Postup : 2017/2030(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0059/2018

Předložené texty :

A8-0059/2018

Rozpravy :

PV 16/04/2018 - 22
CRE 16/04/2018 - 22

Hlasování :

PV 17/04/2018 - 6.9
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2018)0100

ZPRÁVA     
PDF 707kWORD 75k
6.3.2018
PE 612.036v02-00 A8-0059/2018

o provádění sedmého akčního programu pro životní prostředí

(2017/2030(INI))

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin

Zpravodajka: Daciana Octavia Sârbu

POZM. NÁVRHY
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ – SHRNUTÍ SKUTEČNOSTÍ A ZJIŠTĚNÍ
 NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
 JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ – SHRNUTÍ SKUTEČNOSTÍ A ZJIŠTĚNÍ

Úvod

Sedmý akční program pro životní prostředí stanoví Evropské unii a jejím členským státům závazné cíle, které mají v oblasti životního prostředí splnit do roku 2020.

Tato zpráva hodnotí dosavadní provádění sedmého akčního programu pro životní prostředí a pravděpodobnost splnění cílů programu do roku 2020. Nabízí doporučení ke zlepšení provádění programu a návrhy pro jakékoli příští akční programy v této oblasti.

Klíčová zjištění(1)

Oblast působnosti tohoto sedmého akčního programu je důležitá z hlediska současných potřeb životního prostředí. Program má mírný vliv na politiky týkající se životního prostředí a klimatu a poskytuje strategická vodítka jak na úrovni EU, tak na úrovni členských států. Přispívá k soudržnosti jednotlivých politik a k vytváření dlouhodobé vize.

Plnění cílů sedmého akčního programu pro životní prostředí je nerovnoměrné a není zcela jisté, zda se cílů podaří dosáhnout do roku 2020. Navzdory této nejistotě a omezením vyplývajícím z různých ukazatelů se budoucí vývoj jeví tak, že většina dílčích cílů stanovených v rámci cíle 1 (přírodní kapitál) splněna nebude. Mnohem slibnější jsou vyhlídky na uspokojivé výsledky při plnění cíle 2 (nízkouhlíkové hospodářství a účinné využívání zdrojů). Vyhlídky na splnění cíle 3 (rizika ovlivňující zdraví a dobré životní podmínky) není snadné posuzovat, neboť chybí příslušné údaje.

Ačkoliv sedmý akční program pro životní prostředí je obecně v souladu s ostatními nástroji vysoké politiky EU, existuje také několik podstatných výjimek. Zejména se vícekrát zjistilo, že nepanuje soulad mezi společnou zemědělskou politikou (SZP) a tímto sedmým akčním programem.

Objem finančních prostředků, které má sedmý akční program pro životní prostředí k dispozici, není považován za odpovídající, ačkoliv to je spíše problém na úrovni členských států než na úrovni EU. Je značně obtížné zajistit investice do politiky v oblasti životního prostředí a klimatu, i když na úrovni EU je to často spíše důsledek nesprávného využívání finančních prostředků než jejich nedostatku.

Zúčastněné strany obecně považovaly sedmý akční program za program, který přinese přidanou hodnotu EU a bude mít pozitivní dopad na občany, přírodu a rovněž, byť v menší míře, na ekonomické subjekty.

Zúčastněné strany vyjadřují značnou podporu osmému akčnímu programu pro životní prostředí. Ačkoliv byla předložena řada návrhů na nové dílčí cíle příštího akčního programu pro životní prostředí, zúčastněné strany se paradoxně rovněž domnívají, že tento program by měl být jednodušší a konkrétněji zaměřený. Více lepších ukazatelů by zlepšilo monitorování a zpětnou vazbu.

•  Prioritní cíl č. 1: chránit, zachovávat a rozvíjet přírodní bohatství Unie

Z hlediska provádění je toto jeden z nejproblematičtějších cílů. Navzdory pozitivním trendům, jež se v minulosti projevily v některých oblastech, ukazatelé naznačují, že bude splněno jen velmi málo dílčích cílů vytyčených na období do roku 2020. Za největší překážky na cestě k dosažení cílů akčního programu pro životní prostředí jsou opakovaně označovány směrnice o ptácích a o přírodních stanovištích. Pokud jde o podporu správy sítě Natura 2000, prostředky z fondů EU nejsou čerpány patřičným způsobem a obzvláště problematické je určování mořských lokalit. Evropská moře jsou i nadále využívána způsobem, který není udržitelný.

•  Prioritní cíl č. 2: změnit Unii v zelené a konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství účinně využívající zdroje

V oblasti účinného využívání zdrojů a nízkouhlíkového hospodářství se v minulosti projevily některé povzbudivé trendy vývoje, ačkoliv v souvislosti s nízkouhlíkovým hospodářstvím je to částečně důsledek nižší produkce v období hospodářské krize. Nejméně pravděpodobné je snížení emisí uhlíku do roku 2020 v odvětví dopravy. Z hlediska provádění je v rámci tohoto cíle nejproblematičtější otázkou nakládání s odpady, přestože v minulosti došlo k mírným zlepšením ve snižování objemu vyprodukovaného odpadu a v jeho recyklaci. EU stále ještě nepřispívá dostatečně k potírání globálního problému plýtvání potravinami a veškerému pokroku stále brání fakt, že neexistuje ani definice plýtvání potravinami, ani výchozí bod, od něhož by bylo možné začít tento jev měřit. Není jasné, zda do roku 2020 bude dosaženo všech dílčích cílů.

•  Prioritní cíl č. 3: chránit občany Unie před environmentálními tlaky a riziky ovlivňujícími jejich zdraví a dobré životní podmínky

Obzvláště znepokojující je neúspěšné uplatňování právních předpisů, které se týkají kvality ovzduší v městských oblastech, neboť znečištění ovzduší je i nadále hlavní environmentální příčinou úmrtí v EU. V minulosti se objevily některé pozitivní trendy vývoje, pokud jde o oxidy síry, nemetanové těkavé organické sloučeniny, amoniak a pevné částice, ačkoliv do snižování oxidu dusíku se negativně promítl rozdíl mezi odhadem emisí a emisemi v reálném provozu u dieselových vozidel. Znečištění amoniakem je stále stejné, ačkoliv existují technické způsoby umožňující snižování tohoto znečištění. Hlavními zdroji pevných částic jsou spalování fosilních paliv v obytných objektech a doprava. Přestože není pravděpodobné, že EU do roku 2020 dodrží své vlastní normy týkající se kvality ovzduší v městských oblastech, je pravděpodobné, že splní mezinárodní závazky vyplývající z Göteborského protokolu(2). Expozice hluku ve venkovním prostředí je stále vysoká a není pravděpodobné, že bude dosaženo dílčích cílů vytyčených na období do roku 2020. Není známo, zda se EU podaří splnit cíle spočívající v měření a snižování expozice chemickým látkám, které škodí lidskému zdraví a životnímu prostředí, a zajistit udržitelné používání pesticidů. Bylo dosaženo značného pokroku v úsilí o zajištění čistších vod ke koupání a očekává se splnění cílů, které byly stanoveny pro rok 2020.

