Postup : 2016/2067(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0317/2016

Předložené texty :

A8-0317/2016

Rozpravy :

PV 22/11/2016 - 12
CRE 22/11/2016 - 12

Hlasování :

PV 23/11/2016 - 10.5
CRE 23/11/2016 - 10.5
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2016)0440

ZPRÁVA     
PDF 663kWORD 62k
3.11.2016
PE 582.127v02-00 A8-0317/2016

o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky (na základě výroční zprávy Rady určené Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice)

(2016/2067(INI))

Výbor pro zahraniční věci

Zpravodaj: Ioan Mircea Paşcu

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 MENŠINOVÉ STANOVISKO
 VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky (na základě výroční zprávy Rady určené Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice)

(2016/2067(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na provádění společné bezpečnostní a obranné politiky (na základě výroční zprávy Rady určené Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice),

–  s ohledem na čl. 42 odst. 6 a článek 46 Smlouvy o Evropské unii týkající se stálé strukturované spolupráce,

–  s ohledem na výroční zprávu místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (dále jen „místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka“) určenou Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice (SZBP) (13026/2016), a zejména na části týkající se společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP),

–  s ohledem na články 2 a 3 a hlavu V Smlouvy o Evropské unii (SEU), a zejména na články 21, 36, čl. 42 odst. 2, čl. 42 odst. 3 a čl. 42 odst. 7 SEU,

–  s ohledem na závěry Rady ohledně společné bezpečnostní a obranné politiky ze dne 25. listopadu 2013, ze dne 18. listopadu 2014, ze dne 18. května 2015 a ze dne 27. června 2016,

–  s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 20. prosince 2013 a ze dne 26. června 2015,

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 21. května 2015 o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky(1), ze dne 21. května 2015 o dopadu vývoje evropských trhů s obranným vybavením na bezpečnostní a obrannou schopnost v Evropě(2), ze dne 11. června 2015 o strategické vojenské situaci v povodí Černého moře po nezákonné anexi Krymu Ruskem(3), ze dne 13. dubna 2016 o EU v měnícím se globálním prostředí – více propojeném, zpochybňovaném a složitém světě(4) a ze dne 7. června 2016 o operacích na podporu míru – zapojení EU do činností OSN a Africké unie(5),

–  s ohledem na dokument nazvaný „Sdílená vize, společný postup: Silnější Evropa – globální strategie Evropské unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku“, který předložila místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Federica Mogheriniová dne 27. června 2016,

–  s ohledem na společné sdělení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky a Komise ze dne 6. dubna 2016 o boji proti hybridním hrozbám (JOIN(2016)0018) a na související závěry Rady ze dne 19. dubna 2016,

–  s ohledem na společné sdělení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky a Komise ze dne 28. dubna 2015 o budování kapacit na podporu bezpečnosti a rozvoje (JOIN(2015)0017) a návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 230/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj přispívající ke stabilitě a míru (COM(2016)0447), který Komise předložila dne 5. července 2016,

–  s ohledem na společné sdělení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky a Komise ze dne 5. července 2016 o prvcích pro celounijní strategický rámec na podporu reformy bezpečnostního sektoru (JOIN(2016)0031),

–  s ohledem na závěry Rady o platformě na podporu misí ze dne 18. dubna 2016,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. dubna 2015 nazvané „Evropský program pro bezpečnost“ (COM(2015)0185),

–  s ohledem na „Obnovenou strategii vnitřní bezpečnosti Evropské unie“ pro období 2015–2020 a související závěry Rady ze dne 15.–16. června 2015,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. dubna 2016 nazvané „Provádění Evropského programu pro bezpečnost s cílem bojovat proti terorismu a připravit cestu pro skutečnou a účinnou bezpečnostní unii“ (COM(2016)0230),

–  s ohledem na společné sdělení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky a Komise ze dne 11. prosince 2013 o komplexním přístupu EU k vnějším konfliktům a krizím (JOIN(2013)0030) a na související závěry Rady ze dne 12. května 2014,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2012 o kybernetické bezpečnosti a ochraně(6); s ohledem na sdělení Komise ze dne 7. února 2013 nazvané „Strategie kybernetické bezpečnosti Evropské unie: Otevřený, bezpečný a chráněný kyberprostor“; s ohledem na dokument Rady ze dne 18. listopadu 2014 nazvaný „Politický rámec EU pro kybernetickou obranu“,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. července 2016 nazvané „Posílení evropského systému kybernetické odolnosti a podpora konkurenceschopného a inovativního odvětví kybernetické bezpečnosti“ (COM(2016)0410),

