Postup : 2016/2220(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0182/2017

Předložené texty :

A8-0182/2017

Rozpravy :

PV 12/06/2017 - 19
CRE 12/06/2017 - 19

Hlasování :

PV 13/06/2017 - 5.3
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2017)0247

ZPRÁVA     
PDF 582kWORD 72k
4.5.2017
PE 593.827v02-00 A8-0182/2017

o osobách bez státní příslušnosti v jižní a jihovýchodní Asii

(2016/2220(INI))

Výbor pro zahraniční věci

Zpravodaj: Amjad Bashir

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 STANOVISKO Výboru pro rozvoj
 INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
 JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o osobách bez státní příslušnosti v jižní a jihovýchodní Asii

(2016/2220(INI))

Evropský parlament,

–    s ohledem na ustanovení nástrojů Organizace spojených národů v oblasti lidských práv, včetně těch, které se týkají práva na občanství, jako je např. Charta OSN, Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech Úmluva o právech dítěte, Úmluva o odstranění rasové diskriminace, Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti z roku 1954, Úmluva o omezení případů bezdomovectví z roku 1961, Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen a její opční protokol, Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin,

–  s ohledem na další nástroje Organizace spojených národů pro absenci státní příslušnosti a práva na občanství, jako je např. závěr Výkonného výboru vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) č. 106 o identifikaci, prevenci a omezení případů bezdomovectví a ochraně osob bez státní příslušnosti(1) podpořený rezolucí Valného shromáždění OSN č. 61/137 z roku 2006,

–  s ohledem na kampaň UNHCR s cílem odstranit do roku 2024 problém osob bez státní příslušnosti(2) a na celosvětovou kampaň za rovná práva týkající se státní příslušnosti, podporované mimo jiné úřadem UNHCR a agenturou UN Women a schválené Radou OSN pro lidská práva,

–  s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva ze dne 15. července 2016 o lidských právech a svévolném zbavování občanství(3),

–  s ohledem na Vídeňskou deklaraci a akční plán(4), které přijala Světová konference OSN o lidských právech dne 25. června 1993,

–  s ohledem na obecné doporučení č. 32 Výboru pro odstranění diskriminace žen o genderových aspektech postavení uprchlíka, azylu, státní příslušnosti a ztráty státní příslušnosti žen(5),

–  s ohledem na Deklaraci lidských práv Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN)(6),

–  s ohledem na čl. 3 odst. 5 Smlouvy o Evropské unii (SEU), který uvádí, že „ve svých vztazích s okolním světem“ musí Unie přispívat k „vymýcení chudoby, ochraně lidských práv, především práv dítěte, a k přísnému dodržování a rozvoji mezinárodního práva, zejména k dodržování zásad Charty Organizace spojených národů“,

–  s ohledem na závěry ze zasedání Rady ze dne 20. července 2015 o akčním plánu pro lidská práva a demokracii 2015–2019(7),

–  s ohledem na strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva a demokracii ze dne 25. června 2012(8),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 4. prosince 2015 o problematice osob bez státní příslušnosti(9),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 20. června 2016 o strategii EU vůči Myanmaru/Barmě(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 o lidských právech a migraci ve třetích zemích(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2016 o Myanmaru a zvláště o situaci Rohingyů(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2015 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2013 a politice Evropské unie v této oblasti(13),

–  s ohledem na studii generálního ředitelství pro vnější politiky z listopadu 2014 nazvanou „Řešení dopadu absence státní příslušnosti na lidská práva v rámci vnějších vztahů EU“,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro rozvoj (A8-0182/2017),

A.  vzhledem k tomu, že region jižní a jihovýchodní Asie tvoří státy Afghánistán, Bangladéš, Bhútán, Brunej, Filipíny, Indie, Indonésie, Kambodža, Laos, Malajsie, Maledivy, Myanmar, Nepál, Pákistán, Singapur, Šrí Lanka, Thajsko, Východní Timor a Vietnam a všechny tyto státy jsou členy Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) nebo Jihoasijského sdružení pro regionální spolupráci (SAARC) nebo mají v těchto sdruženích status pozorovatele;

B.  vzhledem k tomu, že Všeobecná deklarace lidských práv potvrzuje, že všichni lidé se rodí sobě rovni co do důstojnosti a práv; vzhledem k tomu, že právo na státní příslušnost a právo nebýt svévolně zbaven své státní příslušnosti je zakotveno v článku 15 této deklarace i v dalších mezinárodních nástrojích v oblasti lidských práv; vzhledem k tomu, že tyto mezinárodní právní nástroje však svého prvořadého cíle – zajistit právo každého člověka na státní příslušnost – musí teprve dosáhnout;

C.  vzhledem k tomu, že všechna lidská práva jsou univerzální, nedělitelná a vzájemně závislá; vzhledem k tomu, že lidská práva a základní svobody jsou od narození právy všech lidí a jejich ochrana a podpora je tím nejdůležitějším úkolem vlády;

D.  vzhledem k tomu, že Úmluva o právech dítěte, která byla ratifikována ve všech zemích jižní a jihovýchodní Asie, stanovuje, že dítě je registrováno ihned po narození a má právo na státní příslušnost; vzhledem k tomu, že se odhaduje, že polovina osob bez státní příslušnosti na světě jsou děti a že mnohé z nich jsou od narození bez státní příslušnosti;

E.  vzhledem k tomu, že v Deklaraci lidských práv sdružení ASEAN se uvádí, že každý člověk má podle zákona právo na státní příslušnost a nikdo „nesmí být svévolně zbaven občanství ani mu nesmí být odpíráno právo na změnu občanství“;

F.  vzhledem k tomu, že osoba bez státní příslušnosti je v Úmluvě o právním postavení osob bez státní příslušnosti z roku 1954 definována jako osoba, „kterou žádný stát podle svých právních předpisů nepovažuje za svého občana“; vzhledem k tomu, že příčiny absence státní příslušnosti mohou být různé – jsou jimi například: vznik následnických států, události související s nuceným útěkem, migrace a obchodování s lidmi a také změny a mezery v právních předpisech o státní příslušnosti, skončení platnosti občanství následkem dlouhodobého pobytu mimo zemi původu, svévolné zbavení státní příslušnosti, diskriminace na základě pohlaví, rasy, etnického původu nebo jiných důvodů, administrativní a byrokratické překážky, mimo jiné při získávání nebo registraci rodných listů; vzhledem k tomu, že většinu těchto příčin, ne-li všechny, lze shledat u případů osob bez státní příslušnosti v jižní a jihovýchodní Asii;

G.  vzhledem k tomu, že je důležité si uvědomit, že jinou otázku představuje osoba bez státní příslušnosti a jinou uprchlíci; většina lidí bez státní příslušnosti nikdy neopustila místo, kde narodila, ani nikdy nepřekročila mezinárodní hranice;

H.  vzhledem k tomu, že absence státní příslušnosti je komplexním problémem a vede k široké škále případů porušování lidských práv, která mimo jiné zahrnuje problémy s rodnými listy a dalšími matričními dokumenty stejně jako problémy týkající se majetkových práv, vyloučení z programů péče o zdraví dětí a ze systémů veřejného školství, vlastnictví podniků, politického zastoupení a volební účasti, přístupu k sociálnímu zabezpečení a k veřejným službám; vzhledem k tomu, že absence státní příslušnosti může přispívat k obchodu s lidmi, svévolnému zadržování, porušování svobody pohybu, vykořisťování a zneužívání dětí a diskriminaci žen;

