemím při řešení problémů při zabezpečování potravin“ přijaté dne 31. března 2010(30) a na závěry Rady o rámci politiky přijaté dne 10. května 2010(31),

–  s ohledem na závěry Rady o zajišťování potravin a výživy ze dne 28. května 2013(32),

–  s ohledem na akční plán Komise pro výživu z července 2014(33),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 27. září 2011 o rámci politiky EU pro pomoc rozvojovým zemím při řešení problémů při zabezpečování potravin(34),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2013 o zvyšování odolnosti a snižování rizika katastrof v rozvojových zemích(35),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2014 o úloze vlastnických práv, vlastnictví a vytváření bohatství při boji s chudobou a podpoře udržitelného rozvoje v rozvojových zemích(36),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2015 o Tanzanii, zejména o otázce záborů půdy(37),

–  s ohledem na prohlášení o globálním sbližování v boji o půdu a vodu, které bylo vydáno na Světovém sociálním fóru v Tunisu v březnu 2015(38),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 30. dubna 2015 o výstavě Expo 2015 v Miláně: „Potrava pro planetu, energie pro život“(39),

–  s ohledem na žádosti africké občanské společnosti o zahrnutí potravinové soběstačnosti a práva na potraviny do agendy německého předsednictví skupiny G7 v červnu 2015(40),

–  s ohledem na „Milánskou chartu“(41), která byla předložena na výstavě Expo 2015 „Potrava pro planetu, energie pro život“ a kterou podepsal více než jeden milion osob, mezi nimiž jsou představitelé států a vlád i prostí občané, jež hromadně vyzývá sdružení, podniky, státní i mezinárodní instituce a jednotlivce, aby převzali odpovědnost za to, že i budoucí generace budou moci požívat práva na potraviny, a obsahuje závazné cíle týkající se zaručení tohoto cíle na celém světě,

–  s ohledem na skutečnost, že Výbor OSN pro celosvětové zajišťování potravin je adekvátním fórem pro dosažení dohody o politických pokynech v této záležitosti na mezinárodní úrovni a že všechny dotčené strany mají na tomto fóru svůj hlas;

–  s ohledem na iniciativu „Milan Urban Food Policy Pact“ ze dne 15. října 2015(42) vypracovanou radou města Miláno, kterou podepsalo 113 měst na celém světě a která byla předána generálnímu tajemníkovi OSN Pan Ki-munovi a je dokladem ústřední úlohy měst při vytváření potravinových politik,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 21. ledna 2016 o situaci v Etiopii(43),

–  s ohledem na veřejné slyšení o Nové alianci pro zabezpečování potravin a výživu, které uspořádal Výbor pro rozvoj dne 1. prosince 2015(44),

–  s ohledem na studii s názvem „Nová aliance pro zabezpečování potravin a výživu v Africe“, kterou na žádost Výboru pro rozvoj vypracoval profesor Olivier de Schutter a kterou zveřejnilo generální ředitelství pro vnější politiky v listopadu 2015(45),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanovisko Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A8-0169/2016),

A.  vzhledem k tomu, že cílem Nové alianci pro zabezpečování potravin a výživu (dále jen „Nová aliance“) je zlepšit zabezpečování potravin a výživu tím, že 50 milionům osob v subsaharské Africe pomůže vymanit se do roku 2020 z bídy; vzhledem k tomu, že zúčastněné země sjednaly rámce spolupráce s jednotlivými zeměmi, který stanoví závazky k usnadnění soukromých investic v odvětví zemědělství v Africe;

B.  vzhledem k tomu, že investice do drobného zemědělství byly v posledních třiceti letech v Africe zanedbávány, zatímco se výrazně zvýšila závislost zemí s nízkými příjmy na dovozu potravin, což je učinilo zranitelnými vůči změnám cen na mezinárodních trzích;

C.  vzhledem k tomu, že velká partnerství veřejného a soukromého sektoru s sebou nesou riziko vytváření dominantního postavení velkých zemědělských společností v africkém zemědělství, které vytěsní místní podniky;

D.  vzhledem k tomu, že soukromé investice v rámci Nové aliance pro zabezpečování potravin a výživu v Africe se týkaly více než 8,2 milionu drobných zemědělců a vytvořily více 21 000 pracovních míst, z nichž více než polovina byla pro ženy;

E.  vzhledem k tomu, že potravinová krize v roce 2008 vedla k tomu, že se všeobecně uznává, že je nutné podporovat produkci potravin drobných zemědělců pro domácí trh;

F.  vzhledem k tomu, že zahájení programů strukturálních změn začátkem 80. let 20. století přispělo k rozvoji zemědělství zaměřeného na vývoz, které upřednostňovalo zvyšování produkce tržních plodin pro světové trhy; vzhledem k tomu, že tato volba zvýhodnila velkoplošné, vysoce kapitalizované a mechanizované formy produkce, zatímco drobné zemědělství bylo relativně zanedbáváno;

G.  vzhledem k tomu, že mezinárodní trhy budou v budoucnu méně stabilní; vzhledem k tomu, že země by se neměly vystavovat riziku nadměrné závislosti na dovozu, ale spíše přednostně investovat do domácí produkce potravin, aby se staly odolnými;

H.  vzhledem k tomu, že jádrem Nové aliance musí být rodinná zemědělská hospodářství a drobní zemědělci;

I.  vzhledem k tomu, že zabezpečování potravin v rozvojových zemích závisí do značné míry na udržitelném využívání přírodních zdrojů;

J.  vzhledem k tomu, že tzv. póly růstu mají přilákat mezinárodní investory tím, že zpřístupní půdu velkým soukromým společnostem, a že se tak nesmí dít na úkor rodinných zemědělských hospodářství;

K.  vzhledem k tomu, že Nová aliance nezahrnuje žádný konkrétní ukazatel týkající se hladu a podvýživy;

L.  vzhledem k tomu, že rodinná zemědělská hospodářství a drobní zemědělci prokázali svou schopnost poskytovat rozmanité produkty a zvyšovat udržitelnost produkce potravin využitím postupů ekologického zemědělství;

M.  vzhledem k tomu, že monokultury zvyšují závislost na chemických hnojivech a pesticidech, vedou k rozsáhlé degradaci půd a přispívají ke změně klimatu;

N.  vzhledem k tomu, že nejméně 14 % celkových ročních emisích skleníkových plynů pochází ze zemědělství, a to zejména kvůli používání dusíkatých hnojiv;

O.  vzhledem k tomu, že existují různé formy vlastnictví půdy (zvykové, veřejné a soukromé), ale Nová aliance pro zabezpečování potravin a výživu v otázce vlastnických práv téměř výhradně odkazuje na přidělování vlastnických práv k půdě;

P.  vzhledem k tomu, že v roce 2050 bude žít 70 % obyvatel světa ve velkých městech a že otázka výživy bude stále více vyžadovat reakci jak na globální, tak na místní úrovni;

Q.  vzhledem k tomu, že přidělování vlastnických práv k půdě není jedinou formou ochrany před vyvlastňováním půdy a přesídlováním;

R.  vzhledem k tomu, že otázka pohlaví představuje významný aspekt investování do zemědělství v Africe; vzhledem k tomu, že ženy žijící na venkově byly dlouho diskriminovány, co se týče přístupu k řadě výrobních zdrojů, včetně půdy, úvěrů, vstupních zdrojů a služeb;

S.  vzhledem k tomu, že až do nedávné doby se podpora zemědělství zaměřovala na plodiny na vývoz, které zajišťovali muži, zatímco ženy byly ve značné míře odpovědné za produkci plodin pro obživu rodiny;

T.  vzhledem k tomu, že Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) odhaduje, že na světě došlo ke ztrátě 75 % genetické rozmanitosti rostlin; vzhledem k tomu, že rozsáhlá genetická eroze zvyšuje naši zranitelnost vůči změně klimatu a výskytu nových škůdců a chorob;

U.  vzhledem k tomu, že kontrola, vlastnictví a dostupnost osiv jsou zásadní pro odolnost chudých zemědělců v souvislosti se zabezpečením potravin;

V.  vzhledem k tomu, že by mělo být chráněno právo zemědělců množit, používat, vyměňovat a prodávat své vlastní osivo;

W.  vzhledem k tomu, že překonávání nedostatků v oblasti výživy v Africe je stěžejní pro agendu udržitelného rozvoje; vzhledem k tomu, že špatná výživa se odvíjí od řady vzájemně spjatých procesů, které se týkají zdravotní péče, vzdělání, sanitárních a hygienických podmínek, přístupu ke zdrojům, posílení postavení žen atd.;

X.  vzhledem k tomu, že závazky přijaté v rámci spolupráce s jednotlivými zeměmi týkající se reforem právních předpisů v odvětví osiv mají za cíl posílit práva šlechtitelů na úkor stávajících systémů osiv pěstovaných zemědělskými podniky, na nichž jsou stále ve velké míře závislí nejchudší zemědělci;

Zemědělské investice v Africe a plnění cílů udržitelného rozvoje

1.  upozorňuje, že několik rámců spolupráce s jednotlivými zeměmi se zaměřuje na rozvoj zvláštních hospodářských oblastí s cílem maximalizovat investice prostřednictvím různých iniciativ počínaje silniční či energetickou infrastrukturou až po daňové a celní režimy nebo režimy vlastnictví půdy; rovněž zdůrazňuje, že je nutno zlepšit přístup k vodě a zaměřit se na tento problém, zintenzivnit vzdělávání v oblasti výživy a sdílet strategie osvědčených postupů;

2.  připomíná, že politiky zemědělských investic se spíše zaměřují na rozsáhlé nákupy půdy a na zemědělství zaměřené na vývoz, které obvykle nesouvisí s místními ekonomikami; konstatuje, že rozvoj rozsáhlých zavlažovacích soustav v geografických oblastech, na něž jsou cíleny investice Nové aliance pro zabezpečování potravin a výživu, může snížit dostupnost vody pro jiné uživatele, jako například drobné zemědělce nebo pastevce; zdůrazňuje, že v tomto případě musí být důkladně posouzena a zlepšena schopnost rozsáhlých partnerství veřejného a soukromého sektoru přispívat ke snižování chudoby a k zabezpečování potravin; zdůrazňuje, že politiky zemědělských investic by měly být propojené s místním hospodářstvím a podporovat jeho rozvoj, a to včetně drobných zemědělců a rodinných zemědělských hospodářství; upozorňuje, že v dobrovolných pokynech Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) pro odpovědnou správu půdy se doporučuje zabezpečit přístup k půdě s cílem umožnit rodinám produkovat potraviny pro spotřebu domácnosti a zvýšit příjem domácností; zdůrazňuje, že je třeba, aby rozsáhlé pozemkové investice v Africe vycházely z těchto pokynů a zajišťovaly přístup k půdě drobným zemědělcům a místním komunitám, podporovaly investice do místních malých a středních podniků a zajišťovaly, aby partnerství veřejného a soukromého sektoru přispívala k zabezpečování potravin a ke snižování chudoby a nerovnosti;

3.  vyzdvihuje skutečnost, že proces rozhodování na základě rámce pro spolupráci nezahrnoval všechny zúčastněné strany, ale spíše vyloučil mj. venkovské komunity, zemědělské pracovníky, drobné zemědělce, rybáře a domorodé obyvatelstvo a nezohledňoval jejich právo na účast;