–  s ohledem na technické ujednání mezi složkou NATO pro schopnost reakce na počítačové incidenty (Computer Incident Response Capability) a skupinou pro reakce na počítačové hrozby Evropské unie (CERT-EU) ze dne 10. února 2016, které zlepšuje sdílení informací o kybernetických bezpečnostních incidentech,

–  s ohledem na společné prohlášení EU a NATO ze dne 8. července 2016 během summitu NATO 2016 ve Varšavě (společné prohlášení předsedy Evropské rady, předsedy Evropské komise a generálního tajemníka Severoatlantické aliance),

–  s ohledem na komuniké summitu ve Varšavě, které vydaly hlavy států a vlád účastnící se zasedání Severoatlantické rady ve Varšavě ve dnech 8.–9. července 2016,

–  s ohledem na výsledky představené v Eurobarometru 85.1 z června 2016,

–  s ohledem na čl. 132 odst. 1 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0317/2016),

Strategický kontext

1.  konstatuje, že evropské bezpečnostní prostředí se významně zhoršilo, je čím dál nestabilnější, složitější, nebezpečnější a méně předvídatelné; podotýká, že existují hrozby tradiční i hybridní, pocházející od státních i nestátních subjektů z jihu i z východu, a že členské státy jsou jimi ohroženy v různé míře;

2.   připomíná, že bezpečnost členských států EU je hluboce propojená, a podotýká, že členské státy reagují na společné hrozby a rizika nekoordinovaným a roztříštěným způsobem, který komplikuje a často zdržuje obecnější přístup; zdůrazňuje, že tato nedostatečná koordinace představuje jedno ze zranitelných míst činnosti Unie; podotýká, že Evropa není dostatečně odolná, aby mohla účinně řešit hybridní hrozby, které mají často přeshraniční rozměr;

3.  domnívá se, že Evropa v současné době musí reagovat na řadu čím dál komplexnějších krizí: od západní Afriky, přes pásmo Sahelu, oblast Afrického rohu a Blízký Východ, východní Ukrajinu až po Kavkaz; domnívá se, že EU by měla posílit dialog a spolupráci se třetími zeměmi v těchto regionech, stejně jako s regionálními a subregionálními organizacemi; zdůrazňuje, že EU by se měla připravit na řešení dalekosáhlé změny poměrů v oblasti mezinárodní bezpečnosti a problémů, mezi něž patří mezistátní konflikty, selhání státu, kybernetické útoky a bezpečnostní důsledky změn klimatu;

4.   se znepokojením poukazuje na to, že Evropa se stává cílem teroristických útoků radikálních islamistických organizací i jednotlivců v dosud nevídaném měřítku a důsledkem toho se evropský způsob života ocitá pod tlakem; zdůrazňuje, že kvůli tomu se bezpečí jednotlivce stalo nejvyšší prioritou a oslabilo se tradiční rozdělení vnější a vnitřní bezpečnosti;

5.   vyzývá EU, aby se těmto bezpečnostním výzvám přizpůsobila, zejména efektivnějším využíváním stávajících nástrojů SBOP ve spojení s dalšími vnějšími a vnitřními nástroji; vyzývá k lepší spolupráci a koordinaci mezi členskými státy, zejména v oblasti boje proti terorismu;

6.  vyzývá k intenzivní preventivní politice založené na komplexních programech deradikalizace; poukazuje také na nezbytnost větší aktivity v oblasti boje proti radikalizaci a teroristické propagandě jak v samotné EU, tak v rámci jejích vnějších vztahů; vyzývá Komisi, aby podnikla v rámci boje proti radikalizaci a terorismu ve všech členských státech kroky k řešení distribuce extremistických obsahů na internetu a k propagaci aktivnější soudní spolupráce mezi systémy trestního soudnictví včetně agentury Eurojust;

7.  konstatuje, že poprvé od druhé světové války se v Evropě změnily hranice za použití síly; zdůrazňuje neblahý dopad vojenské okupace na bezpečnost Evropy jako celku; opakuje, že jakákoli násilná změna hranic na Ukrajině je v rozporu se zásadami Helsinského závěrečného aktu a Charty OSN;

