Postup : 2017/2124(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0383/2017

Předložené texty :

A8-0383/2017

Rozpravy :

PV 05/02/2018 - 18
CRE 05/02/2018 - 18

Hlasování :

PV 06/02/2018 - 5.6
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2018)0025

ZPRÁVA     
PDF 562kWORD 64k
28.11.2017
PE 606.142v02-00 A8-0383/2017

o výroční zprávě Evropské centrální banky za rok 2016

(2017/2124(INI))

Hospodářský a měnový výbor

Zpravodaj: Jonás Fernández

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
 JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o výroční zprávě Evropské centrální banky za rok 2016

(2017/2124(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na výroční zprávu Evropské centrální banky za rok 2016,

–  s ohledem na čl. 284 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na statut Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky (ECB), zejména na články 3 a 15 tohoto statutu,

–  s ohledem na článek 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na zprávu skupiny na vysoké úrovni pro vlastní zdroje (Montiho zpráva),

–  s ohledem na postup při makroekonomické nerovnováze,

–  s ohledem na článek v Ekonomickém bulletinu ECB s názvem „MFI lending rates: pass-through in the time of non-standard monetary policy“ (Úrokové sazby měnových finančních institucí: přenesené sazby v časech nestandardní měnové politiky) (vydání 1/2017),

–  s ohledem na zprávu Evropského hospodářského a sociálního výboru o evropském průmyslu a měnové politice,

–  s ohledem na zprávu organizace Transparency International s názvem „Two sides of the same coin? Independence and accountability of the European Central Bank“ (Dvě strany jedné mince? Nezávislost a odpovědnost Evropské centrální banky),

–  s ohledem na vysvětlující internetovou stránku ECB s názvem „Co jsou peníze?“,

–  s ohledem na dohodu ECB o nouzové pomoci v oblasti likvidity (ELA), která byla zveřejněna dne 19. června 2017,

-  s ohledem na doporučení Komise 2010/191/EU ze dne 22. března 2010 o dosahu a účincích eurobankovek a euromincí jako zákonného platidla(1),

-  s ohledem na článek 11 nařízení Rady (ES) č. 974/98 z 3. května 1998 o zavedení eura(2),

-  s ohledem na čl. 128 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) týkající se statusu eura jakožto zákonného platidla,

–  s ohledem na projev prezidenta Evropské centrální banky ze dne 6. dubna 2017,

–  s ohledem na čl. 127 odst. 5 SFEU,

–  s ohledem na čl. 127 odst. 2 SFEU,

–  s ohledem na zpětnou vazbu ECB k názoru Evropského parlamentu, který byl uveden v jeho usnesení o výroční zprávě ECB za rok 2015,

–  s ohledem na čl. 132 odst. 1 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0383/2017),

A.  vzhledem k tomu, že Rada guvernérů ECB na svém zasedání, které se konalo ve dnech 9. a 10. března 2016, přijala další opatření k dosažení prvořadého cíle, kterým je cenová stabilita, a druhořadého cíle, tj. podpory hospodářství prostřednictvím měnové politiky, a to na základě: 1) snížení základních úrokových sazeb ECB a snížení sazby vkladové facility na -0,4 %; 2) rozšíření objemu měsíčních nákupů v rámci programu nákupu aktiv (APP) na 80 miliard EUR; 3) začlenění nového programu nákupu cenných papírů podnikového sektoru do programu APP za účelem nákupu dluhopisů denominovaných v eurech s investičním stupněm, které emitují nebankovní podniky usazené v eurozóně, a 4) nové série cílených dlouhodobějších refinančních operací (TLTRO), které budou mít splatnost čtyři roky;

B.  vzhledem k tomu, že Rada guvernérů ECB na svém zasedání, které se konalo ve dnech 7. a 8. prosince 2016, rozhodla prodloužit horizont programu nákupu aktiv ve sníženém měsíčním objemu (snížení z 80 miliard na 60 miliard EUR) od dubna 2017 do prosince 2017 nebo podle potřeby i na delší dobu a v každém případě, dokud Rada guvernérů nezaznamená udržitelnou korekci vývoje inflace, která bude v souladu s jejím inflačním cílem;