4.  lituje, že v souvislosti se zahájením Nové aliance nebyla dostatečně konzultována africká občanská společnost; zdůrazňuje, že účast skupin trpících nedostatkem potravin na politikách, které je ovlivňují, by se měla stát základem všech politik pro zabezpečování potravin;

5.  připomíná, že se Nová aliance zavázala prosazovat růst podporující začlenění založený na zemědělství, který podporuje drobné zemědělství a pomáhá mírnit chudobu, hlad a podvýživu; zdůrazňuje, že Nová aliance proto musí co nejvíce omezit používání chemických hnojiv a pesticidů vzhledem k jejich zdravotním a environmentálním dopadům na místní komunity, jako jsou ztráta biologické rozmanitosti a eroze půdy;

6.  kritizuje předpoklad, podle kterého podnikové investice do zemědělství automaticky zlepšují zabezpečování potravin a výživu a snižují chudobu;

7.  bere na vědomí zprávu skupiny G20 z roku 2011, v níž se zdůrazňuje, že investice motivované daňovými výhodami mohou fungovat jen krátkodobě; připomíná, že řada průzkumů zabývajících se motivací investorů poukazuje na neutrální nebo negativní dopad zvláštních daňových pobídek na investorská rozhodnutí(46);

8.  konstatuje, že kvůli daňovým pobídkám včetně osvobození od daně z příjmu právnických osob ve zvláštních hospodářských oblastech jsou africké státy připravovány o daňové příjmy, které by se bývaly mohly stát zdrojem klíčových veřejných investic do zemědělství, a zejména do programů zabezpečování potravin a výživy(47);

9.  vyzývá vlády a dárce, aby pozastavili nebo přehodnotili politiky, projekty a poradenství, které přímo podporují či umožňují skupování půdy prostřednictvím velmi nespravedlivých projektů a investic nebo nepřímo podporují zvyšování tlaku na půdu a přírodní zdroje, což může vést k závažnému porušování lidských práv; vyzývá k jejich nahrazení politikami, které chrání a upřednostňují potřeby drobných producentů potravin, zejména žen, a podporují udržitelné využívání půdy;

10.  varuje před opakováním asijského modelu „zelené revoluce“ z 60. let 20. století v Africe a před přehlížením jeho negativních sociálních a environmentálních dopadů; připomíná, že cíle udržitelného rozvoje zahrnují cíl na podporu udržitelného zemědělství, kterého má být dosaženo do roku 2030;

11.  se znepokojením konstatuje, že Nová aliance prosazuje v Malawi rozšíření produkce tabáku, místo aby podporovala alternativní způsoby zajištění živobytí v souladu s povinnostmi plynoucími z Rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku z roku 2005 a se závazky učiněnými v rámci Agendy pro udržitelný rozvoj 2030;

12.  naléhavě žádá členské státy EU, aby usilovaly o přeměnu Nové aliance na skutečný nástroj udržitelného rozvoje a na prostředek na podporu rodinných zemědělských hospodářství a místních ekonomik v subsaharské Africe, a připomíná, že rodinná zemědělská hospodářství a drobní zemědělci produkují přibližně 80 % světových potravin a zajišťují více než 60 % pracovních míst v subsaharské Africe;

13.  se znepokojením konstatuje, že rámce spolupráce s jednotlivými zeměmi pouze částečně odkazují na mezinárodní normy definující odpovědné investice do zemědělství, že neodkazují ani na dobrovolné pokyny FAO na podporu postupného uplatňování práva na přiměřenou výživu v souvislosti s vnitrostátním zabezpečením potravin z roku 2004, ani na žádné povinnosti soukromých investorů dodržovat lidská práva;

14.  vyzývá EU spolu s jejími členskými státy coby největšího dárce rozvojové pomoci na světě, aby:

–  zajistily, aby investoři se sídlem v EU dodržovali práva místních společenství a respektovali potřeby malých zemědělských podniků a aby k tomu vybízeli i další partnery v rámci aliance, aby v rámcích spolupráce dodržovali lidská práva, včetně zachování záruk týkajících se dodržování environmentálních, sociálních, pozemkových, pracovních a lidských práv a nejvyšších norem transparentnosti ohledně jejich investičních plánů;

–  zajistily, aby investoři se sídlem v EU uplatňovali při vypracovávání pracovních smluv politiku sociální odpovědnosti a nezneužívali své ekonomické výhody vůči pracovníkům z místních společenství;

–  podporovaly a chránily místní africké podniky a zainteresované subjekty coby primární aktéry a příjemce pomoci v rámci iniciativ Nové aliance;

–  provedly nedávné rozhodnutí organizace WTO a zrušily dotace na vývoz zemědělských produktů, které poškozují místní trhy a znemožňují zajištění živobytí v rozvojových zemích;

–  odstranily celní bariéry, které africké země odrazují od vytváření přidané hodnoty při výrobě surovin na místní úrovni;

15. vyzývá zúčastněné země, aby:

–  zajistily, aby finanční, daňové a správní reformy nezprošťovaly investory povinnosti přispívat spravedlivým způsobem k daňové základně zúčastněných zemí a aby neposkytovaly nespravedlivé výhody investorům na úkor drobných zemědělců;

–  zajistily, aby si jejich vlády ponechaly právo chránit svůj zemědělský a potravinářský trh prostřednictvím vhodných celních a daňových režimů, které jsou nezbytné zejména za účelem předcházení finančním spekulacím a daňovým únikům;

–  přijaly politiky na podporu odpovědného obchodu a zavázaly se k odstranění celních bariér, které odrazují od regionálního obchodu;

Řádná správa, vlastní a individuální odpovědnost

16.  připomíná závazek smluvních stran Nové aliance týkající se začlenění „dobrovolných pokynů na podporu postupného uplatňování práva na přiměřenou výživu v souvislosti s vnitrostátním zabezpečením potravin“ a žádá smluvní strany Nové aliance, aby se zavázaly k provádění mezinárodních norem definujících odpovědné investice do zemědělství a aby dodržovaly obecné zásady v oblasti podnikání a lidských práv a pokyny OECD týkající se nadnárodních podniků;

17.  trvá na tom, aby Nová aliance posílila řádnou správu přírodních zdrojů a aby přitom zaručila zejména přístup obyvatel k jejich vlastním zdrojům a chránila jejich práva v rámci smluvních práv u transakcí týkajících se přírodních zdrojů;

18.  vyzývá EU, aby spolu s OSN podporovala závazné přijetí Milánské charty a úkolů, jež obsahuje, všemi státy;

19.  připomíná význam, který má pro udržitelné zemědělství regulace vodních zdrojů a boj proti změně klimatu; vyzývá všechny partnery Nové aliance, aby se zaměřili na zlepšení přístupu k vodě a technikám zavlažování a na posílení ochrany životního prostředí a půdy;

20.  vyzývá EU, aby spolu s OSN podporovala přijetí a šíření iniciativy „Milan Urban Food Policy Pact“;

21.  vyzývá zúčastněné země, aby se zavázaly k uplatňování mezinárodních norem, které regulují investice na základě dodržování lidských práv, včetně rámce a pokynů Africké unie pro pozemkovou politiku v Africe a jejích obecných zásad týkajících se rozsáhlých pozemkových investic v Africe;

22.  požaduje, aby byla v plném znění zveřejněna všechna prohlášení o záměru týkající se rámců spolupráce s jednotlivými zeměmi; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby silné institucionální a právní rámce zajistily spravedlivé sdílení rizik a přínosů; zdůrazňuje, že aktivní zapojení občanské společnosti v rámci Nové aliance je za účelem posílení transparentnosti a dosahování jejích cílů zcela zásadní; připomíná, že je nutné podporovat dialog a konzultace se všemi skupinami občanské společnosti;

23.  vyjadřuje politování nad tím, že jediným společným ukazatelem pro deset rámců spolupráce Nové aliance je index podnikání Světové banky;

24.  zdůrazňuje, že soukromé společnosti, které se podílejí na mnohostranných rozvojových iniciativách, by měly nést individuální odpovědnost za své kroky; vyzývá smluvní strany Nové aliance, aby za tímto účelem sestavovaly výroční zprávu o činnostech uskutečňovaných v rámci aliance, přičemž tato zpráva by měla být zveřejňována a dostupná pro místní obyvatele a komunity, a aby zavedly nezávislý mechanismus odpovědnosti, včetně mechanismu umožňujícího místním obyvatelům a komunitám podávat stížnosti; rovněž zdůrazňuje, že investice Nové aliance, které ovlivňují pozemková práva, musí být předmětem nezávislého předběžného hodnocení dopadů a musí být také v souladu s dobrovolnými pokyny Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) pro odpovědnou správu půdy, lesů a rybolovu;

25.  konstatuje, že nadnárodní společnosti působící v rámci Nové aliance upřednostňují velkoplošné smluvní zemědělství, což přináší riziko marginalizace drobných producentů; vyzývá všech deset afrických států zapojených do Nové aliance, aby zajistily, že mají ze smluvní zemědělské činnosti prospěch jak kupující, tak místní dodavatelé; domnívá se, že za tímto účelem je klíčové posílit kromě jiného organizace zemědělců, a zlepšit tak jejich vyjednávací pozici;

26.  zdůrazňuje, že soukromý sektor již nyní vytváří 90 % pracovních míst v partnerských zemích a potenciál pro zapojení soukromého sektoru je nepopiratelný, jelikož soukromé podniky jsou ideálně přizpůsobeny k poskytnutí udržitelné základny pro mobilizaci domácích zdrojů, což představuje základ jakéhokoli programu pomoci; klade důraz na význam transparentního regulačního rámce, který jasně stanovuje práva a povinnosti všech aktérů, včetně práv chudých zemědělců a zranitelných skupin, neboť bez takového rámce nemohou být tato práva úspěšně chráněna;

27.  požaduje, aby byly rámce spolupráce s jednotlivými zeměmi revidovány tak, aby účinně řešily rizika smluvní zemědělské činnosti a sdružujících programů určených pro drobné zemědělce, a to zajištěním spravedlivých smluvních podmínek, včetně cenových ujednání, dodržování práv žen, podpory udržitelného zemědělství a přiměřených mechanismů pro řešení sporů;

Přístup k půdě a jistota držby

28.  varuje, že výhradní zaměření na přidělování vlastnických práv k půdě často vede k nejistotě drobných producentů potravin a původních obyvatel, zejména žen, neboť jejich práva k půdě nejsou právně uznána a tito lidé jsou zranitelní vůči nespravedlivým obchodům s půdou a vyvlastňování bez souhlasu nebo bez spravedlivého odškodnění;

29.  zdůrazňuje, že je nutné, aby drobní producenti potravin byli zastoupeni ve vedoucích pozicích, což umožní jejich vlastním nezávislým organizacím podporovat je v kontrolování jejich půdy, přírodních zdrojů a programů;

30.  se znepokojením konstatuje, že investoři a místní elity obchodující s půdou často označují cílové oblasti jako „pusté“, „ležící ladem“ nebo „málo využívané“, ačkoli jen velmi málo půdy v Africe skutečně leží ladem kromě jiného z důvodu pastevecké činnosti;

31.  zdůrazňuje, že 1,2 miliardy lidí doposud žije bez stálého přístupu k půdě nebo užívají majetek, na který nemají formální nárok, k němuž nemají vlastnické právo, nemají vyměřené hranice svých pozemků ani právní nebo finanční prostředky k přeměně majetku na kapitál;

