Postup : 2016/2244(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0199/2017

Předložené texty :

A8-0199/2017

Rozpravy :

Hlasování :

PV 12/09/2017 - 7.7
CRE 12/09/2017 - 7.7

Přijaté texty :

P8_TA(2017)0322

ZPRÁVA     
PDF 580kWORD 66k
17.5.2017
PE 597.399v02-00 A8-0199/2017

o fungování franšíz v maloobchodním odvětví

(2016/2244(INI))

Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů

Zpravodaj: Dennis de Jong

Zpravodaj (*):

Doru-Claudian Frunzulică, Hospodářský a měnový výbor

(*)  Přidružený výbor – článek 54 jednacího řádu

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 PŘÍLOHA: SEZNAM SUBJEKTŮ A OSOB, OD NICHŽ ZPRAVODAJ OBDRŽEL VSTUPNÍ INFORMACE
 STANOVISKO Hospodářského a měnového výboru
 INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
 JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o fungování franšíz v maloobchodním odvětví

(2016/2244(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2013 o evropském akčním plánu pro obchod, jenž je přínosem pro všechny zúčastněné strany(1), a především na bod 29 tohoto usnesení,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. června 2016 o nekalých obchodních praktikách v potravinářském dodavatelském řetězci(2),

–  s ohledem na studii z dubna 2016 o franšízách, jejíž vypracování zadal výbor IMCO(3),

–  s ohledem na studii ze září 2016 s názvem „Regulační rámec a výzvy spojené s franšízami v EU z právního pohledu“(4), jejíž vypracování zadal výbor IMCO,

–  s ohledem na informační sdělení s názvem „Budoucí možnosti politiky ve vztahu k franšízám v EU: boj proti nekalým obchodním praktikám“(5),

–  s ohledem na seminář s názvem „Vztahy mezi poskytovateli a nabyvateli franšíz: regulační rámec a současné výzvy“, který dne 12. července 2016 uspořádal výbor IMCO,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanovisko Hospodářského a měnového výboru (A8-0199/2017),

A.  vzhledem k tomu, že neexistuje žádná společná evropská definice franšízy a že franšízové dohody se mezi podniky liší, nicméně jedním z hlavních rysů těchto dohod je dobrovolně uzavřené smluvní partnerství mezi podnikateli nebo fyzickými či právnickými osobami, které jsou navzájem právně a finančně nezávislé, v jehož rámci jedna strana (poskytovatel franšízy) převede na druhou stranu (nabyvatele franšízy) právo používat její model franšízy, název a ochranné známky a sdílí s ní know-how, přičemž tato strana využívá technických a organizačních zkušeností a podpory poskytovatele franšízy po dobu trvání smlouvy, zákazníci se spoléhají na jednotu franšízového systému a zájmem poskytovatele i nabyvatele franšízy je rychlé získání nových trhů s využitím omezených investic a na základě větší šance na úspěch;

B.  vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 11. prosince 2013 Parlament uvítal používání franšízy jako obchodního modelu, jenž podporuje nové podniky a vlastnictví malých podniků, konstatoval nicméně, že v některých případech existují nerovné smluvní podmínky, a vyzval k uzavírání transparentních a spravedlivých smluv; dále upozornil Komisi a členské státy zejména na problémy, s nimiž se potýkají nabyvatelé franšízy, kteří mají zájem prodat svůj podnik nebo změnit obchodní model a současně nadále působit v daném odvětví, a požádal Komisi, aby přezkoumala zákaz mechanismů stanovování pevných cen ve franšízových systémech a dopady dlouhodobě platných doložek o hospodářské soutěži, možnosti nákupu a zákazu mnohonásobného franšízingu,

C.  vzhledem k tomu, že franšíza skýtá plný potenciál, aby se z ní stal obchodní model, který může přispět k dokončení jednotného trhu v maloobchodním odvětví, neboť může být vhodným prostředkem k založení podniku prostřednictvím společných investic poskytovatele a nabyvatele franšízy; lituje proto skutečnosti, že toto odvětví v EU v současnosti vykazuje nízkou výkonnost, protože představuje jen 1,89 % HDP v porovnání s 5,95 % v USA a 10,83 % v Austrálii, přičemž 83,5 % jeho obratu se soustřeďuje pouze v sedmi členských státech(6), a proto je důležité podněcovat plošnější šíření tohoto obchodního modelu v celé EU;

