Postup : 2017/2121(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0350/2017

Předložené texty :

A8-0350/2017

Rozpravy :

PV 12/12/2017 - 12
CRE 12/12/2017 - 12

Hlasování :

PV 13/12/2017 - 13.5

Přijaté texty :

P8_TA(2017)0493

ZPRÁVA     
PDF 631kWORD 73k
13.11.2017
PE 607.921v02-00 A8-0350/2017

o výroční zprávě o provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky

(2017/2121(INI))

Výbor pro zahraniční věci

Zpravodaj: David McAllister

POZM. NÁVRHY
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 MENŠINOVÉ STANOVISKO
 STANOVISKO Rozpočtového výboru
 INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
 JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o výroční zprávě o provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky

(2017/2121(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na výroční zprávu Rady Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice,

–  s ohledem na články 21 a 36 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na Chartu Organizace spojených národů,

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení,

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyně Komise o politické odpovědnosti,

–  s ohledem na sdělení Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) z roku 2016 o globální strategii zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie a společné sdělení Komise a ESVČ z roku 2017 o strategickém přístupu k odolnosti ve vnější činnosti EU,

–  s ohledem na klíčové zásady zakotvené v globální strategii pro zahraniční a bezpečnostní politiku Evropské unie, zejména ty, jež se týkají svrchovanosti a územní celistvosti států a nedotknutelnosti hranic, které jsou bez rozdílu dodržovány všemi zúčastněnými státy;

–  s ohledem na společné sdělení Komise a vysoké představitelky, místopředsedkyně ze dne 12. prosince 2011 nazvané „Lidská práva a demokracie jako priority vnější činnosti EU – Na cestě k efektivnějšímu přístupu“ (COM(2011)0886),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Rozpočtového výboru (A8-0350/2017),

Úvod

1.  je přesvědčen, že žádný členský stát se s problémy, kterým dnes čelíme, nedokáže vypořádat sám; zdůrazňuje, že společná opatření EU jsou nejúčinnějším způsobem, jak zachovat evropské zájmy, udržet evropské hodnoty, zapojit se do širšího světa jako sjednocený a vlivný globální aktér a chránit své občany a členské státy před zvýšenou hrozbou pro jejich bezpečnost, mimo jiné v celosvětové digitální sféře; je znepokojen bezpečnostní architekturou EU, která zůstává vzhledem k přetrvávajícím i novým výzvám, kterým každý den čelí, i nadále křehká a nestabilní a v níž se stal neuspokojivou skutečností „hybridní mír“; naléhavě vyzývá členské státy, aby podnikly kroky a vyhověly přáním těch evropských občanů, kteří opakovaně zdůrazňují, že zahraniční a bezpečnostní politika EU založená na základních hodnotách a lidských právech patří k nejdůležitějším a nejpotřebnějším politikám EU; domnívá se, že je nejvyšší čas, aby členské státy provedly nástroje, prostředky a politiky společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP), které by EU umožnily reagovat na vnější konflikty a krize, budovat kapacity partnerů a chránit Evropskou unii;

2.  připomíná, že EU se zavázala rozvíjet společnou zahraniční a bezpečnostní politiku ve jménu hodnot demokracie, právního státu, univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv a základních svobod a v souladu s Chartou OSN a mezinárodním právem; domnívá se, že v zájmu plnění tohoto závazku a přispění k posílení lidských práv a demokracie ve světě musí EU a její členské státy vystupovat jednotně a zajistit, že bude jejich sdělení slyšet;

3.  je toho názoru, že pokud má EU úspěšně řešit a překonat výzvy, kterým čelí, zejména pokud jde o bezpečnostní hrozby, musí být účinným, důvěryhodným a hodnotovým globálním hráčem, který je akceschopný a dokáže vést účinný dialog s ostatními globálními hráči, což znamená, že EU musí vystupovat jednotně a jednat společně a současně směrovat své zdroje na strategické priority;

4.  zdůrazňuje, že je nutné, aby vnější politiky EU byly koherentní mezi sebou i s ostatními politikami s vnějším rozměrem a plnily cíle stanovené v článku 21 Smlouvy o Evropské unii;

5.  domnívá se, že hlavní cíle, kterých by Evropská unie měla dosáhnout, aby naplnila očekávání občanů, jsou:

–  koordinace vyhodnocování vážných hrozeb a výzev v EU a společný přístup k jejich řešení; zohlednění zejména předcházení radikalizaci, která může vést k náboru osob teroristickými skupinami;

–  konsolidace a prohloubení evropského projektu a jeho vnější činnosti, mimo jiné posílením spolupráce a schopností EU v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky, včetně informační války;

-  spolupráce členských států, partnerů a mezinárodních organizací a institucí v zájmu ochrany míru na základě jasně vymezených a pečlivě zvolených podmínek s cílem posílit celosvětový politický a hospodářský řád založený na pravidlech, včetně ochrany lidských práv, a spolupráce s partnery, aby hráli vedoucí úlohu při usmíření, budování a udržování míru a tam, kde je to potřeba, také prosazování míru;

Koordinace vyhodnocování vážných hrozeb a výzev: čelem současné politické a bezpečnostní situaci

6.  zdůrazňuje, že nezbytnými podmínkami pro stabilitu EU jsou zaručení bezpečnosti občanů EU a celistvosti území EU, stabilizace sousedních zemí, zejména západního Balkánu se zaměřením na větší viditelnost EU v této oblasti, podpora reforem usilujících o udržení hospodářského mezinárodního pořádku, který je založen na pravidlech a spolupráci, řešení hlavních příčin ozbrojených konfliktů a posílení politik předcházení konfliktům, mírové řešení konfliktů a dialog s pluralitními demokraciemi věnovaný obhajobě lidských práv; vyzývá k aktivnější veřejné diplomacii EU a ke zviditelnění projektů, které realizuje;

7.  je toho názoru, že ve stále konfliktnějším a stále méně stabilním mezinárodním prostředí může být pouze kombinace účinného multilateralismu, společná „měkká síla“ a přesvědčivá „tvrdá síla“ schopna čelit významným bezpečnostním výzvám, zejména šíření zbraní hromadného ničení, porušování bezpečnostního řádu v Evropě, terorismu, konfliktům ve východním a jižním sousedství, zástupným, hybridním a informačním válkám, včetně digitálních útoků, a ztrátě energetické bezpečnosti; zdůrazňuje, že k těmto výzvám se řadí také humanitární rozměr uprchlické krize, odpověď na útočné chování Severní Koreje, porušování mezinárodního práva Ruskem a rostoucí vojenská síla Číny, na které bude dostačující pouze důrazná diplomatická odpověď;