32.  vítá začlenění dobrovolných pokynů pro odpovědnou správu půdy, rybolovu a lesů z roku 2012 do všech rámců spolupráce s jednotlivými zeměmi; požaduje účinné provádění a systematické posuzování souladu s uvedenými dobrovolnými pokyny a s cíli udržitelného rozvoje v rámci procesu přezkumu rámců spolupráce s jednotlivými zeměmi;

33.  zdůrazňuje, že by Nová aliance měla důsledně bojovat proti záborům půdy, které poškozují lidská práva tím, že místním komunitám berou pozemky, na nichž závisí jejich produkce potravin a výživa jejich rodin; připomíná, že v některých rozvojových zemích vedly zábory půdy k tomu, že dotčení obyvatelé přišli o práci a o živobytí a museli opustit své domovy;

34.  vyzývá zúčastněné země, aby:

–  zajistily participativní a inkluzivní uspořádání, na jehož základě budou upřednostňována práva, potřeby a zájmy těch, kteří jsou legitimními nositeli práv k půdě, zejména drobných vlastníků a malých rodinných zemědělců; zajistily zejména, aby byl od všech společenství žijících na pozemcích, u nichž má dojít k převodu vlastnických nebo uživatelských práv, předem získán dobrovolný a informovaný souhlas;

–  uzákonily závazná vnitrostátní opatření proti vyvlastňování půdy, korupci založené na převádění půdy a využívání půdy pro spekulativní investice;

–  sledovaly systémy přidělování vlastnických práv k půdě a certifikační systémy, aby bylo zajištěno, že tyto systémy budou transparentní a nebudou koncentrovat vlastnictví půdy či připravovat komunity o zdroje, na nichž jsou závislé;

–  zajistily, aby finanční pomoc nebyla využívána na podporu iniciativ, které umožňují firmám vysídlit místní společenství;

–  uznaly veškerá legitimní práva k půdě a zajistily právní jistotu ve vztahu k právům k půdě, včetně neformálních, původních a zvykových práv držby; na základě doporučení dobrovolných pokynů pro odpovědnou správu půdy, rybolovu a lesů prosazovaly nové právní předpisy a účinně prosazovaly již přijaté předpisy, které stanovují účinná ochranná opatření pro velké pozemkové transakce, jako například stropy pro přípustné pozemkové transakce, a zavedly právní úpravu toho, jak by měly vnitrostátní parlamenty schvalovat převody přesahující určitý rozsah;

–  zaručily dodržování zásady svobodného, předchozího a informovaného souhlasu (FPIC) pro všechna společenství postižená zábory půdy a zajistily konzultace, které zaručí rovnou účast všech skupin patřících do místních společenství, zejména těch nejzranitelnějších a nejvíce marginalizovaných;

35.  připomíná rovněž, že práva na užívání odvozená od zvykového práva držby by měla být uznávána a chráněna právním systémem v souladu s ustanoveními a rozhodnutími Africké komise pro lidská práva a práva národů;

36.  žádá, aby byla provedena předběžná studie dopadů Nové aliance týkající se práv k půdě a aby byla aliance podmíněna svobodným, předem daným a informovaným souhlasem dotčených místních obyvatel;

37.  podporuje důsledné a inovativní mechanismy monitorování v rámci Výboru pro celosvětové zajišťování potravin; vyzývá EU, aby si po konzultaci s organizacemi občanské společnosti vybudovala silnou pozici s cílem přispět ke globální monitorovací akci během 43. zasedání Výboru pro celosvětové zajišťování potravin v říjnu 2016 a zajistila komplexní a důkladné posouzení využívání a uplatňování dobrovolných pokynů pro odpovědnou správu půdy;

38.  vyzývá vlády dotčených států, aby zajistily, že podniky budou podrobně analyzovat možné dopady své činnosti na lidská práva (náležitá péče), provádět a zveřejňovat nezávislé předběžné analýzy dopadu na lidská práva, sociální práva a práva v oblasti životního prostředí, a zároveň zdokonalí a zajistí přístup k mechanismům pro podávání stížností týkajících se lidských práv na vnitrostátní úrovni, které by byly nezávislé, transparentní, spolehlivé a odpovědné;

39.  vyzývá smluvní strany Nové aliance, aby zavedly nezávislé mechanismy pro řešení stížností těch komunit, které byly dotčeny vyvlastněním půdy v důsledku rozsáhlých investičních projektů;

40.  připomíná, že boj proti podvýživě vyžaduje úzké propojení zemědělství, potravinářství a veřejného zdraví;

Zabezpečení potravin, výživa a udržitelná rodinná zemědělská hospodářství

41.  připomíná, že je nutné vyvinout veškeré úsilí k dosažení zlepšení výživy, zabezpečení potravin a k boji proti hladu, jak je zakotveno v 2. cíli udržitelného rozvoje; trvá na tom, aby bylo lépe podporováno posilování postavení zemědělských družstev, která jsou klíčová pro rozvoj zemědělství a zabezpečení potravin;

42.  poukazuje na to, že stabilita je vyšší a míra emigrace nižší v oblastech, kde jsou zabezpečeny potraviny na základě zdravé a živé půdy a produktivních zemědělských ekosystémů odolných vůči změně klimatu;

43.  zdůrazňuje, že zásadní význam má vysoce kvalitní a vyvážená výživa, a je přesvědčen, že výživa by měla být ústřední otázkou při (opětovném) budování potravinových systémů;

44.  vyzývá proto, aby se našly způsoby, jak od přílišné závislosti na dovozu potravin přejít k zajištění spolehlivé domácí produkce potravin s upřednostněním místních plodin, které splňují nutriční požadavky; poukazuje na to, že tento přístup je s ohledem na rostoucí proměnlivost klimatu a trhů stále důležitější;

45.  připomíná, že pouhý energetický příjem nemůže být ukazatelem stavu výživy;

46.  zdůrazňuje potřebu strategií, na jejichž základě se omezí na minimum plýtvání potravinami v rámci celého potravinového řetězce;

47.  zdůrazňuje nutnost chránit biologickou rozmanitost; vyzývá členské státy EU, aby investovaly do agroekologických zemědělských postupů v rozvojových zemích v souladu se závěry Mezinárodního panelu pro hodnocení zemědělských technologií a vědy pro rozvoj, doporučeními zvláštního zpravodaje OSN pro právo na potraviny a cíli udržitelného rozvoje;

48.  podporuje rozvoj politik, které jsou prospěšné pro udržitelná rodinná zemědělská hospodářství, a podněcuje vlády k vytvoření příznivého prostředí (napomáhající politiky, vhodné právní předpisy, participativní plánování za účelem politického dialogu, investice) pro rozvoj rodinných zemědělských hospodářství;

49.  vyzývá africké vlády, aby:

–  investovaly do místních potravinových systémů s cílem posílit venkovské ekonomiky, zajistit důstojná pracovní místa, spravedlivé záchranné sociální sítě a pracovní práva, posílit mechanismy demokratického dohledu nad přístupem ke zdrojům, včetně osiva pro zemědělce, a zajistit účinné zapojení drobných producentů do politických procesů a provádění politik; trvá obzvláště na tom, aby Nová aliance podporovala zavádění domácího zpracovatelského průmyslu v zemědělství, zlepšování technik konzervace potravin a posílení vazby mezi zemědělstvím a obchodem s cílem vybudovat místní, celostátní a regionální trhy ve prospěch rodinných zemědělců a poskytovat spotřebitelům kvalitní potraviny za dostupné ceny;

–  vyvarovaly se toho, aby byly systémy produkce potravin příliš závislé na fosilních palivech, s cílem omezit kolísání cen a zmírnit účinky změny klimatu;

–  vybudovaly krátké řetězce dodávek potravin na místní a regionální úrovni a vhodnou skladovací a komunikační infrastrukturu za tímto účelem, jelikož krátké dodavatelské řetězce jsou při potírání hladu a chudoby ve venkovských oblastech nejúčinnější;

–  umožnily africkým zemědělcům přístup k cenově dostupným technologickým řešením vyžadujícím nízké vstupy, na jejichž základě by čelily agronomickým výzvám specifickým pro Afriku;

–  prosazovaly širokou paletu lokálních a, pokud možno, sezónních výživově hodnotných plodin, přednostně pak lokálně adaptovaných či domácích odrůd a druhů, včetně ovoce, zeleniny a ořechů, s cílem zlepšit úroveň výživy na základě soustavného přístupu k pestré, zdravé a cenově dostupné stravě, která bude přiměřená z hlediska kvality, množství a různorodosti, a nikoli jen samotného kalorického příjmu, a která bude odpovídat kulturním hodnotám;

–  zavázaly se k plnému provádění Mezinárodního kodexu uvádění náhražek mateřského mléka na trh a usnesení o výživě kojenců a malých dětí přijatých Světovým zdravotnickým shromážděním (WHA);

–  zřizovaly, propagovaly a podporovaly takové organizace producentů, jako jsou družstva, které posilují vyjednávací pozici drobných zemědělců, a vytvořily tak potřebné podmínky k tomu, aby trhy lépe odměňovaly drobné zemědělce, a umožnily sdílení poznatků a osvědčených postupů mezi nimi;

50.  zdůrazňuje, že Nová aliance musí vést ke zřízení regionálně uzpůsobené zemědělské struktury v primárních a zpracovatelských fázích;

51.  vyzývá africké vlády, aby podporovaly solidaritu mezi generacemi a zároveň uznaly její zásadní úlohu v boji proti chudobě;

52.  zdůrazňuje, že je důležité podporovat programy vzdělávání v oblasti výživy na školách a v místních komunitách;

53.  upozorňuje na skutečnost, že právo na vodu doplňuje právo na potraviny a že rezoluce OSN z roku 2010 dosud nevedla k rozhodným opatřením na zajištění lidského práva na vodu; vyzývá EU, aby přezkoumala návrh Italského výboru pro světovou dohodu o vodě (CICMA) týkající se opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech;

54.  je si vědom zásadního významu, který má přístup k čisté pitné vodě, a dopadu, který na něj může mít zemědělství;

55.  uznává význam, který má přístup k vodě pro zemědělské potřeby, a riziko nadměrného využívání drahocenné vody k zavlažování, a v této souvislosti poukazuje na potřebu omezit nehospodárné zavlažovací praktiky a zdůrazňuje úlohu, kterou mohou hrát agronomické metody uchovávání vody ve zdravé, živé půdě a při ochraňování zdrojů pitné vody před znečištěním;

56.  poukazuje na to, že udržitelnou správou půdy se může ve světě vyprodukovat až o 58 % více potravin(48);

57.  poukazuje na synergii mezi přístupy orientovanými na půdu a na stromy a význam adaptace zemědělských ekosystémů na změnu klimatu; poukazuje zejména na velkou poptávku po palivovém dřevě; upozorňuje především na mnohoúčelové využití stromů, které vážou dusík;

58.  je si vědom specifik zemědělství v tropických a polovyprahlých oblastech, zejména pokud jde o plodiny vyžadující zastínění a ochranu půdy, a domnívá se, že pěstování monokultur, které vyčerpávají zdroje, je zastaralou praxí, přičemž konstatuje, že dárcovské země v rámci Nové aliance od této praxe postupně stále více ustupují;

59.  varuje před nadměrnou závislostí nad nahrazováním produkce potravin produkcí nepotravinových zemědělských komodit, zejména vstupních surovin pro výrobu biopaliv, v iniciativách financovaných Novou aliancí, kdy produkce těchto komodit může mít neblahý vliv na zabezpečení potravin a potravinovou svrchovanost zúčastněných zemí;