C.  vzhledem k tomu, že členové Výkonné rady ECB v rámci Paktu o stabilitě a růstu soustavně zdůrazňují význam provedení reforem v eurozóně, které by posílily produktivitu, a zavedení fiskální politiky podporující růst;

D.  vzhledem k tomu, že podle makroekonomické prognózy Eurosystému ze září 2017 bude meziroční inflace v eurozóně měřená harmonizovaným indexem spotřebitelských cen (HICP) zřejmě dosahovat v roce 2017 hodnoty 1,5 %, v roce 2018 1,2 % a v roce 2019 1,5 %;

E.  vzhledem k tomu, že prvořadým cílem Evropského systému centrálních bank (ESCB) je udržet cenovou stabilitu, kterou Rada guvernérů ECB pro eurozónu vymezila jako meziroční nárůst HICP ve výši těsně pod 2 % ve střednědobém výhledu; vzhledem k tomu, že prognózy ECB byly ve všech čtyřech letech od roku 2013 podstatně nižší než její střednědobý inflační cíl a že ECB nyní předpokládá, že inflace nedosáhne cílené výše dřív než v roce 2020;

F.  vzhledem k tomu, že podle ECB je slabá dynamika inflace způsobena kromě jiných faktorů také utlumeným růstem mezd a nízkými cenami energie;

G.  vzhledem k tomu, že čl. 127 odst. 5 SFEU vyžaduje, aby ESCB pomáhal udržovat finanční stabilitu;

H.  vzhledem k tomu, že v roce 2016 činil čistý zisk ECB 1,19 miliardy EUR oproti 1,08 miliardy EUR v roce 2015;

I.  vzhledem k tomu, že hlavní podíl na tomto čistém zisku má vyšší čistý výnos z úroků z cenných papírů držených pro účely měnové politiky, včetně portfolia programu nákupu aktiv a dolarového portfolia;

J.  vzhledem k tomu, že tempo růstu a míra nezaměstnanosti jsou ze zeměpisného hlediska stále výrazně nerovnoměrné, způsobují nebezpečnou nestabilitu hospodářství a ohrožují řádný rozvoj;

K.  vzhledem k tomu, že článek 123 SFEU a článek 21 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky zakazují měnové financování vlád;

L.  vzhledem k tomu, že čím dál více podniků v oblasti finančních technologií má velký potenciál pro širší finanční začlenění do eurozóny a přináší s sebou rovněž rostoucí potřebu mikroobezřetnostního i makroobezřetnostního dohledu a monitorování;

Celkový přehled

1.  zdůrazňuje, že v souladu s článkem 7 statutu ECB nesmí tato banka, národní centrální banka ani žádný člen jejich rozhodovacích orgánů vyžadovat ani přijímat pokyny od orgánů či institucí Společenství, od žádné vlády členského státu ani od jakéhokoli jiného subjektu; zdůrazňuje proto nezávislost ECB v její funkci měnového orgánu eurozóny, jak je stanoveno ve Smlouvě; zdůrazňuje však potřebu větší odpovědnosti a transparentnosti, které by byly přiměřené její míře nezávislosti;

2.  uznává rovněž federální povahu ECB, která vylučuje právo veta členských států a zásahy vlád, což bance umožňuje rázně jednat v různých záležitostech, například napomáhat při řešení krize;

3.  bere na vědomí přínos akomodativní měnové politiky ECB v letech 2012–2016, včetně nízkých úrokových sazeb a programu nákupu aktiv, k cyklickému hospodářskému oživení a vytváření pracovních příležitostí, a to mimo jiné tím, že zabránila deflaci, zachovala finanční podmínky příznivé pro podniky i domácnosti a udržela finanční stabilitu a řádné fungování platebních systémů; je však znepokojen dopady nekonvenčních opatření měnové politiky na individuální střadatele a finanční rovnováhu důchodových systémů a systémů pojištění, jakož i vznikem bublin na trhu s aktivy, což by ECB měla pečlivě sledovat a což je zapotřebí minimalizovat;

4.  je znepokojen tím, že banky v eurozóně nevyužily příznivého prostředí, které vytvořila ECB, k posílení své kapitálové základny, ale spíše k vyplacení značných dividend, jež někdy překračovaly míru nerozdělených zisků, jak konstatovala Banka pro mezinárodní platby;

