Postup : 2017/2003(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0195/2017

Předložené texty :

A8-0195/2017

Rozpravy :

PV 14/06/2017 - 20
CRE 14/06/2017 - 20

Hlasování :

PV 15/06/2017 - 7.6
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2017)0271

ZPRÁVA     
PDF 914kWORD 117k
11.5.2017
PE 595.756v02-00 A8-0195/2017

o evropském programu pro ekonomiku sdílení

(2017/2003(INI))

Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů

Zpravodaj: Nicola Danti

Zpravodajové (*):

Joachim Schuster, Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

Dario Tamburrano, Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku

(*)  Přidružený výbor – článek 54 jednacího řádu

POZM. NÁVRHY
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 PŘÍLOHA: SEZNAM SUBJEKTŮ A OSOB, OD NICHŽ ZPRAVODAJ OBDRŽEL VSTUPNÍ INFORMACE
 STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci
 STANOVISKO Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku
 STANOVISKO Výboru pro dopravu a cestovní ruch
 INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
 JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o evropském programu pro ekonomiku sdílení

(2017/2003(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2016 o směřování k Aktu o jednotném digitálním trhu(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. května 2016 o strategii pro jednotný trh(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. listopadu 2016 o nových příležitostech pro malé dopravní podniky, včetně obchodních modelů založených na užší spolupráci(3),

–  s ohledem na schůzi pracovní skupiny Rady na vysoké úrovni o konkurenceschopnosti a růstu konanou dne 12. září 2016 a na diskusní dokument předsednictví k tomuto tématu(4),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Evropský program pro ekonomiku sdílení“ ze dne 2. června 2016 (COM(2016)0356),

–  s ohledem sdělení Komise ze dne 25. května 2016 nazvané „On-line platformy a jednotný digitální trh, Příležitosti a výzvy pro Evropu“ (COM(2016)0288),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Zlepšování jednotného trhu: více příležitostí pro lidi a podniky“ ze dne 28. října 2015 (COM(2015)0550),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. května 2015 nazvané „Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě“ (COM(2015)0192),

–  s ohledem na zasedání Rady pro konkurenceschopnost a jeho výsledek ze dne 29. září 2016,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (směrnice o službách)(5),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu)(6),

–  having regard to s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách)(7),

  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES ze dne 25. listopadu 2009, kterou se mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací, směrnice 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací a nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (směrnice o právech spotřebitele)(8),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 25. května 2016 o pokynech o provádění směrnice o nekalých obchodních praktikách (UCPD) (SWD(2016)0163),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů)(9),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 7. prosince 2016 nazvané „Ekonomika sdílení a on-line platformy – společný pohled měst a regionů“(10),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 15. prosince 2016 k otázce ekonomiky sdílení(11),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A8-0195/2017),

A.  vzhledem k tomu, že ekonomika sdílení zaznamenala v posledních letech rychlý růst, pokud jde o uživatele, transakce a příjmy, přetvořila způsob, jakým jsou poskytovány produkty a služby, a stala se výzvou pro zavedené obchodní modely v mnoha oblastech;

B.  vzhledem k tomu, že ekonomika sdílení má pro občany EU sociální přínosy;

C.  vzhledem k tomu, že malé a střední podniky (MSP), které podle údajů z roku 2014 tvoří 99,8 % všech podniků mimo finanční sektor a na něž připadají dvě ze tří pracovních míst z celkového počtu, jsou hlavním motorem evropského hospodářství;

D.  vzhledem k tomu, že pouze 1,7 % podniků v EU plně využívá vyspělé digitální technologie a 41 % je nevyužívá vůbec; vzhledem k tomu, že digitalizace všech odvětví má klíčový význam pro zachování a zvýšení konkurenceschopnosti EU;

E.  vzhledem k tomu, že podle nedávné studie Komise využívá 17 % evropských spotřebitelů služby poskytované ekonomikou sdílení a 52 % o nabízených službách ví(12);

F.  vzhledem k tomu, že neexistují oficiální statistiky o objemu zaměstnání v rámci ekonomiky sdílení;

G.  vzhledem k tomu, že ekonomika sdílení nabízí mladým lidem, migrantům, pracovníkům na částečný úvazek a seniorům příležitost proniknout na trh práce;

H.  vzhledem k tomu, že modely ekonomiky sdílení mohou pomoci posílit účast žen na trhu práce a v ekonomice, neboť nabízí možnosti pružných forem podnikání a zaměstnání;

I.  vzhledem k tomu, že nedávné sdělení Komise nazvané „Evropský program pro ekonomiku sdílení“ sice představuje dobrý začátek pro účinnou podporu a regulaci tohoto odvětví, do další analýzy a doporučení v této oblasti je však třeba začlenit hledisko rovnosti žen a mužů a zvážit ustanovení příslušných právních předpisů namířených proti diskriminaci;

J.  vzhledem k tomu, že cílem vnitřního trhu EU je rovněž podpora sociální spravedlnosti a ochrany definovaných v článku 3 Smlouvy o Evropské unii a článku 9 Smlouvy o fungování Evropské unie;

Obecné úvahy

1.  vítá sdělení o evropském programu pro ekonomiku sdílení a zdůrazňuje, že by měl představovat první krok směrem k vyvážené, komplexnější a ambicióznější strategii EU v oblasti ekonomiky sdílení;

2.  je přesvědčen, že rozvíjí-li se ekonomika sdílení zodpovědně, vytváří významné příležitosti pro občany a spotřebitele, kteří mají prospěch ze zesílené konkurence, služeb přizpůsobených na míru, většího výběru a nižších cen; zdůrazňuje, že růst v tomto odvětví je poháněn spotřebiteli, kterým umožňuje zaujmout aktivnější postoj;

3.  zdůrazňuje, že je nutné odstranit překážky, zdvojování a roztříštěnost bránící přeshraničnímu rozvoji, a umožnit tak růst podnikání;

4.  vyzývá členské státy, aby zajistily právní srozumitelnost a nenahlížely na ekonomiku sdílení jako na hrozbu tradiční ekonomice; zdůrazňuje význam regulace ekonomiky sdílení způsobem, který ji usnadňuje a umožňuje, nikoli omezuje;

5.  souhlasí s tím, že ekonomika sdílení přináší nové a zajímavé podnikatelské příležitosti, pracovní místa a růst a často hraje významnou úlohu při transformaci ekonomického systému v systém nejen pouze účinnější, ale rovněž sociálně a environmentálně udržitelnější, což umožňuje lepší přidělování zdrojů a aktiv, která jinak nejsou dostatečně využívána, a tak přispívá k přechodu k oběhovému hospodářství;

6.  zároveň uznává, že ekonomika sdílení může mít významný dopad na dlouho zavedené a regulované modely podnikání v mnoha strategických odvětvích, jako je doprava, ubytování, pohostinství, služby, maloobchod a finance; chápe problémy plynoucí ze situace, kdy pro podobné ekonomické subjekty existují různé právní normy; je toho názoru, že ekonomika sdílení posiluje postavení spotřebitelů, nabízí nové pracovní příležitosti a má potenciál usnadňovat dodržování daňových předpisů, přesto však zdůrazňuje, že je důležité zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitelů, zachovat v plném rozsahu práva pracovníků a zajistit dodržování daňových předpisů; uznává, že ekonomika sdílení má vliv na městské i venkovské prostředí;

7.  upozorňuje, že podnikatelé, spotřebitelé a příslušné orgány nemají jasno, jak v některých oblastech uplatňovat stávající právní předpisy, a proto je zapotřebí zabývat se šedými zónami v oblasti regulace, a vyjadřuje znepokojení nad nebezpečím roztříštěnosti jednotného trhu; je si vědom toho, že nebudou-li tyto změny řádně řízeny, mohly by vyústit v právní nejistotu ohledně platných právních předpisů a vést k omezením při uplatňování individuálních práv a ochraně spotřebitelů; domnívá se, že regulace musí odpovídat digitálnímu věku, a je hluboce znepokojen negativním dopadem právní nejistoty a složitostí předpisů na evropské začínající podniky a neziskové organizace zapojené do ekonomiky sdílení;

8.  domnívá se, že nezbytnou podmínkou pro vzkvétající ekonomiku sdílení v EU je rozvoj dynamického, jasného a ve vhodných případech harmonizovaného právního prostředí a zavedení rovných podmínek;

Ekonomika sdílení v EU

9.  zdůrazňuje, že je nutné považovat ekonomiku sdílení nejen za soubor nových obchodních modelů nabízejících zboží a služby, ale také za novou formu integrace ekonomiky a společnosti, neboť nabízené služby vycházejí ze široké škály vztahů, čímž dochází k zakotvení ekonomických vztahů do vztahů sociálních a k vytváření nových forem společenství a nových obchodních modelů;

10.  všímá si, že ekonomika sdílení v Evropě má určité specifické rysy a odráží také evropskou strukturu podnikání, která spočívá především v malých a středních podnicích a mikropodnicích; zdůrazňuje, že je zapotřebí zajistit takové podnikatelské prostředí, ve kterém mají platformy pro spolupráci možnost se rozšiřovat a být vysoce konkurenceschopné na světovém trhu;

11.  konstatuje, že evropští podnikatelé vykazují silnou náchylnost k vytváření platforem pro spolupráci pro sociální účely, a potvrzuje nárůst zájmu o ekonomiku sdílení, jež vychází z obchodních modelů založených na spolupráci;

12.  zdůrazňuje význam předcházení veškerým formám diskriminace tak, aby byl zaručen účinný a rovný přístup ke službám založeným na spolupráci;

13.  domnívá se, že ty služby nabízené v rámci ekonomiky sdílení, které jsou veřejně inzerovány a nabízeny za účelem zisku, spadají do oblasti působnosti směrnice Rady 2004/113/ES, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování, a proto by měly být v souladu se zásadou rovného zacházení se ženami a muži;

Regulační rámec EU: „peers“ (subjekty na stejné úrovni), spotřebitelé, platformy pro spolupráci

14.  uznává, že zatímco některé části ekonomiky sdílení podléhají regulaci, včetně regulace na místní a vnitrostátní úrovni, jiné části této ekonomiky se mohou ocitat v regulačních šedých zónách, neboť není vždy jasné, které právní předpisy EU se na ně vztahují, což vede ke značným rozdílům mezi jednotlivými členskými státy kvůli vnitrostátním, regionálním a místním předpisům i judikatuře a vyúsťuje v roztříštěnost jednotného trhu;

15.  vítá úmysl Komise řešit stávající roztříštěnost, ale s politováním konstatuje, že její sdělení nevnáší dostatečnou jasnost, pokud jde o uplatnění stávajících právních předpisů EU na různé modely ekonomiky sdílení; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby členské státy posílily prosazování stávajících právních předpisů, a vyzývá Komisi, aby se zasadila o vytvoření rámce prosazování, jenž by členské státy podporoval v jejich úsilí, zejména pokud jde o směrnici o službách a spotřebitelské acquis; vyzývá Komisi, aby v této souvislosti v plné míře využila všechny nástroje, které má k dispozici, včetně řízení o nesplnění povinnosti, kdykoli je zjištěno nesprávné nebo nedostatečné provádění daných právních předpisů;

16.  zdůrazňuje, že požadavky týkající se přístupu na trh pro platformy pro spolupráci a poskytovatele služeb musí být nezbytné, odůvodněné a přiměřené, jak je stanoveno ve Smlouvách a sekundárních právních předpisech, jakož i jednoduché a jasné; zdůrazňuje, že by toto hodnocení mělo přihlížet k tomu, zda jsou služby poskytovány profesionály nebo soukromými osobami, přičemž by na „peers“ (subjekty na stejné úrovni) poskytující služby měly být uplatňovány méně přísné právní požadavky, zároveň je však nutné zajistit standardy kvality a vysokou úroveň ochrany spotřebitele a zohledňovat rozdíly mezi odvětvími;

17.  uznává, že zavedení i noví provozovatelé a služby napojení na digitální platformy a ekonomiku sdílení se musí vyvíjet v podnikatelsky příznivém prostředí, v němž existují zdravá hospodářská soutěž a transparentnost, pokud jde o změny v právních předpisech; souhlasí, že při posuzování požadavků pro přístup na trh v kontextu směrnice o službách, by členské státy měly zohlednit zvláštní rysy podniků působících v rámci ekonomiky sdílení;

18.  naléhavě žádá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy vydala další pokyny ke stanovení účinných kritérií pro rozlišení mezi neprofesionály a profesionály, které je pro spravedlivý rozvoj ekonomiky sdílení rozhodující; poukazuje na to, že tyto pokyny by měly přinést jasnost a právní jistotu a měly by zohlednit mj. odlišné právní předpisy v členských státech a jejich hospodářské okolnosti, jako je výše příjmu, charakteristické rysy různých odvětví, podmínky mikropodniků a malých podniků a obchodní účel činnosti; zastává názor, že dalším krokem kupředu by mohly být soubor obecných zásad a kritérií na úrovni EU a soubor prahových hodnot na úrovni vnitrostátní, a vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu vypracovala studii;

19.  upozorňuje na skutečnost, že stanovení prahových hodnot sice může zajistit odpovídající dělicí čáry mezi subjekty na stejné úrovni („peers“) a podniky, zároveň však může způsobit nepoměr mezi mikropodniky a malými podniky na jedné straně a „peers“ na straně druhé; domnívá se, že mezi srovnatelnými kategoriemi poskytovatelů služeb je třeba důrazně prosazovat rovné podmínky; vyzývá k tomu, aby se pro všechny provozovatele podniků, zejména mikropodniků a malých podniků, odstranily zbytečná regulační zátěž a neopodstatněné požadavky na přístup na trh, které rovněž brzdí inovace;

20.  vítá iniciativu Komise, která si klade za cíl zajistit odpovídající spotřebitelské právo a předcházet tomu, aby byla ekonomika sdílení zneužívána za účelem obcházení právních předpisů; domnívá se, že spotřebitelé by měli mít zaručenou vysokou a účinnou míru ochrany bez ohledu na to, zda služby poskytují profesionálové nebo „peers“, a zdůrazňuje zejména význam ochrany spotřebitelů při transakcích peer-to-peer, přičemž uznává, že jistou formu ochrany může zajistit samoregulace;

21.  vyzývá k přijetí kroků, které zaručí plné využívání pravidel ochrany spotřebitele a jejich neustálé dodržování ze strany příležitostných poskytovatelů služeb na stejném nebo srovnatelném základě jako u profesionálních poskytovatelů služeb;

22.  poznamenává, že by spotřebitelé měli mít přístup k informacím o tom, zda nemohou být recenze dalších uživatelů služeb ovlivňovány ze strany poskytovatele, například placenou reklamou;

23.  upozorňuje na to, že je třeba vyjasnit otázku ochrany spotřebitelů v případech sporů, a vyzývá platformy pro spolupráci, aby pro postupy vyřizování stížností a urovnávání sporů zajistily účinné systémy, které spotřebitelům umožní využívat svých práv;