I.  vzhledem k tomu, že i přes velmi znepokojivý dopad na celosvětová a regionální lidská práva se absenci státní příslušnosti nadále věnuje omezená mezinárodní pozornost a nadále je vnímána jako vnitřní záležitost jednotlivých států; vzhledem k tomu, že by se snížení míry a posléze úplné odstranění absence státní příslušnosti mělo na mezinárodní úrovni stát prioritou v oblasti lidských práv;

J.  vzhledem k tomu, že v jižní a jihovýchodní Asii, v zemích, jako je Nepál, Malajsie a Brunej, stále existuje legislativní diskriminace na základě pohlaví, například při získávání nebo udělování státní příslušnosti dítěti nebo manželce/manželovi státního příslušníka dané země;

K.  vzhledem k tomu, že úřad UNHCR odhadl, že 135 milionů dětí v celém regionu mladších 5 let není registrováno a je vystaveno riziku, že nebude mít žádnou státní příslušnost;

L.  vzhledem k tomu, že odstranění absence státní příslušnosti zároveň povede k větší demokracii, protože bývalé osoby bez státní příslušnosti budou součástí demokratického procesu a budou k němu moci přispívat;

M.  vzhledem k tomu, že složitý problém, který absence státní příslušnosti představuje, zůstává na nejzazším okraji mezinárodního práva a politiky, přestože se nejedná o zanedbatelnou otázku;

N.  vzhledem k tomu, že absence státní příslušnosti oslabuje vyhlídky dotčených obyvatel na rozvoj a účinné provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030;

O.  vzhledem k tomu, že globální akční plán UNHRC týkající se odstranění problému osob bez státní příslušnosti (na období 2014–2024) má za cíl podpořit vlády při řešení nejvážnějších případů absence státní příslušnosti, předejít vzniku nových případů a lépe skupiny lidí bez státní příslušnosti identifikovat a chránit; vzhledem k tomu, že opatření 10 tohoto akčního plánu poukazuje také na potřebu zlepšit kvalitativní a kvantitativní údaje o osobách bez státní příslušnosti; vzhledem k tomu, že se EU zavázala aktivně podporovat tento akční plán;

P.  vzhledem k tomu, že závěry Rady o akčním plánu pro lidská práva a demokracii na období 2015–2019 potvrzují, že je důležité se problematikou osob bez státní příslušnosti zabývat v rámci vztahů s prioritními zeměmi a zaměřit se na předcházení vzniku rozsáhlých skupin osob bez státní příslušnosti v důsledku konfliktů, vysídlení a rozpadu státních útvarů;

Q.  vzhledem k tomu, že výroční zpráva EU o lidských právech a demokracii ve světě – otázky týkající se jednotlivých zemí a regionů ze dne 20. září 2016 potvrzuje, že cílem EU je zvýšit důslednost, účinnost a viditelnost politiky lidských práv v rámci zahraniční politiky EU a zviditelnit spolupráci EU s OSN a regionálními lidskoprávními mechanismy s cílem podpořit regionální odpovědnost a prosazovat univerzálnost lidských práv, a vzhledem k tomu, že zpráva výslovně uvádí, že tento cíl zahrnuje zahájení prvního politického dialogu o lidských právech s mechanismy sdružení ASEAN na podporu lidských práv;

R.  vzhledem k tomu, že se EU rozhodla klást na lidská práva stěžejní důraz ve svých vztazích se zeměmi mimo EU;

S.  vzhledem k tomu, že absence státní příslušnosti podporuje přesuny obyvatelstva, emigraci a obchodování s lidmi, což destabilizuje celé subregiony;

T.  vzhledem k tomu, že velká část z celosvětových 10 milionů osob bez státní příslušnosti žije v jižní a jihovýchodní Asii, přičemž největší skupinu osob bez státní příslušnosti na světě představují Rohingyové v Myanmaru s 1 milionem jedinců evidovaným v rámci mandátu UNHCR, a další velké skupiny osob bez státní příslušnosti se nacházejí v Thajsku, Malajsii, Bruneji, Vietnamu, na Filipínách a v dalších zemích; vzhledem k tomu, že Tibeťané bez státní příslušnosti žijí v zemích jako Indie a Nepál; vzhledem k tomu, že některé z těchto skupin spadají pod mandát UNHCR v otázce osob bez státní příslušnosti, jiné ovšem nikoli; vzhledem k tomu, že statistické pokrytí a podávání zpráv o obyvatelstvu bez státní příslušnosti po celém světě je neúplné, ne všechny země totiž vedou statistiky podchycující tento jev; vzhledem k tomu, že státy jižní a jihovýchodní Asie evidují vleklé a nevyřešené případy stejně jako případy, v nichž došlo k pokroku;

U.  vzhledem k tomu, že státy jižní a jihovýchodní Asie dosáhly v uplynulých letech pokroku novelizacemi právních předpisů o státní příslušnosti, kterými byla zavedena náležitá opatření předcházející výskytu osob bez státní příslušnosti a umožňující těmto osobám získat občanství; vzhledem k tomu, že toto úsilí je třeba zvýšit a přijaté právní předpisy se také musí v praxi dodržovat;

V.  vzhledem k tomu, že Rohingyové jsou podle OSN jednou z nejpronásledovanějších menšin na světě, tvoří jednu z největších skupin osob bez státní příslušnosti a bez státní příslušnosti jsou oficiálně od přijetí zákona o barmském občanství v roce 1982; vzhledem k tomu, že Myanmar i okolní státy považují Rohingye za nežádoucí, přestože v některých z těchto států žijí velké skupiny uprchlíků; vzhledem k tomu, že v Arakanském státě neustále dochází ke střetům; vzhledem k tomu, že tisíce uprchlíků, kterým se podařilo se dostat přes hranici do Bangladéše, zoufale potřebují humanitární pomoc a jsou násilně odsouvány zpět, což je porušením mezinárodního práva; vzhledem k tomu, že Rohingyové prchají před politikou kolektivního trestání v Arakanském státě, kde bezpečnostní síly stupňují nevybíravé odvetné útoky, údajně ostřelují vesničany z bitevních vrtulníků, vypalují domovy, provádějí svévolné zatýkání a znásilňují ženy a dívky; vzhledem k tomu, že dosavadní domácí i mezinárodní reakce na zhoršení stavu dodržování lidských práv a humanitární krizi Rohingyů byly do značné míry nedostatečné a mnoho nástrojů k vyřešení tohoto problému dosud nebylo využito;

W.  vzhledem k tomu, že statisíce tzv. Bihárců nebyly po bangladéšské válce za nezávislost považovány za občany Bangladéše, když Pákistán odmítl jejich repatriaci; vzhledem k tomu, že od roku 2003 soudy nicméně několikrát potvrdily, že Bihárci jsou občany Bangladéše; vzhledem k tomu, že velké množství Bihárců stále není plně začleněno do bangladéšské společnosti a rozvojových programů a mnoho z nich nemůže svá znovu potvrzená práva naplno uplatňovat;