8.  upozorňuje na to, že podle Eurobarometru 85.1, který byl zveřejněn v červnu 2016, by si přibližně dvě třetiny občanů EU přály, aby se EU ve větší míře angažovala v záležitostech bezpečnostní a obranné politiky;

9.  zastává názor, že jednotnější, a tedy i efektivnější evropská zahraniční a bezpečnostní politika může rozhodujícím způsobem přispět ke zmírnění ozbrojených konfliktů v Iráku a Sýrii a k porážce samozvaného Islámského státu;

Pozměněná a posílená SBOP

10.   je pevně přesvědčen, že je proto nezbytné důkladné a zásadní přezkoumání SBOP, které Evropské unii a jejím členským státům umožní rozhodujícím způsobem přispívat k bezpečnosti Unie, k řešení mezinárodních krizí a k prosazování strategické autonomie EU; připomíná, že žádná země nemůže současným bezpečnostním výzvám čelit sama;

11.   domnívá se, že má-li být tento přezkum úspěšný, bude nutné do něj od samého začátku zapojit členské státy, aby se předešlo riziku, že provádění SBOP v budoucnu uvízne na mrtvém bodě; zdůrazňuje praktické a finanční výhody budoucí spolupráce pro vývoj evropských obranných kapacit a připomíná stávající iniciativy, které by měly pokračovat konkrétními opatřeními na prosincové Evropské radě pro obranu; vyzývá také členské státy a EU k tomu, aby do své bezpečnosti a obrany náležitě investovaly;

12.  zdůrazňuje, že ustanovení stálé strukturované spolupráce (čl. 42 odst. 6 SEU) umožní vybudovat vlastní obranu či stálou strukturu pro vlastní obranu, která může posílit operace v oblasti řešení krizí;

13.  zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že Evropa už nemá své bezpečnostní prostředí plně pod kontrolou a nemůže vybírat čas a místo pro své jednání, měla by mít EU možnost pomocí misí a operací SBOP i jiných vhodných nástrojů zakročit v rámci celé oblasti zvládání krizí včetně předcházení krizím a řešení krizí, aby pojala všechny fáze cyklu konfliktů, plně se zapojila do udržování bezpečnosti v Evropě a zajistila běžnou úroveň bezpečí a ochranu svobody, bezpečí a spravedlnosti na celém území; vybízí Evropskou radu, aby začala pracovat na tom, aby společná bezpečnostní a obranná politika vedla ke společné obraně ve smyslu ustanovení čl. 42 odst. 2 SEU; je toho názoru, že prvořadým cílem SBOP musí tudíž být posílení obranyschopnosti EU;

14.  vítá plán budoucího rozvoje SBOP, jejž představí vysoká představitelka, místopředsedkyně Komise a který bude obsahovat konkrétní harmonogram a jednotlivé kroky; domnívá se, že tento plán by měl doplňovat akční plán evropské obrany; podtrhuje potřebu posílit vojenskou složku SBOP; vyjadřuje důraznou podporu myšlence, že členské státy by své investice do bezpečnosti a obrany koordinovaly a že by zvýšily finanční podporu výzkumu v oblasti obrany na úrovni EU;

15.   zdůrazňuje také, že SBOP by se měla opírat o silný princip kolektivní obrany, účinné financování a že by měla být prováděna v plné koordinaci s mezinárodními institucemi působícími v oblasti bezpečnosti a obrany a plně se vzájemně doplňovat s činností NATO; domnívá se, že EU by měla členské státy podněcovat k plnění minimálního kapacitního cíle Severoatlantické aliance, která žádá, aby minimální výše výdajů na obranu činila 2 % HDP, jak bylo znovu zdůrazněno na summitech ve Walesu a ve Varšavě;

16.  připomíná, že ke konfliktům a krizím v Evropě a v jejím okolí dochází ve fyzickém i kybernetickém prostoru, a zdůrazňuje, že kybernetická bezpečnost a kybernetická obrana se musí stát základní a nedílnou součástí SBOP a musí být v plné míře zohledňovány ve všech vnitřních i vnějších politikách EU;

17.  vítá prezentaci místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky o globální strategii EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku EU jako nezbytný a pozitivní vývoj institucionálního rámce, ve kterém SZBP a SBOP probíhají a vyvíjejí se; vyjadřuje politování nad nedostatečným zapojením členských států do přípravy globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku EU;