8.  domnívá se, že účinnější společná zahraniční a bezpečnostní politika závisí především na stanovení společných strategických priorit a vizí; zastává názor, že je nezbytné řešit základní příčiny nestability, která je z velké části rozšířena kvůli selhávajícím a nestabilním státům, a nucené a nelegální migrace: chudobu, nedostatek ekonomických příležitostí a nedostatečný přístup ke vzdělání, sociální vyloučení, ozbrojené konflikty, nedemokratickou a neúčinnou veřejnou správu, korupci, změnu klimatu, šířící se sektářství, hrozbu radikalizace a šíření extremistických ideologií; připomíná akční plán přijatý na summitu ve Vallettě, který vyzývá ke sdílené odpovědnosti zemí původu, tranzitních zemí a cílových zemí; zdůrazňuje důležitost přerušení hospodářského modelu pašeráckých sítí;

9.  zdůrazňuje, že je třeba čelit autokratickým a nepotistickým tendencím, zintenzivnit podporu demokratických sil a bojovat proti islamistickému terorismu v jižním sousedství a v sousedních zemích našich sousedů a partnerů a zaměřit se na ty skupiny, které usilují o to, aby občané EU bojovali za jejich extremistickou myšlenku; připomíná, že oblast Sahelu a jiné oblasti, které jsou s ní zeměpisně propojeny, jsou z hlediska zajištění bezpečnosti Evropské unie prioritními oblastmi; opakuje, že je třeba, aby EU společně se Spojenými státy a dalšími mezinárodními partnery podnikla koordinované diplomatické kroky a přesvědčila aktéry v regionu, jako je Turecko, státy Perského zálivu a Írán, že je zapotřebí jasný postoj proti náboženskému extremismu a terorismu a že je třeba stanovit společnou strategii pro řešení tohoto celosvětového problému v souladu s jejich závazkem na úrovni OSN prosazovat mezinárodní právo a univerzální hodnoty; domnívá se, že diplomatické snahy by měly být doprovázeny širokou škálou nástrojů a prostředků, které má EU k dispozici, včetně těch, které mají zlepšit politické, sociální a hospodářské podmínky v zájmu prosazení a zachování míru;

10.  domnívá se, že boj proti násilnému extremismu by měl jít ruku v ruce s dodržováním všeobecných lidských práv; zdůrazňuje, že EU musí čelit státnímu sponzorování radikalizace a terorismu a že je musí odsoudit, zejména tam, kde je tato podpora určena subjektům, které EU označuje za teroristické organizace; zdůrazňuje důležitost posílení spolupráce s našimi partnery, kteří mají zkušenosti s bojem proti terorismu;

11.  zdůrazňuje, že udržitelné řešení syrské krize může být dosaženo pouze v rámci stávajícího rámce schváleného OSN a musí být založeno na inkluzivním politickém urovnání vedeném samotnými Syřany, jež bude zahrnovat všechny příslušné zúčastněné strany; nadále naléhavě vyzývá všechny členy Rady bezpečnosti OSN, aby dostáli svým povinnostem, pokud jde o tuto krizi; podporuje výzvu zvláštního vyslance generálního tajemníka OSN pro Sýrii určenou státům ručícím za příměří v Sýrii, aby podnikly naléhavá opatření k prosazení jeho dodržování;

12.  vítá strategii EU týkající se Sýrie přijatou v dubnu 2017, jejíž součástí je rozšíření sankcí na osoby zapojené do vývoje a používání chemických zbraní; dále vybízí k rozšíření sankcí na aktéry odpovědné za porušování lidských práv; zdůrazňuje, že všichni, kdo se dopustili porušování mezinárodního práva, musejí být pohnáni k odpovědnosti; opakuje svou výzvu, aby EU a její členské státy prozkoumaly společně s partnery možnost vytvoření syrského tribunálu pro válečné zločiny, dokud nedojde k úspěšnému postoupení k Mezinárodnímu trestnímu soudu; zdůrazňuje, že je nutné, aby EU projevila plné odhodlání pomoci po ukončení konfliktu s obnovou Sýrie;

13.  vyzývá všechny zúčastněné strany, v Libyi i mimo ni, aby podpořily libyjskou politickou dohodu podepsanou dne 17. prosince 2015 a prezidentskou radu, kterou tato dohoda ustanovila a jež je jediným orgánem uznávaným mezinárodním společenstvím a OSN; zdůrazňuje, že řešení libyjské krize je jedním z předpokladů ke stabilitě ve Středomoří; zdůrazňuje význam jižního sousedství a potřebu dosáhnout evropsko-středomořského prostoru míru, prosperity, stability a integrace; zdůrazňuje svou silnou podporu řešení izraelsko-palestinského konfliktu vytvořením dvou států, kdy by nezávislý, demokratický, životaschopný a sousedící palestinský stát žil vedle sebe v míru a bezpečí s bezpečným Státem Izrael; zdůrazňuje, že je důležité zajistit soudržnost politiky EU v případech, kdy dochází k okupaci nebo anexi území;

14.  vítá pokračující úspěšné provádění společného komplexního akčního plánu schváleného skupinou EU3+3 a Íránem, všemi stranami; zdůrazňuje, že pokračující plné provádění této dohody všemi stranami je klíčem k celosvětovému úsilí o nešíření jaderných zbraní a řešení konfliktů na Blízkém východě; vyzdvihuje, že společný komplexní akční plán je mnohostrannou dohodou, která byla schválena rezolucí Rady bezpečnosti OSN a nelze ji jednostranně změnit; zdůrazňuje, že íránský program balistických raket představuje bezpečnostní riziko, a vyzdvihuje, že je nutné plně provést rezoluci Rady bezpečnosti OSN 2231, která vyzývá Írán, aby nepodnikal žádné akce v souvislosti s balistickými střelami sestrojenými tak, aby mohly nést jaderné zbraně, a aby neprováděl ani odpaly za použití této technologie balistických raket;

15.  konstatuje, že v rámci oficiální aktualizace protiteroristické černé listiny „zvlášť určených státních příslušníků“ ministerstva financí USA byly na tento seznam zařazeny íránské revoluční gardy (IRGC);