X.  vzhledem k tomu, že v jižní a jihovýchodní Asii žije mnoho dalších skupin osob bez státní příslušnosti; vzhledem k tomu, že v posledních letech však byla zaznamenána řada pozitivních změn, jako např. v Indonésii, která v roce 2006 odstranila diskriminaci na základě pohlaví při nabývání státní příslušnosti a reformovala svůj zákon o státní příslušnosti, takže indonéští migranti pobývající déle než pět let v zahraničí již nemohou být zbaveni občanství, pokud by to mělo za následek, že se ocitnou bez státní příslušnosti; v Kambodži bylo zrušeno zpoplatnění zápisu do matriky, pokud je proveden do 30 dnů po narození; ve Vietnamu, který v roce 2008 usnadnil možnost získat občanství pro každého, kdo je bez státní příslušnosti a má ve Vietnamu dlouhodobý pobyt po více než 20 let; a v Thajsku, kde po reformě zákonů o státní příslušnosti a o registraci obyvatelstva získalo o roku 2011 státní příslušnost 23 000 osob bez státní příslušnosti;

Y.  vzhledem k tomu, že je nanejvýš důležité, aby vlády a příslušné orgány všech zemí v tomto regionu jednaly plně v souladu se zásadou nenavracení a ochranou uprchlíků, v souladu se svými mezinárodními závazky a mezinárodními standardy v oblasti lidských práv;

Z.  vzhledem k tomu, že skupiny osob bez státní příslušnosti by měly mít přístup k humanitárním programům poskytujícím zdravotní péči, potraviny, vzdělávání a pomoc v oblasti výživy;

1.  je znepokojen miliony případů osob bez státní příslušnosti po celém světě, zejména v jižní a jihovýchodní Asii, a vyjadřuje svou solidaritu s těmito osobami;

2.  je krajně znepokojen situací menšiny Rohingyů v Myanmaru; je zděšen zprávami o masivním porušování lidských práv a pokračující represi a diskriminaci Rohingyů a tím, že nejsou uznáni za členy myanmarské společnosti, což vypadá jako koordinovaná kampaň etnických čistek; zdůrazňuje, že Rohingyové žili na území Myanmaru po mnoho generací a mají plné právo na myanmarské občanství, protože je v minulosti měli, a na všechna práva a povinnosti, které z něho vyplývají; naléhavě vyzývá vládu a orgány Myanmaru, aby obnovily myanmarské občanství menšině Rohingyů; dále naléhavě vyzývá k tomu, aby byl do Arakanského státu umožněn přístup humanitárním organizacím, mezinárodním pozorovatelům, nevládním organizacím a novinářům; je přesvědčen, že bude třeba zorganizovat nestranné vyšetřování, aby se ti, kteří se porušování lidských práv dopouštějí, ze svých činů zodpovídali; dále je přesvědčen, že jsou naléhavě zapotřebí opatření, která zabrání další diskriminaci, projevům nepřátelství a násilnostem vůči menšinám nebo podněcování k takovému jednání; očekává, že nositelka Nobelovy ceny za mír a laureátka Sacharovovy ceny paní Su Ťij využije různých funkcí, které zastává v myanmarské vládě, k tomu, aby se přiblížilo vyřešení tohoto problému;

3.  vyjadřuje politování nad tím, že se absence státní příslušnosti v některých případech využívá k tomu, aby byly určité komunity marginalizovány a zbaveny svých práv; je přesvědčen, že právní, politické a sociální začlenění menšin je klíčovým prvkem přechodu k demokracii a že řešení problémů spojených s absencí státní příslušnosti by přispělo k lepší sociální soudržnosti a politické stabilitě;

4.  upozorňuje na to, že absence státní příslušnosti může vyvolat velmi vážné humanitární krize, a opakuje, že by osoby bez státní příslušnosti měly mít přístup k humanitárním programům; zdůrazňuje skutečnost, že absence státní příslušnosti často znamená nedostatečný přístup ke vzdělání, zdravotnictví, práci, svobodě volného pohybu a bezpečnosti;

5.  je znepokojen nedostatkem údajů o osobách bez státní příslušnosti v jižní a jihovýchodní Asii, je k dispozici jen málo údajů nebo vůbec žádné například z Bhútánu, Indie, Nepálu a Východního Timoru; dále je znepokojen tím, že i když jsou k dispozici celková čísla, scházejí rozčleněné údaje například pro ženy, děti a jiné zranitelné skupiny; poukazuje na to, že v důsledku toho, že tyto informace chybějí, je obtížnější formulovat cílené kroky, mimo jiné v rámci kampaně UNHCR s cílem odstranit do roku 2014 problém osob bez státní příslušnosti; důrazně vybízí země v jižní a jihovýchodní Asii, aby zpracovaly a poskytly spolehlivé a veřejné členěné údaje o osobách bez státní příslušnosti;

6.  poukazuje na to, že jsou i pozitivní příklady, například filipínská iniciativa z května 2016 s cílem řešit potřebu údajů o rozsahu a situaci dětí bez státní příslušnosti v tomto regionu; vyzývá EU, aby nabídla svou spolupráci a podporu s cílem komplexně zmapovat případy osob bez státní příslušnosti a určit projekty k odstranění tohoto problému v daném regionu;

7.  je hluboce znepokojen tím, že ve státech Brunej, Malajsie a Nepál existuje diskriminační legislativa na základě pohlaví; zdůrazňuje, že je třeba provést přezkum ustanovení souvisejících s právními předpisy o státní příslušnosti, konkrétně v Úmluvě o právech dítěte a Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen;

8.  vítá pozitivní vývoj v tomto regionu a úsilí na Filipínách, ve Vietnamu a v Thajsku a podněcuje země v tomto regionu k tomu, aby postupovaly společně a sdílely příklady dobré praxe a úsilí s cílem odstranit absenci státní příslušnosti v celém regionu;

9.  připomíná situaci v tomto regionu po odstranění absence státní příslušnosti a lidskoprávní princip participace; podporuje začleňování komunit postižených absencí státní příslušnosti a bývalých osob bez státní příslušnosti do rozvojových projektů a plánování; podněcuje vlády a rozvojové projekty k tomu, aby se zabývaly diskriminací v situaci po odstranění absence státní příslušnosti po vzoru čl. 4 odst. 1 Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, jehož cílem je urychlit dosažení skutečné rovnosti;

10.  jakkoli uznává svrchované právo jednotlivých států rozhodovat v záležitostech občanství, naléhavě vyzývá země, v nichž žijí skupiny osob bez státní příslušnosti, aby podnikly konkrétní kroky k vyřešení tohoto problému v souladu se zásadami zakotvenými v mezinárodních úmluvách, které všechny tyto státy ratifikovaly, zejména v Úmluvě o právech dítěte; bere na vědomí řadu pozitivních změn, k nimž v tomto regionu došlo;

11.  naléhavě vyzývá vládu Bangladéše, aby se zavázala k jasnému plánu umožňujícímu plné provádění mírové dohody o Čittágongských horách z roku 1997, což umožní rehabilitaci vysídlených lidí etnika Jumma, kteří v současné době žijí v Indii a nemají státní příslušnost;

12.  důrazně vybízí státy, aby zavedly záruku, která je rovněž zakotvena v Úmluvě o omezení případů bezdomovectví z roku 1961, že osoba narozená v určitém státě zároveň získá státní příslušnost tohoto státu, pokud by jinak zůstala bez státní příslušnosti;

