Postup : 2016/2036(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0360/2016

Předložené texty :

A8-0360/2016

Rozpravy :

PV 13/12/2016 - 14
CRE 13/12/2016 - 14

Hlasování :

PV 14/12/2016 - 9.16
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2016)0503

ZPRÁVA     
PDF 586kWORD 88k
30.11.2016
PE 587.509v04-00 A8-0360/2016

o provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky

(2016/2036(INI))

Výbor pro zahraniční věci

Zpravodaj: Elmar Brok

POZM. NÁVRHY
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 MENŠINOVÉ STANOVISKO
 STANOVISKO Rozpočtového výboru
 STANOVISKO Výboru pro kulturu a vzdělávání
 VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky

(2016/2036(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na výroční zprávu Rady Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice,

–  s ohledem na články 21 a 36 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na Chartu Organizace spojených národů,

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o politické odpovědnosti,

–  s ohledem na společný pracovní dokument ze dne 21. září 2015 „Rovnost žen a mužů a posílení postavení žen: proměna života dívek a žen prostřednictvím vnějších vztahů EU (2016–2020)“ (SWD(2015)0182),

–  s ohledem na projev předsedy Junckera o stavu Unie, který přednesl dne 14. září 2016,

–  s ohledem na globální strategii Evropské unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku, kterou dne 28. června 2016 představila místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie Federica Mogheriniová, a na její návrhy přednesené na neformálním zasedání ministrů zahraničních věcí v Bratislavě dne 2. září 2016,

–  s ohledem na závěry bratislavského summitu ze dne 16. září 2016,

–  s ohledem na výsledky neformálního zasedání ministrů obrany EU v Bratislavě dne 27. září 2016,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. června 2016 o mírových operacích – spolupráce EU s OSN a Africkou unií(1),

–  s ohledem na společné prohlášení ministrů zahraničních věcí Výmarského trojúhelníku Franka-Waltera Steinmeiera (Německo), Jeana-Marca Ayraulta (Francie) a Witolda Waszczykowského (Polsko) o budoucnosti Evropy vydané ve Výmaru dne 28. srpna 2016,

–  s ohledem na francouzsko-německou iniciativu v oblasti obrany ze září 2016 nazvanou „Obnovení SBOP“,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a na stanoviska Rozpočtového výboru a Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0360/2016),

A.  vzhledem k tomu, že Evropská unie čelí bezprecedentním vnitřním a vnějším problémům, k nimž patří konflikty mezi státy, selhání státu, terorismus, hybridní hrozby, ztráta kybernetické a energetické bezpečnosti, organizovaná trestná činnost a změna klimatu; vzhledem k tomu, že EU bude schopna účinně reagovat na nové problémy pouze tehdy, budou-li její struktury a její členské státy v rámci SZBP/SBOP spolupracovat a vyvíjet společné a opravdu koordinované úsilí;

B.  vzhledem k tomu, že v současné době je EU obklopena řetězem nestabilních států, neboť velkou částí Blízkého východu a severní Afriky zmítají etnicko-náboženské konflikty a zástupné války a v celém regionu se šíří teroristické skupiny, jako jsou tzv. Islámský stát (IS)/DÁ´IŠ a fronta Džabhat Fatah aš-Šám; vzhledem k tomu, že al-Káida využívá bezpečnostního vakua na Blízkém východě a v severní Africe k vlastnímu posílení a že její odhodlání vést celosvětový džihád je neměnné;

C.  vzhledem k tomu, že tyto konflikty, jež se postupně rozšiřují do EU, ať už v podobě terorismu, masivního přílivu uprchlíků nebo dezinformačních kampaní usilujících o rozdělení naší společnosti, mají přímé a vážné důsledky pro bezpečnost a kvalitu života občanů EU;

D.  vzhledem k tomu, že Evropa pociťuje na svém území hrozbu terorismu; vzhledem k tomu, že nedávné teroristické útoky v evropských městech spáchané radikálními džihádisty napojenými na IS/DÁ´IŠ jsou součástí ucelené strategie této skupiny a doplňují pozemní válku v Sýrii, Iráku a Libyi, ekonomickou válku zaměřenou na odvětví cestovního ruchu v severní Africe a rovněž propagandu na internetu a kybernetické útoky; vzhledem k tomu, že tisíce občanů EU, kteří se připojili k těmto teroristickým skupinám, představují stále větší hrozbu pro naši bezpečnost jak doma, tak i jinde ve světě;

E.  vzhledem k tomu, že agresivní Rusko nadále porušuje svrchovanost a nezávislost sousedních států a otevřeně napadá evropský a celosvětový mír a bezpečnostní systém; vzhledem k tomu, že Rusko je dnes autokratičtější a agresivnější vůči svým sousedům, než kdykoli od zániku Sovětského svazu v roce 1991; vzhledem k tomu, že oficiální ruská propaganda líčí Západ jako protivníka a aktivně se snaží poškodit jednotu Evropské unie a soudržnost transatlantické aliance, ať již ve formě dezinformačních kampaní nebo poskytování finanční podpory euroskeptickým a fašistickým skupinám v Unii a kandidátských zemích;

Pokračovat v úspěšné historii EU: proměna vyvolaná činností

1.  připomíná, že Evropská unie je jedním z největších úspěchů v dějinách Evropy a že transformační síla EU přinesla jejím občanům a sousedním zemím, z nichž mnohé jsou nyní členskými státy EU, mír, stabilitu a prosperitu; zdůrazňuje, že EU zůstává největší hospodářskou velmocí, nejštědřejším dárcem humanitární a rozvojové pomoci a stojí v čele mnohostranné celosvětové diplomacie v otázkách, jako jsou změna klimatu, mezinárodní spravedlnost, nešíření zbraní hromadného ničení a lidská práva; vyzývá k většímu zviditelnění kroků, které EU v těchto oblastech učinila;

2.  domnívá se, že současná vnitřní a vnější krize je pro EU příležitostí, pokud ji dokážeme využít ke zlepšení činnosti a spolupráce v EU; domnívá se, že nynější problémy vyžadují reformu, která by zlepšila fungování EU, zvýšila její demokratickou povahu a umožnila jí přinášet občanům to, co očekávají; připomíná, že evropští občané vnímají účinnou společnou zahraniční a bezpečnostní politiku jako prioritní oblast činnosti EU a že právě tato oblast je jednou z těch, kde evropská spolupráce může vytvořit nejvyšší přidanou hodnotu; upozorňuje tudíž na to, že členské státy musí změnit způsob myšlení, protože dosavadní posuzování zahraniční politiky a bezpečnosti pouze z národního hlediska je dnes již překonané; je přesvědčen, že žádný členský stát se ani s jedním z problémů, kterým dnes čelíme, nemůže vypořádat sám; je pevně přesvědčen, že zranitelnost EU je přímým důsledkem neúplné integrace a nedostatečné koordinace; zdůrazňuje skutečnost, že globalizace a multipolarita si nezbytně žádají, aby docházelo k procesům integrace, jako je EU; naléhavě vyzývá členské státy, aby konečně projevily dostatečnou jednotu, politickou vůli a vzájemnou důvěru, aby bylo možné využít nástrojů, které máme k dispozici, k prosazování našich zájmů a hodnot ve vzájemné koordinaci; opakuje, že EU může být silným globálním aktérem v rovnoprávném postavení s ostatními velmocemi, pouze pokud budou všechny členské státy vystupovat jednotně a postupovat společně v rámci silné zahraniční a bezpečnostní politiky EU;

3.  vítá plán a závazky z bratislavského summitu a očekává konkrétní zapojení členských států do provádění tohoto plánu;

4.  připomíná, že je nezbytné, aby mezi vnějšími politikami EU byla zajištěna soudržnost, a to i s ostatními politikami s vnějším rozměrem, a aby byly dosaženy cíle vytyčené v článku 21 Smlouvy o Evropské unii; konstatuje, že vzhledem k tomu, že jedním z hlavních cílů společné zahraniční a bezpečnostní politiky by mělo být budování odolnosti, je nutný komplexní přístup, kdy se různá odvětví odchýlí od tradičních přístupů k zahraniční a bezpečnostní politice a využijí široké spektrum diplomatických, bezpečnostních, obranných, hospodářských, obchodních, rozvojových a humanitárních nástrojů; je toho názoru, že SZBP by měla být výraznější, účinnější a založená na hodnotách; zdůrazňuje, že soudržnost politik ve prospěch rozvoje je jedinečným nástrojem k dosažení komplexního operativního přístupu EU v souladu s cíli Agendy 2030 pro trvale udržitelný rozvoj;

5.  vítá přijetí nové obchodní strategie Komise „Obchod pro všechny“, v jejímž rámci Komise hodlá posílit lidská práva v obchodní politice a využít pozici EU jako obchodního bloku k podpoře lidských práv ve třetích zemích; zdůrazňuje, že to si vyžádá plnou konvergenci a doplňkovost iniciativ v oblasti obchodní a zahraniční politiky, včetně úzké spolupráce mezi různými generálními ředitelstvími, ESVČ a orgány členských států; poukazuje na význam skupiny komisařů pro vnější vztahy, které předsedá místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie, která by měla podněcovat k uplatňování komplexního přístupu; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie, aby Evropskému parlamentu pravidelně podávala zprávy o práci této skupiny; vyzývá delegace EU, aby uplatňovaly společné plánování ve všech strategických oblastech vnější činnosti a zabránily tak zdvojování činnosti, šetřily finanční prostředky, zvyšovaly účinnost a odhalovaly případné mezery;

