Postup : 2015/2232(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0199/2016

Předložené texty :

A8-0199/2016

Rozpravy :

PV 23/06/2016 - 2
CRE 23/06/2016 - 2

Hlasování :

PV 23/06/2016 - 8.14
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2016)0293

ZPRÁVA     
PDF 566kWORD 223k
2.6.2016
PE 575.188v02-00 A8-0199/2016

ke zprávě o provádění směrnice o energetické účinnosti (2012/27/EU)

(2015/2232(INI))

Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku

Zpravodaj: Markus Pieper

POZM. NÁVRHY
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 STANOVISKO Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin
 VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

ke zprávě o provádění směrnice o energetické účinnosti (2012/27/EU)

(2015/2232(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 114 a 194 této smlouvy,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. února 2015 s názvem „Balíček opatření k energetické unii – Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu“ (COM(2015)0080),

–  s ohledem na směrnici o energetické náročnosti budov (2010/31/EU),

–  s ohledem na závěry ze zasedání Rady konaného ve dnech 23.–24. října 2014 ohledně rámce pro klimatickou a energetickou politiku do roku 2030,

–  s ohledem na Pařížskou dohodu uzavřenou v prosinci 2015 na 21. konferenci smluvních stran (COP21) Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. prosince 2011 nazvané „Energetický plán do roku 2050“ (COM(2011)0885),

–  s ohledem na třetí energetický balíček,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2015 na téma „Směrem k evropské energetické unii“(2),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 18. listopadu 2015 nazvanou „Posouzení pokroku členských států v plnění vnitrostátních cílů energetické účinnosti pro rok 2020 a provádění směrnice o energetické účinnosti 2012/27/EU podle čl. 24 odst. 3 směrnice o energetické účinnosti 2012/27/EU“(3),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. března 2011 nazvané „Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050“(4),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. prosince 2011 nazvané „Energetický plán do roku 2050“(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. února 2014 k rámci politik v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o účinném využívání zdrojů: směrem k oběhovému hospodářství(7),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. února 2016 nazvané „Strategie EU pro vytápění a chlazení“(8),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0199/2016),

A.  vzhledem k tomu, že zvýšení energetické účinnosti a energetické úspory představují důležité faktory pro ochranu životního prostředí a klimatu, posílení hospodářské konkurenceschopnosti, tvorbu pracovních míst, bezpečnost dodávek energie a řešení problému energetické chudoby a mají z hlediska EU geopolitický a demokratický rozměr; v tomto ohledu považuje směrnici o energetické účinnosti za významný výchozí bod; vzhledem k tomu, že v Komisí předloženém návrhu na zřízení energetické unie je energetická účinnost po zásluze považována za zdroj energie;

B.  vzhledem k tomu, že podle prognóz, které počítají s úplným provedením všech příslušných právních předpisů do roku 2020 (snížení emisí CO2, zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie, zvýšení energetické účinnosti), se EU celkově daří plnit klimatické a energetické cíle pro rok 2020 a že by i nadále měla být v této oblasti celosvětovým průkopníkem;

C.  vzhledem k tomu, že většinu úspor lze očekávat ze strany víceodvětvových, „průřezových“ politik (44 %) a dále pak v oblasti budov (42 %), průmyslu (8 %) a dopravy (6 %);

D.  vzhledem k tomu, že existuje značná nejistota ohledně spolehlivosti odhadů energetických úspor, které poskytly členské státy;

E.  vzhledem k tomu, že budovy se podílejí na konečné spotřebě energie ze 40 % a tvoří 36 % emisí CO2; vzhledem k tomu, že kromě toho je 50 % konečné spotřeby energie využíváno k vytápění a chlazení, z toho 80 % v budovách, přičemž velká část této energie se vyplýtvá; připomíná, že by měl být na vnitrostátní úrovni vypracován ukazatel energetické náročnosti budov z hlediska vytápění a chlazení; vzhledem k tomu, že snížení emisí, které je potřebné k omezení globálního oteplování pod úroveň 2 °C, musí být z 50 % dosaženo zvýšením energetické účinnosti; snižování energetické náročnosti budov je také nákladově nejefektivnějším způsobem posilování energetické bezpečnosti a snižování emisí CO2 při současném přispívání k plnění cílů EU v oblasti reindustrializace;

F.  vzhledem k tomu, že energetická účinnost musí být chápána jako zdroj energie sám o sobě, který představuje řádově Nw (negawatty) uspořené energie, jak to zcela nezpochybnitelně dokazují nedávné světové i evropské dějiny;

G.  vzhledem k tomu, že 61 % dováženého plynu je určeno pro potřeby budov (z nichž 75 % tvoří obytné budovy); vzhledem k tomu, že výzkumy ukazují, že bude-li celounijní politika v oblasti renovace budov dostatečně ambiciózní, objem dovozu (využívaného v odvětví budov) by bylo možné v krátkodobém výhledu (např. během 15 let) nákladově účinným způsobem snížit o 60 % a v dlouhodobém výhledu snížit na nulu (evropský fond budov by měl v roce 2040 spotřebu rovnající se objemu domácí unijní produkce plynu z roku 2011);

H.  vzhledem k tomu, že je zásadní, aby EU a její členské státy uznaly význam zapojení občanských iniciativ, jako jsou družstva a komunitní projekty v oblasti zvyšování energetické účinnosti; vzhledem k tomu, že je nezbytné odstranit ekonomické, regulační a správní překážky, aby byla občanům umožněna aktivní účast na energetickém systému;

I.  vzhledem k tomu, že směrnice o energetické účinnosti je klíčovou směrnicí, která uznává důležitost energetických úspor jakožto rozhodujícího činitele, pokud jde o naplnění ambicí vztahujících se k období po konferenci COP21, který může být zároveň zdrojem celé řady přínosů; vzhledem k tomu, že vytváření pracovních míst stimulují investice do renovace budov a dalších opatření pro zvyšování energetické účinnosti, zvýšení životní úrovně díky omezení energetické chudoby, pracovní příležitosti v odvětví MSP, zhodnocení nemovitostí, zvýšení produktivity, zlepšení zdraví a bezpečnosti, zvýšení kvality ovzduší, rozšíření daňové základny a zvýšení HDP;

J.  vzhledem k tomu, že vyšší energetická účinnost s sebou zejména v oblasti budov nese i některé další přínosy v podobě flexibility na straně dodávek a omezení základního zatížení i zatížení ve špičkách;

Směrnice o energetické účinnosti nabízí navzdory svému nedostatečnému provedení rámec pro dosažení úspor energie

1.  zdůrazňuje, že energetická účinnost má zásadní význam pro dosažení našich cílů v oblasti klimatu a energetiky v souladu s cíli stvrzenými Pařížskou dohodou přijatou na konferenci COP 21; zdůrazňuje, že energetická účinnost je mimořádně důležitá z hlediska snížení naší závislosti na dovozu energie, z hlediska vytváření pracovních míst, snížení energetické chudoby, zlepšení pohodlí a zdraví a posílení našeho hospodářství; zdůrazňuje, že směrnice o energetické účinnosti vedla v členských státech k mnoha pozitivním změnám, ale její nedostatečné provádění brání realizaci jejího plného potenciálu;

2.  zdůrazňuje, že je to zásadně důležité pro zahájení přechodu na udržitelnější energetický systém založený na obnovitelných zdrojích energie, který povede k co nejrychlejšímu opuštění fosilních paliv; je znepokojen tím, že nižší ceny fosilních paliv by mohly zbrzdit politiku dekarbonizace a energetické účinnosti;

3.  požaduje, aby byly vypracovány plány pro postupné ukončování dotací na fosilní paliva a směrování finančních zdrojů do projektů v oblasti energetické účinnosti, které budou sloužit k dosažení cíle EU týkajícího se dekarbonizace energetického odvětví do roku 2050;

4.  konstatuje, že členské státy dosud plně neprovedly směrnici o energetické účinnosti z roku 2012 ani směrnici o energetické náročnosti budov z roku 2010; připomíná, že lhůta pro provedení směrnice o energetické účinnosti byla stanovena již na 5. června 2014; domnívá se, že na úsporách nákladů a nižší spotřebě energie mají zájem samotní občané i podniky; podtrhuje důležitost pevného regulačního rámce, který bude obsahovat cíle i opatření vytvářející pobídky a umožňující investice do energetické účinnosti a nízké spotřeby energie a nízkých nákladů a který současně podpoří konkurenceschopnost a udržitelnost; podotýká, že některé členské státy vhodně nevyužívají podporu, kterou EU poskytuje na energetickou účinnost obytných budov; konstatuje, že vzhledem k tomu, že na dodávání energeticky účinného zboží a služeb je navázáno zhruba 900 000 pracovních míst (údaje za rok 2010), má důsledná realizace opatření pro zvyšování energetické účinnosti významný potenciál tvorby kvalitních pracovních míst;

5.  opakuje, že energetickou účinnost je třeba chápat jako nejudržitelnější opatření v rámci našeho závazku snížit spotřebu energie, a nikoli jako záminku pro větší spotřebu;

6.  souhlasí s Komisí, že nižší ceny paliv a vyhlídky na hospodářský růst by mohly ještě více ohrozit dosažení 20% cíle; vyzývá Komisi a členské státy, aby zlepšily režim monitorování, ověřování, kontroly a souladu s cílem zajistit správnou úroveň ambicí;

7.  bere na vědomí, že se očekává, že členské státy dosáhnou do roku 2020 pouze 17,6 % úspor primární energie, a že je tak ohrožen 20% cíl EU, pokud nebudou plně provedeny stávající právní předpisy EU, nedojde ke zvýšení úsilí a nebudou odstraněny překážky bránící investicím; konstatuje však, že jakékoli posuzování stavu provádění směrnice o energetické účinnosti, která teprve nedávno vstoupila v platnost a jejíž prováděcí lhůta nedávno uplynula, umožňuje v této fázi získat pouze částečnou představu; naléhavě vyzývá členské státy, aby tuto směrnici v plném rozsahu a urychleně provedly; vyzývá Komisi, aby při vznášení případných požadavků na uvedení vnitrostátních plánů do souladu s cíli směrnice jednala pohotově a aby využila všechny právní prostředky s cílem zajistit, že členské státy budou poskytovat aktuální a přesné informace;