13.  zdůrazňuje souvislost mezi absencí státní příslušností a sociální a ekonomickou zranitelností; naléhavě vyzývá vlády rozvojových zemí, aby předcházely odpírání, ztrátě nebo odebírání státní příslušnosti z diskriminačních důvodů, přijaly spravedlivé zákony upravující otázku státní příslušnosti a zavedly přístupná, finančně dosažitelná a nediskriminační řízení pro vydávání dokladů o státní příslušnosti;

14.  vítá závazek Rady zabývat se problematikou osob bez státní příslušnosti v rámci vztahů s prioritními zeměmi, vyjádřený v závěrech k akčnímu plánu EU pro lidská práva a demokracii na období 2015–2019, a také vítá závazek Rady posílit vztah se sdružením ASEAN; doporučuje, aby se úsilí nezaměřovalo pouze na vznik obyvatelstva bez státní příslušnosti v důsledku konfliktu, vysídlení a rozpadu státních útvarů, ale aby se rozšířilo též o další příslušná hlediska, jako je absence státní příslušnosti v důsledku diskriminace a také v důsledku toho, že neprobíhá řádný zápis novorozenců do matrik a registrace obyvatel;

15.  připomíná kroky slíbené v akčním plánu EU pro lidská práva a demokracii na období 2015–2019 ve věci vytvoření společného rámce ze strany Komise a Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) pro účely řešení problematiky osob bez státní příslušnosti se třetími zeměmi; zdůrazňuje, že vytvoření a šíření formálního rámce by bylo prostředkem k tomu, jak Evropská unie podpoří cíl UNHCR odstranit problém osob bez státní příslušnosti ve světě do roku 2024;

16.  vyzývá EU, aby prosazovala vytvoření globálních řešení problému osob bez státní příslušnosti spolu s konkrétními regionálními nebo místními strategiemi, protože univerzální přístup nebude k odstranění tohoto problému stačit;

17.  je přesvědčen, že EU by měla více zdůrazňovat výrazný dopad absence státní příslušnosti na globální otázky, jako je vymýcení chudoby, provádění Agendy udržitelného rozvoje 2030 a cílů udržitelného rozvoje, prosazování práv dítěte a nutnost řešit problém nelegální migrace a obchodování s lidmi;

18.  vítá přijetí cíle udržitelného rozvoje č. 16.9, podle kterého by se právní identita a registrace při narození měly vztahovat na všechny osoby; vyjadřuje nicméně politování nad tím, že problém absence státní příslušnosti není v Agendě pro udržitelný rozvoj 2030 výslovně uveden ani jako důvod pro diskriminaci, ani jako cíl pro snížení chudoby; vyzývá EU a členské státy, aby v rámci provádění cílů udržitelného rozvoje zvážily zavedení ukazatelů absence státní příslušnosti do svých mechanismů sledování a podávání zpráv;

19.  zdůrazňuje důležitost účinné strategie komunikace o problému absence státní příslušnosti s cílem zvýšit informovanost o této otázce; vyzývá EU, aby více a lépe komunikovala o problému absence státní příslušnosti ve spolupráci s UNHCR a prostřednictvím svých delegací v příslušných třetích zemích a zaměřila se na porušování lidských práv v důsledku absence státní příslušnosti;

20.  vyzývá EU, aby vypracovala komplexní strategii pro řešení problému absence státní příslušnosti na základě dvou souborů opatření; domnívá se, že první soubor by měl řešit naléhavé situace a druhý by měl vymezit dlouhodobá opatření k odstranění problému absence státní příslušnosti; je přesvědčen, že by se tato strategie měla zaměřit na omezený počet priorit a že by EU měla převzít iniciativu v případě naléhavých situací s cílem zvýšit informovanost o problému absence státní příslušnosti na mezinárodní úrovni;

21.  zdůrazňuje, že komplexní strategie EU pro odstranění absence státní příslušnosti by měla být přizpůsobitelná specifickým situacím, jimž čelí osoby bez státní příslušnosti; zdůrazňuje, že mají-li být vymezena vhodná opatření, je třeba rozlišovat mezi absencí státní příslušnosti v důsledku nedostatečné administrativní kapacity a absencí státní příslušnosti v důsledku diskriminační státní politiky vůči některým komunitám nebo menšinám;

22.  doporučuje členským státům, aby si podporu pokroku při řešení problematiky osob bez státní příslušnosti v jižní a jihovýchodní Asii stanovily jako prioritu, a navrhuje nový komplexní politický přístup, v rámci něhož by měly mimo jiné:

–  podněcovat státy k přistoupení k úmluvám týkajícím se problematiky osob bez státní příslušnosti tím, že budou při bilaterálních kontaktech mezi parlamenty a ministerstvy vyzdvihovat výhody tohoto přistoupení;

  podporovat odvětvové subjekty ASEAN a SAARC při podpoře příslušných členských států těchto sdružení v tom, aby dále naplňovaly vykonávat právo na státní příslušnost a snažily se odstranit problém absence státní příslušnosti;

–  zdůrazňovat na mnohostranných fórech význam úmluv o problematice osob bez státní příslušnosti;

–  hovořit se státy a hájit výhody výhody celostátního sběru mezisektorových, rozčleněných a ověřitelných údajů o osobách bez státní příslušnosti a osobách s neurčenou státní příslušností, protože identifikace osob bez státní příslušnosti je pro dotyčné státy prvním krokem k přijetí nezbytných opatření k odstranění problému absence státní příslušnosti; shromážděné údaje budou následně využity při registraci, evidenci, poskytování veřejných služeb, udržování právního státu a pořádku a plánování rozvoje;

–  neustále zdůrazňovat, že registrování novorozenců musí být bezplatné, snadno dostupné a nediskriminační;

  soustavně zdůrazňovat, že režimy řízení státní příslušnosti musí zahrnovat a poskytovat dokumentaci o totožnosti všem osobám na daném území, včetně obtížně dostupných a marginalizovaných skupin, kterým může hrozit, že se ocitnou bez státní příslušnosti nebo nebudou mít občanství;

  podporovat země jižní a jihovýchodní Asie v tom, aby zajistily přístup ke vzdělávání všem, včetně dětí bez státní příslušnosti, protože problém absence státní příslušnosti je vážnou překážkou, která dětem znemožňuje přístup k rovným příležitostem ve vzdělávání;

  podporovat důležitou úlohu inovativní technologie prostřednictvím využívání digitálních programů pro registraci narození s cílem zlepšit registraci a archivaci záznamů;

  řešit otázku obsahu a uplatňování zákonů spojených se státní příslušností a svévolným zbavováním občanství nebo odepíráním práva na státní příslušnost na základě etnického původu, což je hlavní příčinou problému absence státní příslušnosti v tomto regionu;

  podněcovat státy v tomto regionu k tomu, aby se zabývaly potřebami žen a otázkami týkajícími se sexuálního násilí a násilí na základě pohlaví, a to prostřednictvím přístupů založených na lidských právech a komunitní pospolitosti, zejména v případě obětí obchodování s lidmi;

  zabývat se otázkou právních předpisů o státní příslušnosti a genderové diskriminace, protože v některých státech je obtížné a někdy dokonce nemožné, aby dítě získalo občanství po matce;

