Postup : 2016/2224(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0295/2017

Předložené texty :

A8-0295/2017

Rozpravy :

PV 23/10/2017 - 19
CRE 23/10/2017 - 19

Hlasování :

PV 24/10/2017 - 5.17
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2017)0402

ZPRÁVA     
PDF 974kWORD 126k
10.10.2017
PE 606.289v02-00 A8-0295/2017

o legitimních opatřeních na ochranu oznamovatelů jednajících ve veřejném zájmu při zveřejňování důvěrných informací podniků a veřejných orgánů

(2016/2224(INI))

Výbor pro právní záležitosti

Zpravodajka: Virginie Rozière

Navrhovatelka (*):

Molly Scott Cato, Hospodářský a měnový výbor

(*)  přidružený výbor – článek 54 jednacího řádu

POZM. NÁVRHY
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 PŘÍLOHA: SEZNAM SUBJEKTŮ A OSOB, OD NICHŽ ZPRAVODAJKA OBDRŽELA PODNĚTY
 STANOVISKO Hospodářského a měnového výboru
 STANOVISKO Výboru pro rozpočtovou kontrolu
 STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci
 STANOVISKO Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin
 STANOVISKO Výboru pro kulturu a vzdělávání
 STANOVISKO Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
 STANOVISKO Výboru pro ústavní záležitosti
 INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
 JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o legitimních opatřeních na ochranu oznamovatelů jednajících ve veřejném zájmu při zveřejňování důvěrných informací podniků a veřejných orgánů

(2016/2224(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na článek 2 této smlouvy,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na článek 11 této listiny,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech (EÚLP), a zejména na článek 10 této úmluvy,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943 ze dne 8. června 2016 o ochraně nezveřejněného know-how a obchodních informací (obchodního tajemství) před jejich neoprávněným získáním, využitím a zpřístupněním,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2013/30 ze dne 12. června 2013 o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři a o změně směrnice 2004/35/ES,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014 ze dne 16. dubna 2014 o zneužívání trhu (nařízení o zneužívání trhu) a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES a směrnic Komise 2003/124/ES, 2003/125/ES a 2004/72/ES,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, kterou se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a kterou se ruší směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2015 o daňových rozhodnutích a jiných opatřeních podobných svojí povahou nebo účinkem(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2016 o daňových rozhodnutích a jiných opatřeních podobných svojí povahou nebo účinkem (TAXE 2)(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz: doporučené kroky a iniciativy(3),

–  s ohledem na usnesení Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 1729 (2010) o ochraně oznamovatelů,

–  s ohledem na usnesení Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 2060 (2015) o zlepšení ochrany oznamovatelů,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. prosince 2015 obsahující doporučení Komisi o zavedení transparentnosti, koordinace a konvergence do politiky v oblasti daně z příjmu právnických osob v Unii(4),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. června 2011 nazvané „Boj proti korupci v EU“ (COM(2011)0308),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. července 2016 nazvané „Sdělení o dalších opatřeních pro zvýšení transparentnosti a pro boj proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem“ (COM(2016)0451),

–  s ohledem na akční plán skupiny G20 proti korupci, a zejména na jejího průvodce právními předpisy na ochranu oznamovatelů,

–  ohledem na zprávu OECD z března 2016 nazvanou „Závazek efektivní ochrany whistleblowerů“,

–  s ohledem na rozhodnutí evropské veřejné ochránkyně práv, jímž uzavřela své šetření z vlastního podnětu č. OI/1/2014/PMC týkající se upozorňování na nekalé praktiky (tzv. whistleblowingu),

–  s ohledem na doporučení Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 30. dubna 2014 CM/Rec(2014)7 o ochraně oznamovatelů a na příslušné stručné pokyny pro zřízení vnitrostátního rámce z ledna 2015,

–  s ohledem na usnesení Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 2171 (2017) ze dne 27. června 2017, kterým se požaduje, aby vnitrostátní parlamenty uznaly právo na oznamování,

–  s ohledem na zásadu č. 4 doporučení OECD o posilování etického jednání ve veřejné službě,

–  s ohledem na Úmluvu o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních obchodních transakcích,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. února 2017 o úloze oznamovatelů („whistleblowerů“) při ochraně finančních zájmů EU(5),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanoviska Hospodářského a měnového výboru, Výboru pro rozpočtovou kontrolu, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro kulturu a vzdělávání, Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro ústavní záležitosti (A8-0295/2017),

A.  vzhledem k tomu, že si Evropská unie klade za cíl respektovat demokracii a dodržovat zásady právního státu, a v tomto smyslu tudíž zaručuje svým občanům svobodu projevu; vzhledem k tomu, že oznamování je základní aspekt svobody projevu a informací zakotvené v Listině základních práv Evropské unie, přičemž EU zaručuje soulad s touto listinou a její uplatňování; vzhledem k tomu, že EU prosazuje ochranu pracovníků a zlepšování pracovních podmínek;

B.  vzhledem k tomu, že Evropská unie přispívá k posílení mezinárodní spolupráce v boji proti korupci při plném respektování zásad mezinárodního práva, lidských práv a právního státu, jakož i svrchovanosti každé země;

C.  vzhledem k tomu, že podle čl. 67 odst. 2 SFEU je Evropská unie příslušná ve věcech společné evropské azylové politiky;

D.  vzhledem k tomu, že transparentnost a účast občanů jsou součástí vývoje a výzev, jímž musejí demokracie ve 21. století úspěšně čelit;

E.  vzhledem k tomu, že od doby hospodářské a finanční krize ve spojení s dluhovou krizí byla přijata řada opatření proti vyhýbání se daňové povinnosti a daňovým únikům na mezinárodní úrovni; vzhledem k tomu, že je třeba posílit transparentnost v odvětví finančních služeb s cílem odrazovat od nekalých praktik a že některé členské státy již mají určité zkušenosti s centrálními rejstříky pro oznamování případů skutečného či údajného porušení finančních obezřetnostních pravidel; vzhledem k tomu, že OSN přijala v roce 2003 Úmluvu proti korupci(6); vzhledem k tomu, že v návaznosti na tato odhalení ustavil Parlament dva zvláštní výbory a jeden vyšetřovací výbor; vzhledem k tomu, že Parlament již vyzval k ochraně oznamovatelů v několika usneseních(7); vzhledem k tomu, že již schválené iniciativy zaměřené na posílení mezinárodní výměny informací v daňových záležitostech byly velmi přínosné a že různé úniky v daňové oblasti odhalily velké množství důležitých informací o nekalých praktikách, které by jinak nevyšly najevo;

F.  vzhledem k tomu, že oznamovatelé hrají významnou úlohu při oznamování nezákonného nebo nepatřičného jednání, které ohrožuje veřejný zájem a fungování naší společnosti, a že k tomu účelu předkládají svému zaměstnavateli, veřejným orgánům nebo přímo veřejnosti informace o takovém chování, které ohrožuje veřejný zájem;

G.  vzhledem k tomu, že tak členským státům a klíčovým institucím a také orgánům a institucím EU pomáhají předcházet mimo jiné jakékoli snaze o porušení zásady bezúhonnosti a jakémukoli zneužívání moci a řešit tyto případy, které představují ohrožení nebo porušení zásad veřejného zdraví a bezpečnosti, finanční integrity, ekonomiky, lidských práv, životního prostředí a právního státu, nebo které zvyšují nezaměstnanost, omezují či poškozují spravedlivou hospodářskou soutěž a oslabují důvěru občanů v demokratické instituce a procesy na evropské a vnitrostátní úrovni;

H.  vzhledem k tomu, že korupce dnes představuje vážný problém, jemuž Evropská unie čelí, protože může vyústit v to, že vlády nedokážou ochránit obyvatelstvo, pracovníky, právní stát a hospodářství, a ve zhoršení stavu veřejných orgánů a služeb, ekonomického růstu a konkurenceschopnosti v mnoha odvětvích tím, že vyvolává ztrátu důvěry v transparentnost a demokratickou odpovědnost veřejných a soukromých institucí a průmyslových odvětví; vzhledem k tomu, že korupce podle odhadů stojí hospodářství EU ročně 120 miliard EUR, což představuje 1 % HDP EU;

I.  vzhledem k tomu, že se celosvětové protikorupční úsilí dosud zaměřovalo především na přečiny, k nimž došlo ve veřejném sektoru, nedávné úniky však zdůraznily úlohu, kterou v korupci hrají finanční instituce, finanční poradci a jiné soukromé společnosti;

J.  vzhledem k tomu, že několik zveřejněných případů oznamování prokázalo, že čin oznamovatelů přináší veřejnosti a politickým orgánům informace veřejného zájmu, například o nezákonném nebo nepatřičném chování nebo jiných závažných prohřešcích v soukromém i veřejném sektoru; vzhledem k tomu, že některé z těchto činů byly z toho důvodu předmětem nápravných opatření;

K.  vzhledem k tomu, že ochrana důvěrnosti přispívá k vytváření účinnějších kanálů pro oznamování podvodů, korupce nebo jiných protiprávních jednání, a vzhledem k tomu, že s ohledem na citlivost informací může špatné nakládání s důvěrnými údaji vést k nežádoucím únikům informací a k porušování veřejného zájmu Unie a členských států;

L.  vzhledem k tomu, že zavedení veřejných rejstříků skutečných vlastníků trustových společností a podobných právních uspořádání a dalších opatření k zajištění transparentnosti ve vztahu k investičním nástrojům mohou působit kontraproduktivně na prevenci přečinů, které oznamovatelé obvykle hlásí;

M.  vzhledem k tomu, že ochrana osobních údajů oznamovatelů a důvěrnosti informací jimi zveřejňovaných přispívá k vytváření účinnějších kanálů pro hlášení podvodů, korupce, neoprávněného jednání, pochybení nebo jiného závažného protiprávního jednání, a vzhledem k tomu, že s ohledem na citlivost informací může špatné nakládání s údaji důvěrné povahy vést k nežádoucím únikům informací a k porušování veřejného zájmu Unie; vzhledem k tomu, že ve veřejném sektoru může ochrana oznamovatelů usnadnit odhalení zneužívání veřejných finančních prostředků, podvodů a dalších forem přeshraniční korupce v souvislosti s národními zájmy či zájmy EU;

N.  vzhledem k tomu, že je politováníhodné, že stávající kanály pro podávání formálních stížností ve věci profesních pochybení nadnárodních podniků jen zřídka vedou ke konkrétním sankcím za příslušné protiprávní jednání;

O.  vzhledem k tomu, že se čin oznamovatelů prokázal jako užitečný v mnoha oblastech ve veřejném i soukromém sektoru, jako je například veřejné zdraví, daně, životní prostředí, ochrana spotřebitele, boj proti korupci a diskriminaci a dodržování sociálních práv;

P.  vzhledem k tomu, že případy musí být řádně vymezeny s ohledem na povahu vykonávaných funkcí, závažnost činů nebo souvisejících rizik;

Q.  vzhledem k tomu, že je zásadní nepřekročit hranici mezi donášením a oznamováním; že nejde o to vědět všechno o každém, ale je třeba rozlišovat, kdy se jedná o nedostatečnou podporu a kdy již o ohrožení demokracie;

R.  vzhledem k tomu, že v mnoha případech se oznamovatelé stali obětí odvetných opatření, zastrašování či pokusů o nátlak, jejichž cílem bylo jim znemožnit oznámení dotčených skutečností, odstrašit je od něj nebo je za již učiněné oznámení potrestat; vzhledem k tomu, že takový tlak je často vyvíjen zejména na pracovišti, kde se oznamovatelé, kteří odhalili informace ve veřejném zájmu v souvislosti se svým pracovním vztahem, mohou dostat do nejistého postavení vůči svým zaměstnavatelům;

S.  vzhledem k tomu, že byly často vyjadřovány vážné obavy v souvislosti s tím, že oznamovatelé jednající ve veřejném zájmu mohou čelit nepřátelským projevům, obtěžování, zastrašování a vyloučení na pracovišti, překážkám při hledání nového zaměstnání, ztrátě obživy a často také závažnému ohrožení svých rodinných příslušníků a kolegů; vzhledem k tomu, že obavy z odvetných opatření mohou mít na oznamovatele odrazující účinek a mohou tudíž ohrožovat veřejný zájem;

T.  vzhledem k tomu, že by ochrana oznamovatelů měla být zaručena zákonem a podporována ze strany EU jak ve veřejném, tak v soukromém sektoru, pokud jednají z opodstatněných důvodů; vzhledem k tomu, že by tyto ochranné mechanismy měly být vyvážené a měly by zaručovat plné dodržování základních a zákonných práv osob, proti nimž se poskytují informace; vzhledem k tomu, že by se tyto ochranné mechanismy měly uplatňovat na investigativní novináře, kteří jsou v souvislosti s poskytováním citlivých informací stále ohroženi, a že by měly chránit oznamovatele ve jménu důvěrnosti jejich zdrojů;

U.  vzhledem k tomu, že ochrana oznamovatelů není v některých členských státech zaručena odpovídajícím způsobem, zatímco mnoho dalších členských států zavedlo na jejich ochranu pokrokové programy, které však často nejsou dostatečně jednotné a poskytují tudíž nedostatečný stupeň ochrany; vzhledem k tomu, že v důsledku toho je ochrana oznamovatelů v Evropě roztříštěná, což jim způsobuje obtíže v případech, kdy se snaží zjistit svá práva a postupy oznamování, což vede k právní nejistotě zvláště v přeshraničním kontextu;

V.  vzhledem k tomu, že v některých členských státech existuje obecný nedostatek vůle přijímat a uplatňovat právní předpisy na ochranu práv oznamovatelů, přestože tyto státy ukládají povinnost oznamovat a trestat takové trestné činy, jako je korupce, podvody a další;

W.  vzhledem k tomu, že evropský veřejný ochránce práv má jasnou pravomoc prošetřovat stížnosti občanů EU na nesprávné úřední postupy v orgánech a institucích EU, ale že samotný úřad ochránce nehraje žádnou úlohu v ochraně oznamovatelů;

X.  vzhledem k tomu, že se oznamování velmi často neomezuje pouze na ekonomické a finanční otázky; vzhledem k tomu, že by neexistence přiměřené ochrany mohla potenciální oznamovatele odradit od oznamování profesních pochybení, aby se vyhnuli represáliím nebo odvetným opatřením; vzhledem k tomu, že organizace OECD uvedla, že v roce 2015 zavedlo 86 % podniků mechanismus pro oznamování podezření ze závažných profesních pochybení, přičemž však více než jedna třetina z nich nestanovila písemné pokyny na ochranu oznamovatelů před odvetnými opatřeními nebo nevěděla, zda takové pokyny stanovila či nikoli; vzhledem k tomu, že někteří oznamovatelé, kteří odhalili protiprávní jednání, profesní pochybení nebo nelegální finanční a ekonomické aktivity, čelili trestnímu stíhání; vzhledem k tomu, že osoby, které informace ve veřejném zájmu oznámí nebo odhalí, se často stávají terčem odvetných opatření, která mohou dopadnout i na jejich rodinné příslušníky a kolegy a vést například ke konci jejich kariéry; vzhledem k tomu, že Evropský soud pro lidská práva má sice ustálenou judikaturu týkající se oznamovatelů, jejich ochrana by však měla být právně zaručena; vzhledem k tomu, že Listina základních práv Evropské unie zaručuje svobodu projevu a právo na řádnou správu;

Y.  vzhledem k tomu, že by ochrana oznamovatelů v Evropské unii neměla být omezena pouze na evropské případy, ale měla by se vztahovat i na případy mezinárodní;

Z.  vzhledem k tomu, že pracoviště musejí podporovat pracovní prostředí, v němž lidé mohou s důvěrou vyjadřovat obavy ohledně možných prohřešků, jako je nesplnění povinnosti, pochybení, špatné řízení, podvod nebo protiprávní činnost; vzhledem k tomu, že je mimořádně důležité podporovat odpovídající kulturu, v jejímž rámci může každý upozorňovat na problémy beze strachu z odvetných opatření, která by mohla ovlivnit jeho stávající nebo budoucí profesní situaci;

AA.  vzhledem k tomu, že v mnoha zemích a zejména v soukromém sektoru jsou zaměstnanci s ohledem na určité informace vázáni povinností mlčenlivosti a že by oznamovatelé v případě podání oznámení mimo vlastní pracovní vztah mohli čelit disciplinárním opatřením;

AB.  vzhledem k tomu, že podle studie OECD více než třetina organizací, které mají mechanismus oznamování, nemá žádné psané zásady ochrany oznamovatelů před odvetnými opatřeními nebo o nich neví;

AC.  vzhledem k tomu, že právo EU již stanoví některá pravidla ochrany oznamovatelů před určitými formami odvety v různých oblastech, Komise však dosud nenavrhla odpovídající legislativní opatření za účelem účinné a jednotné ochrany oznamovatelů a jejich práv v EU;

AD.  vzhledem k tomu, že všechny orgány a instituce EU jsou od 1. ledna 2014 povinny zavést interní pravidla na ochranu oznamovatelů z řad úředníků orgánů a institucí EU, a to v souladu s články 22a, 22b a 22c služebního řádu;

AE.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament opakovaně vyzýval k tomu, aby oznamovatele v Unii chránila horizontální ochranná opatření;

AF.  vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 23. října 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz: doporučených krocích a iniciativách, v usneseních ze dne 25. listopadu 2015 o daňových rozhodnutích a jiných opatřeních podobných svojí povahou nebo účinkem, ze dne 16. prosince 2015 o zavedení transparentnosti, koordinace a konvergence do politik v oblasti daně z příjmu právnických osob v Unii a v usnesení ze dne 14. února 2017 o úloze oznamovatelů při ochraně finančních zájmů EU Parlament vyzval Komisi, aby předložila legislativní návrh účinného a komplexního evropského programu na ochranu oznamovatelů, kteří ohlásí podezření z podvodu nebo nezákonné činnosti s dopadem na veřejný zájem nebo na finanční zájmy Evropské unie;

AG.  vzhledem k tomu, že každá osoba z třetí země, která je Evropskou unií nebo některým z jejích členských států uznána za oznamovatele, musí mít možnost využívat všech příslušných ochranných opatření, pokud se v rámci své činnosti nebo mimo ni seznámila s informacemi o nezákonných aktivitách nebo špionážních činech spáchaných třetí zemí nebo vnitrostátní nebo nadnárodní společností, které poškozují stát, národ nebo občany Unie, bez vědomí vlády ohrožují její celistvost, národní bezpečnost nebo kolektivní nebo individuální svobody, a tyto informace odhalila;

AH.  vzhledem k tomu, že od 1. července 2014 začlenily téměř všechny evropské orgány a instituce do svých vnitřních předpisů povinná opatření na ochranu oznamovatelů v souladu s čl. 22 písm. b) a c) služebního řádu;

AI.  vzhledem k tomu, že mezinárodní organizace, jako jsou Rada Evropy a OECD, i ustálená judikatura Evropského soudu pro lidská práva již pevně zavedly určité zásady;

AJ.  vzhledem k tomu, že důležitost ochrany oznamovatelů uznaly všechny hlavní mezinárodní instituce zaměřené na boj proti korupci, a vzhledem k tomu, že v úmluvě Organizace spojených národů proti korupci (UNCAC), v doporučení Rady Evropy č. CM/Rec(2014)7 a v doporučení OECD o boji proti podplácení z roku 2009 byly stanoveny normy týkající se oznamování;