•  Prioritní cíl č. 4: maximalizovat přínos právních předpisů Unie v oblasti životního prostředí zlepšením jejich provádění

Přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí přináší podrobné zprávy o jednotlivých zemích a poukazuje na problémy v provádění, které se vyskytují v řadě nebo všech členských státech. Popisuje rovněž hlavní příčiny společných problémů, včetně neúčinné koordinace činnosti mezi orgány členských států, nedostatečné administrativní kapacity, nedostatku finančních prostředků a nesoudržností politik. Tento přezkum zjistil, že v některých oblastech se provádění předpisů zlepšilo, zejména předpisů týkajících se vod ke koupání a pitné vody.

Přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí je průběžný proces, jehož součástí je spolupráce s členskými státy na zlepšování provádění. Nabízí se tak vynikající příležitost, jak dosáhnout pokroku v klíčových otázkách, jako je kvalita ovzduší, hluková zátěž, hospodaření s vodou a biologická rozmanitost. Některé zúčastněné strany tento přezkum kritizovaly proto, že je do něj zapojena pouze Komise s členskými státy a nejsou do něj zapojeny subjekty občanské společnosti.

•  Prioritní cíl č. 5: zlepšit znalostní a faktickou základnu pro politiku Unie v oblasti životního prostředí

Znalostní základna se zlepšuje v těchto oblastech: dopady změny klimatu a úbytku druhů na ekosystémové služby; endokrinní disruptory; některé negativní účinky chemických látek na zdraví a životního prostředí; nákladová efektivnost metod přizpůsobení se změně klimatu; řešení urbanistického rozvoje vycházející z přírody. Stále se vyskytují velké mezery ve znalostech environmentálních prahových hodnot (zlomových bodů), paradigmatu oběhového hospodářství, kombinovaných účinků chemických látek, nanomateriálů, metod zjišťování nebezpečnosti, vlivů mikroplastů a interakce mezi systémovými riziky a jinými zdravotními determinanty.

Řada zúčastněných stran uvádí, že tvůrci politik nevyužívají dostupné znalosti nebo že dostupné znalosti nejsou předávány subjektům odpovědným za provádění předpisů. Týká se to mimo jiné těchto oblastí: spotřeby potravin a plýtvání potravinami; endokrinních disruptorů; bioenergie; SZP; cílů v oblasti energetiky a klimatu; územního plánování a koncepce měst a vlivu spotřebitelských vzorců. V začleňování znalostí do politiky někdy brání nedostatek politické vůle, i když podstatnými faktory jsou rovněž regulační překážky a nedostatečné zdroje.

Řada ukazatelů, které se používají ke sledování pokroku v plnění cílů akčního programu pro životní prostředí, je různě omezena, což znemožňuje kompletní analýzu situace. V zájmu lepšího monitorování a provádění by v každém příštím akčním programu mělo figurovat více lepších ukazatelů.

•  Prioritní cíl č. 6: zajistit investice pro politiku v oblasti životního prostředí a klimatu a zabývat se environmentálními externalitami

Evropský účetní dvůr odhalil v řadě zvláštních zpráv mnoho problémů s prováděním, pokud jde o plnění tohoto cíle. Financování ze strany EU nedosáhlo kýžených výsledků v těchto oblastech: zajištění integrity trhu pro obchodování s emisemi (ETS); prosazování environmentální udržitelnosti akvakultury a zemědělství; zlepšování čištění městských odpadních vod; prosazování vodních cest a železniční nákladní dopravy a podpora sítě Natura 2000. Nebylo možné posoudit podmíněnost, pokud jde o SZP a přínosy investic do biologické rozmanitosti. V některých případech realizaci cílů 1 a 2 poškozuje spíše špatná správa financí než nedostatek peněz. Naopak zlepšení, jichž bylo dosaženo v kvalitě pitné vody (cíl 2), se přisuzují řádnému investování finančních prostředků EU. K dalšímu pokroku nemohlo dojít z důvodu nedostatku financí.

•  Prioritní cíl č. 7: zlepšit začlenění problematiky životního prostředí a soudržnost politik

Ačkoliv akční program pro životní prostředí je obecně v souladu s ostatními politikami, existují některé podstatné výjimky. Obzvláště náročný problém představuje SZP. Intenzivní zemědělství podporované společnou zemědělskou politikou nesnížilo tlak na přírodní kapitál. Vedlo spíše ke zvýšenému zatížení zdraví a životního prostředí chemickými látkami, k úbytku zdrojů, na nichž zemědělství závisí, a k maření provádění směrnic o ptácích a o přírodních stanovištích a strategie o biologické rozmanitosti. Ekologické iniciativy zřejmě nebyly dostatečně přínosné.

Politika soudržnosti v minulosti podporovala infrastrukturní projekty, které poškozovaly životní prostředí, ale nedávno došlo ke zlepšením, která tuto situaci mění. Společná rybářská politika (SRP), která byla dříve pokládána za politiku odporující cílům akčního programu pro životní prostředí, byla zdokonalena, ale bude nutné ji lépe provádět, má-li se využít její potenciál. Sítě TEN-T byly vyhodnoceny jako problematické z hlediska cíle 2 (účinné využívání zdrojů a změna klimatu).

Některé členské státy neratifikovaly mezinárodní dohody, které jsou spojeny s cíli tohoto akčního programu, z čehož vyplývá určitý nesoulad s vnitrostátními politikami. Cíle udržitelného rozvoje se považují zejména za externí záležitost, ale je třeba obecněji uznat jejich dopady na vnitřní politiky, chceme-li zlepšit soulad mezi akčním programem a mezinárodními závazky EU. Evropská komise učinila v tomto směru některé pozitivní kroky.

•  Prioritní cíl č. 8: posílit udržitelnost měst v Unii

Posuzovat výsledky a provádění akčního programu v rámci tohoto cíle je vzhledem k velké rozmanitosti měst v EU a nedostatku konkrétních cílů v této oblasti velmi náročné. Nicméně analýza, jež byla v omezené míře provedena, naznačuje, že politika měst EU je obecně v souladu s dotčeným akčním programem. Podle obdržených informací bylo v otázkách energetické účinnosti, udržitelné dopravy a mobility, udržitelného územního plánování a koncepce měst, biologické rozmanitosti ve městech a udržitelných budov dosaženo nerovnoměrných výsledků.

•  Prioritní cíl č. 9: zvýšit efektivnost Unie při řešení mezinárodních problémů v oblasti životního prostředí a klimatu

V této oblasti neexistují žádné jasné trendy ohledně účinnosti sedmého akčního programu pro životní prostředí a zdá se, že pokrok při provádění jednotlivých iniciativ je různý. EU prosazuje na mezinárodní úrovni systémy obchodování s emisemi, ale již menší úspěchy slaví při zajišťování toho, aby k hospodářskému růstu docházelo v mezích kapacity, jíž disponuje naše planeta. Zdá se, že nebylo dosaženo téměř žádného pokroku při řešení problematiky poptávky EU po potravinářských a nepotravinářských komoditách ani environmentálních dopadů, jež tato poptávka má na mezinárodní úrovni.