6.  uznává, že změna klimatu by mohla mít vážný dopad na regionální a globální stabilitu, neboť globální oteplování ovlivňuje spory o území, potraviny, vodu a jiné zdroje, oslabuje ekonomiky, ohrožuje regionální bezpečnost a je příčinou migračních toků; dále vyzývá EU a její členské státy, aby zvážily, jak lze do vojenského plánování na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU začlenit strategie týkající se přizpůsobení se změně klimatu a jaké schopnosti, priority a reakce by byly považovány za vhodné;

7.  vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily svou schopnost čelit dezinformacím a propagandistickým kampaním zaměřeným na obyvatele EU a sousedních zemí; vyzývá orgány EU a členské státy, aby uznaly, že probíhající informační válka je nejen vnějším, ale i vnitřním problémem EU; s politováním konstatuje, že EU není schopna sdělovat a řádně prezentovat evropskému veřejnému mínění kroky, zásluhy a úspěchy společné bezpečnostní a obranné politiky; naléhavě žádá Radu, Komisi a členské státy, aby vyplnily tuto mezeru a zviditelnily vnější činnost EU a dodaly jí váhu;

8.  uznává, že informační a kybernetická válka je promyšleným pokusem destabilizovat a diskreditovat politické, hospodářské a společenské struktury na státní i nestátní úrovni; v této souvislosti zdůrazňuje naléhavou potřebu začlenit kybernetickou bezpečnost a obranu do všech vnitřních i vnějších politik EU a do jejích vztahů se třetími zeměmi; vyzývá členské státy, aby vytvořily automatizovaný systém sdílení informací o kybernetických a hybridních hrozbách a útocích; vyzývá EU, aby na mezinárodních fórech hájila názor, že základní infrastruktura otevřeného globálního internetu je neutrální zónou; je rovněž přesvědčen, že EU by se měla spojit se svými partnery a zintenzivnit svou pomoc při budování kapacit v oblasti kybernetické bezpečnosti, v boji proti kyberkriminalitě a kybernetickému terorismu;

9.  připomíná, že EU se zavázala rozvíjet společnou zahraniční a bezpečnostní politiku podle zásad demokracie, právního státu, univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv a základních svobod a v souladu s Chartou OSN a mezinárodním právem; připomíná akční plán EU pro lidská práva a demokracii, který zdůrazňuje význam EU a její politiky lidských práv a rovnosti žen a mužů v misích a operacích pro řešení krizí; připomíná význam takzvané „doložky o lidských právech“ obsažené od počátku 90. let ve všech rámcových dohodách podepsaných se třetími zeměmi;

10.  připomíná, že politika rozšiřování je jednou z nejúspěšnějších politik EU a přispívá k zajištění stability, demokracie a prosperity na evropském kontinentu; opakuje proto svou důraznou podporu procesu rozšiřování, podmíněnému splněním kodaňských kritérií, včetně integrační kapacity; zdůrazňuje, že je třeba posílit spolupráci mezi zeměmi EU, kandidátskými a potenciálními kandidátskými zeměmi v otázkách, jako jsou migrace, bezpečnost, boj proti terorismu a organizované trestné činnosti a boj proti obchodování s lidmi; vyzývá kandidátské země, aby vynaložily veškeré úsilí na dosažení souladu se SZBP/SBOP EU;

11.  zdůrazňuje závazek EU řídit se mezinárodním právem založeným na pravidlech a respektovat účinný multilateralismus pod záštitou OSN; uznává strategické partnerství mezi EU a OSN v oblasti udržení míru a řešení krizí fungující od roku 2003; vybízí EU a její členské státy, aby podporovaly mírové operace OSN a spolupracovaly s OSN při posilování mírových kapacit regionálních organizací, zejména Africké unie, a aby braly v úvahu africký mírový projekt; vyzývá členské státy EU, aby významně zvýšily svůj vojenský a policejní přínos k mírovým misím OSN; vítá závazek globální strategie EU vůči NATO jako základní kámen evropské kolektivní bezpečnosti a posílení OSN jako základu mezinárodního systému;

12.  poukazuje na to, že nedávné krize ukázaly limity Organizace spojených národů; vyzývá EU a její členské státy, aby se vší silou zasadily o reformu Rady bezpečnosti, zejména s cílem zrušit právo veta v případech masových zvěrstev;

13.  zdůrazňuje, že globální strategii EU, kterou v červnu 2016 představila místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie, lze provádět účinně pouze tehdy, pokud budou členské státy jednat s plným nasazením, ztotožní se s těmito cíli a prokáží potřebnou politickou vůli a ochotu postavit se do čela vývoje; poukazuje na to, že na provádění této strategie musí členské státy přidělit odpovídající lidské a finanční prostředky, a to zejména na klíčovou oblast prevence konfliktů, bezpečnosti a obrany; zdůrazňuje praktické a finanční výhody budoucí integrace evropských obranných kapacit;

14.  vítá záměr vypracovat plán provádění strategie v oblasti bezpečnosti a obrany; zdůrazňuje, že tento plán by měl být doplněn bílou knihou, která by pro evropskou obranu stanovila úroveň ambicí, úkoly, požadavky a priority v oblasti kapacit; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie, aby v úzké spolupráci s členskými státy a Komisí začala přednostně pracovat na této bílé knize, aby bylo již v roce 2017 možné předložit první výsledky;

15.  oceňuje návrh na každoroční posuzování aktuálního stavu provádění strategie; je přesvědčen, že tyto úvahy by se měly stát součástí každoroční rozpravy v Parlamentu, a to na základě zprávy o plnění, kterou by vypracovala místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie;

16.  zastává názor, že globální strategie by se měla pravidelně přezkoumávat a měla by se předkládat analýza jejího provádění, a to synchronně s volebním cyklem a s nástupem každé nové Komise do funkce, aby bylo možné ověřit, zda její cíle a priority stále odpovídají aktuálním výzvám a hrozbám;

17.  zdůrazňuje, že vnější činnost EU se musí zakládat na třech pilířích, které lze definovat jako „tři D“: diplomacie (Diplomacy), rozvoj (Development) a obrana (Defence);

Převzít odpovědnost za naši bezpečnost: prevence, obrana, potírání, reakce

18.  zdůrazňuje, že EU musí posílit své kapacity v oblasti bezpečnosti a obrany, protože svého potenciálu světové velmoci může využít naplno jedině tehdy, pokud v rámci komplexního přístupu EU spojí svou jedinečnou „měkkou sílu“ s „tvrdou silou“; připomíná, že klíčovým prvkem k tomu, aby EU dokázala odpovídajícím způsobem, reagovat na krize, zvyšovat odolnost partnerů a chránit Evropu, jsou společné a silnější civilní a vojenské kapacity; konstatuje, že mezinárodním vztahům opět dominuje politika vedená z pozice síly, a proto jsou schopnosti v oblasti obrany a odrazování zásadní pro uplatnění vlivu EU při diplomatických jednáních; v této souvislosti opakuje, že je nezbytné posílit a prohloubit společnou bezpečnostní a obrannou politiku, protože v období rozpočtových omezení lze vojenské kapacity EU zlepšit jedině tak, že se posílí součinnost intenzivnější spoluprací v oblasti obrany na základě potřeb všech členských států a zvýší se cílené investice; domnívá se, že pevnější evropská spolupráce v oblasti bezpečnosti a obrany by vedla ke zvýšení účinnosti, jednoty a efektivity a že EU a její členské státy by prostřednictvím této hlubší spolupráce získaly nezbytné technologické a průmyslové kapacity;

19.  je přesvědčen, že vzhledem k již podfinancovanému rozpočtu EU, dalším snahám v oblasti operací, správním nákladům, přípravným akcím a pilotním projektům v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky musí členské státy rovněž poskytnout dodatečné finanční prostředky a usilovat o posílení synergií; vyzývá Komisi a členské státy, aby využily příležitosti, kterou nabízí současný přezkum víceletého finančního rámce (VFR), a řešily rozpočtové potřeby pro narůstající bezpečnostní výzvy; vyzývá členské státy, aby zvýšily své obranné výdaje a splnily tak cíle v oblasti kapacit stanovené ze strany NATO, které požadují minimální úroveň výdajů v oblasti obrany ve výši 2 % HDP; zdůrazňuje, že lepší koordinace a menší vzájemný přesah činností EU a členského státu by přinesl úspory a umožnil přerozdělení finančních prostředků;

20.  zastává názor, že je naprosto klíčové konečně začít používat nástroje, které stanoví Lisabonská smlouva, a to zejména stálou strukturovanou spolupráci (PESCO); zastává názor, že při provádění PESCO je nepostradatelný flexibilní a inkluzivní přístup, který podporuje otevřenou a aktivní účast všech členských států; vítá společný dokument ministrů obrany Francie a Německa o „obnovení SBOP“ a italský návrh „na silnější evropskou obranu“ a plně podporuje záměr rozhodnout na listopadovém zasedání Rady pro zahraniční věci a pro obranu ve prospěch zřízení PESCO; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie, aby se postavila do čela této iniciativy, jakož i jiných nedávných návrhů k posílení SBOP, a připravila tak půdu pro další ambiciózní rozhodnutí týkající se SBOP, o nichž se bude jednat na listopadovém zasedání Rady pro zahraniční věci a pro obranu a na prosincovém zasedání Evropské rady a mezi něž patří:

•  vytvoření trvalého civilního a vojenského velitelství se stejně významným útvarem schopnosti vojenského plánování a provádění (MPCC) a útvarem schopnosti civilního plánování a provádění (CPCC), což by přispělo ke zkvalitnění strategického a operačního plánování, k posílení civilně-vojenské spolupráce a ke zlepšení schopnosti EU pohotově reagovat na krize;

•  posílení nástrojů rychlé reakce EU, a to zejména tím, že se zvýší použitelnost bojových uskupení, uvede se do praxe článek 44 a posílí se Eurocorps, který se bude více využívat při misích a operacích SBOP;