AK.  vzhledem k tomu, že je nezbytné vytvořit horizontální komplexní rámec, který by stanovil práva a povinnosti a účinně by tak chránil oznamovatele ve všech členských státech EU a v orgánech, institucích a organizacích EU;

Úloha oznamovatelů a nezbytnost jejich ochran

1.  vyzývá Komisi, aby po posouzení vhodného právního základu, který EU umožní podniknout další kroky, předložila do konce tohoto roku horizontální legislativní návrh, který zavede komplexní společný regulační rámec zaručující vysokou úroveň ochrany oznamovatelů v EU a bude platný ve veřejném i soukromém sektoru a také ve vnitrostátních i evropských orgánech a institucích včetně příslušných vnitrostátních a evropských orgánů, úřadů a agentur, a to s přihlédnutím k vnitrostátní situaci a aniž by omezoval možnost členských států přijímat další opatření; zdůrazňuje, že již dnes existuje několik možných právních základů, které Unii umožňují jednat v této oblasti; žádá Komisi, aby je přezkoumala a navrhla široký soudržný a účinný mechanismus; připomíná Komisi teorii o koncepci implicitních pravomocí Unie vypracovanou Soudním dvorem EU na základě ustálené judikatury, která umožňuje využít různé právní základy;

2.  zdůrazňuje nepřiměřenou a znepokojivou skutečnost, že občané a novináři jsou trestně stíháni namísto toho, aby jim byla poskytnuta právní ochrana, pokud ve veřejném zájmu zveřejní informace, včetně informací o domnělém profesním pochybení, přečinu, podvodu nebo protiprávní činnosti, zejména jedná-li se o jednání porušující základní zásady EU, jako jsou například vyhýbání se daňovým povinnostem, daňové úniky a praní peněz;

3.  navrhuje, aby mezinárodní dohody týkající se finančních služeb, daňových otázek a hospodářské soutěže zahrnovaly ustanovení o ochraně oznamovatelů;

4.  zdůrazňuje, že je nezbytné zaručit právní jistotu ohledně ustanovení na ochranu oznamovatelů, neboť bude-li přístup k této věci i nadále nejednoznačný a roztříštěný, odradí případné oznamovatele od jakéhokoli otevřeného vystupování; zdůrazňuje proto, že by příslušná legislativa EU měla stanovit jasný postup pro správné zpracování informací a účinnou ochranu oznamovatelů;

5.  připomíná, že by každý budoucí normativní rámec měl zohledňovat pravidla, práva a povinnosti, jimiž se řídí zaměstnanost a které na ní mají dopad; zdůrazňuje dále, že by se tak mělo dít po konzultaci se sociálními partnery a v souladu s kolektivními smlouvami;

6.  žádá, aby tato právní úprava zajistila, aby podniky, které proti oznamovatelům zavádějí odvetná opatření, nesměly získávat finanční prostředky EU ani uzavírat smlouvy s veřejnými orgány;

7.  vybízí členské státy, aby vypracovaly kritéria a ukazatele týkající se politik v oblasti oznamování ve veřejném i soukromém sektoru;

8.  vyzývá členské státy, aby zohlednily článek 33 Úmluvy OSN proti korupci, který zdůrazňuje úlohu oznamovatelů při předcházení korupci a v boji proti ní;

9.  s politováním konstatuje, že dostatečně vyspělé systémy ochrany oznamovatelů byly zavedeny pouze v několika členských státech; žádá ty členské státy, které dosud nepřijaly tyto systémy nebo příslušné zásady ve vnitrostátních právních předpisech, aby tak učinily co nejdříve;

10.  zdůrazňuje, že je zapotřebí věnovat větší pozornost podnikatelské etice ve vzdělávacích osnovách obchodních studií a příbuzných oborů.

11.  vybízí členské státy a orgány EU, aby prosazovaly kulturu uznávání významné úlohy oznamovatelů ve společnosti, a to i prostřednictvím osvětových kampaní; vyzývá zejména Komisi, aby k této otázce předložila komplexní plán; považuje za nezbytné prosazovat ve veřejné správě a na pracovištích etickou kulturu s cílem podtrhnout význam zvyšování povědomí zaměstnanců o již existujících právních rámcích pro oznamování, a to ve spolupráci s odborovými organizacemi;

12.  naléhavě žádá Komisi, aby monitorovala ustanovení členských států týkající se oznamovatelů s cílem usnadnit výměnu osvědčených postupů, která napomůže zajištění účinnější ochrany oznamovatelů na vnitrostátní úrovni;

13.  vyzývá Komisi, aby předložila komplexní plán, jenž by zabránil převádění aktiv do třetích zemí, které chrání anonymitu zkorumpovaných osob;

14.  chápe oznamovatele jako osobu, která sděluje nebo odhaluje informace ve veřejném zájmu včetně evropského veřejného zájmu, například o nezákonném nebo nedovoleném jednání nebo o jednání, které představuje ohrožení nebo újmu, ohrožuje nebo poškozuje veřejný zájem, obvykle může, ale nemusí souviset s jeho či jejími pracovními vztahy, může k němu docházet v soukromém nebo veřejném sektoru, v souvislosti se smluvními vztahy, s jeho nebo její odborářskou činností nebo činností ve sdruženích; zdůrazňuje, že to zahrnuje osoby, které stojí mimo tradiční vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, například konzultanty, dodavatele, stážisty, dobrovolníky, pracující studenty, dočasné pracovníky a bývalé zaměstnance, kteří mají důkaz o takovém jednání a mají oprávněný důvod se domnívat, že oznamovaná informace je pravdivá;

15.  domnívá se, že osoby, které stojí mimo tradiční vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, například konzultanti, dodavatelé, stážisté, dobrovolníci, studenti, dočasní pracovníci, bývalí zaměstnanci a občané, by rovněž měli mít přístup k oznamovacím kanálům a k odpovídající ochraně, pokud odhalí informace týkající se jednání, které je nezákonné nebo nedovolené, nebo jednání, které poškozuje veřejný zájem;

16.  konstatuje, že je třeba nalézt jasné řešení pro oznamovatele, kteří pracují ve společnostech registrovaných v EU, ale majících sídlo mimo EU;

17.  domnívá se, že poškozování veřejného zájmu zahrnuje mimo jiné korupční jednání, trestné činy, porušování právních závazků, justiční omyly, zneužívání postavení, střety zájmů, nedovolené využívání veřejných prostředků, zneužití pravomoci, nezákonné finanční toky, hrozby pro životní prostředí, zdraví, veřejnou bezpečnost, národní i globální bezpečnost, ochranu soukromí a osobních údajů, vyhýbání se daňovým povinnostem, práva spotřebitelů, porušování práv pracovníků a dalších sociálních práv, porušování lidských práv a základních svobod i zásad právního státu a činy, které mají zakrýt kterékoli uvedené porušování právních předpisů;

18.  domnívá se, že by obecný veřejný zájem měl mít přednost před soukromou nebo ekonomickou hodnotou odhalených informací a že by mělo být možné odhalovat informace o závažných ohroženích veřejného zájmu i tehdy, pokud jsou právně chráněny; je však toho názoru, že by se měly uplatňovat zvláštní postupy na informace, jejichž součástí je dodržování profesní etiky a na informace o utajovaných skutečnostech týkající se národní bezpečnosti a obrany; domnívá se, že by v takových případech měl být informován příslušný orgán;

19.  zdůrazňuje, že vždy musí být zaručena účinná ochrana oznamovatelů, i když se jejich odhalení netýkají protiprávních činů, pokud jsou odhaleny informace s cílem zabránit případnému poškození obecného veřejného zájmu;

20.  naléhá na členské státy, aby zajistily soulad s doporučeními Rady Evropy týkajícími se ochrany oznamovatelů;

21.  zdůrazňuje, že úloha oznamovatelů při odhalování vážných případů poškozování obecného zájmu se již několik let opakovaně potvrzuje a že tito oznamovatelé přispívají k demokracii, transparentnosti politiky a hospodářství a veřejných informací a že by měl být uznán jejich zásadní význam pro předcházení nezákonným činnostem; zdůrazňuje, že tito oznamovatelé jsou klíčovým zdrojem pro investigativní žurnalistiku a pro nezávislý tisk; připomíná, že záruka utajení informačních zdrojů je nezbytná pro zachování svobody tisku; vyzývá členské státy, aby zajistily účinnou ochranu práva novinářů nesdělovat totožnost svých zdrojů; domnívá se, že ohroženi jsou i novináři a že by jim proto měla být poskytnuta právní ochrana;

22.  konstatuje, že některé členské státy přijaly v posledních letech opatření na posílení práv oznamovatelů; nicméně je znepokojen skutečností, že oznamovatelé jsou i nadále obětí občanskoprávních žalob a trestního stíhání v zejména v těch několika členských státech, ve kterých stávající prostředky, které jim umožňují se hájit, pomáhají jim nebo je chrání, neexistují nebo jsou jen nedostatečné a málo účinné; kromě toho poukazuje na skutečnost, že značné rozdíly mezi členskými státy vedou k právní nejistotě, k zajišťování výhodnějších podmínek ze strany společností zapojených do neetických postupů a k riziku, že bude přístup k oznamovatelům nerovný;

23.  soudí, že ochrana oznamovatelů je pro řádné uplatňování pravomocí Evropské unie zásadní;

24.  je přesvědčen, že neexistence dostatečné ochrany oznamovatelů má negativní dopad na ochranu finančních zájmů EU;

25.  domnívá se, že provedení komplexních právních předpisů na ochranu oznamovatelů podnítí vytváření kultury otevřeného projevu a že oznamování by mělo být podporováno jako projev dobrého občanství; proto naléhavě žádá členské státy a orgány EU, aby propagovaly kladnou úlohu oznamovatelů, a vyjadřovaly vážné obavy týkající se jejich zranitelného a bezbranného postavení, především prostřednictvím kampaní na zvyšování povědomí a komunikačních a výchovných opatření; doporučuje, a to zejména Komisi, aby k tomuto problému předložila komplexní akční plán; vyzývá v této souvislosti k vytvoření webových stránek, kde by měly být uváděny užitečné informace o ochraně oznamovatelů a kde by bylo možné podávat stížnosti; zdůrazňuje, že tyto internetové stránky by měly být snadno přístupné veřejnosti a měla by být zajištěna anonymita údajů osob, které je využívají;

26.  vyzývá k přijetí opatření s cílem změnit způsob, jakým jsou oznamovatelé vnímáni veřejností, ze strany politiků, zaměstnavatelů a sdělovacích prostředků, a to tím, že bude zdůrazněna jejich pozitivní úloha jako mechanismu včasného varování a odstrašujícího prostředku s cílem odhalit zneužívání a korupci a předcházet jim a zároveň jako mechanismu odpovědnosti s cílem umožnit veřejnou kontrolu vlád a podniků;

27.  vybízí členské státy, aby aktivně prosazovaly otevřenou kulturu na pracovišti, ať už veřejném, nebo soukromém, která organizacím umožní dodržovat při jejich činnosti vysoké etické normy a zaměstnancům dodá důvěru, aby se dokázali ozvat, a která tudíž umožní přijímat opatření pro předcházení hrozbám či škodám jakéhokoli druhu či pro jejich nápravu;

28.  vybízí členské státy, aby pravidelně hodnotily účinnost opatření, která provádějí, přičemž by měly brát v úvahu veřejné mínění týkající se postojů k oznamovatelům a oznamování, meziodvětvové průzkumy vedoucích pracovníků pověřených přijímat a zpracovávat zprávy a nezávislé výzkumné studie o oznamování na všech pracovištích;

29.  vybízí členské státy, které dosud nepřijaly právní předpisy týkající se oznamování, aby tak v blízké budoucnosti učinily, a vyzývá Komisi, aby zvážila vytvoření platformy pro výměnu osvědčených postupů v této oblasti mezi členskými státy, ale rovněž s účastí třetích zemí.

30.  zdůrazňuje význam výzkumu a výměny osvědčených postupů s cílem podpořit lepší ochranu oznamovatelů na evropské úrovni;

31.  naléhavě žádá Evropský účetní dvůr a úřad evropského veřejného ochránce práv, aby do konce roku 2017 zveřejnili: 1) zvláštní zprávy uvádějící statistiky a jasné výsledky sledování případů oznamování, které byly zjištěny v evropských orgánech a institucích, podnicích, sdruženích, organizacích a dalších subjektech registrovaných v Unii; 2) opatření přijatá dotyčnými orgány a institucemi v návaznosti na zjištěné případy na základě stávajících pokynů a pravidel Komise; 3) výsledek každého šetření, které bylo zahájeno na základě informací získaných od oznamovatelů; 4) opatření, která se v jednotlivých případech plánují na ochranu oznamovatelů;

Mechanismus oznamování

32.  konstatuje, že tato neexistence jasně vymezených ochranných prostředků a prostředků umožňujících bezpečné oznámení a případná absence následných kroků jsou překážkami bránícími činnosti oznamovatelů, mohou oznamovatele odradit a mohou vést k tomu, že oznamovatelé se svým odhalením nevystoupí; vyjadřuje znepokojení nad odvetnými opatřeními a tlaky, kterým čelí oznamovatelé, pokud se obrátí na špatnou osobu nebo nesprávný subjekt uvnitř své organizace;

33.  domnívá se, že je třeba zavést soudržný, důvěryhodný a spolehlivý systém, který umožní oznamování uvnitř organizace, příslušným orgánům a rovněž mimo danou organizaci; je přesvědčen, že využití tohoto sytému pro účely oznámení by usnadnilo posouzení důvěryhodnosti a platnosti oznámení;

34.  vybízí Komisi, aby připravila systém, který by umožnil upozornit na případné nedovolené činy uvnitř i vně dotčené organizace; zdůrazňuje, že aby toho bylo dosaženo, měly by být zavedeny jasné, spravedlivé a nestranné postupy, které zajistí plné dodržování základních a zákonných práv jak oznamovatele, tak údajného pachatele; domnívá se, že je třeba vybízet zaměstnavatele, aby zavedli interní postupy pro oznamování, a že v každé organizaci by měla být určena jedna nezávislá a nestranná osoba nebo jednotka, která bude pověřena shromažďováním těchto oznámení; domnívá se, že zástupci pracovníků by měli být ke jmenování této odpovědné osoby přidruženi; zdůrazňuje, že příjemce oznámení by měl v souvislosti s každým přijatým oznámením podniknout příslušné následné kroky a měl by oznamovatele o těchto krocích v přiměřené lhůtě informovat;

35.  domnívá se, že každá organizace by měla zřídit jasný kanál pro oznamování, který by umožňoval oznamovateli podávat oznámení v rámci své organizace, zdůrazňuje, že každý zaměstnanec by měl být informován o daném postupu oznamování, který by měl zaručit soukromí a zpracování oznámení v přiměřené lhůtě; zdůrazňuje, že oznamovatel by měl mít možnost obrátit se na příslušné orgány veřejné správy, nevládní organizace nebo sdělovací prostředky, zejména v případě záporné odpovědi uvnitř organizace nebo v případě, že by oznámení uvnitř organizace nebo příslušnému orgánu zjevným způsobem zpochybnilo účinnost oznámení, že oznamovateli hrozí riziko, nebo v případě, že je oznámení dané informace naléhavé;

36.  připomíná, že veřejnost má právo být informována o jakémkoli chování, které může ohrozit veřejný zájem, a zdůrazňuje v této souvislosti, že by pro oznamovatele mělo být vždy možné zveřejnit informace o nezákonném nebo protiprávním jednání nebo o jednání, které poškozuje veřejný zájem;

37.  připomíná, že totéž usnesení Evropského parlamentu vyzývá také všechny orgány a instituce Unie, aby ve spolupráci se všemi příslušnými vnitrostátními orgány zavedly a přijaly veškerá nezbytná opatření s cílem chránit důvěrnost zdrojů informací, a žádá proto, aby byla vytvořena kontrolovaná internetová stránka, na níž mohou být stížnosti ukládány zcela důvěrně;

38.  domnívá se, že oznámení, k němuž dojde mimo danou organizaci, včetně přímého oznámení veřejnosti, aniž by předtím proběhla interní fáze, nesmí představovat důvod pro zneplatnění tohoto oznámení, zamítnutí trestního stíhání nebo odmítnutí ochrany; domnívá se, že tato ochrana by měla být zajištěna bez ohledu na zvolený způsob oznámení a na základě odhalených informací a skutečnosti, že oznamovatel měl rozumné důvody věřit, že tyto informace jsou pravdivé;

Ochrana přiznávaná v případě oznámení

39.  je znepokojen riziky, jimž čelí oznamovatelé na svém pracovišti, a především rizikem přímých či nepřímých odvetných opatření ze strany zaměstnavatele a ze strany osob pracujících pro zaměstnavatele nebo jednajících jeho jménem; zdůrazňuje, že tato odvetná opatření nejčastěji spočívají ve vyloučení, zpomalení nebo konci kariérního postupu, nebo dokonce v propuštění pracovníka, a že při nich může docházet k psychickému obtěžování; zdůrazňuje, že tato odvetná opatření oznamovatele při jejich snahách omezují; domnívá se, že je nezbytné zavést opatření na ochranu proti těmto odvetným opatřením; má za to, že odvetná opatření by měla být účinně trestána a měly by proti nim být zavedeny účinné sankce; zdůrazňuje tudíž, že jakmile je určité osobě přiznán status oznamovatele, měla by být opatření přijatá proti ní zrušena, a oznamovatel by měl obdržet plnou náhradu za utrpěnou škodu a újmu; domnívá se, že tato ustanovení by měla být zahrnuta v návrhu horizontální směrnice Komise o ochraně oznamovatelů;

40.  domnívá se, že oznamovatelé by měli mít možnost zažádat o předběžné opatření, aby předešli odvetnému opatření, jako je propuštění, do té doby, než bude k dispozici oficiální výsledek správního, soudního nebo jiného řízení;

41.  zdůrazňuje, že žádný zaměstnanecký poměr by neměl omezovat něčí právo na svobodu projevu a nikdo by neměl být diskriminován v případě, že toto právo uplatní;

42.  připomíná, že každý budoucí normativní rámec by měl zohledňovat pravidla, práva a povinnosti, jimiž se řídí zaměstnanost a které na ní mají dopad; dále zdůrazňuje, že by se tak mělo dít za účasti sociálních partnerů a v souladu s kolektivními smlouvami;

43.  zdůrazňuje, že oznamovatelům, jejich rodinným příslušníkům a rovněž každé osobě, která jim pomáhá, musí být s ohledem na ohrožení životů nebo bezpečnosti poskytnuta řádná a účinná ochrana jejich tělesné, morální a společenské integrity a ekonomická ochrana tím, že získají nejvyšší možný stupeň utajení;

44.  tato ochranná opatření se použijí též v případě, že oznamovatel upozorní na aktivity týkající se členských států;

45.  konstatuje, že investigativní žurnalisté a nezávislý tisk jsou ve své profesi často osamělí a čelí mnoha tlakům, jimž mohou být vystaveni, a že je tedy nezbytné je chránit před veškerými snahami o zastrašování;