8.  připomíná svá usnesení ze dne 5. února 2014, 26. listopadu 2014 a 15. října 2015, v nichž vyzývá mimo jiné k přijetí cíle v oblasti energetické účinnosti do roku 2030 ve výši 40 %; domnívá se, že celkový závazný cíl v kombinaci s jednotlivými vnitrostátními cíli do roku 2030 posílí nezávislost EU na dovozu energie, podpoří inovace a pomůže jí zajistit pozici technologického lídra v oblasti energetické účinnosti; rovněž se domnívá, že je nezbytné stanovit v oblasti energetické účinnosti závazné požadavky, aby se maximalizovaly ambice a úsilí na straně členských států, přičemž je třeba jim ponechat dostatečnou flexibilitu, aby si na vnitrostátní úrovni mohly zvolit vlastní složení vhodných prostředků a nástrojů;

9.  konstatuje, že k provádění uvedené směrnice mohou zásadním způsobem přispět místní orgány prostřednictvím ambiciózních opatření v oblasti úspor energie, která začlení do svých místních akčních plánů, například v rámci Paktu starostů a primátorů pro oblast klimatu a energetiky; domnívá se, že údaje z místních akčních plánů, jako jsou politiky a opatření v oblasti energetické účinnosti navržené ve více než 5000 akčních plánech pro udržitelnou energetiku v rámci Paktu starostů a primátorů, mohou účinně přispět ke společné přípravě koncepce vnitrostátních cílů energetické účinnosti a ke zvyšování jejich ambicióznosti;

10.  zastává názor, že možnosti místních úspor energie by měly být využívány v mnohem větší míře, protože místní a regionální orgány hrají v rámci zvyšování energetické účinnosti a celkové transformace energetiky roli hlavních hybatelů; vyzývá Komisi, aby posilovala sítě měst, jako je Pakt starostů a primátorů, iniciativa pro inteligentní města a obce a iniciativa „100% RES Communities“, které umožňují sdílení znalostí a osvědčených postupů mezi městy, místními orgány, regiony a členskými státy v oblasti plánování transformace energetiky na místní úrovni „zdola nahoru“, koncepce a provádění opatření na zvyšování energetické účinnosti a vlastní výrobu energie a získání přístupu k finanční podpoře;

11.  vyjadřuje politování nad neambiciózností cíle (zvýšení energetické účinnosti do roku 2030 alespoň o 27 %), který přijala Evropská rada v roce 2014, kdy důvodem byla především naprosto nerealisticky vysoká diskontní sazba v předchozím posouzení dopadů; připomíná, že tato 17,5% diskontní sazba je neúměrně vysoká; vyzývá Komisi, aby se v souladu se svými pokyny pro zlepšování právní úpravy posunula směrem ke komplexní analýze nákladů a přínosů, která zohlední četné přínosy energetické účinnosti, a k sociální diskontní sazbě; žádá Komisi a členské státy, aby přezkoumaly 27% cíl energetické účinnosti do roku 2030 s ohledem na Pařížskou dohodu o změně klimatu, aby bylo dosaženo cíle omezit globální oteplování výrazně pod úroveň 2 °C a usilovat o jeho omezení na 1,5 °C v souladu s cílem v oblasti energetické účinnosti, který přijal Parlament; žádá Komisi, aby stanovila závazný cíl energetické účinnosti pro rok 2030 ve výši 40 %, v němž se tak odrazí míra potenciálu nákladově efektivní energetické účinnosti;

12.  zdůrazňuje, že v EU by měla být ve větší míře podporována dlouhodobá strategie snižování poptávky po energii;

13.  zdůrazňuje, že v určitých ohledech směrnice díky své flexibilitě umožnila mnoha členským státům zahájit opatření na podporu energetické účinnosti, a je přesvědčen, že tato flexibilita v alternativních opatřeních je pro členské státy zcela zásadní, mají-li v budoucnu provádět programy a projekty v oblasti energetické účinnosti; požaduje, aby byly odstraněny mezery ve stávající směrnici, které jsou příčinou jejích slabých výsledků, zejména v článku 7, přičemž je třeba ponechat členským státům dostatečnou flexibilitu, pokud jde o výběr opatření; bere na vědomí, že studie výzkumné služby Evropského parlamentu o provádění článku 7(9), která vychází z číselných údajů poskytnutých členskými státy, dochází k závěru, že opatření, jakým je např. možnost postupného zavedení cíle pro členské státy, zohlednění dříve přijatých opatření či možnost vyjmutí odvětví dopravy a odvětví zahrnutého do systému obchodování s emisemi z výpočtu cíle členského státu, vedlo skoro ve všech případech k tomu, že roční celkový cíl v oblasti energetických úspor byl pouze poloviční (0,75 %); bere na vědomí, že autoři studie prohlašují, že kvalita analýzy přímo závisí na kvalitě poskytnutých údajů; trvá na tom, že je třeba lépe definovat alternativní opatření podle čl. 7 odst. 9 a že by tato opatření měla být snadno vyčíslitelná;

14.  konstatuje, že postupné zavádění a dřívější opatření podle čl. 7 odst. 2 již nejsou platná; připomíná, že se očekává, že článek 7 přispěje k více než polovině 20% cíle stanoveného směrnicí;

15.  zdůrazňuje, že hlavním nedostatkem stávající směrnice je skutečnost, že nebude-li směrnice řádně upravena, většina opatření skončí v roce 2020, což mimo jiné znamená, že její nejdůležitější ustanovení, zejména článek 7, by měla být prodloužena nejen do roku 2030, ale i na další období a že stávající směrnice by měla být posouzena právě v této souvislosti, přičemž cíle budou stanoveny v souladu s vývojem (dosažené výsledky, technologické a tržní inovace atd.); očekává, že to podpoří dlouhodobá opatření; dále konstatuje, že je nezbytné zavést přezkum v polovině období, aby se zajistilo dosažení daných cílů v roce 2030;

16.  zdůrazňuje, že lepší harmonizace metod výpočtu adicionality (schopnost podporovat technologie, jejichž výkonnost přesahuje tržní průměr) a materiality (podpora opatření, jež by nebyla nutně přijata) a metod měření a ověřování energetických úspor by mohla přispět k účinnějšímu provádění článku 7;

17.  navrhuje, aby byl název článku 7 změněn na „Režimy podpory úspor energie“, aby bylo zdůrazněno, že je třeba, aby členské státy pomohly spotřebitelům, včetně MSP, spořit energii a snižovat své náklady na energii a činily opatření, která umožní dosažení těchto úspor prostřednictvím systémů energetických povinností a dalších opatření;

18.  navrhuje, že jak článek 7, tak zejména systémy povinného zvyšování energetické účinnosti by měly upřednostňovat opatření v odvětví budov, a to zejména tím, že podpoří provádění dlouhodobých vnitrostátních strategií uvedených v článku 4, které by měly být koncipovány tak, aby v plné míře uvolnily potenciál pro investice do energetické renovace budov;

19.  zdůrazňuje, že mezi hlavními překážkami bránícími v provádění článku 7 a souvisejícími problémy hraje důležitou úlohu nedostatek znalostí a kapacit zúčastněných stran, stejně jako nízká úroveň povědomí konečných spotřebitelů o systémech povinného zvyšování energetické účinnosti nebo alternativních opatřeních a omezený časový rámec (2014–2020) pro jejich dosažení; vyzývá proto EU, aby více investovala do provádění informačních a podpůrných programů v jednotlivých členských státech;

20.  zdůrazňuje, že absence ukazatelů energetické účinnosti, jako je spotřeba energie na jednotku HDP, znemožňuje v některých členských státech vytvářet pobídky, které by občany a podniky motivovaly k plnění politického cíle v oblasti klimatu a energetické účinnosti;

21.  upozorňuje na skutečnost, že ustanovení obsažené v článku 7, podle něhož mohou členské státy požádat, aby určitá část opatření na zvyšování energetické účinnosti byla prioritně realizována v domácnostech postižených energetickou chudobou nebo v oblasti sociálního bydlení, využily zatím jen dva členské státy; vyzývá k posílení tohoto ustanovení;

22.  je toho názoru, že prioritu musí mít opatření na podporu energetické účinnosti ve zranitelných domácnostech a v domácnostech trpících energetickou chudobou s cílem zajistit, aby se náklady na energie zejména u těchto domácností mohly udržitelným způsobem snižovat;

23.  navrhuje, aby ve vnitrostátních akčních plánech energetické účinnosti, jejichž vypracování ukládá článek 24 současné směrnice, mohl být stanoven požadavek, aby členské státy stanovily cíle, v rámci jejichž plnění budou využívána opatření na zvyšování energetické účinnosti za účelem snižování rizika energetické chudoby, a podávání zpráv o plnění těchto cílů;

24.  je přesvědčen, že opatření pro renovaci stávajících budov za účelem zvýšení energetické účinnosti musí být upřednostněna v případě osob nejvíce trpících energetickou chudobou; vyzývá Komisi, aby v souvislosti s revizí směrnice o energetické účinnosti navrhla cíl pro zlepšení účinnosti fondu obytných budov a současně i budoucí minimální normy v oblasti účinnosti pro nájemní bydlení;

25.  shledává, že 16 členských států využilo možnosti zavést systém povinného zvyšování energetické účinnosti (čl. 7 odst. 1), že 24 členských států využilo v různé míře možnosti alternativních opatření a 18 členských států upřednostnilo alternativní opatření před kvótou pro renovaci budov (článek 5); vytýká sedmi členským státům, že nezavedly energetické audity podle článku 8;

26.  zdůrazňuje, že některé klíčové prvky směrnice o energetické účinnosti (např. inteligentní měření, inteligentní sítě, plány kombinované výroby tepla a elektřiny a renovace) vyžadují více času a že je zapotřebí stabilní rámec energetické účinnosti pro období po roce 2020, aby investoři, veřejné orgány a podniky získali nezbytnou důvěru a regulační stabilitu k realizaci projektů a inovací, protože mají velký potenciál ke snížení spotřeby energie, a tedy i ke snížení spotřebitelských nákladů; konstatuje, že zásadní hybnou silou těchto projektů jsou veřejná poptávka a trh;