D.  vzhledem k tomu, že franšízy mají významný přeshraniční rozměr a jsou důležité pro fungování vnitřního trhu, čímž mohou přispívat k vytváření pracovních míst a k rozvoji malých a středních podniků a podnikání a také k získávání nových schopností a dovedností;

E.  vzhledem k tomu, že stávající právní předpisy upravující franšízu jako obchodní model se v jednotlivých členských státech velmi liší, což vytváří technické překážky a může odrazovat poskytovatele i nabyvatele franšíz od rozšíření svých činností přes hranice; vzhledem k tomu, že toto může mít na druhou stranu dopad na konečné spotřebitele, kterým to omezí jejich výběr;

F.  vzhledem k tomu, že existují rozdíly mezi „tvrdou“ a „měkkou“ franšízou, což závisí na podmínkách franšízové dohody; vzhledem k tomu, že alternativní obchodní modely, jako jsou například „skupiny nezávislých obchodníků“, mají zvláštní charakteristické rysy a pravidla upravující franšízy by se na ně měla vztahovat pouze tehdy, pokud odpovídají definici franšízy;

G.  vzhledem k tomu, že není k dispozici dostatek informací o fungování franšíz napříč odvětvími z toho důvodu, že relevantní informace nejsou zaznamenávány nebo je lze často nalézt pouze v průvodních dopisech přiložených k franšízové dohodě, jež jsou důvěrné, a nejsou tedy přístupné veřejnosti, a že na úrovni EU neexistuje žádný mechanismus sběru informací o potenciálně nevýhodných smluvních podmínkách nebo nespravedlivém způsobu uplatňování smluv, a proto je zapotřebí vytvořit platformu obsahující tyto důležité informace, aby byla zvýšena informovanost poskytovatelů a nabyvatelů franšízy o jejich právech a povinnostech;

H.  vzhledem k tomu, že elektronický obchod se rozšiřuje a využívá jej stále více spotřebitelů, a proto by měl být ve franšízových dohodách více zohledňován; vzhledem k tomu, že v souvislosti s realizací jednotného digitálního trhu by proto měla být zvláštní pozornost věnována veškerému napětí, jež vzniklo mezi poskytovateli a nabyvateli franšíz ohledně elektronického obchodu, například pokud jde o výlučné právo nabyvatele franšíz vztahující se na určité zeměpisné území, a zvýšení významu údajů o spotřebitelích v zájmu úspěchu obchodního modelu franšízy, zejména z toho důvodu, že franšízové dohody v současnosti neobsahují ustanovení upravující tyto otázky, což ponechává prostor pro zbytečnou nejistotu a konflikty;

I.  vzhledem k tomu, že Komise definovala nekalé obchodní praktiky jako „postupy, které se výrazně odchylují od zásad poctivého obchodního styku, jsou v rozporu s dobrou vírou a poctivým jednáním a jsou jednostranně zavedeny jedním obchodním partnerem vůči druhému“(7);

1.  domnívá se, že v otázce dotvoření jednotného trhu v maloobchodním odvětví mohou franšízy hrát významnou úlohu vzhledem k jejich současnému nedostatečnému využívání v EU v porovnání s jinými rozvinutými ekonomikami;

2.  považuje za důležité, aby členské státy uplatňovaly účinná opatření zaměřená na potírání všech nekalých obchodních praktik v odvětví franšíz, avšak konstatuje, že v tomto ohledu mezi členskými státy stále existuje vysoký stupeň divergence a diverzifikace; považuje proto za důležité, aby byly zavedeny jednotné nelegislativní pokyny, které by zohlednily osvědčené postupy týkající se fungování franšíz v maloobchodním odvětví;

3.  vyzývá Komisi, aby zavedla pokyny k franšízovým dohodám, které by lépe formovaly normativní prostředí, v němž jsou tyto smlouvy uzavírány, a zajistily soulad s pracovními standardy a poskytování řádných a kvalitních služeb;

4.  domnívá se, že s ohledem na silný přeshraniční prvek franšízy je vhodné uplatňovat na úrovni EU jednotný přístup k nápravě nekalých obchodních praktik;

5.  uznává, že na vnitrostátní úrovni byly zavedeny právní předpisy na ochranu nabyvatelů franšíz, avšak důraz se klade na fázi před uzavřením smlouvy, aby byla poskytovatelům franšíz uložena povinnost zveřejňovat informace; vyjadřuje politování nad tím, že ve vnitrostátních systémech neexistují žádné donucovací mechanismy, které by byly účinné při zajišťování kontinuity vztahů v rámci franšízy;