46.   navrhuje, aby osobám, které se staly obětí odvetných opatření za zveřejnění oznámení nebo odhalení, bylo k dispozici předběžné opatření až do vydání výsledku občanskoprávního řízení, zejména v případech ztráty zaměstnání;

47.  odsuzuje praxi žalob určených k umlčení oznamovatelů, které spočívají v podání žaloby nebo v hrozbě podání žaloby na příslušného oznamovatele s cílem nikoli dosáhnout jeho odsouzení, ale přimět ho k autocenzuře nebo k vyčerpání finančních, intelektuálních a psychických zdrojů; je přesvědčen, že na toto zneužití postupu by se měl vztahovat trestní postih a sankce;

48.  připomíná riziko trestního řízení a občanskoprávních žalob, které hrozí oznamovatelům; zdůrazňuje, že oznamovatelé jsou v případě soudního řízení často slabší stranou řízení; domnívá se proto, že v případě údajných odvetných opatření přijatých proti oznamovateli musí zaměstnavatel dokázat, že tato opatření nesouvisí s oznámením, které oznamovatel učinil; domnívá se, že ochrana oznamovatelů musí být zaručena na základě předložené informace, a nikoli na základě úmyslu oznamovatele; zdůrazňuje, nicméně, oznamovatel měl oznámit informace, které pokládal za pravdivé; má za to, že v průběhu celého postupu by měla být zaručena důvěrnost a že totožnost oznamovatele by neměla být odhalena bez jeho souhlasu; zdůrazňuje, že na porušení zachování důvěrnosti ohledně totožnosti bez souhlasu oznamovatele by se měl vztahovat trestní postih a sankce;

49.  domnívá se, že oznamovatelé by neměli být stíháni v trestním ani občanskoprávním řízení, ani by proti nim neměly být uplatňovány správní nebo disciplinární sankce z důvodu oznámení, která učinili;

50.  soudí, že pokud by měl oznamovatel možnost upozornit na dané jednání anonymně, mohlo by to umožnit předávání informací, které by za jiných podmínek předloženy nebyly; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba zavést jasně stanovené prostředky umožňující podat anonymní oznámení vnitrostátnímu nebo evropskému nezávislému orgánů, který je pověřen shromažďováním oznámení, ověřováním jejich důvěryhodnosti, následnými kroky v návaznosti na poskytnutou odpověď a poskytnutím pomoci oznamovatelům, a to i v digitálním prostředí, které přesně vymezí situace, jež mohou být předmětem anonymního oznámení; zdůrazňuje, že totožnost oznamovatele a veškeré informace umožňující jeho identifikaci nesmí být zveřejněny bez jeho souhlasu; zdůrazňuje, že na každé porušení požadavku na anonymitu by se měly vztahovat sankce;

51.  zdůrazňuje, že nikdo by neměl ztratit právo na ochranu pouze z toho důvodu, že chybně vyhodnotil skutkové okolnosti nebo že se vnímaná hrozba vůči obecnému zájmu nerealizovala, ovšem za předpokladu, že daná osoba měla v okamžiku oznámení rozumné důvody věřit, že je tato hrozba reálná; připomíná, že v případě křivého obvinění by se viníci měli ze svých činů zodpovídat a neměla by se na ně vztahovat ochrana poskytovaná oznamovatelům; zdůrazňuje, že každá osoba, která je přímo či nepřímo poškozena podáváním nebo odhalováním nepřesných nebo zavádějících informací, by měla mít právo domáhat se účinných opravných prostředků proti nekorektním nebo urážlivým oznámením;

52.  připomíná význam vypracování nástrojů s cílem zakázat všechny formy odvetných opatření, ať už by se jednalo o pasivní propuštění nebo pasivní opatření; naléhavě vyzývá členské státy, aby upustily od kriminalizace činnosti oznamovatelů při odhalování informací o nezákonném nebo nedovoleném jednání nebo o jednání, které poškozuje veřejný zájem;

53.  připomíná, že stávající právní předpisy EU musí mezitím správně uplatňovat jak orgány Unie, tak členské státy a že by měly být interpretovány takovým způsobem, aby oznamovatelům, kteří jednají ve veřejném zájmu, byla zaručena co největší ochrana; zdůrazňuje, že ochrana oznamovatelů již byla uznána jako mechanismus zásadní pro zajištění účinného uplatňování právních předpisů EU; vyzývá proto členské státy, aby nekriminalizovaly kroky oznamovatelů, kteří informace zveřejňují ve veřejném zájmu;

Pomoc oznamovatelům

54.  zdůrazňuje úlohu orgánů státní správy, odborů a organizací občanské společnosti, pokud se jedná o pomoc a podporu poskytovanou oznamovatelům při jednotlivých úkonech v rámci jejich organizace;

55.  zdůrazňuje, že kromě profesních rizik čelí oznamovatelé, stejně jako osoby, které jim pomáhají, rovněž rizikům osobním, psychologickým, společenským a finančním; domnívá se, že v případě potřeby je třeba zavést psychologickou podporu, oznamovatelům, kteří o ni požádají a nemají dostatečné finanční prostředky, by měla být poskytnuta specifická právní pomoc a těm, kteří řádně odůvodní její potřebnost, by měla být poskytnuta sociální a finanční pomoc, která by rovněž měla být preventivně přiznána v případě občanskoprávního nebo soudního řízení v souladu s vnitrostátními právními postupy a praxí; dodává, že bez ohledu na povahu újmy, kterou utrpěl oznamovatel v důsledku svého oznámení, by mělo být zaručeno odškodnění;

56.  poukazuje v této souvislosti na skutečnost, že evropská veřejná ochránkyně práv v Parlamentu uvedla, že je ochotna prověřit možnost vytvoření tohoto orgánu v rámci úřadu veřejného ochránce práv, a naléhavě vyzývá Komisi, aby přezkoumala, zda je proveditelné pověřit úřad evropského veřejného ochránce práv, který již má pravomoc prošetřovat stížnosti na nekalé praktiky v orgánech a institucích EU, tímto úkolem;

57.  vyzývá členské státy a orgány EU, aby ve spolupráci se všemi příslušnými orgány zavedly a přijaly veškerá nezbytná opatření na ochranu důvěrnosti zdrojů informací s cílem zabránit jakýmkoli diskriminačním krokům nebo hrozbám a také aby určily transparentní a bezpečné způsoby oznamování, zřídily nezávislé vnitrostátní a evropské orgány pro ochranu oznamovatelů a zvážily možnost vyčlenit na jejich podporu zvláštní finanční prostředky; vyzývá též ke zřízení ústředního evropského orgánu pro účinnou ochranu oznamovatelů a osob, které jim pomáhají v jejich činnosti, na základě modelu, podle něhož již funguje systém orgánů na ochranu soukromí;

58.  s cílem zajistit, aby tato opatření byla účinná, vyzývá Komisi, aby navrhla nástroje, které budou sloužit zejména k ochraně před neoprávněným trestním stíháním, hospodářskými sankcemi a diskriminací; navrhuje, aby byly zřízeny vnitrostátní fondy nebo evropského fondu k přiměřené finanční podpoře evropských oznamovatelů, které by byly zčásti financovány z příjmů plynoucích z dodatečného vymáhání daní nebo z pokut;

59.  vybízí členské státy, aby zřídily nezávislé orgány, které by disponovaly dostatečnými rozpočtovými zdroji, odpovídajícími pravomocemi a vhodnými odborníky, pověřené shromažďováním oznámení, ověřováním jejich důvěryhodnosti, následnými kroky v návaznosti na poskytnutou odpověď, poskytnutím pomoci oznamovatelům, zejména v případě, že jejich organizace na oznámení zareaguje negativně, a rovněž hledáním přiměřené finanční pomoci posledně jmenovaným, zejména pokud jde o přeshraniční případy nebo případy, které se přímo dotýkají členských států či evropských orgánů a institucí; navrhuje, aby tento orgán zveřejňoval výroční zprávu o přijatých oznámeních a o jejich zpracování, přičemž by byl zachován požadavek na důvěrnosti případných probíhajících vyšetřování;

60.  zdůrazňuje, že by měla být věnována pozornost zpřístupnění informací a bezplatného důvěrného poradenství pro osoby, které zvažují oznámení ve veřejném zájmu nebo chtějí odhalit nezákonné či nedovolené jednání, které poškozuje nebo ohrožuje veřejný zájem; konstatuje, že je třeba určit struktury, které budou moci poskytovat tyto informace a poradenství, a podrobnosti o nich zpřístupnit široké veřejnosti;

61.  zdůrazňuje, že kromě práva na řadu ochranných opatření poskytovaných oznamovatelům je nezbytné zaručit konkrétně těmto oznamovatelům přijetí, ubytování a bezpečnost v členském státě, který nemá uzavřenou dohodu o vydání se zemí, o níž učinili oznámení; vyzývá Komisi, aby v případě dohod o vydání mezi Evropskou unií a inkriminovanou třetí zemí a podle čl. 67 odst. 2 SFEU, který se týká evropské azylové politiky, postupovala v rámci svých pravomocí a přijala veškerá nezbytná bezpečnostní opatření ve vztahu k oznamovatelům, kteří jsou obzvláště vystaveni závažným odvetným opatřením v zemích, o jejichž nezákonných nebo podvodných praktikách informovali;

62.  vybízí Komisi, aby navrhla zavedení podobného orgánu na evropské úrovni, který by disponoval dostatečnými rozpočtovými zdroji, odpovídajícími pravomocemi a vhodnými odborníky, který by byl pověřen koordinací opatření členských států, zejména v přeshraničních situacích; má za to, že tento evropský orgán by měl mít rovněž pravomoc shromažďovat oznámení, ověřovat jejich důvěryhodnost, vydávat závazná doporučení a pomáhat oznamovatelům v jejich postupu v případech, kdy je reakce členského státu nebo vnitrostátního orgánu zjevně nepřiměřená; navrhuje, aby tento orgán zveřejňoval výroční zprávu o přijatých oznámeních a o jejich zpracování, přičemž by byl zachován požadavek na důvěrnosti případných probíhajících vyšetřování; domnívá se, že pro účely výkonu této funkce by mohl být rozšířen mandát evropského veřejného ochránce práv;

63.  domnívá se, že je-li oznámení považováno za závažné, mělo by vést k řádnému vyšetřování a k příslušným následným opatřením; zdůrazňuje, že během vyšetřování by oznamovatelům mělo být umožněno, aby objasnili svou stížnost a poskytli dodatečné informace nebo důkazy;

64.  vybízí členské státy, aby vypracovaly údaje, referenční hodnoty a ukazatele týkající se politik v oblasti oznamování ve veřejném i soukromém sektoru;

65.  požaduje, aby se při nadcházejícím přezkumu evropských orgánů dohledu upravily jejich pravomoci a postupy pro ochranu oznamovatelů;

66.  vyzývá všechny orgány EU, aby zareagovaly na zprávu evropské veřejné ochránkyně práv z vlastního podnětu ze dne 24. července 2014 vypracovanou v souladu s čl. 22 písm. c) nového služebního řádu, v níž vyzývá všechny orgány a instituce EU, aby zavedly mechanismy upozorňování na porušování etických zásad a právní rámec na ochranu oznamovatelů, jež se budou přímo zakládat na interních pravidlech kanceláře evropské veřejné ochránkyně práv; opakuje odhodlání Parlamentu přijmout uvedená opatření;

67.  domnívá se, že oznamovatelé by rovněž měli mít právo přezkoumat a komentovat výsledek vyšetřování týkajícího se jejich odhalení;

68.  vyzývá orgány a instituce a další subjekty EU, aby šly příkladem a bezodkladně se začaly řídit pokyny, které předložil úřad evropského veřejného ochránce práv; vyzývá Komisi, aby jak v Komisi samotné, tak v agenturách EU plně uplatňovala vlastní pokyny na ochranu oznamovatelů v souladu s vlastním služebním řádem ve znění z roku 2012; vyzývá Komisi, aby účinně koordinovala úsilí s ostatními orgány, včetně Úřadu evropského veřejného žalobce, a spolupracovala s nimi s cílem chránit oznamovatele;

69.  poukazuje na to, že je zapotřebí dosáhnout lépe fungujícího systému pro oznamování korporátních nekalých praktik, který doplní a zlepší účinnost stávajících vnitrostátních kontaktních míst pro pokyny OECD pro nadnárodní společnosti;

70.  zdůrazňuje, že prošetřování záležitostí, na něž upozornili oznamovatelé, by mělo probíhat nezávisle a v co možná nejkratším časovém rámci a měla by při něm být chráněna také práva jednotlivců, na něž by zveřejnění mohlo poukázat; upozorňuje na skutečnost, že oznamovatel i jakákoli osoba, na niž zveřejnění poukáže, by měli mít možnost předložit během vyšetřování dodatečné argumenty a důkazy a měli by být průběžně informováni o tom, jak je se zveřejněním nakládáno;

71.  vítá skutečnost, že Komise konečně zavedla kanál pro oznamovatele k hlášení nebo zveřejňování informací týkajících se hospodářské soutěže a kartelových dohod, ale zdůrazňuje, že je třeba zjednodušit příslušné postupy, a trvá na tom, že počet kanálů by neměl být nadměrný;

72.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0408.

(2)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0310.

(3)

Úř. věst. C 208 ze dne 10.6.2016, s. 89.

(4)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0457.

(5)

Přijaté texty, P8_TA(2017)0022.

(6)

https://www.unodc.org/documents/treaties/UNCAC/Publications/Convention/08-50027_F.pdf

(7)

Viz např. usnesení EP ze dne 6. července 2016 o daňových rozhodnutích a jiných opatřeních podobných svojí povahou nebo účinkem (přijaté texty, P8_TA(2016)0310)) a usnesení EP ze dne 16. prosince 2015 obsahující doporučení Komisi o zavedení transparentnosti, koordinace a konvergence do politik v oblasti daně z příjmu právnických osob v Unii (přijaté texty, P8_TA(2015)0457).


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Série skandálů, k nimž došlo v několika posledních letech v natolik rozmanitých oblastech, jako jsou ochrana veřejného zdraví, životní prostředí nebo daňové úniky, poukázala na klíčovou úlohu oznamovatelů při odhalování závažných případů poškozování obecného zájmu. Ochrana oznamovatelů se dnes jeví jako jeden z nejlepších způsobů, jak chránit veřejný zájem a vybízet k etickému a zodpovědnému jednání ve veřejných i soukromých institucích. Tam, kde existují, jsou však prostředky ochrany doposud do značné míry nedostatečné a příliš roztříštěné na to, aby poskytovaly soudržný rámec v Evropské unii, jejíž opatření se prozatím omezují na ochranu ve specifických sektorech.

Vaše zpravodajka je přesvědčena, že Evropská unie by měla jednat prostřednictvím horizontálního legislativního nástroje, který by odpovídal jejím cílům v oblasti demokracie, názorového pluralismu a svobody projevu. Pro navržení takovéhoto nástroje může Evropská komise uplatnit několik různých právních základů, a měla by tedy jednat co nejrychleji.

V oblasti ochrany oznamovatelů již bylo vypracováno mnoho mezinárodních standardů. Evropské právní předpisy by z nich proto měly vycházet. V souladu s těmito standardy by měla být definice oznamovatele dostatečně široká, aby pokrývala co největší počet situací, a chránila tak zaměstnance soukromého i veřejného sektoru, ale také konzultanty a osoby samostatně výdělečně činné. Tato definice by se neměla omezovat pouze na oznamování skutečností, které jsou v rozporu se zákonem, ale měla by pokrývat také odhalení případů poškozování obecného zájmu. V rámci organizací je třeba zavést jednoznačné mechanismy pro oznamování, které umožní oznamování dotčených skutečností uvnitř samotné organizace. Takovéto mechanismy nicméně nemohou představovat jediný prostředek a mělo by být povoleno oznamování určené nezávislému orgánu nebo veřejnosti. Na evropské úrovni je třeba zřídit orgán, který se bude zaměřovat přímo na poradenství, pomoc a přijímání oznámení.

Měla by být zaručena ochrana důvěrnosti a obráceno důkazní břemeno, aby byly co nejlépe chráněny osoby, které se rozhodnou určité skutečnosti oznámit. Celý systém by mohl být doplněn finanční a psychologickou podporou a také náhradou utrpěné újmy a měly by být zavedeny účinné sankce vůči osobám, které se snaží znemožnit oznamovatelům promluvit.


