Postup : 2017/2279(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0138/2018

Předložené texty :

A8-0138/2018

Rozpravy :

PV 16/04/2018 - 27
CRE 16/04/2018 - 27

Hlasování :

PV 17/04/2018 - 6.14
CRE 17/04/2018 - 6.14
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2018)0105

ZPRÁVA     
PDF 807kWORD 97k
5.4.2018
PE 616.856v02-00 A8-0138/2018

o posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti v Evropské unii: 7. zpráva Evropské komise

(2017/2279(INI))

Výbor pro regionální rozvoj

Zpravodaj: Marc Joulaud

POZM. NÁVRHY
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 STANOVISKO Rozpočtového výboru
 STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci
 STANOVISKO Výboru pro kulturu a vzdělávání
 INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
 JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti v Evropské unii: 7. zpráva Evropské komise

(2018/2279(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na články 4, 162, 174 až 178 a 349 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, o obecných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti a Evropského námořního a rybářského fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006(1),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení (ES) č. 1081/2006(3),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1300/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1084/2006(4),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 ze dne 17. prosince 2013 o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce(5),

–  s ohledem na 7. zprávu Komise o hospodářské, sociální a územní soudržnosti s názvem „Můj region, má Evropa, naše budoucnost: sedmá zpráva o hospodářské, sociální a územní soudržnosti“ COM(2017)0583) ze dne 9. října 2017,

–  s ohledem na Amsterodamský pakt, kterým se zavádí městská agenda pro EU a který byl schválen dne 30. května 2016 v Amsterodamu na neformálním setkání ministrů EU odpovědných za městské záležitosti,

–  s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 15. prosince 2015(6),

–    s ohledem na evropský pilíř sociálních práv vyhlášený dne 17. listopadu v Göteborgu Evropským parlamentem, Evropskou radou a Evropskou komisí,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 25. dubna 2017 s názvem „Zvýšení účinnosti, relevantnosti a viditelnosti politiky soudržnosti z hlediska občanů“(7),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 15. listopadu 2017 s názvem „Synergie a zjednodušení pro politiku soudržnosti po roce 2020“(8),

–  s ohledem na bílou knihu Komise ze dne 1. března 2017 o budoucnosti Evropy – úvahy a scénáře pro EU-27 v roce 2025 (COM(2017)2025),

–  s ohledem na diskusní dokument Evropské komise o sociálním rozměru Evropy ze dne 26. dubna 2017 (COM(2017) 0206),

–  s ohledem na diskusní dokument Evropské komise ze dne 10. května 2017 o využití potenciálu globalizace (COM(2017)240),

–  s ohledem na diskusní dokument Evropské komise ze dne 31. května 2017 o prohloubení hospodářské a měnové unie (COM(2017) 0291),

  s ohledem na diskusní dokument Komise ze dne 28. června 2017 o budoucnosti financí EU,

–  s ohledem na pracovní dokument Komise ze dne 10. dubna 2017 s názvem „Konkurenceschopnost v regionech s nízkými příjmy a malým růstem: zpráva o zaostávajících regionech“ (SWD(2017)0132),

–  s ohledem na pracovní dokument Komise s názvem „Why Regional Development matters for Europe’s Economic Future“ (Proč je regionální rozvoj důležitý pro budoucnost evropského hospodářství) (WP 07/2017)(9),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. února 2018 nazvané „Nový, moderní víceletý finanční rámec pro Evropskou unii, která efektivně naplňuje své priority po roce 2020“ (COM(2018) 0098),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. října 2017 s názvem „Silnější a obnovené strategické partnerství s nejvzdálenějšími regiony EU“ (COM(2017)0623),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 11. května 2017 s názvem „Budoucnost politiky soudržnosti po roce 2020 – směrem k silné a účinné evropské politice soudržnosti po roce 2020“(10),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 25. května 2016 týkající se sdělení Komise s názvem „Investovat do zaměstnanosti a růstu a maximalizovat příspěvek evropských strukturálních a investičních fondů“(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 s názvem „Investice pro zaměstnanost a růst: posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti v Evropské unii“(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 o městském rozměru politik EU(13),

–  ohledem na své usnesení ze dne 10. května 2016 o „Nových nástrojích pro územní rozvoj v rámci politiky soudržnosti pro období 2014–2020: integrované územní investice a komunitně vedený místní rozvoj“(14),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 18. května 2017 o „Správné skladbě financování pro evropské regiony: nalezení rovnováhy mezi finančními nástroji a granty v politice soudržnosti EU“(15),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2016 o politice soudržnosti a strategii výzkumu a inovací v oblasti inteligentní specializace (RIS3)(16),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2016 s názvem „Evropská územní spolupráce – osvědčené postupy a inovativní opatření“(17),

–  s ohledem své usnesení ze dne 16. února 2017 s názvem „Investovat do zaměstnanosti a růstu a maximalizovat příspěvek evropských strukturálních a investičních fondů: hodnocení zprávy podle čl. 16 odst. 3 nařízení o společných ustanoveních“(18),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. června 2017 o stavebních kamenech politiky soudržnosti EU po roce 2020(19),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. června 2017 o větším zapojování partnerů a zviditelňování výsledků evropských strukturálních a investičních fondů(20),

–  s ohledem na usnesení ze dne 6. července 2017 o „Podpoře soudržnosti a rozvoje v nejvzdálenějších regionech EU: provádění článku 349 Smlouvy o fungování EU“(21),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. října 2017 o diskusním dokumentu o budoucnosti financí EU(22),

  s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2018 o zaostávajících regionech v EU(23),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2018 nazvané „Příští VFR: příprava postoje Parlamentu k VFR na období po roce 2020“(24),

–  s ohledem na závěry a doporučení skupiny na vysoké úrovni pro zjednodušení procesů pro příjemce ESI fondů,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a na stanoviska Rozpočtového výboru, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a také Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0138/2018),

A.  vzhledem k tomu, že cílem politiky soudržnosti je prosazovat harmonický a vyrovnaný rozvoj celé Unie a regionů, z nichž se skládá, a to posilováním hospodářské, sociální a územní soudržnosti v duchu solidarity s cílem podpořit udržitelný růst, zaměstnanost, sociální začleňování a snížit rozdíly mezi regiony i uvnitř jednotlivých regionů, jakož i zaostávání znevýhodněných regionů, a to v souladu se Smlouvami;

B.  vzhledem k tomu, že 7. zpráva o soudržnosti ukazuje, že regionální rozdíly se opět snižují, ale že situace se velmi liší podle toho, zda se posuzuje podle HDP na osobu, zaměstnanosti nebo jiných ukazatelů, a některé nerovnosti mezi regiony či uvnitř regionů a členských států přetrvávají, přemisťují se či narůstají, a to i uvnitř eurozóny;

C.  vzhledem k tomu, že 7. zpráva o soudržnosti uvádí znepokojivé informace v souvislosti s mírou nezaměstnanosti, a to i s mírou nezaměstnanosti mladých lidí, která v mnoha regionech dosud nedosáhla své úrovně z doby před krizí, s konkurenceschopností, chudobou a se sociálním začleňováním;

D.  vzhledem k tomu, že téměř 120 milionů Evropanů (24 %) je chudých, je ohroženo chudobou, trpí vážnou materiální deprivací či žije v domácnostech s nízkou intenzitou práce; vzhledem k tomu, že počet chudých pracujících narůstá a počet nezaměstnaných mladých lidí je neustále vysoký;

E.  vzhledem k tomu, že míra všeobecné nezaměstnanosti a nezaměstnanosti mladých lidí v Unii od roku 2013 postupně klesá, přestože je stále vyšší než v roce 2008, (tj. 7,3 % v roce 2008 a 16,1 % v prosinci 2017)(25), s výraznými rozdíly v členských státech i mezi nimi, zejména pak v některých členských státech, které byly nejvíce zasaženy finanční krizí; vzhledem k tomu, že regionální rozdíly se již zmenšují; vzhledem k tomu, že rozdíl v mírách nezaměstnanosti mezi členskými státy je i nadále velmi vysoký a podle nejnovějších údajů se pohybuje mezi 2,4 % v České republice a 3,6 % v Německu až po 16,3 % ve Španělsku a 20,9 % v Řecku(26); vzhledem k tomu, že skrytá nezaměstnanost (nezaměstnaní, kteří jsou ochotni pracovat, ale zaměstnání aktivně nehledají) dosahovala v roce 2016 výše 18 %;

F.  vzhledem k tomu, že sedmá zpráva o soudržnosti poukazuje na velkou rozmanitost regionů a území, a to i v rámci současných kategorií regionů, v souvislosti s jejich specifickými podmínkami (nejvzdálenější regiony, řídké osídlení, nízké příjmy nebo slabý růst atd.), a že je tedy nutný teritoriální přístup uzpůsobený „na míru“;