18.   upozorňuje, že aby se zajistilo rychlé a účinné uplatňování politických ambicí, priorit a komplexního přístupu globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku formou bílé knihy EU o bezpečnosti a obraně, je ze strany členských států a vnitrostátních parlamentů v úzké spolupráci se všemi příslušnými orgány EU zapotřebí silné odhodlání, zapojení a podpora; vítá pokračující práci místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky v rámci procesu provádění; zdůrazňuje, že na provádění globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku a na účinnou a silnější SBOP je třeba vyčlenit příslušné prostředky;

19.   považuje vypracování odvětvové strategie za nezbytné pokračování globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku, kterou musí schválit a představit Evropská rada a která by měla dále určit civilní a vojenskou úroveň ambicí, úkoly, požadavky a priority v oblasti schopností; opakuje své dřívější výzvy k vypracování evropské bílé knihy obrany a naléhavě vyzývá Radu, aby tento dokument připravila bez zbytečného prodlení; vyjadřuje své znepokojení nad tím, že navržený plán provádění politiky v oblasti bezpečnosti a obrany ani zdaleka nesplňuje očekávání Parlamentu a veřejnosti; opětovně zdůrazňuje vzájemnou a nedělitelnou bezpečnost všech členských států Evropské unie;

20.   projevuje uznání nad Smlouvou o evropské bezpečnosti, kterou navrhli ministři zahraničních věcí Německa a Francie, a podporuje mimo jiné plán na společnou analýzu evropského strategického prostředí, povinnost vyhodnocovat hrozby společně a pravidelně, což zároveň vyjadřuje respekt vůči obavám ostatních a podporu společných kapacit a společných postupů; vítá rovněž nedávné iniciativy některých dalších členských států v oblasti rozvoje SBOP; vyjadřuje ovšem politování nad tím, že chybí sebehodnocení, při němž by členské státy posoudily svou nečinnost, pokud jde o plnění dřívějších evropských závazků v oblasti obrany;

21.  domnívá se, že v tomto ohledu je zapotřebí spolupráce s podobnými aktivitami NATO; zdůrazňuje, že vážné odhodlání a vyšší a efektivnější výměna zpráv a informací mezi členskými státy jsou nezbytné;

22.  podotýká, že vzhledem k tomu, že vnitřní a vnější bezpečnost se čím dál tím více propojují a hranice mezi fyzickým a kybernetickým prostorem je obtížněji vymezitelná, je třeba propojit i jejich inventáře, aby EU mohla používat všechny dostupné prostředky dle čl. 42 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii;

SBOP a integrovaný přístup ke krizím

23.  podtrhuje důležitost vybudování trvalého ústředí EU pro civilní a vojenské mise a operace SBOP, odkud by integrovaný operační tým zajišťoval celý plánovací cyklus od vytvoření počáteční politické koncepce až po vypracování podrobných plánů; zdůrazňuje, že by se nejednalo o replikaci struktur NATO, nýbrž naopak o nezbytné institucionální opatření za účelem posílení plánování misí a operací SBOP a rozdělení kapacit;

24.   upozorňuje na přínos misí a operací SBOP k mezinárodnímu míru a stabilitě, včetně pomoci se zajišťováním ostrahy hranic, budování kapacit, vojenských výcvikových misí a námořních operací;

25.   považuje za politováníhodné, že mise a operace SBOP se i nadále potýkají se strukturálními nedostatky, které ohrožují jejich účinnost; domnívá se, že by se měly stát skutečně užitečnými nástroji a že by mohly představovat lépe integrovanou součást globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku;

26.   poukazuje na úroveň politických ambicí v oblasti integrovaného přístupu ke konfliktům a krizím, stanovenou globální strategií EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku, které vyžadují zapojení Unie ve všech fázích konfliktu – prevenci, řešení a stabilizaci – a požadují, aby se Unie vyvarovala předčasného ukončení těchto činností; domnívá se, že EU by měla jednotně podpořit členské státy, které jsou členy koalice bojující proti samozvanému Islámskému státu, a ustanovit za tímto účelem operaci SBOP v Iráku zaměřenou na výcvik;