27.  uznává, že nedostatečné cenové signály jsou jedním z hlavních důvodů oslabení odezvy na straně poptávky; vyzývá členské státy, aby se zabývaly touto překážkou a podporovaly inteligentní měření a transparentní fakturaci jako způsob, jak podpořit vnímavější chování spotřebitelů, pokud jde o spotřebu energie a investice do energetické účinnosti;

28.  vítá nová inovativní a inteligentní řešení pro vyvážení nabídky energie a poptávky po ní, pro lepší využití energie z obnovitelných zdrojů a pro snížení spotřeby energie ve špičce; požaduje financování výzkumu a vývoje těchto nových řešení, zejména pro odvětví malých a středních podniků;

29.  zdůrazňuje, že chybějící přímá spojitost mezi třemi politickými cíli v oblasti klimatu a energetiky, zejména co se týče ekvivalentního vzájemného převodu dynamiky jejich změny se zřetelem k procentuálnímu nárůstu účinnosti a zvýšení podílu zdrojů obnovitelné energie na počet jednotlivých povolenek na emise CO2, má za následek to, že nevznikají patřičné pobídky ke zvyšování energetické účinnosti a využívání zdrojů obnovitelné energie;

30.  zdůrazňuje, že ve stále více decentralizovaném energetickém prostředí plní zásadní úlohu spotřebitelé, občané a provozovatelé distribučních soustav, a podtrhuje důležitost jejich zapojení do plnění cílů v oblasti energetické účinnosti; zdůrazňuje proto, že jejich úlohu je zapotřebí aktivněji posilovat, mimo jiné i usnadňováním odezvy na straně poptávky, prostřednictvím nízkokapacitního skladování, rekonstrukcí budov a systémů dálkového vytápění a chlazení, a to jak na individuální, tak i na kooperativní bázi;

31.  poukazuje na to, že směrnice o energetické účinnosti nejen podporuje energetickou účinnost, ale rovněž obsahuje prvky úspory energie prostřednictvím závazné povinnosti ročních úspor energie obsažené v článku 7; žádá, aby se směrnice soustředila na aspekty energetické účinnosti; zdůrazňuje, že pro splnění našich klimatických cílů a snížení naší závislosti na třetích zemích je důležité, aby byl cíl energetické účinnosti pro rok 2030 v souladu s klimatickými cíli přijatými na konferenci COP21; konstatuje, že na spotřebě energie v EU se ze 40 % podílejí budovy a z toho 50 % je využíváno k vytápění a chlazení; zdůrazňuje, že zlepšení energetické účinnosti budov má proto prvořadý význam při snižování emisí CO2, zlepšování energetické bezpečnosti, snižování energetické chudoby a podnícení růstu našeho hospodářství; naléhavě vyzývá členské státy, aby za pomoci unijních zdrojů začaly značně investovat do zvyšování energetické účinnosti, protože takový krok by vedl nejen ke snížení účtů za energie, ale i k vytvoření velkého množství pracovních míst a pomohl by i dosáhnout cílů v oblasti reindustrializace;

32.  zdůrazňuje, že 85 % spotřeby energie v budovách se používá k vytápění prostor a ohřevu vody v domácnostech, a že je tedy nezbytné urychlit modernizaci starých a neúčinných systémů vytápění v Evropě, aby tak bylo dosaženo alespoň 20% zlepšení v oblasti energetické účinnosti pomocí dostupných technologií, včetně systémů vytápění využívajících obnovitelné zdroje energie;

Konkurující si právní předpisy brzdí ekologické úspěchy, vytváří byrokracii a zvyšují náklady na energie

33.  konstatuje, že podávání povinných zpráv v energetické oblasti, které je součástí rámce, má zásadní význam pro vyhodnocován pokroku v provádění stávajících právních předpisů týkajících se energetické účinnosti; lituje nicméně toho, že mimo jiné v důsledku dodatečných požadavků přidávaných členskými státy (tzv. gold-plating) se od podniků, výrobců energie, spotřebitelů a orgánů veřejné správy požaduje nadměrné množství povinných zpráv v energetické oblasti, což omezuje možnost růstu a inovací; zdůrazňuje, že za účelem omezení administrativní zátěže a nákladů by mělo být podávání povinných zpráv vždy, kdy je to možné, zjednodušeno; kritizuje skutečnost, že údaje získávané z předkládaných povinných zpráv jsou v mnoha případech z důvodu rozdílných vnitrostátních způsobů členění, metodik a norem v rámci celé EU vzájemně nesrovnatelné; vyzývá proto Komisi, aby využila mimo jiné i digitální technologie ke snížení administrativní zátěže spojené s podáváním povinných zpráv a aby v zájmu lepšího posuzování údajů zavedla více pokynů, pokud jde o srovnatelnost údajů; požaduje, aby se předpovídané úrovně poptávky po energii sladily s možnostmi nákladově efektivních úspor v klíčových odvětvích, a domnívá se, že omezení byrokracie urychlí provádění opatření souvisejících s energetickou účinností; konstatuje, že uplatňování zásady, že energetická účinnost je na prvním místě, vyžaduje přezkoumání energetického plánování a vykazování a zlepšení soudržnosti politik, tak aby se navzájem posilovaly, při vědomí toho, že energetické úspory jsou pro Evropu tím hlavním a nejbezpečnějším zdrojem energie; konstatuje, že energetická účinnost se může stát tou nejlepší investicí do energetických „zdrojů“, která zlepší cenovou dostupnost energie, sníží potřebu budování další nákladné dodavatelské infrastruktury a umožní řešit problém změny klimatu;

34.  zdůrazňuje, že pravidla pro výpočet úspor energie a výklady týkající se způsobilých opatření, které jsou uvedeny v přílohách směrnice, jsou příliš složité, a nelze je tudíž důsledně dodržovat; vyzývá Komisi, aby v rámci přezkumu směrnice o energetické účinnosti zajistila, že její nové znění přinese podstatně jednodušší metodu výpočtu energetické účinnosti, a aby zvážila předložení návrhu nových aktů v přenesené pravomoci, jimiž zjednoduší metody výpočtu uvedené v současné směrnici;

35.  vyzývá Komisi, aby přezkoumala převodní koeficient pro elektřinu, který je stanoven v příloze IV uvedené směrnice tak, aby lépe odrážel probíhající změny ve výrobě elektrické energie;

36.  poukazuje na to, že systém obchodování s emisemi (ETS) nemůže řešit všechna rizika spojená s investicemi do úspor energie, neboť tento systém se vztahuje pouze na 45 % emisí skleníkových plynů v EU; poukazuje na to, že směrnice o energetické účinnosti je propojena s dalšími právními předpisy EU, které se týkají energie, a že má určitý dopad na uhlíkovou stopu a rovněž na systém ETS (ceny certifikátů); vyzývá Komisi, aby tuto propojenost zhodnotila a zajistila doplňkovost; konstatuje, že výsledné nízké ceny povolenek ETS jsou jedním z řady faktorů, které oslabují pobídky k investicím do energetických úspor;

37.  podtrhuje důležitost řádného zavedení rezervy tržní stability, která by mohla přispět ke zlepšení energetické účinnosti posílením soudržnosti mezi systémem EU ETS a politikami v oblasti nízkouhlíkové energetiky;

38.  s radostí očekává, že bude zřízen modernizační fond, jehož cílem bude modernizovat energetické soustavy a zvýšit energetickou účinnost v členských státech EU s nízkými příjmy, a žádá Komisi, aby navrhla strukturu řádné správy včetně podrobného popisu toho, jakou roli budou hrát přijímající členské státy, EIB a další instituce;

39.  zdůrazňuje, že nedostatečná koordinace mezi různými prvky vnitrostátních právních předpisů může stát v cestě účinným řešením v oblasti energetické účinnosti, která jsou optimální z hlediska nákladové efektivity, a ruší cenové výhody získané díky energetickým úsporám; vyzývá členské státy a Komisi, aby navrhly koordinovaná opatření, jejichž účelem bude plné využití potenciálu energetické účinnosti a která zajistí větší soudržnost mezi členskými státy, aniž by ovšem omezila schopnost států přizpůsobovat politiku místnímu trhu s energií a cenám energie, dostupným technologiím a řešením a vnitrostátní skladbě zdrojů energie; žádá, aby systém ETS lépe zohledňoval vnitrostátní opatření, která ovlivňují počet povolenek a jejich cenu;

40.  zdůrazňuje, že je nutné zlepšit energetickou účinnost ve veřejném sektoru, a požaduje lepší začlenění iniciativ na podporu úspor energie do oblasti zadávání veřejných zakázek;

41.  konstatuje, že ne všechny veřejné nákupní subjekty plně chápou požadavky na energetickou účinnost při zadávání veřejných zakázek; vyzývá Komisi, aby poskytla jasnější pokyny, které usnadní dodržování článku 6 směrnice a lepší začlenění do širších předpisů EU týkajících se zadávání veřejných zakázek;

42.  žádá Komisi, aby zapojila místní a regionální instituce za účelem prosazování energetické účinnosti na regionální a místní úrovni a na úrovni občanů;

43.  poukazuje na to, že ačkoli evropské maloobchodní ceny za elektrickou energii pro malé a střední zákazníky z odvětví průmyslu a obchodu a soukromé spotřebitele jsou v mnohých členských státech poměrně vysoké, investice do energetické účinnosti mohou oživit konkurenceschopnost evropských podniků a snížit náklady na energie soukromým spotřebitelům; zdůrazňuje nicméně, že v EU tvoří průměrně třetinu účtu soukromých domácností za elektřinu nepřímé státní daně a odvody a že pokud tyto daně představují pevné složky účtů, pak může být pro spotřebitele obtížné těžit z výhod energetických úspor, což zvyšuje energetickou chudobu; poznamenává, že odvody určené k financování evropské politiky spojené se změnou klimatu a s energií tvoří nejnižší položku v účtech za elektřinu; zdůrazňuje, že vysoké ceny energie v EU způsobují rozdíly v cenách energie mezi členskými státy EU a našimi hlavními konkurenty v mnoha částech světa, což narušuje konkurenceschopnost evropských energeticky náročných odvětví; konstatuje, že větší investice do energetické účinnosti s sebou nesou i větší inovace, díky nimž zaujímá průmysl EU celosvětově přední místo;