G.  vzhledem k tomu, že jeden z hlavních přínosů 7. zprávy o soudržnosti se týká určení některých regionů, které jsou tzv. lapeny ve „středně příjmové pasti“, jež jsou ohroženy vyloučením, stagnací či zaostáváním;

H.  vzhledem k tomu že 7. zpráva o soudržnosti poukazuje na existenci mimořádně chudých oblastí, riziko území roztříštěnosti a prohlubování nerovností mezi nižšími než regionálními územními celky, a to i v relativně prosperujících regionech;

I.  vzhledem k tomu, že 7. zpráva o soudržnosti zdůrazňuje, že dopad globalizace, migrace, chudoby a nedostatečných inovací, změny klimatu, transformace energetiky a znečištění se neomezuje jen na méně rozvinuté regiony;

J.  vzhledem k tomu, že ačkoli politika soudržnosti hraje zásadní roli při oživení hospodářství EU prostřednictvím podpory inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění, veřejné investice jsou v EU stále ještě pod úrovní před krizí, přičemž v některých členských státech, které byly krizí postiženy nejvíce, přetrvávají velké nedostatky, neboť veřejné investice poklesly z 3,4 % HDP v roce 2008 na 2,7 % v roce 2016;

K.  vzhledem k tomu, že 7. zpráva o soudržnosti jasně předkládá výsledky politiky soudržnosti, pokud jde o růst, zaměstnanost, dopravu, energetiku, životní prostředí, vzdělávání a odbornou přípravu, jak se ukazuje v programovém období 2014–2020, kdy byla poskytnuta podpora 1,1 milionu malých a středních podniků, což vedlo přímo k vytvoření dalších 420 000 pracovních míst, pomohlo 7,4 milionům nezaměstnaných najít práci a pomohlo i více než 8,9 milionům lidí získat novou kvalifikaci, což činí z této politiky faktor tmelící Evropu;

Přidaná hodnota politiky soudržnosti

1.  považuje za nezbytné, aby v novém programovém období politika soudržnosti i nadále adekvátně pokrývala všechny evropské regiony a zůstala hlavním veřejnoprávním investičním nástrojem Unie, který je založen na dlouhodobé strategii a perspektivě a má k dispozici rozpočet odpovídající stávajícím a novým výzvám, a zajistila tak plnění základních cílů této politiky; zdůrazňuje, že zaměření politiky soudržnosti pouze na nejméně rozvinuté regiony by brzdilo pokrok v oblasti politických priorit Evropské unie jako celku;

2.  zdůrazňuje, že politika soudržnosti přináší přidanou evropskou hodnotu tím, že přispívá k evropským veřejným statkům a prioritám (jako je růst, sociální začlenění, inovace a ochrana životního prostředí) a také k veřejným a soukromým investicím, a že se jedná o základní nástroj pro dosažení cíle Smlouvy, kterým je boj proti nerovnosti s cílem dosáhnout zvýšení životní úrovně a snižovat zaostalost nejvíce znevýhodněných regionů;

3.  připomíná svůj silný závazek ke sdílenému řízení a zásadě partnerství, který by měl zůstat zachován a posílen i na období po roce 2020, jakož i k víceúrovňové správě a subsidiaritě, které přispívají k přidané hodnotě, kterou politika soudržnosti přináší; zdůrazňuje, že přidaná hodnota této politiky se v první řadě vyznačuje schopností zohlednit vnitrostátní potřeby rozvoje a zároveň potřeby a zvláštnosti jednotlivých území a regionů a přibližovat Evropskou unii jejím občanům;

4.  zdůrazňuje, že evropská přidaná hodnota se zřetelně odráží v rámci Evropské územní spolupráce ve všech dimenzích (přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráce, jak vnitřních, tak vnějších), které přispějí k celkovému cíli hospodářské, sociální a územní soudržnosti, jakož i k solidaritě; opakuje výzvu ke zvýšení své úlohy v rozpočtu pro politiku soudržnosti, a to při současném zlepšování koordinace mezi různými programy s cílem zamezit překrývání; připomíná význam provádění makroregionálních strategií při dosahování cílů politiky soudržnosti;

5.  konstatuje, že provádění politiky soudržnosti v regionu může vytvářet vnější faktory a přinášet výhody v podobě přímého i nepřímého efektu přelévání kdekoli v EU, mj. díky zvýšenému obchodu a posilování jednotného trhu; upozorňuje však, že tyto výhody jsou v jednotlivých členských státech velmi rozdílné, především v závislosti na geografické blízkosti a struktuře hospodářství členských států;

6.  zdůrazňuje potřebu rozvíjet metodiku „nákladů politiky nesoudržnosti“ s cílem zajistit dodatečné vyčíslitelné důkazy týkající se evropské přidané hodnoty politiky soudržnosti v návaznosti na příkladnou práci vykonanou Evropským parlamentem v oblasti „nákladů vyplývajících z neexistence společného evropského postupu“;

Územní rozměr

7.  konstatuje, že městské oblasti kombinují na jedné straně značné možnosti růstu, investic a inovací a na druhé straně různé environmentální, hospodářské a sociální výzvy, mimo jiné z důvodu koncentrace obyvatelstva a existence chudých oblastí, a to i v relativně prosperujících městech; zdůrazňuje proto, že riziko chudoby nebo sociálního vyloučení zůstává stále hlavní výzvou;

8.  zdůrazňuje, že posílení územního rozměru politiky soudržnosti závisí také na větší pozornosti věnované problematikám předměstských a venkovských oblastí, s odkazem na expertízu místních orgánů, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat středně velkým městům každého členského státu;

9.  zdůrazňuje, že je důležité podporovat venkovské oblasti v celé jejich rozmanitosti tím, že se zhodnotí jejich potenciál, podpoří investice do projektů, které napomohou místnímu hospodářství, jakož i lepší dopravní propojení, dostupnost a vysokorychlostní širokopásmové připojení, a těmto oblastem se poskytne pomoc při řešení výzev, kterým čelí, tj. vylidňování venkova a městských center, sociální začleňování, nedostatek pracovních příležitostí, pobídek pro podnikání i cenově dostupného bydlení, úbytek obyvatelstva, oblasti, v nichž není dostupná zdravotní péče atd.; tomto ohledu zdůrazňuje význam druhého pilíře SZP při propagaci udržitelného rozvoje venkova;

10.  vyzývá k lepšímu zohlednění některých územních zvláštností, jako je tomu v případě regionů uvedených v čl. 174 odst. 3 SFEU, jako jsou ostrovní, horské, venkovské, příhraniční, nejsevernější, pobřežní nebo okrajové oblasti či regiony při určování investičních priorit; zdůrazňuje, že je důležité pro tyto oblasti vytvořit strategie, programy a činnosti připravené na míru, a navíc prověřit možnosti případného spuštění nových konkrétních agend navazujících na příklad nastavený městskou agendou EU a Amsterodamským paktem;

11.  připomíná, že zvláštní hospodářská a strukturální sociální situace nejvzdálenějších regionů si vyžaduje zvláštní opatření, a to i pokud jde o podmínky jejich přístupu k evropským strukturálním a investičním fondům (ESI), v souladu s článkem 349 SFEU; zdůrazňuje, že je třeba zachovat všechny výjimky, které mají kompenzovat strukturálně dané nevýhody, a také zlepšovat zvláštní opatření pro tyto regiony tím, že budou přizpůsobena, kdykoli to bude zapotřebí; žádá Komisi a členské státy, aby vycházely z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 15. prosince 2015, a zajistily tak skutečné uplatňování článku 349 SFEU, pokud jde o podmínky přístupu ke strukturálním fondům; doporučuje zejména navýšit zvláštní příspěvek pro nejvzdálenější regiony v ose týkající se sociálních věcí, zachovat stávající výši spolufinancování Unie v těchto regionech a vhodným způsobem pozměnit tematické zaměření; zdůrazňuje potenciál nejvzdálenějších regionů, jako např. oblastí obzvláště vhodných pro provádění experimentálních projektů;

12.  má za to, že zavedení integrovaných strategií udržitelného městského rozvoje představuje pozitivní zkušenost, která by si proto zasluhovala rozšíření a provedení i na jiných územních celcích na nižší úrovni než regiony, například zavedením integrovaného územního cíle v souvislosti s tematickými cíli, aniž by tím bylo narušeno tematické zaměření; zdůrazňuje význam komunitně vedeného místního rozvoje a zvýšení schopnosti politiky soudržnosti zapojit místní subjekty; zdůrazňuje, že je třeba prověřit možnost zahájení přípravy národních a regionálních operačních programů založených na integrovaných územních strategiích a strategiích inteligentní specializace;