PŘÍLOHA: SEZNAM SUBJEKTŮ A OSOB, OD NICHŽ ZPRAVODAJKA OBDRŽELA PODNĚTY

Následující seznam byl vypracován zcela dobrovolně a na výlučnou odpovědnost zpravodajky. Při přípravě zprávy obdržela zpravodajka podněty od těchto subjektů či osob:

Subjekt nebo osoba

UNI Europa

FIRST-CISL

European Federation of Journalists (Evropská novinářská federace)

Eurocadres

Transparency International Francie

Transparency International

finské zastoupení odborů při EU

CCI Paříž-Ile de France

Ascent-EU – konzultant pro řádnou správu, boj proti korupci a právní stát


CADRES CFDT (sekce francouzské odborářské organizace CFDT sdružující vedoucí pracovníky)

EBU (asociace veřejnoprávních sdělovacích prostředků)

bruselská kancelář švédských odborových svazů

finské zastoupení odborů při EU


STANOVISKO Hospodářského a měnového výboru (6.9.2017)

pro Výbor pro právní záležitosti

k legitimním opatřením na ochranu oznamovatelů jednajících ve veřejném zájmu při zveřejňování důvěrných informací společností a veřejných orgánů

(2016/224(INI))

Zpravodajka: Molly Scott Cato

(*)  Přidružený výbor – článek 54 jednacího řádu

NÁVRHY

Hospodářský a měnový výbor vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A.  vzhledem k tomu, že oznamovatelé hráli důležitou úlohu při odhaleních a zprávách týkajících se údajných pochybení, přečinů, podvodů a protiprávní činnosti a při vymezení a zveřejnění daňových případů ve veřejném zájmu, včetně tzv. LuxLeaks, SwissLeaks a Panama Papers, čímž výrazně napomohli zavádění důraznějších reforem zaměřených na boj proti finančním a daňovým podvodům, praní peněz a korupci, které podkopávají hospodářský rozvoj a právní stát;

B.  vzhledem k tomu, že od doby finanční krize jsme byli svědky řady opatření proti vyhýbání se daňové povinnosti a daňovým únikům na mezinárodní úrovni; vzhledem k tomu, že je třeba posílit transparentnost v odvětví finančních služeb s cílem odrazovat od nekalých praktik a že některé členské státy již mají určité zkušenosti s centrálními rejstříky pro oznamování případů skutečného či údajného porušení finančních obezřetnostních pravidel; vzhledem k tomu, že OSN přijala v roce 2003 Úmluvu proti korupci(1); vzhledem k tomu, že v návaznosti na tato odhalení ustavil Parlament dva zvláštní výbory a jeden vyšetřovací výbor; vzhledem k tomu, že Parlament již vyzval k ochraně oznamovatelů v několika usneseních(2); vzhledem k tomu, že již dohodnuté iniciativy zaměřené na posílení mezinárodní výměny informací v daňových záležitostech byly přínosné a že různé úniky v daňové oblasti odhalily velké množství důležitých informací o nekalých praktikách, které by jinak nevyšly najevo;

C.  vzhledem k tomu, že celosvětové protikorupční úsilí se dosud zaměřovalo především na přečiny, k nimž došlo ve veřejném sektoru, nedávné úniky však zdůraznily úlohu, kterou hrají finanční instituce, poradci a jiné soukromé společnosti při usnadňování korupce;

D.  vzhledem k tomu, že zavedení veřejných rejstříků skutečných vlastníků trustových společností a podobných právních uspořádání a dalších opatření k zajištění transparentnosti ve vztahu k investičním nástrojům mohou odrazovat od přečinů, které oznamovatelé obvykle hlásí;

E.  vzhledem k tomu, že oznamování se velmi často neomezuje jen na ekonomické a finanční otázky; vzhledem k tomu, že neexistence přiměřené ochrany by mohla potenciální oznamovatele odradit od oznamování nekalého jednání s cílem vyhnout se represáliím nebo odvetným opatřením; vzhledem k tomu, že organizace OECD uvedla, že v roce 2015 zavedlo 86 % podniků mechanismus pro oznamování podezření ze závažných korporátních přečinů, přičemž však více než jedna třetina z nich nestanovila písemné pokyny na ochranu oznamovatelů před odvetnými opatřeními nebo nevěděla, zda takové pokyny stanovila či nikoli; vzhledem k tomu, že několik oznamovatelů, kteří odhalili ekonomické a finanční pochybení, přečiny nebo protiprávní jednání, se stalo předmětem trestního stíhání; vzhledem k tomu, že osoby, které informace ve veřejném zájmu oznámí nebo odhalí, se často stávají terčem odvetných opatření, která mohou dopadnout i na jejich rodinné příslušníky a kolegy a vést například ke konci jejich kariérního postupu; vzhledem k tomu, že Evropský soud pro lidská práva má sice pevně ustálenou judikaturu týkající se oznamovatelů, jejich ochrana by však měla být právně zaručena; vzhledem k tomu, že Listina základních práv Evropské unie zaručuje svobodu projevu a právo na řádnou správu;

F.  vzhledem k tomu, že je politováníhodné, že stávající kanály pro podávání formálních stížností ve věci nekalého jednání nadnárodních podniků jen zřídka vedou ke konkrétním sankcím za příslušná pochybení;

G.  vzhledem k tomu, že ačkoli ochrana oznamovatelů na úrovni Unie nebyla provedena ve všech členských státech a nebyla ani harmonizována na úrovni EU, většina členských států ratifikovala Úmluvu OSN proti korupci a zavedla povinnost poskytovat oznamovatelům přiměřenou a účinnou ochranu;

H.  vzhledem k tomu, že právo EU sice dnes již obsahuje určitá ustanovení chránící oznamovatele před odvetnými opatřeními, a to i pokud se jedná o praní peněz, doposud v něm však nebyly zavedeny horizontální právní předpisy, které by se uplatňovaly na všechny veřejné a soukromé subjekty; vzhledem k tomu, že nesourodá ustanovení se mohou ukázat jako nejasná a neúčinná; vzhledem k tomu, že Komise se proto vyzývá k tomu, aby důkladně přezkoumala možný právní základ pro případná další opatření na úrovni EU v tomto ohledu; vzhledem k tomu, že by účinná ochrana oznamovatelů přispěla k účinnosti vnitřního trhu a posílila důvěru občanů v EU;

1.  naléhavě vyzývá Komisi, aby provedla důkladné posouzení možného právního základu pro další opatření na úrovni EU a popřípadě předložila komplexní horizontální právní předpisy, včetně nástrojů na podporu oznamovatelů, s cílem zajistit co nejdříve jejich účinnou ochranu a aby předložila návrh na zajištění přiměřené finanční pomoci pro oznamovatele; vyzývá Komisi, aby vyhodnotila, zda by bylo možné vytvořit nezávislý evropský orgán, který by byl příslušný pro shromažďování stížností oznamovatelů (a to i anonymně a v režimu důvěrnosti) a v případě potřeby by měl právo poskytovat poradenství a ochranu; konstatuje, že ochrana oznamovatelů by se měla vztahovat na veřejný i soukromý sektor bez rozdílu; vyzývá k zavedení právní úpravy, která by zajistila, aby společnosti, u nichž bylo jednoznačně prokázáno, že proti oznamovatelům zavedly odvetná opatření, nesměly získávat finanční prostředky EU ani uzavírat smlouvy s veřejnými orgány; navrhuje, aby Komise v každém případě alespoň vypracovávala výroční zprávu, v níž by vyhodnocovala stávající stav, pokud jde o ochranu oznamovatelů na úrovni Evropské unie; navrhuje, aby mezinárodní dohody týkající se finančních služeb, daňových otázek a hospodářské soutěže zahrnovaly ustanovení o ochraně oznamovatelů; navrhuje, aby byl vytvořen celoevropský společný fond na ochranu oznamovatelů s cílem zaručit jim odpovídající finanční pomoc;

2.  zdůrazňuje nepřiměřenou a znepokojivou skutečnost, že občané a novináři jsou trestně stíháni namísto toho, aby jim byla poskytnuta právní ochrana, pokud ve veřejném zájmu zveřejní informace, včetně informací o domnělém pochybení, přečinu, podvodu nebo protiprávní činnosti, zejména jedná-li se o jednání porušující základní zásady EU, jako jsou např. vyhýbání se daňovým povinnostem, daňové úniky a praní peněz;

3.  vyzývá dále členské státy, aby přijaly širokou právní definici oznamovatele s cílem účinně tyto oznamovatele chránit prostřednictvím vnitrostátních právních předpisů; navrhuje, aby byla oznamovatelům ve veřejném a soukromém sektoru poskytována stejná úroveň ochrany a aby nebyli vázáni žádnými smluvními povinnostmi, které by jim bránily v oznámeních či odhaleních, která jsou ve veřejném zájmu; vyzývá členské státy, aby zajistily, aby dotčená ochrana zahrnovala vynětí z působnosti řízení týkajícího se chráněného odhalení a kárných opatření či jiných forem odvety;

4.  vyzývá členské státy, aby zohlednily článek 33 Úmluvy OSN proti korupci, který zdůrazňuje úlohu oznamovatelů při předcházení korupci a boji proti ní;

5.  připomíná závěry svého zvláštního výboru TAXE a upozorňuje, že je třeba zajistit, aby oznamovatelé měli možnost oznámit nejen protiprávní aktivity, ale také nekalé praktiky a jakékoli další informace o otázkách, které představují ohrožení nebo poškození veřejného zájmu;

6.  opakuje, že vzhledem k často technické povaze příslušných informací a k překážkám, jimž čelí úředníci při své snaze získat k těmto informacím přístup, jsou oznamovatelé často jedinou možností, jak tyto nezákonné činnosti odhalit veřejnosti;

7.  tvrdí, že oznamovatelé by měli mít právo anonymně dotčené skutečnosti oznámit nebo předložit stížnost přednostně interním mechanismům oznamování dané organizace nebo příslušným orgánům a že by měli být chráněni bez ohledu na to, jaký kanál si pro to zvolí;

8.  zdůrazňuje význam toho, aby byla příslušným subjektům a regulačním a donucovacím orgánům výslovně svěřena odpovědnost za udržování kanálů pro oznamování a získávání, vyřizování a vyšetřování podezření ze spáchání nekalého jednání, přičemž se ve vhodných případech bude zachovávat důvěrnost zdroje a budou dodržena práva poškozených stran;

9.  domnívá se, že všechny unijní a vnitrostátní veřejné a soukromé organizace by měly zavést interní postupy oznamování určené jejich zaměstnancům; zdůrazňuje, že je důležité posilovat mezi zaměstnanci a jinými osobami povědomí o již existujících právních rámcích týkajících se oznamování, a vyzývá EU a vnitrostátní orgány, aby prováděly pravidelné informační kampaně a vícejazyčně a ve srozumitelné podobě poskytovaly informace o základních postupech spojených s oznamováním;

10.  požaduje, aby se v nacházejícím přezkumu evropských orgánů dohledu upravily jejich pravomoci a postupy pro ochranu oznamovatelů;

11.  zdůrazňuje, že v soudních sporech vedených proti oznamovatelům by důkazní břemeno měla nést strana, která spor zahájila, která by měla prokázat, že odhalené informace nepředstavují důkaz o protiprávním jednání nebo přečinu, ani hrozbu pro veřejný zájem; odsuzuje právní kroky proti oznamovatelům, které jsou záměrně vedeny ve zlé víře a proti nimž by bylo vhodné zavést sankce; zdůrazňuje, že účinná ochrana oznamovatelů je klíčová pro zaručení práva na svobodu projevu a svobody informací a že vzájemně rozporuplné normy upravující otázky tajemství a důvěrnosti by měly být revidovány v souladu s evropskou lidskoprávní judikaturou s cílem zajistit, aby byly příslušné výjimky nezbytné a přiměřené;

12.  vyzývá členské státy, aby zajistily, aby oznamovatelé měli neomezený přístup k nezávislému právnímu poradenství a aby mohli požadovat odškodnění za pronásledování nebo ztrátu svého současného či budoucího živobytí, představuje-li dotčená škoda důsledek odvetných opatření za odhalení, na něž se vztahuje ochrana oznamovatelů; vyzývá Komisi, aby zjistila, zda existují osvědčené postupy, které by v tomto ohledu mohly být sdíleny;

13.  vyzývá orgány a další subjekty EU, aby šly příkladem a bezodkladně se začaly řídit pokyny, které předložil úřad evropského veřejného ochránce práv; vyzývá Komisi, aby jak v Komisi samotné, tak v agenturách EU plně uplatňovala vlastní pokyny na ochranu oznamovatelů v souladu s vlastním služebním řádem ve znění z roku 2012; vyzývá Komisi, aby účinně koordinovala úsilí s ostatními orgány, včetně Úřadu evropského veřejného žalobce, a spolupracovala s nimi s cílem chránit oznamovatele;

14.  zdůrazňuje, že je nezbytné posílit komunikaci mezi oznamovateli a orgány a agenturami EU; domnívá se, že se stížnostmi občanů musí být zacházeno spravedlivě a s úctou a že orgány či agentury EU, které se těmito záležitostmi zabývají, by měly s příslušným oznamovatelem udržovat pravidelný kontakt a poskytovat jim v dané věci aktuální informace;

15.  naléhavě žádá Komisi, aby předložila komplexní akční plán pro zvýšení povědomí o ochraně a obraně oznamovatelů;

16.  poukazuje na to, že je zapotřebí dosáhnout lépe fungujícího systému pro oznamování korporátních nekalých praktik, který doplní a zlepší účinnost stávajících národních kontaktních míst pro pokyny OECD pro nadnárodní společnosti;

17.  vyzývá Komisi, aby vypracovala komplexní plán, který by zabránil převádění aktiv do zemí mimo EU, které chrání anonymitu zkorumpovaných osob;

18.  zdůrazňuje, že je zapotřebí věnovat větší pozornost podnikatelské etice ve vzdělávacích osnovách obchodních studií a příbuzných oborů.

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

4.9.2017

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

36

0

13

Členové přítomní při konečném hlasování

Gerolf Annemans, Burkhard Balz, Pervenche Berès, Udo Bullmann, Esther de Lange, Markus Ferber, Jonás Fernández, Neena Gill, Roberto Gualtieri, Brian Hayes, Gunnar Hökmark, Danuta Maria Hübner, Cătălin Sorin Ivan, Petr Ježek, Othmar Karas, Wajid Khan, Philippe Lamberts, Werner Langen, Bernd Lucke, Olle Ludvigsson, Fulvio Martusciello, Marisa Matias, Gabriel Mato, Costas Mavrides, Bernard Monot, Luděk Niedermayer, Dimitrios Papadimoulis, Pirkko Ruohonen-Lerner, Anne Sander, Alfred Sant, Molly Scott Cato, Pedro Silva Pereira, Peter Simon, Kay Swinburne, Paul Tang, Ramon Tremosa i Balcells, Marco Valli, Jakob von Weizsäcker, Marco Zanni

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Enrique Calvet Chambon, Matt Carthy, Manuel dos Santos, Ashley Fox, Eva Joly, Paloma López Bermejo, Thomas Mann, Luigi Morgano, Lieve Wierinck

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Elżbieta Katarzyna Łukacijewska

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

36

+

ALDE

Enrique Calvet Chambon, Petr Ježek, Ramon Tremosa i Balcells, Lieve Wierinck

ECR

Bernd Lucke, Pirkko Ruohonen-Lerner

EFDD

Marco Valli

ENF

Gerolf Annemans, Bernard Monot

GUE/NGL

Matt Carthy, Paloma López Bermejo, Marisa Matias, Dimitrios Papadimoulis

PPE

Brian Hayes, Othmar Karas, Werner Langen, Thomas Mann

S&D

Pervenche Berès, Udo Bullmann, Jonás Fernández, Neena Gill, Roberto Gualtieri, Cătălin Sorin Ivan, Wajid Khan, Olle Ludvigsson, Costas Mavrides, Luigi Morgano, Alfred Sant, Pedro Silva Pereira, Peter Simon, Paul Tang, Manuel dos Santos, Jakob von Weizsäcker

Verts/ALE

Eva Joly, Philippe Lamberts, Molly Scott Cato

0

-

 

 

13

0

ECR

Ashley Fox, Kay Swinburne

ENF

Marco Zanni

PPE

Burkhard Balz, Markus Ferber, Gunnar Hökmark, Danuta Maria Hübner, Elżbieta Katarzyna Łukacijewska, Fulvio Martusciello, Gabriel Mato, Luděk Niedermayer, Anne Sander, Esther de Lange

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

(1)

https://www.unodc.org/documents/brussels/UN_Convention_Against_Corruption.pdf

(2)

Viz např. usnesení EP ze dne 9. července 2016 o daňových rozhodnutích a jiných opatřeních podobných svojí povahou nebo účinkem (přijaté texty, P8_TA(2016)0310)) a usnesení EP ze dne 16. prosince 2015 obsahující doporučení Komisi o zavedení transparentnosti, koordinace a konvergence do politik v oblasti daně z příjmu právnických osob v Unii (přijaté texty, P8_TA(2015)0457).


STANOVISKO Výboru pro rozpočtovou kontrolu (7.9.2017)

pro Výbor pro právní záležitosti

k legitimním opatřením na ochranu oznamovatelů jednajících ve veřejném zájmu při zveřejňování důvěrných informací společností a veřejných orgánů

(2016/2224(INI))

Zpravodaj: Dennis de Jong

NÁVRHY

Výbor pro rozpočtovou kontrolu vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A.  vzhledem k tomu, že oznamovatelé často hrají důležitou, dokonce klíčovou roli při prevenci, odhalování a hlášení nesrovnalostí, protiprávních skutečností, podvodů, korupce a jiného protiprávního jednání či porušování zásad právního státu na evropské i vnitrostátní úrovni ve veřejném i soukromém sektoru;

B.  vzhledem k tomu, že odvaha těch, kteří bez ohledu na osobní a profesní rizika slouží společnosti tím, že hlásí nebo zveřejňují informace na obranu veřejného zájmu, je obdivuhodná, a vlády by jim proto měly poskytnout náležité právní záruky a ochranu, ale i náhradu za finanční či jinou újmu např. v případech, kdy oznamovatelé přijdou o pracovní místo z důvodu svých hlášení či zveřejněných skutečností;

C.  vzhledem k tomu, že činnost oznamovatelů, která se zakládá na zásadách transparentnosti a bezúhonnosti, je pro oznamování zásadní, takže jejich ochrana by měla být v celé Evropské unii zaručena zákonem a posílena, ovšem pouze v případě, že účelem jejich oznámení je ochrana veřejného zájmu jednáním v dobré víře v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva;

D.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament nedávno přijal dva texty: usnesení o úloze oznamovatelů při ochraně finančních zájmů EU a zprávu o ochraně finančních zájmů EU – boji proti podvodům;

E.  vzhledem k tomu, že od 1. července 2014 začlenily téměř všechny evropské orgány a agentury do svých vnitřních předpisů povinná opatření na ochranu oznamovatelů v souladu s čl. 22 písm. b) a c) služebního řádu;

F.  vzhledem k tomu, že stále více případů vyšetřování podvodů v hospodářské oblasti může mít přeshraniční rozměr a že oznamovatelé hrají klíčovou roli při odhalování souvislostí skrývajících se za nezákonnými činnostmi prováděnými ze zahraničí, které poškozují vnitrostátní hospodářské zájmy;

G.  vzhledem k tomu, že článek 33 Úmluvy OSN proti korupci, jíž jsou Evropská unie a její členské státy smluvními stranami, jasně stanoví potřebu odpovídajících právních opatření na ochranu proti neoprávněnému zacházení s jakoukoli osobou, která v dobré víře a z dostatečných důvodů sdělí příslušným orgánům jakékoli skutečnosti týkající se trestných činů stanovených v souladu s uvedenou úmluvou;

1.  je přesvědčen, že neexistence dostatečné ochrany oznamovatelů má negativní dopad na ochranu finančních zájmů EU;

2.  naléhavě vyzývá Komisi, aby přijala veškerá nezbytná opatření k bezodkladnému provedení usnesení o úloze oznamovatelů při ochraně finančních zájmů EU a zejména aby předložila horizontální legislativní návrh zaměřený na zavedení minimální úrovně ochrany evropských oznamovatelů v rámci Unie a účinného a komplexního evropského programu na ochranu oznamovatelů;

3.  konstatuje, že jen několik málo členských států zavedlo dostatečně rozvinutý systém na ochranu oznamovatelů, přestože ochrana oznamovatelů je naprosto zásadní pro předcházení a boj proti korupci, a navzdory tomu, že ochranu oznamovatelů doporučuje článek 33 Úmluvy OSN proti korupci; vyzývá členské státy, které dosud nepřijaly zásady na ochranu oznamovatelů do svého vnitrostátního práva, aby tak co nejdříve učinily;

4.  konstatuje, že ačkoli usnesení přijaté Parlamentem se soustředí na oznamovatele v souvislosti s finančními zájmy EU, mnohá z navrhovaných opatření by se měla vztahovat i na oznamovatele v širším slova smyslu, a to i mimo jiné v souvislosti s ochranou životního prostředí, právy pracovníků a ochranou spotřebitelů; zdůrazňuje významnou úlohu investigativních novinářů a domnívá se, že by měli získat stejnou úroveň ochrany;

5.  vyzývá v tomto ohledu Komisi, aby podala výklad pojmu „finanční zájmy“ v jeho nejširším možném smyslu, aby se vztahoval i na ty případy, které ovlivňují finanční zájmy EU nepřímo;

6.  důrazně žádá zavedení účinných opatření na ochranu osob, jež oznamují nezákonné postupy na pracovišti, jako je obtěžování, vydírání na pracovišti, nezákonné postupy v souvislosti s přijímáním do pracovního poměru a propouštěním, platová diskriminace a vše, co odporuje platným právním předpisům;