44.  konstatuje, že energetická účinnost se může stát tou nejlepší investicí do energetických „zdrojů“, která zlepší cenovou dostupnost energie, sníží potřebu budování další nákladné dodavatelské infrastruktury a napomůže k řešení problému změny klimatu;

45.  konstatuje, že zásada: „energetická účinnost je na prvním místě“ umožňuje nákladově efektivní rozšíření podílu obnovitelných zdrojů energie na skladbě zdrojů energie; zdůrazňuje, že povinnosti týkající se úspor by měly být v souladu s rozvojem udržitelných a obnovitelných zdrojů energie a že by měla být posílena součinnost v zájmu účinného přechodu na dekarbonizovaný, odolný a inteligentní energetický systém; zastává názor, že díky zdokonaleným meziregionálním systémům pro distribuci, skladování a řízení poptávky po energii existují dobré příležitosti k dalšímu rozšiřování optimálního umístění větrných, vodních a solárních zařízení, která by dodávala energii do celé Evropy; je přesvědčen, že to povede ke snížení cen energie;

46.  zdůrazňuje, že energetická účinnost je z hlediska nákladů nejefektivnější opatření, které umožňuje splnění závazků EU v oblasti snižování emisí CO2;

Potřeba koherentnějších energetických právních předpisů

47.  žádá Komisi, aby prosazovala zásadu „lepší tvorby právních předpisů“, zvážila zavedení lepších nástrojů ke koordinaci pravidel EU v oblasti energetiky a změny klimatu za účelem zvýšení účinnosti a účelnosti právních předpisů a navrhla opatření ke zlepšení stávající regulace; rovněž Komisi vyzývá, aby upevnila metody pro komplexní a dlouhodobé posuzování iniciativ v oblasti energetické účinnosti, včetně všech nejvýznamnější externalit; vyzývá Komisi, aby při vytváření modelů a posuzování celkových nákladů a přínosů různých úrovní ambicí v oblasti energetické účinnosti uplatňovala sociální perspektivu a energetickou účinnost chápala jako určitý druh energetického zdroje;

48.  vyzývá Komisi, aby energetickou účinnost vnímala jako infrastrukturní prioritu, aby uznala, že splňuje definici infrastruktury používanou MMF a dalšími ekonomickými institucemi(10) a aby ji při rozhodování o budoucích investicích do evropské energetické infrastruktury považovala za klíčový prvek a prioritní faktor;

49.  konstatuje, že energetická účinnost může napomoci ke zvýšení odolnosti energetického systému a tedy k přechodu na udržitelný a bezpečný stav;

50.  zdůrazňuje, že díky funkčnímu vnitřnímu trhu s energií, jehož součástí jsou i služby v oblasti energetické účinnosti, budou optimalizovány náklady na energetické systémy, což bude přínosné pro všechny spotřebitele a v Evropě se tak výrazně zvýší energetická účinnost a konkurenceschopnost; vyzývá proto členské státy, aby v plném rozsahu provedly třetí energetický balíček, a zajistily tak plně funkční, konkurenceschopné a vzájemně propojené trhy s energií;

51.  podotýká, že energeticky náročná odvětví musí rovněž přispět a že velmi důležité jsou v této souvislosti rovné podmínky v EU;

52.  zdůrazňuje, že energetická účinnost patří mezi hlavní cíle EU, a evropské země by proto měly být vybízeny k tomu, aby předcházely plýtvání, k němuž dochází v důsledku spotřeby v průmyslu, dopravě a stavebnictví, což jsou odvětví, ve kterých se spotřebuje největší díl energie;

53.  vítá pozitivní výsledky systémů certifikace nebo povinností v oblasti úspor (podle článku 7), kterých bylo dosaženo v mnoha členských státech; domnívá se, že možnost zvolit si alternativní, ovšem stejně tak ambiciózní opatření je hlavním faktorem, který zaručuje jejich přijatelnost; konstatuje, že je důležité, aby certifikované úspory odpovídaly reálným energetickým úsporám a nebyly úsporami pouze na papíře; vyzdvihuje úlohu energetických veřejných služeb v aktivním rozvoji opatření ke zvyšování energetické účinnosti; požaduje, aby se nebránilo započítávání systémů certifikace a opatřením souvisejícím s energetickou účinností; vyzývá Komisi, aby posoudila, zda je možné brát v potaz úspory primární energie dosažené prostřednictvím integrovaných kogeneračních jednotek (kombinovaná výroba tepla a elektřiny);

54.  upozorňuje na zprávu vypracovanou výzkumnou službou Evropského parlamentu (EPRS), která uvádí, že většina zavedených systémů povinného zvyšování energetické účinnosti prokazatelně významným způsobem přispívá k pokroku daného státu v oblasti energetické účinnosti a velkému počtu domácností a organizací přináší nákladově efektivní úspory; podtrhuje rovněž závěr zprávy, podle něhož jsou systémy povinného zvyšování energetické účinnosti z hlediska nákladů vysoce efektivní a podle něhož bylo prokázáno, že dobře koncipované a realizované systémy povinného zvyšování energetické účinnosti mohou v dané zemi přinést až 100% úspory ve smyslu článku 7; navrhuje proto, aby Komise sestavila seznam osvědčených a nevhodných postupů a vytvořila soubor kritérií s cílem zajistit zavádění dobře koncipovaných a účinně fungujících systémů povinného zvyšování energetické účinnosti;

55.  žádá o zajištění hodnověrných výpočtů úspor a účinnosti bez zbytečné byrokracie; domnívá se, že v této souvislosti by směrnice o energetické účinnosti mohla sloužit také jako rámcový akt; domnívá se, že do stávajících směrnic (např. směrnice o energetické náročnosti budov) nebo souhrnných pokynů pro povinné označování štítky by mohla být zapracována konkrétní opatření a kritéria účinnosti (štítky týkající se energetické účinnosti, ekodesign, oběhové hospodářství, označení CE);

56.  domnívá se, že cíle EU stanovené pro ochranu klimatu a účinnost se musejí vzájemně posilovat a že mají-li být ambice a snahy členských států co nejvyšší, je nezbytné stanovit v oblasti energetické účinnosti závazné požadavky, přičemž členským státům musí být ponechána dostatečná flexibilita, aby si na vnitrostátní úrovni mohly zvolit vlastní složení vhodných prostředků a nástrojů;

57.  v tomto ohledu žádá, aby revidovaná směrnice o energetické účinnosti byla přizpůsobena cílům EU v oblasti ochrany klimatu a cíli stanovenému na konferenci COP 21; zdůrazňuje, že za účelem zajištění regulační předvídatelnosti a dlouhodobé důvěry investorů musí být součástí revize směrnice i pokračování ve stávajících opatřeních a jejich zlepšování, jakož i odstranění rozporů a mezer;

Vyšší energetická účinnost – více pracovních míst a větší růst

58.  vyjadřuje politování nad nedostatečně efektivními projekty energetické účinnosti, které jsou financovány ze strukturálních fondů EU (2007–2013) a jež zkritizoval Účetní dvůr ve své zprávě; vyzývá Komisi, aby pohotově zavedla odpovídající zlepšení se zvláštním důrazem na zdůvodňování, sledování a zkracování doby návratnosti financovaných projektů; žádá, aby byly zlepšeny obecné pokyny a aby Komise v zájmu lepšího čerpání prostředků důsledněji monitorovala využívání strukturálních fondů a Fondu pro strategické investice (EFSI) a s nimi spojených soukromých investic do proveditelných projektů v oblasti energetické účinnosti, zejména projektů týkajících se budov; domnívá se, že finanční prostředky ze strukturálních fondů a fondu EFSI určené na projekty energetické účinnosti by měly být zaměřeny na spotřebitele, kteří jsou citlivější na náklady na energie, jako jsou průmyslová odvětví, v nichž hrozí únik uhlíku, malé a střední podniky a domácnosti ohrožené energetickou chudobou; za naprosto prioritní považuje vývoj nástrojů financování a inovativních modelů, které na místní, celostátní, regionální a evropské úrovni uvolní veřejné prostředky a zapojí soukromé finance s cílem podpořit investice do klíčových oblastí energetické účinnosti, jako je renovace budov, a to s náležitým přihlédnutím ke zranitelným skupinám a rovněž ke zvláštní povaze dlouhodobých investic;

59.  vyzývá členské státy, aby prosazovaly investice do stavebnictví a vyvinuly mimo jiné větší úsilí o motivaci k důkladným renovacím špatně izolovaných budov v EU;

60.  zdůrazňuje, že zřídí-li členské státy systém zvyšování energetické účinnosti financovaný z daní, měla by být stanovena minimální prahová hodnota vztahující se na domácnosti postižené energetickou chudobou; rovněž zdůrazňuje, že členské státy by měly prokázat, jak takový z daní financovaný systém zvyšování energetické účinnosti přispívá ke zlepšování stavu nejméně kvalitní části stávajícího bytového fondu;

61.  zdůrazňuje význam evropských finančních nástrojů v podobě úvěrů, záruk a kapitálu pro získání soukromých finančních prostředků na projekty v oblasti energetické účinnosti; zdůrazňuje však, že je zapotřebí poskytovat finanční prostředky ve formě grantů na projekty v sociální oblasti;

62.  zdůrazňuje, že EU by si měla stanovit vlastní ambiciózní plán na dosažení úspor energie a podněcovat inovace, pokud jde o investice do energetické účinnosti, protože investice tohoto druhu jsou ziskové a jejich návratnost je poměrně rychlá;

63.  vyzývá členské státy, aby stanovily, že značné minimální procento opatření v rámci systémů povinného zvyšování energetické účinnosti bude zaměřeno na spotřebitele s nízkým příjmem;

64.  konstatuje, že projekty týkající se energetické účinnosti jsou často projekty malého rozsahu a je třeba je spojit do větších portfolií; vyzývá za tím účelem Komisi, EIB a členské státy, aby v zájmu usnadnění investic nabízely více možností technické podpory a pomoci určené na vývoj projektů;

65.  domnívá se, že mají-li být ve stavebnictví překročeny meze jednoduchých a nízkonákladových opatření, je nutná dlouhodobá strategie v oblasti energetické účinnosti budov a větší stimulace renovací budov za účelem posílení jejich energetické účinnosti;