„Středně příjmové regiony“: podpořit odolnost a zabránit vyloučení zranitelných území

13.  zdůrazňuje, že regiony se středními příjmy nezaznamenaly stejný růst ani jako regiony s nízkými příjmy (které musí ještě dohonit zbytek EU), ani jako regiony s velmi vysokými příjmy, a to proto, že se potýkají s problémem tzv. „středně příjmové pasti“ v důsledku příliš vysokých nákladů ve srovnání s první skupinou a příliš křehkých systémů inovací ve srovnání s druhou skupinou; poukazuje také na to, že tyto regiony se vyznačují oslabeným výrobním odvětvím a zranitelností vůči otřesům způsobeným socioekonomickými změnami v důsledku globalizace;

14.  je přesvědčen, že hlavní výzvou budoucí politiky soudržnosti bude nabídnout podporu uzpůsobenou těmto regionům, mimo jiné s cílem vytvořit klima příznivé pro investice, a že politika soudržnosti musí zároveň snižovat nerovnosti, ale také předcházet vyloučení zranitelných území zohledněním různých trendů, dynamik a okolností;

15.  vyzývá Komisi, aby řešila problémy, jimž čelí regiony se středním příjmem, které se vyznačují nízkou mírou růstu ve srovnání s průměrem EU, tak, aby napomohla harmonickému rozvoji celé Unie; připomíná, že budoucí politika soudržnosti by měla středně příjmové regiony náležitě pokrývat, podporovat a zahrnovat je do dalšího programového období s cílem podpořit je a nabízet jim řešení jejich problémů, včetně vytvoření a provádění strategií, programů a dalších činností na míru; v této souvislosti připomíná význam doplňkových ukazatelů k HDP, aby bylo možno nabídnout přesnější obraz socioekonomických podmínek těchto konkrétních regionů; domnívá se, že by měla být věnována větší pozornost včasné identifikaci zranitelných míst, aby politika soudržnosti mohla podpořit odolnost regionů a zabránit vzniku nových rozdílů ve všech typech regionů;

16.  16.  vítá, že Evropská komise spustila pilotní projekt, jehož cílem je přinést řešení na míru přizpůsobené specifickým problémům regionů procházejících průmyslovou transformací; vyzývá Komisi, aby z pilotního projektu vyvodila poučení, a očekává, že se co nejdříve dočká předpokládaných výsledků; má za to, že strategie inteligentní specializace mají potenciál nabízet skrze celostní přístup těmto regionům lepší podporu v jejich rozvojových strategiích a z obecnějšího hlediska prosazovat diferencované provádění na úrovni regionů, ale rovněž by mohly těžit z další spolupráce a výměny znalostí a zkušeností mezi regiony; vítá opatření, jako je iniciativa Vanguard pro využívání strategie inteligentní specializace v zájmu nastartování růstu a průmyslové obnovy v prioritních oblastech v EU;

17.  zdůrazňuje, že sociální a daňová konvergence přispívá k soudržnosti a zároveň zlepšuje fungování jednotného trhu; domnívá se, že odlišné postupy v této oblasti mohou být v rozporu s cílem v oblasti soudržnosti a mohly by ještě více ohrozit území, která zaostávají nebo jsou nejvíce ohrožena globalizací, a upozorňuje na to, že je trvale zapotřebí, aby méně rozvinuté regiony dohnaly zbytek Unie; má za to, že politika soudržnosti by mohla formou pozitivních pobídek pomoci prosazovat sociální a daňovou konvergenci (vedle konvergence hospodářské a územní); v tomto ohledu zdůrazňuje možnost opřít se například o evropský pilíř sociálních práv; vyzývá Evropskou komisi, aby tento rozměr důkladněji zohlednila v rámci evropského semestru v zájmu lepšího začlenění sociálního rozměru politiky soudržnosti do hospodářské politiky a aby také vhodně zapojila místní a regionální orgány s cílem zvýšit účinnost a přijetí tohoto postupu;

Oblasti činnosti

18.  podporuje silné tematické zaměření na omezený počet priorit souvisejících s významnými evropskými politickými cíli – a současně umožnění větší flexibility řídicích orgánů při vytváření územních strategií na základě potřeb a potenciálu – v návaznosti na inkluzivní místní a regionální konzultace v rámci přípravy dohod o partnerství; zdůrazňuje, že zaměstnanost (včetně nezaměstnanosti mladých), sociální začleňování, boj proti chudobě, podpora inovací, digitalizace, podpora malých a středních podniků a startupů, změna klimatu, oběhové hospodářství a infrastruktura by měly být prioritními oblastmi budoucí politiky soudržnosti;

19.  vítá přijetí evropského pilíře sociálních práv, který představuje pokrok v budování sociální Evropy; připomíná svůj závazek vůči ESF jako silné nedílné součásti fondů ESI a vůči záruce pro mladé lidi, iniciativě pro zaměstnanost mladých lidí a evropskému sboru solidarity s ohledem na jejich význam při řešení problémů v oblasti zaměstnanosti, hospodářského růstu, sociálního začleňování, učení a odborného vzdělávání;

20.  zdůrazňuje, že budoucí politika soudržnosti by měla klást větší důraz na ochranu a podporu obyvatel a území negativně zasažených globalizací (offshoring, ztráta pracovních míst) a také podobnými trendy uvnitř EU; žádá, aby byla v relevantních případech prozkoumána možnost koordinace strukturálních fondů a Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci tak, aby se vztahovaly mj. na přemístění společností uvnitř EU;

21.  konstatuje, že zranitelnost vůči změně klimatu se v jednotlivých regionech výrazně liší; má za to, že ESI fondy je třeba využívat co nejúčinněji, aby bylo možné plnit závazky EU v rámci Pařížské dohody o klimatu (COP21), např. pokud jde o energie z obnovitelných zdrojů, energetickou účinnost nebo výměnu osvědčených postupů, zejména v odvětví bydlení, a aby byly zohledněny cíle udržitelného rozvoje OSN; trvá na tom, aby nástroje solidarity pro případ přírodní katastrofy bylo možné využít za daných okolností co nejrychleji a vždy koordinovaně;

22.  doporučuje využívat udržitelným způsobem ESI fondy pro řešení demografických výzev (stárnutí, pokles populace, demografický tlak, neschopnost přilákat nebo udržet dostatečný lidský kapitál), které různou měrou dopadají na evropské regiony; zdůrazňuje zejména potřebu poskytovat odpovídající podporu oblastem, jako jsou některé nejvzdálenější regiony;

23.  zdůrazňuje, že je třeba podle článku 349 SFEU vytvořit konkrétní mechanismus financování po roce 2020, aby bylo možné integrovat migranty v nejvzdálenějších regionech, které se v důsledku svých specifických rysů musí vyrovnávat s větším migračním tlakem, a přispět tak k jejich udržitelnému rozvoji;

24.  je toho názoru, že fondy EU musí dodržovat Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením a měly by nadále podporovat deinstitucionalizaci;

25.  zdůrazňuje, že další investice do kultury, vzdělávání, dědictví, mládeže, sportu a udržitelného cestovního ruchu mají potenciál pro vytváření pracovních míst, zejména kvalitních pracovních míst pro mladé lidi, a růstu a zlepšovat sociální soudržnost a současně bojovat proti chudobě a diskriminaci, což je mimořádně důležité, např. pokud jde o nejvzdálenější, venkovské a odlehlé regiony; podporuje rozvoj kulturních a tvůrčích odvětví, která jsou úzce spjata s inovací a tvořivostí;

Programový rámec po roce 2020

26.  zdůrazňuje, že 7. zpráva o soudržnosti vyzdvihuje nutnost zohlednit i jiné ukazatele, které by doplňovaly HDP na obyvatele, jenž by měl nicméně zůstat hlavním ukazatelem, a to pro účely přidělování finančních prostředků a proto, aby bylo možné podat přesnější obraz socioekonomických podmínek, v souladu se zjištěnými výzvami a potřebami, a to i na nižší než regionální úrovni; poukazuje na nutnost vycházet z vysoce kvalitních, spolehlivých, aktuálních, strukturovaných a dostupných údajů; žádá proto Komisi a Eurostat, aby poskytly co nejpodrobnější a geograficky rozčleněné statistické údaje významné pro politiku soudržnosti, aby v procesu plánování dostatečně odrážela potřeby jednotlivých regionů; podporuje používání sociálních, environmentálních a demografických kritérií, především míry nezaměstnanosti a míry nezaměstnanosti mladých lidí;