·rozšíření společného financování operací SBOP, mimo jiné na základě naléhavého a důkladného přezkumu mechanismu Athena, který by zahrnoval prohlášení týkající se bojových uskupení a který je nezbytný, aby bylo zajištěno, že mise EU mohou být financovány z kolektivních fondů, místo příspěvků jednotlivých zúčastněných členských států, čímž bude odstraněna případná překážka, která by bránila členským státům vyčlenit síly;

·zřízení formace Rady pro záležitosti obrany;

21.  vyzývá k přezkumu přístupu EU k civilním misím SBOP, počínaje povahou zásahů až po jejich cíle a zapojené osoby, s cílem zajistit, aby se zajistila jejich řádná příprava, provedení a podpora; vítá pokrok dosažený v oblasti misí a operací SBOP navzdory jejich nedostatkům; žádá, aby byla zajištěna větší míra pružnosti finančních pravidel EU, která by měla podporovat její schopnost reagovat na krize, a aby byla prováděna platná ustanovení Lisabonské smlouvy; podporuje zřízení pilotního fondu pro naléhavé financování počátečních fází vojenských operací; je přesvědčen, že nový, efektivnější postup rozhodování o vojenských misích EU by zlepšil pohotovost a sílu EU při reakcích na hrozby a krize, a současně uznává, že rozhodnutí o nasazení vojáků do těchto misí se musí přijímat na úrovni členského státu;

22.  trvá na tom, že veškerá rozhodnutí o směřování k evropské obranné unii, včetně rozvoje větší stálé strukturované spolupráce a vytvoření společných nástrojů obrany, musí být členskými státy EU přijímána jednomyslně;

23.  s politováním konstatuje, že Komise, ESVČ, EDA a členské státy ještě plně neprovedly komplexní úkoly vyplývající ze zasedání Rady pro zahraniční věci v listopadu 2013 a ze zasedání Evropské rady z roku 2013 a 2015; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie a komisařku pro vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky, aby předložily Parlamentu hodnocení provádění předchozích rozhodnutí dříve, než budou navrženy nové úkoly; vybízí k urychlení probíhající práce na evropském obranném akčním plánu a zvýšení úsilí Komise o maximální spolupráci v oblasti obrany, a to i prostřednictvím iniciativ v politikách, které se týkají vnitřního trhu, veřejných zakázek, výzkumu, dopravy, vesmíru, kybernetiky, energetiky a průmyslu; bere na vědomí návrh francouzského prezidenta na založení fondu pro evropskou bezpečnost a obranu a podporuje rozvoj nových a inovativních koncepcí financování a investic, mimo jiné formou spolupráce s Evropskou investiční bankou a partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem;

24.  konstatuje, že členské státy čelí obtížím ve snaze zachovat širokou škálu plné funkčních kapacit v oblasti obrany, proto je třeba větší koordinace a promyšlenější rozhodování o tom, které kapacity si zachovají, aby se členské státy mohly specializovat jen na některé z nich; poukazuje na praktické a finanční výhody další integrace evropských kapacit v oblasti obrany a bere na vědomí na různé stávající iniciativy v tomto směru, které by měly být zahrnuty do širšího rámce, aby vytvořily inteligentní plán; podporuje návrhy na „evropský semestr pro obranu“ a vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie, aby předložila konkrétní návrhy; domnívá se, že klíčovým předpokladem toho, aby ozbrojené síly členských států byly vzájemně slučitelnější a integrovanější, je interoperabilita; vybízí členské státy, aby hledaly další cesty ke společným nákupům a údržbě sil a materiálu;

25.  oceňuje úlohu Evropské obranné agentury při podporování a koordinování rozvoje kapacit a vyzývá k jejímu posílení, a to zejména navýšením jejího rozpočtu; trvá na tom, že pracovníci agentury a běžné náklady by měly být financovány z rozpočtu Unie; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie a členské státy, aby provedly přezkum organizace, postupů a dosavadní činnosti EDA;

26.  připomíná, že Evropa si musí zachovat konkurenceschopnou a inovativní průmyslovou a technologickou základnu, která je schopná požadované kapacity rozvíjet a vytvářet; připomíná, že integrovaný trh v oblasti obrany a konsolidace evropského obranného průmyslu jsou naprosto nezbytné pro úspory z rozsahu a vyšší efektivitu;

27.  oceňuje návrh předsedy Junckera na vytvoření evropského obranného fondu na podporu výzkumu a inovací; vítá skutečnost, že probíhá práce na přípravných opatřeních v oblasti výzkumu obrany, na něž by měl v příštím víceletém finančním rámci navazovat velký specializovaný evropský program výzkumu obrany financovaný z prostředků EU včetně dalších finančních zdrojů poskytnutých členskými státy;

28.  vyzývá EU k aktivnější úloze v oblasti odzbrojování, nešíření a kontroly zbraní; vyzývá Radu, aby umožnila místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie hrát aktivnější úlohu v řešení konfliktů a budování míru;

29.  uznává narůstající vzájemnou provázanost vnitřní a vnější bezpečnosti a má za to, že současné výzvy v oblasti bezpečnosti si žádají důslednou kritickou analýzu našich bezpečnostních politik, a to tak, aby vznikla soudržná a jednotná politika zahrnující vnitřní i vnější rozměr, včetně takových aspektů, jako je boj proti terorismu, kybernetická bezpečnost, energetická bezpečnost, hybridní hrozby, strategická komunikace a kritické infrastruktury; naléhavě vyzývá bezpečnostní služby členských států, aby posílily koordinaci a spolupráci a zvýšily objem výměny zpráv a informací, a žádá členské státy, aby v rámci boje proti terorismu a organizované trestné činnosti plnily svou zákonnou povinnost předávat zpravodajské informace Europolu a Eurojustu; naléhavě vyzývá EU, aby v rámci boje proti terorismu a organizované trestné činnosti ještě více upevnila spolupráci a sdílení zpráv tajných služeb s třetími zeměmi a respektovala přitom mezinárodní humanitární právo a mezinárodní právo v oblasti lidských práv; oceňuje zahájení činnosti Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž;

30.  oceňuje společné prohlášení o spolupráci mezi NATO a EU přijaté na varšavském summitu; vyjadřuje plnou podporu prohloubené spolupráci mezi NATO a EU v oblastech kybernetické bezpečnosti, migrace, strategické komunikace a reakce na hybridní hrozby; vybízí místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie, aby v návaznosti na varšavské společné prohlášení předložila do konce roku 2016 konkrétní návrhy; je přesvědčen, že NATO má zásadní význam pro kolektivní bezpečnost Evropy, přičemž trvá na tom, že je nezbytné zachovat vlastní schopnosti reakce EU; připomíná, že silnější NATO a silnější EU se vzájemné posilují a doplňují; vítá závazek globální strategie EU vůči NATO jako základní kámen evropské kolektivní bezpečnosti; zdůrazňuje, že EU by měla co nejlépe využívat dostupné bezpečnostní a obranné zdroje a měla by se vyhnout možnému zdvojování; dále se domnívá, že EU a její členské státy musí těsněji spolupracovat s NATO na zajištění toho, aby se iniciativa NATO Inteligentní obrana (Smart Defence) a iniciativy EU v oblasti sdružování a sdílení (Pooling and Sharing) vzájemně doplňovaly a posilovaly;

31.  zdůrazňuje, že bezpečnost členských států EU je nedělitelná a že podle čl. 42 odst. 7 SEU musí všechny členské státy požívat stejné úrovně bezpečnosti, a proto by měly bezpečnost EU zajišťovat a podílet se na ní rovným dílem na základě proporcionality a měly by plnit přijaté závazky; dále konstatuje, že podle tohoto článku tím není dotčena zvláštní povaha bezpečnostní a obranné politiky některých členských států;

32.  uznává, že je třeba hledat kreativní řešení pro spolupráci mezi EU a Spojeným královstvím v oblasti SZBP/SBOP;

33.  je přesvědčen, že je naprosto zásadní posílit evropskou bezpečnostní architekturu, jež se zakládá na Helsinském závěrečném aktu z roku 1975 a jeho čtyřech „koších“ a kterou vážně narušilo Rusko svými protiprávními vojenskými zásahy na Krymu a na východě Ukrajiny;

34.  zastává názor, že nastal čas vytvořit novou, realističtější strategii pro vztahy EU s Ruskem, založenou na přesvědčivých odrazujících opatřeních, ale také na dialogu o otázkách společného zájmu, jako jsou boj proti terorismu, nešíření zbraní hromadného ničení a obchod; zároveň zdůrazňuje, že je důležité vynakládat větší úsilí při spolupráci s ruskou občanskou společností a podporovat ji, aby tak byl posílen dlouhodobý základ vztahů EU–Rusko; zdůrazňuje, že sankce byly zapotřebí jako reakce na pokračující ruskou agresi na Ukrajině a ukázaly se jako účinný prostředek k jejímu zamezení; podotýká, že zrušení sankcí souvisejících se situací na Ukrajině je podmíněno plným provedením dohod z Minsku; plně podporuje zavedení restriktivních opatření ze strany EU vůči osobám a subjektům v Rusku v reakci na nezákonnou anexi Krymu a záměrnou destabilizaci Ukrajiny a trvá na tom, že by si EU měla ponechat možnost dalších postupných sankcí, zejména sankcí týkajících se technologicky vyspělých produktů v ropném průmyslu a plynárenství, v odvětví IT a ve zbrojařském průmyslu, pro případ, že by Rusko nadále porušovalo mezinárodní právo; je přesvědčen, že lepší vztahy mezi EU a Ruskem jsou ve společném zájmu obou partnerů, ovšem za předpokladu, že pro oba platí mezinárodní právo;