Závěry a doporučení

Zpravodajka je toho názoru, že sedmý akční program pro životní prostředí poskytuje důležité strategické pokyny jak pro EU, tak pro členské státy. Vychází z něj agenda, která má pozitivní dopad na občany a životní prostředí, a zvyšuje odpovědnost. Existuje však několik klíčových oblastí, ve kterých nedostatečné provádění tohoto akčního programu přispívá ke zhoršování životního prostředí a přímo ohrožuje zdraví občanů. Jedná se mimo jiné o tyto oblasti: neudržitelné využívání půdy a rybolov, úbytek biologické rozmanitosti, kvalita ovzduší, hluk ve venkovním prostředí, nakládání s odpady a expozice chemickým látkám. Pokud v těchto oblastech nejsou prováděny právní předpisy nebo přijímány vhodné politiky, je nezbytné tuto situaci okamžitě napravit. Dalšího pokroku při plnění všech cílů může být dosaženo, pokud se zaměříme na tři základní témata: mezery ve znalostech, soudržnost politik a financování.

Zpravodajka podporuje přijetí osmého akčního programu pro životní prostředí, ale bezprostřední prioritou by mělo být provedení stávajících právních předpisů a podpora politik ve výše uvedených oblastech. Budoucí akční program pro životní prostředí by se měl zaměřit na otázky, které jsou zásadní pro ochranu životního prostředí a lidského zdraví, spíše než přidávat širokou škálu nových a dílčích cílů k již tak ambicióznímu programu. Zpravodajka se domnívá, že by občanům, přírodě i hospodářským subjektům více prospělo, pokud by akční program pro životní prostředí byl jednodušší a úžeji zaměřený, a je toho názoru, že by takovýto přístup zároveň usnadnil monitorování a zpětnou vazbu. Nezbytné je zlepšení soudržnosti se stávajícími politickými nástroji EU.

Zpravodajka by chtěla poděkovat orgánům a institucím EU, které podpořily vypracování tohoto návrhu zprávy prostřednictvím různých studií, a také externím zúčastněným stranám a členským státům, jež poskytly rozsáhlé příspěvky prostřednictvím konzultací se zúčastněnými stranami.

(1)

Zjištění vycházejí z těchto zdrojů:

• zpráva o ukazatelích kvality životního prostředí (Evropská agentura pro životní prostředí, první vydání, prosinec 2016);

• přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí (Evropská komise, první vydání, únor 2017);

• příslušné zprávy Evropského účetního dvora;

• výsledky cílených konzultací se zúčastněnými stranami o provádění programu (výzkumná služba Evropského parlamentu – EPRS, květen až září 2017);

• hodnocení provádění programu v Evropě vypracované výzkumnou službou Evropského parlamentu (GŘ EPRS).

(2)

Protokol z r. 1999 o omezování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu („Göteborský protokol“) k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států


NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o provádění sedmého akčního programu pro životní prostředí

(2017/2030(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1386/2013/EU ze dne 20. listopadu 2013 o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2020 „Spokojený život v mezích naší planety“(1) (dále jen „sedmý akční program pro životní prostředí“),

–  s ohledem na články 191 a 192 Smlouvy o fungování Evropské unie, jež se týkají zachování, ochrany a zlepšování kvality lidského zdraví a životního prostředí,

  s ohledem na Pařížskou dohodu, rozhodnutí 1/CP.21 a 21. konferenci smluvních stran UNFCCC (COP 21), která se konala v Paříži ve dnech 30. listopadu až 11. prosince 2015,

  s ohledem na cíle udržitelného rozvoje OSN a jejich vzájemně propojenou a integrovanou povahu,

–  s ohledem na zprávu Evropské agentury pro životní prostředí z prosince 2016 nazvanou „Ukazatele kvality životního prostředí z roku 2016 – Na podporu sledování 7. akčního programu pro životní prostředí“,

  s ohledem na zprávu Evropské agentury pro životní prostředí z listopadu 2017 nazvanou „Ukazatele kvality životního prostředí z roku 2017 – Na podporu sledování 7. akčního programu pro životní prostředí“,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. února 2017 nazvané „Přezkum provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí: společné výzvy a jak sjednotit úsilí za účelem dosažení lepších výsledků“ (COM(2017)0063) a připojených 28 zpráv o jednotlivých zemích,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. května 2016 nazvané „Dosahování přínosů politik EU v oblasti životního prostředí s pomocí pravidelného přezkumu jejich provádění“ (COM(2016)0316),

  s ohledem na své usnesení ze dne 16. listopadu 2017 o přezkumu provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí (EIR)(2),

  s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o účinném využívání zdrojů: směrem k oběhovému hospodářství(3),

  s ohledem na své usnesení ze dne 2. února 2016 o přezkumu strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti v polovině období(4),

  s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2017 o akčním plánu pro přírodu, lidi a hospodářství(5),

  s ohledem na své doporučení Radě a Komisi ze dne 4. dubna 2017 v návaznosti na vyšetřování měření emisí v automobilovém průmyslu(6),

  s ohledem na zprávu Evropské agentury pro životní prostředí nazvanou „SOER 2015 – evropské životní prostředí – stav a výhled 2015“,

  s ohledem na zprávu Evropské agentury pro životní prostředí ze dne 19. května 2015 nazvanou „Stav přírody v EU“,

–  s ohledem na studii věnovanou hodnocení evropského provádění nazvanou „Přezkum provádění 7. akčního programu pro životní prostředí (2014–2020) v polovině období“ z listopadu 2017, kterou vypracovala výzkumná služba Evropského parlamentu, včetně studie v příloze,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. dubna 2012 o přezkumu šestého akčního programu pro životní prostředí a stanovení priorit pro sedmý akční program pro životní prostředí – Lepší životní prostředí pro lepší život(7),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. listopadu 2016 nazvané „Další kroky k udržitelné evropské budoucnosti – evropské úsilí v oblasti udržitelnosti“ (COM(2016)0739),

  s ohledem na Úmluvu o biologické rozmanitosti,

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. září 2011 nazvané „Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje“ (COM(2011)0571),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 29. listopadu 2017 nazvané „Budoucnost potravinářství a zemědělství“ (COM(2017)0713),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu, jakož i čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na návrh Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0059/2018),

A.  vzhledem k tomu, že sedmý akční program pro životní prostředí stanoví právně závazné cíle v oblasti životního prostředí a změny klimatu, jež mají být splněny do roku 2020; vzhledem k tomu, že rovněž stanoví dlouhodobou vizi do roku 2050;

B.  vzhledem k tomu, že sedmý akční program pro životní prostředí neobsahuje ustanovení o přezkumu v polovině období; vzhledem k tomu, že zpráva Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin o provádění sedmého akčního programu pro životní prostředí je příležitostí k posouzení pokroku, kterého bylo v rámci tohoto programu dosaženo, a k předložení podložených doporučení pro další provádění stávajícího akčního programu pro životní prostředí a jakékoli budoucí akční programy v této oblasti; vzhledem k tomu, že tato zpráva by měla mít širší záběr než pouhé konstatování dobře známých problémů a měla by se zaměřit na návrhy řešení k dosažení cílů stanovených v sedmém akčním programu pro životní prostředí;