5.  je znepokojen neustále vysokou mírou neobchodovatelných aktiv a cenných papírů zajištěných aktivy, které jsou předkládány jako zajištění Eurosystému v rámci jeho refinančních operací; opakovaně žádá ECB, aby poskytla informace o tom, které centrální banky tyto cenné papíry přijaly, a aby zveřejnila metody hodnocení těchto aktiv; zdůrazňuje, že toto zveřejnění by bylo prospěšné pro parlamentní kontrolu úkolů ECB v oblasti dohledu;

6.  se znepokojením konstatuje, že systém TARGET 2 se v eurozóně opět dostává do nerovnovážného stavu, a to i přes snížení tržní nerovnováhy, což poukazuje na neustálý odliv kapitálu z okrajových oblastí eurozóny;

Cenová stabilita

7.  připomíná, že podle Eurostatu činila průměrná inflace v eurozóně v roce 2016 0,2 %, zatímco inflace bez cen energií činila 0,9 %; dále konstatuje, že v základní inflaci se v roce 2016 stále nezačal projevovat přesvědčivý vzestupný trend, jak je uvedeno ve výroční zprávě ECB za rok 2016;

8.  konstatuje, že inflace v eurozóně má podle očekávání zůstat pod 2 % nejméně do roku 2020, a to navzdory velmi akomodativní měnové politice vedené ECB, z čehož vyplývá, že hospodářství eurozóny nevyužívá svou kapacitu v plném rozsahu a mimo jiné je v důsledku nedávného zhodnocení směnného kurzu eura obtížnější dosáhnout cenové stability;

9.  bere na vědomí vlastní posouzení ECB, z něhož vyplývá, že bez jejího balíčku opatření by byla inflace v průměru téměř o 0,5 % nižší, než je její v současné době předpokládaná míra na období let 2016–2019;

10.  souhlasí s názorem ECB, že vyvážené spojení řádných vnitrostátních fiskálních politik podporujících růst a založených na naprostém respektování Paktu o stabilitě a růstu, včetně jeho přirozené flexibility, se sociálně vyváženými reformami zaměřenými na posílení produktivity je rovněž nutné na úrovni členských států, chceme-li transformovat stávající cyklické oživení v trvalý, udržitelný a stabilní strukturální vývoj hospodářství v dlouhodobém horizontu;

11.  domnívá se, že vzhledem ke stávajícím nedostatkům transmisních kanálů měnové politiky musí ECB zajistit dosažení cenové stability, kterou Rada guvernérů ECB vymezila jako míru inflace, jež je těsně pod 2 %; domnívá se, že ECB by nicméně měla důkladně posoudit přínosy a vedlejší účinky své politiky, zejména pokud jde o zamýšlený budoucí boj proti deflaci; je přesvědčen, že za účelem dosažení jistoty a důvěry na finančních trzích by se ECB měla zaměřit na jasné a stručné informování o opatřeních své měnové politiky;

12.  domnívá se, že přetrvávající krize zdůraznila potřebu diverzifikovat teoretickou základnu, na níž stojí politický rámec centrálních bank; žádá ECB, aby ve své příští výroční zprávě analyzovala, jaký dopad měla krize na vývoj její teoretické základny;

Hospodářský růst a zaměstnanost

13.  připomíná, že v souladu s ustanoveními článku 2 svého statutu a článku 127 Smlouvy o fungování Evropské unie a dalšími podrobnostmi uvedenými v článku 282 SFEU musí ECB podporovat „obecné hospodářské politiky v Unii“ se záměrem přispět k plnění cílů Unie, jak jsou vymezeny v článku 3 Smlouvy o Evropské unii, aniž je dotčen prvořadý cíl cenové stability;

14.  konstatuje, že růst HDP v eurozóně je stabilní, byť skromný, ovšem ve srovnání s předchozími lety příznivý a rovnoměrně se vyvíjející: v roce 2015 činil 2 % a v roce 2016 1,8 %; všímá si skutečnosti, že podle předpovědí uvedených v hospodářské prognóze Komise z podzimu 2017 dosáhne růst HDP v roce 2017 2,2 % a v roce 2018 2,3 %;