35.  vyzývá členské státy EU a mezinárodní společenství, aby vyslaly ruské vládě jasný jednotný signál, že její kroky budou mít své náklady a důsledky; dále požaduje zastavení eskalace současné krize a trvá na tom, aby EU a její členské státy spolupracovaly s mezinárodními partnery s cílem vyvinout na ruskou vládu diplomatický, politický a ekonomický tlak, aby svou agresi ukončila; vítá v této souvislosti rozhodnutí varšavského summitu NATO; zdůrazňuje své odhodlání hájit jednotu, svrchovanost a územní celistvost Ukrajiny; zdůrazňuje, že volby konané na okupovaných územích Krymu jsou neplatné;

36.  je přesvědčen, že je důležité nalézt způsoby, jak zmírnit současné napětí a vést s Ruskem konstruktivní dialog, aby bylo možné definovat opatření, která povedou ke snížení rizika nebezpečných nedorozumění a mylných odhadů; zdůrazňuje, že je důležité zvýšit vzájemnou transparentnost vojenských činností, aby se tak zabránilo leteckým a námořním incidentům s Ruskem, a stanovit společné normy pro postup v případě havárií a incidentů; považuje nespolupracující vojenské lety bez aktivních odpovídačů za vážné nebezpečí pro civilní letectví a považuje za nezbytné co nejdříve navrhnout opatření pro odhalování těchto letů a nalézt mezinárodní způsob směřující k ukončení takovéhoto bezpečnostního rizika; dále je přesvědčen, že spolupráce s Ruskem v souvislosti s nedávným íránským jaderným programem stále udržuje naději na zlepšení vzájemných vztahů v jiných oblastech, včetně spolupráce s NATO, s cílem zmírnit napětí například v Pobaltí, v Sýrii a na Ukrajině;

37.  naléhavě vyzývá EU, aby zintenzivnila spolupráci se zeměmi Východního partnerství s cílem posílit jejich demokratické instituce, odolnost a nezávislost, včetně zahájení ambiciózních plnohodnotných misí SBOP, jejichž úkolem bude zvýšení bezpečnosti a stability; vyzývá EU, aby hrála aktivnější a účinnější úlohu při řešení konfliktů a budování míru; vyzývá členské státy, aby zvýšily pomoc Ukrajině, včetně adekvátních obranných systémů, s cílem zabránit eskalaci vojenského konfliktu na východní Ukrajině, aby změnily tým East StratCom EU ve stálou strukturu EU a přidělily na jeho lepší fungování odpovídající lidské i finanční zdroje; dále podporuje úsilí těchto zemí o sblížení s EU a program reforem v oblastech, jako jsou právní stát, hospodářství, veřejná správa, boj proti korupci a ochrana menšin;

38.  připomíná závazek EU vůči svým partnerům ve svém sousedství týkající se podpory sociálních a politických reforem, upevňování právního státu, ochrany lidských práv a podpory hospodářského rozvoje, neboť jde o nejlepší prostředek k posílení mezinárodního pořádku a zajištění stability v jejím sousedství; uznává, že politika EU nesmí razit přístup „všem vyhovuje to samé“ a musí tím pádem být flexibilnější a reagovat na měnící se situaci ve východním a jižním sousedství EU; konstatuje, že revidovaný evropský nástroj sousedství nesplnil své cíle, zejména co se týče zásady „více za více“; u těch zemí, které směřují zpět, pokud jde o správu věcí veřejných, demokracii a lidská práva, doporučuje zvážit politiku „méně za méně“;

39.  zdůrazňuje, že strategickým zájmem EU je prohloubení vztahů se Spojenými státy a s Kanadou a že stejně důležité jsou pro ni také silnější vazby se Střední a Jižní Amerikou, a to nejen v zájmu posílení biregionálního partnerství, ale také ve snaze společně řešit zásadní globální problémy; uvědomuje si, že EU je zdaleka nejvýznamnějším hospodářským partnerem Spojených států, což platí i naopak, přičemž EU a USA jsou hlavními mezinárodními spojenci jak na dvoustranné úrovni, tak na úrovni NATO a v oblastech, jako jsou íránský jaderný program, Sýrie a Ukrajina; vybízí EU a její členské státy, aby zajistily pokračování tohoto vztahu na základě sdílených hodnot i po listopadových prezidentských volbách v USA;

Zvýšení odolnosti a investice do skutečně komplexního přístupu: rozvíjení, podpora a posilování

40.  zdůrazňuje, že Evropa musí nyní věnovat pozornost hlavně zajištění míru a stability na našem světadílu, v našem sousedství a v Africe; uvědomuje si, že udržitelný rozvoj nemůže existovat bez bezpečnosti a je podmínkou pro bezpečnost, stabilitu, sociální spravedlnost a demokracii; zastává názor, že je nezbytné řešit základní příčiny nestability a nucené a nelegální migrace, a to především chudobu, nedostatek ekonomických příležitostí, ozbrojené konflikty, špatnou správu věcí veřejných, změnu klimatu, porušování lidských práv, nerovnost a obchodní politiky, které tyto příčiny neřeší; je přesvědčen, že bezpečnost, hospodářský a sociální rozvoj a obchod jsou součástmi téže komplexní strategie a musí být v souladu se zásadou soudržnosti politik ve prospěch rozvoje, jež je zakotvena v článku 208 Lisabonské smlouvy; vyzývá k přijetí evropských a mezinárodních opatření (OSN/G20) proti nezákonným převodům finančních prostředků z Afriky;

41.  zdůrazňuje, že EU musí věnovat zvláštní pozornost zlepšování životních podmínek ve svém sousedství a využít přitom všech dostupných nástrojů, včetně obchodu, rozvojové pomoci, politiky v oblasti životního prostředí a diplomacie stejně jako svých kapacit pro řešení krizí; vítá v tomto ohledu nová partnerství EU v oblasti migrace a plán vnějších investic a žádá, aby byl zapojen do uplatňování těchto nástrojů; zdůrazňuje, že je třeba koncipovat nový přístup k Africe založený na hodnotách a zásadách EU, poskytnout jí lepší příležitosti k obchodování, investicím, přístupu k energiím a hospodářskému růstu a podpořit africké země při budování demokratických, transparentních a řádně fungujících institucí a při přijímání opatření ke zmírnění dopadů změny klimatu; je přesvědčen, že by EU měla přezkoumat svou rozvojovou a obchodní politiku, aby se ujistila, že jsou v souladu s našimi hodnotami a skutečně k těmto cílům přispívají; vyzývá EU, a zejména členské státy, aby bojovaly proti nezákonným převodům finančních prostředků a výrazně zvýšily své finanční prostředky pro tento region, a to i prostřednictvím svěřenského fondu pro Afriku, plánu vnějších investic a Evropského rozvojového fondu; zdůrazňuje důležitou úlohu EU při dosahování cílů Agendy 2030; je přesvědčen, že soukromý sektor by mohl hrát v rozvoji důležitou roli, pokud bude jednat podle právně závazného rámce vymezujícího povinnosti podniků v oblasti dodržování lidských, sociálních a environmentálních práv;

42.  zjišťuje, že poskytování pomoci EU obětem katastrof, uprchlíkům a dalším potřebným osobám přináší smíšené výsledky;

43.  zdůrazňuje také, že je třeba zintenzivnit boj proti základním příčinám, které rozdmýchávají terorismus a způsobují radikalizaci; tyto jevy bují hlavně v západní Africe, v oblasti Sahelu, v oblasti Afrického rohu a na Blízkém východě a bezprecedentním způsobem cílí na Evropu; naléhavě vyzývá EU, aby společně se Spojenými státy a dalšími mezinárodními spojenci podnikla koordinované diplomatické kroky a přesvědčila Turecko, Saúdskou Arábii a Írán, své partnery ve výše zmíněných oblastech, že je nutná společná a právně podložená strategie proti tomuto celosvětovému problému; dále podněcuje k úsilí spolupracovat při tomto boji s jinými zeměmi a koordinovat svůj postup a naléhá na státní i nestátní aktéry v regionu, aby se zdrželi podněcování jakéhokoli dalšího sektářského a etnického napětí; vyjadřuje značné znepokojení nad případy závažného porušení mezinárodního humanitárního práva a mezinárodního práva v oblasti lidských práv v Jemenu – jedním z nich bylo bombardování pohřbu v San´á dne 8. října; požaduje okamžité nezávislé mezinárodní vyšetřování této události a dalších případů porušení mezinárodního humanitárního práva a mezinárodního práva v oblasti lidských práv; vyzývá EU a její členské státy, aby pozastavily jakoukoli spolupráci v Jemenu, dokud nebudou tyto případy vyšetřeny a viníci se nebudou ze svých skutků zodpovídat; požaduje okamžité zrušení blokády Jemenu a vyzývá všechny strany konfliktu, aby obnovily dialog a usilovaly o dosažení trvalého příměří; trvá na tom, že neexistuje vojenské řešení tohoto konfliktu;

44.  naléhavě proto vyzývá k vytváření tematických rámců, které budou nabízet spolupráci mezi Unií, partnerskými zeměmi jižního sousedství a klíčovými regionálními subjekty, zejména v Africe, v regionálních otázkách, jako jsou bezpečnost, rozvoj, energetika a řízení migračních toků; je přesvědčen, že odolnost našeho sousedství by byla větší, kdyby mohl být formou organizace vzájemných vztahů rámec regionální spolupráce umožňující nalézt společné odpovědi mimo jiné na výzvy migrace, terorismu a rozvoje; vyzývá proto EU, aby ve spolupráci se svými sousedy v oblasti Maghrebu oživila a dále rozvíjela Unii arabského Maghrebu;