16.  vyjadřuje své hluboké znepokojení nad pokračující humanitární katastrofou v Jemenu; znovu zdůrazňuje, že v případě vleklého konfliktu v Jemenu neexistuje žádné vojenské řešení, a podporuje úsilí EU a OSN o dosažení příměří a položení základu pro mírová jednání; zastává názor, že EU musí jednat, aby zajistila pokračující existenci etnicko-náboženských menšin na Blízkém východě, zejména v Iráku a Sýrii;

17.  odsuzuje skutečnost, že Rusko opakovaně používá právo veta v Radě bezpečnosti OSN, a domnívá se, že tím podrývá mezinárodní úsilí o mír a řešení konfliktů v Sýrii a v širším měřítku v jižním sousedství Evropské unie;

18.  uznává, že by mělo být vyvinuto další úsilí s cílem umožnit legální migraci a mobilitu, mimo jiné na dvoustranné úrovni, a to podporou řádně řízené mezikontinentální mobility a mobility v rámci kontinentů a podporou politik, které prosazují legální cesty pro migraci a současně bojují proti nelegálním sítím, jež profitují ze zranitelných lidí; vyzdvihuje úsilí, které v tomto ohledu vyvíjejí jednotlivé členské státy, a přikládá zásadní význam posílení legální a bezpečné přístupové cesty do Evropy; v této souvislosti vyjadřuje politování nad tím, že chybí skutečná, vyvážená a důvěryhodná evropská migrační a azylová politika, jak dokazuje probíhající krize ve Středomoří, a vyzývá Radu a členské státy, aby náležitě jednaly;

19.  pevně věří, že je zapotřebí zaujmout nový přístup ve vztazích EU s jejími východními sousedy; domnívá se, že podpora těchto států, které chtějí mít užší vazby s EU, musí být nejvyšší prioritou pro zahraniční politiku EU; domnívá se, že prodloužení sankcí vůči jednotlivcům a subjektům v Rusku je nevyhnutelným důsledkem neúspěchu při provádění minských dohod, a i nadále považuje provedení minských dohod všemi stranami za základ pro udržitelné politické řešení konfliktu na východě Ukrajiny;

20.  zdůrazňuje, že možnost širší spolupráce s Ruskem závisí na tom, zda bude Rusko plně respektovat evropský bezpečnostní řád a mezinárodní právo; trvá na tom, že EU by měla ponechat otevřenou možnost postupného uložení dalších sankcí v případě, že by Rusko mezinárodní právo nadále porušovalo; opakuje, že prosazuje nezávislost, suverenitu a územní celistvost Ukrajiny a všech ostatních zemí Východního partnerství v rámci jejich mezinárodně uznaných hranic; zdůrazňuje, že rozhodnutí Ruska ze dne 21. března 2014 o včlenění Krymu do Ruské federace je podle mezinárodního práva i nadále nezákonné, a vyjadřuje politování nad následným rozhodnutím ruských orgánů vnutit všem obyvatelům Krymu ruské pasy; vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni a Radu, aby se do řešení vleklých a zamrzlých konfliktů zapojovaly aktivněji a efektivněji;

21.  vyjadřuje politování nad opakovaným porušováním mezinárodního práva ze strany Ruska a nad hybridními válkami, které vede; uznává však možnost odůvodněného a soudržného selektivního zapojení Ruska a dialogu s ním v oblastech společného zájmu, aby se zajistila odpovědnost a dodržování mezinárodního práva; zdůrazňuje potřebu, zachovat a podporovat možnost budoucí spolupráce na řešení globálních krizí tam, kde má EU přímý či nepřímý zájem nebo příležitost propagovat hodnoty EU;

22.  domnívá se, že normalizované vztahy jsou nutností jak pro EU, tak pro Rusko a že případné budoucí strategie týkající se vztahů mezi EU a Ruskem by měly klást důraz na posílení závazku a na podporu východních partnerů EU; zdůrazňuje, že EU by si měla nechat otevřené dveře k prohloubení dvoustranných politických a hospodářských vztahů s Ruskem pod podmínkou, že Rusko bude dodržovat mezinárodní právo a přijaté dohody a přestane prosazovat svůj stále asertivnější přístup ke svým sousedům a Evropě;

23.  znovu připomíná, že svrchovanost, nezávislost a mírové urovnání sporů jsou klíčovými zásadami evropského bezpečnostního řádu, který se vztahuje na všechny státy; bezvýhradně proto odsuzuje ruskou agresi na Ukrajině, včetně nezákonné anexe Krymu a Ruskem podporovaného konfliktu na východní Ukrajině; vyzývá EU, její členské státy a mezinárodní společenství, aby po Rusku požadovaly ukončení agrese a propuštění všech politických vězňů; vyzývá mezinárodní společenství k aktivnější a účinnější úloze při řešení tohoto konfliktu a podporuje veškeré snahy o trvalé mírové řešení respektující jednotu, svrchovanost a územní celistvost Ukrajiny, zejména prostřednictvím rozmístění – se souhlasem ukrajinských orgánů – mírových sil a mírových misí na celém území;

24.  připomíná, že je potřeba se znovu strategicky zaměřit na oblast západního Balkánu, přičemž konstatuje, že EU by měla splnit své ambice v tomto regionu a dát tak nový impuls důvěryhodné politice rozšíření EU založené na kodaňských kritériích a posílit právní stát a odolnost státních orgánů; domnívá se, že stabilita oblasti západního Balkánu musí patřit i nadále mezi hlavní priority; žádá vynaložení většího úsilí na zlepšení socioekonomických a politických podmínek v tomto regionu; je přesvědčen, že evropská integrace a regionální usmíření jsou nejlepšími prostředky, jak čelit nebezpečím pramenícím z destabilizujícího zahraničního vměšování a vlivů, financování rozsáhlých salafistických a wahhábistických sítí, náboru zahraničních bojovníků, organizovaného zločinu, velkých konfliktů mezi státy, dezinformací a hybridních hrozeb; zdůrazňuje potřebu nadále se věnovat podpoře vysoce účinných politických společností v regionu;

25.  opakuje, že dveře EU jsou novým členům otevřeny, jakmile splní všechna tato kritéria; vítá nedávné úsilí vyvíjené v rámci berlínského procesu a během summitu v Terstu, pokud jde o poskytnutí dodatečného podnětu ke sbližování zemí západního Balkánu směrem k členství v EU; opakuje, že by měla být věnována zvláštní pozornost a podpora provádění klíčových institucionálních a politických reforem na západním Balkáně, a vyzývá Komisi, aby znovu zvážila možnost dodatečného přidělení finančních prostředků na nástroj předvstupní pomoci (NPP), který je jedním z nejdůležitějších nástrojů napomáhajících provádění těchto reforem;