6.  konstatuje, že nabyvatelé franšíz, zejména z řad malých a středních podniků, jsou často slabší smluvní stranou proto, že model franšízy běžně vytváří její poskytovatel a že její nabyvatelé jsou zpravidla finančně slabší a mohou být následně méně informovaní než opačná strana, čímž se stávají závislými na odbornosti poskytovatele této franšízy; zdůrazňuje skutečnost, že franšízové systémy jsou velmi závislé na fungování spolupráce mezi poskytovateli franšíz a jejich nabyvateli, přičemž je třeba zohlednit, že tyto systémy závisí na řádném uplatňování všemi stranami;

7.  připomíná, že franšíza je smluvní vztah mezi dvěma právně nezávislými podniky;

8.  zdůrazňuje, že nařízení by mělo zachovat a posílit důvěru trhu v používání franšízy jako způsob vykonávání obchodní činnosti, neboť podporuje podnikání nejen v mikropodnicích a malých a středních podnicích, které se staly poskytovateli franšíz, ale i jednotlivce, kteří se stali jejich nabyvateli;

9.  konstatuje, že poskytovatelé franšíz založili na vnitrostátní i evropské úrovni organizace určené k zastupování svých zájmů, kdežto nabyvatelé franšíz takové organizace, které by hájily jejich společné zájmy, často postrádají, a nadále působí většinou individuálně;

10.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly dialog mezi poskytovateli a nabyvateli franšíz a subjekty s rozhodovací pravomocí, usnadňovaly zakládání sdružení zastupujících nabyvatele franšíz a aby zajistily, aby na jejich názory byl brán ohled vždy, když se budou vypracovávat politiky nebo právní předpisy, které by se jich mohly týkat, a to s cílem zaručit rovnější zastoupení stran, přičemž je třeba zdůraznit, že členství v takových organizacích musí být i nadále dobrovolné;

11.  zdůrazňuje, že stále není k dispozici dostatek informací o fungování franšíz v maloobchodním odvětví, a vyzývá členské státy, aby ve spolupráci s Komisí určily kontaktní místa, kde budou podávány informace týkající se problémů, na něž poskytovatelé a nabyvatelé franšíz narazili, a která budou kdykoli k dispozici, a dále vyzývá Komisi, aby zlepšila shromažďování informací na úrovni EU mimo jiné na základě informací získaných z těchto kontaktních míst a zajistila důvěrnost takto získaných informací;

12.  vyzývá Komisi, aby přezkoumala způsob fungování franšíz v maloobchodním odvětví, včetně existence nerovných smluvních podmínek či jiných nekalých obchodních praktik, a aby vyzvala Eurostat, aby při shromažďování statistických informací týkajících se uvedeného odvětví věnoval tomuto modelu pozornost, aniž by to pro podnikatele znamenalo jakoukoli další administrativní či jinou zátěž;

13.  bere na vědomí Evropský kodex etiky franchisingu, který vypracovala Evropská frančisová federace (EFF), jako potenciálně účinný nástroj k prosazování osvědčených postupů ve franšízovém odvětví na základě samoregulace, poznamenává ale, že tento kodex byl podroben tvrdé kritice ze strany nabyvatelů franšíz, kteří mimo jiné upozornili na skutečnost, že znění verze kodexu předcházející revizi v roce 2016 kladlo na poskytovatele franšíz přísnější povinnosti; vybízí poskytovatele a nabyvatele franšíz, aby za účelem nalezení vhodného řešení zajistily vyvážené a spravedlivé zastoupení obou stran;

14.  vyjadřuje však politování nad tím, že se tento kodex vztahuje jen na malou část franšíz působících v EU, neboť většina franšíz nepatří ani k EFF, ani k vnitrostátním sdružením, která kodex přijala, a že některé členské státy nemají vnitrostátní franšízová sdružení;

15.  konstatuje, že existují obavy nad nedostatkem nezávislých mechanismů vymáhání doprovázejících Evropský kodex etiky franchisingu, a konstatuje, že tento nedostatek v některých členských státech podnítil zavedení právní úpravy, která usiluje o řešení nekalých obchodních praktik v odvětví franšíz a předchází jim;

16.  připomíná, že kodex etiky je soubor pravidel, která poskytovatelé franšíz přijali nad rámec pravidel obsažených v právních předpisech; je přesvědčen, že kodex etiky by měl mít trvalou přidanou hodnotu pro všechny, kteří chtějí tato pravidla dodržovat;