7  vyzývá Komisi, aby do svého legislativního návrhu zařadila opatření chránící pracovníky před odvetou zaměstnavatele za jejich jednání v roli oznamovatele, včetně ochrany jejich anonymity a důvěrnosti informací a poskytnutí právní, finanční a psychologické pomoci kdykoli v případě potřeby, a současně aby zajistila, aby důkazní břemeno v žalobách za odvetná opatření nebo stíhání nesl zaměstnavatel;

8.  vítá skutečnost, že Komise konečně zavedla kanál pro oznamovatele k hlášení nebo zveřejňování informací týkajících se hospodářské soutěže a kartelových dohod, ale zdůrazňuje, že je třeba zjednodušit příslušné postupy, a trvá na tom, že počet kanálů by neměl být nadměrný;

9.  zdůrazňuje však, že oznamovatelé mohou využívat neinstitucionální kanály, jako např. sdělovací prostředky, a že by tato skutečnost neměla orgánům EU bránit v tom, aby proaktivně a oficiálně zpracovávaly informace, které byly zveřejněny a dotýkají se zájmů EU; šetření by v případě, že se zveřejněné informace týkají zájmů EU, měla být systematická, bez ohledu na kanál zveřejnění;

10.  vyzývá tudíž Komisi, aby se řídila doporučením usnesení zřídit nezávislý poradní orgán EU shromažďující informace, který by byl referenčním bodem, měl by pobočky v členských státech, které by mohly z titulu své funkce přijímat hlášení o nesrovnalostech, a disponoval by dostatečnými rozpočtovými zdroji, odpovídajícími pravomocemi a vhodnými odborníky s cílem pomáhat interním i externím oznamovatelům využívat vhodné kanály pro zveřejnění příslušných informací o možných nesrovnalostech poškozujících finanční zájmy Unie, chránit je před odhalením jejich identity a nabízet jim podporu a poradenství; v první etapě by se jeho činnost primárně zaměřila na spolehlivé ověřování obdržených informací;

11.  poukazuje v této souvislosti na skutečnost, že evropská veřejná ochránkyně práv v Parlamentu uvedla, že je ochotna prověřit možnost vytvoření tohoto orgánu v rámci úřadu veřejného ochránce práv, a naléhavě vyzývá Komisi, aby přezkoumala, zda je proveditelné pověřit úřad evropského veřejného ochránce práv, který již má pravomoc prošetřovat stížnosti na nekalé praktiky v orgánech a institucích EU, tímto úkolem;

12.  připomíná, že stejné usnesení Parlamentu rovněž žádá orgány EU, aby ve spolupráci s veškerými příslušnými vnitrostátními orgány zavedly a přijaly veškerá nezbytná opatření na ochranu důvěrnosti zdrojů informací, a žádá proto vytvoření kontrolovaných internetových stránek, na něž by mohly být zcela důvěrným způsobem zasílány stížnosti;

13.  vyjadřuje politování nad tím, že ne všechny agentury EU zavedly vnitřní pravidla na ochranu oznamovatelů, a vyzývá tyto agentury, aby zavedly vnitřní pravidla v souladu s články 22a, 22b a 22c služebního řádu;

14.  domnívá se, že odvětvové právní předpisy, například v oblasti ochrany finančních zájmů EU, by v žádném případě neměly nahrazovat nebo oddalovat přijetí obecnějších právních předpisů s jednotnými minimálními normami právní ochrany oznamovatelů; vyzývá proto Komisi, aby bez dalších odkladů předložila horizontální legislativní návrh týkající se ochrany oznamovatelů.

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

4.9.2017

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

19

0

3

Členové přítomní při konečném hlasování

Jonathan Arnott, Inés Ayala Sender, Zigmantas Balčytis, Dennis de Jong, Tamás Deutsch, Martina Dlabajová, Raffaele Fitto, Luke Ming Flanagan, Ingeborg Gräßle, Cătălin Sorin Ivan, Jean-François Jalkh, Arndt Kohn, Claudia Schmidt, Bart Staes, Hannu Takkula, Indrek Tarand, Marco Valli, Derek Vaughan, Joachim Zeller

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Caterina Chinnici, Brian Hayes, Julia Pitera

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

19

+

ALDE

ECR

EFDD

GUE/NGL

PPE

S&D

Verts/ALE

Martina Dlabajová, Hannu Takkula

Raffaele Fitto

Marco Valli

Luke Ming Flanagan, Dennis de Jong

Tamás Deutsch, Ingeborg Gräßle, Brian Hayes, Julia Pitera, Claudia Schmidt, Joachim Zeller

Inés Ayala Sender, Zigmantas Balčytis, Caterina Chinnici, Cătălin Sorin Ivan, Arndt Kohn, Derek Vaughan

Bart Staes

0

-

 

 

3

0

EFDD

ENF

Verts/ALE

Jonathan Arnott

Jean-François Jalkh

Indrek Tarand

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se


STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (13.7.2017)

pro Výbor pro právní záležitosti

k legitimním opatřením na ochranu oznamovatelů jednajících ve veřejném zájmu při zveřejňování důvěrných informací společností a veřejných orgánů

(2016/2224(INI))

Zpravodaj: David Casa

NÁVRHY

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A.  vzhledem k tomu, že úlohou oznamovatelů („whistleblowerů“) v rámci veřejného i soukromého sektoru je pomáhat při odhalování, odrazování od protiprávního jednání, jako je špatné řízení, podvody a korupce, a předcházení těmto jevům, čímž přispívají k prosazování lidských práv, právního státu, svobody projevu, transparentnosti a demokratické odpovědnosti, jakož i dodržování práv pracovníků; vzhledem k tomu, že oznamovatelé jsou často zaměstnanci, kteří jsou vázáni pracovním vztahem a jsou závislí na své mzdě, která je jejich příjmem potřebným k životu;

B.  vzhledem k tomu, že důležitost ochrany oznamovatelů byla uznána všemi hlavními mezinárodními nástroji týkajícími se korupce a vzhledem k tomu, že v úmluvě Organizace spojených národů proti korupci (UNCAC), v doporučení Rady Evropy č. CM/Rec(2014)7 a v doporučení OECD o boji proti podplácení z roku 2009 byly stanoveny normy v oblasti oznamování;

C.  vzhledem k tomu, že nedávné masové úniky informací, které odhalují korupci, např. Panama Papers a Swiss Leaks, a odhalení o obcházení a porušování pravidel týkajících se pracovního práva, jež vedou v některých případech k nejistému zaměstnání, potvrzují význam úlohy oznamovatelů při ochraně veřejného zájmu; vzhledem k tomu, že v Evropě v současné době existuje nedostatečná ochrana oznamovatelů ani se jim nedostává uznání;

D.  vzhledem k tomu, že byly často vznášeny vážné obavy v souvislosti s tím, že oznamovatelé jednající ve veřejném zájmu mohou čelit nepřátelským projevům, obtěžování, zastrašování a vyloučení na pracovišti, překážkám týkajícím se získání dalšího zaměstnání, ztrátě obživy a často také závažnému ohrožení svých rodinných příslušníků a kolegů; vzhledem k tomu, že obavy z odvetných opatření mohou mít účinek v podobě odrazení oznamovatele od odhalení, a ohrožovat tak veřejný zájem;

E.  vzhledem k tomu, pracoviště musejí podporovat rozvoj takového pracovního prostředí, v rámci něhož lidé mohou s důvěrou vyjadřovat obavy ohledně možných prohřešků jako je selhání, pochybení, špatné řízení, podvod nebo nezákonné činnosti; vzhledem k tomu, že je mimořádně důležité podporovat správnou kulturu, v rámci níž lidé vnímají, že mohou upozorňovat na problémy beze strachu z odvetných opatření, které by mohly ovlivnit jejich stávající nebo budoucí situaci v oblasti zaměstnanosti;

F.  vzhledem k tomu, že cílem oznamování protiprávního jednání by mělo být oznamování činů, které představují ohrožení veřejného zájmu, porušení zákona, či jakékoli jiného protiprávního jednání nebo pochybení;

G.  vzhledem k tomu, že některé členské státy již přijaly právní předpisy na ochranu oznamovatelů, avšak jiné nikoli, což vede k omezení ochrany oznamovatelů v celé EU nebo vytváření rozdílné úrovně ochrany v rámci Unie; vzhledem k tomu, že to je obzvláště významné v situacích s přeshraničními důsledky či důsledky pro celou EU; vzhledem k tomu, že tak vzniká právní nejistota;

H.  vzhledem k tomu, že existence vnitrostátního právního rámce zřízeného na ochranu informátorů není vždy zárukou správného provedení a účinnosti ochrany oznamovatelů, je nezbytné, aby členské státy zajistily dodržování stávajících vnitrostátních právních předpisů na ochranu oznamovatelů;

I.  vzhledem k tomu, že korupce je vážným problémem, jemuž dnes Evropská unie čelí, protože může vyústit v to, že vlády nedokážou ochránit obyvatelstvo, pracovníky, právní stát a hospodářství, a ve zhoršení stavu veřejných orgánů a služeb, ekonomického růstu a konkurenceschopnosti v mnoha odvětvích a ke ztrátě důvěry v transparentnost a demokratickou odpovědnost veřejných a soukromých orgánů a institucí a průmyslových odvětví; vzhledem k tomu, že korupce podle odhadů stojí hospodářství EU ročně 120 miliard EUR, což představuje 1 % HDP EU;

J.  vzhledem k tomu, že otázky hospodářské špionáže mohou mít přeshraniční povahu a že oznamovatelé sehrávají významnou úlohu při odhalování nezákonných aktivit páchaných v jiných státech na úkor národních hospodářských zájmů;

K.  vzhledem k tomu, že oznamovatelé mají klíčový význam rovněž pro zjištění chyb, výzev nebo problémů v organizaci již v rané fázi; vzhledem k tomu, že pokud bude tento postup respektován, v organizaci může vzniknout kultura, v rámci níž se lze ponaučit z chyb; vzhledem k tomu, že tato skutečnost v některých organizacích a členských státech vedla k podpoře oznamování chyb, a tedy k organizační změně;

1.  vyzývá k přijetí opatření s cílem změnit způsob, jakým jsou oznamovatelé vnímáni veřejností, ze strany politiků, zaměstnavatelů a sdělovacích prostředků, a to tím, že bude zdůrazněna jejich pozitivní úloha jako mechanismu včasného varování a odstrašujícího prostředku s cílem zjistit a předcházet zneužívání a korupci a zároveň jako mechanismu odpovědnosti s cílem umožnit veřejnou kontrolu vlád a podniků;

2.  vítá doporučení Rady Evropy týkající se oblasti působnosti evropského rámce na ochranu oznamovatelů, která by se měla vztahovat na všechny jednotlivce pracující ve veřejném nebo soukromém sektoru bez ohledu na povahu jejich pracovního poměru a na to, zda jsou, či nejsou placeni;

3.  vyzývá Komisi, aby po posouzení právního základu, konzultaci se sociálními partnery, a v souladu se zásadou subsidiarity, navrhla právní předpisy nebo legislativní návrhy týkající se oznamovatelů; požaduje, aby byla přijata účinná opatření na ochranu oznamovatelů, kteří odhalují a v dobré víře oznamují protiprávní jednání ve veřejném zájmu, před nespravedlivým zacházením v souvislosti s prací, odvetnými opatřeními a trestněprávní nebo občanskoprávní odpovědností; zdůrazňuje význam zajištění anonymity oznamovatelů a zachování důvěrnosti procesu;

4.  poukazuje na nebezpečí vyloučení pracovníků, kteří jsou oznamovatelé a kteří jednali ve veřejném zájmu, z kariérního postupu, na nebezpečí ztráty jejich pracovního místa nebo odvetných opatření ze strany kolegů či vedoucích pracovníků na pracovišti, a na zastrašující, výhružné a dlouhodobé psychicky ničivé důsledky pro osoby, které se setkají s protiprávním jednáním; zdůrazňuje, že oznamovatelé v důsledku svého jednání podstupují velké osobní i profesní riziko a obvykle pak za něj také musejí nést osobní i profesní následky; proto zdůrazňuje, že definice „oznamovatele“ by se měla uplatňovat na pokud možno co nejširší škálu typů pracovníků, včetně stávajících a bývalých zaměstnanců, stážistů, učňů a dalších;

5.  připomíná význam vytváření nástrojů pro účely sankcí a zákazu každé formy odvetných opatření, jako je obtěžování, nebo jiné formy represivního nebo diskriminačního zacházení, včetně opatření přijatých proti kolegům nebo členům rodiny v důsledku zveřejnění informací;

6.  zdůrazňuje, že oznamovatelé a členové jejich rodin, jejichž životy nebo bezpečnost jsou ohroženy, musejí mít právo na účinnou a přiměřenou ochranu a podniknout kroky prostřednictvím soudních systémů tam, kde je to nutné;

7.  zdůrazňuje, že oznamovatelé jsou důležitým zdrojem informací pro investigativní novináře, a vyzývá členské státy, aby zajistily účinnou a zákonem zaručenou ochranu práv novinářů či totožnosti oznamovatelů, kteří jednají v dobré víře v případech, kdy se obvinění prokážou jako pravdivá; zdůrazňuje, že v případech, kdy jsou sami novináři zdrojem, by rovněž tito novináři měli být chráněni a že příslušné orgány by v obou případech neměly využívat sledování;

8.  domnívá se, že důkazní břemeno by měl nést zaměstnavatel, který musí jednoznačně prokázat, že opatření vůči zaměstnanci nemají žádnou souvislost se zveřejněním informací ze strany oznamovatele;

9.  naléhavě žádá zaměstnavatele, zástupce zaměstnanců a orgány, aby zavedly účinné mechanismy pro podávání zpráv a zveřejňování případů protiprávní činnosti a aby urychleně reagovali na informace, jež jsou jim nahlášeny po důkladném ověření, a aby neprodleně informovaly všechny nezbytné a relevantní zúčastněné strany, agentury a orgány o každé nezákonné činnosti či protiprávním jednání;

10.  připomíná, že je nutné poskytnout nezbytnou právní jistotu a ochranu po celé Unii těm, kteří oznámí ověřené protiprávní jednání jak ve veřejném, tak v soukromém sektoru;

11.  připomíná, že každý budoucí normativní rámec by měl zohledňovat pravidla, práva a povinnosti, jimiž se řídí zaměstnanost a které na ní mají dopad; dále zdůrazňuje, že by se tak mělo dít za účasti sociálních partnerů a v souladu s kolektivními smlouvami;

12.  připomíná, že po důkladném ověření, a v případě křivého obvinění, by se viníci měli ze svých činů zodpovídat;

13.  naléhavě vyzývá orgány, aby přijaly opatření, která stanoví povinnost vyčlenit prostředky na organizaci přijímání a správy oznámení, a to jak na straně zaměstnavatelů, tak samotných dotčených orgánů.

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

12.7.2017

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

50

0

2

Členové přítomní při konečném hlasování

Guillaume Balas, Tiziana Beghin, Brando Benifei, Enrique Calvet Chambon, David Casa, Ole Christensen, Martina Dlabajová, Lampros Fountoulis, Elena Gentile, Arne Gericke, Marian Harkin, Czesław Hoc, Danuta Jazłowiecka, Agnes Jongerius, Rina Ronja Kari, Jan Keller, Ádám Kósa, Agnieszka Kozłowska-Rajewicz, Jean Lambert, Jérôme Lavrilleux, Patrick Le Hyaric, Jeroen Lenaers, Verónica Lope Fontagné, Javi López, Thomas Mann, Dominique Martin, Anthea McIntyre, Joëlle Mélin, Elisabeth Morin-Chartier, Marek Plura, Terry Reintke, Robert Rochefort, Claude Rolin, Sven Schulze, Siôn Simon, Romana Tomc, Yana Toom, Marita Ulvskog, Renate Weber, Tatjana Ždanoka, Jana Žitňanská

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Maria Arena, Lynn Boylan, Tania González Peñas, Marju Lauristin, Paloma López Bermejo, Anne Sander, Joachim Schuster, Csaba Sógor, Helga Stevens, Flavio Zanonato

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Andrejs Mamikins

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

50

+

ALDE

ECR

EFDD

GUE/NGL

NI

PPE

S&D

VERTS/ALE

Enrique Calvet Chambon, Martina Dlabajová, Marian Harkin, Robert Rochefort, Yana Toom, Renate Weber

Arne Gericke, Czesław Hoc, Anthea McIntyre, Helga Stevens, Jana Žitňanská

Tiziana Beghin

Lynn Boylan, Tania González Peñas, Rina Ronja Kari, Patrick Le Hyaric, Paloma López Bermejo

Lampros Fountoulis

David Casa, Danuta Jazłowiecka, Agnieszka Kozłowska-Rajewicz, Ádám Kósa, Jérôme Lavrilleux, Jeroen Lenaers, Verónica Lope Fontagné, Thomas Mann, Elisabeth Morin-Chartier, Marek Plura, Claude Rolin, Anne Sander, Sven Schulze, Csaba Sógor, Romana Tomc

Maria Arena, Guillaume Balas, Brando Benifei, Ole Christensen, Elena Gentile, Agnes Jongerius, Jan Keller, Marju Lauristin, Javi López, Andrejs Mamikins, Joachim Schuster, Siôn Simon, Marita Ulvskog, Flavio Zanonato

Jean Lambert, Terry Reintke, Tatjana Ždanoka

0

-

 

 

2

0

ENF

Dominique Martin, Joëlle Mélin

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se


STANOVISKO Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (13.7.2017)

pro Výbor pro právní záležitosti

k legitimním opatřením na ochranu oznamovatelů jednajících ve veřejném zájmu při zveřejňování důvěrných informací společností a veřejných orgánů

(2016/2224(INI))

Zpravodaj: Luke Ming Flanagan

NÁVRHY

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  je přesvědčen, že neexistence přiměřené ochrany oznamovatelů má negativní dopady na provádění politiky EU v oblasti ochrany životního prostředí, veřejného zdraví a potravinové bezpečnosti vzhledem k tomu, že oznamovatele mohou odstrašit případná odvetná opatření, čímž se ohrozí veřejný zájem;

2.  domnívá se, že navzdory tomu, že význam a hodnota oznamování v oblasti veřejného zdraví, životního prostředí a potravinové bezpečnosti jsou v současnosti v členských státech čím dál tím více uznávány, je třeba uspořádat informační a propagační kampaně na toto téma na vnitrostátní a evropské úrovni s cílem změnit přístup a mentalitu obyvatel;

3.  je přesvědčen, že oznamovatelé hrají nezastupitelnou úlohu při snižování rizik pro veřejné zdraví, životní prostředí a potravinovou bezpečnost, což jsou oblasti, v nichž lze některá rizika jen obtížně kontrolovat zvnějšku, a při předcházení nekalému jednání a korupci a odrazování od nich; je přesvědčen, že posílení ochrany oznamovatelů dále podpoří odhalování nebezpečí, která hrozí veřejnému zdraví a životnímu prostředí, zdokonalí potravinovou bezpečnost, podpoří kulturu veřejné odpovědnosti a integrity ve veřejných i soukromých institucích, a dokonce i zachrání lidské životy; příklady tohoto vlivu zahrnují zveřejnění studie o SARS (těžkém akutním respiračním syndromu) a o dalších nebezpečných chorobách, které ohrožovaly miliony lidí v Číně, a také studie, které pomohly odvrátit rizika pro životní prostředí v USA;