C.  vzhledem k tomu, že Komise pracuje na hodnotící zprávě, která se zaměří na strukturu a strategickou úlohu sedmého akčního programu pro životní prostředí; vzhledem k tomu, že cílem uvedené zprávy je především prověřit, zda schválený rámec napomáhá dosažení všech devíti prioritních cílů inteligentním způsobem;

D.  vzhledem k tomu, že EU má sice přísné právní předpisy v oblasti životního prostředí, dlouhodobým problémem je však jejich nedostatečné a neúčinné provádění; vzhledem k tomu, že tyto nedostatky v provádění ohrožují udržitelný rozvoj, mají nepříznivé přeshraniční dopady na životní prostředí a lidské zdraví a vyplývají z nich značné socioekonomické náklady; vzhledem k tomu, že kromě toho nedostatky v provádění oslabují důvěryhodnost EU;

E.  vzhledem k tomu, že pokrok při plnění cílů pro rok 2020 byl dosud různý: je nepravděpodobné, že bude splněn cíl 1 (ochrana přírodního kapitálu), ale nejspíše budou splněny některé dílčí cíle v rámci cíle 2 (nízkouhlíkové hospodářství a účinné využívání zdrojů); není jisté, zda se podaří splnit cíl 3 (zmírňování tlaků na životní prostředí a rizik pro lidské zdraví);

F.  vzhledem k tomu, že přetrvávající neschopnost uplatňovat právní předpisy a integrovat specializované znalosti do tvorby politiky v oblastech, jako jsou kvalita ovzduší, hluk ve venkovním prostředí a expozice chemickým látkám, přináší závažná zdravotní rizika a snižuje kvalitu a délku života občanů EU;

G.  vzhledem k tomu, že nejnovější údaje zveřejněné Evropskou agenturou pro životní prostředí potvrzují obecné, výše popsané trendy pro každý tematický cíl, ale ukazují rovněž na zpomalení pokroku v některých oblastech; vzhledem k tomu, že v některých případech, jako jsou emise skleníkových plynů a energetická účinnost, zůstává výhled na dosažení dílčích cílů i s těmito novými trendy beze změny;

H.  vzhledem k tomu, že splnění cíle pro emise amoniaku je v současnosti nejisté a splnění cíle ohledně záborů půdy nepravděpodobné;

I.  vzhledem k tomu, že kvůli nedostatku ukazatelů a omezením stávajících ukazatelů panuje velká nejistota ohledně provádění; vzhledem k tomu, že mezery ve znalostech i nadále brzdí pokrok na třech úrovních: porozumění rizikům, vypracování vhodné politiky pro řízení a zmírňování rizik a monitorování účinnosti politik;

J.  vzhledem k tomu, že znalosti jsou často k dispozici, ale nejsou využívány při tvorbě politik nebo předávány subjektům odpovědným za provádění předpisů; vzhledem k tomu, že viníkem této situace je často chybějící politická vůle a protichůdné zájmy, které jsou vnímány jako nekonzistentní s akčním programem pro životní prostředí nebo cíli environmentální politiky obecně; vzhledem k tomu, že pokračující hospodářský růst rovněž závisí na čistém životním prostředí;

K.  vzhledem k tomu, že v zájmu dosažení cílů programu je třeba zlepšit součinnost akčního programu pro životní prostředí s unijními politickými nástroji na vysoké úrovni;

L.  vzhledem k tomu, že na některých úrovních chybí dostatečné financování pro řádné provádění sedmého akčního programu pro životní prostředí; vzhledem k tomu, že financování na úrovni EU někdy nevedlo k očekávaným výsledkům a že tato situace byla v mnoha případech výsledkem spíše špatné správy financí než nedostatku peněz;

M.  vzhledem k tomu, že oblast působnosti sedmého akčního programu pro životní prostředí je relevantní pro stávající potřeby v oblasti environmentální politiky, ačkoli mnoho zúčastněných stran doporučuje přidání nových dílčích cílů, aby se zvýšil jeho význam pro budoucnost;

N.  vzhledem k tomu, že zúčastněné strany se rovněž vyslovují pro méně komplexní a úžeji zaměřený akční program pro životní prostředí;

O.  vzhledem k tomu, že je obecně podporován vznik osmého akčního programu pro životní prostředí;

Hlavní závěry

1.  domnívá se, že sedmý akční program pro životní prostředí má přidanou hodnotu a pozitivní dopad na environmentální politiky na úrovni EU i členských států, což je přínosné pro občany, přírodu i ekonomické subjekty;

2.  opětovně připomíná, že sedmý akční program pro životní prostředí má jasnou a dlouhodobou vizi do roku 2050 s cílem vytvořit stabilní prostředí pro udržitelné investice a růst v rámci ekologických limitů planety;

3.  vítá pozitivní trendy, jež se v minulosti projevily v souvislosti s četnými dílčími cíli sedmého akčního programu pro životní prostředí, a povzbudivý výhled některých cílů pro rok 2020;

4.  zdůrazňuje nicméně, že stále existuje velký potenciál pro zlepšení, a vyzývá Komisi a příslušné orgány v členských státech, aby na nejvyšší úrovni posílily politickou vůli k provádění sedmého akčního programu pro životní prostředí;

5.  vyjadřuje politování nad skutečností, že prioritní cíl týkající se ochrany, zachování a posílení přírodního kapitálu Unie pravděpodobně nebude splněn; dále se znepokojením konstatuje, že cíle strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 a Úmluvy o biologické rozmanitosti nebudou splněny bez okamžitého vynaložení dalšího a podstatně většího úsilí;

6.  konstatuje, že došlo k určitému pokroku v některých oblastech prioritního cíle č. 2, zejména pokud jde o cíle týkající se klimatu a energetiky; konstatuje však, že je třeba učinit více pro zlepšení účinnosti zdrojů; opakovaně poukazuje na to, že směrnice o ekodesignu(8) a nařízení o ekoznačce(9) mohou zlepšit environmentální výkonnost a účinnost využívání zdrojů u výrobků po celou dobu jejich životního cyklu, neboť řeší mimo jiné trvanlivost výrobků, jejich opravitelnost, možnost opětovného použití, možnost recyklace, recyklovaný obsah a životnost výrobků;

7.  s politováním konstatuje, že dílčího cíle týkajícího se dosažení dobrého kvalitativního stavu povrchových vod do roku 2020 nebude dosaženo z důvodu tlaku vyvíjeného znečištěním, zásahů do morfologie vodních toků a nadměrných odběrů vody pro účely výroby elektrické energie ve vodních elektrárnách;

8.  zdůrazňuje, že cíle sedmého akčního programu pro životní prostředí představují minimální cíle a že je třeba vyvinout další nemalé úsilí, aby byly dosaženy cíle Pařížské dohody a cíle udržitelného rozvoje;