26.  zdůrazňuje, že přezkum evropské politiky sousedství (EPS) požaduje zapojení sousedních třetích zemí; vyzývá k silnější podpoře sousedních států našich sousedů založené na sdílených hodnotách a zájmech, s cílem řešit globální problémy a společné výzvy; vyzdvihuje potřebu podpořit posílení postavení a ochrany žen, zranitelných sociálních skupin a menšin, zejména v Africe, kde je zapotřebí úzká spolupráce mezi evropskými a místními malými a středními podniky v partnerství s občanskou společností a podpora při budování demokratických, transparentních a výkonných institucí, jakož i podpora globálního uspořádání založeného na pravidlech;

27.  považuje mezinárodní spolupráci a rozvojové politiky za základní nástroje pro dosažení takových cílů a naléhavě upozorňuje na nutnost transparentnějšího, lepšího, efektivnějšího a účinnějšího přidělování a využívání finančních prostředků EU a větší součinnosti s ostatními mezinárodními organizacemi; zdůrazňuje nutnost čelit vážným bezpečnostním hrozbám v Africe s cílem vymýtit teroristickou hrozbu, kterou představují teroristické skupiny, zajistit, aby se zabránilo náboru jednotlivců, bojovat proti radikálním ideologiím a řešit energetickou bezpečnost prostřednictvím udržitelných zdrojů energie šetrných k životnímu prostředí za současné podpory řešení, která jsou nezávislá na sítích;

28.  důrazně odsuzuje jakýkoliv pokus úřadujících prezidentů o setrvání u moci prostřednictvím porušování, obcházení nebo nezákonného pozměňování volebních zákonů, a zejména ústavy; rovněž odsuzuje jakoukoliv strategii na zrušení nebo obcházení časových lhůt; naléhavě vyzývá všechny vlády, aby přijaly opatření k zajištění transparentnosti a integrity celého volebního procesu a aby přijaly veškerá nezbytná opatření a preventivní opatření s cílem zabránit podvodům nebo jakýmkoli nezákonným praktikám; v této souvislosti vyjadřuje své znepokojení nad politickými krizemi a souvisejícím násilím a porušováním lidských práv a základních svobod, zejména v zemích v oblasti Velkých jezer; opakuje své přesvědčení, že silné volební pozorovatelské mise, a v případě potřeby také finanční, technická a logistická podpora, jsou prostředkem k zajištění spravedlivých, věrohodných a demokratických volebních procesů;

29.  podněcuje k vypracování koherentní, silné strategie pro oblast Sahelu zaměřené na zlepšení správy a odpovědnosti a legitimity státních a regionálních institucí, posílení bezpečnosti, potírání radikalizace, obchodování s lidmi, zbraněmi a drogami a posílení hospodářské a rozvojové politiky;

30.  připomíná, že je nutné aktualizovat strategii pro vztahy mezi EU a Asií; v tomto kontextu vyjadřuje podporu silnější spolupráce v rámci setkání Asie-Evropa, a to včetně jejich parlamentního rozměru; podněcuje k podpoře užší regionální spolupráce a opatření na budování důvěry v jižní Asii s cílem snížit napětí mezi Indií a Pákistánem; doporučuje trvale podporovat mediační úsilí EU v mírovém procesu vedeném Afghánistánem a za nějž Afghánistán nese odpovědnost; zdůrazňuje, že zachování míru, stability a prosperity v asijsko-tichomořské oblasti má velký význam pro EU a její členské státy; považuje za nezbytné a velmi naléhavé vytvořit aktualizovanou strategii EU pro oblast severovýchodní Asie v souvislosti s pokračujícím vojenským posilováním a agresivním a nezodpovědným postojem Korejské lidově demokratické republiky (KLDR); odsuzuje testy a provokace ze strany KLDR a její opakované porušování rezolucí Rady bezpečnosti OSN a mezinárodních závazků; naléhavě vyzývá k využití diplomatické síly EU k vyvinutí tlaku na KLDR s cílem přesvědčit její vedoucí představitele, aby upustili od vývoje zbraní hromadného ničení; vyzývá k použití všech diplomatických nástrojů, včetně sankcí, aby se zabránilo eskalaci této krize; vyzývá k mírovému nezvratnému odstranění jaderných zbraní z Korejského poloostrova a plnému provádění všech příslušných rezolucí Rady bezpečnosti OSN;

31.  zdůrazňuje, že zachování míru, stability a prosperity v asijsko-tichomořské oblasti má velký význam pro EU a její členské státy; vyzývá všechny zúčastněné strany v tomto regionu, aby neshody řešily mírovými prostředky a aby se zdržely jednostranných opatření ke změně statu quo, mimo jiné v oblasti Východočínského a Jihočínského moře a Tchajwanské úžiny, s cílem zajistit regionální bezpečnost; připomíná svůj závazek podporovat významnou účast Tchaj-wanu v mezinárodních organizacích a činnostech;

32.  připomíná, že Latinská Amerika s EU sdílí společné hodnoty, zásady a důvěru ve skutečnou mnohostrannost, a je přesvědčen, že partnerství EU a Latinské Ameriky je důležité a mělo by být posíleno s cílem společně řešit významné globální problémy; vyjadřuje své hluboké znepokojení nad útoky proti soudcům a demokraticky zvolenými vůdci opozice a občanské společnosti ve Venezuele; zdůrazňuje, že dodržování právního státu, boj proti korupci, pokrok směrem k demokracii a základní svobody a lidská práva jsou základem pro hlubší integraci a spolupráci s Latinskou Amerikou a Karibikem;

33.  znovu připomíná svou podporu mírovému procesu v Kolumbii, který je zásadně důležitý pro budoucnost Kolumbijců a pro stabilizaci regionu; požaduje, aby veškeré prostředky Revolučních ozbrojených sil Kolumbie, včetně jmění získaného z pašování drog, byly použity k odškodnění obětí konfliktu;

Konsolidace a prohloubení evropského projektu prostřednictvím posílených kapacit EU