24.  upozorňuje na to, že obchodní modely v rámci ekonomiky sdílení se z velké části zakládají na dobré pověsti, a v tomto ohledu vyzdvihuje jako zásadní transparentnost; domnívá se, že obchodní modely v rámci ekonomiky sdílení podpořené technologií posilují v řadě případů postavení spotřebitelů a umožňují jim jednat aktivně; zdůrazňuje, že v ekonomice sdílení jsou stále zapotřebí předpisy na ochranu spotřebitelů, zejména tam, kde trhům dominují jisté subjekty a kde přetrvávají asymetrická informovanost, nedostatečný výběr či nedostatečná hospodářská soutěž; zdůrazňuje, že je důležité zaručit spotřebitelům odpovídající informace o platném právním režimu každé transakce a souvisejících právech a právních závazcích;

25.  vyzývá Komisi, aby co nejdříve vyjasnila režimy odpovědnosti platforem pro spolupráci, aby bylo možné zlepšit odpovědné chování a zvýšit transparentnost a právní jistotu, a tím i důvěru uživatelů; uznává, že jistota chybí zejména v otázce, zda platforma poskytuje základní služby, nebo nabízí pouze služby informační společnosti podle směrnice o elektronickém obchodu; vyzývá proto Komisi, aby v souvislosti s těmito aspekty vydala pokyny a aby zvážila, zda jsou zapotřebí další opatření k tomu, aby byl regulační rámec účinnější; podněcuje zároveň platformy pro spolupráci, aby v tomto ohledu přijaly dobrovolná opatření;

26.  vyzývá Komisi k dalšímu přezkoumání právních předpisů EU, jehož cílem bude omezit nejistoty a zaručit větší právní jistotu, pokud jde o předpisy uplatňované na obchodní modely v rámci ekonomiky sdílení, a posoudit, zda jsou vhodné nové nebo změněné předpisy, zejména v souvislosti s aktivními zprostředkovateli a jejich požadavky na informace a transparentnost, neplnění povinnosti a odpovědnost;

27.  domnívá se, že každý nový regulační rámec by měl využít samosprávné schopnosti platforem a mechanismy vzájemného hodnocení, které prokázaly účinnost a ohledy na spokojenost spotřebitele se službami v rámci ekonomiky sdílení; je přesvědčen, že samy platformy pro spolupráci mohou sehrát aktivní úlohu v tvorbě takového nového regulačního prostředí tím, že budou uvádět na pravou míru asymetrické informace, zejména pomocí digitálních reputačních mechanismů za účelem budování důvěry uživatelů; zároveň poznamenává, že samosprávné kapacity platforem pro spolupráci nenahrazují stávající potřebné předpisy, jako je směrnice o službách, směrnice o elektronickém obchodu, spotřebitelské právo EU a další použitelné předpisy;

28.  domnívá se tudíž, že digitální mechanismy budování důvěry jsou neoddělitelnou součástí ekonomiky sdílení; vítá veškeré snahy a iniciativy, které platformy pro spolupráci vyvíjejí k tomu, aby zabraňovaly narušování, a rovněž k tomu, aby zvyšovaly důvěru v mechanismy hodnocení a vzájemného hodnocení i jejich transparentnost, stanovovaly spolehlivá kritéria dobré pověsti, zaváděly záruky či pojištění, ověřovaly totožnost „peers“ a výrobců-spotřebitelů a rozvíjely bezpečné a transparentní platební systémy; považuje tento nový technologický vývoj, např. dvoucestné mechanismy hodnocení, nezávislé kontroly hodnocení a dobrovolné přijetí certifikačních systémů, za dobrý příklad, jak předcházet zneužívání, manipulacím, podvodům a falešné zpětné vazbě; vyzývá platformy pro spolupráci, aby vycházely z osvědčených postupů a zvyšovaly povědomí o právních povinnostech svých uživatelů;

29.  poukazuje na to, že v zájmu zaručení přiměřenosti a transparentnosti algoritmů je naprosto klíčové objasnit metody, podle kterých fungují na algoritmech založené automatizované systémy rozhodování; žádá Komisi, aby tuto otázku prozkoumala také z hlediska právních předpisů EU v oblasti hospodářské soutěže; vyzývá Komisi, aby společně s členskými státy, soukromým sektorem a příslušnými regulačními orgány usilovala o stanovení účinných kritérií pro rozvoj zásad odpovědnosti týkající se algoritmů pro platformy pro spolupráci založené na informacích;

30.  zdůrazňuje, že je zapotřebí posuzovat využívání údajů tam, kde by mohly mít různé dopady na různé segmenty společnosti, předcházet diskriminaci a prověřovat případná poškozování soukromí způsobená velkými objemy dat; připomíná, že EU již obecným nařízením o ochraně osobních údajů vypracovala komplexní rámec pro ochranu údajů, a vyzývá proto platformy ekonomiky sdílení, aby otázku ochrany údajů nezanedbávaly a aby poskytovatelům služeb a uživatelům podávaly transparentní informace o nashromážděných osobních údajích a o způsobu, kterým se tyto údaje zpracovávají;

31.  konstatuje, že řada pravidel z acquis EU je již uplatnitelná na ekonomiku sdílení; vyzývá Komisi, aby posoudila potřebu dalšího rozvoje právního rámce EU, aby bylo možné v souladu se zásadami zlepšování právní úpravy a se zkušenostmi členských států předcházet větší roztříštěnosti jednotného trhu; domnívá se, že tento rámce by měl být podle potřeby harmonizovaný, ale také pružný, z technologického hlediska neutrální a připravený na budoucnost a vedle všech specifických odvětvových předpisů, které by mohly být zapotřebí, by ho měla tvořit kombinace obecných zásad a zvláštních pravidel;

32.  zdůrazňuje význam soudržných právních předpisů, které zaručují pro všechny řádné fungování vnitřního trhu, a vyzývá Komisi, aby v oblasti práv pracovníků a spotřebitelů spíše zachovala stávající pravidla a právní předpisy, než aby zaváděla nové, které by mohly vést k roztříštění vnitřního trhu;

Hospodářská soutěž a dodržování daňových předpisů

33.  oceňuje skutečnost, že růst ekonomiky sdílení přinesl větší hospodářskou soutěž a podnítil stávající provozovatele k tomu, aby se zaměřovali na skutečné požadavky spotřebitelů; vyzývá Komisi, aby podporovala rovné podmínky pro hospodářskou soutěž, pokud jde o srovnatelné služby mezi jednotlivými platformami pro spolupráci a mezi nimi a tradičními podniky; zdůrazňuje význam nalezení a řešení překážek bránících vzniku a rozšiřování podnikání založeného na spolupráci, zejména začínajících podniků; v této souvislosti zdůrazňuje potřebu volného toku dat, přenosnosti dat a interoperability, které usnadňují přechod mezi platformami a předcházejí situacím závislosti zákazníků na určitém poskytovateli (tzv. lock-in) a jsou klíčovými faktory pro otevřenou a spravedlivou soutěž a pro posílení postavení uživatelů platforem pro spolupráci, a to s přihlédnutím k oprávněným zájmům všech účastníků trhu a při zachování ochrany informací o uživatelích a jejich osobních údajů;

34.  oceňuje větší sledovatelnost ekonomických operací, kterou umožňují internetové platformy v zájmu dodržování daňových předpisů a jejich prosazování, je však znepokojen obtížemi, jež vyvstávají v některých odvětvích; zdůrazňuje, že ekonomika sdílení by nikdy neměla být využívána jako způsob, jak se vyhnout daňovým povinnostem; dále zdůrazňuje naléhavou potřebu spolupráce mezi příslušnými orgány a platformami pro spolupráci v oblasti dodržování daňových předpisů a výběru daní; uznává, že tyto otázky se v některých státech řešily, a bere na vědomí zdařilou spolupráci v této oblasti mezi veřejným a soukromým sektorem; vyzývá Komisi, aby mezi členskými státy usnadnila výměnu osvědčených postupů, aby do ní zapojila příslušné orgány a zúčastněné strany, aby vyvinula účinná a inovativní řešení, která povedou k lepšímu dodržování a prosazování daňových předpisů, což zároveň odstraní riziko přeshraničních daňových podvodů; podněcuje platformy pro spolupráci, aby v tomto ohledu zastávaly aktivní úlohu; vyzývá členské státy, aby ve vzájemné spolupráci zpřesnily informace, které musí různé hospodářské subjekty zapojené do ekonomiky sdílení oznamovat orgánům daňové správy v rámci svých povinností podávat daňové informace podle vnitrostátních právních předpisů;

35.  souhlasí s tím, že na podniky poskytující srovnatelné služby by měly být uplatňovány funkčně podobné daňové povinnosti, ať už v tradiční ekonomice, či ekonomice sdílení, a domnívá se, že daně by se měly platit tam, kde jsou vytvářeny zisky a kde se jedná o víc než o pouhé příspěvky na náklady, a to s ohledem na zásadu subsidiarity a rovněž v souladu s vnitrostátním a místním daňovým právem;

Dopad na trh práce a na práva pracovníků

36.  zdůrazňuje, že digitální revoluce má významný dopad na trh práce a že nově se objevující trendy v ekonomice sdílení jsou součástí aktuálního trendu v rámci digitalizace společnosti;

37.  konstatuje, že ekonomika sdílení zároveň otevírá nové příležitosti a nové flexibilní cesty k práci pro všechny uživatele, zejména pro osoby samostatně výdělečně činné, pro nezaměstnané, pro osoby momentálně vzdálené od trhu práce nebo osoby, které by se jinak do trhu práce zapojit nemohly, a tudíž by mohla sloužit jako místo vstupu na trh práce, především pro mladé lidi a skupiny na okraji společnosti; poukazuje však na to, že v některých případech může tento vývoj vést rovněž k nejistým situacím; zdůrazňuje, že na jedné straně je nezbytná flexibilita trhu práce a na druhé jsou nutné hospodářské a sociální jistoty pracovníků, a to v souladu se zvyky a tradicemi v členských státech;

38.  upozorňuje na mimořádný význam, který má v souvislosti se službami v rámci ekonomiky sdílení ochrana práv pracovníků – v první řadě právo pracovníků sdružovat se, právo na kolektivní vyjednávání a akce v souladu s vnitrostátními právními předpisy a postupy; připomíná, že všichni pracovníci v rámci ekonomiky sdílení jsou podle převládající situace buď zaměstnanci, nebo osoby samostatně výdělečně činné, a musí být podle toho klasifikováni; vyzývá členské státy a Komisi, aby v rámci svých příslušných pravomocí zajistily spravedlivé pracovní podmínky a odpovídající právní a sociální ochranu všem pracovníkům v rámci ekonomiky sdílení, a to bez ohledu na jejich postavení;

39.  zdůrazňuje, že je důležité zaručit základní práva a přiměřené sociální zabezpečení pro rostoucí počet samostatně výdělečně činných pracovníků, kteří jsou klíčovými aktéry ekonomiky sdílení, včetně práva na kolektivní vyjednávání a kolektivní akce, a to i s ohledem na jejich odměňování;

40.  vyzývá členské státy, aby uznaly, že ekonomika sdílení přinese i narušení, a aby tak pro některá odvětví připravily absorpční opatření na podporu odborné přípravy a podporovaly odbornou přípravu a podporu při změně pracovního místa;

41.  zdůrazňuje, že je důležité zajistit přenositelnost hodnocení a recenzí pro pracovníky platforem sdílení, neboť představují jejich „hodnotu“ na digitálním trhu, a usnadnit převoditelnost a akumulaci hodnocení a recenzí mezi různými platformami při dodržování pravidel o ochraně osobních údajů a o ochraně soukromí všech zúčastněných subjektů; upozorňuje na potenciál nekalých a svévolných praktik, pokud jde o on-line hodnocení, které mohou mít dopad na pracovní podmínky a práva pracovníků platforem a na jejich možnosti získat pracovní místo; je přesvědčen, že mechanismy hodnocení a recenzí by měly být vyvíjeny transparentním způsobem a že pracovníci by měli být informováni a konzultováni na odpovídající úrovni v souladu s právními předpisy a praxí členských států, pokud se jedná o obecná kritéria používaná pro vyvíjení těchto mechanismů;

42.  zdůrazňuje význam nejnovějších dovedností v měnícím se světě zaměstnanosti a také význam toho, abychom zajistili, aby všichni pracovníci mohli získat odpovídající dovednosti vyžadované v digitální společnosti a ekonomice; vyzývá Komisi, členské státy a podniky v rámci ekonomiky sdílení, aby zpřístupnily celoživotní učení a rozvoj digitálních dovedností; je přesvědčen, že jsou zapotřebí nové veřejné a soukromé investice a možnosti financování pro celoživotní učení a odbornou přípravu, zejména pro mikropodniky a malé podniky;

43.  zdůrazňuje význam teleworkingu a smartworkingu v rámci ekonomiky sdílení a doporučuje v tomto ohledu, aby byly tyto formy práce postaveny na roveň tradičním formám;

44.  vyzývá Komisi, aby prověřila, do jaké míry je směrnice o agenturním zaměstnávání (2008/104/EC) použitelná pro konkrétní on-line platformy; domnívá se, že řada zprostředkovatelských on-line platforem se svou strukturou podobá agenturám práce (trojúhelníkový smluvní vztah mezi: zaměstnancem agentury práce / pracovníkem platformy; agenturou práce / on-line platformou; uživatelským podnikem / klientem);

45.  vyzývá vnitrostátní veřejné služby zaměstnanosti a síť EURES, aby lépe komunikovaly o příležitostech, které nabízí ekonomika sdílení;

46.  vyzývá Komisi, členské státy a sociální partnery, aby pracovníkům platforem poskytovali adekvátní informace o pracovních podmínkách, podmínkách zaměstnání, právech zaměstnanců a pracovních vztazích jak s platformami, tak s uživateli; domnívá se, že platformy by měly v zájmu plnění zákonných požadavků proaktivně poskytovat uživatelům a pracovníkům informace o platném regulačním rámci;

47.  upozorňuje na nedostatek údajů týkajících se změn ve světě zaměstnanosti, které přinesla ekonomika sdílení; vyzývá členské státy a Komisi (ve spolupráci se sociálními partnery), aby shromažďovaly spolehlivější a komplexnější údaje v tomto ohledu, a vybízí členské státy, aby již existujícímu vnitrostátnímu subjektu svěřily pravomoc monitorovat a vyhodnocovat nové trendy na pracovním trhu sdílení; vyzdvihuje význam, který má v této souvislosti výměna osvědčených postupů mezi jednotlivými členskými státy; zdůrazňuje význam monitorování pracovního trhu a pracovních podmínek v ekonomice sdílení pro boj proti protiprávním praktikám;

Místní rozměr ekonomiky sdílení

48.  konstatuje, že rostoucí počet místních orgánů a vlád je již dnes aktivní při regulaci a podpoře ekonomiky sdílení a soustředí se na postupy sdílení jakožto subjekt svých politik i jakožto organizační zásadu nových podob správy založené na sdílení a participativní demokracie;