9.  připomíná, že EU a její členské státy jsou signatáři Pařížské dohody, a tudíž se zavázaly k plnění jejích cílů a souhlasily s vnitrostátně stanoveným příspěvkem, že do roku 2030 zajistí 40% snížení emisí skleníkových plynů v celé EU; zdůrazňuje, že cíl pro rok 2030 a dlouhodobý cíl nulových emisí je nutné plně začlenit do všech politik EU a programů financování; vyzývá Komisi, aby přezkoumala cíle týkající se klimatu a energetiky, a to v souvislosti s facilitativním dialogem v roce 2018 a s globálním hodnocením, které probíhá každých pět let, a aby vypracovala strategii nulových emisí pro EU do poloviny století a vytvořila tak nákladově efektivní cestu k dosažení cíle nulových emisí, jenž byl přijat v Pařížské dohodě;

10.  konstatuje, že panuje značná nejistota ohledně pokroku při plnění cílů v oblasti lidského zdraví a dobrých životních podmínek; zdůrazňuje, že mezery ve znalostech a omezené ukazatele brání rozvoji politiky a monitorování;

11.  vítá stávající iniciativy, které přispívají k zaplnění mezer ve znalostech, včetně modelu „hnací síla – tlak – stav – expozice – účinky – akce“ (DPSEEA) pro pochopení hnacích mechanismů, které narušují ekosystémové služby, modelu „víra ve zdraví“ (HBM) pro odhad expozice lidské populace znečišťujícím látkám a jejího případného vlivu na zdraví a „informační platformy pro monitorování chemických látek“ (IPCheM);

12.  je znepokojen skutečností, že specializované znalosti a vědecké důkazy často nejsou náležitě brány v potaz při tvorbě politik nebo předávány subjektům odpovědným za provádění předpisů; upozorňuje na příklady bioenergie, palmového oleje, přípravků na ochranu rostlin, endokrinních disruptorů, produkce a spotřeby potravin, GMO, městského plánování a navrhování měst, znečištění ovzduší, hlukové zátěže a plýtvání potravinami ve městech jako na oblasti, ve kterých jsou v rámci veřejných a politických debat vědecké důkazy o rizicích pro lidské zdraví a životní prostředí přehlíženy; je přesvědčen, že pokud nejsou k dispozici dostatečné vědecké údaje, měla by se zodpovědná politická rozhodnutí řídit širokou vědeckou shodou a uplatňováním zásady předběžné opatrnosti; v této souvislosti připomíná význam vědeckého poradenství evropských agentur; zdůrazňuje, že další obecné zásady právních předpisů a politiky EU v oblasti životního prostředí zahrnují zásadu „znečišťovatel platí“, preventivní opatření a řešení škod na životním prostředí u zdroje;

13.  odsuzuje, že Komise nedodržela lhůtu pro vypracování návrhu harmonizovaných a na nebezpečí založených kritérií pro identifikaci endokrinních disruptorů a pro přezkum nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009(10) (kosmetické přípravky) s ohledem na endokrinní disruptory; vyzývá Komisi, aby přezkum nařízení o kosmetických výrobcích s ohledem na endokrinní disruptory provedla neprodleně a bez dalšího otálení; vyjadřuje politování nad skutečností, že nedostatečný pokrok v souvislosti s endokrinními disruptory představuje riziko pro zdraví občanů a brání dosažení prioritního cíle č. 3 sedmého akčního programu pro životní prostředí;

14.  vyjadřuje politování nad nedostatečným pokrokem při vypracovávání strategie Unie pro netoxické životní prostředí, při podpoře oběhu netoxických materiálů a snížení expozice škodlivým látkám expozice chemickým látkám ve výrobcích; zdůrazňuje skutečnost, že je třeba vyvinout další úsilí s cílem zajistit, aby veškeré příslušné látky vzbuzující mimořádné obavy, včetně látek s endokrinně disruptivními vlastnostmi, byly do roku 2020 zapsány na seznam látek (pro případné zahrnutí do přílohy XIV) nařízení REACH, jak je stanoveno v sedmém akčním programu pro životní prostředí; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že ve všech příslušných právních předpisech EU budou co nejdříve účinně řešeny kombinované účinky chemických látek, přičemž bude kladen zvláštní důraz na rizika, která představuje expozice nebezpečným látkám pro děti; vítá strategii Komise pro plasty a žádá její rychlé provádění; v této souvislosti opakuje, že podpora oběhu netoxických látek má zásadní význam pro řádný rozvoj fungujícího trhu s druhotnými surovinami;

15.  zdůrazňuje, že nedostatečné začlenění environmentálních aspektů do ostatních oblastí politiky je jednou z hlavních příčin nedostatků v provádění právních předpisů a politiky v oblasti životního prostředí; domnívá se, že pro dosažení cílů sedmého akčního programu pro životní prostředí je i nadále zásadní synergie mezi dalšími nástroji EU na vysoké úrovni (jako jsou společná zemědělská politika (SZP), společná rybářské politika (SRP), strukturální fondy a politika soudržnosti) a lepší soudržnost mezi politickými prioritami na vysoké úrovni; vyzývá Komisi a Radu ve všech jejich složeních, aby zlepšily koordinaci politik a integraci cílů sedmého akčního programu pro životní prostředí; dále zdůrazňuje, že je třeba veškeré nedořešené aspekty sedmého akčního programu pro životní prostředí začlenit do nástrojů na vysoké úrovni, včetně evropského semestru;

16.  zdůrazňuje, že možnost vytvoření nových finančních mechanismů na ochranu biologické rozmanitosti za účelem splnění cílů vytyčených na období do roku 2020 je omezená vzhledem k časovému rámci stávajícího víceletého finančního rámce (VFR); v této souvislosti vyzývá k co největšímu využití prostředků v rámci stávajícího VFR, včetně programu LIFE, SZP a strukturálních fondů, a požaduje začlenění nových finančních mechanismů pro zachování biologické rozmanitosti do příštího VFR;

17.  vítá zlepšení ve společné rybářské politice a politice soudržnosti, jež posílila soudržnost se sedmým akčním programem pro životní prostředí; lituje však skutečnosti, že navzdory zlepšením, k nimž došlo v regulačním rámci, trpí SRP i nadále špatným prováděním; připomíná význam zdravých rybích populací;

18.  uznává, že společná zemědělská politika (SZP) postupně začleňuje environmentální aspekty, nicméně stále představuje problém pro splnění cílů akčního programu pro životní prostředí, zejména pokud jde o produkci s intenzivním využíváním zdrojů a biologickou rozmanitost; připomíná, že SZP se musí vypořádat s náročným úkolem, kterým je předcházet zhoršování životního prostředí způsobeného nevhodnými zemědělskými postupy (např. neudržitelnými biopalivy), neudržitelnou intenzifikací zemědělství a opouštěním půdy a zároveň zajistit vyšší kvalitu a větší množství potravin a zemědělských surovin pro stále rostoucí světovou populaci; zdůrazňuje, že další iniciativy a podpora udržitelných postupů hospodaření šetrných k životnímu prostředí, včetně střídání plodin a využívání rostlin, které vážou dusík, mají zásadní význam a musí zemědělství a zemědělce považovat za součást řešení;

19.  zdůrazňuje, že zásadní prioritou SZP by měla být dlouhodobá ochrana a posílení zabezpečení potravin prostřednictvím prevence zhoršování životního prostředí a přechodu k udržitelnému systému produkce potravin za přiměřenou cenu pro spotřebitele; zdůrazňuje, že těchto cílů lze dosáhnout pouze udržitelným hospodařením s přírodními zdroji a zásahem na politické úrovni, který zaručí ochranu ekosystémů;