15.  zdůrazňuje, že podle výroční zprávy ECB za rok 2016 rostly investice poněkud pomaleji než v předchozím roce; zdůrazňuje, že úsilí ECB v oblasti měnové politiky dosud nepřineslo hmatatelný dopad na investiční stránku ekonomiky EU; konstatuje, že tento nedostatečný dopad má negativní vliv zejména v okrajových regionech Unie;

16.  s lítostí zdůrazňuje, že ze světového ekonomického výhledu MMF z dubna 2017 vyplývá, že produkční mezera eurozóny činila v roce 2016 -1,2 % potenciálního HDP, přičemž se očekává, že tato mezera bude záporná až do roku 2019, což naznačuje, že HDP eurozóny bude během prognózovaného období nižší než potenciální HDP;

17.  konstatuje, že podle ECB má její měnová politika klíčový význam pro cyklické oživení hospodářství v eurozóně, které je nadále stimulováno mimo jiné zejména domácí poptávkou, je podporováno příznivými finančními podmínkami, zlepšujícími se trhy práce a reformami prováděnými některými členskými státy, které posilují produktivitu a konkurenceschopnost, přičemž jej kladně ovlivňuje i pokles cen ropy, na základě čehož se k růstu v období 2016–2019 připočítá 1,7 %;

18.  domnívá se, že – jak uvedl prezident ECB – pouze měnová politika nepostačuje k hospodářskému oživení a nemůže ani přispět k vyřešení strukturálních problémů evropského hospodářství, pokud ji nedoplní pečlivě koncipované, sociálně vyvážené a spravedlivé dlouhodobé politiky na úrovni členských států, jež budou podporovat růst a konkurenceschopnost, a pokud nebude spojena se zdravou fiskální politikou v rámci Paktu o stabilitě a růstu; dále souhlasí s ECB v tom, že je nezbytné prohloubit institucionální strukturu HMU s cílem podpořit uvedené reformy a vybudovat eurozónu, jež bude odolná vůči makroekonomickým otřesům;

19.  lituje toho, že ačkoliv nezaměstnanost klesla z úrovně 10,5 %, které dosahovala v prosinci 2015, na 9,6 %, což byl stav v prosinci 2016, celá řada zemí eurozóny se stále potýká s vysokou nezaměstnaností a agregátní poptávka v eurozóně je nadále utlumená, a to i s ohledem na to, že pokračující nerovnost v EU může poškodit zdravý a inkluzivní hospodářský rozvoj; vyzývá proto k zavedení politik, které budou zaměřeny na zvýšení produktivity a budou klást důraz na dovednosti usnadňující další tvorbu pracovních míst a zvyšování mezd;

20.  bere na vědomí analýzu dopadů politik ECB v oblasti přerozdělování, která je součástí výroční zprávy ECB; vyzývá ECB, aby dále zkoumala dopad své měnové politiky na přerozdělování, mimo jiné na nerovnosti v příjmech, a aby tento průzkum zohlednila v kontextu vytváření měnové politiky;

21.  zdůrazňuje, že v zájmu zajištění plné účinnosti měnové politiky je třeba nerovnováhy běžného účtu korigovat kombinací řádných fiskálních a hospodářských politik s reformami zvyšujícími produktivitu;

Nabídka úvěrů a bankovní dohled

22.  zdůrazňuje, že ačkoli růst peněžního agregátu M1 činil v roce 2016 8,8 %, meziroční růst peněžního agregátu M3 nadále činí pouze 5 %, což svědčí o tom, že transmise měnové politiky není zcela účinná, a poukazuje na měnové anomálie, jakož i nedostatek vhodné nabídky úvěrů; zdůrazňuje proto význam unie kapitálových trhů, jež by mohla nabídnout alternativní formy financování hospodářství v obdobích, kde se banky potýkají s problémy;

23.  uznává, že měnová politika do určité míry snížila úvěrové náklady a pomohla zlepšit přístup podniků i domácností v eurozóně k financím, což se obzvláště projevilo v některých členských státech, jak ve své výroční zprávě za rok 2016 konstatovala ECB, která uvedla, že pokud jde o náklady domácností na úvěry v eurozóně, stále existují mezi jednotlivými zeměmi rozdíly; domnívá se tedy, že vliv této politiky je omezený, protože poptávka po úvěrech je utlumená, bankovní systémy některých členských států se stále potýkají se strukturálními problémy a mezi samotnými finančními institucemi nepanuje důvěra;