17.  domnívá se, že je třeba posoudit účinnost samoregulačního rámce a iniciativy EU týkající se dodavatelského řetězce, a to vzhledem k tomu, že předpokladem pro účast na této iniciativě je členství ve vnitrostátních franšízových sdruženích;

18.  konstatuje, že franšízové dohody by měly plně respektovat zásady vyváženého partnerství, podle nichž se k sobě poskytovatel a nabyvatel franšízy musí chovat uvážlivým a spravedlivým způsobem a řešit stížnosti, problémy a rozpory prostřednictvím upřímné, transparentní, uvážlivé a přímé komunikace;

19.  vyzývá členské státy, aby Komisi předkládaly stížnosti a další příslušné informace, jež obdrží prostřednictvím kontaktního místa či jiným způsobem; vyzývá Komisi, aby na základě těchto informací vypracovala demonstrativní seznam nekalých obchodních praktik, který by měl být zveřejněn a zpřístupněn všem zainteresovaným stranám; kromě toho vyzývá Komisi, aby v případě potřeby zřídila odbornou platformu za účelem získávání dalších informací o maloobchodních franšízových postupech, a zejména nekalých obchodních praktikách jakéhokoliv druhu;

20.  upozorňuje zejména na potřebu toho, aby konkrétní zásady určené k zajištění vyvážených smluvních práv a povinností stran, jako je poskytování jasných, správných a úplných předsmluvních informací, včetně informací týkajících se výkonu modelu franšízy, a to jak obecných, tak zaměřených na její předpokládané umístění, a taktéž aby jasná omezení týkající se požadavků na zachování mlčenlivosti byla k dispozici v písemné podobě a s dostatečným předstihem před okamžikem podepsání dohody a aby po tomto okamžiku bylo případně zavedeno přechodné období (tzv. „cooling-off period“); upozorňuje rovněž na nutnost poskytování průběžné obchodní a technické podpory nabyvateli franšíz ze strany jejich poskytovatele po dobu trvání dohody, pokud to bude zapotřebí;

21.  zdůrazňuje, že během doby platnosti této smlouvy je třeba poskytnout v případě potřeby nabyvateli franšízy odborné úvodní školení a také informace a odpovídající pomoc ze strany poskytovatele;

22.  připomíná, že nabyvatelé franšíz mají povinnost vyvíjet poctivou snahu o dosažení růstu franšízového podniku a o udržování společné značky a reputace franšízové sítě a rovněž za tímto účelem loajálně spolupracovat se všemi partnery v rámci oné sítě a respektovat průmyslová práva a práva duševního vlastnictví související s modelem franšízy, jakož i pravidla hospodářské soutěže;

23.  dodává nicméně, že někdy poskytovatelé po nabyvatelích franšíz požadují, aby si zakoupili výrobky a služby, jež s modelem franšízy nijak nesouvisí; takové požadavky by se neměly považovat za součást povinností nabyvatelů franšíz, jež se týkají udržování společné značky a reputace franšízové sítě, jelikož mohou velmi snadno představovat nekalé obchodní praktiky;

24.  zdůrazňuje, že konkurenční doložky by měly být jasně formulované, opodstatněné a přiměřené a že by neměly být uplatňovány déle, než je skutečně třeba, zejména s ohledem na možnou potřebu nabyvatelů franšíz změnit svůj model franšízy v případě, že dojde ke změně v jejich okolí, a tedy i ke změně poptávky po výrobcích nebo službách;

25.  bere na vědomí otázky, které vyvstávají v souvislosti s prodejem online, neboť představují čím dál významnější část obchodního modelu franšízy, ale nevztahují se na ně tradiční franšízové dohody, které nezohledňují dopad, jaký může mít internetový prodej na jejich ustanovení; navrhuje proto, aby byla v případě potřeby do franšízových dohod zahrnuta ustanovení týkající se prodeje online, zejména v případech, kdy je postavení poskytovatele a nabyvatele franšíz nevyvážené, především pokud je nabyvatelem franšízy malý nebo střední podnik;

26.  vyzývá Komisi, aby zahájila veřejnou konzultaci za účelem získání nestranných informací o skutečné situaci v odvětví franšíz a vypracovala nelegislativní pokyny týkající se provozu franšíz v maloobchodním odvětví, které by zohlednily osvědčené postupy, a to zejména pokud jde o nejnovější vývoj v oblasti technologií a vývoj na trhu, jako je například internetový obchod, a aby tyto pokyny Parlamentu předložila nejpozději do ledna 2018; vyzývá Komisi, aby v této souvislosti vypracovala analýzu stávajících samoregulačních mechanismů a také legislativní praxe členských států týkajících se používání franšíz v maloobchodním odvětví a aby Parlamentu předložila svá zjištění spolu s doporučeními ohledně toho, jak dále rozvinout odvětví franšíz v EU,;