66.  žádá, aby se členské státy pro účely plnění povinností v oblasti úspor a plánů na výstavbu a renovace budov (články 4, 5, 6 a 7) lépe vzájemně koordinovaly a předávaly si nápady a osvědčené postupy, aby tak bylo možné rychleji zavádět stávající a nové nástroje (daňové pobídky, dotační programy, smluvní modely a investice do sociálního bydlení); domnívá se, že článek 5 by měl být rozšířen tak, aby se vždy, kdy je to možné, vztahoval na veřejné subjekty; žádá Komisi, aby vypracovala pokyny pro budoucí vnitrostátní plány s cílem zajistit transparentnost a srovnatelnost; oceňuje technickou podporu, kterou Komise poskytuje za účelem provádění směrnice o energetické účinnosti; požaduje vypracování závazných šablon pro vnitrostátní plány s cílem zajistit transparentnost a srovnatelnost; vyzývá členské státy, aby zvážily inovativní režimy podpory na základě tržních mechanismů;

67.  konstatuje, že nejmenšího pokroku bylo dosaženo v oblasti bydlení, a vyzývá proto členské státy, aby využívaly společnosti poskytující energetické služby a smlouvy o energetických službách a uplatňovaly daňové režimy a úvěrové programy, a zvýšily tak v Evropě nízký počet renovací stávajících budov a odměňovaly opatření v oblasti energetické účinnosti, jako je zavádění energeticky účinného vytápění a chlazení;

68.  vyzývá Komisi, aby vybízela členské státy k přijetí a zlepšování systému monitorování, měření a řízení energetické účinnosti budov s cílem dosáhnout významného pokroku, pokud jde o energetickou účinnost budov v EU;

69.  požaduje, aby členské státy ve svých plánech na renovace ve smyslu článku 4 nastínily, jak dosáhnou v příští fázi plánů (do dubna 2017) energetické renovace svého fondu budov; a jak chtějí následně uskutečnit celoevropskou vizi, podle níž má mít fond budov do roku 2050 téměř nulovou spotřebu energie;

70.  domnívá se, že rozšíření příkladné úlohy veřejných budov na všechny úrovně veřejné správy a nikoliv pouze na ústřední vládu napomůže k plnému využití nákladově efektivního potenciálu budov, neboť tato oblast je, jak se ukázalo, odvětví s nejvyšším potenciálem, a to nejen co se týče energetických úspor, ale i co se týče dalších obecnějších přínosů, včetně většího pohodlí a pohody; v této souvislosti se domnívá, že členským státům by měla být uložena povinnost zavést vnitrostátní mechanismus pro rozložení úsilí o splnění 3% cíle týkajícího se renovací mezi různé úrovně veřejné správy a že by měla být zachována možnost zvolit si jiná opatření jako alternativu k opatřením uvedeným v odstavcích 1 a 2 a že dopad těchto opatření by měl být kvantifikován;

71.  vyzývá Komisi, aby členské státy podněcovala k renovacím nebytových budov, jelikož tyto renovace mají velký potenciál rychlé ziskovosti;

72.  navrhuje, aby byl článek 4 směrnice nazván „dlouhodobé strategie pro důkladné renovace vnitrostátního fondu budov, včetně mobilizace investic“;

73.  požaduje, aby byly vyčleněny nezbytné prostředky na školení osob provádějících instalaci zařízení s cílem zajistit vysokou kvalitu renovací;

74.  žádá Komisi, aby zaujala strategický postoj ke zvyšování povědomí o aktuálním technickém vývoji (např. pokud jde o chladiva, osvětlení, izolační materiály, termostaty, měření, zasklívání atd.);

75.  vyzývá Komisi a členské státy, aby prioritní význam přisoudily článku 4 směrnice, pokud jde o přípravu druhé verze strategií, která má být k dispozici v roce 2017 a měla by vycházet z řádného zapojení dotčených stran, řídit se povinnými šablonami a obsahovat střednědobé pětileté cíle a prováděcí plány směřující k dosažení cíle týkajícího se fondu budov EU s téměř nulovou spotřebou energie do roku 2050, což bude rovněž nezbytné ke splnění cílů přijatých na konferenci COP 21;

76.  domnívá se, že energetické audity v podnicích jsou osvědčeným nástrojem ke zvýšení energetické účinnosti, a podtrhuje jejich význam z hlediska konkurenceschopnosti; požaduje jednotnou definici a prosazování kritérií uvedených ve směrnici (definici malých a středních podniků, auditů, zamezení dvojí certifikaci v případě podniků s přeshraniční činností) a požaduje jednotný postoj ke stanovení prahu de minimis, o němž se hovoří v čl. 8 odst. 4; požaduje rozšíření oblasti působnosti tohoto článku tak, aby se vztahoval na všechny podniky s vysokou spotřebou energie; vyzývá k vypracování posouzení za účelem zvýšení účinnosti systémů energetického auditu; vyzývá k tomu, aby bylo vyžadováno uplatňování doporučení uvedených v energetických auditech, která vedou k nákladové efektivitě, a to spolu s plánovanou údržbou v souladu s cíli podniků;

77.  navrhuje provést přezkum definice malých a středních podniků použité v této směrnici (čl. 2 odst. 26), tak aby odkazovala pouze na počet zaměstnávaných osob a roční obrat a aby i společnosti, které jsou z 25 a více procent ovládány veřejným orgánem, mohly být považovány za malé a střední podniky;

78.  vítá práci Komise na obecných pokynech pro uplatňování článků 9 až 11 směrnice o energetické účinnosti s cílem pomoci spotřebitelům lépe kontrolovat jejich spotřebu energie; domnívá se, že s ohledem na nákladovou efektivitu a transparentnost nákladů je pro úspory energie důležitá technická proveditelnost a zavedení inteligentního měření; domnívá se, že v zájmu zajištění jednotnosti by měla být všechna stávající ustanovení týkající se měření a fakturace seskupena na jednom místě;

79.  poukazuje na to, že faktury vystavované spotřebitelům za energii jsou stále nepřehledné a nepřesné; doporučuje zlepšit transparentnost a přehlednost faktur stanovením základních fakturačních zásad na úrovni EU, tak aby spotřebitelé měli k dispozici klíčové informace ve srovnatelném formátu a mohli si podle nich upravit vzorce svého spotřebitelského chování; zdůrazňuje, že spotřebitelé mají celou řadu různých preferencí a nástrojů, kterých mohou využívat, takže přístup k informacím by měl být upraven na základě spotřebitelských průzkumů prováděných na vnitrostátní úrovni;

80.  je přesvědčen, že zásadní význam má přístup k nezávislým a spolehlivým informacím a k poradenství ohledně výběru vhodných opatření na zvýšení energetické účinnosti a finančních režimů, především pro domácnosti, ale i pro regionální a místní orgány, neboť takové informace a poradenství jim umožní provádět informovaná rozhodnutí obeznámená s energetickou problematikou a lépe řídit spotřebu energie, a to i prostřednictvím inteligentního měření spotřeby energie či individuálního měření spotřeby spojené s chlazením a vytápěním;

81.  požaduje, aby byly zavedeny přísné normy pro zajištění kvality, vnitrostátní programy školení a jednotné a zjednodušené vnitrostátní systémy certifikace pro poskytovatele služeb v oblasti energetické účinnosti podporované provázanými a snadno přístupnými rámci pro poradenství a náhradu škod; zdůrazňuje, že cílem tohoto návrhu je odstranit některé nefinanční bariéry bránící spotřebitelům ve využívání produktů a služeb zvyšujících energetickou účinnost, např. tím, že budou mít možnost najít důvěryhodné obchodníky;

82.  domnívá se, že po splnění pravidel pro vysoce účinná kogenerační zařízení podle článku 14 lze očekávat další investice do opatření na úsporu energie;

83.  zdůrazňuje, že zřídí-li členské státy systém zvyšování energetické účinnosti, který je financovaný z daní (článek 20), měly by mít v jeho rámci prioritu domácnosti postižené energetickou chudobou; zdůrazňuje, že revidovaná směrnice o energetické účinnosti by měla členským státům vytvořit dlouhodobě stabilní politické prostředí, které zajistí udržitelné zvyšování investic do energetické účinnosti, především na místní úrovni; požaduje, aby EU a EIB posílily své snahy v oblasti budování kapacit a poskytování technické pomoci s cílem připravit financovatelné projekty zvyšování energetické účinnosti, které přilákají soukromé investice z tržního prostředí; požaduje, aby programy financované EU (např. strukturální fondy, Junckerův plán, ELENA-EIB) zvýšily podíl prostředků přidělovaných na budování kapacit a technickou pomoc v oblasti energetické účinnosti;

84.  vyjadřuje politování nad nízkým objemem veřejných i soukromých investic do inteligentních rozvodných sítí; vybízí Komisi, aby s větším důrazem dbala o uplatňování článku 15 směrnice, a podporovala tak rozvoj těchto sítí;

85.  žádá, aby u programů zvyšování energetické účinnosti zaváděných místními orgány – nebo za jejich účasti – byla stanovena povinnost provádět vnitrostátní posouzení nákladů a přínosů a aby se v tomto přístupu pokračovalo tam, kde přináší spotřebitelům vyšší účinnost a úspory nákladů;

86.  vyjadřuje obavy z rostoucího znečištění způsobovaného některými domácími vytápěcími zařízeními spalujícími pevnou biomasu, která produkují velké množství jemného prachu, oxidů dusíku, oxidu uhelnatého a dioxinů, jež značně zhoršují kvalitu ovzduší a jsou tedy nebezpečné pro lidské zdraví; naléhavě tedy vyzývá členské státy, aby zavedly účinná alternativní řešení šetrná k životnímu prostředí;

87.  poukazuje na to, že je zapotřebí okamžitě zaujmout komplexnější přístup ke zlepšení energetické účinnosti celého dopravního systému a nespoléhat se pouze na technologický vývoj vozidel nebo pohonných systémů; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby podnikly ambiciózní kroky směřující k zavedení nových opatření na podporu přechodu na energeticky nejúčinnější druhy dopravy a aby plně využívaly inteligentní dopravní systémy za účelem dalšího zlepšení účinnosti a využívání dostupné kapacity jak vozidel, tak infrastruktury, a to i v logistice, letectví a námořní dopravě;

88.  připomíná, že energetické účinnosti lze dosáhnout tím, že budou stanoveny normy pro CO2 a uživatelé budou informováni o spotřebě paliva v jejich vozidlech; vyzývá Komisi, aby předložila návrhy, jak informovat uživatele o spotřebě paliva v nových nákladních vozidlech, autobusech a autokarech, a stanovila limity pro jejich emise CO2;

89.  vyjadřuje politování nad nízkým podílem dopravy na úsporách energie, který představuje pouze 3 % celkových úspor rozdělených podle odvětví navzdory tomu, že v důsledku hospodářské krize došlo v letech 2005 až 2013 ke stabilizaci v osobní dopravě a poklesu v nákladní dopravě; vyzývá členské státy, aby zvýšily počet opatření zaměřených na odvětví dopravy;

90.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a členským státům.