49.  konstatuje, že celostátní, regionální a místní orgány mají široký manévrovací prostor při přijímání konkrétních a specifických pokynů s cílem věnovat se jasně stanoveným cílům veřejného zájmu s přiměřenými opatřeními, plně v souladu s právními předpisy EU; proto vyzývá Komisi, aby podporovala členské státy při tvorbě jejich politik a při přijímání pravidel v souladu s právem EU;

50.  konstatuje, že prvními iniciátory jsou města, kde městské podmínky, jako je hustota obyvatelstva a fyzická blízkost, usnadňují přijímání postupů založených na spolupráci, rozšiřují pozornost z inteligentních měst („smart cities“) na „města sdílení“ (sharing cities) na usnadňují přechod na infrastrukturu přizpůsobenou potřebám občanů; je rovněž přesvědčen, že ekonomika sdílení může nabídnout významné příležitosti pro vnitřní periferie a venkovské oblasti a znevýhodněné oblasti, může s sebou přinést nové a inkluzivní formy rozvoje, může mít pozitivní sociálně-ekonomické dopady a může pomoci vyloučeným komunitám s nepřímými přínosy pro odvětví cestovního ruchu;

Podpora ekonomiky sdílení

51.  poukazuje na význam odpovídajících schopností a dovedností a odborné přípravy, aby bylo co nejvíce jednotlivcům umožněno hrát aktivní úlohu v ekonomice sdílení a plně rozvinout její potenciál;

52.  zdůrazňuje, že IKT umožňují rychlý a účinný vývoj inovativních nápadů v rámci ekonomiky sdílení, přičemž propojují účastníky, ať již v pozici uživatelů, nebo v pozici poskytovatelů služeb, zlepšují jejich postavení a usnadňují jim přístup na trh a uplatnění na trhu a zpřístupňují odlehlé a venkovské oblasti;

53.  vyzývá Komisi, aby jednala proaktivně a podněcovala spolupráci mezi veřejným a soukromým sektorem, zejména s ohledem na zájem o elektronické identifikátory, zvyšovala důvěru spotřebitelů a poskytovatelů služeb v transakce on-line na základě rámce EU pro vzájemné uznávání systémů elektronické identifikace, a aby odstraňovala další existující překážky bránící růstu ekonomiky sdílení, například překážky bránící poskytování přeshraničních systémů pojištění;

54.  poukazuje na to, že zavádění služeb 5G zásadně promění logiku našich ekonomik a nabídne větší různorodost a dostupnost služeb; v tomto ohledu zdůrazňuje, že je důležité, aby byl zajištěn konkurenční trh pro inovativní podniky, jejichž úspěch bude v konečném důsledku rozhodovat o síle našich ekonomik;

55.  poukazuje na to, že narůstá význam ekonomiky sdílení v energetickém odvětví, v němž tak mají spotřebitelé, výrobci, jednotlivci a společenství možnost účinně se zapojit do několika decentralizovaných fází cyklu obnovitelné energie, včetně vlastní výroby a spotřeby, skladování a distribuce, v souladu s klimatickými a energetickými cíli Unie;

56.  poukazuje na to, že ekonomika sdílení vzkvétá zejména ve společenstvích, ve kterých jsou modely vzájemného sdílení poznatků a vzdělávání pevně ukotvené, čímž se vytváří a upevňuje kultura otevřených inovací; zdůrazňuje význam soudržných politik a zavádění vysokorychlostních pevných a bezdrátových sítí jakožto nezbytné podmínky pro plnohodnotnou realizaci potenciálu ekonomiky sdílení a pro využívání výhod, které nabízí model sdílení; připomíná proto, že je nezbytné zajistit všem občanům v EU odpovídající přístup k sítím, zejména v méně obydlených, odlehlých nebo venkovských oblastech, kde ještě není k dispozici dostačující konektivita;

57.  zdůrazňuje, že ekonomika sdílení pro svůj rozvoj a růst potřebuje podporu a že musí zůstat otevřena výzkumu, inovacím a novým technologiím, aby byla atraktivní pro investory; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že právní předpisy a politiky EU jsou adaptované na budoucí vývoj, přičemž se obzvláště zaměří na otvírání nevýlučných a na experimentování zaměřených prostorů prosazujících digitální konektivitu a gramotnost, na podporu evropských podnikatelů a nových, inovativních podniků, na zavádění pobídek pro program Industry 4.0, centra inovací, klastry a inkubátory a současně na rozvíjení spolupráce a součinnosti s tradičními podnikatelskými modely;

58.  zdůrazňuje složitou povahu odvětví dopravy v rámci ekonomiky sdílení i mimo ni; konstatuje, že toto odvětví podléhá přísné regulaci; poukazuje na potenciál modelu ekonomiky sdílení pro výrazné posílení účinnosti a udržitelného rozvoje dopravního systému (mj. prostřednictvím plynulého multimodálního výdeje lístků a cestování v rámci jediné cesty pro uživatele dopravy s aplikacemi ekonomiky sdílení) a jeho zabezpečení a bezpečnosti a pro lepší zpřístupnění odlehlých oblastí a snížení nežádoucích externalit příliš hustého provozu;

59.  vyzývá příslušné orgány, aby podporovaly přínosnou koexistenci sdílených dopravních služeb a konvenčního dopravního systému; vyzývá Komisi, aby zahrnula ekonomiku sdílení do své práce na nových technologiích v oblasti dopravy (spojená vozidla, autonomní vozidla, integrovaný digitální prodej jízdenek a inteligentní dopravní systémy) z důvodu jejich silné interakce a přirozené součinnosti;

60.  zdůrazňuje, že platformy a jejich uživatelé potřebují právní jistotu, má-li být zajištěn rozvoj ekonomiky sdílení v odvětví dopravy v EU; konstatuje, že v oblasti mobility je důležité jasně rozlišovat mezi, na jedné straně, i) sdílením vozidel a sdílením nákladů v souvislosti s cestou, kterou řidič plánoval pro vlastní potřebu, a ii) regulovanými dopravními službami pro cestující na straně druhé;

61.  připomíná, že podle odhadů Komise je největším odvětvím ekonomiky sdílení na základě vytvořeného obchodu vzájemné ubytovávání, zatímco největším odvětvím z hlediska příjmů platformy je vzájemná doprava;

62.  zdůrazňuje, že sdílení domova představuje v odvětví cestovního ruchu představuje znamenité využití zdrojů a nedostatečně využitého prostoru, a to zejména v oblastech, které tradičně netěží z turistického ruchu;

63.  v této souvislosti odsuzuje předpisy zavedené některými veřejnými orgány, které se snaží omezit poskytování turistického ubytování prostřednictvím ekonomiky sdílení;

64.  poukazuje na obtíže, kterým čelí evropské platformy sdílení při získávání přístupu k rizikovému kapitálu a při své strategii rozšiřování a které jsou ještě zdůrazněny malým rozsahem a roztříštěností domácích trhů a kritickým nedostatkem přeshraničních investic; vyzývá Komisi a členské státy, aby plně využívaly stávající finanční nástroje k investicím do ekonomiky sdílení a aby podporovaly iniciativy k usnadnění přístupu k financování, zejména pro nové, inovativní podniky (tzv. start-ups) a malé a střední podniky;

65.  zdůrazňuje, že systémy financování založené na spolupráci – jako skupinové financování – jsou důležitým doplňkem tradičních kanálů financování v rámci účinného ekosystému financování;

66.  konstatuje, že služby poskytované malými a středními podniky v odvětví ekonomiky sdílení nejsou vždy dostatečně přizpůsobeny potřebám osob se zdravotním postižením a seniorům; vyzývá k vytvoření nástrojů a programů zaměřených na podporu příslušných provozovatelů tak, aby zohledňovali potřeby osob se zdravotním postižením;

67.  vyzývá Komisi, aby usnadnila a podporovala přístup k odpovídajícímu financování pro evropské podnikatele, kteří působí v oblasti ekonomiky sdílení, a to mj. i v rámci programu EU pro výzkum a inovace – Horizont 2020;

68.  bere na vědomí rychlý rozvoj a rychlé šíření inovativních technologií a digitálních nástrojů, například Blockchains a DLT (technologie distribuované účetní knihy), a to i ve finančním sektoru; zdůrazňuje, že používání těchto decentralizovaných technologií by mohlo umožnit účinné vzájemné transakce a propojení v rámci ekonomiky sdílení vedoucí k vytvoření nezávislých trhů nebo sítí a v budoucnu i k nahrazení úlohy zprostředkovatelů, kterou dnes hrají platformy sdílení;

69.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0009.

(2)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0237.

(3)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0455

(4)

http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-11834-2016-INIT/en/pdf

(5)

Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36.

(6)

Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1.

(7)

Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22.

(8)

Úř. věst. L 337, 18.12.2009, s. 11

(9)

Úř. věst L 119, 4.5.2016, s. 1.

(10)

ECON-VI/016.

(11)

INT/793 EESC-2016-3545-00-00-AC-TRA.

(12)

Bleskový průzkum Eurobarometru 438 (březen 2016) na téma „Využívání kooperativních platforem“.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

1. Ekonomika sdílení: Všeobecný přehled

Pojem „ekonomika sdílení“ zahrnuje širokou škálu aktivit, které mají základ v řadě obchodních modelů sdílení, včetně neziskových modelů. Škála obchodních modelů začíná platformami sdílení, které umožňují výměnu zboží nebo služeb po celém světě, a končí malými a středními podniky založenými na spolupráci, které poskytují služby pro místní komunity.

Ekonomika sdílení zaznamenala v uplynulých letech rychlý růst, pokud jde o uživatele, transakce a příjmy, a v neposlední řadě změnila způsob, jakým jsou poskytovány produkty a služby v mnoha oblastech. Počátkem roku 2014 se ekonomika sdílení týkala především šesti oblastí (zboží/maloobchod, služby, ubytování, stravování, doprava a peníze). Do roku 2016 se počet oblastí téměř ztrojnásobil: ekonomika sdílení se rozšířila do nových odvětví (zdravotnictví, učení, logistika, obce, prostor, služby jako energetika atd.) nebo byly vytvořeny nové druhy činností (hnutí výrobců v odvětví zboží).

Pro popis tohoto rychle rostoucího fenoménu se používá řada termínů, které se často vzájemně zaměňují: ekonomika sdílení, vzájemná ekonomika, ekonomika na vyžádání, trhy vzájemných platforem, gig economy, kooperativní spotřeba, kolektivní kapitalismus (atd.). Tyto definice odráží dynamiku fenoménu samotného i rozsah a intenzitu probíhající politické a akademické rozpravy o tomto fenoménu.

Doposud existuje již několik definic ekonomiky sdílení. Oxfordský slovník definuje ekonomiku sdílení jako: „ekonomický systém, v němž jsou aktiva nebo služby sdíleny soukromými osobami, zdarma nebo za poplatek, obvykle prostřednictvím internetu“.(1) Komise se na ni ve svém sdělení odkazuje jako na „obchodní modely, v nichž jsou činnosti umožněny internetovými platformami, které tvoří otevřené tržiště pro dočasného uživatele zboží nebo služeb často poskytovaných soukromými osobami“, přičemž upřesňuje, že ekonomika sdílení často neznamená změnu vlastnictví a může být provozována jako zisková nebo nezisková.

V rámci ekonomiky sdílení a jejích obchodních modelů se obecně uvádí tři hlavní typy subjektů:

i) poskytovatelé služeb – soukromé osoby poskytující služby (aktiva, dovednosti, čas za poplatek nebo zdarma) příležitostně (peers) nebo profesionálové;

ii) uživatelé těchto služeb a

iii) platformy sdílení, které spojují nabídku a poptávku v reálném čase a usnadňují transakce.

2. Reakce Komise

V červnu 2016 Komise zveřejnila sdělení nazvané Evropský program pro ekonomiku sdílení s cílem řešit obavy týkající se nejistoty ohledně práv a povinností různých subjektů podílejících se na ekonomice sdílení a poskytnout odpovědi z hlediska EU. Cílem sdělení je poskytnout nezávazné pokyny ohledně způsobu použití stávajících právních předpisů EU pro obchodní modely ekonomiky sdílení. Přezkoumává záležitosti, s nimiž se setkávají provozovatelé trhu, stejně jako orgány veřejné správy, které tvoří pět klíčových oblastí: 1) požadavky týkající se přístupu na trh; 2) režim odpovědnosti; 3) ochrana uživatelů; 4) osoby samostatně výdělečně činné a pracovníci v ekonomice sdílení; 5) daně.

3. Hlavní otázky související s ekonomikou sdílení

3.1. Příležitosti a výhody

Ekonomika sdílení může vytvářet významné příležitosti pro spotřebitele, podnikatele a občany a může vytvářet nová pracovní místa a přinášet růst a zdroje příjmu.

Odhaduje se, že platformy sdílení působící v pěti klíčových odvětvích ekonomiky sdílení vytvořily v roce 2015 v EU příjmy ve výši 3,6 miliard EUR.(2) Potenciál ekonomiky sdílení je značný, neboť roční růst přesahuje 25 %,(3) a odhadovaný ekonomický výnos spojený s lepším využitím kapacit jako výsledek ekonomiky sdílení by teoreticky mohl dosáhnout až 572 miliard EUR.(4) Tato čísla by však měla být zvažována s určitou opatrností, neboť navzdory zvyšujícímu se ekonomickému významu je měření hodnoty ekonomiky sdílení stále obtížné. Je tomu tak i vzhledem k přijaté metodice týkající se měření mnohonásobných dopadů ekonomiky sdílení na hospodářství, společnost a prostředí, a vzhledem k nedostatku shromážděných údajů.

Několik průzkumů ukazuje na docela značnou podporu spotřebitelů a na zájem o ekonomiku sdílení.(5) Řada důvodů a motivů přesvědčuje soukromé osoby, aby se staly součástí tohoto nového obchodního modelu, například finanční výhody, kvalita a výhody na základě zkušeností, jakož i pozitivní sociální dopad a dopad na společnost. Podle Eurobarometru 42 % spotřebitelů považuje služby v rámci ekonomiky sdílení za výhodnější a 33 % spotřebitelů oceňuje skutečnost, že jsou levnější nebo dokonce zdarma.(6)

3.2. Hlavní výzvy a rizika

Zároveň je důležité si povšimnout značných účinků, které mají obchodní modely ekonomiky sdílení na mnoho tradičních odvětví podnikání a na jejich zavedené způsoby výroby a spotřeby. V posledních letech vyvolal rychlý a neregulovaný růst tohoto fenoménu řadu problémů a potenciálních rizik, která by měla být zvážena a mělo by se o nich přemýšlet.

Vyvstala především řada otázek týkajících se práv spotřebitelů a režimu ochrany spotřebitelů v souvislosti s citlivými problémy, které se týkají ochrany osobních údajů, transparentnosti a spolehlivosti informací podávaných spotřebitelům, režimů odpovědnosti platforem sdílení, spolehlivosti algoritmů a možných forem diskriminace. Existuje potenciální riziko snížení minimálních standardů, zejména u vzájemných (P2P) transakcí, pokud budou konfrontovány se stávajícími standardy uplatňovanými na podobné služby poskytované profesionály. Rychlé šíření platforem sdílení v některých odvětvích navíc přináší riziko nekalé soutěže, neboť vznikají nové monopoly a mechanismus zamknutí. Objevují se i vážné obtíže, pokud jde o dodržování a daňových předpisů a jejich prosazování, navzdory vyšší sledovatelnosti ekonomických transakcí.