27.  obhajuje posilování integrovaného přístupu a rozhodně zdůrazňuje, že ESF musí kvůli svému zásadnímu rozměru soudržnosti nadále tvořit nedílnou součást evropské regionální politiky;

28.  zdůrazňuje, že granty by měly být i nadále hlavním nástrojem financování politiky soudržnosti, ale uznává, že finanční nástroje mohou představovat účinný pákový efekt a že by měly být prosazovány v případě, že vytvářejí přidanou hodnotu, nebo na základě vhodného předběžného posouzení; zdůrazňuje však, že jejich používání se nesmí stát cílem samo o sobě, že jejich účinnost závisí na řadě faktorů (povaha projektu, území či rizika) a že všem regionům bez ohledu na úroveň jejich rozvoje musí být umožněno svobodně si určit nejvhodnější způsob financování; postavil by se proti jakémukoli závaznému cíli pro využívání finančních nástrojů;

29.  vyzývá ke zjednodušení podmínek využívání finančních nástrojů a k usnadnění koordinace těchto nástrojů s granty v zájmu doplňkovosti a účinnosti a s ohledem na územní celky; zdůrazňuje důležitost správní kapacity a kvality veřejné správy i významnou doplňkovou úlohu vnitrostátních rozvojových bank a institucí pro provádění finančních nástrojů uzpůsobených místním potřebám; považuje za nesmírně důležité co nejvíce harmonizovat pravidla pro finanční nástroje, a to bez ohledu na způsob jejich řízení; navrhuje, aby byly vedle stávajících finančních nástrojů politiky soudržnosti prosazovány také participativní nástroje;

30.  domnívá se, že vazba mezi politikou soudržnosti a zárukou příznivého investičního prostředí, účinností a řádným využíváním fondů může rovněž napomoci k dosažení cílů politiky soudržnosti, a zároveň zdůrazňuje, že politika soudržnosti nemá být pouhým nástrojem, který slouží prioritám a není nijak navázán na její cíle; zdůrazňuje, že je třeba uplatňovat dohodnutý postoj k Paktu o stabilitě a růstu týkající se flexibility pro cyklické podmínky, strukturálních reforem a vládních investic; domnívá se, že opatření spojující účelnost ESI fondů s řádnou správou ekonomických záležitostí, jak je uvedeno v nařízení 1303/2013, by měla být pečlivě analyzována, a to i se zapojením všech zúčastněných stran; je toho názoru, že by Komise měla zvážit úpravy propojení politiky soudržnosti s evropským semestrem s cílem posílit jeho územní a sociální rozměr a že by měla zohlednit další faktory, které přispívají k dosažení cílů soudržnosti, jako je například reálná konvergence; vyzývá Komisi, aby se v této souvislosti a v rámci evropského semestru zabývala spolufinancováním na regionální a vnitrostátní úrovni v rámci ESI fondů a jeho dopadem na vnitrostátní schodky;

31.  vyzývá k posílení strategií inteligentní specializace, které představují neotřelý způsob, jak investovat do potenciálu dlouhodobého růstu v kontextu rychlých technologických změn a globalizace; uznává užitečnost předběžných podmínek, ale zdůrazňuje, že v některých případech situaci komplikovaly a vedly ke zpoždění v přípravě a zahájení plánování; bere na vědomí připomínky Účetního dvora týkající se předběžných podmínek obsažené v jeho zvláštní zprávě 15/2017; vyzývá Komisi, aby zvážila, zda případně nesnížit počet předběžných podmínek, aby posílila v této oblasti dodržování zásad proporcionality a subsidiarity a aby přitom co nejvíce využívala stávající strategické dokumenty, které by mohly splnit budoucí předběžné podmínky; podtrhuje, že předběžné podmínky by se měly úzce vztahovat k účinnosti investic a současně zajistit rovné zacházení pro všechny členské státy;

32.  konstatuje, že kvalita a stabilita veřejné správy, pro kterou jsou nezbytnými předpoklady dobré vzdělání, odborná příprava a poradenská pomoc dostupná v místě, je i nadále rozhodujícím faktorem regionálního růstu a účinnosti ESI fondů; zdůrazňuje, že kvalitu správy je třeba zlepšit a zajistit dostupnost dostatečné technické pomoci, neboť tyto prvky mají významný dopad na řádné provádění politiky soudržnosti a mohou v nich být v rámci členských států značné rozdíly, což je patrné např. na zaostávajících regionech; vyzývá Komisi, aby zejména vyhodnotila budoucí program JASPERS s ohledem na doporučení Evropského účetního dvora;

33.  podporuje posun politiky soudržnosti směrem k většímu zaměření na výsledky a obsah a současně přechod od účetní logiky k přístupu, který se soustředí na výkonnost a ponechává řídicím orgánům větší míru flexibility v tom, jak mají dosáhnout splnění cílů, při dodržování zásad partnerství, transparentnosti a odpovědnosti apod.;

34.  považuje za nezbytně nutné pokračovat v boji proti podvodům a naléhavě vyzývá k uplatňování nulové tolerance korupce;

Jednodušší politika soudržnosti

35.  žádá Komisi, aby ve svých budoucích legislativních návrzích zohlednila doporučení skupiny na vysoké úrovni pro zjednodušení;

36.  trvá na nutnosti vytvořit rámec, který zaručí právní stabilitu prostřednictvím jednoduchých, jasných a předvídatelných předpisů, a to zejména v oblasti řízení a kontrol, s cílem zajistit náležitou rovnováhu mezi cíli výkonnosti a zjednodušení; vyzývá, aby se v příštím programovém období snížil objem právních předpisů a pokynů (s obezřetností, tak aby se v úzké spolupráci se zúčastněnými stranami zajistila nezbytná kontinuita předpisů a postupů, s nimiž jsou zainteresované subjekty a řídicí orgány již obeznámeny); žádá, aby byly relevantní dokumenty přeloženy do všech jazyků EU a aby se v co největší míře zabránilo zpětné účinnosti a výkladu předpisů; požaduje, aby byl zřízen jednotný právní rámec a pokyny pro přeshraniční projekty;

37.  zároveň zdůrazňuje, že je nezbytné, aby se zabránilo nadměrné regulaci a aby se z operačních programů staly skutečné strategické dokumenty, stručnější a flexibilnější, tím, že se zavede zjednodušený postup, aby mohly být během programového období cíleně upravovány (např. v případě přírodních katastrof) a adekvátně tak reagovaly na měnící se globální skutečnosti a regionální poptávku;

38.  vyzývá k zavedení skutečně jednotného souboru pravidel pro ESI fondy, včetně další harmonizace společných pravidel pro nástroje, které přispívají ke stejnému tematickému cíli; považuje za nezbytné zefektivnit postupy zadávání zakázek v souvislosti s fondy a zrychlit řízení o státní podpoře v případech, kdy je vyžadován soulad; podporuje jednotné a soudržnější zacházení s přímo řízenými evropskými fondy a s fondy politiky soudržnosti, pokud se jedná o státní podporu, a obecněji podporuje i harmonizovaná pravidla pro evropské nástroje, které jsou určeny stejným příjemcům; zdůrazňuje význam lepší doplňkovosti politiky soudržnosti a budoucího výzkumného programu EU, aby se zajistilo pokrytí celého cyklu od základního výzkumu až po komerční využití; domnívá se, že tematické zaměření by mělo být zachováno, aby byla umožněna součinnost mezi různými zdroji financování na projektové úrovni;

39.  bere na vědomí zřízení pracovní skupiny pro subsidiaritu a proporcionalitu a očekává od této pracovní skupiny praktické návrhy pro posílení dodržování obou těchto zásad v rámci politiky soudržnosti; vyjadřuje podporu zajištění uplatňování těchto zásad za účelem vytvoření skutečné vícestupňové správy, což vyžaduje vhodné zplnomocnění místních a regionálních orgánů i dalších zúčastněných stran;

40.  s politováním konstatuje, že Komise nepředložila lépe integrované hodnocení průřezových politik a není ani hlášena součinnost mezi různými evropskými politikami; požaduje ambiciózní strategie, financování a opatření, které zvýší součinnost s jinými fondy EU a přilákají doplňkovou finanční podporu; zdůrazňuje, že je třeba dále optimalizovat součinnost mezi ESI fondy a jinými nástroji, včetně Evropského fondu pro strategické investice (EFSI), ale i dalšími centrálně řízenými programy, jako je Horizont 2020, který svou podporou výzkumu a inovací doplňuje politiku soudržnosti;

41.  žádá, aby se požadavky v oblasti plánování, provádění a kontroly ESI fondů v budoucnu opíraly o zásady diferenciace a proporcionality a spočívaly na transparentních a spravedlivých kritériích v souladu s finančními prostředky vyhrazenými na programy, rizikovým profilem, kvalitou správy a mírou financování ze strany příjemců;