60.  upozorňuje, že agronomické postupy podporující přírodní procesy, jako je tvorba ornice, regulace vody, ochrana před škůdci či koloběh živin v rámci uzavřeného cyklu, mohou zajistit dlouhodobou produktivitu a úrodnost s nízkými náklady pro zemědělce i správní subjekty;

61.  poukazuje na to, že chemické přípravky používané v zemědělství mohou být v rozvojových zemích, jako jsou země účastnící se Nové aliance, používány v nadměrném množství nebo nevhodným způsobem;

62.  upozorňuje na to, že tuto situaci ještě zhoršuje negramotnost a nedostatek odpovídajícího zaškolení a že může vést k výskytu výrazně vyššího množství reziduí pesticidů v čerstvém ovoci a zelenině a k otravám a dalším účinkům na zdraví zemědělců a jejich rodin;

Reforma právních předpisů v odvětví osiv

63.  připomíná, že na právech zemědělců volně produkovat, vyměňovat a prodávat osivo závisí živobytí 90 % zemědělců v Africe a že rozmanitost osiva je klíčová pro zvyšování odolnosti zemědělství vůči změně klimatu; zdůrazňuje, že žádosti velkých společností o posílení práv šlechtitelů na základě úmluvy na ochranu nových odrůd rostlin (UPOV) z roku 1991 by neměly vést k zákazu takových neformálních ujednání;

64.  poukazuje na nebezpečí deregulace odvětví osiv v účastnických zemích, které může vést k nadměrné závislosti drobných zemědělců na osivu a přípravcích na ochranu rostlin vyráběných zahraničními společnostmi;

65.  připomíná, že ustanovení Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), která požadují určitou formu ochrany odrůd rostlin, nenutí rozvojové země přijmout režim úmluvy UPOV; zdůrazňuje, že tato ustanovení naopak zemím umožňují vytvářet specifické originální systémy, které budou lépe přizpůsobeny charakteristickým rysům zemědělské produkce každé země a tradičním osivovým systémům zemědělců, přičemž nejméně rozvinuté země, které jsou smluvními stranami Světové obchodní organizace, jsou zproštěny povinnosti dodržovat dotčená ustanovení dohody TRIPS; zdůrazňuje, že originální systémy musejí podporovat cíle a povinnosti stanovené v Úmluvě o biologické rozmanitosti, Nagojském protokolu a Mezinárodní smlouvě o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství a nesmí s nimi být v rozporu;

66.  s politováním konstatuje požadavek velkých společností harmonizovat prostřednictvím regionálních institucí právní předpisy týkající se osiv, které budou založeny na zásadách odlišnosti, uniformity a stability (DUS) v africkém kontextu a které budou bránit rozvoji a růstu osivových systémů zemědělců na národní a regionální úrovni, jelikož v rámci osivových systémů zemědělců nejsou obvykle šlechtěna a uchovávána osiva, která splňují kritéria DUS;

67.  naléhavě žádá členské státy skupiny G7, aby prostřednictví komunitních semenných bank podporovaly osivové systémy řízené zemědělci;

68.  připomíná, že ačkoli komerční odrůdy osiv mohou krátkodobě zlepšit výnosy, tradiční odrůdy zemědělců, krajové odrůdy a související znalosti jsou nejlépe přizpůsobeny specifickému agroekologickému prostředí a změně klimatu; zdůrazňuje, že jejich výkonnost se navíc odvíjí od užívání vstupních zdrojů (hnojiv, pesticidů, hybridních osiv), což pro zemědělce představuje riziko, že uváznou v začarovaném kruhu dluhů;

69.  se znepokojením konstatuje, že zavádění a šíření certifikovaných osiv v Africe zvyšuje závislost drobných zemědělců, zvyšuje pravděpodobnost zadlužení a postupně snižuje rozmanitost osiv;

70.  žádá, aby byly podporovány místní politiky usilující o zaručení důsledného a udržitelného přístupu k rozmanité a výživné stravě v souladu se zásadou vlastní odpovědnosti a subsidiarity;

71.  naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila zohledňování závazků týkajících se práv zemědělců, které EU přijala v rámci Mezinárodní smlouvy o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství, v rámci veškeré technické a finanční pomoci určené na rozvoj politiky v oblasti osiv; žádá, aby EU podpořila režimy práv duševního vlastnictví, které posilují vývoj místně přizpůsobených odrůd osiv a osiv zemědělců pocházejících z minulých sklizní;

72.  naléhavě žádá členské státy skupiny G8, aby nepodporovaly geneticky modifikované plodiny v Africe;

73.  připomíná, že africký vzorový zákon o biologické bezpečnosti stanoví vysokou srovnávací normu biologické bezpečnosti; je přesvědčen, že veškerá pomoc ze strany zahraničních dárců v oblasti rozvoje biologické bezpečnosti na celostátní a regionální úrovni by tomu měla odpovídat;

74.  naléhavě žádá africké země, aby nezaváděly národní nebo regionální režimy biologické bezpečnosti s nižšími standardy biologické bezpečnosti, než jaké jsou stanoveny v Cartagenském protokolu o biologické bezpečnosti;

75.  vyzývá zúčastněné země, aby daly zemědělcům možnost vyhnout se závislosti na vstupech a podporovaly systémy osiv zemědělců s cílem zachovat a zlepšit zemědělskou rozmanitost prostřednictvím udržování místních státem vlastněných semenných bank, výměny a trvalého rozvoje místních odrůd osiv, a konkrétně pak poskytnutím flexibility, pokud jde o katalogy osiv, aby odrůdy používané zemědělci nebyly vylučovány a bylo zaručeno pokračování tradiční produkce;

76.  vyzývá zúčastněné země, aby ochránily a podporovaly přístup k osivu a zemědělským vstupním zdrojům pro drobné zemědělce, marginalizované skupiny a venkovské komunity a jejich výměnu a aby dodržovaly mezinárodní dohody o nemožnosti patentovat životní a biologické procesy, zejména pokud jde o místní druhy a odrůdy;

77.  zdůrazňuje riziko zvýšené marginalizace žen při rozhodování v důsledku rozvoje pěstování určitých komerčních plodin; konstatuje, že zemědělská odborná příprava je často cílena na muže a má tendenci upozaďovat ženy, které jsou tak vyloučeny z nakládání s půdou a plodinami, o něž se tradičně staraly;

Genderová problematika

78.  lituje, že rámce spolupráce s jednotlivými zeměmi do značné míry nevymezují přesné závazky týkající se sestavování rozpočtu z hlediska rovnosti žen a mužů, ani nesledují pokrok pomocí údajů členěných podle pohlaví; zdůrazňuje nutnost přejít od abstraktních a obecných závazků ke konkrétním a přesným závazkům v rámci vnitrostátních akčních plánů pro posílení postavení žen jakožto nositelek práv;

79.  naléhavě vyzývá vlády, aby odstranily veškerou diskriminaci žen, pokud jde o přístup k půdě, k programům mikroúvěrů a ke službám, a aby účinně zapojily ženy do přípravy a provádění politik zemědělského výzkumu a rozvoje;

Financování zemědělských investic v Africe

80.  zdůrazňuje, že je nutné zajistit transparentnost veškerého financování poskytovaného společnostem soukromého sektoru a že takové financování musí být zveřejněno;

81.  vyzývá všechny dárce, aby přizpůsobili oficiální rozvojovou pomoc zásadám účinnosti rozvoje, zaměřili se na výsledky s cílem vymýtit chudobu a prosazovali otevřená partnerství, transparentnost a individuální odpovědnost;

82.  vyzývá dárce, aby směřovali podporu pro rozvoj zemědělství do vnitrostátních rozvojových fondů, které poskytují dotace a půjčky drobným zemědělcům a rodinným zemědělským hospodářstvím;

83.  naléhavě žádá dárce, aby podporovali vzdělávání, odbornou přípravu a technické poradenství pro zemědělce;

84.  vyzývá dárce, aby prosazovali vytváření profesních a hospodářských zemědělských organizací a podporovali zakládání zemědělských družstev, která umožňují poskytovat dostupné prostředky produkce a pomáhají zemědělcům zpracovávat a uvádět na trh jejich produkty způsobem, který chrání ziskovost jejich produkce;

85.  je přesvědčen, že financování, které členské státy skupiny G8 poskytují Nové alianci, je v rozporu s cílem podpory domácích místních podniků, jež nemohou soutěžit s nadnárodními společnostmi, které již těží ze svého dominantního postavení na trhu a často získávají obchodní, celní a daňové úlevy;

86.  připomíná, že cílem rozvojové pomoci je omezit výskyt chudoby a z dlouhodobého hlediska ji zcela vymýtit; je přesvědčen, že oficiální rozvojová pomoc by se měla zaměřit na přímou podporu drobných zemědělských hospodářství;

87.  zdůrazňuje, že je nezbytné kromě podpory soukromých investic oživit i veřejné investice do afrického zemědělství a upřednostňovat inovace do agroekologie, aby bylo udržitelným způsobem zvýšeno zabezpečení potravin a omezena chudoba a hlad, a to za současné ochrany biologické rozmanitosti a respektování znalostí a inovací původních obyvatel;

88.  zdůrazňuje, že členské státy skupiny G7 by měly zaručit africkým zemím právo na ochranu jejich zemědělského odvětví prostřednictvím celních a daňových režimů, které zvýhodňují rodinná zemědělská hospodářství a drobné zemědělce;

89.  vyzývá EU, aby vyřešila výše uvedené nedostatky Nové aliance, aby posílila její transparentnost a zdokonalila její správu a zajistila soudržnost opatření prováděných v jejím rámci s cíli rozvojové politiky;

90.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a smluvním stranám Nové aliance pro zabezpečování potravin a výživu.

(1)

Rezoluce Valného shromáždění A/RES/70/1

(2)

OSN FCCC/CP/2015/L.9/Rev.1

(3)

http://www.nepad.org/system/files/caadp.pdf

(4)

Assembly/AU/Decl.7(II)

(5)

Assembly/AU/Decl.449(XIX)

(6)

Assembly/AU/Decl.1(XXIII)

(7)

http://www.ifad.org/events/g8/statement.pdf

(8)

http://www.uneca.org/publications/framework-and-guidelines-landpolicy-africa

(9)

Assembly/AU/Decl.1(XIII) Rev.1

(10)

http://www.uneca.org/publications/guiding-principles-large-scale-land-based-investments-africa

(11)

http://acbio.org.za/modernising-african-agriculture-who-benefits-civil-society-statement-on-the-g8-agra-and-the-african-unions-caadp/

(12)

https://www.grain.org/bulletin_board/entries/4914-djimini-declaration

(13)

http://www.fao.org/docrep/009/y7937e/y7937e00.htm

(14)

http://www.unep.org/dewa/Assessments/Ecosystems/IAASTD/tabid/105853/Defa

(15)

https://treaties.un.org/pages/ViewDetails.aspx?src=IND&mtdsg_no=IV-4&chapter=4&lang=en

(16)

http://www.un.org/womenwatch/daw/cedaw/

(17)

http://www.achpr.org/instruments/achpr/

(18)

http://www.un.org/esa/socdev/unpfii/documents/DRIPS_en.pdf

(19)

http://www.ohchr.org/EN/Issues/Housing/Pages/ForcedEvictions.aspx

(20)

https://www.unglobalcompact.org/library/2

(21)

http://www.oecd.org/corporate/mne/oecdguidelinesformultinationalenterprises.htm

(22)

http://www.oecd.org/development/effectiveness/busanpartnership.htm

(23)

http://www.fao.org/nr/tenure/voluntary-guidelines/en/

(24)

http://www.upov.int/upovlex/en/conventions/1991/content.html

(25)

http://www.planttreaty.org/

(26)

https://www.cbd.int/

(27)

http://hrst.au.int/en/biosafety/modellaw

(28)

http://apf.francophonie.org/IMG/pdf/2012_07_session_58_Resolution_Regulation_du_foncier.pdf

(29)

http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=uriserv:OJ.C_.2014.064.01.0008.01.ENG -

(30)

COM(2010)0127

(31)

http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/EN/foraff/114357.pdf

(32)

http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_Data/docs/pressdata/EN/foraff/137318.pdf

(33)

SWD(2014)0234

(34)

Přijaté texty, P7_TA(2011)0410.