27.   vítá plán „regionalizovaných“ misí SBOP působících v oblasti Sahelu, zejména proto, že odpovídá vůli zemí tohoto subregionu k posílení spolupráce v oblasti bezpečnosti prostřednictvím platformy G5 Sahel; je přesvědčen, že tato platforma by se mohla stát příležitostí k posílení účinnosti a významu misí SBOP (EUCAP Sahel Mali a EUCAP Sahel Niger), které v této oblasti v současnosti působí; je pevně přesvědčen, že základem této koncepce „regionalizace“ musí být odborné poznatky získané v terénu, jasně vymezené cíle a prostředky potřebné k jejich dosažení a že její podoba by neměla být určována pouze politickými zřeteli;

28.   zdůrazňuje, že veškerá rozhodnutí Rady o nadcházejících misích a operacích by měla upřednostňovat zapojení do konfliktů, které se přímo týkají bezpečnosti EU nebo bezpečnosti partnerů a regionů, v nichž EU zastává úlohu zajišťovatele bezpečnosti; domnívá se, že rozhodnutí zapojit se do konfliktu by mělo být založeno na společné analýze a porozumění strategického prostředí a na sdílených strategických zájmech členských států, přičemž by měly být zohledňovány operace ostatních spojenců a organizací, jako jsou OSN a NATO; domnívá se, že mise SBOP zaměřené na budování kapacit musí být koordinovány s činností Komise v oblasti reformy bezpečnostního sektoru a v oblasti právního státu;

29.   vítá návrh Komise na změnu nařízení (EU) č. 230/2014 (kterým se zřizuje nástroj přispívající ke stabilitě a míru), která by měla zvýšit účast Unie na vyzbrojování vojenských subjektů v partnerských zemích, které přispívá k jejich obranyschopnosti, čímž se snižuje riziko, že se tyto země opět stanou obětí konfliktu a výchozím bodem agresí vůči EU; zdůrazňuje, že k účasti na vyzbrojování by mělo docházet ve výjimečných situacích, jak je popsáno v článku 3a výše uvedeného návrhu na změnu nařízení (EU) č. 230/2014, aby se přispívalo k udržitelnému rozvoji, řádné správě věcí veřejných a právnímu státu; v této souvislosti vybízí ESVČ a Komisi, aby urychlily provádění iniciativy na budování kapacit na podporu bezpečnosti a rozvoje (CBSD) zaměřené na zlepšení účinnosti a udržitelnosti misí SBOP;

30.  zdůrazňuje, že je třeba určit i další finanční nástroje na podporu posílení budování kapacit partnerských zemí v oblasti bezpečnosti a obrany; vyzývá ESVČ a Komisi, aby zajistily plný soulad a koordinaci, aby bylo možné v daném místě dosahovat co nejlepších výsledků a nedocházelo k překrývání uvedených nástrojů;

31.   s ohledem na to konstatuje, že petersberské úkoly by měly být přezkoumány a bojové skupiny by se měly díky zvýšené modularitě a lépe fungujícímu financování co nejdříve stát nasazeníschopným vojenským prostředkem; poukazuje na to, že nekonstruktivní postoj členských států i nadále představuje politickou a operativní překážku bránící nasazení bojových skupin; naléhavě vyzývá Radu, aby zřídila fond pro zahájení operací (podle čl. 41 odst. 3 SEU) za účelem naléhavého financování počátečních fází vojenských operací;

32.   žádá, aby byla zajištěna větší míra pružnosti finančních pravidel EU, která by měla podporovat její schopnost reagovat na krize, a aby byla prováděna platná ustanovení Lisabonské smlouvy; vyzývá k revizi mechanismu Athena, aby do jeho působnosti spadaly veškeré náklady spojené v první fázi s operacemi rychlé reakce a nasazením bojových skupin EU a následně pak se všemi vojenskými operacemi;

Spolupráce s NATO a dalšími partnery

33.  připomíná, že NATO a EU sdílí stejné strategické zájmy a čelí stejným hrozbám z východu a z jihu; upozorňuje na význam doložky o vzájemné obraně, čl. 42 odst. 7, pro členské státy EU bez ohledu na to, jestli jsou nebo nejsou členy NATO; konstatuje, že EU by měla být schopna zajistit členským státům EU, které nejsou členy NATO, rovnocennou ochranu za použití svých vlastních prostředků; poukazuje na cíl globální strategie EU zahraniční a bezpečnostní politiky dosáhnout přiměřené úrovně strategické autonomie EU a zdůrazňuje, že EU a NATO musejí dbát na doplňkovost prostředků; domnívá se, že „strategická autonomie“ EU by měla zlepšit kapacitu Evropy pro zlepšování vnitřní i vnější bezpečnosti a posílit partnerství s NATO a transatlantické vztahy;