34.  naléhavě vyzývá Komisi, ESVČ a členské státy, aby při každé vhodné příležitosti zaujímaly komplexní unijní přístup, a domnívá se, že soudržné a koordinované kroky napříč politikami EU a při zohlednění a provádění cílů OSN týkajících se udržitelného rozvoje, zejména v oblastech humanitární pomoci, zemědělství, rozvoje, obchodu, energetiky, klimatu, vědy a kybernetické obrany a bezpečnosti, by měly být činěny v rámci vnější činnosti EU konzistentním a strukturovaným způsobem, aby se uplatnila kolektivní síla EU; domnívá se, že energetická bezpečnost, dodržování lidských práv a diplomatická činnost v oblasti klimatu jsou i nadále důležitými doplňujícími aspekty společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU, že je třeba se jimi zabývat v rámci komplexního přístupu a že by se měla energetická unie dále posilovat;

35.  uznává, že změna klimatu by mohla mít vážný dopad na regionální a globální stabilitu, neboť globální oteplování ovlivňuje spory o území, potraviny, vodu a jiné zdroje, oslabuje ekonomiky, ohrožuje regionální bezpečnost a je příčinou migračních toků; dále vybízí EU a její členské státy, aby zvážily, jak lze do vojenského plánování na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU začlenit strategie týkající se přizpůsobení se změně klimatu a jaké schopnosti, priority a reakce by byly považovány za vhodné;

36.  zdůrazňuje, že budoucnost evropské spolupráce v oblasti obrany je výrazně ovlivněna rozhodnutím Spojeného království vystoupit z EU, a vyzývá k tomu, aby EU a Spojené království jakožto významní mezinárodní partneři i nadále usilovali o zachování bezpečnosti Evropy; zdůrazňuje, že prezidentské volby ve Spojených státech přinesly nejistotu do transatlantického partnerství, a vyzdvihuje potřebu protiváhy EU v oblasti obrany a zajištění strategické autonomie;

37.  domnívá se v této souvislosti, že má-li být společná zahraniční a bezpečnostní politika asertivnější, účinnější a založená na hodnotách, měla by EU posílit svou energetickou bezpečnost tím, že okamžitě omezí svou závislost na autoritářských režimech a ve střednědobém horizontu ji pak zcela ukončí;

38.  zdůrazňuje, že současný rozhodovací proces v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky založený na jednomyslnosti na úrovni Rady EU je hlavní překážkou pro účinnou a včasnou vnější činnost EU; je toho názoru, že hlasování kvalifikovanou většinou by se mělo uplatňovat i v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky; je toho názoru, že orgány EU musí zlepšit svou schopnost předvídat konflikty a krize, a to i prostřednictvím posouzení krátkodobého a dlouhodobého dopadu svých politik, a řešit základní příčiny těchto problémů; domnívá se, že EU musí být schopna reagovat rychleji a účinněji na rozvíjející se krize a že by měla klást větší důraz na předcházení konfliktům především prostřednictvím civilních nástrojů v raném stádiu; vyzývá členské státy, aby uvedly do praxe doporučení Parlamentu přijmout zásadu odpovědnosti za ochranu; zdůrazňuje potřebu prohloubit spolupráci mezi členskými státy, partnerskými zeměmi a mezinárodními organizacemi a význam účinné výměny informací a koordinace preventivních opatření;

39.  vyzývá místopředsedkyni, vysokou představitelku, Komisi a členské státy, aby zintenzivnily své snahy o posílení schopnosti EU čelit hybridním a kybernetickým hrozbám, aby i nadále posilovaly schopnost EU a jejích partnerských zemí bojovat proti falešným zprávám a dezinformacím, vypracovaly jasná kritéria pro usnadnění odhalování falešných zpráv, přidělily pro tyto účely větší množství prostředků a přeměnily pracovní skupinu Stratcom v plnohodnotné oddělení v rámci ESVČ; v tomto ohledu žádá o rozvoj kapacit a metod pro společnou komplexní analýzu rizik a zranitelných míst a o posílení odolnosti a strategických komunikačních schopností EU; zdůrazňuje roli nezávislých on-line i off-line sdělovacích prostředků při podpoře kulturní rozmanitosti a mezikulturních kompetencí a potřebu posilovat pozici těchto sdělovacích prostředků jako zdroje důvěryhodných informací, zejména v EU a sousedních zemích, a vyzdvihuje potřebu více podporovat společné televizní a rozhlasové stanice EU; vyzývá Komisi, aby svou činnost v těchto otázkách lépe koordinovala s ESVČ a členskými státy;

40.  je toho názoru, že síla Evropy spočívá v její schopnosti vytvářet společenství hodnot a respektovat rozmanitost kultury, která spojuje všechny Evropany; domnívá se, že EU v tomto ohledu hraje významnou roli jako zastánce demokracie, svobody, právního státu, lidských práv a rovných příležitostí a své hodnoty by měla dále prosazovat mimo EU; připomíná, že lidská práva jsou nedílnou součástí společné zahraniční a bezpečnostní politiky a že jejich dodržování by mělo být ústřední podmínkou v rámci vnějších politik, přičemž tyto politiky musí být konzistentní a jednoznačné; zdůrazňuje, že by se kulturní diplomacie měla stát významnou součástí vnější činnosti EU, a naléhavě vybízí Komisi k podpoře programu Erasmus+ a rozvoje ambiciózní vědecké diplomacie; vyzývá k užší koordinaci s organizací UNESCO a Výborem pro světové dědictví a nestátními subjekty a organizacemi občanské společnosti jakožto klíčovými partnery EU;

41.  poukazuje na to, že rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1820 (2008) ze dne 19. června 2008 uvádí, že znásilnění a jiné formy sexuálního násilí mohou představovat válečný zločin, zločin proti lidskosti nebo trestný čin související s genocidou a že ženám musí být při ozbrojených konfliktech poskytnuta humanitární ochrana;

42.  domnívá se, že rozvoj silného obranného průmyslu posiluje technologickou nezávislost EU; žádá, aby byly vytvořeny průmyslové a technické zdroje potřebné ke zvýšení kybernetické bezpečnosti, mj. podporou jednotného trhu s produkty kybernetické bezpečnosti; vyzývá k zajištění toho, aby měly orgány EU k dispozici mnohem větší finanční a lidské zdroje, aby se zvýšila kapacita EU v oblasti kybernetické bezpečnosti a kybernetické obrany; zdůrazňuje nutnost učinit kybernetickou obranu průřezovým tématem vnější činnosti a společné zahraniční a bezpečnostní politiky a potřebu zlepšit schopnost odhalovat kybernetickou kriminalitu;