Modely podnikání zaměřeného na spolupráci vytvořené v rámci probíhající digitální revoluce mají v neposlední řadě hluboký dopad na trh práce a na zaměstnanecké vztahy mezi platformami sdílení a pracovníky, přičemž existuje konkrétní riziko oslabení pracovních podmínek, minimálních právních norem a odpovídající sociální ochrany.

3.3. Regulační rámec

Pokud jde o regulační rámec, vyvstávají dvě hlavní otázky: 1) která ustanovení acquis communautaire mohou být použita pro ekonomiku sdílení; 2) jsou předpisy EU vhodné k tomu, aby přinesly potřebnou srozumitelnost, zmocnění a ochranu pro různé subjekty v rámci ekonomiky sdílení.

Obchodní modely v rámci ekonomiky sdílení jsou složitější a různorodější a vykazují různý stupeň decentralizace, deprofesionalizace a účasti nových subjektů, neprofesionálů/výrobců-spotřebitelů. Doposud jasné hranice rozlišení mezi profesionálním poskytovatelem služeb/obchodníkem a spotřebitelem jsou navíc zamlženy mnohostrannými vztahy, které zapojují spotřebitele jako poskytovatele služeb buď do transakce spotřebitel–spotřebitel (P2P), nebo do transakce spotřebitel–podnik.

Vzhledem k tomu, že stávající právní rámec EU byl vytvořen proto, aby se jím řídilo obvyklé podnikání a aby jím byla chráněna práva spotřebitelů jako zranitelné strany v obchodní transakci, objevují se těžkosti. Objevují se otázky týkající se práv a povinností různých subjektů v rámci ekonomiky sdílení a vzniká tak prostředí nejistoty. Tato nejistota se týká řady aspektů – platného regulačního rámce EU, regulačních povinností jednotlivých subjektů v rámci ekonomiky sdílení, práv spotřebitelů, režimu odpovědnosti, postavení pracovníků a daňového režimu – abychom uvedli ty nejdůležitější.

3.4. Riziko roztříštěnosti jednotného trhu

Ekonomika sdílení vyvolala různé reakce v oblasti regulace nejen ze strany členských států, ale i ze strany regionálních a místních orgánů a jejich oblastí pravomoci, a ze strany Evropského soudního dvora.(7) Odpovědi a reakce se velmi liší a odráží rozdílné přístupy členských států k řešení problémů spojených s obchodním modelem ekonomiky sdílení, dokonce i v rámci jedné země.

Některé členské státy vyvíjejí konkrétní opatření a stanovují kritéria, podle nichž se na neprofesionály vztahují jednodušší právní požadavky.některých případech rozlišují mezi profesionálním a neprofesionálním poskytováním služby tím, že stanoví prahovou hodnotu pro příjem neprofesionálů v ekonomice sdílení a uplatňují nižší zdanění.(8) V některých zemích vnitrostátní orgány zvažují, zda zavedou pro platformy sdílení přísnější informační povinnosti.(9)

Je třeba upozornit na to, že jako první reagovala na ekonomiku sdílení města, neboť podmínky ve městech, jako je hustota obyvatelstva a fyzická blízkost, umožňují rychlejší šíření a přijímání postupů ekonomiky sdílení, zejména v některých odvětvích, jako je ubytování a doprava.(10) Na základě některých pozitivních případů spolupráce mezi příslušnými místními orgány a platformami sdílení byly vytvořeny osvědčené postupy, jako je poskytování odborné průpravy pro výrobce-spotřebitele, systémy pojištění nebo zvýšená informovanost uživatelů o případných daňových a právních povinnostech.(11)

Tyto a další příklady kroků, které podnikají některé členské státy, místní orgány a města, někdy v aktivní spolupráci se samotnými platformami, ukazují řadu osvědčených postupů, které by mohly být používány v celé EU. Nicméně takové jednostranné roztříštěné kroky přináší řadu omezení a vytváří překážky pro podnikání založené na spolupráci v rámci EU, které má zájem na růstu a expanzi, stejně jako pro spotřebitele, a tím nakonec oslabuje některé výhody ekonomiky sdílení a hrozí roztříštěností jednotného trhu.

3. Klíčové priority zpravodaje

Zpravodaj uznává význam příležitostí a výhod ekonomiky sdílení pro společnost a hospodářství. Zároveň věnuje pozornost případným výše uvedeným problémům a je znepokojen zejména možným rizikem roztříštění jednotného trhu, zatímco velká část ekonomiky sdílení zůstává neregulovaná.

Podle jeho názoru je především zapotřebí vytvořit horizontální evropský rámec spočívající v kombinaci obecných zásad a specifických pravidel, která by mohla připravit cestu pro homogenní a rovné podmínky na úrovni EU a předcházela by případným negativním dopadům na pracovníky, riziku nekalé soutěže mezi tradičními odvětvími a platformami sdílení a vyhýbání se daňovým povinnostem.

Stejně důležitá je potřeba definovat charakteristické rysy a povinnosti klíčových subjektů ekonomiky sdílení, zejména s ohledem na:

- jasné rozlišení mezi neprofesionály a profesionály,

- povahu, úkoly a povinnosti platforem sdílení,

- vysokou míru ochrany spotřebitele, a to i v rozměru/transakcích P2P.

Zpravodaj závěrem vyzývá k další podpoře modelu ekonomiky sdílení EU prostřednictvím finančních nástrojů a investic do vzdělávání. Je přesvědčen o tom, že spravedlivý a řádně řízený rozvoj ekonomiky sdílení by mohl přinést značné příležitosti pro všechna odvětví společnosti a mohl by podpořit udržitelnější hospodářský vývoj zaměřený na začlenění v EU.

(1)

Viz: https://en.oxforddictionaries.com/definition/sharing_economy

(2)

The Sharing Economy, případová studie 12,.září 2013, PWC.

(3)

dtto (PWC(2013).

(4)

EPRS, The Cost of Non-Europe in the sharing economy, 2016.

(5)

Podle průzkumu BEUC z července 2015 se 70 % spotřebitelů zapojilo nejméně jednou a 60 až 80 % respondentů bylo se svou zkušeností velmi spokojeno, přičemž 32 % z nich se zapojilo jako „výrobci-spotřebitelé“.

(6)

Flash Eurobarometer 438, červen 2016, ES.

(7)

ESD věc C-434/15, ESD věc C-526/15.

(8)

Belgie řeší problematiku neprofesionálů příležitostně poskytujících služby uplatňováním zvláštní daňové sazby pouhých 10 % pro různé příjmy až do výše 5 000 EUR. Itálie zvažuje, zda zavede prahovou hranici 10 000 EUR pro příjem z neprofesionální ekonomiky sdílení, zatímco Spojené království nedávno oznámilo daňovou úlevu ve výši 2 000 GBP pro příjem z nemovitostí a obchodu.

(9)

Francie: Loi n° 2016-1321 du 7 octobre 2016 pour une République numérique.

(10)

Například Německo a Belgie: zatímco Berlín a Brusel ukládá přísné požadavky na registraci u platforem poskytujících ubytování, Hamburk a Vlámsko uplatňují odlišný přístup, pro který jsou typické nižší požadavky na registraci.

(11)

Estonské místní orgány provozují pilotní projekt ve spolupráci s platformou pro spolujízdu a zavádí aplikaci pro pohodlnější podávání daňových přiznání pro různá e-řešení založená na obchodních modelech.


PŘÍLOHA: SEZNAM SUBJEKTŮ A OSOB, OD NICHŽ ZPRAVODAJ OBDRŽEL VSTUPNÍ INFORMACE

Následující seznam byl vypracován zcela dobrovolně na výlučnou odpovědnost zpravodaje. Tento seznam není vyčerpávající. Při sestavování tohoto návrhu zprávy zpravodaj a jeho kancelář obdrželi (před hlasováním ve výboru IMCO) vstupní informace od těchto subjektů:

Subjekt

AHTOP - Association française pour un hébergement et un tourisme professionnel

Airbnb

Altroconsumo

Bed & Breakfast Association

BEUC – Evropská organizace spotřebitelů

Blablacar

Bruegel Institute

CEMR – Rada samosprávných obcí a regionů

Charlie 24

CNA - Confederazione Nazionale dell`artigianato e della Piccola Impresa

Collaboriamo

Výbor regionů

Confcommercio

Cooperatives Europe

Dánská konfederace odborových svazů

EFCI - European Federation of Cleaning Industries

Enterprise Holdings

Enterprise Rent-A-Car

Estonské stálé zastoupení při EU

EKOS – Evropská konfederace odborových svazů

EUCOLAB

Eurocities

European Business Service Alliance (EBSA)

European Holiday Home Association

European Hotel Forum

Flintglobal

Francouzské stálé zastoupení při EU

Heetch

HomeAway

Hotrec

IRU - International Taxi Forum

Italské stálé zastoupení při EU

Ouishare

Slovenské stálé zastoupení při EU

Uber

Uni Global Union

Unionen

Volta

Wethic

Zurich Insurance


STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (27.3.2017)

pro Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů

k evropské agendě pro ekonomiku sdílení

(INI))

Zpravodaj (*): Joachim Schuster

(*)  Přidružený výbor – článek 54 jednacího řádu

NÁVRHY

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci vyzývá Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A.  vzhledem k tomu, že sdělení Komise ze dne 6. června 2016 „Evropská agenda pro ekonomiku sdílení“ (COM(2016)0356) zdůrazňuje rostoucí význam platformové ekonomiky a její dopad na hospodářskou politiku a politiku zaměstnanosti, včetně růstu a pracovních míst, a uvádí politická doporučení pro členské státy; vzhledem k tomu, že toto sdělení poskytuje pokyny ohledně použitelných právních předpisů Unie s cílem napomoci pracovníkům, podnikům, členským státům a společnosti získat z platformové ekonomiky významný prospěch;

B.  vzhledem k tomu, že cílem vnitřního trhu EU je rovněž podpora sociální spravedlnosti a ochrany podle článku 3 SEU a článku 9 SFEU;

C.  vzhledem k tomu, že míra samostatně výdělečné činnosti (2006: 3,7 %, 2016: 5,6 %) a podíl pracujících s druhým zaměstnáním (2002: 3,6 %, 2016: 4,2 %) v Evropské unii stoupají; vzhledem k tomu, že údajů o zaměstnanosti v platformové ekonomice je nedostatek; vzhledem k tomu, že se Komise a členské státy musí více zabývat sociálním rozměrem platformové ekonomiky tím, že vypracují hloubkové analýzy a poskytnou údaje o nových formách zaměstnání, budou monitorovat proměnlivé regulační prostředí a podporovat výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy s cílem reagovat na sociální výzvy související s touto novou ekonomikou;

D.  vzhledem k tomu, že servery a hlavní sídla podniků řady platforem se nacházejí mimo Evropskou unii, a nespadají tudíž do oblasti působnosti evropských právních předpisů;

E.  vzhledem k tomu, že význam zajištění dostatečných kapacit k tomu, aby byla na vnitrostátní úrovni poskytnuta přiměřená sociální ochrana všem osobám, nehledě na formu jejich zaměstnání, včetně konvenčních či nekonvenčních pracovněprávních vztahů nebo samostatně výdělečné činnosti, je zdůrazněn ve zprávě Parlamentu o evropském pilíři sociálních práv ze dne 20. prosince 2016(1);

F.  vzhledem k tomu, že sdělení Komise je výchozím bodem pro vyvážený rozvoj platformové ekonomiky s ohledem na její rychlý rozvoj a na související regulační nedostatky a nejistoty, které je stále třeba řešit, jako jsou například nejisté formy práce v platformové ekonomice;

G.  vzhledem k tomu, že tyto formy práce lze v ekonomice sdílení odlišit – v případě fyzických služeb jako práci na vyžádání a v případě virtuálních služeb jako crowdwork, který je přenášen pouze prostřednictvím internetu;

H.  vzhledem k tomu, že ekonomika sdílení zahrnuje tak rozdílné modely, jako jsou mimo jiné skupinové financování, výměna zboží, timebanking, skupiny pokrývající vlastní spotřebu a sdílené využívání zboží, a proto se ne vždy rozvíjí v digitálním prostředí, ale také v blízkém okolí, a to často na neziskovém základě; vzhledem k tomu, že probíhá nejen na globální úrovni, ale také v místním měřítku, a neomezuje se pouze na hospodářský prostor, ale vyzdvihuje také společenská a environmentální hlediska a hlediska dostupnosti;

I.  vzhledem k tomu, že platformová ekonomika nabízí příležitosti pro růst a pracovní místa, mimo jiné tím, že poskytuje snazší přístup osobám, které jsou, kromě dalších faktorů, vzdálené od trhu práce nebo hledají nové formy zaměstnání s pružnou pracovní dobou; vzhledem k tomu, že může poskytovat inovativní nové služby; vzhledem k tomu, že by měla zajistit dobré pracovní podmínky, sociální zabezpečení a sladění práce (na vyžádání) se soukromým životem;

J.  vzhledem k tomu, že pro účast v platformové ekonomice je nezbytný přístup k vysokorychlostnímu širokopásmovému připojení a že nedostatečný širokopásmý přístup potenciálně vylučuje části společnosti, jako jsou lidé žijící ve znevýhodněných oblastech, ve venkovských oblastech a nejvzdálenějších regionech, kteří nemohou těžit z nových příležitostí;

K.  vzhledem k tomu, že jednotlivci a poskytovatelé služeb využívající platformy by měli být lépe informováni o právních požadavcích, jež by měli plnit, zvláště s ohledem na práva a povinnosti související s jejich zaměstnaneckým postavením;

L.  vzhledem k tomu, že neexistují oficiální statistiky o objemu zaměstnání v rámci platformové ekonomiky

  Úvod

1.  zdůrazňuje, že by Unie měla podporovat rozvoj platformové ekonomiky pomocí vyjasnění platných právních předpisů a usměrňovat jej sociálně spravedlivým, vyváženým a udržitelným způsobem; doporučuje, aby ochrana pracovníků v nových formách zaměstnání, jako je platformová ekonomika, byla začleněna také do všech dalších politických oblasti mimo oblast zaměstnanosti a sociální věcí;

2.  bere na vědomí různorodé celostátní a místní regulační iniciativy související s platformovou ekonomikou(2); poukazuje v této souvislosti na to, že růst platformové ekonomiky a politické reakce na něj odkrývají příležitosti a výzvy související s rozvojem smluvních forem práce a činností, které snadno nezapadají do tradičních kategorií podřízené a samostatné práce;

3.  konstatuje, že neexistuje společně dohodnutá definice digitální ekonomiky založené na internetových platformách („platformová ekonomika“, „ekonomika sdílení“ apod.); poukazuje na to, že termín „platformová ekonomika“ se zdá být nejobjektivnějším popisem, a vyzývá Komisi, aby zajistila používání jednotné terminologie;