42.  považuje za zásadní, aby se vztah mezi Komisí a řídicími orgány ubíral směrem k „dohodě o důvěře“; v této souvislosti připomíná význam odpovídajícího a fungujícího rámce víceúrovňové správy; vybízí Komisi, aby navázala na dosavadní práci v oblasti řádné správy veřejných financí a zavedla princip nového označování, které by bylo uděleno těm řídicím orgánům, které prokázaly svoji schopnost dodržovat příslušné předpisy; vyzývá v souvislosti s kontrolami k většímu využívání vnitrostátních a regionálních předpisů, pokud je ověřena a potvrzena jejich účinnost;

43.  vybízí k posílení zásady jednotného auditu, ke zrychlení provádění elektronické soudržnosti a také ke všeobecnému využívání zjednodušených a standardizovaných nákladů, neboť se to mimo jiné ukázalo být jednodušší z hlediska provádění a nevedlo to k žádným chybám; zdůrazňuje potenciál digitalizace, pokud jde o činnosti v oblasti monitorování a podávání zpráv; je toho názoru, že výměnu odborných znalostí by mělo usnadnit zřízení portálu pro sdílení znalostí a výměnu osvědčených postupů;

44.  vyzývá Komisi, aby předkládala návrhy, jak zlepšit reakci politiky soudržnosti na nepředvídané události, a v této souvislosti opakovaně vyzývá k vytvoření takové rezervy, která by umožnila regionům dodatečnou flexibilitu, aniž by ohrozila dlouhodobé cíle operačních programů;

Výzvy a možnosti do budoucna

45.  je mimořádně znepokojen scénáři, které nedávno představila Komise, ohledně možnosti provést v příštím VFR škrty v rozpočtu politiky soudržnosti, které by z působnosti této politiky vyloučily mnoho regionů; doufá v ambiciózní rozpočet, který bude odpovídat výzvám, jimž regiony čelí, a vyzývá k tomu, aby se z politiky soudržnosti nestala proměnná přizpůsobovaná podle potřeb; připomíná, že pokrytí všech regionů EU představuje pro Evropský parlament bod, o němž nepřipadá v úvahu diskutovat; zdůrazňuje, že teorie „skupin hospodářského rozvoje“ potvrzuje význam diferencované podpory všem evropským regionům, a to včetně regionů s velmi vysokými příjmy, které si musí udržet konkurenceschopnost ve vztahu ke světové konkurenci;

46.  má za to, že politika soudržnosti by mohla přispět k řešení nových výzev, jako je bezpečnost či integrace uprchlíků pod mezinárodní ochranou; zdůrazňuje však, že od politiky soudržnosti nelze očekávat, že vyřeší všechny krize, a nesouhlasí s využíváním fondů politiky soudržnosti k pokrývání krátkodobých potřeb financování mimo oblast její působnosti, přičemž připomíná, že se tato politika zaměřuje na střednědobý a dlouhodobý sociální a hospodářský rozvoj EU;

47.  bere na vědomí pozitivní výsledky fondu EFSI, který musí nicméně investovat ještě transparentněji a účelněji; zdůrazňuje, že politika soudržnosti a fond EFSI jsou založeny na odlišných koncepcích a cílech, které se mohou v určitých případech navzájem doplňovat, avšak nelze je zaměňovat, bez ohledu na úroveň rozvoje regionů, zejména z toho důvodu, že fond EFSI je na rozdíl od strukturálních fondů převážně úvěrový; připomíná, že je důležité správně rozlišovat mezi EFSI a politikou soudržnosti a také jasně vymezit možnosti jejich kombinování;

48.  znovu opakuje svůj závazek vůči dlouhodobému plánování programů; má za to, že jedinou udržitelnou alternativou stávajících 7 let je víceletý finanční rámec v délce trvání 5+5 let, u nějž bude proveden přezkum v polovině období; vyzývá Komisi, aby vypracovala jasný návrh, v němž budou stanoveny metody praktického provádění finančního rámce na období 5+5 let;

49.  žádá, aby bylo vynaloženo veškeré úsilí na to, aby se předešlo prodlevám v plánování nového období, s cílem zamezit pozdním platbám a nesplněným závazkům, které brání pozitivním výsledkům politiky soudržnosti; zdůrazňuje, že je důležité včas předložit veškeré dokumenty týkající se budoucího právního rámce ve všech úředních jazycích, aby byli všichni příjemci poctivě a včasně informováni;

50.  vyzývá ke zlepšení komunikace s evropskými občany, čímž by se zvýšila informovanost veřejnosti o konkrétních výsledcích politiky soudržnosti; vybízí Komisi, aby posílila úlohu řídicích orgánů a předkladatelů projektů, kteří používají inovativní metody komunikace na místní úrovni, s cílem informovat občany o výsledcích využívání fondů na daných územích; zdůrazňuje, že je zapotřebí zlepšit informovanost a komunikaci nejen ve směru dodavatelského řetězce (výsledky ESI fondů), ale i opačně (možnosti financování), a to především ve vztahu k drobným předkladatelům projektů; vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly mechanismy a široké institucionalizované platformy pro spolupráci, a zajistily tak lepší viditelnost a informovanost;

51.  konstatuje, že některé evropské regiony jsou zvlášť vystaveny dopadům brexitu; zdůrazňuje, že budoucí politika soudržnosti bude muset co nejvíce omezit negativní důsledky brexitu pro jiné evropské regiony, a žádá, aby byla důkladně zvážena možnost pokračování partnerství v rámci územní spolupráce;

°

°  °

52.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1)

Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320.

(2)

Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 289.

(3)

Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 470.

(4)

Úř. věst. 347, 20.12.2013, s. 281.

(5)

Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 259.

(6)

Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. prosince 2015, Parlament a Komise/Rada, C-132/14 až C-136/14, ECLI:EU:C:2015:813.

(7)

Doc. 8463/17

(8)

Doc. 14263/17

(9)

Iammarino, S., Rodríguez-Pose, A., Storper, M. (2017), ‘Why regional development matters for Europe’s economic future’, pracovní dokument 07/2017, Generální ředitelství pro regionální a městskou politiku, Evropská komise.

(10)

CDR 1814/2016.

(11)

Úř. věst. C 303, 19.8.2016, s. 94.

(12)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0308.

(13)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0307.

(14)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0211.

(15)

Přijaté texty, P8_TA(2017)0222.

(16)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0320.

(17)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0321.

(18)

Přijaté texty, P8_TA(2017)0053.

(19)

Přijaté texty, P8_TA(2017)0254.

(20)

Přijaté texty, P8_TA(2017)0245.

(21)

Přijaté texty, P8_TA(2017)0316.

(22)

Přijaté texty, P8_TA(2017)0401.

(23)

Přijaté texty, P8_TA(2018)0067.

(24)

Přijaté texty, P8_TA(2018)0075.

(25)

http://ec.europa.eu/eurostat/documents/2995521/8631691/3-31012018-BP-EN.pdf/bdc1dbf2-6511-4dc5-ac90-dbadee96f5fb

(26)

http://ec.europa.eu/eurostat/documents/2995521/8701418/3-01032018-AP-EN/37be1dc2-3905-4b39-9ef6-adcea3cc347a


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Podle Smlouvy o fungování Evropské unie, „Komise předkládá každé tři roky (...) zprávu o pokroku dosaženém při upevňování hospodářské, sociální a územní soudržnosti (...)“.

Sedmou zprávu o soudržnosti zveřejnila Evropská komise dne 6. října 2017, tedy několik měsíců před svým návrhem příštího víceletého finančního rámce a také před svými návrhy o regulačním rámci pro evropské strukturální a investiční fondy po roce 2020.

Za těchto specifických okolností chtěl zpravodaj vyvodit poučení ze zprávy zveřejněné Komisí a převést je do konkrétních návrhů pro budoucí politiku soudržnosti.

Momentálně se oprávněně klade důraz na „přidanou evropskou hodnotu“ a zpravodaj je toho názoru, že tato se v první řadě projevuje schopností politiky soudržnosti přibližovat Evropskou unii jejím občanům díky provádění co možná nejvíce na místě a také díky zásadě subsidiarity, již je třeba posílit. Politika soudržnosti tedy musí ztělesňovat konkrétní a užitečnou tvář Evropy na našich územích.

Text Komise upřesňuje, že „dopad globalizace, migrace, chudoby a nedostatečné inovace, změna klimatu, transformace energetiky a znečištění se neomezují jen na méně rozvinuté regiony“. Zpravodaj se s tímto tvrzením ztotožňuje a je přesvědčen, že je tedy nezbytné, aby budoucí politika soudržnosti nadále pokrývala všechny evropské regiony prostřednictvím odpovídajícího rozpočtu.