(1)

Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 1.

(2)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0444.

(3)

COM(2015)0574.

(4)

COM(2011)112.

(5)

COM(2011)0885.

(6)

Přijaté texty, P7_TA(2014)0094.

(7)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0266.

(8)

COM(2016)0051.

(9)

Viz Tina Fawcettová a Jan Rosenow: „Plány a výsledky členských států v rámci provádění článku 7 směrnice o energetické účinnosti“, studie výzkumné služby Evropského parlamentu.

(10)

„Energetická účinnost jako infrastruktura: jak překonat investiční propast“ (Energy efficiency as infrastructure: leaping the investment gap) – zpráva organizace E3G uveřejněná dne 3. března 2016.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

V letech 1990 až 2014 se v EU snížily emise skleníkových plynů o 23 %. Ve stejném období vzrostl HDP EU o 46 %. Podnikům a občanům se podařilo plynule snižovat zátěž klimatu a současně dosáhnout růstu, a tak vytvářet pracovní místa a daňové příjmy.

Evropská unie je na velmi dobré cestě ke splnění svých cílů – předsevzala si, že do roku 2020 sníží emise CO2 o 20 %, že zvýší podíl obnovitelných zdrojů energie na 20 % z celkové spotřeby a že posílí energetickou účinnost o 20 %. Z velké části se tyto úkoly daří plnit díky systému obchodování s emisemi (EU ETS). Tento systém nejen vytváří pobídky ke snižování emisí, ale rovněž povzbuzuje investice do energeticky účinných technologií. Některé země částečně dosáhly vytyčených cílů dozajista i v důsledku hospodářské a finanční krize.

Problémy pak přináší administrativně náročné podávání zpráv o energetické oblasti a vysoké ceny energií pro středně velké živnostníky a soukromé domácnosti. Efekt nižších nákladů, kterých bylo dosaženo díky energetickým úsporám, se ztrácí kvůli zvláštním odvodům do státní poklady a nákladnému podávání zpráv. Příčinou jsou částečně si konkurující právní předpisy EU o ochraně klimatu (což má přímý i nepřímý vliv na ceny certifikátů EU ETS), komplikované právní předpisy týkající se energetické účinnosti (směrnice o energetické účinnosti, opatřování výrobků štítky energetické účinnosti, ekodesign, EU ETS, budoucí oběhové hospodářství) i vnitrostátní nekoordinované energetické strategie (kapacitní trhy, systémy dotací pro obnovitelné zdroje energie, ukončování těžby uhlí), které zásadně ovlivňují celoevropská opatření. Komise se proto vyzývá, aby intenzivněji usilovala o zformulování koherentní klimatické a energetické politiky a o vytvoření celoevropské struktury trhu s elektřinou.

Velký význam má i provádění směrnice o energetické účinnosti. Na tomto místě je vhodné upozornit na skutečnost, že Evropská unie splní svůj cíl zvýšení energetické účinnosti o 20 % do roku 2020 navzdory tomu, že tato směrnice nebyla ve většině členských států plně provedena. Dokládá to sílu trhu. Pokud podniky a občané sami regulují své zájmy související s energetickou účinností a energetickými úsporami, nemusí Evropská unie zavádět regulační předpisy. Uvedená směrnice však současně vytváří další významné inovační podněty pro vnitrostátní systémy povinného zvyšování energetické účinnosti a systémy pobídek. Až doposud je možné konstatovat, že „sadba vzešla“, ale velmi mladé směrnici a členským státům, které jsou odpovědné za její uplatňování, je třeba dopřát více času. Současně by mělo být přepracování využito ke sladění právních předpisů EU týkajících se energetických úspor a k jejich sloučení v důležitých bodech. Předložená zpráva pro to poskytuje výchozí body.


STANOVISKO Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (27.4.2016)

pro Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku

ke zprávě o provádění směrnice o energetické účinnosti (2012/27/EU)

(2015/2232(INI))

Navrhovatel: Peter Liese

NÁVRHY

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin vyzývá Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  vzhledem k tomu, že po úspěšné dohodě z konference COP 21 v Paříži je Evropská unie více než kdy jindy povinna dosáhnout svých cílů v oblasti klimatu a energetická účinnost je jedním z nákladově nejefektivnějších způsobů, jak dosáhnout snížení emisí CO2;

B.  vzhledem k tomu, že v roce 2014 Evropská unie vynaložila 358 miliard EUR za rok na dovoz energie, tj. téměř jednu miliardu EUR za den(1), což je více než celkový schodek Řecka (317 miliard EUR)(2) a téměř tolik jako celkový obrat německého automobilového průmyslu (367,9 miliardy EUR)(3) v roce 2014;

1.  zdůrazňuje, že zlepšení energetické účinnosti má zásadní význam pro dosažení našich cílů v oblasti klimatu v souladu s cíli stvrzenými Pařížskou dohodou přijatou na konferenci COP 21 a pro snížení naší závislosti na dovozu energie;

2.  zdůrazňuje, že toto je zásadně důležité pro zahájení přechodu na udržitelnější energetický systém založený na obnovitelných zdrojích energie, který povede k co nejrychlejšímu opuštění fosilních paliv;

3.  připomíná, že to má rovněž zásadní význam pro vytváření pracovních míst a udržitelný růst, zejména u malých a středních podniků a v průmyslu, a pro zvýšení produktivity a komfortu a zlepšení zdraví;

4.  vyjadřuje znepokojení nad odhadem, který Komise uvedla ve svém sdělení Evropskému parlamentu a Radě ze dne 23. července 2014, podle něhož nebude při současném tempu dosaženo do roku 2020 cíle EU, kterým je 20 % úspora energie, a skutečná míra bude o jedno až dvě procenta nižší; vyzývá Komisi, aby vybídla členské státy k vynaložení dalšího úsilí a k přijetí opatření, která zajistí, že tento evropský cíl bude splněn;

5.  vyjadřuje své znepokojení v souvislosti se všemi oblastmi zdůrazněnými ve zprávě Komise, která uvádí hodnoty, jež jsou stále velmi vzdálené cíli energetické účinnosti pro rok 2020; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby přijaly rozhodná opatření týkající se budov, dopravy, služeb a výroby energie s cílem zaručit větší prosperitu a zelená pracovní místa v EU; poznamenává, že tato opatření by měla být v souladu s přechodem na oběhové hospodářství;

6.  zastává názor, že Pařížská dohoda (COP 21) musí být doplněna vnitrostátními plány emisí s konkrétními a ověřitelnými závazky v oblasti emisí a energetiky, které zajistí, že bude přijat závazek s cílem zabránit globálnímu oteplení o více než dva stupně;

7.  konstatuje, že budovy v soukromém i veřejném vlastnictví jsou odpovědné za 40 % konečné spotřeby energie a 36 % emisí CO2, přičemž 50 % konečné spotřeby energie je využíváno k vytápění a chlazení; domnívá se proto, že zlepšení energetické účinnosti budov má prvořadý význam při snižování emisí CO2 a zlepšování energetické bezpečnosti, ale i pro ukončení energetické chudoby a zlepšení zdraví;

8.  vyzývá členské státy, aby podporovaly investice do odvětví stavebnictví a vyvinuly větší úsilí za účelem podpory důkladné renovace špatně izolovaných budov v EU;

9.  navrhuje, aby byl článek 4 směrnice o energetické účinnosti přeformulován tak, aby odkazoval na „dlouhodobé strategie pro renovaci vnitrostátního fondu budov, včetně mobilizace investic“;

10.  vyzývá Komisi a členské státy, aby prioritní význam přisoudily článku 4 směrnice, pokud jde o přípravu druhé verze strategií, která má být k dispozici v roce 2017 a měla by vycházet z řádné spolupráce se zúčastněnými stranami, řídit se povinnými šablonami a obsahovat střednědobé pětileté cíle a prováděcí plány směřující k dosažení cíle fondu budov EU s téměř nulovou spotřebou energie do roku 2050, což bude nezbytné ke splnění cílů přijatých na konferenci COP 21;

11.  požaduje, aby byl článek 5 směrnice rozšířen tak, aby se vztahoval na všechny úrovně veřejné správy; v této souvislosti se domnívá, že členským státům by měla být uložena povinnost zavést vnitrostátní mechanismy pro sdílení úsilí o dosažení 3% cíle a že by měla být zachována možnost zvolit si jiná opatření jako alternativu k opatřením uvedeným v článcích 1 a 2;

12.  konstatuje, že nejmenšího pokroku bylo dosaženo v odvětví bydlení, a vyzývá proto členské státy, aby využívaly společnosti poskytující služby v oblasti energií a smlouvy o energetických službách, uplatňovaly daňové režimy a úvěrové programy za účelem zvýšení nízké míry renovace stávajícího fondu budov v Evropě a odměňovaly opatření v oblasti energetické účinnosti, jako je zavádění energeticky účinného vytápění a chlazení;

13.  je přesvědčen, že opatření pro renovaci stávajících budov za účelem zvýšení energetické účinnosti musí být upřednostněna v případě osob nejvíce trpících energetickou chudobou; vyzývá Komisi, aby v souvislosti s revizí směrnice o energetické účinnosti navrhla cíl pro zlepšení účinnosti fondu obytných budov a současně i budoucí minimální normy v oblasti účinnosti pro nájemní bydlení;

