Postup : 2015/0135(NLE)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0076/2017

Předložené texty :

A8-0076/2017

Rozpravy :

Hlasování :

PV 05/04/2017 - 9.2

Přijaté texty :

P8_TA(2017)0104

DOPORUČENÍ     ***
PDF 613kWORD 58k
27.3.2017
PE 597.651v02-00 A8-0076/2017

k návrhu rozhodnutí Rady o ratifikaci členskými státy a jejich přistoupení v zájmu Evropské unie k Protokolu z roku 2010 k Mezinárodní úmluvě o odpovědnosti a náhradě za škodu v souvislosti s přepravou nebezpečných a škodlivých látek po moři, s výjimkou aspektů týkajících se justiční spolupráce v občanských věcech

(13806/2015 – C8-0410/2015 – 2015/0135(NLE))

Výbor pro právní záležitosti

Zpravodaj: Pavel Svoboda

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 POSTUP V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
 JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

k návrhu rozhodnutí Rady o ratifikaci členskými státy a jejich přistoupení v zájmu Evropské unie k Protokolu z roku 2010 k Mezinárodní úmluvě o odpovědnosti a náhradě za škodu v souvislosti s přepravou nebezpečných a škodlivých látek po moři, s výjimkou aspektů týkajících se justiční spolupráce v občanských věcech

(13806/2015 – C8-0410/2015 – 2015/0135(NLE))

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (13806/2015),

–  s ohledem na Mezinárodní úmluvu o odpovědnosti a náhradě za škodu v souvislosti s přepravou nebezpečných a škodlivých látek po moři z roku 1996 (dále jen „úmluva o nebezpečných a škodlivých látkách z roku 1996“),

–  s ohledem na Protokol z roku 2010 k úmluvě o nebezpečných a škodlivých látkách z roku 1996,

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 100 odst. 2 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem, písm. a) bodem v) Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0410/2015),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2002/971/ES ze dne 18. listopadu 2002, kterým se členské státy zmocňují, aby v zájmu Společenství ratifikovaly Mezinárodní úmluvu o odpovědnosti a náhradě za škodu v souvislosti s přepravou nebezpečných a škodlivých látek po moři z roku 1996 nebo aby k této úmluvě přistoupily (úmluva o nebezpečných a škodlivých látkách)(1),

–  s ohledem na stanovisko Soudního dvora ze dne 14. října 2014(2),

–  s ohledem na své předběžné usnesení ze dne 8. června 2016 o návrhu rozhodnutí Rady(3),

–  s ohledem na opatření Komise ze dne 4. října 2016, které učinila v návaznosti na uvedené předběžné usnesení,

–  s ohledem na stanovisko ve formě dopisu o vhodném právním základu pro daný návrh rozhodnutí Rady, jež bylo přijato Výborem pro právní záležitosti dne 19. února 2016(4) a jež je připojeno k předběžné zprávě uvedeného výboru (A8-0191/2016),

–  s ohledem na čl. 99 odst. 1 a 4 a čl. 108 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro právní záležitosti (A8-0076/2017),

1.  uděluje souhlas s ratifikací Protokolu z roku 2010 k Mezinárodní úmluvě o odpovědnosti a náhradě za škodu v souvislosti s přepravou nebezpečných a škodlivých látek po moři, s výjimkou aspektů týkajících se justiční spolupráce v občanských věcech, ze strany členských států a s jejich přistoupením k tomuto protokolu v zájmu Evropské unie;

2.  pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě, Komisi a také vládám a parlamentům členských států.

(1)

Úř. věst. L 337, 13.12.2002, s. 55.

(2)

Stanovisko Soudního dvora ze dne 14. října 2014, 1/13, ECLI:EU:C:2014:2303.

(3)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0259.