27.  zdůrazňuje, že Evropský parlament by se měl aktivně podílet na všech činnostech souvisejících s regulací fungování franšíz v maloobchodním odvětví, a to i pokud jde o přijímání nařízení a směrnic o franšízách s cílem dosáhnout jednotnějšího a ucelenějšího právního rámce;

Právo hospodářské soutěže

28.  zdůrazňuje, že nařízení Komise (EU) č. 330/2010 ze dne 20. dubna 2010 o použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě(8) musí být v členských státech uplatňováno jednotným způsobem, a zároveň vyjadřuje politování nad nedostatkem informací o jeho uplatňování;

29.  je toho názoru, že by Komise měla ověřit, zda účinnost uvedeného nařízení není ohrožena v důsledku nerovnoměrného uplatňování v členských státech a zda je v souladu s nedávným vývojem trhu, a to zejména pokud jde o vyňatá ustanovení týkající se období po ukončení smlouvy a podmínky nákupu;

30.  domnívá se, že by Komise měla ověřit, do jaké míry je možné zlepšit uplatňování nařízení prostřednictvím hodnotícího mechanismu v rámci evropské sítě orgánů pro hospodářskou soutěž; zdůrazňuje, že nesourodá návazná opatření Komise brání přeshraničnímu maloobchodu a nevedou k vytvoření rovných podmínek na jednotném trhu;

31.  je přesvědčen, že lepší provádění nařízení na vnitrostátní úrovni by vedlo ke zlepšení distribuce a usnadnění přístupu podniků z jiných členských států na trh a případně poskytlo konečným spotřebitelům lepší obchodní podmínky;

32.  je toho názoru, že by Komise rovněž měla analyzovat nezamýšlené dopady právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže na každý jednotlivý členský stát;

33.  vybízí Komisi k tomu, aby zahájila veřejné konzultace a informovala Parlament o vhodnosti modelu, na němž bude založeno budoucí nařízení o blokových výjimkách;

34.  vyzývá Komisi, aby též zajistila, aby došlo k navrácení veškeré státní podpory, jež byla v odvětví franšíz získána protiprávně ve formě daňových zvýhodnění, a aby v rámci probíhajících šetření zaujala rozhodný postoj; kromě toho zdůrazňuje, že EU potřebuje jasnější právní předpisy v oblasti daňových rozhodnutí; vyzývá Komisi, aby v zájmu spravedlivé hospodářské soutěže na jednotném trhu napravila veškerá porušení předpisů v oblasti franšíz;

35.  vyzývá Komisi, aby napravila selhání trhu a zajistila, aby v odvětví franšíz bylo vyhýbání se daňovým povinnostem spolu s daňovými úniky účinně potíráno;

36.  vyzývá Komisi, aby ověřila, zda je nezbytné nařízení přezkoumat, a aby v této souvislosti zjistila (a následně v této věci informovala Parlament): 1) jaký dopad má horizontální přístup na fungování franšíz; 2) zda model franšízy přijatý v tomto nařízení odráží skutečnou situaci na trhu; 3) do jaké míry jsou tzv. „povolená vertikální omezení“ (tj. podmínky, za kterých mohou nabyvatelé franšíz nakupovat, prodávat nebo dále prodávat určité zboží nebo služby) přiměřená a do jaké míry mají negativní vliv na trh a spotřebitele; 4) jakým novým výzvám musí poskytovatelé a nabyvatelé franšíz čelit v souvislosti s elektronickým obchodováním a digitalizací obecně; a 5) aby shromažďovala informace o trhu, pokud jde o nové tendence na trhu, vývoj na trhu z hlediska organizace sítě a technologický pokrok;

37.  vyzývá Komisi, aby zrevidovala pravidla pro prosazování nařízení členskými státy, neboť jestliže má nařízení plnit svůj účel, jeho uplatňování by mělo být odpovídajícím způsobem přizpůsobeno;

°

°  °

38.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1)

Úř. věst. C 468, 15.12.2016, s. 140.

(2)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0250.