–  zajistit, aby veškerá humanitární pomoc a rozvojové projekty financované Unií byly koncipovány tak, aby v relevantních případech vždy řešily také problematiku osob bez státní příslušnosti;

–  budovat kapacity příslušných institucí a subjektů EU, aby rozuměly problémům osob bez státní příslušnosti a byly schopny vyhodnocovat situaci, plánovat činnost a podávat zprávy, a zavést pravidelné podávání zpráv o výsledcích EU v boji s problémem osob bez státní příslušnosti, a to i tím, že do výroční zprávy EU o stavu lidských práv a demokracie ve světě bude zařazen oddíl o problému osob bez státní příslušnosti;

–  zajistit, aby byl absenci státní příslušnosti, státní příslušnosti a občanství věnován odpovídající prostor v národních strategiích na podporu lidských práv a demokracie a aby ty vycházely ze zásady, že právo na státní příslušnost má každý bez ohledu na pohlaví, rasu, barvu, pleť, víru nebo náboženské vyznání, národní původ nebo příslušnost k národnostní nebo etnické menšině; řešit problém absence státní příslušnosti během každého politického dialogu a dialogu v oblasti lidských s příslušnými zeměmi;

  zavést pokyny EU ve věci lidských práv v souvislosti s absencí státní příslušnosti s cílem poskytnout konkrétní měřitelné cíle pro úsilí EU o odstranění absence státní příslušnosti na celém světě;

  rozšířit dialog o problému absence státní příslušnosti v jižní a jihovýchodní Asii s příslušnými regionálními a mezinárodními organizacemi i se státy sousedícími se zeměmi jižní a jihovýchodní Asie a dalšími aktivními státy v tomto regionu;

  zajistit, aby si členové volebních pozorovatelských misí byli v relevantních případech vědomi problematiky osob bez státní příslušnosti;

–  zdůrazňovat nutnost posílit postavení regionálních subjektů zabývajících se dodržováním lidských práv, aby mohly hrát aktivnější úlohu při zjišťování a odstraňování absence státní příslušnosti;

–  vyhradit dostatečné finanční prostředky z rozpočtů nástroje pro rozvojovou spolupráci, Evropského rozvojového fondu a evropského nástroje pro demokracii a lidská práva pro nevládní organizace a další organizace zaměřující se na pomoc komunitám osob bez státní příslušnosti; podporovat partnerství mezi organizacemi občanské společnosti a komunitami osob bez státní příslušnosti s cílem umožnit jim, aby mohly bojovat za svá práva;

–  podněcovat ke koordinaci postupu zemí při řešení problému osob bez státní příslušnosti, zvláště pokud má přeshraniční dopady, a to mimo jiné výměnou osvědčených postupů při uplatňování mezinárodních standardů pro boj proti absenci státní příslušnosti;

–  zajistit následná opatření, jakými je zvyšování informovanosti a technická podpora orgánů veřejné správy jako prostředek budování kapacit, a to včetně místní úrovně, v případě, že došlo k pozitivním změnám, které je nutné uplatňovat v praxi, jako např. v Thajsku, na Filipínách, ve Vietnamu a v Bangladéši, kde bylo navráceno občanství Bihárcům a bylo rovněž obnoveno jejich volební právo;

23.  vyzývá vlády Bruneje Darussalamu, Malajsie a Nepálu, aby bojovaly proti formám diskriminace na základě pohlaví, které se vyskytují v jejich právních předpisech upravujících otázku státní příslušnosti, a aby prosazovaly právo dětí na státní příslušnost;

24.  konstatuje, že je souvislost mezi absencí státní příslušnosti a násilným vysídlováním obyvatelstva, zejména v oblastech zasažených konflikty; připomíná, že mezi osobami bez státní příslušnosti je celosvětově nejméně 1,5 milionu uprchlíků nebo bývalých uprchlíků, včetně mnoha mladých žen a dívek;

25.  připomíná, že problém absence státní příslušnosti zůstává v celosvětovém měřítku z velké části nezmapován a hovoří se o něm méně, než si zaslouží, a že stávající údaje se zakládají na odlišných definicích; naléhavě vyzývá mezinárodní společenství, aby přijalo jednotnou definici absence státní příslušnosti a řešilo nedostatky, které se vyskytují při shromažďování údajů pro účely zaznamenání míry absence státní příslušnosti v rozvojových zemích, a to především poskytnutím pomoci místním orgánům při zavádění odpovídajících metod sčítání, identifikace a registrace osob bez státní příslušnosti a posílením jejich statistické kapacity;

26.  vyzývá Komisi, aby zahájila výměny osvědčených postupů mezi členskými státy, vybízí k aktivní koordinaci vnitrostátních kontaktních center pro osoby bez státní příslušnosti a vítá kampaň #IBelong;

27  vyzdvihuje klíčovou úlohu Úmluvy o právním postavení osob bez státní příslušnosti z roku 1954 a Úmluvy o omezení případů bezdomovectví z roku 1961, které vyžadují stanovení právních rámců pro identifikaci a ochranu osob bez státní příslušnosti a pro prevenci případů absence státní příslušnosti, a mohou posloužit jako důležitý odrazový můstek pro státy, které chtějí při řešení problému osob bez státní příslušnosti dosáhnout pokroku;

28.  vítá podporu, kterou EU pomocí různých nástrojů poskytuje osobám bez státní příslušnosti v jižní a jihovýchodní Asii, a podněcuje Unii k tomu, aby pokračovala ve svém úsilí s cílem zabývat se dopadem absence státní příslušnosti na rozvoj, mír a stabilitu, a aby toto úsilí bylo nedílnou součástí jejích programů rozvojové spolupráce a v širším smyslu také její vnější činnosti;

29.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi a vládám členských států.

(1)

http://www.unhcr.org/excom/exconc/453497302/conclusion-identification-prevention-reduction-statelessness-protection.html

(2)

http://www.unhcr.org/protection/statelessness/54621bf49/global-action-plan-end-statelessness-2014-2024.html

(3)

http://www.refworld.org/docid/57e3dc204.html

(4)

http://www.ohchr.org/Documents/ProfessionalInterest/vienna.pdf

(5)

http://www.refworld.org/docid/54620fb54.html

(6)

http://www.asean.org/wp-content/uploads/images/ASEAN_RTK_2014/6_AHRD_Booklet.pdf

(7)

https://ec.europa.eu/anti-trafficking/sites/antitrafficking/files/council_conclusions_on_the_action_plan_on_human_rights_and_democracy_2015_-_2019.pdf

(8)

https://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/EN/foraff/131181.pdf

(9)

http://www.consilium.europa.eu/en/press/press-releases/2015/12/04-council-adopts-conclusions-on-statelessness/

(10)

http://www.consilium.europa.eu/en/press/press-releases/2016/06/20-fac-conclusions-myanmar-burma/

(11)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0404.

(12)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0316.

(13)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0076.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Přestože je právo na státní příslušnost již téměř sedmdesát let zakotveno ve Všeobecné deklaraci lidských práv, pro miliony lidí stále zůstává zdánlivě nedostižným snem.

Podle mezinárodní definice se osobou bez státní příslušnosti rozumí „osoba, kterou žádný stát podle svých právních předpisů nepovažuje za svého občana“.