43.  konstatuje, že informační a kybernetické útoky, které se zaměřují na členské státy Evropské unie a jiné západní země, jsou záměrným pokusem destabilizovat a zdiskreditovat politické, hospodářské a společenské struktury; připomíná, že bezpečnost členských států EU, které jsou rovněž členy NATO, je zaručena podle článku 5 Severoatlantické smlouvy; vyzývá k užší spolupráci mezi členskými státy EU, orgány EU, NATO, Spojenými státy a dalšími věrohodnými partnery;

44.  zdůrazňuje roli nezávislých sdělovacích prostředků při podpoře kulturní rozmanitosti a mezikulturních kompetencí a potřebu posilovat pozici těchto sdělovacích prostředků jako zdroje důvěryhodných informací, zejména v EU a sousedních zemích, a dále potřebu posílit schopnost EU bojovat s falešnými zprávami a dezinformacemi; v tomto ohledu zdůrazňuje potřebu budovat na celounijní úrovni větší odolnost vůči takovýmto informacím šířeným na internetu; vyzývá Komisi, aby svou činnost v těchto otázkách lépe koordinovala s ESVČ;

45.  domnívá se, že Evropa by měla více posílit spolupráci v oblasti společné obrany v zájmu ochrany svých společných hodnot a zásad a strategické nezávislosti; zdůrazňuje význam propojení mezi vnější a vnitřní bezpečností, účinnějšího využívání zdrojů a kontroly rizik v okrajových oblastech Evropy; připomíná, že vazba mezi rozvojem a bezpečností je klíčovou zásadou, která je základem přístupu Unie k vnějším krizím a konfliktům; vyzývá členské státy, aby využily plného potenciálu Lisabonské smlouvy s ohledem na společnou bezpečnostní a obrannou politiku (SBOP), a v tomto ohledu vítá prováděcí plán v oblasti bezpečnosti a obrany; vybízí k přezkumu přístupu EU k civilním misím SBOP, aby se zajistilo, že budou řádně navrženy, prováděny a podporovány; domnívá se, že by měly být plně využity schopnosti Evropské obranné agentury (EDA), stálá strukturovaná spolupráce (PESCO) a bojové skupiny EU; naléhavě vyzývá členské státy, aby k tomuto účelu poskytly další finanční prostředky;

46.  domnívá se, že Evropská unie a její členské státy musí rozvíjet účinné zahraniční a bezpečnostní politiky a musí spolupracovat s NATO a dalšími mezinárodními partnery, Organizací spojených národů, nevládními organizacemi, obhájci lidských práv a dalšími subjekty v oblasti společných zájmů a s cílem prosazovat mír, prosperitu a stabilitu na celém světě; zdůrazňuje význam zvyšování povědomí a politického odhodlání naléhavě provádět ambiciózní, účinnou a strukturovanou společnou bezpečnostní a obrannou politiku (SBOP); naléhavě vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby řešily problémy EU v oblasti komunikace tím, že zvýší kontrolu a viditelnost vnější činnosti EU; vyzývá členské státy a orgány EU, aby se zabývaly obranou v souladu s globální strategií EU a plány Komise na zlepšení výzkumu v oblasti obrany a rozvoje kapacit EU;

47.  vyzývá Komisi, aby ve svém návrhu příštího víceletého finančního rámce (VFR) plně reflektovala narůstající bezpečnostní hrozby; domnívá se, že velikost i flexibilita rozpočtu SZBP musí odpovídat očekáváním občanů EU, pokud jde o úlohu EU jako subjektu zajišťujícího bezpečnost; trvá na tom, že politika a nástroje EU v oblasti bezpečnosti potřebují globální vizi, včetně účelné spolupráce s navrhovaným Evropským obranným fondem; vyzývá členské státy, aby u výdajů na obranu usilovaly o dosažení cíle 2 % HDP a aby 20 % svého obranného rozpočtu vynakládaly na vybavení, které Evropská obranná agentura označila za nezbytné; připomíná navíc, že všechny nové politické strategie musejí být podporovány z nových zdrojů financování; konstatuje, že různé členské státy mají potíže s udržováním velmi širokého spektra plně funkčních obranných kapacit, především kvůli finančním omezením; vyzývá proto k užší spolupráci a koordinaci, pokud jde o to, které kapacity je třeba zachovat, aby se členské státy mohly specializovat na určité kapacity a účinněji využívat své zdroje; domnívá se, že pokud mají být síly členských států kompatibilnější a integrovanější, je interoperabilita klíčová; připomíná, že v roce 2016 tvořily prostředky na SZBP 3,6 % prostředků na závazky v okruhu 4 a 0,2 % celkového rozpočtu EU; s politováním konstatuje, že objem, nedostatečné čerpání a systematické převádění prostředků z kapitoly SZBP ukazuje na to, že EU dlouhodobě postrádá ambici vystupovat jako globální hráč;

48.  konstatuje, že patové situace v rámci Rady bezpečnosti OSN brzdí činnost mezinárodního společenství a brání řešení krizí; znovu vyzývá členské státy, aby podporovaly reformy v oblasti složení a fungování Rady bezpečnosti;

Spolupráce v rámci koalic a s orgány zajišťujícími bezpečnost

49.  zdůrazňuje, že je ve strategickém zájmu EU zachovat a prohloubit své transatlantické vztahy na základě dodržování společných hodnot, mezinárodního práva a mnohostrannosti; vyzývá EU, aby i nadále rozvíjela svou strategickou autonomii a vyvíjela své vlastní prostředky s cílem lépe řešit regionální a mezinárodní konflikty, jež mají na EU dopad; je přesvědčen, že by se EU a USA měly zaměřit na přizpůsobení transatlantických struktur současným výzvám, jako je ochrana lidských práv, boj proti změně klimatu, boj proti mezinárodnímu terorismu a korupci, prevence radikalizace a boj proti šíření zbraní hromadného ničení a proti snahám třetích zemí o destabilizaci EU a NATO; dále zdůrazňuje význam pokračující a posílené spolupráce mezi EU a USA na bilaterální úrovni a prostřednictvím NATO v otázkách obecného zájmu; připomíná, že EU a USA jsou si navzájem nejvýznamnějšími partnery a že jednostranné kroky vedou pouze k oslabení transatlantického partnerství; je přesvědčen, že Evropa musí dále posilovat pozitivní spojenectví mezi soukromým a veřejným sektorem a měla by posílit strategické vztahy s USA; vyzývá Radu a ESVČ, aby při rozhovorech s vládou USA systematicky poukazovaly na záležitost exteritoriálních sankcí uvalovaných ze strany USA;