4.  zdůrazňuje, že je třeba jasně odlišovat „komerční“ a „nekomerční“ platformy s cílem zajistit rovné podmínky, a také jasně rozlišovat mezi neprofesionální činností sdílenou se všemi účastníky, při níž se sdílejí nanejvýš výdaje a zboží, a poskytovateli služeb, kteří vykonávají svou odbornou způsobilost; vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu vybídla členské státy k rozvíjení odvětvových definic a prahových hodnot, ve spolupráci se zúčastněnými stranami; zdůrazňuje, že je důležité uznávat výdělečné pracovní aktivity v rámci platformové ekonomiky jako „práci“ bez ohledu na terminologii („vystoupení“, „úkoly“, „odvoz“ atd.);

5.  vyzývá Komisi, aby prověřila, do jaké míry se stávající předpisy Unie mohou uplatňovat na digitální trh práce, a zajistila jejich náležité provádění a prosazování; vyzývá členské státy, aby ve spolupráci se sociálními partnery a dalšími zúčastněnými stranami proaktivně a na základě principu předvídání posuzovaly potřebu modernizace stávajících právních předpisů, včetně systémů sociálního zabezpečení, tak aby při zajišťování ochrany pracovníků držely krok s technologickým vývojem; vyzývá Komisi a členské státy, aby koordinovaly systémy sociálního zabezpečení s cílem zajistit exportovatelnost dávek a sčítání dob pojištění v souladu s právními předpisy Unie i členských států; vybízí sociální partnery k případné aktualizaci kolektivních smluv, aby existující standardy ochrany mohly být uplatňovány také ve světě digitální práce;

6.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zaručily, že online platformová ekonomika, která se bude v Unii rozvíjet, bude sociálně a environmentálně udržitelná, bude dodržovat pracovní práva a že tyto platformy prokáží, že splňují minimální záruky kvality;

7.  vyzývá Komisi, aby ve spolupráci se sociálními partnery navrhla přiměřené způsoby monitorování a kontroly, pokud jde o platformovou ekonomiku;

8.  zdůrazňuje, že ekonomika sdílení se dosud rozvíjela hlavně v městských oblastech; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření pro boj proti digitální propasti a aby zaručily přístup pro všechny bez jakékoli diskriminace; zdůrazňuje v této souvislosti význam zavádění širokopásmového připojení ve venkovských oblastech tak, aby z potenciálu platformové ekonomiky mohly těžit všechny regiony a všichni lidé, zejména z hlediska zaměstnanosti; vyzývá členské státy, aby posílily finanční a lidské zdroje s cílem umožnit znevýhodněným osobám osvojení základních digitálních dovednosti;

  Pracovní poměr

9.  konstatuje, že všichni pracovníci v rámci platformové ekonomiky jsou podle převládající situace buď zaměstnanci, nebo osoby samostatně výdělečně činné; zdůrazňuje, že členské státy musí všechny formy práce v platformové ekonomice odpovídajícím způsobem klasifikovat; zdůrazňuje, že toto vyjasnění je zapotřebí také s cílem předcházet nepravé samostatně výdělečné činnosti a zajistit ochranu sociálních a pracovních práv všech pracovníků v platformové ekonomice, bez ohledu na jejich oficiální status jako zaměstnanců nebo osob samostatně výdělečně činných;

10.  bere na vědomí sdělení Komise „Evropský program pro ekonomiku sdílení“, které mimo jiné poskytuje pokyny pro charakteristiku pracovněprávních vztahů na digitálním trhu práce; připomíná v této souvislosti přístup Evropského soudního dvora v rámci judikatury, který definoval pojem „pracovník“ pro účely uplatňování právních předpisů EU na základě pracovního vztahu, který se vyznačuje určitými kritérii, jako je podřízenost, odměna a povaha práce(3); vyzývá Komisi, aby spolupracovala se všemi členskými státy s cílem vyjasnit, co vytváří „pracovněprávní vztah“ v souvislosti s prací zprostředkovávanou on-line platformami, a aby zároveň zohlednila doporučení MOP č. 198 týkající se stanovení pracovněprávního vztahu;

11.  zdůrazňuje, že všichni pracovníci musí požívat přiměřené ochrany a bezpečnosti, pokud jde o pracovní podmínky, mzdy, sociální ochranu, zdraví a bezpečnost, a že za všech okolností musí být zaručena kvalita jejich zaměstnání bez ohledu na to, zda vykonávají práci prostřednictvím platformy či nikoliv;

12.  opětovně vyzývá k evropskému pilíři sociálních práv s cílem zajistit důstojné pracovní podmínky pro všechny, včetně pracovníků platforem; zdůrazňuje, že do tohoto úkolu je třeba zapojit sociální partnery a další zúčastněné strany; zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby všichni pracovníci na platformách požívali stejných sociálních a zaměstnaneckých práv, stejné zdravotní a bezpečnostní ochrany a stejného přístupu k celoživotnímu učení jako pracovníci v tradiční ekonomice, v souladu s vnitrostátními právními předpisy a praxí, spolu s podporou inovací, prosazováním udržitelného růstu podporujícího začlenění a zajištěním rovných podmínek pro podniky;

13.  konstatuje, že je třeba zajistit, aby osoby samostatně výdělečně činné a pracovníci, kteří vykonávají činnost pro podniky-platformy, dostávali řádnou odměnu za vykonanou práci a měli zaručené jisté lhůty plateb;

14.  zdůrazňuje význam teleworkingu a smartworkingu v rámci ekonomiky sdílení a doporučuje v tomto ohledu, aby byly tyto formy práce postaveny na roveň tradičním formám;

  Kolektivní vyjednávání a právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže

15.  zdůrazňuje, že svoboda sdružování a kolektivní akce, včetně kolektivního vyjednávání, jsou základními právy, která se musí uplatňovat na všechny pracovníky, ať již na zaměstnance nebo na osoby samostatně výdělečně činné; poukazuje na to, že osoby samostatně výdělečně činné, které jsou právně považovány za společnost s jediným společníkem, by měly mít právo se svobodně sdružovat, aniž by to bylo považováno za vytváření kartelu; vyzývá v této souvislosti Komisi a členské státy, aby posoudily evropské a vnitrostátní předpisy v oblasti hospodářské soutěže a v případě potřeby provedly úpravy; vyzývá Komisi, aby podporovala členské státy a sociální partnery při zlepšování pokrytí kolektivního vyjednáván v souladu s vnitrostátními právními předpisy a praxí a při posilování postavení pracovníků v platformové ekonomice;

  Rovné podmínky

16.  zdůrazňuje, že potenciální výhody efektivnosti on-line platforem oproti tradiční ekonomice by měly vycházet ze spravedlivé soutěže, nikoli ze mzdového dumpingu; zdůrazňuje, že s cílem zajistit rovné podmínky mezi platformovou ekonomikou a tradičními podniky, zvláště malými a středními podniky, musí platformová ekonomika stejně jako jakákoli jiná odvádět daně a sociální příspěvky a být v souladu se zaměstnaneckými a sociálními právními předpisy; zdůrazňuje, že je v případě potřeby nutné odpovídajícím způsobem upravit související politiky;

17.  vyzývá Komisi, aby zveřejnila pokyny pro uplatňování práva Unie na různé typy platformových obchodních modelů, aby bylo v případě nutnosti možné vyplnit mezery v právních předpisech týkajících se zaměstnanosti a sociálního zabezpečení; je přesvědčen, že velký potenciál platformové ekonomiky z hlediska transparentnosti umožňuje v souladu s cílem vymáhání stávajících právních předpisů dobrou sledovatelnost; vyzývá členské státy, aby v souvislosti s on-line platformami prováděly dostatečné inspekce práce, aby ukládaly sankce za porušování pravidel, zejména pokud jde o pracovní podmínky a podmínky zaměstnání, a vydávaly specifické požadavky na kvalifikace; vyzývá Komisi a členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost nehlášené práci a falešné samostatné výdělečné činnosti v tomto odvětví a začlenily platformovou ekonomiku do programu evropské platformy pro boj proti nehlášené práci; vyzývá členské státy, aby na inspekce poskytovaly dostatečné zdroje;

18.  připomíná, že všichni provozovatelé platforem musí svou činnost vykonávat v přísném souladu s právními předpisy Unie a členských států; vyzývá k vypracování antidumpingových opatření, kterými se mezi platformami usazenými v členských státech a platformami usazenými ve třetích zemích zajistí spravedlivá hospodářská soutěž; zdůrazňuje, že jsou zapotřebí účinné předpisy k řešení problému vyhýbání se daňovým povinnostem, jehož se dopouštějí on-line platformy usazené ve třetích zemích a poskytující služby či prodávající zboží do Unie;

19.  poukazuje na nutnost zabývat se více sociálním rozměrem platformové ekonomiky; vyzývá tudíž Komisi a členské státy, aby v souladu s právem Unie o ochraně údajů a ve spolupráci se sociálními partnery získaly spolehlivější a komplexnější informace o pracovních pozicích a profilech zaměstnanců, pracovních podmínkách a podmínkách zaměstnání, včetně údajů o mzdách, dovednostech, kvalifikacích a činnostech v platformové ekonomice; domnívá se, že by bylo užitečné, kdyby tyto údaje vycházely z rozhovorů s pracovníky platforem a z informací shromážděných samotnými platformami; vyzývá k vypracování hloubkové analýzy platformové ekonomiky, která by přispěla k případné úpravě stávajících předpisů v oblasti pracovních a sociálních práv; vyzdvihuje význam, který má v této souvislosti výměna osvědčených postupů mezi jednotlivými členskými státy;

20.  vyzývá členské státy, aby zajistily odpovídající sociální zabezpečení pro pracovníky samostatně výdělečně činné, kteří jsou na digitálním trhu práce klíčovými aktéry; vyzývá členské státy, aby přizpůsobily stávající systémy sociální ochrany a případně vyvinuly nové mechanismy ochrany, které by pracovníkům platforem zajistily náležitou sociální ochranu, nediskriminaci a také rovnost žen a mužů a které by odpovídaly zvláštním pracovním a kariérním vzorcům, jež vznikly na základě digitalizace, a aby na evropské úrovni sdílely osvědčené postupy;

21.  vyzývá Komisi, aby prověřila, do jaké míry je směrnice o agenturním zaměstnávání použitelná pro konkrétní on-line platformy; domnívá se, že řada zprostředkovatelských on-line platforem se svou strukturou podobá agenturám práce (trojúhelníkový smluvní vztah mezi: zaměstnancem agentury práce / pracovníkem platformy; agenturou práce / on-line platformou; uživatelským podnikem / klientem);

22.  vyzývá vnitrostátní veřejné služby zaměstnanosti a síť EURES, aby lépe komunikovaly o příležitostech, které nabízí ekonomika sdílení;

23.  uznává, že platformovou ekonomiku lze využít pro sociální účely; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly modely sociální ekonomiky v rámci platformové ekonomiky, zejména s ohledem na platformy organizované podle kooperativních modelů, a aby si v této souvislosti vyměňovaly osvědčené postupy, neboť sociální podniky se v dobách hospodářské krize prokázaly jako odolné;

  Požadavky na dovednosti

24.  zdůrazňuje, že k tomu, abychom udrželi krok s digitalizací, jež v současné době probíhá ve všech oblastech lidského života, jsou naprosto klíčové digitální dovednosti; vyzývá členské státy, aby digitálnímu trhu práce přizpůsobily systémy vzdělávání a odborné přípravy, propojily svět školy se světem práce a podporovaly podnikání; poukazuje na to, že vzhledem k tomu, jak se pracovní a dovednostní profily stávají stále komplexnější, jsou na odbornou přípravu i na další vzdělávání a celoživotní učení kladeny nové požadavky – zejména pokud jde o dovednosti v oblasti informačních a komunikačních technologií (ICT) –, jejichž cílem je podpořit digitální gramotnost a řešit stávající genderové a generační rozdíly v této souvislosti;

25.  zdůrazňuje význam silnější součinnosti, která by zapojila sociální partnery a různé vzdělávací a školicí instituce a která by usilovala o aktualizaci obsahu výuky a studijních materiálů a o rozvoj strategií; vybízí členské státy, aby zahrnuly odbornou přípravu v oblasti digitálních technologií do školních programů pro žáky již od raného věku; trvá na tom, že veřejné investice do odborného vzdělávání a celoživotního učení jsou nezbytné k zajištění toho, aby byli pracovníci v EU vybaveni správnými dovednostmi pro digitální věk; zdůrazňuje, že vzdělávání a odborná příprava musí být přístupné pro všechny pracovníky; je přesvědčen, že jsou zapotřebí nové možnosti financování pro celoživotní učení a odbornou přípravu, zejména pro mikropodniky a malé podniky;

  Informační povinnosti a povinnosti transparentnosti pro provozovatele platforem

26.  vyzývá k zavedení norem, pokud jde o povinnost provozovatelů platforem zajistit transparentnost a poskytovat informace, aby bylo možné monitorovat platby daní, příspěvky sociálního zabezpečení a postupy týkající se hodnocení práce na platformách a aby bylo zaručeno, že veškeré důležité informace budou k dispozici vnitrostátním orgánům; vybízí členské státy, aby v zájmu boje proti daňovým únikům a nehlášené práci usnadnily pracovníkům platforem plnění oznamovacích povinností, a to prostřednictvím jednodušších daňových přiznání, a aby spolupracovaly s on-line platformami při sdělování zaznamenaných elektronických transakcí;

27.  bere na vědomí, že do rukou on-line platforem se soustředí údaje vytvářené uživateli, a vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily řádné fungování jednotného digitálního trhu a zavedly náležitá ochranná opatření na ochranu soukromí uživatelů a pracovníků a rovněž na ochranu shromážděných dat;

28.  upozorňuje, že spotřebitelé by měli mít zaručenou vysokou a účinnou míru ochrany bez ohledu na to, zda jsou služby poskytovány profesionály nebo neprofesionály („peers“); zdůrazňuje, že spotřebitele je důležité chránit zejména v případech přímých („peer-to-peer“) transakcí a že je zapotřebí hledat řešení, která zvýší bezpečnost;

29.  zdůrazňuje, že hospodářský model platformové ekonomiky je založen na důvěře uživatelů, zejména v případě on-line hodnocení; připomíná, že hodnocení pracovníků platforem představuje pro uživatele jejich digitální tržní hodnotu; zdůrazňuje proto, že platformy by pro on-line hodnocení měly vyvinout certifikační nástroje, které by zaručily transparentnost a spolehlivost informací o kvalitě služeb; vyzývá tudíž Komisi a členské státy, aby ve spolupráci se sociálními partnery usnadnily převoditelnost a hromadění hodnocení napříč platformami v rovnocenných službách;