24.  vybízí k dalšímu zlepšení přístupu malých a středních podniků k úvěrům, což v hospodářském rozvoji podpoří začleňování;

25.  vítá skutečnost, že sazby u velmi malých úvěrů od roku 2015 nadále klesají rychleji než sazby u velkých úvěrů, což přispívá k dalšímu zužování rozpětí mezi velmi malými a velkými úvěry; mimoto konstatuje, že rozpětí mezi sazbami u malých a velkých úvěrů je nyní ve všech zemích eurozóny podobné;

26.  konstatuje, že pokud by období téměř ploché výnosové křivky úrokových sazeb trvalo déle, mohlo by to ovlivnit stabilitu a ziskovost bankovního systému; souhlasí nicméně s hodnocením ECB v tom, že ziskovost bank závisí nakonec na jejich obchodním modelu, na jejich struktuře a rozvaze bez ohledu na nízké úrokové sazby; poznamenává rovněž, že bankovní sektor EU se vyznačuje rozmanitostí, a to nejen z důvodu národních zvláštností, a že tato rozmanitost současně přispívá ke stabilitě finančního systému;

27.  uznává, že zatímco současná politika nízkých úrokových sazeb má dočasný příznivý vliv na úroveň úvěrů v selhání, velká rizika související s úvěry v selhání by se měla řešit účinně a strukturovaně; aniž jsou dotčeny pravomoci Parlamentu týkající se právních předpisů první úrovně, bere na vědomí snahy ECB a jednotného mechanismu dohledu, pokud jde o dozor nad bankami v eurozóně a pomoc těmto bankám v zájmu omezení jejich expozice vůči úvěrům v selhání, a především bere na vědomí pokyny pro banky, jež v březnu 2017 vydala ECB ohledně řešení úvěrů v selhání, její kroky týkající se jednotlivých bank a akční plán schválený Radou ECOFIN dne 11. července 2017; poukazuje na to, že k řádnému provedení akčního plánu Rady je nutné společné úsilí bank, orgánů dohledu, regulačních orgánů a vnitrostátních orgánů; vyzývá k provedení zátěžových testů, které by se vyznačovaly širokým pokrytím, metodologickou relevancí a spolehlivostí; doporučuje bedlivě sledovat vývoj na trzích s nemovitostmi; domnívá se, že všechna další opatření by měla zajistit naprosté respektování výsad Evropského parlamentu;

Program nákupu cenných papírů podnikového sektoru

28.  vítá zlepšení, kterých ECB dosáhla při zveřejňování seznamu cenných papírů držených Eurosystémem v rámci programu ECB pro nákup cenných papírů podnikového sektoru, ale poznamenává, že tento program přináší přímé výhody především velkým společnostem;

29.  vyzývá ECB, aby i nadále zajišťovala naprostou transparentnost, pokud jde o zveřejňování objemů nákupů v rámci programu nákupu cenných papírů podnikového sektoru v přiměřené lhůtě; vyzývá ECB, aby zveřejnila všechny údaje z programu nákupu cenných papírů podnikového sektoru v jediné, uživatelsky vstřícné tabulce, která by mohla podpořit odpovědnost za provádění programu vůči veřejnosti; zdůrazňuje, že při ukončení programu by v každém případě měla být zajištěna úplná transparentnost; mimoto vyzývá ECB, aby v zájmu zamezení možným narušením trhu zveřejnila platná kritéria týkající se způsobilosti podnikových dluhopisů k nákupu v rámci programu nákupu cenných papírů podnikového sektoru; zdůrazňuje, že způsobilost dluhopisů podléhá kritériím řízení rizik a nikoli velikosti emitujících společností;

30.  konstatuje, že ECB je coby orgán EU zavázána k plnění Pařížské dohody;

31.  souhlasí s tím, že dobře fungující, diverzifikovaný a integrovaný kapitálový trh by podpořil transmisi jednotné měnové politiky; je toho názoru, že unie kapitálových trhů by měla hrát klíčovou roli při rozšiřování objemu kapitálu v EU; vyzývá k postupnému, včasnému a úplnému dokončení a zavedení unie kapitálových trhů;