50.  důrazně podporuje prohlášení z vrcholné schůzky ve Varšavě, která se konala v roce 2016, zejména o spolupráci mezi EU a NATO, a vítá rozhodnutí o užší spolupráci mezi NATO a EU v řadě oblastí, jakož i umístění amerických, kanadských a dalších mnohonárodních sil v oblasti na východ od EU;

51.  vyzývá k posílení interinstitucionálního sdílení zpravodajských informací mezi členskými státy a k posílení sdílení zpravodajských informací a koordinace mezi EU, členskými státy a NATO a trvá na tom, že musí i nadále co nejúžeji spolupracovat a jejich činnosti se musí vzájemně doplňovat při plném respektování základních evropských hodnot a norem; uznává, že sdílení informací a koordinovaná činnost mezi EU, jejími členskými státy a NATO přinese výsledky v oblastech, jako je terorismus, reakce na hybridní hrozby, situační informovanost, budování odolnosti, strategická komunikace, kybernetická bezpečnost a budování kapacit ve vztahu k partnerům EU; domnívá se, že pro zvýšení bezpečnosti EU je nezbytná rozsáhlejší koordinace a užší spolupráce s dalšími existujícími multilaterálními subjekty, jako je sbor Eurocorps; znovu zdůrazňuje, že obnova strategických partnerství by měla být prioritou EU;

52.  zdůrazňuje úlohu Parlamentu při utváření skutečně společné zahraniční politiky v souladu s očekáváními evropských občanů; vyzývá Radu, aby během hlavních fází rozhodovacího procesu v rámci zahraniční politiky jednala v souladu s Parlamentem;

53.  oceňuje práci místopředsedkyně, vysoké představitelky a vyzývá ji, aby zajistila, že budou příští výroční zprávy stručnější, budou se více orientovat na budoucnost a zaměřovat se na nejdůležitější priority pro následující rok a na vyhodnocení opatření zahájených v předchozím roce, včetně jejich finančních dopadů, aby poskytovaly komplexní přehled o výkonnosti EU;

°

°  °

54.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a členským státům.


MENŠINOVÉ STANOVISKO

k provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) 2016/2036(INI))

Výbor pro zahraniční věci, zpravodaj: David McAllister

Menšinové stanovisko, které předložili poslanci EP ze skupiny GUE/NGL Sabine Lösingová, Takis Hadjigeorgiou, Miguel Urban Crespo a Javier Couso Permuy

Ve zprávě se žádá, aby politika EU byla založena na hodnotách, vyjadřuje se odhodlání chránit lidská práva a cíl řešit základní příčiny nestability, jako jsou chudoba, nedostatek ekonomických příležitostí, sociální vyloučení, ozbrojené konflikty a nucená migrace. Opomíjí se v ní však to, že EU jako jeden z největších světových vývozců zbraní se svou agresivní obchodní a hospodářskou politikou nese v rámci SZBP značný díl odpovědnosti. Zpráva považuje za nezbytné posílit právní a bezpečné způsoby, jak se dostat do Evropy, ovšem nemluví o (finanční) podpoře EU pro zadržování uprchlíků v severní Africe a tom, že veškeré cesty do EU jsou de facto uzavřeny.

Vznášíme proti této zprávě námitky, protože:

• hovoří o řešení konfliktů mírovou a diplomatickou cestou, ale podporuje silný obranný průmysl a požaduje navýšení finančních prostředků na obranné schopnosti;

• požaduje zrušení zásady jednomyslnosti v Radě týkající se SZBP, ale podporuje přijímání rozhodnutí kvalifikovanou většinou;

• vítá prováděcí plán v oblasti bezpečnosti a obrany a vyjadřuje svou podporu pro stálou strukturovanou spolupráci financovanou ze strany EU a bojové skupiny EU;

• požaduje další spolupráci EU a NATO a podporuje sloučení vnitřní a vnější bezpečnosti.

Požadujeme:

- úplné (i jaderné) odzbrojení na úrovni EU i na celosvětové úrovni;

- nulové financování vojenství z rozpočtových prostředků EU a důsledný výklad čl. 41 odst. 2 SEU, který zakazuje, aby byly výdaje na operace v souvislosti s vojenstvím nebo obranou hrazeny z rozpočtu Unie;

- rozpuštění organizace NATO.


STANOVISKO Rozpočtového výboru (10.10.2017)

pro Výbor pro zahraniční věci

k výroční zprávě o provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky

(2017/2121(INI))

Zpravodaj: Jean Arthuis

NÁVRHY

Rozpočtový výbor vyzývá Výbor pro zahraniční věci jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  konstatuje, že zatímco rozpočtové prostředky schválené v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) na rok 2016 činily 326,8 milionu EUR v prostředcích na závazky a 298,1 milionu EUR v prostředcích na platby, částky převedené z kapitoly SZBP dosáhly v roce 2016 nebývalých 124,4 milionu EUR v prostředcích na závazky a 69 milionů EUR v prostředcích na platby;

2.  podotýká, že po schválení převodu prostředků č. DEC 07/2017 ve výši 85 milionů EUR z kapitoly pro SZBP do nástroje EU pro uprchlíky v Turecku a navýšení jejich plánovaného čerpání bude realizace SZBP probíhat do konce roku 2017 s odhadovaným deficitem ve výší 55,6 milionu EUR, pokud budou všechny plánované operace schváleny;

3.  připomíná, že v roce 2016 tvořily prostředky na SZBP 3,6 % prostředků na závazky v okruhu 4 a 0,2 % celkového rozpočtu EU; s politováním konstatuje, že objem, nedostatečné čerpání a systematické převádění prostředků z kapitoly SZBP ukazuje na to, že EU dlouhodobě postrádá ambici vystupovat jako globální hráč;