(4)

PE576.992.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Mezinárodní úmluva o odpovědnosti a náhradě za škodu v souvislosti s přepravou nebezpečných a škodlivých látek po moři z roku 1996 se zabývá odpovědností a náhradou škod plynoucích z přepravy nebezpečných a škodlivých látek po moři, včetně zkapalněného zemního plynu (LNG) a zkapalněného ropného plynu (LPG). Protokol z roku 2010 k úmluvě o nebezpečných a škodlivých látkách z roku 1996 obsahoval změny, které řešily problémy zjištěné v uvedené úmluvě, přičemž je nutné jej chápat, vykládat a uplatňovat společně s ustanoveními této úmluvy jako jedinou listinu, která se označuje za „úmluvu o nebezpečných a škodlivých látkách z roku 2010“. Úmluva o nebezpečných a škodlivých látkách z roku 1996 ani Protokol z roku 2010 k této úmluvě nevstoupily dosud v platnost.

Úmluva o nebezpečných a škodlivých látkách z roku 2010 stanovuje objektivní odpovědnost vlastníka lodi, která přepravuje nebezpečné a škodlivé látky, za veškeré škody, které vzniknou v důsledku události související s přepravou těchto látek po moři a na palubě dané lodi. Z objektivní odpovědnosti vlastníka, jež je spojena s jeho povinností uzavřít pojištění nebo mít jinou finanční záruku k pokrytí jeho odpovědnosti za škody v rámci této úmluvy, existují omezené výjimky. A co je důležitější, zřizuje se zvláštní fond náhrad, jehož účelem je uhrazení náhrady kterékoli osobě, jež utrpěla škodu v souvislosti s přepravou nebezpečných a škodlivých látek po moři, pokud tato osoba nemohla dostat úplnou a odpovídající náhradu škody od vlastníka lodi a jeho pojistitele. Celková výše dostupné náhrady činí 250 milionů zúčtovacích jednotek (přibližně 310 milionů EUR v dnešních směnných kurzech). Tato částka vychází z propracovaného systému příspěvků, které do uvedeného fondu platí v každém smluvním státě osoby přijímající nebezpečné a škodlivé látky.

Jak úmluva o nebezpečných a škodlivých látkách z roku 1996, tak i úmluva o nebezpečných a škodlivých látkách z roku 2010 se v oblasti své působnosti překrývají se směrnicí 2004/35/ES o odpovědnosti provozovatelů pracovní činnosti(1), včetně námořní dopravy, jestliže i) škoda na životním prostředí byla způsobena na území, včetně teritoriálního moře, smluvního státu, ii) škoda byla způsobena znečištěním životního prostředí ve výlučné ekonomické zóně smluvního státu nebo rovnocenné oblasti (až 200 námořních mil od základních linií) a iii) jsou dotčena „preventivní opatření, ať jsou přijata kdekoli, která mají takové škodě předcházet nebo ji minimalizovat“.

V rámci směrnice však neexistuje žádný prostředek k poskytnutí náhrady obětem znečištění nebezpečnými a škodlivými látkami na moři, pokud škoda překročí omezenou odpovědnost vlastníka lodi, jelikož v ní chybí požadavek na povinné pojištění. Ještě důležitější je, že směrnice 2004/35/ES výslovně odkazuje na úmluvu o nebezpečných a škodlivých látkách z roku 1996 a vyjímá ze své oblasti působnosti jakoukoli škodu vzniklou v důsledku události, na kterou se vztahuje tato úmluva včetně jejích případných změn, za předpokladu, že v dotyčném členském státě je úmluva v platnosti. Toto ustanovení má umožnit, aby měly zvláštní mezinárodní režimy, které se vztahují na občanskou odpovědnost za zvláštní pracovní činnost, přednost před touto směrnicí, neboť jsou považovány za účinnější záruku rychlé a odpovídající náhrady škody na životním prostředí a za vhodnější nástroj vzhledem k povaze takových pracovních činností.