30.  upozorňuje na potenciál nekalých praktik, pokud jde o on-line hodnocení, které může mít dopad na pracovní podmínky a nároky pracovníků platforem a na jejich možnosti získat pracovní místo; je znepokojen tím, že libovolný počet negativních recenzí klientů, které nemusí nutně odrážet kvalitu práce a které nelze napadnout, může vést k deaktivaci účtu nebo degradaci výsledku vyhledávání ze strany platforem; domnívá se, že při vyvíjení každého takového systému hodnocení by platforma měla konzultovat pracovníky a jejich zástupce; vyzývá platformy, aby předtím, než v důsledku výsledných hodnocení přijmou jakékoli opatření, vyhlašovaly a prováděly pro pracovníky platforem rozhodovací řízení; zdůrazňuje, že všichni pracovníci platforem by měli mít právo na odstranění neodůvodněných hodnocení; vyzývá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci se sociálními partnery zajistily, aby on-line platformy mohli hodnotit také pracovníci a uživatelé;

31.  vyzývá Komisi a členské státy, aby učinily rozhodné kroky k zákazu diskriminačních a neprůhledných algoritmů a softwaru, které jsou vyvíjeny nebo používány on-line platformami, jež nejsou v souladu s evropskými a vnitrostátními právními předpisy, a aby za tímto účelem zřídily monitorovací struktury;

32.  považuje za nezbytné zaručit prostředky, které veřejné správě členských států umožní zavádět na základě veřejného zájmu omezení pro činnost těchto platforem;

33.  vyzývá Komisi, členské státy a sociální partnery, aby pracovníkům platforem poskytovali adekvátní informace o pracovních podmínkách, podmínkách zaměstnání, právech zaměstnanců a pracovních vztazích jak s platformami, tak s uživateli; domnívá se, že platformy by měly v zájmu plnění právních požadavků proaktivně poskytovat uživatelům a pracovníkům informace o platném regulačním rámci;

  Ochrana zdraví a bezpečnost

34.  konstatuje, že platformová ekonomika nabízí nové příležitosti k získání dodatečného zdroje příjmů, k zaměstnávání mladých lidí (především těch, kteří hledají příležitostnou práci a flexibilní formy zaměstnání, jež jim umožňují kombinovat práci se studiem), k lepšímu sladění pracovního a osobního života, ke snížení podzaměstnanosti a nezaměstnanosti a ke společné práci; poukazuje však na to, že takový vývoj může v některých případech vést rovněž k nestabilním situacím; zdůrazňuje, že na flexibilní zaměstnávání se musí vztahovat stávající předpisy pro ochranu zdraví a bezpečnost a zároveň opatření sociální ochrany, aby se předešlo dlouhodobým sociálním a finančním dopadům, a musí být vyloučena potenciální rizika, jako je přetížení pracovníků a mzda neodpovídající výkonu; upozorňuje proto na nezbytnost flexibility trhu práce na jedné straně a na nutnost hospodářské a sociální jistoty pracovníků na straně druhé; zdůrazňuje, že snižování nákladů by nemělo znamenat podrývání pracovních podmínek nebo zaměstnaneckých standardů;

35.  vyzývá Komisi, aby vypracovala studii o účincích digitalizace na blaho pracovníků a na rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem a rovněž o jejích společenských a environmentálních důsledcích; zdůrazňuje, že práce v platformové ekonomice by neměla vést k trvalé dostupnosti, narušování tradičního uspořádání pracovní doby ani ke společenské izolaci, které mohou způsobit psychosociální potíže, jako jsou deprese či syndrom vyhoření; zasazuje se proto o důsledné dodržování předepsané doby odpočinku a zdůrazňuje, že uspořádání pracovní doby je třeba respektovat, aby se zachovaly hranice pracovní doby vymezené pracovním právem jednotlivých členských států; zdůrazňuje, že je třeba posoudit účinky digitalizace na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a případně náležitě upravit stávající opatření v této oblasti; doporučuje členským státům, aby pro práci vykonávanou mimo ujednanou pracovní dobu stanovily „nárok odhlásit se“ jako opatření, kterým se zaručí správná rovnováha mezi pracovním a soukromým životem; zdůrazňuje, že požadování takového práva nesmí negativně ovlivňovat hodnocení pracovníků platforem;

36.  zdůrazňuje, že profesionální poskytovatelé služeb v digitální ekonomice musí splňovat stejné požadavky na kvalitu, dovednosti a kvalifikace jako v tradiční ekonomice, aby se zabránilo zdravotním a bezpečnostním rizikům; vyzývá příslušné orgány, aby ve spolupráci se sociálními partnery vyvinuly odpovídající postupy dohledu a certifikace;

37.  připomíná, že pružnost, proměnlivost a nestálost charakteristické pro tato zaměstnání přenášejí tržní rizika na pracovníky, vedou k větší sociální nerovnosti a ve vyšší míře než jiná zaměstnání způsobují psychická onemocnění; zdůrazňuje, že v současné době v tomto odvětví nevzniká dostatečný počet pracovních míst pro nezaměstnané a nejvíce vyloučené skupiny ve společnosti ani pro obyvatele venkovských oblastí, a to kvůli překážkám, jakými jsou digitální propast nebo chybějící technologické dovednosti.

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

22.3.2017

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

38

1

8

Členové přítomní při konečném hlasování

Enrique Calvet Chambon, David Casa, Ole Christensen, Marian Harkin, Jan Keller, Ádám Kósa, Jean Lambert, Jérôme Lavrilleux, Jeroen Lenaers, Javi López, Thomas Mann, Anthea McIntyre, Emilian Pavel, Georgi Pirinski, Marek Plura, Terry Reintke, Sofia Ribeiro, Robert Rochefort, Maria João Rodrigues, Claude Rolin, Anne Sander, Sven Schulze, Jutta Steinruck, Romana Tomc, Yana Toom, Marita Ulvskog, Renate Weber, Tatjana Ždanoka, Jana Žitňanská

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Maria Arena, Georges Bach, Krzysztof Hetman, Marju Lauristin, Edouard Martin, Alex Mayer, Joachim Schuster, Jasenko Selimovic, Michaela Šojdrová

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

38

+

ALDE

ECR

EPP

S&D

Verts/ALE

Enrique Calvet Chambon, Marian Harkin, Robert Rochefort, Jasenko Selimovic, Yana Toom, Renate Weber

Anthea McIntyre, Jana Žitňanská

Georges Bach, David Casa, Krzysztof Hetman, Ádám Kósa, Jérôme Lavrilleux, Jeroen Lenaers, Thomas Mann, Marek Plura, Sofia Ribeiro, Claude Rolin, Anne Sander, Sven Schulze, Michaela Šojdrová, Romana Tomc

Maria Arena, Ole Christensen, Jan Keller, Marju Lauristin, Javi López, Edouard Martin, Alex Mayer, Emilian Pavel, Georgi Pirinski, Maria João Rodrigues, Joachim Schuster, Jutta Steinruck, Marita Ulvskog

 

Jean Lambert, Terry Reintke, Tatjana Ždanoka

1

-

NI

Lampros Fountoulis

8

0

ENF

GUE/NGL

Mara Bizzotto, Dominique Martin, Joëlle Mélin

Tania González Peñas, Rina Ronja Kari, Patrick Le Hyaric, João Pimenta Lopes, Neoklis Sylikiotis

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

(1)

Přijaté texty, P8_TA(2017)0010.

(2)

Viz: Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (Eurofound), Evropská observatoř pracovního života (EurWork):

„Digitalizace a pracovní život: poučení z případů Uber po celé Evropě“, 2016

(3)

Viz: Evropský soudní dvůr C 596/12, odstavec 17 a Evropský soudní dvůr C 232/09, odstavec 39.


STANOVISKO Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (24.3.2017)

pro Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů

k Evropskému programu pro ekonomiku sdílení

(2017/2003(INI))

Zpravodaj: Dario Tamburrano

(*)  Přidružený výbor – článek 54 jednacího řádu

NÁVRHY

Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku vyzývá Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  vítá sdělení Komise s názvem „Evropský program pro ekonomiku sdílení“, které uznává, že ekonomika sdílení nabízí inovativní způsoby poskytování nových služeb pro občany, podporuje podnikání a vytváří pracovní místa;   uznává, že ekonomika sdílení je založena na lidské spolupráci, na mezilidských a společenských vztazích a na důvěře a že jí napomáhá socioekonomický vývoj, včetně posunu od potřeby vlastnit aktiva směrem k potřebě je používat a sdílet; bere na vědomí, že současná ekonomika sdílení má tendenci pokrývat široké spektrum modelů, od tržně orientovaných až po ty, které jsou založeny na darech, a že bez ohledu na jejich současnou či budoucí různorodost je pro ně charakteristické sdílení zdrojů, aktivní účast a zlepšování postavení občanů, společenstvím uznávané inovace a intenzivní využívání informačních a komunikačních technologií (IKT) jako klíčového nástroje;

2.  vzhledem k vícerozměrnosti ekonomiky sdílení zdůrazňuje, že je nutné rozlišovat mezi tržně orientovanými a netržními modely (včetně sdílení nákladů), neboť účastníci každého z obou modelů, ať již v pozici uživatelů, nebo v pozici poskytovatelů služeb, by měli podléhat jiným právním požadavkům;

3.  poukazuje na to, že ekonomika sdílení může nabízet řadu příležitostí k investicím a prosperitě na evropském trhu, včetně pracovních míst pro ty, kteří jsou vzdáleni trhu práce, jako jsou nezaměstnaní, mladí lidé, studenti, ženy a starší lidé; v této souvislosti upozorňuje na možnost atypických zaměstnaneckých vztahů, včetně fiktivní samostatné výdělečné činnosti, které by měly být identifikovány, aby bylo zajištěno spravedlivé uplatňování příslušných pracovněprávních a daňových předpisů; zdůrazňuje, že ekonomika sdílení podporuje podnikavost; zdůrazňuje, že je nutné, aby byly tomuto novému druhu podnikání přizpůsobeny politiky v oblasti odborné přípravy;

4.  zdůrazňuje, že IKT umožňují rychlý a účinný vývoj inovativních nápadů v rámci ekonomiky sdílení, přičemž propojují účastníky, ať již v pozici uživatelů, nebo v pozici poskytovatelů služeb, zlepšují jejich postavení a usnadňují jim přístup na trh a uplatnění na trhu, zpřístupňují odlehlé a venkovské oblasti, čímž snižují potřebu zprostředkovávání, snižují přímé a režijní náklady, usměrňují objemné toky informací a posilují důvěru mezi partnery;

5.  uznává potenciál dat, služeb a kreativního obsahu generovaných uživateli pro evropské podniky, přičemž poukazuje na možná rizika spojená s jejich soustřeďováním v rámci malého počtu nadnárodních digitálních platforem, které se mohou stát novými prostředníky a potenciálně narušovat trh a brzdit rozvoj místních iniciativ v oblasti ekonomiky sdílení; vyzývá proto Komisi, aby uvažovala o vhodných způsobech předcházení zneužívání dominantního postavení na trhu, jež by mohlo mít dopad na digitální trh EU;

6.  domnívá se, že k tomu, aby mohla být platforma považována za platformu pro spolupráci, je naprosto nutné, aby výměna zboží a služeb probíhala v první řadě mezi rovnoprávnými partnery; varuje v této souvislosti před tím, aby pod nálepkou „ekonomiky sdílení“ vznikaly platformy, které fungují jako skuteční poskytovatelé služeb, nikoli pouze jako zprostředkovatelé;

7.  zdůrazňuje, že ekonomika sdílení je založena na důvěře, zejména na internetových komentářích, hodnoceních a systémech získávání dobrého jména nebo jiných mechanismech, které mohou účastníky odrazovat od škodlivého jednání, zmenšovat asymetrii informací a přispívat k vyšší kvalitě a transparentnosti služeb; upozorňuje však na to, že je nutné zabránit tomu, aby tyto mechanismy vytvářely neopodstatněné překážky pro účastníky, kteří na tyto platformy vstupují nebo z nich odcházejí, a že samoregulace jako taková, včetně označení kvality, nemusí postačovat k zajištění bezpečnosti a kvality služeb; proto Komisi vybízí, aby pro platformy sdílení vytvořila rovné podmínky tím, že:

a)  bude pokračovat ve své práci na volném toku dat a interoperabilitě mezi tržními platformami a usnadňování přenositelnosti dat;

b)  navrhne způsoby ověřování názorů spotřebitelů na internetu;

c)  zajistí, aby tyto platformy: i) poskytovaly komplexní informace o regulačním rámci, kterým by se poskytovatelé služeb měli řídit, a ii) proaktivněji ověřovaly, zda poskytovatelé služeb plní své zákonné povinnosti;

8.  zdůrazňuje, že sdílení aktiv optimalizuje jejich využívání a vytváří množství pozitivních environmentálních a socioekonomických vlivů, díky čemuž odvětví průmyslu a služeb účinněji využívají zdroje, snižují se počáteční náklady při vstupu na trh a vytvářejí se příležitosti pro komunity, které pomáhají podnikům a posilují postavení občanů v rámci ekonomiky sdílení; v této souvislosti zdůrazňuje, že by mělo být podporováno sdílení aktiv v souladu s cíli Unie v oblasti udržitelného a inkluzivního růstu;

9.  poukazuje na to, že zavádění služeb 5G zásadně promění logiku našich ekonomik a nabídne tak větší různorodost a dostupnost služeb; v tomto ohledu zdůrazňuje, že je důležité, aby byl zajištěn konkurenční trh pro inovativní podniky, jejichž úspěch bude v konečném důsledku charakterizovat sílu našich ekonomik;

10.  zdůrazňuje možný přínos ekonomiky sdílení pro hospodářskou udržitelnost EU při dosahování společných cílů udržitelného zemědělství, účinného využívání zdrojů, boje proti změně klimatu a v rámci budování oběhového hospodářství;

11.  poukazuje na to, že ekonomika sdílení vzkvétá zejména ve společenstvích, ve kterých jsou modely vzájemného sdílení poznatků a vzdělávání pevně ukotvené, čímž se vytváří a upevňuje kultura otevřených inovací, podporuje otevřený hardware a software a rozšiřuje dědictví našich společných statků a společné tvorby; zdůrazňuje, že vzhledem k potenciálu ekonomiky sdílení z hlediska využití tvůrčího a inovačního kapitálu evropských občanů by měla ekonomika sdílení zůstat otevřená a přístupná všem lidem a současně zaručovat spravedlivé odměňování kulturních, tvůrčích a výzkumných pracovníků;

12.  uznává, že ekonomika sdílení vzkvétá zejména v městských oblastech, v nich se tyto modely prosazují díky podmínkám, jako je hustota obyvatelstva a fyzická blízkost; v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité vytvářet koherentní politiky a zavádět širokopásmové a ultra-širokopásmové připojení, aby z potenciálu ekonomiky sdílení měla prospěch všechna, zejména méně obydlená, vzdálená nebo venkovská, území Unie;

13.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci se zainteresovanými stranami zajistily lepší koordinaci za účelem dosažení vysokých norem v oblasti: a) práv a sociální ochrany všech pracovníků ekonomiky sdílení; b) bezpečnostních záruk pro uživatele ekonomiky sdílení; c) rozvoje ekonomiky sdílení a synergie v koexistenci s tradičními obchodními modely; d) vymahatelné ochrany osobních údajů v zájmu zachování soukromí všech pracovníků a ochrany údajů o spotřebitelích;