34.  domnívá se, že základem pro těsnou a účinnou spolupráci EU a NATO je doplňkovost a slučitelnost jejich misí a tedy i inventářů jejich prostředků; zdůrazňuje, že vztahy mezi oběma organizacemi by i nadále měly být založeny na spolupráci, nikoli na soutěžení; domnívá se, že EU by měla členské státy podněcovat k plnění minimálního kapacitního cíle Severoatlantické aliance, která žádá, aby minimální výše výdajů na obranu činila 2 % HDP;

35.   zdůrazňuje, že NATO je nejlépe vybaveno pro odrazování a obranu a je připraveno uplatnit princip kolektivní obrany (článek V Washingtonské smlouvy) v případě napadení jednoho ze svých členů, zatímco SBOP se v současnosti zaměřuje na udržení míru, předcházení konfliktům a posílení mezinárodní bezpečnosti (článek 42 SEU) a EU má další prostředky, které jí umožňují řešit problémy s vnitřní bezpečností členských států včetně podvratné činnosti, na které se článek V nevztahuje; v této souvislosti opětovně připomíná „doložku solidarity“ v článku 222 SFEU, jejímž účelem je zajistit ochranu demokratických institucí a civilního obyvatelstva před případným teroristickým útokem;

36.   vítá nedávné společné prohlášení EU a NATO podepsané ve Varšavě a plně podporuje oblasti spolupráce uvedené v tomto prohlášení; konstatuje, že spíše než aby pozdvihlo spolupráci EU a NATO na novou úroveň, popisuje toto prohlášení zavedené neformální postupy; zdůrazňuje, že zapotřebí je především prohloubit spolupráci a pokračovat v dalším budování doplňujících kapacit ve vztahu k hybridním a kybernetickým hrozbám a výzkumu těchto oblastí; vítá oznámený cíl bratislavského plánu, podle kterého se má ihned zahájit uplatňování společného prohlášení;

37.  plně podporuje další posilování spolupráce v oblasti bezpečnosti a obrany s dalšími institucionálními partnery včetně OSN, Africké unie a OBSE, jakož i se strategickými dvoustrannými partnery, zejména Spojenými státy, v oblastech, jako jsou hybridní hrozby, námořní bezpečnost, rychlé reakce, boj proti terorismu a kybernetická bezpečnost;

Evropská obranná spolupráce

38.   domnívá se, že rozvoj silného obranného průmyslu by posílil strategickou autonomii a technologickou nezávislost EU; je přesvědčen, že zlepšování statusu EU jako zajišťovatele bezpečnosti v sousedství Evropy vyžaduje adekvátní, dostatečné kapacity a konkurenceschopný, efektivní a transparentní obranný průmysl, který zajistí udržitelný dodavatelský řetězec; upozorňuje, že evropský obranný sektor je rozdrobený a duplicitní, což je třeba postupně napravit pomocí pobídek a odměn pro všechny národní složky a zohledněním dlouhodobější perspektivy integrovaného trhu v oblasti obrany;

39.   vyjadřuje politování nad tím, že členské státy dosud nepřikročily s nezbytným nasazením k provedení politického rámce pro systematickou a dlouhodobou spolupráci v oblasti obrany a že tato iniciativa, zaměřená na slučování a sdílení kapacit, nepřinesla dosud žádné hmatatelné výsledky; vyzývá Radu, aby zavedla pravidelné rozpravy o obraně, které by se konaly jednou za dva roky a na jejichž základě by vznikaly strategické pokyny a politické podněty pro SBOP a evropskou spolupráci v oblasti obrany;

40.  podtrhuje potřebu dalšího prohlubování spolupráce v oblasti kybernetické bezpečnosti a zajištění plné kybernetické obranyschopnosti misí SBOP; naléhavě vyzývá Radu, aby kybernetickou obranu učinila neoddělitelnou součástí svých rozprav o obraně; za velmi potřebné považuje vypracování vnitrostátních strategií kybernetické obrany; vyzývá členské státy, aby v plné míře využívaly opatření na budování kybernetických kapacit pod vedením Evropské obranné agentury (EDA) a využívaly rovněž Centra excelence NATO pro kybernetickou obranu (CCDCOE);