14.  zdůrazňuje, že společné úsilí EU napomůže vytvořit společný trh zboží a služeb, které budou pomáhat šetřit energii, čímž se sníží náklady pro všechny spotřebitele a dosáhne se větší cenové dostupnosti služeb, zejména pro zranitelné skupiny obyvatel, vytvoří se vyrovnanější podmínky pro průmysl, podpoří se konkurenceschopnost a otevřou se nové možnosti;

15.  podotýká, že energeticky náročná odvětví musí rovněž přispět a že rovné podmínky v EU jsou v této souvislosti velmi důležité;

16.  zdůrazňuje skutečnost, že více než polovinu investic, které jsou zapotřebí k dekarbonizaci energetického systému EU do roku 2050, je třeba směrovat do energetické účinnosti; zdůrazňuje, že tento přístup zajistí, že výroba založená na fosilních palivech bude mít takový rozsah, který je vhodný pro uspokojení budoucí poptávky, a že bude zabráněno ztraceným investicím; požaduje, aby se energetická účinnost pokládala za prioritní investiční oblast a aby bylo možné ji používat jako součást širšího plánování a financování infrastruktury na úrovni EU a členských států;

17.  zdůrazňuje, že směrnice o energetické účinnosti vedla k mnoha pozitivním změnám v členských státech, ale její nedostatečné provádění brání realizaci jejího plného potenciálu; vítá zvýšenou technickou podporu poskytovanou Komisí za účelem zajištění správného a rychlého provedení;

18.  zdůrazňuje však, že je zapotřebí více pokynů ze strany Komise, které by členským státům pomohly účinněji provést směrnici a podávat zprávy o dosaženém pokroku;

19.  vyzývá Komisi, aby pohotově jednala při vznášení případných odůvodněných požadavků na uvedení vnitrostátních plánů do souladu s cíli směrnice a aby využila všechny právní prostředky s cílem zajistit, že členské státy budou poskytovat aktuální a přesné informace;

20.  vyzývá Komisi, aby podporovala výměnu osvědčených postupů napříč členskými státy s cílem urychlit dosahování cílů a šíření inovativních výrobků a služeb a podporovat sbližování v oblasti energetické účinnosti mezi jednotlivými zeměmi;

21.  konstatuje, že členské státy, kterým ještě k dosažení 20% cíle do roku 2020 zbývá kus cesty, potřebují vedení Komise, které by jim umožnilo okamžitě vypracovat vnitrostátní strategie a zvláštní opatření pro energetickou účinnost a účinné využívání zdrojů; proto naléhavě vyzývá členské státy, aby zrealizovaly a udržovaly stabilní systém pobídek, který by usnadnil spolehlivý tok investic a finančních prostředků, přičemž zvláštní pozornost by měla být věnována energetické účinnosti budov;

22.  zdůrazňuje, že hlavním nedostatkem stávající směrnice je skutečnost, že nebude-li směrnice řádně upravena, většina opatření skončí v roce 2020, což mimo jiné znamená, že její nejdůležitější ustanovení, zejména článek 7, by měla být prodloužena nejen do roku 2030, ale i na další období, a že stávající směrnice by měla být v této souvislosti posouzena, přičemž cíle budou stanoveny v souladu s vývojem (dosažené výsledky, technologické a tržní inovace atd.); očekává, že to podpoří dlouhodobá opatření; dále konstatuje, že je nezbytné zavést přezkum v polovině období s cílem zaručit, že v roce 2030 bude daných cílů dosaženo;

23.  vyjadřuje politování nad tím, že cíl zvýšení energetické účinnosti do roku 2030 alespoň o 27 %, který přijala Evropská rada v roce 2014, je neambiciózní ve srovnání se závazným 40% cílem, který má být realizován pomocí jednotlivých vnitrostátních cílů přijatých Parlamentem; konstatuje, že údaj 27 % odůvodňuje především naprosto nerealisticky vysoká diskontní sazba v přechozím hodnocení dopadu; připomíná, že 17,5% diskontní sazba je vyšší než diskontní sazba pro investice do energetiky v Iráku (15 %); vyzývá Komisi, aby se v souladu se svými pokyny pro zlepšování právní úpravy posunula směrem ke komplexní analýze nákladů a přínosů a k sociální diskontní sazbě(4);

24.  žádá Komisi a členské státy, aby přezkoumaly 27% cíl energetické účinnosti do roku 2030 s ohledem na Pařížskou dohodu o změně klimatu, a žádá Komisi, aby navrhla cíl pro rok 2030, jenž bude odrážet úroveň potenciálu nákladově efektivní energetické účinnosti, jíž bude možné dosáhnout, jakmile budou překonána selhání a nedostatky trhu, a aby uznala, že z hlediska společnosti je přínosné, jsou-li úspory energie uznány jako samostatný zdroj;

25.  připomíná výzvu Parlamentu v usnesení ze dne 5. února 2014, kterou Parlament zopakoval v usneseních z 26. listopadu 2014 a 14. října 2015, aby byly přijaty tři závazné cíle v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030, zejména pak cíl v oblasti energetické účinnosti ve výši 40 %; vyzývá Komisi a členské státy, aby přezkoumaly cíl zvýšení energetické účinnosti do roku 2030 o 27 %, stanovily závazný cíl zvýšení energetické účinnosti o 40 % a dále aby stanovily cíle zvýšení energetické účinnosti do roku 2050 v souladu s ambiciózními závazky v rámci Pařížské dohody, v souladu s nimiž je třeba udržet zvyšování globální teploty pod hranicí 1,5 °C; zdůrazňuje, že cíl EU týkající se energetické účinnosti stanovený pro období po roce 2020 by měl být závazný a měl by být proveden prostřednictvím jednotlivých vnitrostátních cílů; naléhavě vyzývá Komisi, aby posoudila několik scénářů v oblasti energetické účinnosti do roku 2030, včetně scénáře pro dosažení 40 % cíle;

26.  zdůrazňuje, že v zájmu dosažení cílů energetické účinnosti do roku 2030 by EU měla usnadnit přijetí širší škály nástrojů a údajů, jako jsou systémy energetického auditu a hospodaření s energií, statistiky a ukazatele výkonnosti, georeferenční rejstříky budov obsahující informace o jejich energetické spotřebě, smlouvy o energetických službách, pokročilé nástroje pro financování a iniciativy v oblasti odborné přípravy;

27.  zdůrazňuje, že vysoká diskontní sazba by odrážela nerealistický předpoklad, že nákladově efektivní investice do energetické účinnosti nebudou realizovány z důvodu řady překážek, přičemž tyto překážky jsou zaprvé Komisí přeceňovány a političtí činitelé mají povinnost překážky bránící těmto investicím, které by se v průběhu času vyplatily, překonávat;

28.  konstatuje navíc, že současná vysoká diskontní sazba předpokládá, že energetické účinnosti je dosahováno pouze prostřednictvím individuálních opatření, čímž se přehlíží skutečnost, že pro stimulaci zlepšování energetické účinnosti, zejména u budov, hrají klíčovou úlohu veřejné orgány;

29.  uznává, že nedostatečné cenové signály jsou hlavním důvodem oslabení odezvy na straně poptávky; vyzývá členské státy, aby se zabývaly touto překážkou a podporovaly inteligentní měření a transparentní fakturaci jako způsob, jak podpořit vnímavější chování spotřebitelů, pokud jde o spotřebu energie a investice do energetické účinnosti;

30.  připomíná závěr rámcové strategie pro energetickou unii, že energetická účinnost je samostatný zdroj energie; domnívá se, že vysoká diskontní sazba proto oslabuje vlastní dodávky energie a energetickou nezávislost EU;

31.  vítá nová inovativní a inteligentní řešení pro vyvážení nabídky energie a poptávky po ní, pro lepší využití energie z obnovitelných zdrojů a pro snížení spotřeby energie ve špičce; požaduje financování výzkumu a vývoje těchto nových řešení, zejména pro odvětví malých a středních podniků;

32.  zdůrazňuje význam evropských finančních nástrojů v podobě úvěrů, záruk a kapitálu pro získání soukromých finančních prostředků na projekty v oblasti energetické účinnosti; zdůrazňuje však, že je zapotřebí, aby finanční prostředky byly poskytovány v podobě grantů na projekty v sociální oblasti;

33.  souhlasí s Komisí, že nižší ceny paliv společně s vyhlídkami na hospodářský růst by mohly ještě více ohrozit dosažení 20 % cíle; vyzývá Komisi a členské státy, aby zlepšily režim monitorování, ověřování, kontroly a souladu s cílem zajistit správnou úroveň ambicí;

34.  zdůrazňuje, že je důležité, aby byly odstraněny mezery ve stávající směrnici, zejména v článku 7, a současně aby byla členským státům zaručena flexibilita, pokud jde o výběr opatření; v této souvislosti zdůrazňuje, že je možné zvolit si alternativní opatření, aniž by se ohrozilo dosažení ročních cílů v oblasti úspor energie;

35.  požaduje přezkum článku 7, který umožní objektivní kvantifikaci a splnění požadavku na roční úspory energie ve výši 1,5 %;

36.  konstatuje zejména, že postupné zavádění a dřívější opatření podle čl. 7 odst. 2 již nejsou relevantní a že 25 % kritérium flexibility snížilo účinnost požadavku ročních úspor energie ve výši 1,5 %; trvá na tom, že alternativní opatření podle čl. 7 odst. 9 musí být přesně vymezena a musí být snadno kvantifikovatelná; připomíná, že účelem článku 7 je splnit více než polovinu 20 % cíle stanoveného směrnicí;

37.  vítá skutečnost, že energetické audity a systémy hospodaření s energií podle článku 8 pomáhají zvyšovat konkurenceschopnost společností z EU; požaduje, aby bylo vyžadováno provedení doporučení uvedených v energetických auditech, která vedou k nákladové efektivitě, a to spolu s plánovanou údržbou a v případě potřeby s dalšími pobídkami; žádá Komisi a členské státy, aby zajistily rychlou transpozici a provedení požadavků podle článku 8 a aby byl tento článek rozšířen tak, aby se vztahoval na všechny společnosti s vysokou spotřebou energie;

38.  zdůrazňuje význam energetických auditů coby kroku, který předchází plánům energetické účinnosti založeným na snížení spotřeby energie, a prostředku v boji proti energetické chudobě;

39.  zdůrazňuje, že je nutné zlepšit energetickou účinnost veřejného sektoru, a požaduje lepší začlenění iniciativ na podporu úspor energie do oblasti zadávání veřejných zakázek;