4.  připomíná nedávné aféry, které měly značný ohlas, jako jsou např. skandály Dieselgate a Nestlé či skandál s koňským masem, v nichž se na odhalení příslušných rizik podíleli oznamovatelé, nebo by u nich silnější ochrana oznamovatelů mohla vést k včasnějšímu odhalení rizik a k menším škodám;

5.  zdůrazňuje, že klíčové pokroky v oblasti veřejného zdraví, obzvláště v oblasti kontroly tabáku, lze v konečném důsledku v pohledu zpět připsat zveřejnění interních dokumentů oznamovateli;

6.  upozorňuje na skutečnost, že rizika pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin se jen vzácně „zastaví na hranicích“, což znamená, že slabá či neexistující ochrana oznamovatelů v jednom členském státě, která může zabránit včasnému odhalení takovýchto rizik, ohrožuje zdraví a bezpečnost všech občanů EU a také jejich možnosti chránit životní prostředí;

7.  upozorňuje na skutečnost, že nezákonné obchodování s volně žijícími a planě rostoucími druhy je jednou z nejziskovějších forem organizované trestné činnosti, a bere na vědomí úlohu, kterou hrají oznamovatelé, kteří informují o nezákonném obchodování, těžbě dřeva, lovu ryb a dalších trestných činech proti volně žijícím a planě rostoucím druhům;

8.  zdůrazňuje, že důkazy o porušování právních předpisů EU na ochranu zvířat a bezpečnosti potravin na zemědělských statcích a na jatkách závisejí téměř výhradně na pomoci oznamovatelů, neboť tato místa nejsou přístupná široké veřejnosti a úřední kontroly jsou obvykle předem ohlášeny;

9.  uznává, že rybářské lodě jsou při své činnosti na moři extrémně izolovány a že důsledná ochrana oznamovatelů je klíčová pro to, aby měli možnost předložit důkazy o protiprávním rybolovu a dalším porušování práva EU;

10.  s politování konstatuje, že regulační orgány, včetně orgánů monitorujících potravinářský řetězec, nemají dostatek zdrojů, a při získávání informací tudíž závisejí na oznamovatelích; zdůrazňuje, že je proto klíčové, aby byly současně navýšeny finanční prostředky pro regulační orgány a zefektivněna ochrana oznamovatelů;

11.  zdůrazňuje, že rychle přijatá a důsledná unijní právní úprava na ochranu oznamovatelů a politický konsensus, který umožní uplatnit účinná opatření na vnitrostátní i evropské úrovni, rovněž pomohou ochránit a konsolidovat důvěru v demokratické instituce, usnadní získávání vědeckých poznatků a odbornou diskusi a prokáží přidanou hodnotu činnosti EU pro občany; poukazuje na skutečnost, že právní předpisy týkající se oznamovatelů obzvláště podněcují osoby, které disponují vědeckými a technickými znalostmi, aby se dožadovali fakt, která by jinak možná zůstala skryta;

12.  s politováním konstatuje značné právní mezery a slabiny v oblasti ochrany oznamovatelů v členských státech a skutečnost, že příliš málo členských států zavedlo ochranu oznamovatelů; zdůrazňuje, že je třeba zavést ochranu na úrovni EU s cílem zajistit, aby byla oznamovatelům poskytována plnohodnotná a identická úroveň právní ochrany ve všech členských státech a aby bylo zajištěno řádné a nezávislé pokračování příslušného postupu po předložení věci, za podmínky, že dotčený oznamovatel jednal v dobré víře a výhradně s cílem ochránit obecný veřejný zájem;

13.  bere na vědomí, že v právu EU již existují určitá ustanovení na ochranu oznamovatelů, přičemž však tato ustanovení často mají jen omezenou působnost nebo jsou roztroušena v různých právních předpisech, přičemž ponechávají určité skuliny a mezery;

14.  požaduje podporu Komise při vybízení členských států k zavedení účinných a účelných mechanismů ochrany oznamovatelů;

15.  naléhavě vybízí Komisi, aby vyhodnotila výsledky své veřejné konzultace a v nadcházejících měsících vypracovala právní předpis a bezodkladně předložila návrh horizontálního právního nástroje, který by byl v souladu se zásadou subsidiarity, který by v EU zavedl důsledné společné minimální standardy ochrany oznamovatelů a který by vycházel z ustanovení Smlouvy týkajících se ochrany životního prostředí, veřejného zdraví a ochrany spotřebitele; zdůrazňuje, že sektorové přístupy k tomuto problému vykazují nedostatky a slabiny, jako je tomu např. u směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943 ze dne 8. června 2016 o ochraně nezveřejněného know-how a obchodních informací (obchodního tajemství) před jejich neoprávněným získáním, využitím a zpřístupněním; vyzývá členské státy, aby zavedly právní nástroje na ochranu osob, které veřejným orgánům oznamují nekalé jednání; navrhuje, aby agentury EU přijaly písemně formulovanou politiku na ochranu osob oznamujících nesrovnalosti a také oznamovatelů před odvetnými opatřeními;

16.  upozorňuje na skutečnost, že ve většině případů se práce oznamovatelů zakládá na zásadách transparentnosti a integrity; ochrana oznamovatelů by proto měla být v celé Evropské unii zaručena zákonem a podpořena, ovšem pouze v případě, že účelem příslušného oznámení je ochrana veřejného zájmu jednáním v dobré víře v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva;

17.  naléhavě vybízí Komisi, aby monitorovala ustanovení členských států týkající se oznamovatelů s cílem usnadnit výměnu osvědčených postupů, což napomůže zajištění účinnější ochrany oznamovatelů na vnitrostátní úrovni;

18.  zdůrazňuje, že oznámení nebo zveřejnění informací týkajících se rizik, přečinů a trestné činnosti a také jakýchkoli snah takovéto jednání skrýt, což může vést ke škodám na životním prostředí nebo k ohrožení zdraví či integrity nebo bezpečnosti potravin, mj. ve vztahu k nově se rozvíjejícím technologiích, u nichž dosud nejsou známy dlouhodobé dopady na životní prostředí a zdraví, jakož i jiných druhů přečinů, jako je špatná správa veřejných orgánů či špatné hospodaření s veřejnou půdou a majetkem, by mělo spadat do oblasti působnosti jakéhokoli nástroje EU na ochranu oznamovatelů, a to bez ohledu na to, zda došlo k porušení právních předpisů, existuje-li důvodné přesvědčení, že příslušné oznámení bylo učiněno ve veřejném zájmu; zdůrazňuje, že oznamovatelé by měli být v těchto oblastech příslušnými nástroji chráněni napříč Unií, neboť environmentální otázky jsou ze své podstaty nadnárodní povahy, což musí odrážet i příslušná právní úprava; zdůrazňuje, že ochrana oznamovatelů by měla být zaručena napříč Unií, a to bez ohledu na to, kde má oznamovatel bydliště a kde byla příslušná trestná činnost spáchána;

19.  zdůrazňuje význam otevřené organizační kultury a existence četných chráněných kanálů pro dobrovolné (externí i interní) oznamování informací pro účely předcházení poškozování životního prostředí, lidského zdraví a potravinářského řetězce, což je rovněž v nejlepším zájmu samotných organizací;

20.  zdůrazňuje, že unijní právní předpisy na ochranu oznamovatelů musejí mít širokou oblast působnosti, musejí být komplexní a rychle účinné a musejí také chránit oznamovatele, jeho dotčené kolegy a příbuzné před všemi typy odvetných opatření, obtěžováním, zastrašováním a vykazováním těchto lidí, a to jak na jejich pracovišti, tak v soukromém životě, a před občanskoprávními, trestněprávními či správními opatřeními vycházejícími z daného odhalení; zdůrazňuje, že účinná ochrana oznamovatelů je klíčová pro zaručení práva na svobodu projevu a svobody informací a že vzájemně rozporuplné normy upravující otázky tajemství a důvěrnosti by měly být revidovány v souladu s evropskou lidskoprávní judikaturou s cílem zajistit, že jsou odpovídající výjimky nezbytné a přiměřené; zdůrazňuje, že ochrana je nezbytná nejen u interních odhalení učiněných prostřednictvím vymezených kanálů na pracovišti nebo oznámení učiněných u veřejných orgánů nebo orgánů dohledu, ale – při zohlednění příslušné judikatury Evropského soudu pro lidská práva – také u externích odhalení směřovaných k široké veřejnosti, ať už prostřednictvím sdělovacích prostředků, či nikoli; upozorňuje, že orgány EU by ve spolupráci se všemi příslušnými orgány členských států měly zavést a provádět veškerá nezbytná opatření na ochranu důvěrnosti informačních zdrojů, aby se zamezilo možným diskriminačním krokům či vyhrožování; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby měli všichni oznamovatelé ve vhodných případech přístup k nezávislému právnímu poradenství a finanční a psychologické podpoře a k pomoci, a to včetně oznamovatelů, kteří se v důsledku zveřejnění informací nebo odhalení ve veřejném zájmu stali obětí odvetných opatření a v důsledku toho se se opodstatněným nárokem obrátili na soud;

21.  vybízí členské státy a Komisi, aby vymezily důsledný právní rámec umožňující podnikům zavést interní systémy oznamování, přičemž skutečně definují pojem přiměřené doby na reakci ze strany podniku a zajistí soulad těchto systémů se sociálním právem a právem na ochranu osobních údajů;

22.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit právní jistotu ve věci ustanovení chránících oznamovatele, neboť pokračující nedostatek jednoznačnosti a roztříštěný přístup odrazují potenciální oznamovatele před tím, aby se svým oznámením vystoupili, a jsou škodlivé pro jejich zaměstnavatele, zejména v případě podniků, které jsou činné v několika různých jurisdikcích nebo sektorech;

23.  zdůrazňuje důležitou úlohu investigativní žurnalistiky a vyzývá Komisi, aby zajistila, aby její návrh přinášel tutéž úroveň ochrany investigativním novinářům a oznamovatelům;

24.  zdůrazňuje, že definice oznamovatele by neměla být příliš úzká nebo omezená pouze na určité oblasti, pracovně-smluvní status nebo právní povahu činů nebo informací, které jsou oznámeny či odhaleny, a že oznamovatelé ve veřejném a soukromém sektoru by měli být chráněni ve stejné míře a neměli by být vázáni smluvní povinností zabraňující oznamování či odhalování, jsou-li ve veřejném zájmu, aniž by tím byla dotčena případná nezbytná omezení, jako jsou např. ta, která vymezují Celosvětové zásady pro národní bezpečnost a právo na informace;

25.  vybízí členské státy, aby vypracovaly referenční hodnoty a ukazatele týkající se politik v oblasti oznamování ve veřejném i soukromém sektoru;

26.  upozorňuje na skutečnost, že právní předpisy EU by měly zavést jednoznačný postup pro zacházení s odhaleními od jejich vzniku až po jejich konec s cílem zajistit řádné návazné kroky po příslušném oznámení, a to od předložení zprávy a jejího zpracování až po zajištění účinné ochrany oznamovatele, a také účinnější mechanismy na ochranu oznamovatelů; zdůrazňuje význam toho, aby byla příslušným orgánům a regulačním a donucovacím orgánům výslovně svěřena odpovědnost za udržování kanálů pro oznamování a získávání, řízení a vyšetřování podezření ze spáchání pochybení, přičemž se ve vhodných případech bude zachovávat důvěrnost zdroje a budou dodržena práva poškozených stran; vybízí Komisi a členské státy, aby osobám, které zvažují oznámení či odhalení ve veřejném zájmu, a které proto vyhledávají např. informace týkající se práv a odpovědnosti oznamovatelů, přiměřených kanálů a možných dopadů svého rozhodnutí, poskytly přístup k důvěrnému poradenství.

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

11.7.2017

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

67

1

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Margrete Auken, Pilar Ayuso, Zoltán Balczó, Catherine Bearder, Ivo Belet, Biljana Borzan, Lynn Boylan, Paul Brannen, Nessa Childers, Birgit Collin-Langen, Mireille D’Ornano, Miriam Dalli, Seb Dance, Angélique Delahaye, Stefan Eck, Bas Eickhout, José Inácio Faria, Karl-Heinz Florenz, Francesc Gambús, Elisabetta Gardini, Gerben-Jan Gerbrandy, Arne Gericke, Jens Gieseke, Julie Girling, Françoise Grossetête, Andrzej Grzyb, Jytte Guteland, Anneli Jäätteenmäki, Jean-François Jalkh, Benedek Jávor, Kateřina Konečná, Urszula Krupa, Giovanni La Via, Jo Leinen, Peter Liese, Norbert Lins, Rupert Matthews, Valentinas Mazuronis, Susanne Melior, Miroslav Mikolášik, Gilles Pargneaux, Piernicola Pedicini, Bolesław G. Piecha, Pavel Poc, Julia Reid, Frédérique Ries, Michèle Rivasi, Daciana Octavia Sârbu, Annie Schreijer-Pierik, Davor Škrlec, Renate Sommer, Claudiu Ciprian Tănăsescu, Ivica Tolić, Estefanía Torres Martínez, Adina-Ioana Vălean, Jadwiga Wiśniewska, Damiano Zoffoli

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Luke Ming Flanagan, Elena Gentile, Esther Herranz García, Krzysztof Hetman, Ulrike Müller, James Nicholson, Christel Schaldemose, Bart Staes, Tiemo Wölken

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Siôn Simon, Derek Vaughan

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

67

+

ALDE

Catherine Bearder, Gerben-Jan Gerbrandy, Anneli Jäätteenmäki, Valentinas Mazuronis, Ulrike Müller, Frédérique Ries

ECR

Arne Gericke, Julie Girling, Urszula Krupa, Rupert Matthews, James Nicholson, Bolesław G. Piecha, Jadwiga Wiśniewska

EFDD

Piernicola Pedicini

ENF

Mireille D’Ornano, Jean-François Jalkh

GUE/NGL

Lynn Boylan, Stefan Eck, Luke Ming Flanagan, Kateřina Konečná, Estefanía Torres Martínez

NI

Zoltán Balczó

PPE

Pilar Ayuso, Ivo Belet, Birgit Collin-Langen, Angélique Delahaye, José Inácio Faria, Karl-Heinz Florenz, Francesc Gambús, Elisabetta Gardini, Jens Gieseke, Françoise Grossetête, Andrzej Grzyb, Esther Herranz García, Krzysztof Hetman, Giovanni La Via, Peter Liese, Norbert Lins, Miroslav Mikolášik, Annie Schreijer-Pierik, Renate Sommer, Ivica Tolić, Adina-Ioana Vălean

S&D

Biljana Borzan, Paul Brannen, Nessa Childers, Miriam Dalli, Seb Dance, Elena Gentile, Jytte Guteland, Jo Leinen, Susanne Melior, Gilles Pargneaux, Pavel Poc, Christel Schaldemose, Peter Simon, Daciana Octavia Sârbu, Claudiu Ciprian Tănăsescu, Derek Vaughan, Tiemo Wölken, Damiano Zoffoli

VERTS/ALE

Margrete Auken, Bas Eickhout, Benedek Jávor, Michèle Rivasi, Davor Škrlec, Bart Staes

1

-

EFDD

Julia Reid

0

0

 

 

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se


STANOVISKO Výboru pro kulturu a vzdělávání (31.5.2017)

pro Výbor pro právní záležitosti

k legitimním opatřením na ochranu oznamovatelů jednajících ve veřejném zájmu při zveřejňování důvěrných informací společností a veřejných orgánů

(2016/2224(INI))

Zpravodaj: Zdzisław Krasnodębski

NÁVRHY

Výbor pro kulturu a vzdělávání vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  domnívá se, že oznamování je jedním z nejdůležitějších prostředků umožňujících odhalování pochybení, provinění nebo protiprávního jednání (zejména podvodu a korupce ve veřejné správě a soukromých společnostech), organizované trestné činnosti, daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem; je toho názoru, že oznamovatelé mají zásadní význam pro ochranu veřejného zájmu, úsporu veřejných prostředků a zajištění transparentnosti a bezúhonnosti ve veřejném životě; konstatuje, že oznamovatelé odhalili skandály týkající se několika členských států, a zdůrazňuje skutečnost, že oznamovatelé jsou jedním ze základních pilířů strategie EU proti korupci a pro zajištění toho, aby společnosti a orgány státní správy byly povolávány k odpovědnosti;

2.  domnívá se, že kulturní rozdíly nesnižují potřebu právní ochrany oznamovatelů v členských státech;

3.  zdůrazňuje, že negativní vnímání oznamování a oznamovatelů zpomaluje v mnoha zemích pokrok, pokud jde o schvalování/vymáhání zákonů týkajících se oznamovatelů, zároveň však snižuje ochotu občanů ohlásit nesrovnalosti, a to i přesto, že mechanismy právní ochrany jsou již zavedeny;

4.  domnívá se, že ochrana oznamovatelů je nezbytná v zájmu svobody projevu, plurality názorů, demokracie a svobody;

5.  zdůrazňuje, že v Evropské unii se vyžaduje právní ochrana oznamovatelů; potvrzuje, že právní stát vytváří příznivé podmínky pro kulturu svobody projevu;

6.  potvrzuje, že zavedení právních nástrojů vytvářejících bezpečné prostředí pro oznamovatele podněcuje kulturu oznamování a pomáhá občanům EU uplatňovat jejich právo ozvat se proti nesprávnému jednání; konstatuje, že oznamování je třeba prosazovat jako projev občanské angažovanosti a řádného občanství a podporovat prostřednictvím účinných informačních, komunikačních, vzdělávacích a výchovných opatření, přičemž je třeba zajistit dostatečné záruky ochrany komerčně citlivých informací o společnostech, jako je například obchodní tajemství;

7.  vybízí členské státy, aby aktivně prosazovaly otevřenou kulturu na pracovišti, ať už veřejném, nebo soukromém, která organizacím umožní dodržovat při jejich činnosti vysoké etické normy a zaměstnancům dodá důvěru, aby se dokázali ozvat, a která tudíž umožní přijímat opatření pro předcházení hrozbám či škodám jakéhokoli druhu či pro jejich nápravu;

8.  vybízí členské státy, aby pravidelně hodnotily účinnost opatření, která provádějí, přičemž by měly brát v úvahu veřejné mínění týkající se postojů k oznamování a oznamovatelům, meziodvětvové průzkumy vedoucích pracovníků pověřených přijímat a zpracovávat zprávy a nezávislé výzkumné studie o oznamování na všech pracovištích;

9.  potvrzuje, že je třeba, aby veřejné instituce a soukromé organizace stanovily v úzké spolupráci se všemi zástupci zaměstnanců, včetně nižších pracovníků, pokud je to možné, vnitřní postupy pro oznamování určené jejich zaměstnancům, včetně stážistů a učňů, v nichž stanoví jasné a důvěrné postupy zveřejňování, včetně oznámení třetím osobám, přičemž je informují o jejich právech na ochranu před postihy v případě ohlášení pochybení a případně jim též nabídnou důvěrné právní poradenství a příslušné kurzy a školení; trvá na tom, že tyto postupy nenahrazují právní předpisy na ochranu oznamovatelů;