(35)

Přijaté texty, P7_TA(2013)0578.

(36)

Přijaté texty, P7_TA(2014)0250.

(37)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0073.

(38)

http://viacampesina.org/en/index.php/main-issues-mainmenu-27/agrarian-reform-mainmenu-36/1775-declaration-of-the-global-convergence-of-land-and-water-struggles

(39)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0184.

(40)

http://afsafrica.org/wp-content/uploads/2015/05/AFSA-Demands-to-the-Germany-G7-Presidency-Agenda.pdf

(41)

http://carta.milano.it/wp-content/uploads/2015/04/English_version_Milan_Charter.pdf

(42)

http://www.foodpolicymilano.org/wp-content/uploads/2015/10/Milan-Urban-Food-Policy-Pact-EN.pdf

(43)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0023.

(44)

http://www.europarl.europa.eu/committees/cs/deve/events.html?id=20151201CHE00041

(45)

http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2015/535010/EXPO_STU(2015)535010_EN.pdf

(46)

E. Mwachinga (Globální skupina pro zjednodušení daní, skupina Světové banky), „Výsledky průzkumu motivace investorů provedeného ve Východoafrickém společenství“, studie prezentovaná v Lusace dne 12. února 2013.

(47)

„Podpora rozvoje účinnějších daňových systémů“ – zpráva vypracovaná MMF, OECD a Světovou bankou pro pracovní skupinu skupiny G20, 2011.

(48)

Organizace FAO, globální partnerství v oblasti půdního hospodářství.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Nová aliance pro zabezpečování potravin a výživu v Africe byla zahájena v roce 2012 pod záštitou skupiny G8 jako rozsáhlé partnerství veřejného a soukromého sektoru, jehož cílem je využít soukromých investic do zemědělství v zájmu lepšího zabezpečování potravin a výživy v subsaharské Africe. Aliance zahrnuje členy skupiny G8, Africké unie, Nového partnerství pro rozvoj Afriky a jeho Souhrnného programu rozvoje zemědělství v Africe, vlády Burkiny Faso, Beninu, Pobřeží slonoviny, Etiopie, Ghany, Malawi, Mosambiku, Nigérie, Senegalu a Tanzanie, jakož i místní a zahraniční společnosti. Konkrétním partnerům ze skupiny G7 byla přidělena odpovědnost za koordinaci provádění iniciativy v určité africké zemi. EU je pověřena koordinací pro Pobřeží slonoviny a Malawi.

Každá zúčastněná africká země přijala rámec spolupráce pro jednotlivou zemi, který vymezuje závazky každé ze zapojených zemí. Tyto závazky se týkají legislativních reforem v příslušných afrických zemích, záměrů financování dárců ze zemí G7 a příslibů 180 zapojených společností investovat celkem 8 miliard USD. Z hlediska svého podílu na investicích do zemědělství vystupují do popředí dvě společnosti: švýcarská společnost Syngenta, která dodává osivo, a norská společnost Yara International, která je dodavatelem hnojiv.

Zpravodajka uznává potřebu afrických zemí investovat do zemědělství. Přestože cíl nové aliance pro zabezpečování potravin a výživu je správný, existuje řada nedostatků.

Nová aliance pro zabezpečování potravin a výživu hodlá v Africe zopakovat model asijské „zelené revoluce“ z 60. a 70. let 20. století, který se opírá o monokultury, mechanizaci, biotechnologii, závislost na hnojivech, dlouhé distribuční kanály a produkci plodin na vývoz. Meze tohoto přístupu jsou dobře známy, zejména pak související rizika pro životní prostředí.

Dohodnuté politiky v hostitelských zemích mají navíc zajistit podnikatelsky příznivé prostředí pomocí reforem infrastrukturních, daňových, pozemkových nebo obchodních politik, snadnější přístup k půdě, která „leží ladem“, pro účely dlouhodobého pronájmu a reformy právních předpisů v oblasti osiv za účelem posílení majetkových práv šlechtitelů.

Je pozoruhodné, že při formulování rámců spolupráce pro jednotlivé země nebyli téměř vůbec konzultováni drobní zemědělci, ačkoli právě ti by měli být konečnými příjemci podpory z nové aliance pro zabezpečování potravin a výživu. V důsledku toho se nová aliance pro zabezpečování potravin a výživu stala předmětem velké kritiky ze strany občanské společnosti, veřejných činitelů, jako je například zvláštní zpravodaj OSN pro právo na potraviny, a samotných afrických drobných zemědělců. Varují, že nová aliance pro zabezpečování potravin a výživu znamená riziko snadnějšího zabírání půdy, další marginalizace drobných producentů a žen a současně podpory neudržitelného zemědělství.

EU a členské státy mají zásadní úlohu v transformaci nové aliance pro zabezpečování potravin a výživu na skutečný nástroj podpory rodinných zemědělských hospodářství a místních ekonomik v subsaharské Africe za účelem boje proti chudobě a nedostatku potravin a výživy. Je tudíž mimořádně důležité zajistit řešení následujících výzev:

1.  Řádná správa a vlastní odpovědnost

Velké zahraniční společnosti a dárci potřebují silné správní struktury v příslušných partnerských zemích, aby bylo zajištěno spravedlivé sdílení rizik a přínosů mezi zúčastněnými stranami. Potřebují i přiměřené institucionální a právní rámce pro dostatečnou regulaci partnerství veřejného a soukromého sektoru a předběžné konzultace s velkým počtem zúčastněných subjektů a konečných uživatelů. Hlasy organizací producentů a místních skupin však v nové alianci pro zabezpečování potravin a výživu do značné míry scházejí. Obrovská partnerství veřejného a soukromého sektoru jsou v zemích subsaharské Afriky (kde je správa věcí veřejných často nedostatečná) spojena s riziky a nabízejí příležitosti ke korupci.

Zpravodajka je znepokojena tím, že rámce spolupráce pro jednotlivé země pouze selektivně odkazují na stávající mezinárodní normy týkající se odpovědného investování v zemědělství. Tyto rámce například nezmiňují ani dobrovolné zásady FAO na podporu postupného uplatňování práva na přiměřenou výživu v souvislosti s vnitrostátním zabezpečením potravin z roku 2004, ani povinnosti soukromých investorů v oblasti lidských práv, například obecné zásady v oblasti podnikání a lidských práv nebo pokyny OECD týkající se mezinárodních podniků (2011).

Zpravodajka považuje za nezbytné, aby se zúčastněné země jasně zavázaly k účinnému provádění mezinárodních norem, které regulují investice na základě přístupu opírajícího se o lidská práva, včetně rámce a obecných zásad k pozemkové politice v Africe a obecných zásad rozsáhlých pozemkových investic v Africe, které přijala Africká unie.

2.  Rámec individuální odpovědnosti

Rámce spolupráce pro jednotlivé země nejsou k dispozici v plném rozsahu, což občanské společnosti brání provádět jejich řádné sledování. Zúčastněné země navíc neuplatňují jednotný formát nebo kvalitativní ukazatele, které by umožnily hodnocení projektů.

Zpravodajka požaduje, aby byla v plném rozsahu zveřejňována všechna prohlášení o záměru a aby byly do rámců spolupráce pro jednotlivé země zařazeny důsledné mechanismy sledování a ukazatele výkonnosti. Kromě toho je třeba zavést odvolací mechanismus pro dotčené místní obyvatele a komunity. Místní občanská společnost musí být úzce zapojena do sledování a hodnocení nové aliance pro zabezpečování potravin a výživu.

Smluvní zemědělská činnost je ústředním prvkem začleňování drobných zemědělců do řetězců přidané hodnoty. Rámce spolupráce pro jednotlivé země by však měly být revidovány s cílem zlepšit ustanovení smluv mezi kupujícími a místními dodavateli a zajistit vstřícný právní rámec, například z hlediska cenových ujednání, respektování práv žen, podpory udržitelného zemědělství, zřizování vhodných mechanismů pro řešení sporů a posilování organizací zemědělců, aby se zlepšilo jejich vyjednávací postavení při sjednávání zemědělských smluv.

3.  Podpora udržitelných rodinných zemědělských hospodářství

Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 i Pařížská dohoda o změně klimatu z prosince 2015 zdůrazňují, jak je důležité vyvinout model zemědělství, který zlepšuje odolnost a vytváří udržitelné potravinové systémy. Rodinná zemědělská hospodářství a drobní zemědělci jsou v africkém zemědělství hlavními investory a zajišťují více než 60 % zaměstnanosti v subsaharské Africe(1). Prokázali svou schopnost udržitelně zvyšovat produkci potravin (často pomocí agroekologických postupů), diverzifikovat produkci, přispívat k rozvoji venkova, zvyšovat příjmy, a tudíž pomáhat při snižování chudoby.

Namísto podpory modelu nové aliance pro zabezpečování potravin a výživu, který spočívá v „moderním“ a „podnikatelsky zaměřeném“ zemědělství vycházejícím z velkoplošné průmyslové zemědělské činnosti, vaše zpravodajka v souladu s doporučeními zvláštního zpravodaje OSN pro právo na potraviny a Mezinárodního panelu pro hodnocení zemědělských technologií a vědy pro rozvoj z roku 2009 vyzývá africké vlády, aby investovaly do rodinných zemědělských hospodářství a agroekologie.

4.  Přístup k půdě a jistota držby

V Africe existují různé formy držby půdy (zvyková, veřejná a soukromá), rámce spolupráce s jednotlivými zeměmi však ve věci práv držby pojednávají téměř výhradně o přidělování vlastnických práv k půdě (nebo certifikaci pozemků).

Je prokázáno, že přidělování vlastnických práv k půdě nevede u místních komunit automaticky k jistotě držby. Zrušení systémů zvykové nebo komunitní držby a zaměření na přidělování vlastnických práv k půdě často vede k větší nejistotě ve věci práv k půdě u chudých obyvatel, zejména žen. Práva drobných producentů potravin a původních obyvatel k půdě obvykle nejsou právně uznána, a v důsledku toho jsou tito lidé zranitelní vůči nespravedlivým obchodům s půdou, vyvlastňování bez souhlasu nebo bez spravedlivého odškodnění, zvláště za podmínek špatné správy věcí veřejných a nedokončené pozemkové reformy. Investoři a místní elity obchodující s půdou navíc obvykle označují půdu k prodeji jako „ležící ladem“ nebo „málo využívanou“ a často ignorují nebo zatajují pastevecké činnosti.

Tato rizika dobře dokládá rozvoj tzv. „pólů růstu“ (např. projekt PROSAVANA v Mosambiku), jejichž cílem je přilákat do Afriky mezinárodní investory tím, že bude půda dána k dispozici velkým soukromým společnostem na úkor rodinných zemědělských hospodářství, často ve velmi úrodných oblastech.