40.  konstatuje, že ne všechny veřejné nákupní subjekty plně chápou požadavky na energetickou účinnost v oblasti zadávání veřejných zakázek; vyzývá Komisi, aby poskytla jasnější pokyny, které usnadní dodržování článku 6 směrnice a lepší začlenění do širších předpisů EU týkajících se zadávání veřejných zakázek;

41.  opakuje, že energetickou účinnost je třeba chápat jako nejudržitelnější opatření v rámci našeho závazku snížit spotřebu energie, a nikoli jako výmluvu pro větší spotřebu;

42.  zdůrazňuje, že mezi hlavními překážkami bránícími v provádění článku 7 a souvisejícími problémy hraje důležitou úlohu nedostatek znalostí a kapacit zúčastněných stran, stejně jako nízká úroveň povědomí konečných spotřebitelů o systémech povinného zvyšování energetické účinnosti nebo alternativních opatřeních a omezený časový rámec (2014–2020) pro jejich dosažení; vyzývá proto EU, aby více investovala do provádění informačních a podpůrných programů v jednotlivých členských státech;

43.  zdůrazňuje, že lepší harmonizace metod výpočtu adicionality (schopnost podporovat technologie, jejichž výkonnost přesahuje tržní průměr) a materiality (podpora opatření, jež by nebyla nutně přijata) a metod měření a ověřování energetických úspor by mohla přispět k účinnějšímu provádění článku 7;

44.  navrhuje, aby byl název článku 7 změněn na „Režimy podpory úspor energie“, aby bylo zdůrazněno, že je třeba, aby členské státy pomohly spotřebitelům, včetně MSP, spořit energii a snižovat své náklady na energii a činit opatření, která dosažení těchto úspor umožní;

45.  vyjadřuje obavy nad rostoucím znečištěním, které způsobují některá domácí vytápěcí zařízení využívající pevnou biomasu, která produkují velké množství jemného prachu, oxidů dusíku, oxidu uhelnatého a dioxinů, jež do velké míry zhoršují kvalitu ovzduší a jsou tedy nebezpečné pro lidské zdraví; naléhavě tedy vyzývá členské státy, aby zavedly účinná alternativní řešení šetrná k životnímu prostředí;

46.  poukazuje na to, že je zapotřebí okamžitě zaujmout komplexnější přístup ke zlepšení energetické účinnosti celého dopravního systému a nespoléhat se pouze na technologický vývoj vozidel nebo pohonných systémů; namísto toho naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby podnikly ambiciózní kroky směřující k zavedení nových opatření na podporu přechodu na energeticky nejúčinnější druhy dopravy a aby plně využily inteligentní dopravní systémy za účelem dalšího zlepšení účinnosti a míry využívání dostupné kapacity jak vozidel, tak infrastruktury, a to i v logistice, letectví a námořní dopravě;

47.  připomíná, že energetické účinnosti lze dosáhnout tím, že budou stanoveny normy pro CO2 a uživatelé budou informováni o tom, jakou spotřebu paliva mají jejich vozidla; vyzývá Komisi, aby předložila návrhy, jak informovat uživatele o spotřebě paliva nových nákladních vozidel, autobusů a autokarů, a stanovila limity pro jejich emise CO2;

48.  žádá Komisi, aby zapojila místní a regionální instituce za účelem prosazování energetické účinnosti na regionální a místní úrovni a na úrovni občanů;

49.  požaduje, aby byly vypracovány plány pro postupné ukončování dotací na fosilní paliva a směrování finančních zdrojů do projektů v oblasti energetické účinnosti, které budou sloužit k dosažení cílů EU týkajících se dekarbonizace energetického odvětví do roku 2050;

50.  navrhuje, aby tyto „režimy podpory úspor energie“ upřednostňovaly opatření v odvětví budov, a to zejména tím, že podpoří provádění dlouhodobých vnitrostátních strategií uvedených v článku 4;

51.  zdůrazňuje, že je zapotřebí ambiciózní, rozhodná a transparentní správa v oblasti klimatu, která zaručí dosažení cíle účinnosti; domnívá se, že v rámci přezkumu směrnice by měla být zavedena odpovídající pravidla; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že Parlament bude plně zapojen do rozvoje správy v oblasti klimatu, a předložily návrhy v rámci řádného legislativního postupu;

52.  vyzývá členské státy, aby začlenily ustanovení, že významné minimální procento opatření v rámci systémů povinného zvyšování energetické účinnosti bude zaměřeno na spotřebitele s nízkým příjmem;

53.  znovu opakuje svou výzvu týkající se významného investičního programu pro energetickou účinnost v Evropě, který by plně mobilizoval Evropský fond pro strategické investice (EFSI) a strukturální fondy; konstatuje, že projekty týkající se energetické účinnosti mají často malý rozsah a je třeba je spojit do větších portfolií; vyzývá za tím účelem Komisi, Evropskou investiční banku a členské státy, aby v zájmu usnadnění investic nabízely více možností technické pomoci a pomoci na vývoj projektů;

54.  vyjadřuje politování nad nízkým příspěvkem dopravy k úsporám energie, který představuje pouze 3 % celkových úspor rozdělených podle odvětví, navzdory tomu, že v důsledku hospodářské krize došlo v letech 2005 až 2013 ke stabilizaci v osobní dopravě a poklesu v nákladní dopravě; vyzývá členské státy, aby zvýšily počet opatření zaměřených na odvětví dopravy;

55.  žádá Komisi, aby co nejvíce omezila administrativní zátěž pro malé a střední podniky a veřejné orgány;

56.  navrhuje provést přezkum definice malých a středních podniků použité v této směrnici (čl. 2 odst. 26), tak aby odkazovala pouze na počet zaměstnávaných osob a roční obrat a aby i společnosti, které jsou z 25 a více procent ovládány veřejným orgánem, mohly být považovány za malé a střední podniky.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

26.4.2016

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

56

10

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Marco Affronte, Margrete Auken, Pilar Ayuso, Zoltán Balczó, Ivo Belet, Simona Bonafè, Biljana Borzan, Lynn Boylan, Soledad Cabezón Ruiz, Nessa Childers, Alberto Cirio, Birgit Collin-Langen, Mireille D’Ornano, Seb Dance, Angélique Delahaye, Jørn Dohrmann, Ian Duncan, Stefan Eck, Bas Eickhout, Eleonora Evi, José Inácio Faria, Karl-Heinz Florenz, Francesc Gambús, Elisabetta Gardini, Gerben-Jan Gerbrandy, Jens Gieseke, Julie Girling, Matthias Groote, Françoise Grossetête, Andrzej Grzyb, György Hölvényi, Anneli Jäätteenmäki, Jean-François Jalkh, Benedek Jávor, Karin Kadenbach, Kateřina Konečná, Giovanni La Via, Peter Liese, Norbert Lins, Susanne Melior, Miroslav Mikolášik, Massimo Paolucci, Gilles Pargneaux, Piernicola Pedicini, Bolesław G. Piecha, Pavel Poc, Daciana Octavia Sârbu, Davor Škrlec, Estefanía Torres Martínez, Nils Torvalds, Jadwiga Wiśniewska, Damiano Zoffoli

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Clara Eugenia Aguilera García, Nicola Caputo, Fredrick Federley, Giorgos Grammatikakis, Merja Kyllönen, Gesine Meissner, Marijana Petir, Gabriele Preuß, Jasenko Selimovic, Kay Swinburne, Keith Taylor, Mihai Ţurcanu, Tom Vandenkendelaere

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Marie-Christine Boutonnet

(1)

Zdroj: Evropská komise

(2)

Eurostat (2015): Bereitstellung der Daten zu Defizit und Schuldenstand 2014 - erste Meldung. http://ec.europa.eu/eurostat/documents/2995521/6796753/2-21042015-AP-DE.pdf/28a7cf93-61e6-4a81-85c7-1a168866e3ba

(3)

Statistica (2016): Umsatz der Automobilindustrie in Deutschland in den Jahren 2005 bis 2014 (in Milliarden Euro). http://de.statista.com/statistik/daten/studie/160479/umfrage/umsatz-der-deutschen-automobilindustrie/

(4)

Pokyny pro zlepšování právní úpravy, SWD(2015)0111, nástroj 54: „Sociální diskontní sazba je sazbou, která je nejčastěji používána při posouzení dopadů, protože tato posouzení obvykle zvažují náklady a přínosy z hlediska společnosti jako celku (nikoli jen z hlediska jedné skupiny zúčastněných stran). Doporučená diskontní sazba je 4 % ... Obecně není vhodné používat jiné sociální diskontní sazby, neboť důsledné používání 4% sazby v posouzeních a hodnoceních dopadu zajišťuje soudržnost a srovnatelnost.“


VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

24.5.2016

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

34

25

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Zigmantas Balčytis, Bendt Bendtsen, Xabier Benito Ziluaga, José Blanco López, David Borrelli, Jerzy Buzek, Pilar del Castillo Vera, Christian Ehler, Fredrick Federley, Ashley Fox, Adam Gierek, Theresa Griffin, Hans-Olaf Henkel, Eva Kaili, Barbara Kappel, Krišjānis Kariņš, Seán Kelly, Jeppe Kofod, Jaromír Kohlíček, Janusz Lewandowski, Paloma López Bermejo, Ernest Maragall, Edouard Martin, Angelika Mlinar, Csaba Molnár, Dan Nica, Morten Helveg Petersen, Miroslav Poche, Carolina Punset, Michel Reimon, Herbert Reul, Paul Rübig, Algirdas Saudargas, Neoklis Sylikiotis, Antonio Tajani, Dario Tamburrano, Patrizia Toia, Evžen Tošenovský, Claude Turmes, Vladimir Urutchev, Adina-Ioana Vălean, Henna Virkkunen, Martina Werner, Lieve Wierinck, Hermann Winkler, Anna Záborská, Flavio Zanonato

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Amjad Bashir, Jens Geier, Benedek Jávor, Constanze Krehl, Barbara Kudrycka, Olle Ludvigsson, Vladimír Maňka, Markus Pieper, Massimiliano Salini, Anne Sander, Indrek Tarand, Pavel Telička, Anneleen Van Bossuyt

Právní upozornění