10. konstatuje, že s ohledem na nedostatečné právní záruky a významné nedostatky v oblasti ochrany oznamovatelů před odplatou, zastrašováním a izolací může být povinnost použít vnitřní postup riskantní a mít odrazující účinek omezující jak svobodu projevu, tak právo veřejnosti na přístup k informacím; zdůrazňuje, že vnitřní postupy podávání zpráv nesmí být používány jako nástroj bránící informovat širší veřejnost o protiprávním jednání a o činnostech, které závažným způsobem poškozují veřejný zájem; zdůrazňuje, že totéž musí rovnou měrou platit i pro používání postupů oznamování třetím osobám a že podle článku 5 Úmluvy MOP č. 158 ze dne 22. června 1982 žaloba nebo účast na řízení proti zaměstnavateli nebo informování příslušného orgánu nepředstavují pádný důvod k ukončení pracovního poměru;

11.  konstatuje, že chráněné odhalování případů poškozování nebo ohrožování veřejného zájmu, k němuž došlo, dochází v době odhalení, nebo pravděpodobně dojde, může probíhat buď interním způsobem na pracovišti, nebo externím způsobem, nebo oběma způsoby zároveň, upozorněním příslušných orgánů, poslanců a agentur pověřených vykonáváním dohledu, odborových svazů či sdružení zaměstnavatelů nebo veřejnosti prostřednictvím sdělovacích prostředků, včetně sociálních médií, nebo nevládních organizací;

12. připomíná, že oznamování souvisí se svobodou tisku a má zásadní význam pro zveřejnění protiprávního jednání nebo činností, které poškozují veřejný zájem; zdůrazňuje, že oznamovatelé jsou důležitým zdrojem informací pro investigativní novináře, a vyzývá členské státy, aby zajistily, aby právo novinářů nesdělovat totožnost svých zdrojů, včetně případů, kdy jsou zdrojem sami novináři, bylo v právních předpisech účinně chráněno, a aby zabránily příslušným orgánům využívat sledování pro zjištění těchto zdrojů; zastává v této souvislosti názor, že Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře nechápe ochranu novinářských zdrojů jako výsadu, nýbrž jako podstatnou součást svobody tisku(1);

13.  je toho názoru, že orgány EU by měly jít v oblasti politiky týkající se oznamování příkladem; vyjadřuje znepokojení nad tím, že mnohé agentury EU dosud nezavedly pokyny týkající se oznamování z roku 2012 a že výsledky průzkumu provedeného v roce 2015 ukázaly, že zaměstnanci Komise mají o těchto pravidlech jen malé povědomí; vyzývá Komisi a agentury EU, aby zajistily, aby byly tyto pokyny v agenturách zavedeny a aby zaměstnanci orgánů a institucí EU s nimi byli dostatečně seznámeni; vybízí Komisi, aby do smluv a grantových dohod vkládala standardní ustanovení ukládající příjemcům a osobám, které pro ně pracují, povinnost ohlašovat závažné nesrovnalosti úřadu OLAF;

14.  vyzývá orgány EU, aby ve spolupráci se všemi příslušnými orgány členských států zavedly a prováděly veškerá nezbytná opatření na ochranu anonymity a důvěrnosti jejich informačních zdrojů, aby se zabránilo možným diskriminačním opatřením či vyhrožování;

15.  vybízí členské státy, které dosud nepřijaly právní předpisy týkající se oznamování, aby tak v blízké budoucnosti učinily, a vyzývá Komisi, aby zvážila vytvoření platformy pro výměnu osvědčených postupů v této oblasti mezi členskými státy, ale rovněž s účastí třetích zemí.

PŘÍLOHA: SEZNAM SUBJEKTŮ A OSOB,OD NICHŽ OBDRŽEL ZPRAVODAJ PODNĚTY

Za vypracování tohoto seznamu nese výlučnou odpovědnost zpravodaj a poskytuje jej zcela dobrovolně. Zpravodaj obdržel při přípravě stanoviska na téma „Legitimní opatření na ochranu oznamovatelů jednajících ve veřejném zájmu při zveřejňování důvěrných informací podniků a veřejných orgánů“ PE601.025 – 2016/2224(INI) podněty od níže uvedených subjektů a osob. (Zpravodaj: Zdzisław Krasnodębski).

Subjekt nebo osoba

OLAF, Evropská komise

Úřad Komise pro šetření a disciplinární opatření, GŘ HR, Evropská komise

Agentury, Evropské školy a mezinárodní záležitosti, GŘ HR, Evropská komise

Stálé zastoupení Polska při Evropské unii

Transparency International

Journalismfund.eu

Program kvalitní veřejné správy, Nadace Stefana Batoryho (Fundacja Batorego)

Institut pro veřejnou správu (Instytut Spraw Publicznych)

Sobieského institut (Instytut Sobieskiego)

Fórum odborových svazů (Forum Związków Zawodowych)

Etická linie (Linia Etyki)

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

30.5.2017

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

15

9

2

Členové přítomní při konečném hlasování

Andrea Bocskor, Nikolaos Chountis, Silvia Costa, María Teresa Giménez Barbat, Giorgos Grammatikakis, Petra Kammerevert, Svetoslav Hristov Malinov, Luigi Morgano, Momchil Nekov, John Procter, Michaela Šojdrová, Helga Trüpel, Sabine Verheyen, Bogdan Brunon Wenta, Theodoros Zagorakis, Bogdan Andrzej Zdrojewski, Milan Zver, Krystyna Łybacka

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Santiago Fisas Ayxelà, Dietmar Köster, Zdzisław Krasnodębski, Morten Løkkegaard, Martina Michels, Remo Sernagiotto

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Josep-Maria Terricabras, Kazimierz Michał Ujazdowski

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

18

+

ALDE

María Teresa Giménez Barbat, Morten Løkkegaard

ECR

Zdzisław Krasnodębski, John Procter, Remo Sernagiotto, Kazimierz Michał Ujazdowski

PPE

Andrea Bocskor, Santiago Fisas Ayxelà, Svetoslav Hristov Malinov, Michaela Šojdrová, Sabine Verheyen, Bogdan Brunon Wenta, Theodoros Zagorakis, Bogdan Andrzej Zdrojewski, Milan Zver

9

-

S&D

Silvia Costa, Giorgos Grammatikakis, Petra Kammerevert, Dietmar Köster, Krystyna Łybacka, Luigi Morgano, Momchil Nekov

VERTS/ALE

Josep-Maria Terricabras, Helga Trüpel

2

0

GUE/NGL

Nikolaos Chountis, Martina Michels

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

(1)

Evropský soud pro lidská práva, rozsudek ze dne 27. listopadu 2007, 20477/05, Tillack v. Belgie.


STANOVISKO Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (8.9.2017)

pro Výbor pro právní záležitosti

k legitimním opatřením na ochranu oznamovatelů jednajících ve veřejném zájmu při zveřejňování důvěrných informací společností a veřejných orgánů

(2016/2224(INI))

Zpravodajka: Maite Pagazaurtundúa Ruiz

NÁVRHY

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A.  vzhledem k tomu, že Komise ve svém sdělení ze dne 5. července 2016 uvedla, že ochrana oznamovatelů ve veřejném i soukromém sektoru pomáhá řešit špatnou správu a nesrovnalosti, včetně přeshraniční korupce, nadnárodních daňových úniků a nekalých obchodních praktik, přičemž ke všem těmto jevům dochází v důsledku mezer v zákonech mezi jednotlivými členskými státy;

B.  vzhledem k tomu, že whistleblowing představuje základní zdroj informací v rámci boje s organizovanou trestnou činností, vyšetřování případů korupce ve veřejném sektoru a odhalování strategií uplatňovaných soukromými firmami s cílem vyhnout se daňovým povinnostem, a vzhledem k tomu, že ochrana oznamovatelů má zásadní význam pro podporu kultury veřejné odpovědnosti a integrity a pro zajištění veřejného blaha a ochranu finančních zájmů Evropské unie; vzhledem k tomu, že oznamovatelé, kteří jednají ve veřejném zájmu, aby odhalili pochybení, neoprávněné jednání, podvod či nezákonnou činnost, nemají pocit, že by byli opravdu chráněni a často osobně podstupují velmi vysoké riziko, jelikož mohou být propuštěni, zažalováni, odmítáni, zatčeni, může jim být vyhrožováno, mohou být neprávem pronásledováni nebo různými způsoby diskriminováni;

C.  vzhledem k tomu, že Unie je založena na hodnotách demokracie, právního státu a dodržování lidských práv, které jsou zakotveny v článku 2 SEU;

D.  vzhledem k tomu, že ochrana osobních údajů oznamovatelů a důvěrnosti informací jimi zveřejňovaných přispívá k vytváření účinnějších kanálů pro hlášení podvodů, korupce, neoprávněného jednání, pochybení nebo jiného závažného protiprávního jednání, a vzhledem k tomu, že s ohledem na citlivost informací může špatné nakládání s údaji důvěrné povahy vést k nežádoucím únikům informací a k porušování veřejného zájmu Unie; vzhledem k tomu, že ve veřejném sektoru může ochrana oznamovatelů usnadnit odhalení zneužití veřejných finančních prostředků a dalších forem přeshraniční korupce v souvislosti s národními zájmy či zájmy EU;

E.  vzhledem k tomu, že oznamovatelé ohlašují informace, které by mohly ohrozit nebo poškodit veřejný zájem, na základě svobody projevu a informací zakotvené v Listině základních práv EU, zejména v článku 11 této listiny, a se silným smyslem pro odpovědnost a občanskou morálku;

F.  vzhledem k tomu, že ve svých usneseních ze dne 23. října 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz: doporučených krocích a iniciativách, ze dne 25. listopadu 2015 o daňových rozhodnutích a jiných opatřeních podobných svojí povahou nebo účinkem, ze dne 16. prosince 2015 o zavedení transparentnosti, koordinace a konvergence do politik v oblasti daně z příjmu právnických osob v Unii a ze dne 14. února 2017 o úloze oznamovatelů při ochraně finančních zájmů EU Parlament vyzval Komisi, aby předložila legislativní návrh účinného a komplexního evropského programu pro ochranu oznamovatelů v soukromém a veřejném sektoru, kteří ohlásí podezření z podvodu nebo nezákonné činnosti s dopadem na veřejný zájem nebo finanční zájmy Evropské unie;

G.  vzhledem k tomu, že rozdíly v zacházení s oznamovateli a jejich ochraně mezi jednotlivými členskými státy může tyto osoby odrazovat od toho, aby zveřejňovaly informace, především informace, které se týkají několika členských států, a vzhledem k tomu, že ochranu oznamovatelů nelze zajistit pouze právním předpisy, ale musí se také opírat o změnu kultury ve společnosti evropských zemí, pokud jde o vnímání oznamování, především v souvislosti se základními právy;

H.  vzhledem k tomu, že ochrana oznamovatelů v Evropské unii by neměla být omezena pouze na evropské případy, ale měla by se vztahovat i na případy mezinárodní;

1.  zdůrazňuje, že v demokratických a otevřených státech založených na zásadách právního státu mají občané právo vědět o porušování jejich základních práv a veřejně je odsoudit, a to i pokud se na tomto porušování podílí jejich vlastní vláda;

2.  uznává, že whistleblowing hraje klíčovou úlohu v boji proti podvodům, daňovým podvodům, vyhýbání se daňové povinnosti, špatnému řízením, pochybením, neoprávněnému jednání, činnosti, jež poškozuje veřejný zájem nebo proti trestné či nezákonné činnosti; bere na vědomí, že z nedávných příkladů whistleblowingu jasně vyplynulo, že oznamovatelé hrají zásadní úlohu při odhalování závažných porušení základních práv a při ochraně veřejného zájmu a zachování odpovědnosti a bezúhonnosti jak ve veřejném, tak v soukromém sektoru; zdůrazňuje, že oznamovatelé by neměli být chráněni pouze v případech, kdy se jedná o nezákonnou činnost, ale ochrana by se měla vztahovat na všechny případy, které odhalují porušení povinností nebo pochybení; zdůrazňuje, že stávající právní předpisy o ochraně oznamovatelů jsou roztříštěné a že ochrana oznamovatelů v členských státech je nerovnoměrná, což by mohlo mít negativní dopad na politiky EU;

3.  požaduje společnou a širokou definici whistleblowingu a oznamovatelů, aby se zajistila ochrana všech oznamovatelů, včetně těch, kteří zveřejňují informace s oprávněným přesvědčením, že jsou informace v době jejich zveřejnění pravdivé a zveřejní v dobré víře nesprávné informace;

4.  zdůrazňuje, že osoby, které příslušným orgánům vědomě poskytnou nesprávné nebo zavádějící informace, by neměly být považovány za oznamovatele, a tudíž by neměly mít možnost využít ochranných mechanismů;

5.  zdůrazňuje, že je zapotřebí zajistit ochranu před dalším odsouzením za pomluvu či porušení služebního tajemství;

6.  zdůrazňuje, že ochrana oznamovatelů by měla být na úrovni EU harmonizována; domnívá se, že k zajištění komplexní a skutečné ochrany oznamovatelů by nejúčinnějším přístupem byl horizontální právní nástroj EU, který by poskytoval ochranu investigativním novinářům a oznamovatelům ve veřejném i soukromém sektoru a který by byl doplněn odvětvovými pravidly; připomíná v tomto ohledu svou výzvu adresovanou Komisi, aby do konce roku 2017 předložila legislativní návrh týkající se zřízení účinného a komplexního evropského programu pro ochranu oznamovatelů, a to v souladu se zásadou proporcionality a subsidiarity; tento návrh by měl zahrnovat mechanismy pro společnosti, veřejné orgány a neziskové organizace;

7.  zdůrazňuje, že orgány a instituce EU musí mít zájem na podpoře úlohy oznamovatelů a užitku, který přináší ve formě nápravy neoprávněného jednání, a musí prokázat pevné odhodlání k této podpoře; připomíná, že na této úrovni chybí kroky, které by navázaly na whistleblowing, a chybí řádné řešení těchto případů; domnívá se, že je naléhavě nutné, aby před přijetím směrnice o ochraně oznamovatelů byly v orgánech a institucích EU náležitě uplatňovány pokyny Komise o ochraně oznamovatelů, a naléhavě žádá všechny orgány a instituce, včetně agentur, aby zavedly jasná pravidla pro ochranu oznamovatelů i opatření namířená proti „efektu otáčivých dveří“;

8.  uznává, že každý, kdo příslušnému orgánu předá informace nebo jiným vhodným způsobem odhalí porušení předpisů, musí mít právo na právní ochranu;

9.  naléhavě žádá Evropský účetní dvůr a úřad evropského veřejného ochránce práv, aby do konce roku 2017 zveřejnili: 1) zvláštní zprávy uvádějící statistiky a jasné výsledky sledování případů whistleblowingu, které byly zjištěny v evropských orgánech a institucích, podnicích, sdruženích, organizacích a dalších subjektech registrovaných v Unii; 2) opatření přijatá dotyčnými orgány a institucemi v návaznosti na zjištěné případy na základě stávajících pokynů a pravidel Komise; 3) výsledek každého šetření, které bylo zahájeno na základě informací získaných od oznamovatelů; 4) opatření na ochranu oznamovatelů, která se v jednotlivých případech plánují;

10.  vyjadřuje své znepokojení nad zranitelností oznamovatelů, pokud jde o odvetné kroky namířené na jejich osobní i profesní život, a nad možností trestních a občanskoprávních soudních řízení proti nim; vyzývá k vytvoření horizontálního právního rámce, který by zahrnoval definice, ochranu proti různým formám odvetných opatření a výjimky z trestních a občanskoprávních řízení podle kritérií, která budou stanovena; zdůrazňuje, že oznamovatelé by měli mít možnost nahlašovat informace anonymně a uchovat svou totožnost v utajení, a pokud se to slučuje s vnitrostátním právním systémem, využít předběžného opatření či žaloby na zdržení se jednání, aby zabránili svému propuštění, dokud v případu týkajícím se whistleblowingu nepadne rozhodnutí; je pevně přesvědčen o tom, že to posílí důvěru občanů v unijní a vnitrostátní orgány;

11.  zdůrazňuje, že žádný zaměstnanecký poměr by neměl omezovat něčí právo na svobodu projevu a nikdo by neměl být diskriminován v případě, že toto právo uplatňuje;

12.  zdůrazňuje, že ochrana oznamovatelů se vztahuje i na případy, kdy se vyjádřené podezření nakonec nepotvrdí, ale daná osoba jednala v dobré víře;

13.  vyzývá k vytvoření legálních, důvěrných, zabezpečených, bezpečných a dostupných oznamovacích kanálů na vnitrostátní a evropské úrovni, aby bylo snadnější hlásit příslušným orgánům informace o ohrožení veřejného zájmu; v této souvislosti opakuje svůj požadavek týkající se vytvoření nezávislého orgánu EU, který se bude zabývat shromažďováním informací, poradenstvím a vyřizováním postoupených případů a bude mít pobočky v členských státech; zdůrazňuje v tomto ohledu potenciální úlohu úřadu evropského veřejného ochránce práv; zdůrazňuje, že by oznamovatelé měli mít možnost podávat zprávy jak interně, v rámci pracoviště, tak i externě příslušným orgánům; zdůrazňuje, že oznamovatelům, kteří byli původně anonymní, by měla být poskytnuta ochrana v případě, že se rozhodnou z anonymity vystoupit a o tuto ochranu požádat;

14.  zdůrazňuje, že orgány, které spravují tyto kanály, by měly odborně prošetřovat stížnosti a také poskytovat oznamovatelům podrobné informace o jejich právech a povinnostech, podporovat je proti jakýmkoli odvetným opatřením namířeným proti nim nebo jejich rodinám a zajistit přístup k nezávislé právní pomoci s finanční podporou v případě potřeby navíc k psychologické podpoře a léčbě, je-li potřebná, a měly by posoudit veškeré žádosti o odškodnění za jakékoli pronásledování, jemuž čelili, či za ztrátu současné či budoucí obživy, pokud k újmě došlo v důsledku odvetných opatření za chráněné zveřejnění;

15.  zdůrazňuje, že v souladu s články 22a, 22b a 22c služebního řádu by měly všechny orgány a instituce EU zavést silná a komplexní vnitřní pravidla na ochranu oznamovatelů;

16.  vyzývá Komisi, aby plně zohlednila stanovisko zúčastněných stran k této otázce, které získala v rámci veřejné konzultace konané v květnu 2017;

17.  zdůrazňuje, že oznamovatelé jsou důležitým zdrojem informací pro investigativní novináře; zdůrazňuje důležitost sdělovacích prostředků při odhalování nezákonných praktik či úmyslného porušení povinnosti, zejména pokud tyto praktiky porušují základní práva občanů; vyzývá členské státy, aby zajistily účinnou právní ochranu práva novinářů nesdělovat totožnost svých zdrojů; zdůrazňuje, že v případech, kdy jsou zdrojem sami novináři, by tito novináři měli být chráněni a že orgány by v obou případech neměly využívat sledování; připomíná v tomto ohledu, že směrnice (EU) 2016/943 o ochraně nezveřejněného know-how a obchodních informací (obchodního tajemství) před jejich neoprávněným získáním, využitím a zpřístupněním by neměla být vykládána způsobem, který by omezoval ochranu oznamovatelů a investigativní žurnalistiky; zdůrazňuje, že investigativní novináři jsou exponovanou profesní skupinou, neboť často kvůli odhalení obrovských nesrovnalostí přicházejí o zaměstnání, svobodu nebo o svůj život, a požaduje, aby do horizontálního právního nástroje EU pro ochranu oznamovatelů byla zahrnuta zvláštní opatření k ochraně investigativních novinářů;

18.  zdůrazňuje, že prošetřování záležitostí, na něž upozornili oznamovatelé, by mělo probíhat nezávisle a v co možná nejkratším časovém rámci a měla by při něm být chráněna také práva jednotlivců, na něž by zveřejnění mohlo poukázat; oznamovatel i jakákoli osoba, na niž zveřejnění poukáže, by měli mít možnost předložit během vyšetřování dodatečné argumenty a důkazy a měli by být průběžně informováni o tom, jak je se zveřejněním nakládáno;

19.  žádá zřízení nezávislého poradního a referenčního oddělení v rámci úřadu evropského veřejného ochránce práv, které by přijímalo hlášení, stížnosti, shromažďovalo informace a poskytovalo odpovídající poradenství o ochraně oznamovatelů;

20.  vyzývá orgány EU, aby ve spolupráci se všemi příslušnými orgány členských států zavedly a činily veškerá nezbytná opatření na ochranu anonymity a důvěrnosti informačních zdrojů, aby se zabránilo možným diskriminačním krokům či vyhrožování;

21.  zdůrazňuje, že tendence k nesprávným úředním postupům, podvodům, zneužívání finančních prostředků či jiným nesrovnalostem se vyskytují i v nevládních organizacích, a je toho názoru, že pravidla pro oznamovatele ve veřejném i soukromém sektoru by se měla vztahovat i na nevládní organizace;

22.  konstatuje, že je třeba nalézt jasné řešení pro oznamovatele, kteří pracují ve společnostech registrovaných v EU, ale majících sídlo mimo EU;

23.  vyzývá orgány a instituce EU, aby udílely evropskou cenu za whistleblowing, která by podněcovala změnu ve vnímání whistleblowingu a jeho spojitosti se základními právy a poukázala na to, že whistleblowing je projevem řádného občanství;

24.  zdůrazňuje, že právo občanů nahlásit protiprávní jednání je přirozeným rozšířením práva na svobodu projevu a informací, které je zakotveno v článku 11 Listiny základních práv, a že je zcela nezbytné zajistit dodržování zásad transparentnosti a bezúhonnosti a ochranu veřejného zájmu;

25.  naléhá na členské státy, aby zajistily soulad s doporučeními Rady Evropy týkajícími se ochrany oznamovatelů.