Je třeba pokrýt všechny regiony, avšak zpráva Komise jasně ukazuje, jak různá jsou území v Unii i jejich potřeby. V tomto rámci je nutné posílit územní rozměr politiky soudržnosti v zájmu zajištění přístupu přizpůsobeného na míru, což umožní lépe reagovat na výzvy, jimž čelí různá území, a to jak městská, příměstská, venkovní, ostrovní, horská či příhraniční. Podle smluv musí specifická hospodářská a strukturální sociální situace nejvzdálenějších regionů mimo jiné podnítit zvláštní opatření, která je třeba zlepšovat a přizpůsobovat pokaždé, když je to nutné.

Sedmá zpráva o soudržnosti ukazuje, že regionální rozdíly se opět snižují, ale vyplývá z ní také, že situace se liší podle území a některé nerovnosti mezi regiony a uvnitř nich přetrvávají, přemisťují se či narůstají.

V tomto smyslu se podle zpravodaje jeden z hlavních přínosů sedmé zprávy o soudržnosti týká určení některých území, která jsou tzv. lapena ve „středně příjmové pasti“ a která jsou ohrožena vyloučením. Růst na těchto územích není stejný jako růst v regionech s nízkými příjmy a regionech s velmi vysokými příjmy, a to v důsledku příliš vysokých nákladů ve srovnání s první skupinou a příliš křehkých systémů inovací ve srovnání s druhou skupinou.

Politika soudržnosti by v reakci na tuto situaci měla v budoucnosti nejen snižovat rozdíly, ale také prosazovat odolnost a zabránit vyloučení zranitelných území a více zohledňovat trendy a dynamiky.

A nakonec zpráva Komise poukazuje na existenci mimořádně chudých oblastí, riziko územní roztříštěnosti a prohlubování rozdílů v územních celcích nižších než jsou regiony, a to i v poměrně prosperujících regionech. Této problematice by se měla věnovat zvláštní pozornost například prostřednictvím zavedení integrovaného územního cíle vedle tematických cílů.

Pokud jde o oblasti intervencí, zpravodaj podporuje silné tematické zaměření na omezený počet priorit souvisejících s velkými evropskými politikami a ponechání vytváření územních strategií řídícím orgánům. Zaměstnanost, inovace, podpora malých a středních podniků, boj proti změně klimatu a oběhové hospodářství tak musí představovat prioritní oblasti činnosti budoucí politiky soudržnosti.

V reakci na tyto výzvy je nutné pro přidělování finančních prostředků vzít v úvahu i jiné ukazatele než jen HDP na obyvatele. Tyto ukazatele musí být v souladu s cíli a s identifikovanými výzvami, především v oblasti zaměstnanosti, a proto zpravodaj obhajuje zohlednění sociálních ukazatelů, zejména míry nezaměstnanosti a míry nezaměstnanosti mladých lidí.

Zpravodaj podporuje záměr posílit sociální rozměr Evropské unie a podporuje lepší koordinaci nástrojů, které k němu přispívají, avšak má za to, že Evropský sociální fond musí i nadále tvořit nedílnou součást politiky soudržnosti. Tento fond totiž má nezpochybnitelný územní rozměr. Upřednostňovat výsledky před účelností a odchylovat se tak od politiky soudržnosti by bylo strategickou chybou.

Vzhledem k vlastnímu odůvodnění politiky soudržnosti ve smlouvách má zpravodaj za to, že tato nemá být pouhým nástrojem pro priority bez propojení se svými cíli a neměla by být využívána jako represivní nástroj. Má nicméně za to, že je oprávněné vytvořit vazbu mezi politikou soudržnosti a zárukou příznivého investičního prostředí, účinností a řádným využíváním fondů.

Považuje tedy za nezbytné zabývat se zcela otevřeně otázkou vztahu soudržnosti a sociální a fiskální konvergence, jelikož sociální a fiskální konvergence se podílí na cíli v oblasti soudržnosti tím, že zlepšuje fungování jednotného trhu. Naopak odlišné postupy v této oblasti mohou být v rozporu s cílem soudržnosti a mohly by ještě více ohrozit v souvislosti s globalizací vyloučená či nejzranitelnější území, jako jsou například území lapená ve středě příjmové pasti popsaná ve zprávě Komise.

Pokud jde o způsoby financování, mají-li finanční nástroje přidanou hodnotu, musí být podporovány, ale jejich využívání je třeba zjednodušit. Řídící orgány musí mít kromě toho možnost svobodně si určit nejvhodnější způsob financování, a proto by měly být odstraněny veškeré překážky bránící využívání finančních nástrojů.

A nakonec zpravodaj má za to, že zjednodušování musí být ústředním úkolem reformy politiky soudržnosti. V tuto chvíli se řada potenciálních příjemců odvrací od evropských finančních prostředků, a důvěryhodnost celé evropské akce je tedy v sázce. Aby toho bylo dosaženo, bude nutné ukončit šíření pravidel, která jsou nesrozumitelná. Bude také nutné poskytnout skutečně jednotný soubor předpisů pro různé fondy a zajistit jednotné zacházení s přímo řízenými fondy a fondy politiky soudržnosti, a to především v oblasti státní podpory. A na závěr bude také nutné projevit pragmatismus v zájmu zajištění toho, že požadavky v oblasti plánování a kontroly se budou v budoucnosti opírat o zásadu diferenciace a proporcionality zejména na základě kvalitního výkonu veřejné správy a výše prostředků přidělených programům.


STANOVISKO Rozpočtového výboru (21.3.2018)

pro Výbor pro regionální rozvoj

k posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti v Evropské unii: 7. zpráva Evropské komise

(2017/2279(INI))

Zpravodaj: Younous Omarjee

NÁVRHY

Rozpočtový výbor vyzývá Výbor pro regionální rozvoj jako příslušný výbor, aby do návrhu usnesení, který přijme, začlenil tyto návrhy:

1.  zdůrazňuje, že politika soudržnosti má zásadní úlohu v dosahování hospodářské, sociální a územní konvergence v EU a při dosahování cílů udržitelného rozvoje OSN; nicméně vyjadřuje znepokojení nad přetrvávajícími nerovnostmi mezi bohatými a chudými regiony a nad prohlubováním socio-ekonomických rozdílů mezi různými sociálními kategoriemi občanů, pokud jde o platy a přístup ke zdravotní péči; vyjadřuje obavy ohledně celkového nárůstu chudoby, k němuž došlo v několika regionech, včetně regionů procházejících přechodem, od finanční krize v roce 2008; zdůrazňuje, že politika soudržnosti skýtá potenciál pro přizpůsobení evropských ekonomik technologické revoluci, aby se mohly vyrovnat se stárnutím obyvatelstva a s otevřením evropských a světových trhů; zdůrazňuje, že investice do nových technologií, modernizace, nových dovedností a znalostí, inovací a výzkumu a vývoje, tedy do odvětví, které méně rozvinutým regionům umožní posunout se v hodnotovém řetězci, by měly obdržet výraznou podporu politiky soudržnosti; zdůrazňuje, že cíle politiky soudržnosti ani její financování z rozpočtu Unie nemohou být v žádném případě oslabovány; zdůrazňuje, že politika soudržnosti by měla být i nadále přínosem pro všechny regiony;

2.  konstatuje nedostatky systému finančního plánování a plnění, které vedly ke zpoždění žádostí o platby a plateb a k nahromadění neuhrazených faktur, které jsou v rozporu s duchem Smluv; je znepokojen značnými prodlevami při přijímání operačních programů a jmenování řídicích, platebních a certifikačních orgánů v rámci politiky soudržnosti, které byly způsobeny pozdním uzavřením jednání o víceletém finančním rámci (VFR) na období 2014–2020 a pozdním přijetím nařízení o Evropském strukturálním a investičním fondu, neboť tato zpoždění vedla ve stávajícím programovém období k mimořádně nízké míře čerpání prostředků poskytovaných v rámci politiky soudržnosti, což doléhá také na samotné organizátory projektů; v této souvislosti vyzývá k výraznějšímu zjednodušování, které bylo zahájeno jako součást přezkumu finančního nařízení(1), jež je v platnosti od 1. ledna 2016, zejména tím, že bude kladen větší důraz na následné kontroly, harmonizaci postupů a zavedení větší flexibility v následujícím víceletém finančním rámci; zdůrazňuje, že úroveň prostředků na platby musí odpovídat alespoň minulým závazkům; bere dále na vědomí doporučení skupiny nezávislých odborníků na vysoké úrovni, která monitoruje zjednodušení pro příjemce evropských strukturálních a investičních fondů;