(3)

IP/A/IMCO/2015-05, PE 578.978

(4)

IP/A/IMCO/2016-08, PE 587.317

(5)

PE 587.325

(6)

„Regulační rámec a výzvy spojené s franšízami v EU z právního pohledu“, studie pro výbor IMCO, září 2016, s. 12.

(7)

„Boj proti nekalým obchodním praktikám mezi podniky v rámci potravinového řetězce“, COM(2014)472.

(8)

Úř. věst. L 102, 23.4.2010, s. 1.


PŘÍLOHA: SEZNAM SUBJEKTŮ A OSOB, OD NICHŽ ZPRAVODAJ OBDRŽEL VSTUPNÍ INFORMACE

Následující seznam byl vypracován zcela dobrovolně a na výlučnou odpovědnost zpravodaje. Při sestavování tohoto návrhu zprávy obdržel zpravodaj podněty od těchto subjektů či osob:

Subjekt nebo osoba

Independent Retail Europe

Evropská frančisová federace

Vakcentrum

Sdružení italských spotřebitelů

UEAPME

Nederlandse Franchise Vereniging

Commissie Franchising van de Raad Nederlandse Detailhandel+

FHC Formulebeheer

Advokátní kancelář Bird & Bird

Eurocommerce

Bueno Legal

Univerzita v Osnabrücku


STANOVISKO Hospodářského a měnového výboru (29.3.2017)

pro Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů

k fungování franšíz v maloobchodním odvětví

(2016/2244(INI))

Zpravodaj (*): Doru-Claudian Frunzulică

(*) Přidružený výbor – článek 54 jednacího řádu

NÁVRHY

Hospodářský a měnový výbor vyzývá Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  zdůrazňuje, že nařízení Komise (EU) č. 330/2010 musí být v členských státech uplatňováno jednotně, a vyjadřuje politování nad nedostatkem informací o jeho uplatňování; poukazuje na rozvoj elektronického obchodování a jeho dopad na obchodní model franšízy jakožto výzvu pro toto odvětví;

2.  je toho názoru, že by Komise měla zajistit vyvážené zastoupení obou stran franšízové smlouvy a ověřit, zda účinnost uvedeného nařízení není ohrožena v důsledku nejednotného uplatňování v členských státech a zda je v souladu s nejnovějším vývojem na trhu, zejména pokud jde o vyňatá ustanovení týkající se situace po ukončení smlouvy a podmínky nákupu;

3.  domnívá se, že Komise by měla zjistit, do jaké míry je možné zlepšit uplatňování nařízení prostřednictvím hodnotícího mechanismu v rámci evropské sítě orgánů pro hospodářskou soutěž; zdůrazňuje, že nekonzistentní návazná opatření Komise brání přeshraničnímu maloobchodu a nevedou k vytvoření rovných podmínek na jednotném trhu;

4.  upozorňuje na skutečnost, že některé členské státy právní předpisy v oblasti franšíz již přijaly, což ve svém důsledku vede k další roztříštěnosti trhu; domnívá se, že lepší provádění nařízení na vnitrostátní úrovni by vedlo k lepší distribuci a k usnadnění přístupu podniků z jiných členských států na trh a případně zajistilo lepší obchodní podmínky pro konečné spotřebitele;

5.  je toho názoru, že by Komise měla rovněž analyzovat nezamýšlené dopady právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže na každý jednotlivý členský stát;

6.  vybízí Komisi k tomu, aby zahájila veřejné konzultace a informovala Parlament o vhodnosti modelu, na němž je založeno budoucí nařízení o blokových výjimkách, s cílem vypracovat koncepci franšízové smlouvy, jež by mohla být v budoucnu použita v každém právním předpisu EU, i případných opatření v oblasti soukromého práva;

7.  vyzývá Komisi, aby rovněž zajistila, že dojde k navrácení veškeré státní podpory, jež byla v rámci franšíz získána protiprávně ve formě daňových zvýhodnění, a aby v rámci probíhajících šetření zaujala rozhodný postoj; mimoto zdůrazňuje, že EU potřebuje jasnější právní předpisy v oblasti daňových rozhodnutí; vyzývá Komisi, aby v zájmu spravedlivé hospodářské soutěže na jednotném trhu napravila všechna porušení předpisů týkající se franšíz;

8.  domnívá se, že je třeba posoudit účinnost samoregulačního rámce a iniciativy EU týkající se dodavatelského řetězce, a to vzhledem k tomu, že předpokladem pro účast na této iniciativě je členství ve vnitrostátních franšízových sdruženích;