32.  bere na vědomí kladné stanovisko ECB ke zřízení evropského systému pojištění vkladů (European deposit insurance scheme, EDIS) jakožto třetího pilíře bankovní unie; zdůrazňuje klíčovou úlohu pojištění vkladů pro budování důvěry a zajištění stejné bezpečnosti vkladů v celé bankovní unii; zdůrazňuje, že systém EDIS by mohl pomoci dále posílit a zabezpečit finanční stabilitu; uznává, že sdílení rizik musí jít ruku v ruce se snižováním rizik;

33.  bere na vědomí úvahy Komise o vytvoření evropských a bezpečných aktiv pro bankovní unii eurozóny;

34.  bere na vědomí rozhodnutí Rady guvernérů ECB o doporučení pro rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, jímž se mění článek 22 statutu ESCB a ECB, které bylo přijato dne 23. června 2017 a jež poskytuje právní základ umožňující Eurosystému plnit úlohu emisní centrální banky v rámci navrhované reformy struktury dohledu nad ústředními protistranami zúčtování, čímž se ECB přiznává pravomoc regulovat činnost systémů zúčtování, mimo jiné ústředních protistran zúčtování, aby mohla efektivně čelit rizikům, jež tyto systémy představují pro bezproblémové fungování platebních systémů a provádění jednotné měnové politiky; v současné době doporučení posuzuje a se zájmem očekává diskuse o tomto návrhu;

Fyzické peníze a digitální měny

35.  souhlasí s ECB, pokud jde o význam fyzických peněz coby zákonného platidla, vzhledem k tomu, že euro je jediným zákonným platidlem v eurozóně, a připomíná všem členským státům eurozóny, že přijímání euromincí a eurobankovek by mělo být pravidlem v maloobchodních transakcích, aniž by bylo dotčeno právo uvedených členských států zavést horní hranice pro hotovostní platby za účelem boje proti praní peněz, daňovým podvodům, financování terorismu a organizované trestné činnosti; navrhuje, že v rámci Eurosystému by měly být vydány pamětní bankovky Karla Velikého, které by rovněž byly zákonným platidlem;

36.  bere na vědomí probíhající debaty o „digitální měně centrální banky“ či „digitální měnové bázi“, která by byla zpřístupněna celé řadě protistran, včetně domácností; vybízí Komisi a ECB, aby s cílem zlepšit přístup veřejnosti k platebním systémům takové systémy, které fungují současně s fyzickými penězi, prostudovaly a aby posoudily rovněž případné náročné úkoly vyplývající z monopolu ECB na emisi peněz; zdůrazňuje, že pokrok na poli virtuálních měn nesmí vést k omezení plateb v hotovosti nebo ke zrušení hotovosti;

37.  zdůrazňuje, že pro finanční sektor je důležitá kybernetická bezpečnost; vítá činnost ECB v této oblasti, mimo jiné zahájení pilotního systému pro oznamování závažných kybernetických bezpečnostních incidentů v únoru 2016 a spolupráci v rámci G7;

Odpovědnost a transparentnost

38.  žádá ECB, aby pokračovala v poskytování nezbytné podpory Řecku i jakémukoli jinému členskému státu, pokud jde o přezkum dokončení programu finanční pomoci; domnívá se, že aniž by byla dotčena její nezávislost, mohla by taková podpora zahrnovat zařazení řeckých státních dluhopisů do programu nákupu aktiv veřejného sektoru na základě kritérií způsobilosti uplatňovaných ve všech členských státech a rozšíření třetího programu nákupu krytých dluhopisů na řecké veřejnoprávní a soukromé subjekty v souladu s týmiž kritérii způsobilosti;

39.  vyzývá ECB, aby ve spolupráci s evropskými orgány dohledu posoudila veškeré důsledky vystoupení Spojeného království z EU a aby byla připravená nachystat přesun bank a jejich aktivit do eurozóny; považuje za krajně důležité posílit dohled nad zúčtováním vzájemných operací v eurech mimo eurozónu, a zabránit tak nedostatkům v oblasti dohledu a problémům s finanční stabilitou; začíná na úrovni výborů projednávat návrh Komise z června 2017, kterým se mění nařízení o infrastruktuře evropských trhů, pokud jde o dohled nad ústředními protistranami zúčtování, aby docílil tohoto posílení;