20.  v souvislosti se změnou klimatu a nárůstem světové populace připomíná, že rostoucí poptávka po stravě bohaté na živočišné bílkoviny vystavuje značnému environmentálnímu tlaku zemědělskou půdu a stále křehčí ekosystémy; zdůrazňuje rovněž, že strava s nadměrným množstvím živočišných tuků je stále více spojována se zátěží představovanou nepřenosnými nemocemi;

21.  připomíná závazek Komise z roku 2016 začlenit cíle udržitelného rozvoje do politik a iniciativ EU; uznává, že tomuto závazku chybí jasná strategie a konkrétní návrhy pro institucionální struktury a správní rámec, které by zajistily začlenění cílů udržitelného rozvoje do politik EU, legislativních návrhů, provádění a prosazování; považuje za důležité, aby se EU, která je v této oblasti průkopníkem, plně zavázala k dosažení cílů Agendy pro udržitelný rozvoj do roku 2030; dále zdůrazňuje, že sedmý akční program pro životní prostředí je klíčovým nástrojem pro plnění cílů udržitelného rozvoje;

22.  poukazuje na vysokou kvalitu pitné vody v EU; očekává přezkum směrnice 98/83/ES (směrnice o pitné vodě)(11), který přinese nezbytnou aktualizaci tohoto právního rámce; vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily integraci cílů EU v oblasti vody do ostatních odvětvových politik, zejména v rámci SZP;

23.  vítá zlepšení, jichž bylo dosaženo díky některým projektům financovaným EU, lituje však promarněných příležitostí k dosažení lepších výsledků, na které upozornil Evropský účetní dvůr; zdůrazňuje, že víceletý finanční rámec po roce 2020 musí být zaměřen na udržitelný rozvoj a širší začlenění politiky v oblasti životního prostředí do všech mechanismů financování a rozpočtových položek; zdůrazňuje, že má-li být dosaženo dlouhodobé vize sedmého akčního programu pro životní prostředí, je třeba zvýšit zelené investice a inovace a zrychlit udržitelný růst využitím nových veřejných i soukromých finančních nástrojů a odlišných přístupů k současné investiční politice, jako např. postupné ukončování dotací, které škodí životnímu prostředí; domnívá se, že na všechny strukturální a investiční fondy EU se musí vztahovat jasně stanovená kritéria udržitelnosti a cíle založené na výkonnosti; vyzývá k účinnějšímu a cílenějšímu využívání současného VFR a finančních prostředků v rámci politiky soudržnosti a politiky regionálního rozvoje a k urychlenému řešení výše uvedených problémů, na které poukázal Evropský účetní dvůr (EÚD); vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily zachování a případně navýšení prostředků vyčleněných z rozpočtu EU na činnosti v oblasti životního prostředí a změny klimatu;

24.  s politováním konstatuje, že přetrvávají nedostatky v oblasti čištění městských odpadních vod v různých evropských regionech; zdůrazňuje význam, který má čištění a opětovné používání odpadních vod pro omezení nedostatku vody v kritických obdobích, snížení přímého odběru vody, výrobu bioplynu a pro zajištění lepšího hospodaření s vodou, zejména pokud jde o zavlažování pro zemědělské účely; těší se na legislativní návrh týkající se opětovného používání odpadních vod, který Komise předloží na začátku roku 2018;

25.  konstatuje, že největší environmentální hrozby pro zdraví jsou nejvíce patrné v městských oblastech, ale rovněž v okrajových částech a v příměstských aglomeracích, a že se předpokládá, že do roku 2020 bude 80 % populace žít v městských a příměstských oblastech; zdůrazňuje skutečnost, že emise látek znečišťujících ovzduší společně s nevyváženým územním plánováním a infrastrukturou mají nedozírné ekonomické, sociální a environmentální dopady, jakož i dopady na lidské zdraví; poznamenává, že znečištění ovzduší bylo příčinou více než 400 000 předčasných úmrtí v EU(12) a že vnější náklady související se zdravím dosahují výše 330 až 940 miliard EUR;

26.  zdůrazňuje, že v EU je přinejmenším 10 000 předčasných úmrtí zapříčiněno onemocněními vyvolanými hlukem a že v roce 2012 byla přibližně čtvrtina obyvatel EU vystavena nadlimitním hladinám hluku; vyzývá členské státy, aby považovaly monitorování hladin hluku za prioritu v souladu se směrnici 2002/49/ES(13) a aby zajistily dodržování platných limitních hodnot pro vnější i vnitřní prostředí;

27.  bere na vědomí pokrok při snižování emisí některých látek znečišťujících ovzduší, zejména v městských oblastech, ale vyjadřuje politování nad přetrvávajícími problémy s kvalitou ovzduší, k nimž významně přispívají emise ze silniční dopravy a zemědělství; bere na vědomí „balíček opatření v oblasti mobility“, jejž Komise předložila v listopadu 2017, a Evropskou strategii pro nízkoemisní mobilitu předloženou v roce 2016, které by mohly otevřít cestu k nízkoemisní mobilitě v rámci EU;

28.  vítá dosažený pokrok v souvislosti s balíčkem právních předpisů týkajících se oběhového hospodářství; naléhavě žádá všechny zúčastněné subjekty, aby usilovaly o dosažení dohody s ambiciózními cíli;

Doporučení

29.  vyzývá členské státy, aby zhodnotily svůj pokrok při plnění cílů sedmého akčního programu pro životní prostředí a v případě potřeby přehodnotily svá opatření; naléhavě žádá členské státy, aby své výsledky zpřístupnily veřejnosti;

30.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že do nových legislativních návrhů budou plně začleněny cíle a opatření sedmého akčního programu pro životní prostředí;

31.  vyzývá Komisi, aby zajistila aktivní zapojení organizací občanské společnosti do hodnocení provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí;

32.  požaduje, aby příslušné orgány a agentury EU upřednostnily výzkum a doplnily chybějící znalosti v těchto oblastech: environmentální prahové hodnoty (zlomové body), paradigma oběhového hospodářství, kombinované účinky chemických látek, nanomateriály, metody zjišťování nebezpečnosti, vlivy mikroplastů, interakce mezi systémovými riziky a jinými zdravotními determinanty, využívání půdy a krajiny a invazivní nepůvodní druhy;

33.  vítá přezkum provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí (EIR) jako pozitivní mechanismus ke zlepšení uplatňování právních předpisů a politiky EU v oblasti životního prostředí, který by mohl přispět k monitorování provádění sedmého akčního programu pro životní prostředí, jak již Parlament zdůraznil ve svém usnesení ze dne 16. listopadu 2017 o přezkumu provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí (EIR)(14); domnívá se, že na tomto přezkumu by se měly plně podílet všechny příslušné zúčastněné strany, včetně občanské společnosti, a měl by v plném rozsahu zahrnovat tematické prioritní cíle akčního programu pro životní prostředí;

34.  vyzývá Unii a členské státy, aby urychleně a s konečnou platností upustily od dotací škodlivých pro životní prostředí;