9.  vyzývá Komisi, aby ověřila, zda je nezbytné nařízení přezkoumat, a aby v této souvislosti zjistila (a následně v této věci informovala Parlament): 1) jaký dopad má horizontální přístup na fungování franšíz; 2) zda model franšízy přijatý v tomto nařízení odráží skutečnou situaci na trhu; 3) do jaké míry jsou tzv. povolená vertikální omezení (tj. podmínky, za kterých mohou nabyvatelé franšízy nakupovat, prodávat nebo dále prodávat určité zboží nebo služby) přiměřená a do jaké míry mají negativní vliv na trh a spotřebitele; 4) jakým novým výzvám musí poskytovatelé a nabyvatelé franšízy čelit v souvislosti s elektronickým obchodováním a digitalizací obecně; 5) a aby shromažďovala informace o trhu, pokud jde o nové tendence na trhu, vývoj na trhu z hlediska organizace sítě a technologický pokrok;

10.  konstatuje, že vnitrostátní právní úprava se v jednotlivých členských státech značně liší; zdůrazňuje, že Evropský parlament by se měl aktivně podílet na všech činnostech souvisejících s regulací fungování franšíz v maloobchodním odvětví, a to i pokud jde o přijímání nařízení a směrnic o franšízách s cílem dosáhnout jednotnějšího a ucelenějšího právního rámce;

11.  domnívá se, že členské státy by měly vypracovat model pro podávání zpráv, stížností a pro předkládání dalších příslušných informací, které obdrží prostřednictvím kontaktního místa nebo jiným způsobem, s cílem zjednodušit shromažďování informací o situaci na trhu; vyzývá Komisi, aby na základě těchto informací vypracovala demonstrativní seznam nekalých obchodních praktik a postupů;

12.  bere na vědomí, že na vnitrostátní úrovni byly zavedeny právní předpisy na ochranu nabyvatelů franšíz, ale důraz se klade na fázi před uzavřením smlouvy, aby byla poskytovatelům franšízy uložena povinnost zveřejňování informací; vyzývá proto Komisi, aby zrevidovala pravidla pro prosazování nařízení členskými státy, neboť jestliže má nařízení plnit svůj účel, jeho uplatňování by mělo být odpovídajícím způsobem přizpůsobeno; vyjadřuje politování nad tím, že ve vnitrostátních systémech neexistují žádné donucovací mechanismy, které by byly účinné při zajišťování kontinuity franšízových vztahů;

13.  vyzývá Komisi, aby usilovala o zajištění přiměřeného a nezávislého zastoupení zainteresovaných stran franšízových smluv v rámci evropské iniciativy dodavatelského řetězce a aby podnikla kroky, které by posílily vlastní organizaci franšíz na úrovni EU a jednotlivých států, aby se nabyvatelé franšíz mohli lépe zapojit do veřejné diskuse o franšízách a aby byly nastaveny rovné podmínky; zdůrazňuje, že nařízení by mělo zachovat a zvýšit důvěru trhu v používání franšízy jako způsobu obchodování, neboť podporuje podnikání nejen v mikropodnicích a malých a středních podnicích, které se staly poskytovateli franšízy, ale i jednotlivce, kteří se stali jejími nabyvateli;

14.  vyzývá Komisi, aby zavedla pokyny k franšízovým smlouvám, které by lépe formovaly normativní prostředí, v němž jsou tyto smlouvy uzavírány, a zajistily soulad s pracovními standardy a poskytování řádných a kvalitních služeb;

15.  vyzývá Komisi, aby napravila selhání trhu a zajistila, že se v oblasti franšíz budou účinně potírat praktiky jako vyhýbání se daňovým povinnostem a daňové úniky; zdůrazňuje, že je třeba uspořádat mnohostrannou diskusi o nekalých praktikách ve franšízových dodavatelských řetězcích a o možných řešeních, a že toho může být dosaženo organizováním odborné platformy, tak jako se stalo v případě potravinových dodavatelských řetězců, nebo zahájením veřejné konzultace o nových právních předpisech.