45.  připomíná, že oblast Sahelu a další oblasti, které s ní jsou zeměpisně propojeny, jsou z hlediska bezpečnosti Evropské unie prioritními oblastmi, a upozorňuje na křehkost tamní bezpečnostní situace a na možné důsledky současných nepokojů; vyzývá EU, aby pracovala na posílení spolupráce se zeměmi severní Afriky a oblasti Sahelu v boji proti rostoucím teroristickým aktivitám v sahelsko-saharské oblasti; zdůrazňuje, že tvrdé životní podmínky v některých místech by mohly nasměrovat část populace k alternativě, kterou je islámský terorismus; podněcuje k vypracování koherentní, robustní strategie pro oblast Sahelu zaměřené na zlepšení správy a odpovědnosti a legitimity státních a regionálních institucí, posílení bezpečnosti, potírání radikalizace, obchodování s lidmi, zbraněmi a drogami a posílení hospodářské a rozvojové politiky; je přesvědčen, že posílení kapacit regionálních a subregionálních organizací zejména v Africe je pro předcházení konfliktům, řešení konfliktů a spolupráci v oblasti bezpečnosti zcela zásadní; zdůrazňuje, že EU musí na tuto bezpečnostní situaci řádně reagovat nejen ekonomicky, ale i politicky a vojensky;

46.  poukazuje na to, že je důležité nalézt dlouhodobé řešení konfliktu v Sýrii v souladu s transformačním procesem stanoveným v ženevském komuniké a v rezoluci Rady bezpečnosti OSN 2254 (2015); podporuje snahu OSN usnadnit jednání mezi všemi stranami syrského konfliktu o inkluzivním politickém řešení; žádá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby urychleně připravila evropskou strategii pro Sýrii; je přesvědčen, že dvoustranná jednání mezi Ruskem a Spojenými státy nebudou k dosažení trvalého řešení syrské krize stačit; vyzývá EU, aby se vymanila ze své diplomatické marginalizace a využila svého vlivu na hlavní aktéry, jako je Írán, Saúdská Arábie a Rusko, a přiměla je ke konstruktivnímu postoji a k tomu, aby přestali přispívat k dalšímu vyostřování situace; nadále naléhavě vyzývá všechny členy Rady bezpečnosti OSN, aby dostáli svým povinnostem, pokud jde o tuto krizi; připomíná, že Rusko a jiné státy opakovaně používají právo veta v Radě bezpečnosti OSN, a domnívá se, že tím podrývají mezinárodní úsilí o mír a řešení konfliktů v Sýrii a v celém regionu; zdůrazňuje, že by se mělo uvažovat o zavedení sankcí proti všem těmto osobám a subjektům podílejícím se na zločinech proti lidskosti v Sýrii; vyjadřuje vážné znepokojení nad masivním a rozsáhlým porušováním mezinárodního humanitárního práva a mezinárodního práva v oblasti lidských práv všemi stranami syrského konfliktu a zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby se z takovýchto skutků někdo zodpovídal; opakuje, že podporuje země sousedící se Sýrií, které čelí obrovským problémům spojeným s přijímáním milionů uprchlíků; opakuje, že plně podporuje nezávislost, územní celistvost a svrchovanost Iráku a Sýrie, v nichž budou plně respektována práva všech etnických a náboženských skupin;

47.  je si vědom role Turecka jako důležitého partnera při řešení syrského konfliktu, v boji proti Dá’iš v Sýrii a Iráku a při migrační krizi; důrazně odsuzuje pokus o vojenský převrat, který proběhl v Turecku a jehož cílem bylo svržení demokraticky zvolené vlády; vybízí tureckou vládu, aby v souladu se svými závazky vyplývajícími z členství v Radě Evropy chránila ústavní řád, přičemž zdůrazňuje, že i po nezdařeném pokusu o převrat je důležité respektovat lidská práva, právní stát, svobodu projevu a nezávislost soudnictví a sdělovacích prostředků; zdůrazňuje, že by Turecko mělo úzce spolupracovat s Radou Evropy s cílem zajistit, aby veškeré postupy byly v souladu se zásadami právního státu; je zděšen represivní povahou a rozsahem čistek, které byly zahájeny po pokusu o převrat a které výrazným způsobem oslabily základní svobody a lidská práva v Turecku; zvláště je znepokojen rostoucím počtem případů nepřiměřeného použití síly ze strany policie a špatného zacházení se zadrženými, přetrvávající beztrestností za porušování lidských práv a ubývající mírou nezávislého rozhodování soudů;

48.  zdůrazňuje potřebu dosáhnout řešení konfliktu na Blízkém východě vytvořením dvou států – na základě parametrů stanovených v závěrech Rady z července 2014 –, které zaručí bezpečnost izraelského státu a životaschopnost palestinského státu v hranicích z roku 1967 a vyřeší všechny otázky týkající se trvalého statusu s cílem ukončit konflikt; vyzývá EU, aby se zhostila své odpovědnosti a stala se skutečným aktérem a zprostředkovatelem v diplomatickém procesu; vyzývá orgány EU a členské státy, aby přijaly naléhavá opatření k ochraně životaschopnosti řešení v podobě dvou států a aby vyvolaly pozitivní dynamiku směřující ke skutečným mírovým jednáním; vyzývá izraelské orgány, aby neprodleně zastavily a zásadně změnily svou politiku osídlování; zdůrazňuje, že základním předpokladem pro dosažení spravedlivého a trvalého míru je i nadále dodržování mezinárodního práva v oblasti lidských práv a mezinárodního humanitárního práva všemi stranami a za všech okolností; zdůrazňuje, že je důležité zajistit koherenci politiky EU tváří v tvář situacím, kdy dojde k obsazení nebo anexi území;

49.  je přesvědčen, že boj proti obchodníkům s lidmi je možný pouze ve spolupráci se zeměmi na druhé straně Středozemního moře a v Africe jako celkem založené na respektování lidských práv, a je v této souvislosti přesvědčen, že Evropská unie a její členské státy musí spolupracovat s mezinárodními partnery na řešení faktorů, které k migraci podněcují;

50.  důrazně podporuje posílení povinnosti chránit (zásada R2P) jako důležité zásady při činnosti Evropské unie a jejích členských států v celém spektru konfliktů a rovněž v oblasti lidských práv a rozvoje;

Síla evropské diplomacie: znalosti, angažování se a dopad

51.  zdůrazňuje obrovský potenciál EU jako diplomatické supervelmoci, jenž se zakládá na široké škále nástrojů, které máme k dispozici, a na naší zákonodárné moci, kterou máme v oblasti demokracie, svobody a lidských práv; zdůrazňuje v této souvislosti hlavní koordinační roli místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky, ESVČ a delegací EU ve třetích zemích;

52.  je přesvědčen, že je třeba věnovat zvláštní pozornost předcházení konfliktům, řešení základních příčin nestability a zajištění bezpečnosti lidí; uvědomuje si, že časná preventivní opatření proti dlouhodobým rizikům násilných konfliktů jsou účinnější, méně časově náročná a méně nákladná než mírové operace; naléhavě vyzývá EU, aby prokázala politické vůdcovství při preventivní diplomacii a urovnávání konfliktů; vítá v tomto ohledu úlohu unijního systému včasného varování před konflikty, podpůrného zprostředkovatelského týmu ESVČ a Evropského institutu pro mír; vyzývá k dalšímu rozvíjení kapacit EU pro předcházení konfliktům a zprostředkování; zdůrazňuje, že účast žen v rozhovorech o řešení konfliktů má zásadní význam pro podporu práv a zapojení žen a je prvním krokem k jejich plnému začlenění do budoucích procesů transformace; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a Komisi, aby zvýšily finanční a administrativní zdroje vyčleněné pro účely mediace, dialogu, usmíření a reakce na krizi; naléhavě žádá členské státy, aby striktně dodržovaly normy zavedené společným postojem EU pro vývoz zbraní a aby zastavily obchodování se zbraněmi s třetími zeměmi, které nesplňují uvedená kritéria; naléhá na Evropskou unii, aby zintenzivnila politický dialog a spolupráci v oblasti odzbrojení, nešíření zbraní a kontroly zbrojení;

53.  důrazně doporučuje další jednání o znovusjednocení Kypru, aby se podařilo dosáhnout jejich rychlého a úspěšného ukončení;

54.  je přesvědčen, že Evropská unie a její členské státy musí vytvořit účinnou zahraniční, bezpečnostní a obrannou politiku, která bude respektovat národní zájmy, ale bude usilovat i o spolupráci s mezinárodními partnery, OSN, nevládními organizacemi, ochránci lidských práv a ostatními v oblastech sdíleného zájmu s cílem prosazovat mír, prosperitu a stabilitu na celém světě; zdůrazňuje, že při hledání řešení globálních hrozeb a výzev je třeba úzce spolupracovat s dalšími světovými a regionálními velmocemi; vyzdvihuje především zásadní význam transatlantických vztahů, které se zakládají na společných zájmech a hodnotách; zdůrazňuje, že oživení těchto strategických partnerství usilující o jejich přeměnu v účinný nástroj zahraniční politiky by mělo být pro EU prioritou;

55.  zastává názor, že EU by měla zkvalitnit a zintenzivnit své diplomatické úsilí v Asii, mj. ve vztazích se sdružením ASEAN, a přispívat tak k větší stabilitě a bezpečnosti v oblastech konfliktů, kde opět narůstá napětí, přičemž by měla úzce spolupracovat s partnery, které v regionu má, a to včetně Jihočínského moře a Indického oceánu, a prosazovat mezinárodní právo, a řešit tak otázky týkající se ochrany lidských práv a právního státu; upozorňuje na to, že je třeba, aby EU i nadále podporovala rozvoj mírových vztahů mezi Čínou a jejími sousedy při pobřeží Jihočínského moře, k nimž patří Vietnam, Tchaj-wan a Filipíny, prostřednictvím konstruktivních bilaterálních a inkluzivních mechanismů; je přesvědčen, že posílení a obnovy struktur mezinárodního řádu nelze dosáhnout bez zapojení Asie, a zejména Číny; zdůrazňuje, že vztah mezi EU a Čínou musí s ohledem na čínské globální ambice překračovat pouhé ekonomické vazby, musí být komplexnější a soustředit se na roli Číny v OSN, na její vliv na regionální konflikty v jejím sousedství a na její příspěvek k řešení globálních problémů;