Zpravodajka proto naléhavě žádá zúčastněné africké země, aby dodržovaly tradiční práva komunit k půdě a plně prováděly dobrovolné pokyny pro odpovědnou správu půdy, rybolovu a lesů z roku 2012. Investice prováděné v rámci nové aliance pro zabezpečování potravin a výživu by měly podléhat předběžným studiím dopadů z hlediska práv k půdě a měly by být předmětem svobodných, předběžných a informovaných konzultací s místními komunitami.

5.  Právní předpisy týkající se krmiv

Na právech zemědělců produkovat, vyměňovat a prodávat osivo závisí živobytí až 90 % zemědělců na africkém kontinentu(2). Zpravodajka je znepokojena požadavkem velkých společností na posílení práv šlechtitelů harmonizací afrických právních předpisů týkajících se osiv, v souladu s úmluvou na ochranu nových odrůd rostlin z roku 1991, která většinu takových neformálních postupů zakazuje. Mohlo by to ohrozit rozmanitost, která je nezbytná pro přizpůsobování se změně klimatu a zabezpečení potravin. Kromě toho patenty související se zvýšeným prodejem certifikovaných osiv v Africe zvyšují závislost drobných zemědělců a pravděpodobnost jejich zadlužení.

Vzhledem k tomu, že kontrola, vlastnictví a dostupnost osiva mají zásadní význam pro zabezpečení potravin a odolnost chudých zemědělců, zpravodajka se domnívá, že dárci by měli podporovat osivové systémy zemědělců a umožnit tak jistou míru nezávislosti na komerčním sektoru osiv, také s ohledem na to, že větší rozmanitost osiv zajišťuje vhodnost osiva pro místní agroekologické podmínky.

6.  Problematika rovnosti žen a mužů

Až do nedávné doby se podpora poskytovaná zemědělství často soustřeďovala na plodiny na vývoz, které zajišťovali muži, a na ženách do značné míry zůstávala produkce plodin pro obživu rodiny.

Zpráva o pokroku nové aliance pro zabezpečování potravin a výživu z roku 2014 poukazuje na to, že jen 21 % drobných zemědělců, kteří se podílejí na projektech nové aliance, jsou ženy. Ty však představují až 50 % rodinných zemědělských hospodářství v subsaharské Africe(3). Tím, že věnuje malou pozornost genderové problematice, přispívá nová aliance pro zabezpečování potravin a výživu ke zvyšování nerovnosti a další marginalizaci afrických žen.

Genderový dopad nové aliance pro zabezpečování potravin a výživu by měly měřit zvláštní ukazatele. Podobně by mělo být upřednostněno odstraňování veškeré diskriminace žen v oblasti přístupu k půdě, zlepšování přístupu žen k programům mikroúvěrů a službám a účinné zapojování žen do přípravy a provádění politik zemědělského výzkumu a rozvoje.

7.  Financování zemědělských investic v Africe

Zpravodajka má velké výhrady k podpoře zemědělských investic v Africe prostřednictvím rozsáhlých partnerství veřejného a soukromého sektoru, jakým je nová aliance pro zabezpečování potravin a výživu.

Hlavními aktéry nové aliance pro zabezpečování potravin a výživu jsou nadnárodní společnosti, které již těží ze svého dominantního postavení na trhu a v hostitelských zemích často získávají obchodní, celní a daňové úlevy. Plánované investice vycházejí z předpokladu, že drobné zemědělce lze „pozvednout“ z chudoby tím, že se začlení do řetězců přidané hodnoty v potravinářském průmyslu. Ve skutečnosti není naprostá většina producentů dostatečně blízko trhu, nemají kapacitu nutnou k produkci požadovaných objemů a technické znalosti potřebné ke splnění náročných požadavků z hlediska řízení produkce, účetnictví, sanitárních opatření a investic. Kromě toho existují obrovské asymetrie moci mezi nadnárodními společnostmi v oboru zemědělské produkce, regionálními a vnitrostátními subjekty a malými firmami v afrických zemích.

Rozvojová pomoc by měla sloužit cíli snižování chudoby a nikoli zájmům obchodní politiky EU. Zpravodajka je přesvědčena, že EU by neměla využívat oficiální rozvojovou pomoc k podpoře nadnárodních společností působících jako monopoly nebo kartely, které přispívají k narušení místního soukromého sektoru a tím ohrožují rodinná zemědělská hospodářství a drobné zemědělce.

***

Závěrem: Zpravodajka významně zpochybňuje schopnost velkých partnerství veřejného a soukromého sektoru, jakým je nová aliance pro zabezpečování potravin a výživu, přispět ke snižování chudoby a zabezpečení potravin, neboť hrozí riziko, že břemeno souvisejících sociálních a environmentálních rizik ponesou ty nejchudší komunity. Vzhledem ke stávajícím nedostatkům je zpravodajka přesvědčena, že EU a její členské státy by měly ukončit svou stávající podporu nové alianci pro zabezpečování potravin a výživu. Namísto toho by měli dárci i vlády investovat do modelu zemědělství, který je udržitelný, podporuje drobné zemědělce a ženy a otevírá potenciál domácích a regionálních trhů ve prospěch rodinných zemědělských hospodářství a nabízí spotřebitelům kvalitní potraviny za dostupné ceny.

(1)

Statistická ročenka FAO 2012, s. 18.

(2)

Olivier De Schutter (2009): ‘, s. 23.

(3)

Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) (2011): The State of Food and Agriculture. Women in Agriculture. Closing the gender gap for development (Stav v oblasti potravin a zemědělství. Ženy v zemědělství. Odstraňování genderových rozdílů pro rozvoj).


STANOVISKO Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (18.3.2016)

pro Výbor pro rozvoj

o nové alianci pro zabezpečování potravin a výživu

(2015/2277(INI))

Navrhovatelka: Molly Scott Cato,

NÁVRHY

Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova vyzývá Výbor pro rozvoj jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

Obecný přístup

1.  poukazuje na to, že vlády skupiny G8 se ve společném prohlášení z Aquily o potravinové bezpečnosti z roku 2009 zavázaly, že budou podporovat strategie jednotlivých zemí pro zvýšení produkce potravin, a zároveň tedy rozšíří přístup k potravinám, přičemž budou zvláštní pozornost věnovat posílení postavení drobných zemědělců a zemědělkyň a zlepšení jejich přístupu k půdě a finančním službám, a to i pokud jde o mikrofinancování a trhy.

2.  poukazuje na to, že rámec politiky EU pro pomoc rozvojovým zemím při řešení problémů při zabezpečování potravin(1) zdůrazňuje, že EU a členské státy se musí v zájmu lepší dostupnosti potravin v nejméně rozvinutých zemích soustředit na produkci potravin v malém měřítku, což bude mít mnohonásobné účinky ve zvýšení příjmů a odolnosti producentů, lepší dostupnosti potravin pro širokou veřejnost, zvýšení kvality životního prostředí a podpory malých a středních podniků a rozvoje venkova na základě zpracovatelských činností.;

3.  uznává, že pokud jde o politiku zabezpečování potravin v rozvojových zemích, důraz se již neklade na pouhé zvyšování produkce zemědělských komodit, ale na umožnění zemím, aby si zajistily dostatek potravin, a na zlepšení jejich celkové potravinové svrchovanosti, která je chápána jako právo obyvatel rozhodovat o své vlastní potravinové a zemědělské produkci;

4.  vyzývá proto, aby se našly způsoby, jak od přílišné závislosti na dovozu potravin přejít k zajištění spolehlivé domácí produkce potravin s upřednostněním místních plodin, které splňují nutriční požadavky; poukazuje na to, že tento přístup je s ohledem na rostoucí proměnlivost klimatu a trhů stále důležitější;

5.  domnívá se, že tato soběstačnost zaměřená na místní domácí produkci potravin a na kratší regionální potravinové řetězce by přispěla ke snížení hladu místního obyvatelstva, zajištění jeho rovného přístupu k potravinám, lepších životních podmínek a dlouhodobé potravinové bezpečnosti; zdůrazňuje, že jelikož nespravedlivé dohody o volném obchodu mohou narušit schopnost těchto zemí zajistit si dostatek potravin a mohou vyloučit zemědělce z některých trhů, mělo by se o vývozu uvažovat, pouze pokud bude dosaženo těchto základních cílů v oblasti zabezpečení potravin;

6.  podporuje „středně a dlouhodobé programy v oblasti udržitelného zemědělství, potravinové bezpečnosti, výživy a rozvoje venkova s cílem odstranit hlavní příčiny hladu a chudoby, a to mimo jiné prostřednictvím postupného uplatňování práva na přiměřenou výživu“ a zajišťováním přístupu k čisté vodě se zapojením komunit do aktivit zemědělského rozvoje (zemědělství, zpracovatelství a prodej), zejména „budováním kapacit se zaměřením na politiku integrovaných opatření, instituce a obyvatele, se zvláštním důrazem na drobné zemědělce a ženy v zemědělství“(2), posilování jejich postavení a prosazování jejich práva na důstojnou práci;

7.  poukazuje na to, že stabilita je vyšší a míra emigrace nižší v oblastech, kde jsou zabezpečeny potraviny na základě zdravé a živé půdy a produktivních zemědělských ekosystémů odolných vůči změně klimatu;

Drobné zemědělství

8.  poukazuje na to, že drobné zemědělství hrálo historicky vždy zásadní úlohu při iniciování procesu ekonomického a sociálního rozvoje zemí tím, že zajišťovalo dodávky potravin pro celé populace, přičemž zároveň snižovalo potřebu vynakládat zdroje z devizových rezerv na dovoz potravin a poskytovalo pracovní místa;

9.  zdůrazňuje, že drobní zemědělci, kteří produkují asi 70 % potravin spotřebovaných v Africe, hrají zásadní úlohu pro obživu místních komunit a jsou nenahraditelní pro inkluzivní rozvoj zemědělství;

10.  zdůrazňuje proto, že Nová aliance pro zabezpečování potravin a výživu v Africe musí přinést prospěch především drobným zemědělcům a malým rodinným podnikům, tak aby si mohli zabezpečit místo a posílit svou úlohu v řetězci potravinových dodávek;

11.  poznamenává, že soukromé zahraniční investice a obchodní liberální politiky mohou významně ovlivňovat zemědělská odvětví rozvojových zemí;

Zabírání půdy, přístup k půdě a její koncentrace

12.  poukazuje na nebezpečí přílišné deregulace v oblasti vlastnictví půdy; zdůrazňuje v této souvislosti, že živobytí, přístup k zemědělské půdě a používání tradičních zemědělských metod ze strany drobných zemědělců jsou ve vážném ohrožení;

13.  odsuzuje rozsáhlé koncentrování půdy, a to včetně jejího zabírání, kterého se dopouštějí zahraniční investoři na úkor místních drobných zemědělců, což má vážné důsledky pro zemědělskou produkci, žene ceny potravin nahoru a přispívá k nedostatečnému potravinovému zabezpečení obyvatel na místní, regionální i celostátní úrovni a k jejich chudobě;

Změna zemědělského modelu

14.  je si vědom významu, který má přístup k vodě pro zemědělské potřeby, a rizik nadměrného využívání drahocenné vody k zavlažování, a v této souvislosti poukazuje na potřebu omezit nehospodárné zavlažovací praktiky a zdůrazňuje úlohu, kterou mohou hrát agronomické metody uchovávání vody ve zdravé, živé půdě a při ochraňování zdrojů pitné vody před znečištěním;