40.  konstatuje, že Skupina na vysoké úrovni pro vlastní zdroje považuje zisky ECB z měnových příjmů za jeden z možných nových vlastních zdrojů pro rozpočet EU; zdůrazňuje, že učinit z těchto zisků vlastní zdroj EU by vyžadovalo změnu statutu ESCB a ECB, jakož i úpravy, které by zohlednily zvláštní situaci členských států, které nejsou členy eurozóny;

41.  domnívá se, že nezávislost ECB a tedy i míra její odpovědnosti musí být úměrné jejímu významu; zdůrazňuje, že povinnosti a úkoly ECB si žádají transparentnost vůči široké veřejnosti a větší odpovědnost vůči Parlamentu; zdůrazňuje, že je nutné předkládat užší seznamy kandidátů, aby Parlament mohl plnit svou institucionální funkci při jmenování prezidenta, viceprezidenta a dalších členů Výkonné rady ECB;

42.  upozorňuje, že měnový dialog je důležitým nástrojem k zajištění transparentnosti rozhodnutí týkajících se měnové politiky ve vztahu k Parlamentu, a tím i vůči široké veřejnosti; vítá pravidelnou přítomnost prezidenta ECB a dalších členů Výkonné rady a dialog s nimi v rámci měnového dialogu a dalších formátů; domnívá se, že měnový dialog by bylo možné zlepšit, a to mimo jiné upravit tak, aby v jeho rámci i v rámci jiných formátů došlo k posílení zaměření, interaktivity a významu výměn názorů s prezidentem ECB a dalšími členy Výkonné rady ve smyslu doporučení a zpětné vazby odborníků na měnovou politiku, které si Hospodářský a měnový výbor vyžádal v březnu 2014; vyzývá rovněž úředníky ECB, aby pokračovali v praxi zasílání písemných odpovědí v případech, kdy po výměnách názorů zůstanou některé záležitosti nevyřešeny;

43.  vítá rozhodnutí, které ECB přijala v roce 2016, a sice zveřejnit ve své výroční zprávě svou zpětnou vazbu ke vstupním informacím Parlamentu, a vybízí ECB, aby pokračovala v úsilí o zajištění transparentnosti a tedy lépe objasňovala svá opatření měnové politiky; připomíná svou žádost určenou ECB, aby do své výroční zprávy doplnila kapitolu nebo přílohu, jež bude obsahovat komplexní zpětnou vazbu ke zprávě Parlamentu z předchozího roku;

44.  žádá ECB, aby zajistila, že členové jejího interního výboru pro audit budou nezávislí; naléhavě vyzývá ECB, aby v zájmu zamezení vzniku střetu zájmu zveřejnila prohlášení členů Rady guvernérů o finančních zájmech; naléhavě vyzývá ECB, aby zajistila, aby etické komisi nepředsedal bývalý prezident, bývalí členové Rady guvernérů ECB, ani kdokoliv jiný, jehož působení v této komisi by mohl vést ke střetu zájmů; vyzývá Radu guvernérů ECB, aby dodržovala služební řád a kodex chování EU a vyžadovala dvouleté období profesní nečinnosti od ukončení mandátu členů; zdůrazňuje, že členové Výkonné rady ECB by neměli být současně členy fór či jiných organizací, jejichž členy jsou i vedoucí pracovníci bank, nad nimiž ECB vykonává dohled;

45.  vyzývá ECB, aby přijala jasnou a veřejnou politiku týkající se oznamovatelů;

46.  konstatuje, že nynější systém zaměstnávání dočasných zaměstnanců ECB, který využívá mimo jiné opakovaně uzavírané smlouvy na dobu určitou, může vyvolávat nestabilitu v pracovním prostředí a ohrožovat profesní soudržnost v rámci ECB; je znepokojen údajnými případy „bratříčkování“ a vysokou mírou nespokojenosti mezi zaměstnanci ECB; bere na vědomí a vítá iniciativy ECB, jejichž cílem je řešit tyto problémy, a to mimo jiné prostřednictvím dialogu se zástupci zaměstnanců, a vybízí ECB, aby tato úsilí zesílila; vyzývá ECB, aby zajistila rovné zacházení a rovné příležitosti pro všechny své zaměstnance a zaručila v tomto orgánu rovněž důstojné pracovní podmínky;