56.  vyzývá EU, aby se zcela nezříkala oblastí, které mají v současné době méně strategický význam, ale mohly by v budoucnosti opět být důležité – buď z ekonomického, nebo z lidského či vojenského hlediska –, jako jsou střední Asie, subsaharská Afrika nebo Arktida, a které přitahují zájem jiných světových mocností;

57.  připomíná důležitost normativního působení Evropy a vyzývá k dalšímu posílení diplomacie EU na poli kultury a vědy, aby se evropské hodnoty a přednosti promítaly a propagovaly i za našimi hranicemi; upozorňuje také na sílu hospodářské diplomacie, mimo jiné sankcí, jako nástroje k prosazování politik EU;

58.  zdůrazňuje úlohu parlamentní diplomacie při posilování politické spolupráce s partnery EU;

59.  zdůrazňuje potřebu posílení role vnitrostátních parlamentů při provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky, mimo jiné prostřednictvím intenzivnější spolupráce mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty v otázkách zahraniční a bezpečnostní politiky EU;

60.  zdůrazňuje úlohu, kterou hrají nestátní subjekty a organizace občanské společnosti jako aktéři v diplomacii a klíčoví partneři EU, a zdůrazňuje, jak důležitá je pro ně pomoc EU a její spolupráce s nimi;

61.  poukazuje na to, že je třeba zrychlit konsolidaci plnohodnotné evropské diplomatické služby a především posílit její tematické odborné znalosti a podporu a plánování strategických politik a také oblast zpravodajských služeb; domnívá se, že je také důležité, aby zastoupení ESVČ v krizových oblastech mělo možnost zajišťovat konzulární úkoly a pomáhat tak občanům EU; trvá na tom, že v ESVČ je nutné zajistit přiměřenou rovnováhu mezi diplomaty, které vysílají členské státy, a úředníky EU, a to i v řídících pozicích;

62.  upozorňuje na to, že finanční prostředky přidělené na vnější činnost EU nejsou přiměřené problémům, kterým čelíme; vyzývá proto k tomu, aby při nadcházejícím přezkumu víceletého finančního rámce v polovině období došlo k výraznému navýšení zdrojů dostupných v okruhu IV víceletého finančního rámce;

63.  vyzývá k větší míře odpovědnosti a transparentnosti, a to zejména při vyjednávání mezinárodních dohod;

64.  hluboce lituje omezeného rozpočtu na společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU (SZBP) ve výši přibližně 320 milionů EUR (0,2 % rozpočtu EU) a žádá lepší řízení finančních toků při čerpání těchto rozpočtových prostředků; zdůrazňuje, že příděly rozpočtových prostředků schválené pro rok 2016 zůstávají na stejné úrovni jako v roce 2015 a že rozpětí dostupné na konci března činilo poté, co bylo schváleno dalších 5 milionů EUR na bezpečnostní opatření mise EUCAP Sahel Mali a 10 milionů EUR na misi EUBAM Libye, 170 milionů EUR; vyjadřuje své znepokojení nad nedostatkem disponibilních zdrojů na závazky, které mají být přijaty v průběhu roku 2016, přičemž pouze na pokračování misí, které v roce 2016 končí, bude podle odhadů zapotřebí dalších 169 milionů EUR;

65.  vyzdvihuje významnou úlohu, kterou může plnit kultura ve vnější politice EU při podpoře dialogu a vzájemného porozumění a učení; zdůrazňuje, že cílené kulturní a vzdělávací politiky mohou podpořit klíčové cíle zahraniční a bezpečnostní politiky EU a přispět k posilování demokracie, právního státu a ochrany lidských práv; znovu upozorňuje na úlohu mezikulturního a mezináboženského dialogu v boji proti extremismu, radikalizaci a marginalizaci; vyzývá Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby měla u všech nástrojů EU v oblasti vnějších vztahů a v rozvojové agendě EU na zřeteli kulturní diplomacii a mezikulturní dialog; vyzývá ESVČ a delegace EU po celém světě, aby na každém zastoupení EU ve třetí partnerské zemi jmenovaly kulturního atašé; dále vyzdvihuje ústřední roli vzdělávání při upevňování občanství a mezikulturních dovedností i při vytváření příznivějších hospodářských vyhlídek a zlepšování zdraví; povzbuzuje Komisi v jejím současném úsilí o posílení úlohy spolupráce na poli vědy a výzkumu jako nástroje měkké síly v evropských vnějších vztazích; upozorňuje na to, jak vědecké výměny mohou přispívat k vytváření koalic a k řešení sporů, zejména ve vztazích se zeměmi sousedícími s EU;

°

°  °

66.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě a Komisi.

(1)

P8_TA(2016)0249.


MENŠINOVÉ STANOVISKO

ke zprávě o provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky 2016/2036(INI)

Výbor pro zahraniční věci, zpravodaj: Elmar Brok

Menšinová zpráva, kterou předložili poslanci EP ze skupiny GUE/NGL Sabine Lösingová, Javier Couso Permuy, Jean-Luc Mélenchon a Takis Hadjigeorgiou

Zpráva tvrdí, že EU přinesla svým občanům a sousedním zemím mír, stabilitu a prosperitu, zdůrazňuje, že je EU nejštědřejším dárcem humanitární a rozvojové pomoci, ale zároveň opomíjí, že je i jedním z největších vývozců zbraní na světě, souhlasí s tím, aby na jejím území byly jaderné zbraně a aby probíhala jejich modernizace, že jsou uzavřeny všechny legální a bezpečné cesty do EU pro uprchlíky/migranty a v nedávné době podmínila svou rozvojovou pomoc tím, že země budou zadržovat migranty a přijímat je zpět.

Zpráva je pro další militarizaci EU, větší spolupráci EU a NATO, podporuje sloučení vnitřní a vnější bezpečnosti.

Vznášíme proti této zprávě námitky, protože:

•  požaduje od členských států zvýšené investice do výdajů na obranu, aby byl naplněn kapacitní cíl NATO (aby minimální výše výdajů na obranu činila alespoň 2 % HDP), a do výzkumu v oblasti obrany;

•  hovoří o EU jako o velmoci, která „stojí v čele diplomacie“ a intenzivnějších snah o odzbrojení, zároveň ovšem požaduje zvýšení obranných a zastrašovacích kapacit;

•  požaduje rozšíření mechanismu ATHENA, které bude mimo parlamentní kontrolu, je pro Unií financovanou stálou strukturovanou spolupráci v kombinaci s bojovými uskupeními;

•  vítá výzkum v oblasti obrany a fond EU na obranu, evropský akční obranný plán, ze kterého má prospěch unijní obranný a bezpečnostní průmysl a vojensko-průmyslový komplex.

Požadujeme:

-  úplné (i jaderné) odzbrojení na úrovni EU i celosvětově;

-  zastavení jakýchkoli výdajů z rozpočtu EU na vojenské účely a striktní výklad čl. 41 odst. 2 SEU;

-  rozpuštění NATO.


STANOVISKO Rozpočtového výboru (23.5.2016)

pro Výbor pro zahraniční věci

k provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky

(2016/2036(INI))

Navrhovatel: Jean Arthuis

NÁVRHY

Rozpočtový výbor vyzývá Výbor pro zahraniční věci jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  s hlubokým politováním konstatuje, že v rámci již omezených prostředků rozpočtu ve výši přibližně 320 milionů EUR (0,2 % rozpočtu EU), které byly v roce 2015 vyčleněny na společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU (SZBP), nebylo využito 96 milionů EUR, což svědčí o nedostatečné ambicióznosti a popírání skutečnosti, kterou Evropané prožívají ve chvíli, kdy mezinárodní konflikty ohrožují jejich bezpečnost přímo v Evropě;

2.  zdůrazňuje, že rozpočtové zdroje schválené pro rok 2016 byly zachovány na stejné úrovni jako v roce 2015 a že rozpětí dostupné na konci března činilo poté, co bylo schváleno dalších 5 milionů EUR na bezpečnostní opatření mise EUCAP Sahel Mali a 10 milionů EUR na misi EUBAM Libye, 170 milionů EUR; vyjadřuje své znepokojení nad nedostatkem disponibilních zdrojů na závazky, které mají být přijaty v průběhu roku 2016, přičemž pouze na pokračování misí, které v roce 2016 končí, bude podle odhadů zapotřebí dalších 169 milionů EUR;

3.  poznamenává, že SZBP vykonává jedinečnou a doplňkovou úlohu v oblasti globální bezpečnosti a že činnost EU může dosáhnout výsledků tam, kde jiní mohou jednat jen stěží; zdůrazňuje dále, že činnost EU se může vyhnout nutnosti nákladnějších a riskantnějších intervencí prostřednictvím NATO a OSN, což se dosud také dělo;

4.  konstatuje, že kromě operace EUNAVFOR Med Sophia, která s rozpočtem nižším než 12 milionů EUR zachránila životy více než 13 000 migrantů na moři a jejíž mandát končí v červenci 2016, pročež jej bude třeba prodloužit a přizpůsobit, a opatření na posílení řízení migrace v rámci mise EUCAP Sahel Niger byl příspěvek civilních misí SZBP jako evropské reakce na migrační krizi velmi omezený a nepředstavoval skutečnou strategii;