35.  žádá Komisi a členské státy, aby zintenzivnily a koordinovaly úsilí zaměřené na podporu rozvoje a validace alternativních metod k pokusům na zvířatech, a přispěly tak k dosažení prioritního cíle č. 5 sedmého akčního programu pro životní prostředí;

36.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby učinily více pro zlepšení znalostní a vědecké základny politik v oblasti životního prostředí EU, zvýšily dostupnost údajů pro občany a podpořily zapojení veřejnosti do vědeckého výzkumu;

37.  vyzývá orgány EU a případně i vnitrostátní a regionální vlády, aby při tvorbě a monitorování politik plně využívaly dostupných odborných znalostí o rizicích pro životní prostředí a lidské zdraví;

38.  žádá, aby byl systém povolování pesticidů v EU zdokonalen na základě recenzovaných vědeckých studií a plné transparentnosti v souvislosti s mírou expozice osob a životního prostředí a riziky pro zdraví; žádá, aby byly zlepšeny normy pro monitorování pesticidů a cílů pro omezení jejich používání; bere na vědomí sdělení Komise ze dne 12. prosince 2017 o evropské občanské iniciativě „Zakažte glyfosát a chraňte lidi a životní prostředí před toxickými pesticidy“ (C(2017) 8414);

39.  vyzývá Komisi, aby zajistila stanovení dlouhodobých kroků za účelem dosažení cíle netoxického životního prostředí do roku 2020;

40.  vyzývá Evropskou agenturu pro životní prostředí, aby zvýšila počet a kvalitu ukazatelů používaných k monitorování pokroku;

41.  žádá, aby otázka provádění byla opakujícím se bodem priorit a programů trojice předsednictví, aby se o ní na zasedáních Rady ve složení pro životní prostředí jednalo alespoň jednou ročně, například prostřednictvím specializované rady pro provádění, a aby tato jednání doplnilo další fórum, do kterého by byl zapojen i Parlament a Výbor regionů; požaduje, aby se na společných zasedáních Rady jednalo o provádění meziodvětvových a horizontálních aspektů, společných výzvách a rovněž nových problémech s možnými přeshraničními dopady;

42.  žádá, aby bylo bezodkladně urychleno úplné provedení strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti;

43.  požaduje, aby projekty v oblasti infrastruktury, zejména ty, které souvisejí s TEN-T, plně zohledňovaly dopady na životní prostředí na regionální úrovni a na úrovni projektu; poznamenává, že důležitá je rovněž soudržnost mezi jednotlivými environmentálními politikami; zdůrazňuje, že v projektech infrastruktury pro výrobu hydroelektrické a mořské energie je důležité brát v potaz životní prostředí a biologickou rozmanitost;

44.  vyzývá členské státy, aby vyvinuly větší úsilí o zachování integrity zásob sladké vody, a to s ohledem na nejistotu, s níž je spojeno dosažení dílčího cíle v tomto smyslu zařazeného do sedmého akčního programu pro životní prostředí; vyzývá členské státy, aby v první řadě napravily špatný stav povrchových vod, protože cíle v této oblasti pravděpodobně nebudou do roku 2020 splněny; vyzývá příslušné orgány v členských státech, aby čelily tlakům, jimž jsou vystaveny vodní útvary, a aby odstraňovaly zdroje znečištění vody již u zdroje, vymezily oblasti, v nichž je zakázán odběr vody pro účely výroby energie, a zajistily zachování ekologických říčních toků; vyzývá Komisi, aby neodkládala hodnocení souladu druhého kola plánů řízení rozvodí přijatých členskými státy na základě rámcové směrnice o vodě;

45.  naléhavě vyzývá k další reformě SZP s cílem sladit udržitelnou produkci potravin s cíli politiky v oblasti životního prostředí, a zajistit tak nyní i v budoucnu zabezpečení potravin; zdůrazňuje potřebu inteligentní zemědělské politiky s jasným závazkem poskytovat veřejné statky a ekosystémové služby související s půdou, vodou, biologickou rozmanitostí, kvalitou ovzduší, klimatem a krajinou; požaduje integrovanou politiku s cílenějším, ambicióznějším, a přitom flexibilním přístupem, v rámci níž bude poskytování podpory na zemědělství spojeno se zabezpečením potravin a s vytvářením environmentálních výstupů; vyzývá členské státy, aby uznaly agrolesnictví za oblast v ekologickém zájmu v souladu s článkem 46 nařízení (EU) č. 1307/2013(15); vyzývá Komisi, aby zajistila, že na zemědělské postupy příznivé pro životní prostředí bude moci být poskytována odpovídající podpora i po jakékoli budoucí revizi SZP;

46.  vyzývá členské státy a Komisi, aby urychlily řešení výzev týkajících se životního prostředí, a to především tam, kde existují technická řešení, nejsou však plně využívána, jako je například omezení amoniaku v zemědělství;

47.  vyzývá Komisi, aby významně zvýšila objem a zlepšila využívání a správu finančních prostředků EU určených na cíle akčního programu pro životní prostředí; vyzývá k lepšímu monitorování a větší transparentnosti a odpovědnosti; vyzývá k začlenění problematiky klimatu a dalších otázek týkajících se životního prostředí do rozpočtu EU;

48.  vyzývá Komisi, aby bezodkladně vypracovala komplexní zastřešující rámcovou strategii pro dosažení cílů udržitelného rozvoje v EU, která se bude zabývat všemi oblastmi politiky a bude zahrnovat přezkumný mechanismus s cílem hodnotit pokrok dosažený při jejich provádění; žádá Komisi, aby kontrolu plnění cílů udržitelného rozvoje začlenila do všech nových politik a právních předpisů a aby zajistila plnou soudržnost politik při provádění cílů udržitelného rozvoje;

49.  vyzývá Komisi, aby zaručila prosazování stávajícího práva EU a aby zajistila, že se členské státy budou plně řídit cíli sedmého akčního programu pro životní prostředí, k čemuž využije veškeré dostupné nástroje, například řízení o nesplnění povinnosti;

50.  vítá zvláštní zprávy a audity výkonnosti EÚD a vyzývá EÚD, aby dále analyzoval ostatní oblasti relevantní pro akční program pro životní prostředí, které dosud nebyly zahrnuty do pracovního programu;

51.  vyzývá Komisi a příslušné orgány v členských státech, aby poskytovaly náležité poradenství za účelem zvýšení dostupnosti finančních prostředků EU, včetně prostředků na místní projekty, zejména pokud jde o zelenou infrastrukturu, biologickou rozmanitost a směrnice o ptácích a přírodních stanovištích;

52.  vyzývá členské státy, aby zajistily plné provedení právních předpisů v oblasti kvality ovzduší; vyzývá regionální orgány, aby poskytly podpůrný rámec, zejména v souvislosti s územním plánováním a tvorbou politik na místní úrovni, s cílem zlepšit dopady na zdraví ve všech oblastech, a zejména v těch nejhůře postižených;