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

27.3.2017

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

42

1

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Gerolf Annemans, Burkhard Balz, Hugues Bayet, Pervenche Berès, Udo Bullmann, Esther de Lange, Anneliese Dodds, Markus Ferber, Sven Giegold, Sylvie Goulard, Roberto Gualtieri, Brian Hayes, Gunnar Hökmark, Danuta Maria Hübner, Cătălin Sorin Ivan, Georgios Kyrtsos, Philippe Lamberts, Werner Langen, Sander Loones, Olle Ludvigsson, Ivana Maletić, Fulvio Martusciello, Marisa Matias, Costas Mavrides, Bernard Monot, Luigi Morgano, Luděk Niedermayer, Stanisław Ożóg, Sirpa Pietikäinen, Pirkko Ruohonen-Lerner, Molly Scott Cato, Pedro Silva Pereira, Peter Simon, Kay Swinburne, Paul Tang, Ernest Urtasun, Marco Valli, Tom Vandenkendelaere, Cora van Nieuwenhuizen, Jakob von Weizsäcker, Steven Woolfe

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Simona Bonafè, Enrique Calvet Chambon, David Coburn, Mady Delvaux, Doru-Claudian Frunzulică, Ildikó Gáll-Pelcz, Sophia in ‘t Veld, Thomas Mann, Joachim Starbatty, Nils Torvalds

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Carlos Iturgaiz, Thomas Mann, Bogdan Andrzej Zdrojewski

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

42

+

ALDE

Enrique Calvet Chambon, Sylvie Goulard, Nils Torvalds

ECR

Sander Loones, Stanisław Ożóg, Pirkko Ruohonen-Lerner, Joachim Starbatty, Kay Swinburne

EFDD

Marco Valli

GUE/NGL

Marisa Matias

PPE

Burkhard Balz, Markus Ferber, Ildikó Gáll-Pelcz, Brian Hayes, Gunnar Hökmark, Danuta Maria Hübner, Carlos Iturgaiz, Georgios Kyrtsos, Werner Langen, Ivana Maletić, Thomas Mann, Luděk Niedermayer, Sirpa Pietikäinen, Bogdan Andrzej Zdrojewski

S&D

Hugues Bayet, Pervenche Berès, Udo Bullmann, Anneliese Dodds, Doru-Claudian Frunzulică, Roberto Gualtieri, Cătălin Sorin Ivan, Olle Ludvigsson, Costas Mavrides, Luigi Morgano, Pedro Silva Pereira, Peter Simon, Paul Tang, Jakob von Weizsäcker

Verts/ALE

Sven Giegold, Philippe Lamberts, Molly Scott Cato, Ernest Urtasun

1

-

NI

Steven Woolfe

1

0

EFDD

Bernard Monot

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se


INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

11.5.2017

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

34

0

3

Členové přítomní při konečném hlasování

Dita Charanzová, Carlos Coelho, Anna Maria Corazza Bildt, Daniel Dalton, Nicola Danti, Dennis de Jong, Pascal Durand, Ildikó Gáll-Pelcz, Evelyne Gebhardt, Sergio Gutiérrez Prieto, Robert Jarosław Iwaszkiewicz, Antonio López-Istúriz White, Eva Maydell, Jiří Pospíšil, Virginie Rozière, Christel Schaldemose, Andreas Schwab, Olga Sehnalová, Jasenko Selimovic, Ivan Štefanec, Catherine Stihler, Róża Gräfin von Thun und Hohenstein, Mylène Troszczynski, Anneleen Van Bossuyt, Marco Zullo

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Lucy Anderson, Pascal Arimont, Birgit Collin-Langen, Edward Czesak, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Kaja Kallas, Arndt Kohn, Julia Reda, Adam Szejnfeld, Marc Tarabella, Ulrike Trebesius

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Anne-Marie Mineur


JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

34

+

ALDE

Dita Charanzová, Kaja Kallas, Jasenko Selimovic

ECR

Edward Czesak, Daniel Dalton, Ulrike Trebesius, Anneleen Van Bossuyt

GUE/NGL

Anne-Marie Mineur, Dennis de Jong

PPE

Pascal Arimont, Carlos Coelho, Birgit Collin-Langen, Anna Maria Corazza Bildt, Ildikó Gáll-Pelcz, Antonio López-Istúriz White, Eva Maydell, Jiří Pospíšil, Andreas Schwab, Ivan Štefanec, Adam Szejnfeld, Róża Gräfin von Thun und Hohenstein

S&D

Lucy Anderson, Nicola Danti, Evelyne Gebhardt, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Sergio Gutiérrez Prieto, Arndt Kohn, Virginie Rozière, Christel Schaldemose, Olga Sehnalová, Catherine Stihler, Marc Tarabella

VERTS/ALE

Pascal Durand, Julia Reda

0

-

xx

zz

3

0

EFDD

Robert Jarosław Iwaszkiewicz, Marco Zullo

ENF

Mylène Troszczynski

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

Právní upozornění