3.  poukazuje na to, že rozdíl mezi odhadovanými a skutečnými platbami z rozpočtu EU pro politiku soudržnosti je každý rok obrovský, a vyzývá Komisi, aby stanovila postup pro lepší plánování plnění rozpočtu EU v úzké spolupráci s členskými státy; zdůrazňuje, že zavedení systému elektronické soudržnosti, do kterého by členské státy vkládaly údaje o seznamech projektů, plánech zadávání veřejných zakázek s plánovanými a skutečnými daty vyhlášení výběrových řízení, zadání zakázek a provádění a všechny finanční a účetní údaje týkající se faktur, společného financování, způsobilosti výdajů atd., by významným způsobem přispělo k lepšímu řízení a sledování provádění politiky soudržnosti v členských státech a umožnilo by přesnější odhady plateb z rozpočtu EU;

4.  zdůrazňuje, že finanční nástroje v rámci politiky soudržnosti Unie by neměly nahrazovat subvence a přímé podpory a že by měly být koncipovány jako doplňkové nástroje přesahující rozsah projektů nebo oblasti, v níž projekty vytvářejí příjmy; v této souvislosti zdůrazňuje, že fondy ESI a EFSI jsou řízeny různými přístupy a že spolupráce mezi těmito dvěma fondy by mohla být přínosem pro rozsáhlé projekty, přičemž však taková spolupráce nesmí v žádném případě oslabovat strategickou koherenci, územní koncentraci a dlouhodobou perspektivu programů v rámci politiky soudržnosti;

5.  trvá na tom, aby legislativní návrhy pro příští VFR byly předloženy co nejdříve, aby se předešlo zpoždění v plánování následujícího období; domnívá se, že stropy v rámci politiky soudržnosti by měly být v následujícím programovém období udržovány ve stejné výši financování pro země EU-27, přičemž by měla být dále zvýšena jejich účinnost a měly by být zjednodušeny související postupy, aby měla Unie k dispozici definitivně veškeré finanční prostředky, které odpovídají cílům a prioritám stanoveným ve Smlouvách; poukazuje na to, že politika soudržnosti chrání občany před určitými vlivy globalizace, poskytuje finanční pomoc malým a středním podnikům, podporuje výzkum a projekty spolupráce a podporuje účast v iniciativách, jejichž cílem je rozvoj lidského kapitálu, a že proto musí být pro občany i nadále významnou, účinnou a viditelnou politikou;

6.  zdůrazňuje souvislost mezi kvalitou veřejné správy a úspěchem veřejných i soukromých investic, inovací a růstem; vítá holistický přístup, který byl přijat v 7. zprávě Komise o hospodářské, sociální a územní soudržnosti, a vyzývá k tomu, aby tyto body byly plně zohledněny v budoucím financování soudržnosti;

7.  domnívá se, že z politiky hospodářské, sociální a územní soudržnosti by měly mít i nadále prospěch všechny regiony EU, zejména nejvíce zaostávající regiony a nejvzdálenější regiony a v rámci nejvyspělejších regionů by z ní měly těžit okrajové oblasti, oblasti zasažené chudobou a oblasti, které jsou z hlediska rozvoje a pracovních příležitostí nejméně atraktivní, a měla by poskytovat zejména podporu na rozvoj infrastruktury, aby tak již nebyly izolovány;

8.  vyzývá k většímu souladu politiky soudržnosti a ostatních politik EU, které stejně jako obchodní dohody oslabují úsilí vyvíjené v rámci regionální politiky k dosažení cíle konvergence v EU;

9.  zdůrazňuje, že je třeba politiku soudržnosti v příštím programovém období VFR i nadále rozvíjet a posilovat; nesouhlasí se snahami o radikální snížení rozpočtu či narušení regionální politiky, která je i nadále jedinou zásadní politikou EU v oblasti solidarity.

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

21.3.2018

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

29

4

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Nedzhmi Ali, Jean Arthuis, Richard Ashworth, Gérard Deprez, Manuel dos Santos, André Elissen, Eider Gardiazabal Rubial, Ingeborg Gräßle, Iris Hoffmann, Monika Hohlmeier, John Howarth, Bernd Kölmel, Zbigniew Kuźmiuk, Vladimír Maňka, Liadh Ní Riada, Jan Olbrycht, Younous Omarjee, Urmas Paet, Pina Picierno, Răzvan Popa, Paul Rübig, Jordi Solé, Patricija Šulin, Eleftherios Synadinos, Indrek Tarand, Inese Vaidere, Daniele Viotti, Tiemo Wölken, Marco Zanni

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Jean-Paul Denanot, Georgios Kyrtsos, Ivana Maletić, Tomáš Zdechovský

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

29

+

ALDE

Nedzhmi Ali, Jean Arthuis, Gérard Deprez, Urmas Paet

ECR

Zbigniew Kuźmiuk

GUE/NGL

Liadh Ní Riada, Younous Omarjee

PPE

Richard Ashworth, Ingeborg Gräßle, Monika Hohlmeier, Georgios Kyrtsos, Ivana Maletić, Jan Olbrycht, Paul Rübig, Patricija Šulin, Inese Vaidere, Tomáš Zdechovský

S&D

Jean-Paul Denanot, Eider Gardiazabal Rubial, Iris Hoffmann, John Howarth, Vladimír Maňka, Pina Picierno, Răzvan Popa, Manuel dos Santos, Daniele Viotti, Tiemo Wölken

VERTS/ALE

Jordi Solé, Indrek Tarand

4

-

ECR

Bernd Kölmel

ENF

André Elissen, Marco Zanni

NI

Eleftherios Synadinos

0

0

 

 

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

(1)

Úř. věst. L 286, 30.10.2015, s. 1.


STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (22.3.2018)

pro Výbor pro regionální rozvoj

o posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti v Evropské unii: sedmá zpráva Evropské komise

(2017/2279(INI))

Zpravodajka: Marita Ulvskog

NÁVRHY

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci vyzývá Výbor pro regionální rozvoj jako příslušný výbor, aby do návrhu usnesení, který přijme, začlenil tyto návrhy:

A.  vzhledem k tomu, že míra všeobecné nezaměstnanosti a nezaměstnanosti mladých lidí v Unii od roku 2013 postupně klesá, přestože je stále vyšší než v roce 2008, (tj. 7,3 % v roce 2008 a 16,1 % v prosinci 2017)(1), s výraznými rozdíly v členských státech a regionech i mezi nimi, zejména pak v některých členských státech, které byly nejvíce zasaženy finanční krizí; vzhledem k tomu, že regionální rozdíly se již zmenšují; vzhledem k tomu, že rozdíl v mírách nezaměstnanosti mezi členskými státy je i nadále velmi vysoký a podle nejnovějších údajů se pohybuje mezi 2,4 % v České republice a 3,6 % v Německu až po 16,3 % ve Španělsku a 20,9 % v Řecku(2); vzhledem k tomu, že skrytá nezaměstnanost (nezaměstnaní, kteří jsou ochotni pracovat, ale zaměstnání aktivně nehledají) dosahovala v roce 2016 výše 18 %;

B.  vzhledem k tomu, že míra dlouhodobé nezaměstnanosti je v některých členských státech stále vyšší než 50 % celkové míry nezaměstnanosti a činí v průměru 46,6 % v EU jako celku a 49,7 % v eurozóně; vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti sleduje pouze osoby, které nemají pracovní místo a v posledních čtyřech týdnech aktivně hledaly práci, a míra dlouhodobé nezaměstnanosti měří pouze podíl ekonomicky aktivních obyvatel ve věku od 15 do 74 let, kteří jsou nezaměstnaní 12 měsíců nebo déle;

C.  vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti v EU již čtyři roky za sebou roste a v současnosti je s 72,3 % vyšší než v roce 2008, v některých členských státech je však stále nižší než v době před krizí(3); vzhledem k tomu, že ačkoliv stále panují značné rozdíly v průměrné míře zaměstnanosti mezi více a méně rozvinutými regiony, regionální rozdíly se již zmenšují; vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti se pohybuje v rozmezí od hodnot velmi pod průměrem EU v některých členských státech, 58 % v Řecku, 64 % Chorvatsku, 63 % v Itálii a 66 % ve Španělsku, až po více než 75 % v Nizozemsku, Dánsku, Spojeném království, Německu, České republice, Estonsku, Litvě, Lotyšsku, Rakousku a Švédsku(4); vzhledem k tomu, že zaměstnanost počítaná z hlediska odpracovaných hodin na zaměstnance zůstává v EU o 3 % pod úrovní před krizí a v eurozóně o 4 %(5); vzhledem k tomu, že mladí lidé jsou stále častěji zaměstnáváni v rámci nestandardních a atypických forem zaměstnání(6); vzhledem k tomu, že zneužívání smluv na částečný úvazek by mělo být odsouzeno;