53.  vyzývá příslušné vnitrostátní a regionální orgány, aby přijaly plány obsahující důvěryhodná opatření k odstranění problému s překračováním denních a ročních limitů pro jemné a velmi jemné prachové částice v aglomeracích, v nichž je špatná kvalita ovzduší, jež jsou stanoveny v právních předpisech EU; zdůrazňuje skutečnost, že je to zásadní pro realizaci prioritních cílů č. 2, 3 a 8 sedmého akčního programu pro životní prostředí;

54.  navrhuje následující kroky ke zlepšení kvality ovzduší v městských oblastech: vytvoření nízkoemisních zón, podporu zařízení a služeb pro sdílení automobilů a spolujízdu, postupné ukončení preferenčního daňového zacházení pro vysoce znečišťující vozidla, zavedení „rozpočtů na mobilitu“ pro zaměstnance jako alternativu ke služebním vozidlům, uplatňování opatření v oblasti parkování, která omezují objem dopravy v oblastech postihovaných dopravními zácpami, zlepšení infrastruktury za účelem podpory jízdy na kole, zvýšení počtu multimodálních spojení a zlepšení bezpečnosti při jízdě na kole, vytvoření pěších zón;

55.  vyzývá k posílení městského plánování a rozvoje na příslušných správních úrovních s cílem co nejrychleji přizpůsobit infrastrukturu elektrickým a čistým vozidlům, např. prostřednictvím instalací dobíjecích zařízení, a zajistit příznivé dopady na životní prostředí a zdraví, jako jsou omezení efektu tepelných ostrovů a zvýšení fyzické aktivity, např. rozšířením zelené infrastruktury nebo opětovným využitím nevyužívaných nebo znehodnocených průmyslových oblastí; uznává, že tato opatření by přispěla ke zlepšení kvality ovzduší, k boji proti onemocněním a předčasným úmrtím způsobeným znečištěním a napomohla by pokroku na cestě k mobilitě s nulovými emisemi;

56.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily spravedlivou intermodální soutěž a posun směrem k udržitelným způsobům dopravy;

57.  vyzývá Komisi, aby nejpozději do roku 2019 předložila jednotný akční program EU pro životní prostředí na období po roce 2020, jak požaduje čl. 192 odst. 3 SFEU; podtrhuje význam transparentnosti a demokratické odpovědnosti při monitorování politiky EU; proto poukazuje na to, že další akční program pro životní prostředí by měl zahrnovat měřitelné milníky v polovině období založené na výsledcích;

58.  vyzývá příští Komisi, aby za prioritu dalšího volebního období považovala udržitelný rozvoj, ochranu životního prostředí a klimatu obecně a cíle sedmého, a zejména nadcházejícího osmého akčního programu pro životní prostředí;

º

º  º

59.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropskému účetnímu dvoru, Evropské agentuře pro životní prostředí a vládám a parlamentům členských států.

(1)

. Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 171.

(2)

Přijaté texty, P8_TA(2017)0450.

(3)

Úř. věst. C 265, 11.8.2017, s. 65.

(4)

Úř. věst. C 35, 12.1.2018, s. 2.

(5)

Přijaté texty, P8_TA(2017)0441.

(6)

Přijaté texty, P8_TA(2017)0100.

(7)

Úř. věst. C 258 E, 3.4.2013, s. 115.

(8)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (Úř. věst. L 285, 31.10.2009, s. 10).

(9)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 66/2010 ze dne 25. listopadu 2009 o ekoznačce EU (Úř. věst. L 27, 30.1.2010, s. 1)

(10)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o kosmetických přípravcích (Úř. věst. L 342, 22.12.2009, s. 59).

(11)

Směrnice Rady 98/83/ES ze dne 3. listopadu 1998 o jakosti vody určené k lidské spotřebě (Úř. věst. L 330, 5.12.1998, s. 32).

(12)

Zpráva Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) č. 13/2017 o kvalitě ovzduší v roce 2017, 11.10.2017.

(13)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES ze dne 25. června 2002 o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí (Úř. věst. L 189, 18.7.2002, s. 12).

(14)

Přijaté texty, P8_TA(2017)0450.

(15)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 637/2008 a nařízení Rady (ES) č. 73/2009 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 608).


INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

27.2.2018

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

55

1

3

Členové přítomní při konečném hlasování

Margrete Auken, Pilar Ayuso, Zoltán Balczó, Ivo Belet, Biljana Borzan, Soledad Cabezón Ruiz, Miriam Dalli, Seb Dance, Angélique Delahaye, Mark Demesmaeker, Stefan Eck, Karl-Heinz Florenz, Francesc Gambús, Elisabetta Gardini, Jens Gieseke, Julie Girling, Françoise Grossetête, Andrzej Grzyb, Jytte Guteland, György Hölvényi, Anneli Jäätteenmäki, Karin Kadenbach, Kateřina Konečná, Urszula Krupa, Giovanni La Via, Peter Liese, Lukas Mandl, Valentinas Mazuronis, Susanne Melior, Miroslav Mikolášik, Rory Palmer, Gilles Pargneaux, Bolesław G. Piecha, Pavel Poc, John Procter, Julia Reid, Frédérique Ries, Michèle Rivasi, Annie Schreijer-Pierik, Renate Sommer, Nils Torvalds, Adina-Ioana Vălean, Jadwiga Wiśniewska, Damiano Zoffoli

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Nikos Androulakis, Ismail Ertug, Eleonora Evi, Luke Ming Flanagan, Martin Häusling, Peter Jahr, Rupert Matthews, Ulrike Müller, Alojz Peterle, Stanislav Polčák, Bart Staes, Carlos Zorrinho

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Josu Juaristi Abaunz, Tomáš Zdechovský, Maria Gabriela Zoană


JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

55

+

ALDE

Anneli Jäätteenmäki, Valentinas Mazuronis, Ulrike Müller, Frédérique Ries, Nils Torvalds

ECR

Mark Demesmaeker, Julie Girling, Rupert Matthews, John Procter

EFDD

Eleonora Evi

GUE/NGL

Stefan Eck, Luke Ming Flanagan, Josu Juaristi Abaunz, Kateřina Konečná

NI

Zoltán Balczó

PPE

Pilar Ayuso, Ivo Belet, Angélique Delahaye, Karl-Heinz Florenz, Francesc Gambús, Elisabetta Gardini, Jens Gieseke, Françoise Grossetête, Andrzej Grzyb, György Hölvényi, Peter Jahr, Giovanni La Via, Peter Liese, Lukas Mandl, Miroslav Mikolášik, Alojz Peterle, Stanislav Polčák, Annie Schreijer-Pierik, Renate Sommer, Adina-Ioana Vălean, Tomáš Zdechovský

S&D

Nikos Androulakis, Biljana Borzan, Soledad Cabezón Ruiz, Miriam Dalli, Seb Dance, Ismail Ertug, Jytte Guteland, Karin Kadenbach, Susanne Melior, Rory Palmer, Gilles Pargneaux, Pavel Poc, Maria Gabriela Zoană, Damiano Zoffoli, Carlos Zorrinho

Verts/ALE

Margrete Auken, Martin Häusling, Michèle Rivasi, Bart Staes

1

-

EFDD

Julia Reid

3

0

ECR

Urszula Krupa, Bolesław G. Piecha, Jadwiga Wiśniewska

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

Poslední aktualizace: 23. dubna 2018Právní upozornění