4.  znovu žádá, aby byly plně využívány nástroje, jež jsou na základě Smluv k dispozici pro získávání prostředků v rámci SZBP a společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP), zejména stálá strukturovaná spolupráce a fond pro zahájení misí; opakuje, že pro dosažení vyšší nákladové efektivity je nutná součinnost; je přesvědčen, že je nutné prohloubit spolupráci EU v oblasti obrany hledáním dalších možností společného obstarávání, udržování a zabezpečení sil a materiálu, což by rozšířilo zdroje a schopnosti EU a mělo potenciální pozitivní účinky na výzkum v oblasti obrany a průmyslové záležitosti; konstatuje, že vzhledem k finančním omezením členských států je zapotřebí větší koordinace a jasnějších rozhodnutí v otázkách, jaké kapacity mají být zachovány, aby se členské státy mohly na určité kapacity specializovat; vyzývá členské státy, aby přezkoumaly finanční mechanismus Athena a podstatně jej rozšířily a aby plně využívaly projekty spolupráce navržené Evropskou obrannou agenturou (EDA), pokud jsou pro EU přínosem;

5.  vyzývá Komisi, aby ve svém návrhu příštího víceletého finančního rámce plně reflektovala narůstající bezpečnostní hrozby; domnívá se, že velikost i flexibilita rozpočtu SZBP musí odpovídat mimo jiné očekáváním občanů EU, pokud jde o úlohu EU jako subjektu zajišťujícího bezpečnost, a předpokládaným výzvám a příležitostem pro EU jako strategického aktéra po brexitu; trvá na tom, že politika a nástroje EU v oblasti bezpečnosti potřebují globální vizi, včetně účelné spolupráce s navrhovaným Evropským obranným fondem; vyzývá členské státy, aby u výdajů na obranu usilovaly o dosažení cíle 2 % HDP a aby 20 % svého obranného rozpočtu vynakládaly na vybavení, které Evropská obranná agentura označila za nezbytné; připomíná navíc, že všechny nové politické strategie musejí být podporovány z nových zdrojů financování;

6.  konstatuje, že zatímco v průběhu historie byly jedinými misemi s vlastní rozpočtovou položkou monitorovací mise EU v Gruzii, mise EULEX v Kosovu a mise EUPOL v Afghánistánu, spadají mise, které jsou z rozpočtového hlediska důležitější, jako např. mise EUCAP v Somálsku, mise EUCAP v Sahelu a Nigeru a mise EUAM na Ukrajině, pod obecnou položku; domnívá se, že má-li být dodrženo zásady transparentnosti a specifikace, je nutné prostředky na jednotlivé hlavní mise uvádět v rámci kapitoly SZBP jako zvláštní rozpočtové položky.

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

10.10.2017

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

25

10

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Nedzhmi Ali, Jonathan Arnott, Jean Arthuis, Richard Ashworth, Reimer Böge, Lefteris Christoforou, Manuel dos Santos, José Manuel Fernandes, Eider Gardiazabal Rubial, Jens Geier, Ingeborg Gräßle, Monika Hohlmeier, John Howarth, Bernd Kölmel, Siegfried Mureşan, Liadh Ní Riada, Jan Olbrycht, Urmas Paet, Pina Picierno, Răzvan Popa, Paul Rübig, Jordi Solé, Patricija Šulin, Eleftherios Synadinos, Indrek Tarand, Isabelle Thomas, Inese Vaidere, Monika Vana, Daniele Viotti, Tiemo Wölken, Stanisław Żółtek

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Andrey Novakov, Derek Vaughan, Tomáš Zdechovský

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Marie-Pierre Vieu, Auke Zijlstra

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

25

+

ALDE

Nedzhmi Ali, Jean Arthuis, Urmas Paet

PPE

Reimer Böge, Lefteris Christoforou, José Manuel Fernandes, Ingeborg Gräßle, Monika Hohlmeier, Siegfried Mureşan, Andrey Novakov, Jan Olbrycht, Paul Rübig, Patricija Šulin, Inese Vaidere, Tomáš Zdechovský

S&D

Eider Gardiazabal Rubial, Jens Geier, John Howarth, Pina Picierno, Răzvan Popa, Isabelle Thomas, Derek Vaughan, Daniele Viotti, Tiemo Wölken, Manuel dos Santos

10

-

ECR

Richard Ashworth, Bernd Kölmel

EFDD

Jonathan Arnott

ENF

Auke Zijlstra, Stanisław Żółtek,

GUE/NGL

Liadh Ní Riada, Marie-Pierre Vieu

NI

Eleftherios Synadinos

VERTS/ALE

Jordi Solé, Monika Vana

1

0

VERTS/ALE

Indrek Tarand

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se


INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

6.11.2017

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

28

6

7

Členové přítomní při konečném hlasování

Petras Auštrevičius, Bas Belder, Mario Borghezio, Victor Boştinaru, James Carver, Fabio Massimo Castaldo, Arnaud Danjean, Georgios Epitideios, Knut Fleckenstein, Eugen Freund, Michael Gahler, Manolis Kefalogiannis, Janusz Korwin-Mikke, Andrey Kovatchev, Eduard Kukan, Barbara Lochbihler, Sabine Lösing, Ramona Nicole Mănescu, Alex Mayer, David McAllister, Francisco José Millán Mon, Clare Moody, Javier Nart, Alojz Peterle, Julia Pitera, Jean-Luc Schaffhauser, Jordi Solé, Jaromír Štětina, Charles Tannock, László Tőkés, Elena Valenciano, Geoffrey Van Orden, Hilde Vautmans, Boris Zala

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Neena Gill, Ana Gomes, Antonio López-Istúriz White, Urmas Paet, Gilles Pargneaux, Bodil Valero

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Bogdan Andrzej Zdrojewski


JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

28

+

ALDE

Petras Auštrevičius, Javier Nart, Urmas Paet, Hilde Vautmans

PPE

Arnaud Danjean, Michael Gahler, Manolis Kefalogiannis, Andrey Kovatchev, Eduard Kukan, Antonio López-Istúriz White, David McAllister, Francisco José Millán Mon, Ramona Nicole Mănescu, Alojz Peterle, Julia Pitera, László Tőkés, Bogdan Andrzej Zdrojewski, Jaromír Štětina

S&D

Victor Boştinaru, Knut Fleckenstein, Eugen Freund, Neena Gill, Ana Gomes, Alex Mayer, Clare Moody, Gilles Pargneaux, Elena Valenciano, Boris Zala

6

-

EFDD

James Carver

ENF

Mario Borghezio, Jean-Luc Schaffhauser

GUE/NGL

Sabine Lösing

NI

Georgios Epitideios, Janusz Korwin-Mikke

7

0

ECR

Bas Belder, Charles Tannock, Geoffrey Van Orden

EFDD

Fabio Massimo Castaldo

VERTS/ALE

Barbara Lochbihler, Jordi Solé, Bodil Valero

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

Právní upozornění