Dne 17. prosince 2015 obdržel Parlament dopis se žádostí o souhlas s návrhem rozhodnutí Rady o ratifikaci Protokolu z roku 2010 k úmluvě o nebezpečných a škodlivých látkách. Vzhledem ke značným rozdílům mezi návrhem rozhodnutí Rady a původním návrhem Komise a po vyslechnutí Komise i Rady (28. ledna 2016) a konzultaci s právní službou Parlamentu (1. března 2016) se Výbor pro právní záležitosti rozhodl využít čl. 99 odst. 5 jednacího řádu a vypracovat předběžnou zprávu s doporučeními ohledně změny uvedeného návrhu Rady.

Hlavní rozdíly mezi návrhem rozhodnutí Rady a návrhem Komise se vztahují na rozsah výlučné pravomoci Unie podle čl. 3 odst. 2 SFEU, nutnost, aby členské státy ratifikovaly úmluvu ve stanovené lhůtě, a na vhodný právní základ pro rozhodnutí Rady, s výjimkou justiční spolupráce v občanských věcech, totiž buď článek 192 SFEU, který obsahuje hlavní ustanovení týkající se odpovědnosti za škody na životním prostředí, nebo čl. 100 odst. 2, který obsahuje ustanovení o dopravě, ve spojení s čl. 218 odst. 6 SFEU.

Výbor se domnívá, že vzhledem k překrývání mezi úmluvou o nebezpečných a škodlivých látkách z roku 2010 na jedné straně a směrnicí o odpovědnosti za životní prostředí na druhé straně a k tomu, že návrh rozhodnutí Rady neobsahuje závazné lhůty a jasné povinnosti členských států týkající se ratifikace úmluvy nebo přistoupení k této úmluvě, mohlo by v případě členských států, které jsou ochotny k úmluvě o nebezpečných a škodlivých látkách přistoupit, ve srovnání se státy, které tento proces protahují, dojít k vytvoření konkurenční nevýhody.

Kromě toho, pokud uvedenou úmluvu neratifikuje všech 28 členských států, nelze zaručit vzájemně se vylučující uplatňování směrnice o odpovědnosti za životní prostředí, a proto by hrozilo, že se odvětví námořní dopravy bude ve stejnou chvíli řídit dvěma různými režimy – režimem EU a mezinárodním režimem, což by mohlo vést také k rozdílným podmínkám v případě obětí znečištění (např. pobřežních komunit, rybářů apod.).

A konečně dne 17. února Výbor pro právní záležitosti z vlastního podnětu posoudil změnu právního základu návrhu rozhodnutí Rady, s výjimkou justiční spolupráce v občanských věcech, a dospěl k názoru, že nejvhodnějším řešením by byl trojí právní základ:

„protože cílem navrhovaného rozhodnutí Rady je zmocnit členské státy k ratifikaci protokolu z roku 2010 k úmluvě o nebezpečných a škodlivých látkách nebo k přistoupení k němu jménem Unie, a tudíž jim umožnit, aby byly touto úmluvou vázány, a dále vzhledem k tomu, že tato úmluva nepokrývá jen případy škody na životním prostředí (které vedou k uplatnění zásady, podle níž by měla být učiněna preventivní opatření, a zásady „znečišťovatel platí“), ale také škody jiné než environmentální povahy, přičemž se vždy jedná o škodu vzniklou v souvislosti s přepravou určitých látek po moři, představují vhodný právní základ čl. 100 odst. 2, čl. 192 odst. 1 a čl. 218 odst. 6 písm. a) bod v) Smlouvy o fungování Evropské unie.“.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem zpravodaj navrhl vypracovat předběžnou zprávu, na jejímž základě by se ve spolupráci s Radou a Komisí dospělo k pozitivnímu výsledku, který by zajistil jednotnost, úplnost a účinnost práva Unie a také dodržování základní zásady, kterou je svěření pravomocí EU. Komise uvítala přijetí tohoto usnesení ze strany Parlamentu a potvrdila, že by byla připravena přijmout kompromisní řešení týkající se právního základu návrhu a přiměřenou prodlouženou lhůtu k ratifikaci úmluvy o nebezpečných a škodlivých látkách z roku 2010.