Je důležité mít na zřeteli, že většina osob bez státní příslušnosti nejsou uprchlíci. Jinými slovy, své rodné místo neopustili dobrovolně. Některé osoby bez státní příslušnosti se však uprchlíky staly, když byly nuceny svou rodnou zemi opustit.

Absence státní příslušnosti může mít i méně neblahé, nicméně problematické příčiny jako skončení platnosti státní příslušnosti následkem dlouhodobého pobytu mimo stát původu.

Příčin, jež vyvolávají vážné znepokojení, je však více.

Patří mezi ně zneužívání právních předpisů o státní příslušnosti k diskriminaci lidí, kteří ji nemají (jako v případě Rohingyů v Myanmaru, kteří nebyli zařazeni do seznamu 135 etnických skupin úředně uznaných myanmarskou vládou). Vážnou překážkou je i genderová diskriminace žen, jež nemají stejné právo převést svou státní příslušnost na děti jako muži nebo o ni přijdou kvůli manželství. Jsou zde i administrativní a byrokratické překážky týkající se lidí, kteří žijí v odlehlých oblastech a chybí jim prostředky k zápisu novorozenců, což později vede k problémům.

V širším kontextu se s absencí státní příslušnosti pojí další komplikace, protože vytváří nespravedlivé bariéry na pracovišti, může stát v cestě sňatku, brání přístupu ke zdravotní péči, vzdělání a vlastnickým právům. Přispívá k obchodu s lidmi, přičemž toto nebezpečí hrozí zejména dětem.

Absence státní příslušnosti je bohužel obtížná situace, v níž se podle odhadů celosvětově nachází téměř deset milionů lidí, zpravodaj by se však v zájmu jasnosti rád zaměřil zejména na dvě skupiny, Rohingye a Bihárce, kteří v mnoha ohledech reprezentují těžký úděl lidí bez státní příslušnosti obecně.

Zpravodaj by se rád zaměřil na to, jak mohou mezinárodní organizace a spolupráce na mezinárodní úrovni pomoci lidem bez státní příslušnosti získat státní příslušnost a do budoucna zabránit masivnímu nárůstu novým případům absence státní příslušnosti.

Měla by být zkoumána role EU při řešení problému absence státní příslušnosti, včetně toho, jaké programy byly financovány a zda měly úspěch nebo ne, a příkladů vícestranné spolupráce.

Konečně by chtěl zpravodaj vyzdvihnout příklady osvědčených postupů a ukázat na nich, že třetí země (Indonésie, Kambodža, Vietnam) mohou provádět opatření, která vedou správným směrem.

Příklady osvědčených postupů

Po indonéské reformě právních předpisů o státní příslušnosti z roku 2006 nemohou již indonéští migranti, kteří stráví více než 5 let v cizině, přijít o občanství.

Kambodža zrušila zpoplatnění zápisu narození, pokud je učiněn do 30 dnů po porodu. UNICEF již dlouho pracuje na zlepšení zápisů narození a evidence obyvatel.

Ve Vietnamu byl v roce 2008 v rámci řešení situace dlouhodobě pobývajících rezidentů, kteří nemají státní příslušnost, schválen zákon o vietnamské státní příslušnosti. Tu získal každý dlouhodobě pobývající rezident, který ve Vietnamu žil více než 20 let.

Konkrétní příklady

Myanmar

Kořeny napětí jsou v této zemi zapuštěny hluboko a sahají až do roku 1826, kdy skončila první anglo-barmská válka. Britové válku vyhráli, získali vládu nad oblastí Arakán a přesvědčili lidi z Bengálu, včetně Rohingyů, aby se přestěhovali z britské Indie do Arakánu. Tento náhlý příliv muslimských Rohingyů vyvolal v buddhistickém Arakánu napětí. Myanmar, dříve Barma, se stal samostatným státem v roce 1948. Do roku 1962, kdy vojenský převrat nastolil diktaturu, byl nový stát Myanmar státem demokratickým. Rohingyové jsou skupinou lidí původem z myanmarského státu Arakán na hranici mezi Myanmarem a Bangladéšem. V Myanmaru jsou jako muslimové náboženskou, kulturní a jazykovou menšinou. Většina obyvatel Myanmaru jsou buddhisté. Mezi druhou světovou válkou a převratem v roce 1962 chtěli mít Rohingyové v Arakánu svůj vlastní stát. Nový diktátor proti Rohingyům po převratu tvrdě zasáhl a v roce 1982 byli zákonem o barmském občanství úředně zbaveni státní příslušnosti.

Podle odhadů žije v Myanmaru mezi 800 000 a 1,2 milionu Rohingyů, kteří tvoří zhruba 80–98 % obyvatelstva myanmarského Rakhinského státu (Arakán). Podle vlády se však jedná o „Bengálce bez státní příslušnosti“, jež jim stále nebyla přiznána. Rohingyové jsou považováni za jednu z nejpronásledovanějších menšin na světě, jsou prakticky nuceni k otroctví a jsou jim upírána základní lidská práva.

Mnoho z nich z Myanmaru kvůli pronásledování a strádání, jemuž zde byli vystaveni, emigrovalo. Mezi 200 000 a 400 000 Rohingyi uprchlo do sousedního Bangladéše – i zde se jim však od bangladéšské vlády nedostalo humanitární pomoci ani uznání, a státní příslušnost tudíž nemají ani zde. Žijí v táborech a bangladéšská vláda pomáhá pouze 33 000 z nich v registrovaných táborech, kde je k dispozici alespoň nějaká, byť minimální, humanitární pomoc, jako mýdlo pro děti k běžné hygieně. Tábory jsou pod přísným policejním dozorem a každému, kdo by je chtěl opustit, hrozí, že bude zastřelen strážemi. Přes 200 000 Rohingyů bez státní příslušnosti žije v otřesných podmínkách v neregistrovaných táborech na různých místech po celém Bangladéši.

Naději nakrátko přinesly myanmarské volby v roce 2015, kterými skončila vojenská diktatura a k moci se dostala Aun Schan Su Ťij. Nová vláda však o problému nadále mlčí, přestože získala podporu právě proto, že se hlásila k ochraně práv menšin.

V roce 2015 oznámila předsedkyně bangladéšské vlády Šajch Hasína plán přemístit tábory Rohingyů na ostrov v Bengálském zálivu kvůli obavám, že přítomností Rohingyů trpí turistický ruch, a prohlásila, že „je již dále nemůžeme hostit“. Ani Myanmar, ani Bangladéš nechtějí Rohingye uznat jako součást svých zemí a udělit jim občanství, nemluvě o dalších zemích, do nichž Rohingyové uprchli, jako Thajsko a Malajsie.

Zacházení s Rohingyi se dostalo větší mediální pozornosti po nepokojích v Rakhinském státu v roce 2012 a uprchlické krizi Rohingyů v roce 2015. V roce 2012 došlo v Rakhinském státu k velkému rozvratu, protože vypukly boje mezi muslimskými Rohingyi a rakhinskými buddhisty, při kterých zemřelo 88 lidí a shořely tisíce domů. Nevládní organizace kritizují Myanmar a argumentují tím, že příčinu těchto nepokojů lze spatřovat v desetiletích utlačování Rohingyů. V létě 2015 získali Rohingyové novou mediální pozornost jako „lidé na člunech“, protože mnoho z nich bylo z Myanmaru a Bangladéše prodáno do zemí jako Thajsko a Indonésie na práci na lodích, jež je možno nazývat otrokářskými rybářskými čluny. V Thajsku byly objeveny masové hroby Rohingyů. Myanmar se Rohingye stále snaží přimět, aby se prohlásili za Bengálce, a tím je jako národ fakticky vymazat z mapy. Badatelé na univerzitách a iniciativy k potírání trestné činnosti naznačují, že myanmarská vláda plánuje systematický genocidní postupy vedoucí k úplné likvidaci Rohingyů. V prvním čtvrtletí roku 2015 uprchlo podle agentury UNHCR ze svých domovů (hlavně v Myanmaru) na převaděčských lodích 25 000 Rohingyů.