41.  konstatuje, že všechny členské státy mají potíže s udržením rozsáhlých obranných kapacit v plném provozu, většinou v důsledku finančních omezení; vyzývá proto k větší koordinaci a promyšlenějšímu rozhodování o tom, které kapacity si zachovají, tak aby se členské státy mohly specializovat jen na některé z nich;

42.  domnívá se, že klíčovým předpokladem toho, aby ozbrojené síly členských států byly vzájemně slučitelné a integrované, je interoperabilita; zdůrazňuje proto, že členské státy musejí hledat možnosti společného získávání zdrojů na obranu; podotýká, že v důsledku protekcionismu a uzavřenosti unijních trhů v oblasti obrany je to obtížnější;

43.  připomíná, že silná evropská technologická a průmyslová základna obrany, jejíž součástí jsou i zařízení pro malé a střední podniky, je zásadní oporou SBOP a předpokladem pro společný trh a EU umožní vybudovat strategickou autonomii;

44.  vyjadřuje politování nad tím, že členské státy používají směrnici 2009/81/ES o zadávání zakázek v oblasti obrany a bezpečnosti a směrnici 2009/43/ES o transferu produktů pro účely obrany uvnitř EU ve zcela odlišném rozsahu; vyzývá Komisi, aby za tímto účelem použila pokyny k článku 346 a jakožto strážkyně Smluv zahájila v případech, kdy dochází k porušování uvedených směrnic, řízení o nesplnění povinnosti; vyzývá členské státy, aby zvýšily mezinárodní úsilí na straně poptávky při zadávání zakázek v oblasti obrany, a na straně dodávky vyzývá evropská průmyslová odvětví, aby prostřednictvím lepší koordinace a konsolidace průmyslu posilovala své postavení na globálních trzích;

45.  je znepokojen trvale nízkou úrovní financování výzkumu v oblasti obrany v členských státech, která ohrožuje průmyslovou a technologickou základnu, a ve svém důsledku i strategickou autonomii Evropy; vyzývá členské státy, aby svým armádám dodávaly vybavení vyráběné evropskými podniky působícími v oblasti obranného průmyslu a neupřednostňovaly jejich průmyslové konkurenty;

46.  je přesvědčen, že posilování úlohy Evropské obranné agentury (EDA) při koordinaci programů, projektů a aktivit založených na schopnostech by přispělo k efektivitě SBOP; domnívá se, že EDA by měla být při plnění svých cílů plně podporována, a to zejména při plnění nadcházejících priorit a úloh souvisejících s evropským akčním obranným plánem (EDAP) a s evropským programem pro výzkum v oblasti obrany (EDRP); vyzývá proto členské státy, aby přezkoumaly organizační strukturu, postupy a činnosti agentury, a otevřely tak širší možnosti spolupráce a integrace; vyzývá členské státy, aby agentuře EDA vydaly pokyny pro koordinaci přezkumu plánu rozvoje schopností (CDP) v souladu s globální strategií EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku a příslušnou odvětvovou strategií;

47.  zdůrazňuje, že kybernetická bezpečnost je ze své podstaty oblastí politiky, ve které má zcela zásadní význam spolupráce a integrace, a to nejen mezi členskými státy EU, klíčovými partnery a NATO, ale i mezi různými aktéry v rámci společnosti, neboť se nejedná o výlučnou odpovědnost armády; žádá jasnější pokyny, které stanoví, jakým způsobem a za jakých okolností se mají obranné i úderné kapacity používat; připomíná, že Evropský parlament opakovaně žádal o důkladný přezkum nařízení o vývozu zboží dvojího užití, aby se softwarové a jiné systémy použitelné proti digitální infrastruktuře EU a umožňující porušování lidských práv nedostaly do špatných rukou; vyzývá EU, aby na mezinárodních fórech – a to nejen na fórech pro řízení internetu – hájila zásadu, že základní infrastruktura internetu by měla být neutrální zónou, do které vlády sledující své vnitrostátní zájmy nejsou oprávněny zasahovat;

48.  podporuje iniciativy Komise z oblasti obrany, např. obranný akční plán a politiku obranného průmyslu, k jejichž realizaci by se mělo přikročit poté, co bude představena bílá kniha EU pro oblast bezpečnosti a obrany; podporuje další zapojení Komise do oblasti obrany pomocí rozsáhlého a správně zaměřeného výzkumu, plánování a provádění; vítá přípravnou akci pro výzkum v oblasti SBOP a žádá přiměřené financování pro zbývající část současného víceletého finančního rámce; podporuje vývoj výzkumného programu v oblasti obrany EU v příštím víceletém finančním rámci (2021–2027);

49.  vyzývá k reformě evropského práva, která evropským odvětvím obranného průmyslu umožní využívat týchž forem státní podpory, jichž mohou využívat americké podniky;

°

° °

50.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsedovi Evropské rady, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi NATO, předsedovi Parlamentního shromáždění NATO, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, úřadujícímu předsedovi Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a předsedovi Parlamentního shromáždění OBSE.