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

7.9.2017

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

32

5

12

Členové přítomní při konečném hlasování

Jan Philipp Albrecht, Martina Anderson, Monika Beňová, Caterina Chinnici, Rachida Dati, Agustín Díaz de Mera García Consuegra, Frank Engel, Cornelia Ernst, Raymond Finch, Ana Gomes, Nathalie Griesbeck, Sylvie Guillaume, Jussi Halla-aho, Monika Hohlmeier, Filiz Hyusmenova, Sophia in ‘t Veld, Eva Joly, Barbara Kudrycka, Cécile Kashetu Kyenge, Juan Fernando López Aguilar, Roberta Metsola, Claude Moraes, Péter Niedermüller, Soraya Post, Judith Sargentini, Birgit Sippel, Branislav Škripek, Sergei Stanishev, Helga Stevens, Traian Ungureanu, Bodil Valero, Marie-Christine Vergiat, Udo Voigt, Josef Weidenholzer, Kristina Winberg, Auke Zijlstra

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Andrea Bocskor, Pál Csáky, Dennis de Jong, Gérard Deprez, Andrejs Mamikins, Nuno Melo, Maite Pagazaurtundúa Ruiz, Christine Revault d’Allonnes Bonnefoy, Elissavet Vozemberg-Vrionidi

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Salvatore Cicu, André Elissen, Krzysztof Hetman, Elisabeth Köstinger

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

32

+

ALDE

Gérard Deprez, Nathalie Griesbeck, Filiz Hyusmenova, Sophia in ‘t Veld, Maite Pagazaurtundúa Ruiz

ECR

Jussi Halla-aho, Helga Stevens, Branislav Škripek

GUE/NGL

Martina Anderson, Cornelia Ernst, Dennis de Jong, Marie-Christine Vergiat

NI

Udo Voigt

PPE

Elisabeth Köstinger

S&D

Monika Beňová, Caterina Chinnici, Ana Gomes, Sylvie Guillaume, Cécile Kashetu Kyenge, Juan Fernando López Aguilar, Andrejs Mamikins, Claude Moraes, Péter Niedermüller, Soraya Post, Christine Revault D’Allonnes Bonnefoy, Birgit Sippel, Sergei Stanishev, Josef Weidenholzer

Verts/ALE

Jan Philipp Albrecht, Eva Joly, Judith Sargentini, Bodil Valero

5

-

EFDD

Raymond Finch

ENF

André Elissen, Auke Zijlstra

PPE

Frank Engel, Traian Ungureanu

12

0

EFDD

Kristina Winberg

PPE

Andrea Bocskor, Salvatore Cicu, Pál Csáky, Rachida Dati, Agustín Díaz de Mera García Consuegra, Krzysztof Hetman, Monika Hohlmeier, Barbara Kudrycka, Nuno Melo, Roberta Metsola, Elissavet Vozemberg-Vrionidi

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se


STANOVISKO Výboru pro ústavní záležitosti (11.9.2017)

pro Výbor pro právní záležitosti

k legitimním opatřením na ochranu oznamovatelů jednajících ve veřejném zájmu při zveřejňování důvěrných informací společností a veřejných orgánů

(2016/2224(INI))

Zpravodaj: Fabio Massimo Castaldo

NÁVRHY

Výbor pro ústavní záležitosti vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A.  vzhledem k tomu, že základními hodnotami EU, které jsou zakotveny v článku 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a v Listině základních práv EU, jsou dodržování zásad demokracie, právního státu a základních práv a že ustanovení článků 11 a 41 téže listiny výslovně chrání svobodu projevu a právo na řádnou správu;

B.  vzhledem k tomu, že od 1. ledna 2014 jsou všechny orgány EU povinny zavést v souladu s články 22a, 22b a 22c služebního řádu interní pravidla na ochranu oznamovatelů, kteří jsou úředníky EU;

C.  vzhledem k tomu, že oznamovatelé poskytují zásadní službu celému společenství, hrají velmi důležitou a cennou úlohu při ochraně demokracie a obecného zájmu, zásadním způsobem přispěli k objasňování takových případů, jako je tzv. LuxLeaks, SwissLeaks, WikiLeaks a Panama Papers, a jsou významným zdrojem informací v boji proti trestné činnosti, korupci a jiným porušením právních předpisů ve veřejném i soukromém sektoru, jak opakovaně uznal Parlament spolu s mezinárodními organizacemi, například s Radou Evropy, Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a OSN; vzhledem k tomu, že všechny tyto organizace uvedly, že oznamovatele je třeba chránit; vzhledem k tomu, že účinná ochrana oznamovatelů by rovněž přispěla k účinnosti vnitřního trhu, posílila by důvěru občanů v EU a byla by rozhodně přínosem k pěstování kultury veřejné odpovědnosti a integrity ve veřejných a soukromých institucích;

D.  vzhledem k tomu, že v současnosti trpí oznamovatelé kvůli oznamování informací často negativními dopady a odvetnými opatřeními, spolu se svými rodinami se stávají se oběťmi sociálního vyloučení a stigmatizace a často přicházejí o práci; vzhledem k tomu, že podle OECD více než třetina organizací, které mají mechanismus oznamování, nedisponuje žádnými písemně zakotvenými zásadami ochrany oznamovatelů před odvetnými opatřeními nebo o nich neví; vzhledem k tomu, že v mnoha jurisdikcích, a zejména v soukromém sektoru, jsou zaměstnanci s ohledem na určité informace vázáni povinností mlčenlivosti, a že oznamovatelé by tedy mohli být v důsledku odhalení informací mimo vlastní organizaci podrobeni disciplinárním opatřením;

E.  vzhledem k tomu, že stávající ochrana oznamovatelů v EU je do značné míry nedostatečná, odvětvová, mezi jednotlivými členskými státy nejednotná a v některých případech zcela chybí a že tato skutečnost má nepříznivý dopad mimo jiné na politiku EU a finanční zájmy Unie; vzhledem k tomu, že právní předpisy EU, které stanoví zvláštní pravidla pro národní bezpečnost, boj proti terorismu a organizovanou trestnou činnost, již obsahují některá ustanovení na ochranu oznamovatelů před odvetnými opatřeními, ale dosud nezavádí horizontální legislativu, která by se vztahovala na všechny veřejné a soukromé subjekty, což znamená, že předpisy v této oblasti jsou často neúčinné, objevuje se diskriminace a vznikají mezery; bere na vědomí, že většina členských států EU ratifikovala Úmluvu OSN proti korupci, z níž vyplývá povinnost zajistit oznamovatelům náležitou a účinnou ochranu;

F.  vzhledem k tomu, že ochrana oznamovatelů by měla být právně zaručena a posílena v rámci celé EU, pokud účelem příslušného oznámení je ochrana veřejného zájmu a oznamovatel jedná v dobré víře v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva;

G.  vzhledem k tomu, že evropský veřejný ochránce práv má jasnou pravomoc prošetřovat stížnosti občanů EU na nesprávné úřední postupy v orgánech EU, ale že samotný úřad ochránce nehraje v ochraně oznamovatelů žádnou úlohu;

1.  konstatuje, že dostatečně vyspělé systémy ochrany oznamovatelů byly zavedeny pouze v několika členských státech; žádá členské státy, které zásady ochrany oznamovatelů ještě netransponovaly do vnitrostátního práva, aby tak učinily co možná nejdříve;

2.  zdůrazňuje, že oznamovatelé i dotčené soukromé nebo veřejné subjekty či instituce by měly zajistit právní ochranu práv, která jsou zakotvena v Listině základních práv Evropské unie a ve vnitrostátních právních předpisech;

3.  domnívá se, že s ohledem na klíčovou úlohu oznamovatelů jednajících ve veřejném zájmu je naprosto nutné náležitě chránit fyzickou a mravní integritu, živobytí a profesní dráhu osob, které předávají informace (ať už důvěrné či nikoliv) o podezření z nesrovnalostí, protiprávního jednání nebo ohrožení veřejného zájmu, před odvetnými opatřeními, včetně správních, občanských a trestních řízení, a v případě potřeby jim zaručit přístup k soudní pomoci a psychologické podpoře; zdůrazňuje, že pokud je oznamovatel zaměstnancem dotčené organizace nebo může v důsledku činnosti strany, o níž byly odhaleny informace, utrpět újmu, musí být tato ochranná opatření přísnější, neboť oznamovatelé se mohou ocitnout ve slabé a obtížné pozici, která může vyžadovat dodatečné finanční a právní nástroje; domnívá se, že důkazní břemeno by mělo být přeneseno na druhou stranu tak, aby dokazovat, že veškeré změny nebo odvetná opatření nesouvisejí s oznámením informací, které podléhá ochraně, musel právě zaměstnavatel;

4.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zaručily oznamovatelům nejvyšší možný stupeň utajení, a to i v digitálním prostředí, umožnily jim přístup ke standardnímu postupu a současně jim zaručily právo podat oznámení v případech závažného protiprávního jednání nebo v případech, kdy interní kanály jsou buď neúčinné, nebo kontraproduktivní, přímo prostřednictvím externích kanálů;

5.  vyzývá Komisi, aby prostudovala postupy, které se při ochraně oznamovatelů nejvíce osvědčily na celosvětové úrovni, a na jejich základě a s uplatněním holistického přístupu urychleně a v souladu se zásadou subsidiarity zavedla legislativní návrh společného regulačního rámce, který zaručí vysokou úroveň horizontální ochrany ve veřejném i soukromém sektoru a současně zajistí, aby členské státy mohly přijímat právní předpisy zavádějící výraznější ochranu; připomíná svou výzvu k předložení horizontálních návrhů do konce roku 2017; vyzývá Komisi, aby zvážila model ochrany oznamovatelů, podle kterého by se veřejné orgány nesměly pokoušet odkrýt totožnost oznamovatelů;

6.  připomíná, že Smlouvy stanoví několik právních základů, které je třeba prozkoumat, aby Unie mohla jednat v této oblasti a mohla být zavedena komplexní a horizontální směrnice o minimálních harmonizovaných podmínkách ochrany oznamovatelů; k takovým právním základům patří např. článek 114 SFEU týkající se sbližování vnitrostátních právních předpisů o fungování vnitřního trhu a čl. 153 odst. 2 písm. b) o ochraně pracovních podmínek;

7.  zdůrazňuje, že společný regulační rámec by měl zahrnovat širokou a jasnou právní definici „oznamovatele“, která pokryje široké spektrum pracovních vztahů a také oznamování informací o nezákonných či nedovolených činnostech nebo činnostech, jež ohrožují veřejný zájem, a že rámec by měl rovněž určit nástroje, které zaručí ochranu před bezdůvodným právním stíháním a odvetnými opatřeními, ale také pobídky, které by oznamovatele motivovaly k odhalování protiprávních činností; trvá na tom, že tato ochrana by neměla být poskytnuta osobám jednajícím v rozporu s veřejným zájmem, například osobám zveřejňujícím informace výhradně za účelem osobního zisku, špionáže, v rámci operace „pod falešnou vlajkou“, hybridní války, podvratné činnosti či jakékoliv jiné formu trestné činnosti; konstatuje nicméně, že tato ochrana musí být rovněž zajištěna pro osoby obviněné z údajných nesrovnalostí, ať už ve veřejném či soukromém sektoru, což zahrnuje například procesní práva na ochranu před pomluvou a falešným obviněním; zdůrazňuje, že je třeba rychle a seriózně prověřit zprávy oznamovatelů a že oznamovatel i jakákoli osoba, na niž zveřejnění poukáže, by měli mít možnost předložit během vyšetřování dodatečné argumenty a důkazy;

8.  připomíná, že stávající právní předpisy EU musí mezitím uplatňovat jak orgány Unie, tak členské státy a že by měly být interpretovány takovým způsobem, aby oznamovatelům, kteří jednají ve veřejném zájmu, byla zaručena co největší ochrana; zdůrazňuje, že ochrana oznamovatelů již byla uznána jako mechanismus důležitý pro zajištění účinné uplatňování právních předpisů EU; vyzývá proto členské státy, aby nekriminalizovaly kroky oznamovatelů, kteří informace zveřejňují ve veřejném zájmu;

9.  vybízí všechny orgány a instituce EU, aby šly příkladem a na základě článku 22 služebního řádu, který stanovuje povinnost zavést vnitřní pravidla na ochranu oznamovatelů jednajících ve veřejném zájmu, v plném rozsahu a účinně zareagovaly na zprávu z vlastního podnětu, kterou předložila evropská veřejná ochránkyně práv dne 24. července 2014;

10.  vyzývá členské státy, aby určily transparentní a bezpečné způsoby oznamování zahrnující jasné a zabezpečené ohlašovací protokoly zaručující utajení, zřídily nezávislé vnitrostátní orgány pro ochranu oznamovatelů, kteří jednají ve veřejném zájmu, a zvážily možnost vyčlenit na jejich podporu zvláštní finanční prostředky; domnívá se, že zřízení nezávislého orgánu by mohlo členským státům pomoci při koordinaci jejich činnosti a že takový orgán by byl obzvláště užitečný při řešení přeshraničních případů;

11.  vybízí členské státy a orgány EU, aby prosazovaly kulturu uznávání významné úlohy oznamovatelů ve společnosti, a to i prostřednictvím osvětových kampaní; vyzývá zejména Komisi, aby k této otázce předložila komplexní plán; považuje za nezbytné pěstovat ve veřejné správě a na pracovištích etickou kulturu s cílem podtrhnout význam zvyšování povědomí zaměstnanců o již existujících právních rámcích pro oznamování, a to ve spolupráci s odborovými organizacemi;

12.  vyzývá Komisi, aby uspořádala veřejnou konzultaci s cílem zjistit postoj zúčastněných stran k mechanismům oznamování a přezkoumat potenciální nedostatky v postupech na vnitrostátní úrovni; zastává názor, že výsledky veřejné konzultace budou pro Komisi cennými podněty k vypracování možného návrhu na ochranu oznamovatelů v budoucnu. 

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

11.9.2017

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

15

0

7

Členové přítomní při konečném hlasování

Mercedes Bresso, Fabio Massimo Castaldo, Esteban González Pons, Danuta Maria Hübner, Diane James, Ramón Jáuregui Atondo, Alain Lamassoure, Jo Leinen, Maite Pagazaurtundúa Ruiz, Markus Pieper, Paulo Rangel, Helmut Scholz, György Schöpflin, Pedro Silva Pereira, Barbara Spinelli, Kazimierz Michał Ujazdowski

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Martina Anderson, Max Andersson, Gerolf Annemans, Sven Giegold, Jérôme Lavrilleux, Mairead McGuinness, Jasenko Selimovic, Rainer Wieland

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

15

+

ALDE

Maite Pagazaurtundúa Ruiz, Jasenko Selimovic

ECR

Kazimierz Michał Ujazdowski

EFDD

Fabio Massimo Castaldo

GUE/NGL

Helmut Scholz, Barbara Spinelli

NI

Diane James

PPE

Alain Lamassoure, Paulo Rangel, Rainer Wieland

S&D

Mercedes Bresso, Ramón Jáuregui Atondo, Pedro Silva Pereira

VERTS/ALE

Max Andersson, Sven Giegold

0

-

 

 

7

0

ENF

Gerolf Annemans

PPE

Esteban González Pons, Danuta Maria Hübner, Jérôme Lavrilleux, Markus Pieper, György Schöpflin

S&D

Jo Leinen

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se


INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

2.10.2017

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

17

1

5

Členové přítomní při konečném hlasování

Max Andersson, Joëlle Bergeron, Marie-Christine Boutonnet, Jean-Marie Cavada, Rosa Estaràs Ferragut, Laura Ferrara, Mary Honeyball, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Gilles Lebreton, Jiří Maštálka, Emil Radev, Julia Reda, Evelyn Regner, Pavel Svoboda, József Szájer, Axel Voss, Tadeusz Zwiefka

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Pascal Durand, Angel Dzhambazki, Jens Rohde, Virginie Rozière, Tiemo Wölken

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Kateřina Konečná, Jens Nilsson


JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

17

+

ALDE

EFDD

ENF

GUE/NGL

PPE

S&D

VERTS/ALE

Jean-Marie Cavada, Jens Rohde

Joëlle Bergeron, Laura Ferrara

Marie-Christine Boutonnet, Gilles Lebreton

Katerina Konecná, Jiri Mastálka

Tadeusz Zwiefka

Mary Honeyball, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Jens Nilsson, Evelyn Regner, Virginie Rozière, Tiemo Wölken

Durand Pascal, Julia Reda

1

-

ECR

Angel Dzhambazki

5

0

PPE

Rosa Estaràs Ferragut, Emil Radev, Pavel Svoboda, József Szájer, Axel Voss

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

Právní upozornění