Proč se zaměřit na Rohingye v Myanmaru?

Jedná se o největší etnickou skupinu bez státní příslušnosti na světě. 2 miliony Rohingyů tvoří 20 % všech osob bez státní příslušnosti, jichž je celosvětově 10 milionů. Kromě toho jsou Rohingyové jednou z nejvíce pronásledovaných menšin na světě.

Došlo mezi myanmarskou vládou a mezinárodními organizacemi, jež Rohingyům chtějí pomoci, k nějaké komunikaci nebo spolupráci?

V červnu 2015 se konala schůze o krizi v jihovýchodní Asii za účasti zástupců 17 zemí. Neúčastnili se jí ministři z jednotlivých zemí a trvala pouze jeden den. Co se týče „tohoto problému s ilegální migrací lidí na člunech, nemůžete ukazovat prstem pouze na mou zemi“, prohlásil Htin Lynn, myanmarský delegát v OSN a generální ředitel oddělení mezinárodních organizací a ekonomiky na myanmarském ministerstvu zahraničí, v příkré odpovědi na žádost UNHCR, aby se konečně začaly řešit základní příčiny probíhající migrační krize, včetně problému absence státní příslušnosti.

Z článku z „The National“ ze dne 18. června 2015 – Evropský model?

Dlouhodobé řešení, jež by zastavilo proud Rohingyů prchajících z Myanmaru, však není nemožné. V Evropě, jejíž země čelí migrační krizi mnohem větších rozměrů, připravila Evropská komise plán na přesídlování uprchlíků, podle nějž by se uprchlíci přerozdělovali podle prosperity toho kterého členského státu, podle počtu uprchlíků, které již přijal, podle míry nezaměstnanosti a dalších faktorů. Jihoasijské země by mohly vytvořit podobný vzorec, vycházející z HDP, míry nezaměstnanosti a tak dále, a pomocí něho určovat, kolik uprchlíků by mělo být přesídleno.

Mnoho detailů tohoto plánu je ještě třeba dopracovat, a vedoucí evropští představitelé čelí na domácí scéně politickým uskupením, která brojí proti přesídlování migrantů. Přesto jde o plán, který by mohl fungovat, což je mnohem více, než co má k dispozici jihovýchodní Asie. Mezinárodní mocnosti by se také mohly zavázat k tomu, že budou v následujících deseti letech přijímat každoročně určitý počet Rohingyů – jednalo by se o veřejné přísliby, k jejichž dodržení by je bylo možno přimět. Přestože by Rohingyům mohlo trvat, než by se aklimatizovali ve Spojených státech, Washington velké množství migrantů ze zcela odlišných kultur přijal již v minulosti – Hmongy v 70. a 80. letech nebo Bhútánce v posledních 10 letech.

Bangladéš

Historie situace v Bangladéši

Bangladéš získal nezávislost v roce 1971 poté, co se Východní Pákistán odtrhl od Západního Pákistánu, čímž vznikl nový stát Bangladéš. Pákistán se od Indie oddělil v roce 1947. Mnoho Bihárců – urdsky hovořících muslimů z indického státu Bihár – se přestěhovalo do Východního Pákistánu. V hnutí za nezávislost však podporovali Západní Pákistán, protože se více ztotožňují s jeho hodnotami. Poté, co Bangladéš v roce 1971 získal nezávislost, nebyli Bihárci občany Bangladéše ani Pákistánu. V Bangladéši byli navíc špatně přijímáni, protože byli považováni za menšinu, která podporuje nepřítele. Označení „Bihárec“ znamená „uvízlý Pákistánec“. Během hnutí za nezávislost v roce 1971 bylo na Bihárcích spácháno mnoho zvěrstev – vraždy, znásilňování, drancování. Děsivě se s nimi v Bangladéši zachází dodnes, jsou nuceni žít v otřesných hygienických podmínkách a tísnit se v táborech s tisíci dalších lidí. Mnoho z nich nemůže pracovat, otevřít si bankovní účet nebo získat pas; a děti, které žijí v táborech, nemohou chodit do státních škol, takže mnoho z nich si musí změnit identitu. Běžně trpí různými nemocemi, není k dispozici zdravotní péče, porodnost i úmrtnost jsou vysoké.

Řešení absence státní příslušnosti: mnoho Bihárců se chtělo vrátit do Pákistánu. Po roce 1971 jich bylo do Pákistánu repatriováno 170 000. To však byla pouze třetina z nich. Pákistánské úřady stanovily podmínky pro repatriaci, což je proti ústavě a dobrým mravům. Tvrdily, že masové vrácení skupiny lidí do Pákistánu nechtějí, protože by to narušilo rovnováhu v zemi. Mnoho Bihárců, přibližně 100 000, se však do Pákistánu vrátilo bez posvěcení vlády a nyní jsou bez státní příslušnosti. V Bangladéši tak do roku 2006 zůstalo přibližně 250 000 Bihárců.

Obrat nastal v roce 2008. Nejvyšší soud rozhodl, že vláda přizná občanství všem urdsky hovořícím Bihárcům. Nyní tak mají všichni obyvatelé táborů průkaz totožnosti a hlasovací právo. Takto v Bangladéši získalo státní příslušnost téměř 300 000 lidí.

Bihárci však i přesto stále čelí každodenním potížím. Protože žijí v táboře, nemohou tisíce z nich získat cestovní pas. Musí platit administrativní poplatky a množství služeb v zemi je pro ně proto stále nedostupné. Tisíce z nich stále žijí v chudobě.


STANOVISKO Výboru pro rozvoj (31.1.2017)

pro Výbor pro zahraniční věci

o osobách bez státní příslušnosti v jižní a jihovýchodní Asii

(2016/2220(INI))

Navrhovatelka: Maria Heubuch

NÁVRHY

Výbor pro rozvoj vyzývá Výbor pro zahraniční věci jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A.  vzhledem k tomu, že osoby bez státní příslušnosti – jejichž počet se odhaduje na 10 až 15 milionů, z nichž ovšem pouze 3,5 milionu je vedeno ve statistikách UNHCR – jsou nerovnoměrně rozptýleny po celém světě; vzhledem k tomu, že 5 z 20 států, které poskytují útočiště více než 10 000 osob, jež jsou vedeny bez státní příslušnosti, se nachází v jižní a jihovýchodní Asii;

B.  vzhledem k tomu, že chybějící státní příslušnost má nedozírné důsledky pro lidská práva, včetně občanských, politických a ekonomických práv, rozvoj a mezinárodní stabilitu a významný dopad na občanské povinnosti, přístup k půdě a majetku, sociální zabezpečení a služby, jako je zdravotní péče a vzdělávání, a oslabuje rovněž sociální postavení osob; vzhledem k tomu, že chybějící státní příslušnost oslabuje vyhlídky dotčených obyvatel na rozvoj a účinné provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030;