14.  vyzývá Komisi, aby mimo jiné dále prozkoumala socioekonomické dopady zaměstnanosti v odvětví ekonomiky sdílení, ochranu spotřebitelů, sociální ochranu a příslušné veřejné politiky, jako je územní plánování a cestovní ruch;

15.  vyzývá Komisi, aby usnadnila členským státům zajišťování přiměřené sociální ochrany jak pro zaměstnance, tak pro osoby samostatně výdělečně činné v rámci ekonomiky sdílení, a trvá na tom, že Komise musí respektovat autonomii sociálních partnerů na úrovni členských států, vnitrostátní kolektivní smlouvy a tradice a modely vnitrostátních trhů práce a upustit od přijímání iniciativ, které by mohly ovlivnit právo vyjednávat, uzavírat a vymáhat kolektivní smlouvy a právo na kolektivní akci v souladu s vnitrostátním právem a praxí;

16.  vyzývá Komisi, aby dále studovala, do jaké míry se na ekonomiku sdílení vztahuje regulační rámec jednotlivých členských států a stávající předpisy EU, s cílem případně vytvořit sjednocený přístup pro ekonomiku sdílení na úrovni Unie za plného dodržování zásady subsidiarity; poukazuje v této souvislosti na pozitivní zkušenosti, pokud jde o předpisy vytvořené na místní úrovni, jež se řídí zásadou transparentnosti informací, zásadou účasti, začlenění a řádné správy věcí veřejných;

17.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že právní předpisy a politiky EU budou dobře připraveny na budoucnost a budou skýtat právní jistotu s cílem uvolnit pro zaměstnance, podniky a občany EU plný potenciál ekonomiky sdílení, se zvláštním ohledem na:

a)  definice případných kritérií a prahových specifických pro jednotlivá odvětví, které budou jasně rozlišovat mezi pojmy „práce/služba“, „zaměstnanec“ a „samostatně výdělečně činná osoba“, „neprofesionální činnost sdílená se všemi účastníky“ a „poskytovatel služeb“, „zisková“ a „nezisková“ (včetně sdílení nákladů) činnost;

b)  zajištění rovných podmínek pro podniky a občany z EU, zejména tím, že budou uplatňovány funkčně podobné zákonné normy pro podobné hospodářské subjekty, pokud jde o ochranu spotřebitelů, práva pracovníků, dodržování daňových předpisů a transparentnost;

c)  otevření nevýlučných prostor zaměřených na experimenty a podporou digitálního propojení a gramotnosti, pomoc evropským podnikatelům, začínajícím podnikům a vytváření pobídek pro program Industry 4.0, centra inovací, klastry a inkubátory; zastává názor, že by se toho mělo dosáhnout lepším využíváním příslušných právních předpisů bez vytváření nadměrné regulace, přičemž je nutné respektovat v této záležitosti výsady členských států včetně respektování nezávislosti sociálních partnerů a vnitrostátních praxí, jakož i doporučení Evropského soudního dvora týkající se pojmů „práce/služba“, „pracovník“ a „samostatně výdělečně činná osoba“, s tím, že pojem pracovník spadá do pravomoci členských států;

18.  zdůrazňuje, že ekonomika sdílení je ekosystém, který pro svůj rychlý rozvoj a růst potřebuje podporu a který musí zůstat otevřen výzkumu, inovacím a novým technologiím, aby byl atraktivní pro investory; vyzývá Komisi a členské státy, aby plně využívaly stávající finanční nástroje k investicím do ekonomiky sdílení a aby podporovaly iniciativy k usnadnění přístupu k financování, zejména pro startupy a malé a střední podniky v celé Unii, prostřednictvím různých kanálů, jako jsou banky, rizikový kapitál, veřejné fondy a crowd-funding;

19.  zdůrazňuje, že vnitrostátní a místní pravidla, která nejsou odůvodněná a přiměřená, nejen že vytvářejí překážky jednotnému trhu v rozporu s právními předpisy EU, ale také brání vzniku a rozšiřování startupů; vyzývá proto Komisi, aby proaktivně prosazovala právní předpisy v oblasti jednotného trhu;

20.  poukazuje na to, že narůstá význam ekonomiky sdílení v energetickém odvětví, v němž mají spotřebitelé, výrobci, jednotlivci a společenství možnost účinně se zapojit do několika decentralizovaných fází cyklu obnovitelné energie, včetně vlastní výroby a spotřeby, skladování a distribuce, v souladu s klimatickými a energetickými cíli Unie;

21.  domnívá se, že spektrum by mělo být považováno za veřejný statek, a vybízí k tomu, aby byly do regulace zahrnuty inovační iniciativy vycházející z potřeb uživatelů, které by ekonomiku sdílení podpořily;

22.  vyzývá Komisi, aby podpořila hospodářský růst ekonomiky sdílení pomocí opatření zaměřených na snížení administrativní zátěže jednotlivců a podniků, aniž by docházelo k diskriminaci mezi obchodními modely.

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

22.3.2017

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

53

4

2

Členové přítomní při konečném hlasování

Nikolay Barekov, Bendt Bendtsen, Xabier Benito Ziluaga, José Blanco López, Cristian-Silviu Buşoi, Reinhard Bütikofer, Jerzy Buzek, Angelo Ciocca, Edward Czesak, Pilar del Castillo Vera, Fredrick Federley, Ashley Fox, Adam Gierek, András Gyürk, Rebecca Harms, Eva Kaili, Kaja Kallas, Krišjānis Kariņš, Seán Kelly, Peter Kouroumbashev, Zdzisław Krasnodębski, Miapetra Kumpula-Natri, Janusz Lewandowski, Paloma López Bermejo, Edouard Martin, Dan Nica, Angelika Niebler, Morten Helveg Petersen, Michel Reimon, Herbert Reul, Paul Rübig, Massimiliano Salini, Algirdas Saudargas, Neoklis Sylikiotis, Dario Tamburrano, Evžen Tošenovský, Claude Turmes, Vladimir Urutchev, Kathleen Van Brempt, Henna Virkkunen, Martina Werner, Lieve Wierinck, Anna Záborská, Flavio Zanonato, Carlos Zorrinho

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Mario Borghezio, Soledad Cabezón Ruiz, Jens Geier, Françoise Grossetête, Benedek Jávor, Constanze Krehl, Olle Ludvigsson, Sofia Sakorafa, Anne Sander, Maria Spyraki, Marco Zullo

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Isabella Adinolfi, Arndt Kohn, Pavel Poc

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

53

+

ALDE

Fredrick Federley, Kaja Kallas, Morten Helveg Petersen, Lieve Wierinck

ECR

Nikolay Barekov, Edward Czesak, Ashley Fox, Zdzisław Krasnodębski, Evžen Tošenovský

EFDD

Isabella Adinolfi, Dario Tamburrano, Marco Zullo

EPP

Bendt Bendtsen, Jerzy Buzek, Cristian-Silviu Buşoi, Françoise Grossetête, András Gyürk, Krišjānis Kariņš, Seán Kelly, Janusz Lewandowski, Angelika Niebler, Herbert Reul, Paul Rübig, Massimiliano Salini, Anne Sander, Algirdas Saudargas, Maria Spyraki, Vladimir Urutchev, Henna Virkkunen, Anna Záborská, Pilar del Castillo Vera

S&D

José Blanco López, Soledad Cabezón Ruiz, Jens Geier, Adam Gierek, Eva Kaili, Arndt Kohn, Peter Kouroumbashev, Constanze Krehl, Miapetra Kumpula-Natri, Olle Ludvigsson, Edouard Martin, Dan Nica, Pavel Poc, Kathleen Van Brempt, Martina Werner, Flavio Zanonato, Carlos Zorrinho

Verts/ALE

Reinhard Bütikofer, Rebecca Harms, Benedek Jávor, Michel Reimon, Claude Turmes

4

-

GUE/NGL

Xabier Benito Ziluaga, Paloma López Bermejo, Sofia Sakorafa, Neoklis Sylikiotis

2

0

ENF

Mario Borghezio, Angelo Ciocca

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se


STANOVISKO Výboru pro dopravu a cestovní ruch (11.4.2017)

pro Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů

k Evropskému programu pro ekonomiku sdílení

(2017/2003(INI))

Navrhovatelka: Merja Kyllönen

NÁVRHY

Výbor pro dopravu a cestovní ruch vyzývá Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  vítá rozmach ekonomiky sdílení v dopravních a turistických službách a pohostinských službách a uznává, že s vhodným, jednoduchým a jasným regulačním rámcem má ekonomika sdílení potenciál:

a)  nabízet zákazníkům větší výběr, dostupnost a větší rozmanitost služeb rozšířením a zpestřením nabídky a poptávky;

b)  rozvíjet nové formy výměny poznatků mezi občany EU, stejně jako hospodářský růst, pracovní místa a podnikatelské příležitosti, zejména pro malé a střední podniky po celé Evropě;

c)  mít příznivý vliv na mobilitu osob se zdravotním postižením a aktivně podporovat udržitelné formy mobility;

d)  zlepšovat začleňování lidí, kteří mohli být tradičně vyloučeni z trhu práce;

2.  uznává příznivé dopady ekonomiky sdílení na rychle rostoucí odvětví cestovního ruchu, na podporu individuálních příležitostí k dosažení zisku a místní ekonomiky a na poskytování nástrojů, které by umožnily lépe reagovat na poptávku, například během špiček v poptávce a v odlehlých oblastech, a také na odraz různých preferencí cestovatelů, zejména těch s nízkými příjmy; konstatuje, že úroveň spokojenosti zákazníka s turistickými službami v rámci ekonomiky sdílení je vysoká; je toho názoru, že by ekonomika sdílení měla být plně začleněna do politiky EU v oblasti cestovního ruchu; zdůrazňuje potřebu podporovat prospěšné soužití tradičních turistických služeb a ekonomiky sdílení;

3.  naléhavě vyzývá Komisi, aby zavedla vhodná opatření k řešení výzev, které vznikají v případech, kdy evropští spotřebitelé používají on-line platformy se sídlem mimo EU v mimoevropském kulturním a regulačním kontextu, zejména s ohledem na ochranu údajů, bezpečnost a ochranu zdraví, zdanění a předpisy v oblast zaměstnanosti;

4.  připomíná, že podle odhadů Komise je největším odvětvím ekonomiky sdílení na základě vytvořeného obchodu vzájemné ubytovávání, zatímco největším odvětvím z hlediska příjmů platformy je vzájemná doprava;

5.  zdůrazňuje, že domácí sdílení představuje v odvětví cestovního ruchu znamenité využití zdrojů a nedostatečně využitého prostoru, zejména v oblastech, které tradičně netěží z turistického ruchu;

6.  v této souvislosti odsuzuje předpisy zavedené některými veřejnými orgány, které se snaží omezit poskytování turistického ubytování prostřednictvím ekonomiky sdílení;

7.  vítá příležitosti, které nabízí ekonomika sdílení pro pružnou pracovní dobu, již lze skloubit s jinými závazky, což pomáhá lidem, kteří byli vyloučeni z pracovního trhu, vrátit se zpět do zaměstnání;

8.  konstatuje, že reakce členských států na rozvoj obchodních modelů sdílení byly dosud velice různorodé, což je zdrojem nejistoty a v některých případech poskytuje prostor pro protekcionistická opatření; v tomto ohledu vítá sdělení Komise o „Evropském programu pro ekonomiku sdílení“ a její pokus definovat ekonomiku sdílení, zároveň ale vyjadřuje politování nad tím, že neusiluje o vytvoření jasného harmonizovaného právního rámce pro ekonomiku sdílení v celé Evropské unii a že nezkoumá, jak stávající právní předpisy řeší potřeby ekonomiky sdílení; připomíná tudíž potřebu hloubkové analýzy (včetně makroekonomických, sociálních a environmentálních důsledků ekonomiky sdílení), po které by Komise nejpozději do roku 2018 měla v případě nutnosti přistoupit k přiměřeným regulačním krokům;

9.  zdůrazňuje potřebu harmonizace ekonomiky sdílení a tradičních ekonomických forem v oblasti vzdělávání, odborné kvalifikace a daňových a sociálních povinností;

10.  vyjadřuje politování nad tím, že platné právní předpisy, především směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu(1) ani směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu(2), nejsou správně uplatňovány; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že právní předpisy, které se týkají modelů ekonomiky sdílení, nebudou porušovat právní předpisy EU ani zásady vnitřního trhu;

11.  poukazuje na to, že ekonomika sdílení významně přispívá k udržitelnosti odvětví cestovního ruchu a dopravy, neboť umožňuje optimalizovat stávající zdroje prostřednictvím nasazení nedostatečně využívaných aktiv a rozvoje nových služeb a výrobků bez rozsáhlých investic; kromě toho poukazuje na to, že vybízí občany k účasti v těchto odvětvích a pomáhá zajistit, aby přínos z cestovního ruchu měly všechny regiony, včetně nejvzdálenějších horských a venkovských oblastí;

12.  zdůrazňuje, že v kontextu ekonomiky sdílení by měl být regulační rámec pokud možno založený na jednotlivých odvětvích a měl by usilovat o to, aby byl zákazník v centru dění, dále by měl zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž, podporovat inovace a přispívat k celkovému rozvoji a naplnění cílů dopravní politiky EU, jako je snížení emisí uhlíku v dopravě, snížení emisí znečišťujících látek a hluku, územní soudržnost, finanční dosažitelnost, dostupnost a bezpečnost; zdůrazňuje, že nejnaléhavějšími problémy jsou záležitosti související s ochranou spotřebitele, rozdělením odpovědnosti, dodržováním daňových povinností, systémy pojištění, sociální ochranou pracovníků (ať jsou zaměstnanci, nebo osobami samostatně výdělečně činnými), právy zdravotně postižených osob a ochranou údajů, a tudíž vyzývá Komisi a členské státy, aby prosazovaly stávající právní předpisy a v případě potřeby navrhovaly dodatečné právní předpisy vycházející z jejich vlastních posudků; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby na základě dokonalejších opatření, koordinovaly podněty a osvědčené postupy týkající se ekonomiky sdílení, s cílem podpořit příznivý vývoj tohoto odvětví v Evropě;

13.  očekává, že Komise členským státům poskytne další pokyny, aby nedocházelo k tříštění, a vyzývá členské státy, aby mezi sebou sdílely osvědčené postupy a snížily legislativní zátěž; zdůrazňuje, že ekonomika sdílení v mnoha případech uplatňuje samoregulační opatření a usnadňuje uplatňování mechanismů k budování důvěry mezi spotřebiteli; zdůrazňuje, že regulační rámec by měl být přiměřený (tím, že vezme v úvahu, zda jsou služby poskytovány profesionály nebo neprofesionály) a neměl by brzdit inovace tím, že vytvoří zatěžující překážky pro podnikání v EU;