5.  je překvapen tím, že v době rozpočtových omezení a navzdory tomu, že se na rozdíl od jiných regionů světa do nedávné doby výrazně snižovaly výdaje na obranu, členské státy nepovažují za nutné dosáhnout úspor z rozsahu prostřednictvím „stálé strukturované spolupráce“, tedy spojením vojenských prostředků pro země, které si přejí a jsou schopny účastnit se této spolupráce (podle článku 46 Smlouvy o EU); vítá existenci bojových skupin EU, odsuzuje však, že nejsou využívány kvůli příliš složité struktuře, která je činí nefunkčními, a nespravedlivému systému financování, což ohrožuje samotnou myšlenku účinné evropské obrany;

6.  vyzývá členské státy, aby splnily kritérium 2 % HDP na vnitrostátní výdaje na obranu; vybízí členské státy, aby investovaly do svých obranných kapacit s větší rozvahou, a zlepšily tak své schopnosti pracovat jako součást NATO a EU;

7.  vyjadřuje politování nad skutečností, že členské státy dostatečně nevyužívají potenciál, který skýtají projekty spolupráce navržené Evropskou obrannou agenturou, a je znepokojen zmrazením rozpočtu agentury ze strany členských států od roku 2010; považuje za zásadní využívat kapacity výzkumu v oblasti obrany, aby se zabránilo zdvojování činností a aby bylo možné připravit cestu k budoucnosti; vítá zavedení pilotního projektu Evropského parlamentu v této oblasti a podporuje jeho rozvíjení vhodnými prostředky od roku 2017 formou přípravné akce;

8.  žádá Komisi, aby zohlednila narůstající bezpečnostní hrozby, jimž čelí EU a její členské státy, a aby je vzhledem k přezkumu víceletého finančního rámce, který bude zahájen koncem roku 2016, řešila rozhodným způsobem;

9.  podporuje úsilí Komise a Rady, které přispívá k provádění iniciativy ve prospěch posílení kapacit na podporu bezpečnosti a rozvoje;

10.  naléhavě vyzývá členské státy, aby ve snaze neohrozit úspěch či oslabit důvěryhodnost a viditelnost činností EU včas splnily přijaté závazky, pokud jde o jejich příspěvky do svěřenských fondů, jež EU musela vytvořit z důvodu nedostatku rozpočtových prostředků; připomíná, že Parlament, který je součástí rozpočtového orgánu, je orgánem příslušným pro ochranu a zabezpečení finančních zájmů EU;

11.  vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby se soustředila na předcházení konfliktům a úzce spolupracovala jak s OSN, tak s NATO.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

23.5.2016

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

17

8

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Jean Arthuis, Lefteris Christoforou, Jean-Paul Denanot, José Manuel Fernandes, Bernd Kölmel, Zbigniew Kuźmiuk, Vladimír Maňka, Ernest Maragall, Sophie Montel, Liadh Ní Riada, Jan Olbrycht, Younous Omarjee, Urmas Paet, Paul Rübig, Patricija Šulin, Eleftherios Synadinos, Paul Tang, Daniele Viotti, Auke Zijlstra

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Georgios Kyrtsos, Andrej Plenković, Ivan Štefanec, Nils Torvalds

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Laura Agea, Rosa Estaràs Ferragut, Rainer Wieland


STANOVISKO Výboru pro kulturu a vzdělávání (27.4.2016)

pro Výbor pro zahraniční věci

k provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky

(2016/2036(INI))

Navrhovatel: Angel Dzhambazki

NÁVRHY

Výbor pro kulturu a vzdělávání vyzývá Výbor pro zahraniční věci jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  vyzdvihuje významnou úlohu, kterou může plnit kultura ve vnější politice EU při podpoře dialogu a vzájemného porozumění a učení; připomíná, že je zapotřebí zajistit konzistenci vnitřních a vnějších politik EU; zdůrazňuje, že cílená kulturní a vzdělávací politika může podpořit klíčové cíle zahraniční a bezpečnostní politiky EU a přispět k posílení demokracie, právního státu a ochrany lidských práv v souladu se zásadami stanovenými v článku 21 Smlouvy o Evropské unii; znovu upozorňuje na úlohu mezikulturního a mezináboženského dialogu v boji proti extremismu, radikalizaci a marginalizaci, který by měl být veden v rámci mezivládní spolupráce a v koordinaci s místními partnery, občanskou společností a nevládními organizacemi činnými v oblasti kultury a který může sloužit jako nástroj budování míru a předcházení konfliktům a jejich řešení; vyzývá Komisi, aby kulturní diplomacii a mezikulturní dialog začleňovala do všech nástrojů EU v oblasti vnějších vztahů a do rozvojové agendy EU;

2.  opětovně upozorňuje na význam prohlášení o prosazování občanství a společných hodnot svobody, tolerance a nediskriminace v procesu vzdělávání, které bylo přijato v Paříži v březnu 2015 a které zdůrazňuje potřebu podporovat aktivní mezikulturní dialog, celosvětovou solidaritu a vzájemný respekt;

3.  zdůrazňuje význam vzdělávání během humanitárních krizí a vyzývá EU, aby 4 % své humanitární pomoci vyčlenila na vzdělávání; dále vyzdvihuje ústřední roli vzdělávání při upevňování občanství a mezikulturních dovedností i při vytváření příznivějších hospodářských vyhlídek a zlepšování zdraví;

4.  vyjadřuje politování nad tím, že se výroční zpráva o společné zahraniční a bezpečnostní politice za rok 2014 nezabývá kulturní diplomacií, a zdůrazňuje, že je třeba, aby členské státy zaujaly ke kultuře a mezikulturnímu a mezináboženskému dialogu strategický přístup, který by se měl odrážet ve vnějších vztazích EU a který by do praxe zavedl evropskou strategii pro kulturní diplomacii; dále upozorňuje na důležitou úlohu, kterou při upevňování společného základu univerzálních hodnot hrají kulturní diplomacie, kulturní spolupráce, vzdělávání a kulturní výměny; navrhuje, aby Komise v připravovaném sdělení o kulturní diplomacii navrhla rámec pro mezinárodní kulturní spolupráci, který by náležitě a dlouhodobě podporoval veřejné a soukromé kulturní subjekty;

5.  vyzývá Komisi, aby zohlednila klíčové myšlenky a 12 doporučení přípravné akce pro kulturu ve vnějších vztazích EU, která byla ukončena v roce 2014, a zahrnula je do nové strategie pro kulturní diplomacii i do globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku;

6.  vyzývá Komisi a členské státy, aby utužily spolupráci a partnerství v kultuře, vzdělávání, audiovizuální oblasti a v politikách zaměřených na mládež a tělovýchovu; zdůrazňuje, že EU musí v těchto oblastech vyměňovat osvědčené postupy se svými strategickými partnery;

7.  připomíná, že kulturní diplomacie musí podporovat výměny a spolupráci s místními a občanskými organizacemi a s občanskou společností členských států EU i třetích zemí v zájmu prosazování základních hodnot EU a řešení výzev, jako je migrační krize, vzestup extremismu a xenofobie, ničení kulturního dědictví a ohrožení svobody projevu a svobodné tvorby;

8.  vítá práci, kterou odvedlo GŘ Komise pro vzdělávání a kulturu (GŘ EAC) v zájmu rozšíření kulturních a vzdělávacích vazeb ke třetím zemím, jako je Čína, Korea a Indie; podporuje spolupráci GŘ EAC a Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ), jak je popsána v doporučeních přípravné akce pro kulturu ve vnějších vztazích EU, a jmenování kulturního atašé při zastoupení EU v Číně;

9.  domnívá se, že EU by při prosazování základních hodnot, mezikulturního dialogu a kulturní rozmanitosti na mezinárodní úrovni měla důrazně odsuzovat jakékoli nelidské nebo ponižující zacházení a veškeré formy porušování lidských práv a tak konkrétně podporovat plné dodržování Všeobecné deklarace lidských práv;

10.  vyzývá orgány a čelné představitele EU, aby do připravované globální strategie pro Evropskou unii zahrnuli kulturní a vědeckou diplomacii;

11.  vítá obnovenou evropskou politiku sousedství (EPS) a žádá, aby se v politikách pro přistupující a kandidátské země i v programech EPS pro dvoustrannou a regionální spolupráci (např. v evropském nástroji sousedství) kladl větší důraz na kulturu, vzdělávání, sport a mládež a především na navazování osobních kontaktů, jehož smyslem je zapojit více občanů do kulturních a vzdělávacích činností a vybudovat odolnou občanskou společnost; konstatuje, že tyto programy by měly vycházet ze široké definice občanské společnosti a podporovat široké spektrum aktérů a činností motivovaných veřejností; vítá přípravnou akci pro kulturu ve vnějších vztazích EU a její návazná opatření jako významnou základnu pro posilování úlohy kultury, která je strategickým faktorem pro lidský, sociální a hospodářský rozvoj, jenž přispívá k plnění cílů vnější politiky;

12.  vyzývá EU, aby zintenzivnila spolupráci s OSN na explicitnějším začlenění kultury a vzdělávání do programu OSN pro udržitelný rozvoj na období po roce 2015 a konkrétně mezi cíle udržitelného rozvoje;

13.  povzbuzuje Komisi v jejím současném úsilí o posílení úlohy spolupráce na poli vědy a výzkumu jako nástroje měkké síly v evropských vnějších vztazích; upozorňuje na to, jak vědecké výměny mohou přispívat k vytváření koalic a k řešení sporů, zejména ve vztazích se zeměmi v sousedství EU;

14.  vítá memorandum o porozumění mezi EU a UNESCO a následnou těsnější spolupráci obou stran; zastává názor, že má-li se posílit spolupráce, je třeba jít nad rámec finanční pomoci a společného projektového řízení a v dlouhodobém horizontu posílit partnerství v oblasti vzdělávání a kultury; vyzývá proto k zahájení každoročního strategického dialogu na vysoké úrovni, v jehož rámci se budou hledat udržitelnější řešení společných výzev;