C.  vzhledem k tomu, že složitý problém, který chybějící státní příslušnost představuje, zůstává na nejzazším okraji mezinárodního práva a politiky, i přestože se nejedná o zanedbatelnou otázku;

1.  zdůrazňuje souvislost mezi chybějící státní příslušností a sociální a ekonomickou zranitelností; naléhavě vyzývá vlády rozvojových zemí, aby předcházely odpírání, ztrátě nebo odebírání státní příslušnosti z diskriminačních důvodů, přijaly spravedlivé zákony upravující otázku státní příslušnosti a zavedly přístupná, finančně dosažitelná a nediskriminační řízení pro vydávání dokladů o státní příslušnosti;

2.  vítá přijetí cíle udržitelného rozvoje č. 16.9, podle kterého by se právní identita a registrace při porodu měly vztahovat na všechny osoby; vyjadřuje nicméně politování nad tím, že chybějící státní příslušnost není v Agendě pro udržitelný rozvoj 2030 výslovně uvedena ani jako důvod pro diskriminaci, ani jako cíl pro snížení chudoby; vyzývá EU a členské státy, aby v rámci provádění cílů udržitelného rozvoje zvážily zavedení ukazatelů chybějící státní příslušnosti do svých mechanismů sledování a podávání zpráv;

3.  vyzývá vlády Bruneje Darussalamu, Malajsie a Nepálu, aby bojovaly proti formám diskriminace na základě pohlaví, které se vyskytují v jejich právních předpisech upravujících otázku státní příslušnosti, a aby prosazovaly právo dětí na státní příslušnost;

4.  konstatuje, že existuje souvislost mezi chybějící státní příslušností a násilným vysídlováním obyvatelstva, zejména pokud jde o oblasti zasažené konflikty; připomíná, že celosvětově se mezi osobami bez státní příslušnosti vyskytuje nejméně 1,5 milionu uprchlíků nebo bývalých uprchlíků, včetně mnoha mladých žen a dívek;

5.  připomíná, že chybějící státní příslušnost zůstává v celosvětovém měřítku z velké části neprozkoumána a je o ní k dispozici nedostatečné množství informací a že stávající údaje se zakládají na odlišných definicích; naléhavě vyzývá mezinárodní společenství, aby přijalo jednotnou definici chybějící státní příslušnosti a řešilo nedostatky, které se vyskytují při shromažďování údajů pro účely zaznamenání míry chybějící státní příslušnosti v rozvojových zemích, a to především poskytnutím pomoci místním orgánům při zavádění odpovídajících metod sčítání, identifikace a registrace osob bez státní příslušnosti a posílením jejich statistické kapacity;

6.  vyzývá Komisi, aby zahájila výměny osvědčených postupů mezi členskými státy, vybízí k aktivní koordinaci vnitrostátních kontaktních center pro osoby bez státní příslušnosti a vítá kampaň #IBelong;

7.  vyzývá členské státy, aby migrantům bez státní příslušnosti udělily status ochrany;

8.  vítá podporu, kterou EU pomocí různých nástrojů poskytuje osobám bez státní příslušnosti v jižní a jihovýchodní Asii, a vyzývá Unii, aby pokračovala ve svém úsilí s cílem učinit z řešení dopadů chybějící státní příslušnosti na otázky rozvoje, míru a stability nedílnou součást svých programů rozvojové spolupráce a v širším smyslu také své vnější činnosti.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

25.1.2017

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

19

0

2

Členové přítomní při konečném hlasování

Doru-Claudian Frunzulică, Enrique Guerrero Salom, Heidi Hautala, Maria Heubuch, György Hölvényi, Stelios Kouloglou, Arne Lietz, Linda McAvan, Norbert Neuser, Maurice Ponga, Cristian Dan Preda, Lola Sánchez Caldentey, Elly Schlein, Eleni Theocharous, Paavo Väyrynen, Bogdan Brunon Wenta, Anna Záborská, Joachim Zeller

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Agustín Díaz de Mera García Consuegra, Adam Szejnfeld, Jan Zahradil


INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

11.4.2017

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

54

2

3

Členové přítomní při konečném hlasování

Lars Adaktusson, Francisco Assis, Amjad Bashir, Bas Belder, Mario Borghezio, Elmar Brok, Fabio Massimo Castaldo, Lorenzo Cesa, Javier Couso Permuy, Andi Cristea, Arnaud Danjean, Georgios Epitideios, Knut Fleckenstein, Eugen Freund, Michael Gahler, Sandra Kalniete, Karol Karski, Tunne Kelam, Janusz Korwin-Mikke, Eduard Kukan, Arne Lietz, Barbara Lochbihler, Sabine Lösing, Ulrike Lunacek, Andrejs Mamikins, Alex Mayer, David McAllister, Francisco José Millán Mon, Javier Nart, Pier Antonio Panzeri, Demetris Papadakis, Ioan Mircea Paşcu, Alojz Peterle, Tonino Picula, Kati Piri, Julia Pitera, Cristian Dan Preda, Jozo Radoš, Jordi Solé, Charles Tannock, László Tőkés, Ivo Vajgl, Elena Valenciano, Geoffrey Van Orden, Anders Primdahl Vistisen, Boris Zala

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

María Teresa Giménez Barbat, Andrzej Grzyb, Antonio López-Istúriz White, Norica Nicolai, Urmas Paet, José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, Helmut Scholz, Igor Šoltes, Marie-Christine Vergiat

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Ramona Nicole Mănescu, Josef Weidenholzer, Jaromír Štětina, Dubravka Šuica


JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

54

+

ALDE

María Teresa Giménez Barbat, Javier Nart, Norica Nicolai, Urmas Paet, Jozo Radoš, Ivo Vajgl

ECR

Amjad Bashir, Bas Belder, Karol Karski, Charles Tannock

EFDD

Fabio Massimo Castaldo

GUE/NGL

Javier Couso Permuy, Sabine Lösing, Helmut Scholz, Marie-Christine Vergiat

PPE

Lars Adaktusson, Elmar Brok, Lorenzo Cesa, Arnaud Danjean, Michael Gahler, Andrzej Grzyb, Sandra Kalniete, Tunne Kelam, Eduard Kukan, Antonio López-Istúriz White, David McAllister, Francisco José Millán Mon, Ramona Nicole Mănescu, Alojz Peterle, Julia Pitera, Cristian Dan Preda, José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, Jaromír Štětina, Dubravka Šuica, László Tőkés,

S&D

Francisco Assis, Andi Cristea, Knut Fleckenstein, Eugen Freund, Arne Lietz, Andrejs Mamikins, Alex Mayer, Pier Antonio Panzeri, Demetris Papadakis, Ioan Mircea Paşcu, Tonino Picula, Kati Piri, Elena Valenciano, Josef Weidenholzer, Boris Zala

Verts/ALE Group

Barbara Lochbihler, Ulrike Lunacek, Jordi Solé, Igor Šoltes

2

-

NI

Georgios Epitideios, Janusz Korwin-Mikke

3

0

ECR

Mario Borghezio, Geoffrey Van Orden, Anders Primdahl Vistisen

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

Právní upozornění