14.  konstatuje, že ekonomika sdílení se svými výhodami a nevýhodami představuje také výzvu pro trh práce, systémy zaměstnanosti a podnikání; naléhavě vyzývá členské státy, aby podporovaly vznik nových pracovních míst a možností dosažení kvalitního zisku v ekonomice sdílení tím, že osloví především ty, kteří byli tradičně vyloučeni z trhu práce, a zajistí spravedlivé pracovní podmínky a pracovněprávní vztahy a dodržování práv zaměstnanců; vyzývá ke spolupráci všech zúčastněných stran za předpokladu, že bude zohledněna jejich odpovědnost, souběžně s případným regulačním zásahem; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby posoudily, zda jsou zaměstnanci v ekonomice sdílení řádně vedeni v systému sociálního zabezpečení;

15.  zdůrazňuje, že ekonomický model ekonomiky sdílení je založen na důvěře uživatelů, zejména na důvěře v on-line komentáře; zdůrazňuje, že je důležité uživatelům umožnit, aby měli spolehlivé a objektivní informace o kvalitě služeb nabízených na platformách sdílení;

16.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily spravedlnost a transparentnost mezi těmi, kteří pracují v ekonomice sdílení, a tradičními hospodářskými subjekty a zajistily vysokou úroveň ochrany spotřebitelů, zejména pokud jde o aspekty týkající se bezpečnosti, zabezpečení, zdraví, ochrany soukromí a přesných informací;

17.  připomíná potenciál modelů ekonomiky sdílení, které by mohly značně zlepšit efektivitu dopravního systému a využitím již existující kapacity více zpřístupnit vzdálené oblasti a snížit nechtěné důsledky dopravy, jako je přetížení a emise; vyzývá příslušné orgány, aby za účelem vzniku bezproblémových a úplných přímých dopravních řetězců a podpory udržitelné mobility podporovaly výhodnou koexistenci (ev. společnou existenci) sdílených dopravních služeb a běžného dopravního systému, včetně plánování místní mobility, informačních systémů a systémů prodeje jízdenek, a aby se vyhnuly správním systémům nebo legislativním opatřením, která by mohla vést k tomu, že by byly sdílené dopravné služby vyloučeny z dopravního plánování a dopravních operací; zdůrazňuje, že kombinace sdílené ekonomiky a veřejné dopravy nabízí velký prostor pro zpřístupnění zejména těch oblastí, které byly v minulosti obtížně dostupné;

18.  zdůrazňuje, že v souladu s širší digitalizací evropských dopravních služeb má vysokorychlostní bezdrátové i pevné připojení zásadní význam pro další rozvoj ekonomiky sdílení;

19.  vyzývá k přepracování podmínek, jimiž se řídí nezávislé poskytování služeb v regulovaných odvětvích, jako je městská a meziměstská silniční přeprava osob, s cílem vytvořit jednotný regulační rámec kombinující podmínky přístupu k povolání v souladu s právními předpisy EU s režimem, který by zajistil nepřetržité a stabilní poskytování služeb, aby se zabránilo případům nekalé soutěže;

20.  je přesvědčen, že obchodní modely sdílení představují hlavní zdroj pro udržitelný rozvoj připojení v odlehlých, horských a venkovských oblastech, ačkoliv tyto oblasti přirozeně nepřispívají k rozvoji ekonomiky sdílení;

21.  vítá skutečnost, že digitální revoluce umožnila bezproblémový multimodální prodej jízdenek a cestování pro uživatele dopravy s aplikacemi ekonomiky sdílení;

22.  vyzývá Komisi, aby zahrnula ekonomiku sdílení do své práce na nových technologiích v oblasti dopravy (spojená vozidla, autonomní vozidla, integrovaný digitální prodej jízdenek, inteligentní dopravní systémy) z důvodu jejich silné interakce a přirozené součinnosti;

23.  zdůrazňuje významný přínos ekonomiky sdílení v oblasti dopravy pro bezpečnost a zabezpečení (jednoznačná identifikace smluvních stran, vzájemné hodnocení, důvěryhodné třetí strany, ověření specifikací);

24.  poukazuje na to, že široká různorodost modelů, zboží a služeb v rámci ekonomiky sdílení v různých odvětvích ztěžují klasifikaci činností; zdůrazňuje však, že je nutné v terminologii EU jasně rozlišit zprostředkovatelské platformy, které nejsou pro své uživatele ziskové, a platformy, jež propojují poskytovatele služby (za účelem zisku) a zákazníka, nehledě na to, zda mezi poskytovatelem služby a platformou existuje vztah zaměstnanec-zaměstnavatel, aby bylo všem zúčastněným stranám usnadněno dodržování daňových a sociálních povinností a aby byla zajištěna ochrana spotřebitele; vyzývá Komisi, aby také vyjasnila terminologii EU v oblasti služeb tzv. „car-sharingu“, „car-poolingu“ a spolujízdy s cílem zajistit její vhodnou klasifikaci z hlediska dopravní politiky EU; naléhavě vyzývá Komisi, aby v případě potřeby předložila návrhy na úpravu právních předpisů Unie; naléhavě vyzývá Komisi, aby zahájila studii o úloze prahových hodnot v ekonomice sdílení a o nutnosti standardizovat postupy potřebné pro provozování profesionální činnosti;

25.  vyzývá členské státy, aby v souladu se službami ekonomiky sdílení zavedly opatření a výměnu osvědčených způsobů danění za účelem omezení možnosti výskytu činnosti v rámci šedé ekonomiky a vyhýbání se daňovým povinnostem; pokazuje na potenciál sdílených platforem zlepšit daňovou transparentnost prostřednictvím využívání elektronických způsobů platby a dále vyzývá k rozvoji přiměřených pokročilých řešení placení daní v ekonomice sdílení, aniž by vznikaly zbytečné překážky; naléhavě vyzývá členské státy, aby ujasnily, co považují za zdanitelný zisk a nezdanitelnou činnost, jako je rozdělování nákladů, a připomíná, že daně by se měly platit a povinnosti sociální ochrany by se měly plnit v souladu s vnitrostátními právními předpisy země, ve které zisk vznikl;

26.  vyzývá k zajištění bezbariérové přístupnosti, tak aby měly starší osoby a osoby se zdravotním postižením rovněž přístup k různým dostupným zdrojům v rámci služeb ekonomiky sdílení;

27.  vítá, že zprostředkovatelské platformy přinesly do hry novou tržní dynamiku tím, že si vzájemně konkurují, že konkurují stávajícím subjektům a podnikovým strukturám a že podkopávají stávající monopoly a předcházejí vzniku nových monopolů; uznává však, že bez náležitého a jasného právního rámce by mohlo dojít k tomu, že zprostředkovatelské platformy získají na trhu dominantní postavení a omezí tak různorodost hospodářského ekosystému; žádá tudíž členské státy a Komisi, aby monitorovaly vývoj na trhu a hospodářské a sociální dopady, vyřešily jasné případy selhání trhu a v případě potřeby navrhly opatření, která by ochránila konkurenceschopnost evropských podniků na evropském trhu, a stanovily příznivé tržní podmínky pro mikropodniky a malé a střední podniky;

28.  konstatuje, že digitalizace a volný tok údajů jsou jedním ze základních nástrojů při reformě odvětví cestovního ruchu a dopravy, a uznává význam vlastnictví údajů a přístupu k nim; vyzývá proto Komisi, aby neprodleně zveřejnila plán na uvolňování údajů o veřejně financované dopravě a harmonizovaných standardů za účelem podpory inovací náročných na výpočetní kapacitu a poskytování nových služeb; zdůrazňuje, že je důležité zaručit volný tok údajů, přenositelnost údajů a interoperabilitu mezi platformami na trhu;

29.  uznává úlohu, kterou mohou samosprávné schopnosti platforem sdílení hrát při omezování problémů způsobených informační asymetrií a nápravě dalších selhání trhu; zdůrazňuje, že ekonomika sdílení v mnoha případech uplatňuje samoregulační opatření a usnadňuje uplatňování mechanismů k budování důvěry mezi spotřebiteli; žádá Komisi, členské státy a místní orgány, aby prozkoumaly možnosti podpory volného toku údajů tím, že pro společnosti, které poskytují dostatek údajů pro sledování, jak jsou plněny cíle veřejné politiky, vytvoří možné administrativní výjimky; poukazuje na potřebu podpořit růst ekonomiky sdílení pomocí opatření zaměřených na snížení administrativní zátěže jednotlivců a podniků a na zajištění přístupu k financování, včetně skupinového financování;

30.  zdůrazňuje, že přestože on-line zprostředkovatelé podléhají všem právním předpisům Evropské unie, včetně předpisů na ochranu spotřebitele a hospodářské soutěže, a musí je dodržovat, je pro ochranu otevřenosti internetu, základních práv, právní jistoty a inovací v odvětví dopravy nutné zajistit pro zprostředkovatele v oblasti odpovědnosti „bezpečný přístav“;

31.  podporuje rychlý rozvoj ekonomiky sdílení a naléhavě vyzývá Komisi, aby provedla studie, které by sledovaly tržní dynamiku a posoudily hospodářský a sociální dopad ekonomiky sdílení na odvětví cestovního ruchu a dopravy;

32.  zastává názor, že by měly být podporovány začínající podniky v odvětví cestovního ruchu a dopravy, zejména prostřednictvím odborné přípravy; zdůrazňuje potřebu specifické odborné přípravy, která by odborníkům umožnila rozvíjet digitální dovednosti zaměřené na modely ekonomiky sdílení, s přihlédnutím k novým požadavkům a očekávání spotřebitelů;

33.  vyzývá Komisi, členské státy a místní orgány, aby se společně s příslušnými zástupci ekonomiky sdílení, uživateli a poskytovateli služeb, popřípadě s nevládními organizacemi a odbory zapojovaly do dialogu zúčastněných stran a do procesů posuzování dopadu, aby byla zaručena řádná integrace a rozvoj příležitostí pro služby ekonomiky sdílení; vyzývá Komisi v této souvislosti, aby jako příklad využila sérii seminářů pořádaných GŘ pro růst na téma služeb krátkodobého ubytování, s cílem usnadnit výměnu názorů mezi zástupci orgánů členských států a EU a odvětvové a občanské společnosti a poskytnout pokyny pro vnitrostátní předpisy vycházející z osvědčených postupů v oblasti sdílených dopravních služeb týkajících se otázek, jako je zlepšení přístupu na trh, městská mobilita nebo daňová transparentnost.

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

11.4.2017

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

39

7

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Daniela Aiuto, Lucy Anderson, Inés Ayala Sender, Georges Bach, Izaskun Bilbao Barandica, Deirdre Clune, Michael Cramer, Luis de Grandes Pascual, Andor Deli, Isabella De Monte, Ismail Ertug, Jacqueline Foster, Dieter-Lebrecht Koch, Merja Kyllönen, Miltiadis Kyrkos, Bogusław Liberadzki, Peter Lundgren, Marian-Jean Marinescu, Cláudia Monteiro de Aguiar, Jens Nilsson, Markus Pieper, Salvatore Domenico Pogliese, Tomasz Piotr Poręba, Gabriele Preuß, Christine Revault D’Allonnes Bonnefoy, Dominique Riquet, Massimiliano Salini, David-Maria Sassoli, Claudia Schmidt, Claudia Țapardel, Keith Taylor, Pavel Telička, István Ujhelyi, Peter van Dalen, Wim van de Camp, Elissavet Vozemberg-Vrionidi, Janusz Zemke, Roberts Zīle, Kosma Złotowski, Elżbieta Katarzyna Łukacijewska

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Jakop Dalunde, Kateřina Konečná, Matthijs van Miltenburg, Henna Virkkunen

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

John Stuart Agnew, Jiří Maštálka

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

39

+

ALDE

Izaskun Bilbao Barandica, Dominique Riquet, Pavel Telička, Matthijs van Miltenburg

EFDD

Daniela Aiuto

GUE/NGL

Kateřina Konečná, Merja Kyllönen, Jiří Maštálka

PPE

Georges Bach, Deirdre Clune, Andor Deli, Dieter-Lebrecht Koch, Elżbieta Katarzyna Łukacijewska, Marian-Jean Marinescu, Cláudia Monteiro de Aguiar, Markus Pieper, Salvatore Domenico Pogliese, Massimiliano Salini, Claudia Schmidt, Henna Virkkunen, Elissavet Vozemberg-Vrionidi, Luis de Grandes Pascual, Wim van de Camp

S&D

Lucy Anderson, Inés Ayala Sender, Isabella De Monte, Ismail Ertug, Miltiadis Kyrkos, Bogusław Liberadzki, Jens Nilsson, Gabriele Preuß, Christine Revault D’Allonnes Bonnefoy, David-Maria Sassoli, Claudia Țapardel, István Ujhelyi, Janusz Zemke

VERTS/ALE

Michael Cramer, Jakop Dalunde, Keith Taylor

7

-

ECR

Jacqueline Foster, Tomasz Piotr Poręba, Roberts Zīle, Kosma Złotowski, Peter van Dalen

EFDD

Peter Lundgren, John Stuart Agnew

0

0

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

(1)

Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1.

(2)

Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36.


INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

3.5.2017

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

31

1

3

Členové přítomní při konečném hlasování

Dita Charanzová, Carlos Coelho, Sergio Gaetano Cofferati, Daniel Dalton, Nicola Danti, Dennis de Jong, Vicky Ford, Evelyne Gebhardt, Sergio Gutiérrez Prieto, Liisa Jaakonsaari, Philippe Juvin, Antonio López-Istúriz White, Morten Løkkegaard, Eva Maydell, Marlene Mizzi, Jiří Pospíšil, Marcus Pretzell, Virginie Rozière, Christel Schaldemose, Andreas Schwab, Olga Sehnalová, Jasenko Selimovic, Igor Šoltes, Ivan Štefanec, Catherine Stihler, Róża Gräfin von Thun und Hohenstein, Mihai Ţurcanu, Anneleen Van Bossuyt, Marco Zullo

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Edward Czesak, Roberta Metsola, Julia Reda, Lambert van Nistelrooij

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Isabella De Monte, Angélique Delahaye


JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

31

+

ECR

Edward Czesak, Daniel Dalton, Vicky Ford, Anneleen Van Bossuyt

EFDD

Marco Zullo

GUE/NGL

Dennis de Jong

PPE

Carlos Coelho, Angélique Delahaye, Philippe Juvin, Antonio López-Istúriz White, Eva Maydell, Roberta Metsola, Jiří Pospíšil, Andreas Schwab, Ivan Štefanec, Róża Gräfin von Thun und Hohenstein, Mihai Ţurcanu, Lambert van Nistelrooij

S&D

Sergio Gaetano Cofferati, Nicola Danti, Isabella De Monte, Evelyne Gebhardt, Sergio Gutiérrez Prieto, Liisa Jaakonsaari, Marlene Mizzi, Virginie Rozière, Christel Schaldemose, Olga Sehnalová, Catherine Stihler

Verts/ALE

Julia Reda, Igor Šoltes

1

-

ENF

Marcus Pretzell

3

0

ALDE

Dita Charanzová, Morten Løkkegaard, Jasenko Selimovic

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

Právní upozornění