(1)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0213.

(2)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0215.

(3)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0232.

(4)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0120.

(5)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0249.

(6)

Úř. věst. C 419, 16.12.2015, s. 145.


MENŠINOVÉ STANOVISKO

ke zprávě o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky (na základě výroční zprávy Rady určené Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice (2016/2067(INI))

Výbor pro zahraniční věci, zpravodaj: Ioan Mircea Paşcu

Menšinová zpráva předložená Sabine Lösingovou a Takisem Hadjigeorgiou, poslanci EP ze skupiny GUE/NGL

Zpráva požaduje zvýšení vojenské složky SBOP, větší investice do obrany a výzkumu v oblasti obrany a podporuje kapacitní cíl NATO (aby minimální výše výdajů na obranu činila alespoň 2 % HDP).

Vznášíme proti této zprávě námitky, protože:

•  naléhá na vytvoření bílé knihy EU pro bezpečnost a obranu a její provádění, požaduje silný obranný průmysl a vítá evropský akční obranný plán, který příznivě ovlivňuje odvětví obrany a bezpečnosti v EU a vojensko-průmyslový komplex;

•  podporuje iniciativu SBOP, jejímž cílem je poskytnout více reforem bezpečnostního sektoru a cvičit a zbrojit i ozbrojené síly, které jsou financované z prostředků rozvojové pomoci (tj. civilního nástroje přispívajícího ke stabilitě a míru);

•  podporuje rozšíření působnosti mechanismu ATHENA, aby z něj mohly být financovány všechny vojenské mise EU a bojové skupiny bez možnosti vykonávat parlamentní dohled;

•  důrazně požaduje nasazení bojových skupin EU do všech typů operací k řešení krize;

•  podporuje úzkou spolupráci s NATO;

Požadujeme:

-  radikální (i chemické, biologické, radiologické a jaderné) odzbrojení na úrovni EU i na celosvětové úrovni;

-  žádné vojenské financování z rozpočtu EU;

-  provádění všech činností výlučně v souladu s Chartou OSN a mezinárodním právem;

-  civilní EU, výhradně civilní a mírový přístup k řešení konfliktů, oddělení civilních složek od vojenských;

-  jasné vymezení EU vůči NATO.


VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

24.10.2016

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

36

18

5

Členové přítomní při konečném hlasování

Lars Adaktusson, Michèle Alliot-Marie, Nikos Androulakis, Francisco Assis, Petras Auštrevičius, Amjad Bashir, Elmar Brok, Klaus Buchner, James Carver, Fabio Massimo Castaldo, Javier Couso Permuy, Andi Cristea, Georgios Epitideios, Anna Elżbieta Fotyga, Michael Gahler, Sandra Kalniete, Tunne Kelam, Janusz Korwin-Mikke, Andrey Kovatchev, Eduard Kukan, Ilhan Kyuchyuk, Arne Lietz, Barbara Lochbihler, Sabine Lösing, Ulrike Lunacek, Andrejs Mamikins, Ramona Nicole Mănescu, David McAllister, Tamás Meszerics, Javier Nart, Demetris Papadakis, Ioan Mircea Paşcu, Vincent Peillon, Alojz Peterle, Kati Piri, Cristian Dan Preda, Jozo Radoš, Jaromír Štětina, Dubravka Šuica, Charles Tannock, László Tőkés, Ivo Vajgl, Johannes Cornelis van Baalen, Geoffrey Van Orden, Boris Zala

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Ryszard Czarnecki, Ana Gomes, Javi López, Juan Fernando López Aguilar, Antonio López-Istúriz White, Urmas Paet, Jean-Luc Schaffhauser, Helmut Scholz, Bodil Valero

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Biljana Borzan, Karoline Graswander-Hainz, Emilian Pavel, Marijana Petir, Ivan Štefanec

Právní upozornění