15.  je si vědom specifik zemědělství v tropických a polovyprahlých oblastech, zejména pokud jde o plodiny vyžadující zastínění a ochranu půdy, a domnívá se, že pěstování monokultur, které vyčerpávají zdroje, je zastaralou praxí, od které dárcovské země v rámci nové aliance postupně stále více ustupují;

16.  poukazuje na to, že je nutné přejít na udržitelné, diverzifikované zemědělství, které bude méně závislé na vstupu, nepovede k takové degradaci půdy a bude více odolné vůči negativním důsledkům změny klimatu;

17.  zdůrazňuje, že nová aliance musí vést ke zřízení regionálně uzpůsobené zemědělské struktury v primárních a zpracovatelských fázích;

18.  varuje před nadměrnou závislostí na produkci nepotravinových zemědělských komodit, zejména vstupních surovin pro výrobu biopaliv, na úkor potravin v iniciativách financovaných novou aliancí, kdy produkce těchto komodit může mít neblahý vliv na zabezpečení potravin a potravinovou svrchovanost účastnických zemí;

19.  vyzývá k zohlednění místních poznatků a místních odrůd při vypracovávání strategií a akčních plánů a k uplatňování přirozených metod výroby osiva a rozmnožovacího materiálu v konzultaci s místními komunitami;

Agroekologie a agrolesnictví

20.  upozorňuje na významný potenciál přístupů založených na efektivním využívání zdrojů a dlouhodobém ekologickém zemědělství, které staví na velké druhové rozmanitosti a přítomnosti prospěšných druhů, rozložení rizik a recyklaci odpadu;

21.  upozorňuje, že takové agronomické postupy, podpora přírodních procesů, jako je tvorba ornice, regulace vody, ochrana před škůdci či koloběh živin v rámci uzavřeného cyklu, mohou zajistit dlouhodobou produktivitu a úrodnost s nízkými náklady pro zemědělce i správní subjekty;

22.  poukazuje na to, že udržitelnou správou půdy se může ve světě vyprodukovat až o 58 % více potravin(3).

23.  prosazuje agroekologická řešení, zejména ta, která se zaměřují na půdu, jako je permakultura, agrolesnictví, rotace plodin a smíšené pěstování plodin, zejména luskovin, podsev, kompostování a mulčování, jež umožní zvýšit výnosy z ekosystémových funkcí a zvýšit tak i produktivitu a úrodnost z dlouhodobého hlediska za použití přirozených procesů;

24.  poukazuje na synergii mezi přístupy orientovanými na půdu a stromy a adaptací zemědělských ekosystémů na změnu klimatu; poukazuje zejména na velkou poptávku po palivovém dřevě; upozorňuje především na mnohoúčelové využití stromů, které vážou dusík;

25.  poukazuje na to, že chemické přípravky používané v zemědělství mohou být v rozvojových zemích, jako jsou země účastnící se programu nové aliance, používány v nadměrném množství nebo nevhodným způsobem;

26.  upozorňuje na to, že tuto situaci ještě zhoršuje negramotnost a nedostatek odpovídajícího zaškolení a že může vést k výskytu výrazně vyššího množství reziduí pesticidů v čerstvém ovoci a zelenině a k otravám a dalším účinkům na zdraví zemědělců a jejich rodin;

Přístup k výživově hodnotným potravinám a k vodě

27.  zdůrazňuje, že zásadní význam má kvalitní a vyvážená výživa, a je přesvědčen, že výživa by měla být ústřední otázkou při (opětovném) budování potravinových systémů;

28.  připomíná, že pouhý energetický příjem nemůže být ukazatelem stavu výživy;

29.  zdůrazňuje, že miliony lidí v Africe, zejména dětí, trpí hladem a podvýživou, které jsou na tomto kontinentě nejčastějšími příčinami lidské úmrtnosti, a že kromě zabírání půdy a změny klimatu je hlad jedním z hlavních důvodů, proč lidé opouštějí své domovy;

30.  je si vědom zásadního významu, který má přístup k čisté pitné vodě, a dopadu, který na něj může mít zemědělství;

31.  vyzývá k vypracování lokálně uzpůsobených zemědělských a potravinových politik, které budou vyhovovat zájmům celé společnosti, s cílem vykořenit hlad a podvýživu;

32.  zdůrazňuje potřebu strategií, na jejichž základě se omezí na minimum plýtvání potravinami v rámci celého potravinového řetězce;

Kritické poznámky

33.  vítá závazek nové aliance pro zabezpečování potravin a výživu, je však znepokojen tím, že využívané prostředky jsou založeny na zastaralých modelech zemědělského rozvoje a na nespravedlivé nerovnováze sil;

34.  je znepokojen tím, že nová aliance možná nepřinese užitek drobným rodinným zemědělcům, jak se původně zamýšlelo, ale prohloubí jejich závislost na nákladném vstupním materiálu zvenčí;

35.  poukazuje na nebezpečí deregulace odvětví osiv v účastnických zemích, které může vést k nadměrné závislosti drobných zemědělců na osivu a přípravcích na ochranu rostlin vyráběných zahraničními společnostmi;

36.  vyzdvihuje skutečnost, že proces rozhodování na základě rámce pro spolupráci nezahrnoval všechny zúčastněné strany, ale spíše vyloučil mj. venkovské komunity, zemědělské pracovníky, drobné zemědělce, rybáře a domorodé obyvatelstvo a nezohledňoval jejich právo na účast;

37.  trvá na tom, že africké státy by měly být v rámci této aliance považovány za partnery, a nikoli pouze za poskytovatele služeb, kteří snižují riziko a nejistotu pro soukromé investory;

38.  poukazuje na zprávu skupiny G20 z roku 2011, v níž se zdůrazňuje, že investice motivované daňovými výhodami mohou fungovat jen krátkodobě; připomíná, že řada průzkumů zabývajících se motivací investorů poukazuje na neutrální nebo negativní dopad zvláštních daňových pobídek na investorská rozhodnutí(4);

39.  poukazuje na to, že kvůli daňovým pobídkám včetně osvobození od daně z příjmu právnických osob ve zvláštních hospodářských oblastech jsou africké státy připravovány o daňové příjmy, které by se bývaly mohly stát zdrojem klíčových veřejných investic do zemědělství, a zejména do programů zabezpečování potravin a výživy(5);

40.  vyjadřuje politování nad tím, že jediným společným ukazatelem pro deset rámců spolupráce nové aliance je index podnikání Světové banky;

Požadavky vůči zúčastněným zemím

41.  vyzývá zúčastněné země, aby:

–  prováděly dobrovolné pokyny Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) z roku 2004 pro podporu progresivního uplatňování práva na přiměřenou výživu v kontextu zajištění potravin uvnitř jednotlivých států a zásady FAO z roku 2014 pro odpovědné investování do zemědělských a potravinových systémů a zajistily soulad s obecnými zásadami OSN v oblasti podnikání a lidských práv;

–  zajistily, aby se posouzení činností nové aliance netýkalo pouze kvality investic, ale aby rovněž zohledňovalo kvalitu rozvojového dopadu mj. s ohledem na cíle v oblasti práv žen a využívání programu ze strany drobných zemědělců, vyvážené a zdravé výživy a stability v zásobování potravinami;

–  vypracovávaly v rámci zpráv o pokroku jednotlivých zemí roční hodnocení provádění rámce pro spolupráci s jednotlivými zeměmi s cílem prověřit, zda byly splněny závazky, a rovněž aby výsledky tohoto hodnocení zveřejňovaly;

–  zajistily, aby byla při přidělování vlastnických práv k půdě dodržována lidská práva na základě přijetí a důsledného dodržování dobrovolných pokynů Organizace OSN pro výživu a zemědělství z roku 2012 pro odpovědnou správu půdy, lesů a rybolovu v souvislosti se zajišťováním potravin v jednotlivých zemích;

–  zajistily participativní a inkluzivní uspořádání, na jehož základě bude přikládán hlavní význam právům, potřebám a zájmům těch, kteří jsou legitimními nositeli práv k půdě, zejména drobných vlastníků a malých rodinných zemědělských subjektů; zajistily zejména, aby byl od všech společenství žijících na pozemcích, u nichž má dojít k převodu vlastnických nebo uživatelských práv, předem získán nevynucený, informovaný souhlas;

–  přezkoumaly veřejné politiky a projekty s cílem eliminovat veškeré pobídky k zabírání půdy a jejímu neproduktivnímu vlastnictví;

–  uzákonily závazná vnitrostátní opatření proti vyvlastňování půdy, korupci založené na převádění půdy a využívání půdy pro spekulativní investice;

–  sledovaly systémy přidělování vlastnických práv k půdě a certifikační systémy, aby bylo zajištěno, že tyto systémy budou transparentní a nebudou koncentrovat vlastnictví půdy či připravovat komunity o zdroje, na nichž jsou závislé;

–  zajistily, aby finanční pomoc nebyla využívána na podporu iniciativ, které umožňují firmám vysídlit místní společenství;

–  využívaly participativní procesy při utváření vzorového systému smluvního zemědělství zaměřeného na potřeby místních komunit;

–  zřizovaly, propagovaly a podporovaly takové organizace producentů, jako jsou družstva, které posilují vyjednávací pozici drobných zemědělců, a vytvořily tak potřebné podmínky k tomu, aby trhy lépe odměňovaly drobné zemědělce, a umožnily sdílení poznatků a osvědčených postupů mezi nimi;

–  navázaly spolupráci s místními zemědělci a společenstvími, místními orgány a organizacemi občanské společnosti s cílem řešit nedostatek potravin a zlepšit jejich živobytí, aby konzultovaly s domácími zainteresovanými stranami a zajistily, že místní aktéři budou do provádění programu plně zapojeni;

–  zintenzívnily vytváření mnohostranných platforem (v jejichž rámci se setkají organizace drobných zemědělců, dotčené komunity a zástupci organizované občanské společnosti);

–  zajistily, že drobní zemědělci, především ženy, budou mít jasně definovaná práva přístupu k půdě a vodě a že budou mít z rozvoje plný prospěch; řádně konzultovaly s pastevci, budou-li uvažovat o investicích financovaných novou aliancí, s cílem zabránit konfliktům souvisejícím s půdou a optimalizovat využívání obecní půdy; zakládaly veškerá opatření na zájmech a potenciálu domácích drobných zemědělců;

–  zajistily odpovídající míru veřejných investic k zajištění dlouhodobých, udržitelných a inkluzivních řešení;

–  daly zemědělcům možnost vyhnout se závislosti na vstupech a podporovaly systémy osiv zemědělců s cílem zachovat a zlepšit zemědělskou rozmanitost prostřednictvím udržování místních státem vlastněných semenných bank, výměny a trvalého rozvoje místních odrůd osiv, a konkrétně pak poskytnutím flexibility, pokud jde o katalogy osiv, aby odrůdy používané zemědělci nebyly vylučovány a bylo zaručeno pokračování tradiční produkce;

–  zabezpečily a prosazovaly přístup drobných zemědělců a marginalizovaných skupin a venkovských komunit k osivům a zemědělským vstupům a jejich výměnu; dodržovaly mezinárodní dohody o nemožnosti patentovat životní a biologické procesy, zejména pokud jde o místní druhy a odrůdy;

–  vyvarovaly se toho, aby byly systémy produkce potravin příliš závislé na fosilních palivech, s cílem omezit kolísání cen a zmírnit účinky změny klimatu;