Rada vzala usnesení Parlamentu na vědomí na zasedání pracovní skupiny pro námořní dopravu konaném dne 15. července a zjistila, že neexistuje možnost opětovného otevření diskuze o znění návrhu rozhodnutí Rady, jelikož spadá pod postup souhlasu, nikoli pod postup spolurozhodování.

Vzhledem k tomu, že Rada kategoricky odmítla znovu zahájit dialog s Parlamentem a Komisí, a s přihlédnutím k nutnosti prosazovat spíše než regionální řešení mezinárodní režim, aby bylo zajištěno jednotné uplatňování předpisů týkajících se odpovědnosti a náhrady škody vzniklé v souvislosti s událostmi způsobenými loděmi, jež přepravují po moři napříč EU nebezpečné a škodlivé látky, zpravodaj doporučuje, aby Parlament udělil souhlas s ratifikací Protokolu z roku 2010 k Mezinárodní úmluvě o odpovědnosti a náhradě za škodu v souvislosti s přepravou nebezpečných a škodlivých látek po moři, s výjimkou aspektů týkajících se justiční spolupráce v občanských věcech, ze strany členských států a s jejich přistoupením k tomuto protokolu v zájmu Evropské unie.

(1)

Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 56.


POSTUP V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Název

Ratifikace ze strany členských států a jejich přistoupení jménem Unie k Protokolu z roku 2010 k Mezinárodní úmluvě o odpovědnosti a náhradě za škodu v souvislosti s přepravou nebezpečných a škodlivých látek po moři, s výjimkou aspektů týkajících se justiční spolupráce v občanských věcech

Referenční údaje

13806/2015 – C8-0410/2015 – COM(2015)03042015/0135(NLE)

Datum konzultace / žádosti o souhlas

18.1.2016

 

 

 

Věcně příslušný výbor

       Datum oznámení na zasedání

JURI

18.1.2016

 

 

 

Výbory požádané o stanovisko

       Datum oznámení na zasedání

ENVI

18.1.2016

TRAN

18.1.2016

PECH

18.1.2016

 

Nezaujetí stanoviska

       Datum rozhodnutí

ENVI

16.7.2015

TRAN

15.9.2015

PECH

15.7.2015

 

Zpravodajové

       Datum jmenování

Pavel Svoboda

13.7.2015

 

 

 

Zpochybnění právního základu

       Datum, kdy výbor JURI zaujal stanovisko

JURI

17.2.2016

 

 

 

Projednání ve výboru

28.1.2016

15.3.2016

21.4.2016

28.2.2017

Datum přijetí

23.3.2017

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

20

0

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Max Andersson, Joëlle Bergeron, Marie-Christine Boutonnet, Jean-Marie Cavada, Kostas Chrysogonos, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Mary Honeyball, Sajjad Karim, Sylvia-Yvonne Kaufmann, António Marinho e Pinto, Jiří Maštálka, Emil Radev, Julia Reda, Pavel Svoboda, Tadeusz Zwiefka

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Isabella Adinolfi, Daniel Buda, Angelika Niebler, Virginie Rozière, Rainer Wieland

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Eugen Freund, Maria Noichl

Datum předložení

27.3.2017


JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

20

+

PPE

S&D

ALDE

GUE/NGL

Verts/ALE

EFDD

ENF

Daniel Buda, Angelika Niebler, Emil Radev, Pavel Svoboda, Rainer Wieland, Tadeusz Zwiefka

Eugen Freund, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Mary Honeyball, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Maria Noichl, Virginie Rozière

Jean-Marie Cavada, António Marinho e Pinto

Kostas Chrysogonos

Max Andersson, Julia Reda

Isabella Adinolfi, Joëlle Bergeron

Marie-Christine Boutonnet

0

-

 

 

1

0

ECR

Sajjad Karim

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

Právní upozornění