15.  vyzývá EU a členské státy, aby ve spolupráci s UNESCO podpořily mezinárodní úsilí o vytvoření mechanismu rychlé reakce pro ochranu památek klasifikovaných jako kulturní dědictví, které se v ozbrojených konfliktech staly terčem ideologických útoků; doporučuje, aby byla přijata koherentnější strategie boje proti nezákonnému obchodu s kulturními artefakty i pro ochranu světového dědictví a aby byla za tímto účelem posílena mezinárodní spolupráce v oblastech zasažených konflikty v úzké koordinaci s Mezinárodní komitétem Modrý štít (ICBS); dále naléhá na členské státy, aby ve spolupráci s EU přijaly náležitá opatření na podporu a ochranu kulturního dědictví před cíleným ničením a drancováním, zejména na Blízkém východě a v severní Africe;

16.  připomíná, že UNESCO loni v červnu zahájilo mezivládní iniciativu Unite4Heritage, v níž žádá o nasazení speciálních modrých příleb na naléhavé zásahy za účelem prevence, ochrany a obnovy ohrožených nebo poničených památek kulturního dědictví a kulturních statků; v této souvislosti připomíná memorandum o porozumění, které dne 16. února 2016 podepsaly italská vláda a organizace UNESCO; vybízí ostatní členské státy, aby tento příklad následovaly a uvedené memorandum použily jako model pro další dvoustranné dohody mezi vládami členských států a organizací UNESCO; vybízí Komisi, aby tuto iniciativu podporovala ve strukturách OSN a reprezentovala jednotné stanovisko celé Evropské unie;

17.  bere na vědomí výsledky nedávné studie Evropského parlamentu o evropských kulturních institucích v zahraničí, zejména soubor hlavních zásad pro účinné sdružování a společné využívání zdrojů kulturních institucí a institucí EU za účelem zviditelnění evropské činnosti v zahraničí, zejména na poli demokracie, lidských práv a mírotvorného procesu, a posílení místních subjektů občanské společnosti a upevnění dialogu se třetími zeměmi; vyzývá proto EU, aby v zahraničí povzbuzovala aktivní spolupráci mezi národními kulturními instituty Evropské unie (EUNIC) a delegacemi EU; zdůrazňuje, že kulturní rozmanitost Evropy by měla sloužit jako silná stránka ve vnější činnosti EU, a doporučuje členským státům, aby své kulturní instituce vybízely k aktivnější účasti na kulturní diplomacii EU;

18.  uznává úlohu kulturních a kreativních odvětví v posilování růstu a udržitelného hospodářského rozvoje a vyzývá k další podpoře kreativních odvětví v EU a třetích zemích, například formou pilotního projektu na podporu sítí mladých kreativních podnikatelů v EU a třetích zemích, který má být zahájen v roce 2016 a který by měl podle jeho názoru zahrnovat i sociální podniky, jako jsou např. družstva; zdůrazňuje, že je třeba vypracovat o kultuře a kulturních odvětvích statistické údaje, které přispějí k diskusi o kulturní politice, a také více zdůrazňovat ekonomický potenciál kulturních a kreativních odvětví a jejich dopad na sociální blaho; žádá, aby pokračovalo společné odborné fórum EU a UNESCO Expert Facility Project;

19.  vítá práci odvedenou Komisí a sdělení o kulturní diplomacii, jež má být zveřejněno v roce 2016;

20.  upozorňuje na význam koherentní a vzájemně komplementární spolupráce v rámci znalostního trojúhelníku pro splnění cílů zahraniční a bezpečnostní politiky EU, zejména opatření na zvýšení veřejné bezpečnosti, neboť tato spolupráce podpoří hledání inovativních řešení globálních problémů i výzev, kterým čelí jednotlivé státy, a pomůže posílit evropskou konkurenceschopnost;

21.  všímá si významné a cenné úlohy, kterou může sehrát neformální učení, sport, práce s mládeží a dobrovolnická činnost při podpoře mezinárodních cílů – zejména cílů udržitelného rozvoje – posílením mezikulturních výměn a osobních kontaktů a propagováním univerzálních hodnot, globálního občanství a míru, především ve válečných zónách; v této souvislosti zdůrazňuje potenciál sportu coby cesty k usmíření, vzájemného porozumění, reciprocity, důvěry a spolupráce a zejména jako jednoho z prvků strategie pro období po skončení konfliktu; zdůrazňuje, že sport může přispívat k rozvoji efektivních kulturních vztahů; se zájmem očekává ročenku sítě EUNIC 2016, jež má být věnována tomuto tématu, a její závěry;

22.  upozorňuje na rozhodující úlohu, jež mohou orgány sehrát v podpoře ducha fair play a v boji proti dopingu, manipulaci s výsledky sportovních zápasů a všem ostatním formám nezákonné činnosti ve sportu nejen v Evropě, a tak propagovat spravedlivou a zdravou soutěž ve všech sportovních aktivitách;

23.  vybízí ESVČ a delegace EU, aby prozkoumaly potenciál IKT pro umocnění významu kulturní diplomacie a kulturních vztahů v digitálním věku;

24.  vyzývá, aby se způsobilé třetí země zapojily do hlavních programů EU v oblasti vzdělávání, kultury, občanství a vědeckého výzkumu, jako jsou Erasmus+, Kreativní Evropa, Evropa pro občany a Horizont 2020; podporuje všechny činnosti, které mládeži zprostředkují kontakt se třetími zeměmi a naopak, a tak umožňují vzájemně se od sebe učit a otevřít se svým sousedům, např. přípravné akce pro výměnné pobyty mladých lidí mezi EU a Ukrajinou a EU a Ruskem; zdůrazňuje, že v souladu s Úmluvou o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů z roku 2005 je třeba sdílet evropské zkušenosti s budováním kulturních kapacit a s veřejnou správou a odstranit překážky bránící umělcům a kulturním pracovníkům v mobilitě;

25.  uznává význam podpory spolupráce mezi evropskými sdělovacími prostředky a sdělovacími prostředky ve třetích zemích, zejména mezi subjekty zajišťujícími veřejnoprávní vysílání, aby se prohloubilo vzájemné kulturní porozumění a aby se podnítil mezikulturní dialog, společné projekty a koprodukce;

26.  zdůrazňuje význam vzdělávání dětí v nouzových situacích a ve vleklých krizích a poukazuje na to, že v těchto případech je nutné klást na vzdělávací projekty větší důraz; bere na vědomí prohlášení Komise, že v roce 2016 poskytne 445 milionů EUR na humanitární pomoc v Sýrii a že část těchto prostředků bude určena na vzdělávání;

27.  vyzývá ESVČ a delegace EU po celém světě, aby na každém zastoupení EU ve třetí partnerské zemi jmenovaly kulturního atašé, a žádá, aby zaměstnanci ESVČ i všichni ostatní relevantní zaměstnanci EU absolvovali školení o mezikulturních dovednostech a kulturním rozměru vnější politiky;

28.  vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby plně využívaly stávající nástroje financování, včetně Evropského rozvojového fondu, celkových prostředků nástroje pro rozvojovou spolupráci, evropského nástroje sousedství, nástroje předvstupní pomoci, nástroje partnerství a rozpočtu tiskových a informačních kanceláří delegací EU, na financování kulturní činnosti a na podporu intenzivnějšího využívání kultury ve vnějších vztazích EU.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

26.4.2016

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

23

0

4

Členové přítomní při konečném hlasování

Isabella Adinolfi, Dominique Bilde, Andrea Bocskor, Nikolaos Chountis, Silvia Costa, Jill Evans, María Teresa Giménez Barbat, Giorgos Grammatikakis, Petra Kammerevert, Andrew Lewer, Svetoslav Hristov Malinov, Stefano Maullu, Luigi Morgano, Momchil Nekov, Michaela Šojdrová, Yana Toom, Helga Trüpel, Sabine Verheyen, Julie Ward, Bogdan Brunon Wenta, Bogdan Andrzej Zdrojewski, Milan Zver, Krystyna Łybacka

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Therese Comodini Cachia, Mary Honeyball, Ilhan Kyuchyuk, Martina Michels


VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

24.11.2016

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

41

9

4

Členové přítomní při konečném hlasování

Michèle Alliot-Marie, Francisco Assis, Petras Auštrevičius, Amjad Bashir, Bas Belder, Mario Borghezio, Elmar Brok, Fabio Massimo Castaldo, Aymeric Chauprade, Javier Couso Permuy, Andi Cristea, Arnaud Danjean, Georgios Epitideios, Eugen Freund, Michael Gahler, Iveta Grigule, Sandra Kalniete, Tunne Kelam, Afzal Khan, Janusz Korwin-Mikke, Andrey Kovatchev, Eduard Kukan, Ilhan Kyuchyuk, Arne Lietz, Barbara Lochbihler, Sabine Lösing, Andrejs Mamikins, Ramona Nicole Mănescu, David McAllister, Jean-Luc Mélenchon, Tamás Meszerics, Francisco José Millán Mon, Pier Antonio Panzeri, Demetris Papadakis, Ioan Mircea Paşcu, Tonino Picula, Cristian Dan Preda, Jozo Radoš, Jaromír Štětina, Dubravka Šuica, Charles Tannock, László Tőkés, Ivo Vajgl, Johannes Cornelis van Baalen, Geoffrey Van Orden, Boris Zala

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Ana Gomes, Andrzej Grzyb, Antonio López-Istúriz White, Norbert Neuser, Soraya Post, Jean-Luc Schaffhauser, Bodil Valero, Janusz Zemke

Právní upozornění