–  vybudovaly krátké řetězce dodávek potravin na místní a regionální úrovni a vhodnou skladovací a komunikační infrastrukturu za tímto účelem, jelikož krátké dodavatelské řetězce jsou při potírání hladu a chudoby ve venkovských oblastech nejúčinnější;

–  vypracovaly politiky na podporu udržitelného zemědělství, a to i na základě prosazování diverzifikovanějších zemědělských systémů řízené podle zásad agroekologie, včetně zásad agrolesnictví a integrované ochrany rostlin proti škůdcům;

–  umožnily africkým zemědělcům přístup k cenově dostupným technologickými řešení vyžadujícím nízké vstupy, na jejichž základě by čelily agronomickým výzvám specifickým pro Afriku;

–  zajistily, aby nová aliance měla širší záběr v poskytování pomoci a aby se její kýžené cíle se prováděly v širší míře, a to na základě investic do vzdělávání a odborné přípravy a služeb v oblasti zemědělství s vyžitím participativních řešení orientovaných na komunitu, která budou zahrnovat záležitosti výživy, pozemkového vlastnictví, práv, agrolesnictví a udržitelného zemědělství s nízkými vstupy, včetně udržitelných tradičních technik;

–  prosazovaly širokou paletu lokálních a, pokud možno, sezónních výživově hodnotných plodin, přednostně pak lokálně adaptovaných či domácích odrůd a druhů, včetně ovoce, zeleniny a ořechů, s cílem zlepšit úroveň výživy na základě soustavného přístupu k pestré, zdravé a cenově dostupné stravě, která bude přiměřená z hlediska kvality, množství a různorodosti, a nikoli jen samotného kalorického příjmu, a která bude odpovídat kulturním hodnotám;

–  zajistily, aby se strategie nezakládaly pouze na produkci většího množství potravin, tj. zejména na produkci velkého objemu plodin, které mají pouze vysoký obsah kalorií a jejichž převaha může vést k nedostatku živin v důsledku stravy;

–  zabraňovaly opatřením, která by zamezovala přístup k přiměřené výživě a vhodným potravinám, zejména opatřením, jež by obyvatelstvu bránila v přístupu ke zdrojům a vstupním surovinám, které zaručují jejich přežití, a jež by jim zabraňovala v jejich využívání;

–  zajistily, aby výživa byla součástí základních veřejných služeb (včetně zdravotnictví, dodávek vody a hygieny);

–  zavázaly se k plnému provádění Mezinárodního kodexu uvádění náhražek mateřského mléka na trh a usnesení o výživě kojenců a malých dětí přijatá Světovým zdravotnickým shromážděním (WHA);

–  utvářely politiky, které posílí postavení žen ve venkovských oblastech a zajistí jejich emancipaci, zejména při zohlednění jejich omezení z hlediska času a mobility;

–  zajistily, že ženy budou mít rovná práva a budou zastávat stejné společenské a rozhodovací role se zvláštním ohledem na přístup k půdě, financování a zdroje;

–  zajistily, aby ženy měly z přeměny zemědělství prospěch, tím, že se bude bojovat proti diskriminačním zvyklostem a odstraní se diskriminační ustanovení, jež brání přístupu ke zdrojům;

–  začlenily do rámců spolupráce s jednotlivými zeměmi specifické cíle týkající se posílení postavení žen a harmonogram pro jejich dosažení; rozpočty projektů sestavovaly způsobem, který je citlivý k genderovým záležitostem, a prováděly průběžná hodnocení za použití údajů rozčleněných podle pohlaví;

–  začlenily hledisko rovnosti žen a mužů do oficiálních statistik a ukazatelů politik rozvoje venkova, a identifikovaly tak osvědčené postupy a lépe orientovaly své strategie;

–  vytvořily systémy, které zajistí transparentnost a odpovědnost v rámci všech iniciativ;

–  zajistily, že nezávislé orgány provedou posouzení, včetně posouzení dopadu, u všech projektů, a to za použití široké škály ukazatelů pro měření dopadu na zabezpečování potravin, výživu a chudobu, na jejichž základě bude možno komplexně posoudit pokrok, kterého v kontextu nové aliance každá země dosáhla;

–  zajistily, aby finanční, daňové a správní reformy nezprošťovaly investory povinnosti přispívat spravedlivým způsobem k daňové základně zúčastněných zemí nebo aby neposkytovaly nespravedlivé výhody investorům na úkor drobných zemědělců;

–  zajistily, aby si jejich vlády ponechaly právo chránit svůj zemědělský a potravinářský trh prostřednictvím vhodných celních a daňových režimů, které jsou nezbytné zejména za účelem předcházení finančním spekulacím a daňovým únikům;

–  uplatňovaly dobrovolné pokyny Organizace OSN pro výživu a zemědělství z roku 2012 pro odpovědnou správu půdy, lesů a rybolovu prostřednictvím participativních a inkluzivních opatření, jež kladou důraz na práva a potřeby těch, kteří jsou legitimními nositeli práv k půdě;

–  přezkoumaly veřejné politiky a projekty s cílem eliminovat veškeré pobídky k zabírání půdy;

–  přijaly politiky na podporu odpovědného obchodu a zavázaly se k odstranění celních bariér, které odrazují od regionálního obchodu;

Požadavky vůči EU a členským státům

42.  žádá EU a její členské státy, jakožto největší dárce rozvojové pomoci na světě, aby:

–  další poskytování podpory pro novou alianci a intenzivní spolupráci podmiňovaly splněním výše uvedených požadavků;

–  učinily podniky odpovědnými za dodržování lidských práv, práv k půdě a sociálních, environmentálních a pracovněprávních norem, a zejména aby zajistily, že členské státy budou plnit své extrateritoriální povinnosti tím, že zajistí, aby jejich politiky nevedly k porušování lidských práv v jiných zemích a aby nestátní aktéři nebránili požívání těchto práv;

–  zajistily, aby investoři se sídlem v EU dodržovali práva místních společenství a respektovali potřeby malý zemědělských subjektů, a zároveň aby k témuž vybízely další partnery v rámci aliance, aby tito investoři jednali na základě lidských práv v mezích ujednání o spolupráci, a to i pokud jde o zachování záruk dodržování environmentálních, sociálních, pozemkových, pracovních a lidských práv a nejvyšších norem transparentnosti svých investičních plánů;

–  zajistily, aby investoři se sídlem v EU uplatňovali při sepisování pracovních smluv politiku sociální odpovědnosti a nezneužívali své ekonomické výhody vůči pracovníkům z místních společenství;

–  podněcovaly zúčastněné země k tomu, aby demokratickými prostředky prováděly své vlastní zemědělské a potravinářské politiky, priority a strategie, jež jsou součástí udržitelného modelu zemědělství;

–  uznaly skutečnost, že je nutné, aby zúčastněné země byly schopny zabezpečovat si dodávky potravin, a hájily jejich právo na to, aby byly v co největší míře soběstačné;

–  podporovaly a chránily místní africké podniky a zainteresované subjekty coby primární aktéry a příjemce pomoci v rámci iniciativ nové aliance;

–  provedly v praxi nedávné rozhodnutí organizace WTO, a zrušily tudíž dotace na vývoz zemědělských produktů, které poškozují místní trhy a znemožňují zajištění živobytí v rozvojových zemích;

–  odstranily celní bariéry, které africké země odrazují od vytváření přidané hodnoty při výrobě surovin na místní úrovni;

–  zajistily účinné programy EU s důrazem na větší množství projektů menšího rozsahu prováděných na místní a regionální úrovni;

–  vycházely z toho, že životem pulzující, zdravé venkovské komunity a hospodářství a plodné, produktivní a odolné systémy zemědělství mohou udržet obyvatele ve venkovských oblastech, a napomoci tak ke zvýšení globální stability a nepřispívat k masové migraci;

43.  vyzývá zúčastněné vlády a investory, aby zahájili dialog s občanskou společností, místními komunitami a dalšími institucemi o nové alianci, aby zajistili, že uzavřené dohody budou transparentním způsobem zpřístupněny veřejnosti a že příslušné organizace občanské společnosti budou zastoupeny v rozhodovacích orgánech nové aliance.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

15.3.2016

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

35

3

5

Členové přítomní při konečném hlasování

John Stuart Agnew, Clara Eugenia Aguilera García, Eric Andrieu, Paul Brannen, Daniel Buda, Nicola Caputo, Matt Carthy, Michel Dantin, Paolo De Castro, Albert Deß, Diane Dodds, Herbert Dorfmann, Norbert Erdős, Edouard Ferrand, Luke Ming Flanagan, Beata Gosiewska, Martin Häusling, Esther Herranz García, Jan Huitema, Peter Jahr, Elisabeth Köstinger, Zbigniew Kuźmiuk, Philippe Loiseau, Mairead McGuinness, Giulia Moi, Ulrike Müller, James Nicholson, Maria Noichl, Marijana Petir, Laurenţiu Rebega, Bronis Ropė, Jordi Sebastià, Jasenko Selimovic, Lidia Senra Rodríguez, Czesław Adam Siekierski, Marc Tarabella

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Pilar Ayuso, Franc Bogovič, Rosa D’Amato, Jørn Dohrmann, Peter Eriksson, Julie Girling, Ivan Jakovčić, Karin Kadenbach, Sofia Ribeiro, Tibor Szanyi

(1)

Rámec politiky EU pro pomoc rozvojovým zemím při řešení problémů při zabezpečování potravin, COM(2010)0127.

(2)

Závěrečné prohlášení Světového potravinového summitu, FAO, 2009.

(3)

FAO, partnerství v oblasti půdního hospodářství.

(4)

Mwachinga, E. (globální skupina pro zjednodušení daní, skupina Světové banky), „Výsledky průzkumu motivace investorů provedená ve Východoafrickém společenství“, studie prezentovaná v Lusace dne 12. 2. 2013.

(5)

„Podpora rozvoje účinnějších daňových systémů“ – zpráva pracovní skupiny G20 vypracovaná MMF, OECD a Světovou bankou, 2011.


VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

20.4.2016

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

23

0

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Beatriz Becerra Basterrechea, Ignazio Corrao, Nirj Deva, Doru-Claudian Frunzulică, Enrique Guerrero Salom, Heidi Hautala, Maria Heubuch, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Linda McAvan, Maurice Ponga, Cristian Dan Preda, Lola Sánchez Caldentey, Elly Schlein, Pedro Silva Pereira, Davor Ivo Stier, Paavo Väyrynen, Bogdan Brunon Wenta, Anna Záborská

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Marina Albiol Guzmán, Brian Hayes, Paul Rübig

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Amjad Bashir, Tiziana Beghin, Miroslav Poche


JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

23

+

ALDE

Beatriz Becerra Basterrechea, Paavo Väyrynen

ECR

Amjad Bashir, Nirj Deva

EFDD

Tiziana Beghin, Ignazio Corrao

GUE/NGL

Marina Albiol Guzmán, Lola Sánchez Caldentey

PPE

Brian Hayes, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Maurice Ponga, Cristian Dan Preda, Davor Ivo Stier, Bogdan Brunon Wenta, Anna Záborská

S&D

Doru-Claudian Frunzulică, Enrique Guerrero Salom, Linda McAvan, Miroslav Poche, Elly Schlein, Pedro Silva Pereira

VERTS/ALE

Heidi Hautala, Maria Heubuch

0

-

1

0

PPE

Paul Rübig

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

Právní upozornění