47.  vítá úsilí ECB o jasnější a transparentnější postupy, pokud jde o poskytování nouzové pomoci v oblasti likvidity (ELA) a určení její tvorby cen v souladu s dohodou o ELA z května 2017; upozorňuje, že poskytování likvidity centrální banky institucím v eurozóně by mohlo být lépe objasněno;

48.  vítá skutečnost, že ECB zveřejňuje svá rozhodnutí s obecnou působností, nařízení, doporučení a stanoviska, a výrazně tak snižuje počet výjimek ze zveřejňování informací; žádá ECB, aby zvýšila transparentnost vůči veřejnosti, a to i prostřednictvím veřejných konzultací, jestliže zveřejňování výrazně nenarušuje fungování trhů;

49.  zdůrazňuje, že dozorčí úloha ECB a její úloha v oblasti měnové politiky by neměly být zaměňovány, ani by při provádění hlavních činností neměly vést ke vzniku střetů zájmů;

50.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Evropské centrální bance.

(1)

Úř. věst. L 83, 30.3.2010, s. 70.

(2)

Úř. věst. L 139, 11.5.1998, s. 1.


INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

21.11.2017

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

40

7

7

Členové přítomní při konečném hlasování

Gerolf Annemans, Hugues Bayet, Pervenche Berès, Udo Bullmann, Thierry Cornillet, Markus Ferber, Jonás Fernández, Sven Giegold, Neena Gill, Roberto Gualtieri, Brian Hayes, Gunnar Hökmark, Cătălin Sorin Ivan, Barbara Kappel, Wajid Khan, Georgios Kyrtsos, Philippe Lamberts, Sander Loones, Olle Ludvigsson, Ivana Maletić, Gabriel Mato, Costas Mavrides, Bernard Monot, Caroline Nagtegaal, Luděk Niedermayer, Stanisław Ożóg, Dimitrios Papadimoulis, Pirkko Ruohonen-Lerner, Anne Sander, Alfred Sant, Molly Scott Cato, Pedro Silva Pereira, Peter Simon, Theodor Dumitru Stolojan, Kay Swinburne, Ramon Tremosa i Balcells, Ernest Urtasun, Marco Valli, Tom Vandenkendelaere, Miguel Viegas, Jakob von Weizsäcker, Marco Zanni, Sotirios Zarianopoulos

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Matt Carthy, Andrea Cozzolino, Herbert Dorfmann, Frank Engel, Ashley Fox, Ramón Jáuregui Atondo, Paloma López Bermejo, Thomas Mann, Siegfried Mureşan

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Bogdan Brunon Wenta, Wim van de Camp


JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

40

+

ALDE

Caroline Nagtegaal, Ramon Tremosa i Balcells, Thierry Cornillet

ECR

Pirkko Ruohonen-Lerner

PPE

Anne Sander, Bogdan Brunon Wenta, Brian Hayes, Frank Engel, Gabriel Mato, Georgios Kyrtsos, Gunnar Hökmark, Herbert Dorfmann, Ivana Maletić, Luděk Niedermayer, Markus Ferber, Siegfried Mureşan, Theodor Dumitru Stolojan, Thomas Mann, Tom Vandenkendelaere, Wim van de Camp

S&D

Alfred Sant, Andrea Cozzolino, Costas Mavrides, Cătălin Sorin Ivan, Hugues Bayet, Jakob von Weizsäcker, Jonás Fernández, Neena Gill, Olle Ludvigsson, Pedro Silva Pereira, Pervenche Berès, Peter Simon, Ramón Jáuregui Atondo, Roberto Gualtieri, Udo Bullmann, Wajid Khan

VERTS/ALE

Ernest Urtasun, Molly Scott Cato, Philippe Lamberts, Sven Giegold

7

-

EFDD

Marco Valli

ENF

Bernard Monot, Gerolf Annemans, Marco Zanni

GUE/NGL

Miguel Viegas, Paloma López Bermejo

NI

Sotirios Zarianopoulos

7

0

ECR

Ashley Fox, Kay Swinburne, Stanisław Ożóg, Sander Loones

ENF

Barbara Kappel

GUE/NGL

Dimitrios Papadimoulis, Matt Carthy

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

Právní upozornění