D.  vzhledem k tomu, že HDP na hlavu se v řadě méně rozvinutých regionů přiblížilo průměru EU díky rychlejšímu růstu produktivity, ale současně zde dochází ke ztrátě zaměstnanosti; vzhledem k tomu, že hrubý disponibilní příjem domácností na obyvatele se v některých členských státech dosud nevrátil na úroveň, na které se pohyboval před krizí; vzhledem k tomu, že se nárůst příjmové nerovnosti v několika členských státech od vypuknutí krize nezastavil, a v některých případech se naopak dokonce zhoršil(7); vzhledem k tomu, že rozdíly v nezaměstnanosti a příjmech v EU vedou občany k tomu, aby se stěhovali s cílem najít lepší příležitosti; vzhledem k tomu, že nevyvážená a rychlá změna obyvatelstva spojená s odlivem mozků působí potíže především venkovským regionům v EU-13;

E.  vzhledem k tomu, že na regionální úrovni v celé EU jsou patrné zmenšující se rozdíly v zaměstnanosti následované zmenšujícími se rozdíly v HDP na obyvatele;

F.  vzhledem k tomu, že nadále přetrvává rozdíl v zaměstnanosti žen a mužů v EU, který v současnosti dosahuje 11,6 %, přičemž míra zaměstnanosti mužů činí 76,9 % a míra zaměstnanosti žen 65,3 %, avšak ještě větší rozdíly jsou u žen narozených mimo EU a romských žen;

G.  vzhledem k tomu, že ačkoli se hrozba chudoby a sociálního vyloučení v EU snížila na úroveň před krizí, je stále velmi vysoká, a to i v rozvinutějších regionech, a daleko od dosažení cíle strategie Evropa 2020 v oblasti chudoby a sociálního vyloučení; vzhledem k tomu, že nerovnosti se i nadále zvyšují; vzhledem k tomu, že v roce 2015 bylo 118,8 milionu lidí ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením, což je o 1,7 milionu více než v roce 2008 a daleko od dosažení cíle strategie Evropa 2020, kterým je snížit míru ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením o 20 milionů; vzhledem k tomu, že míra ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením činila v roce 2016 u dětí (0–17 let) 26,4 %, což je více než 24,2 % v případě dospělých (16–64 let) a o téměř 10 procentních bodů více než v případě starších lidí (65+), u nichž tato míra činila 18,3 %(8); vzhledem k tomu, že počet dětí ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením zůstává v Evropě i nadále znepokojivě vysoký – v roce 2016 se jednalo o 24,8 milionu osob(9); vzhledem k tomu, že všechny členské státy EU podepsaly cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje, které zahrnují cíl „vymýtit chudobu ve všech jejích formách všude na světě“;

H.  vzhledem k tomu, že hlavním cílem politiky soudržnosti je posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti snížením regionálních rozdílů v rámci členských států i mezi nimi, zlepšením životních podmínek občanů EU a zajištěním rovných příležitostí pro občany EU bez ohledu na místo pobytu; vzhledem k tomu, že politika soudržnosti plní a plnila významnou úlohu v řešení dopadu hospodářské a sociální krize uplynulých let tím, že poskytuje tolik potřebné příležitosti pro veřejné investice; vzhledem k tomu, že v současném finančním období se očekává, že politika soudržnosti pomůže podpořit 1,1 milionu malých a středních podniků, dále pomůže 7,4 milionu nezaměstnaných najít pracovní místo, 8,9 milionu lidí získat nové kvalifikace, investovat 16 miliard EUR do digitální ekonomiky a učinit významné investice do sociální infrastruktury;

I.  vzhledem k tomu, že se zvětšují rozdíly v rámci regionů, a to i v poměrně prosperujících regionech, kde se nacházejí ostrůvky chudoby; vzhledem k tomu, že většina prosperujících regionů je významnou hybnou silou na podporu hospodářského růstu;

J.  vzhledem k tomu, že je třeba, aby Komise a členské státy s větším odhodláním uplatňovaly články 174 a 175 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU);

1.  zdůrazňuje, že politika soudržnosti je základem pro lepší sociální konvergenci směrem vzhůru a sdílenou prosperitu v EU a měla by se zaměřit na hlavní společenské výzvy, jako jsou životní podmínky, nezaměstnanost, nejistá pracovní místa, chudoba, vyloučení, diskriminace, migrace a změna klimatu; je toho názoru, že politika soudržnosti jako hlavní veřejná investiční politika Unie pro dosažení uvedených cílů by v budoucím víceletém finančním rámci (VFR) měla být zachována na podobné rozpočtové úrovni;

2.  domnívá se, že je třeba zásadním způsobem navýšit Evropský sociální fond (ESF), jelikož je hlavním nástrojem EU pro sociální soudržnost a provádění evropského pilíře sociálních práv, včetně integrace a opětovného začlenění pracovníků na trh práce, jakož i pro podporu opatření zaměřených na sociální začleňování a boj proti chudobě a nerovnosti a pro vytvoření rovných příležitostí, přičemž i nadále se 20 % prostředků vyčlení na boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení; je přesvědčen, že scénář počítající se začleněním ESF do jediného sociálního investičního fondu by byl hrozbou pro integritu politiky soudržnosti, jejíhož cíle v oblasti sociální soudržnosti, který je zakotven ve Smlouvách, se dosahuje hlavně prostřednictvím financování z ESF; zdůrazňuje, že ESF proto musí být i nadále nedílnou součástí politiky soudržnosti za účelem zajistit, aby bylo možné v praxi uskutečnit obnovený důraz EU na sociální dimenzi Evropy;

3.  zastává názor, že by měl být jako další ukazatel vedle HDP zvážen index sociálního pokroku na regionální úrovni, a to vzhledem k tomu, že zvýšení HDP na hlavu neodpovídá stejnou měrou zvýšení zaměstnanosti ve všech regionech a není samo o sobě dostatečné pro měření nových druhů nerovností mezi regiony EU a že hospodářský růst nemá dopad na určité rozhodující faktory sociálního pokroku a začlenění; vyzývá Komisi, aby rovněž vzala v úvahu používání nových sociálních kritérií při rozhodování o přidělování finančních prostředků EU na tematické cíle začleňující sociální rozměr a aby lépe integrovala politiku soudržnosti do oblastí, které jsou v současnosti vytýčeny pro činnost EU; domnívá se, že v situaci následného hodnocení by sociální ukazatele měly být použity jako nástroj pro posouzení úspěchu financování EU při dosahování lepších sociálních výsledků;

4.  připomíná, že veřejné investice v EU jsou stále pod úrovní před krizí a kvůli tomu potřebují regiony a členské státy více podpory pro zvládání současných a budoucích výzev; je přesvědčen, že vzhledem ke zvětšujícím se sociálním rozdílům v rámci EU musí rámec politiky soudržnosti klást důraz na přístup k sociálním investicím, který sladí rámec správy EU a její rozpočet s nutnými sociálními investicemi; zdůrazňuje, že tyto druhy investic s dlouhodobou návratností jsou klíčem pro budoucí konkurenceschopnost regionů EU;

5.  bere na vědomí údaje poskytnuté v 7. zprávě o politice soudržnosti, které svědčí o obecném zlepšení sociální situace, ale též o přetrvávajících sociálních rozdílech mezi členskými státy, které jsou zhoršeny v důsledku škodlivého dopadu hospodářské krize a léta trvajícího provádění úsporných opatření; se znepokojením podotýká, že navzdory pozitivním signálům je i nadále klíčovou výzvou riziko chudoby a sociálního vyloučení, což je jedna z hlavních výzev pro sociální soudržnost spolu s nárůstem nerovností v řadě členských států;

6.  domnívá se, že závazné programování politiky soudržnosti do podoby kvantifikovatelných cílů strategie Evropa 2020, jako je snížení chudoby, bylo jedním z hlavních úspěchů programového období 2014–2020; je přesvědčen, že hlavním cílem strategie Evropy po roce 2020 by mělo být přispívat k hospodářské, sociální a územní soudržnosti, a to na základě přijatých mezinárodních cílů udržitelného rozvoje;

7.  konstatuje, že je třeba posílit rozpočet EU na základě příspěvků členských států, přičemž se zohlední jejich hrubý národní důchod, s cílem posílit veřejné investice, aby podpořily vnitrostátní produktivní odvětví, a přispět tak ke snížení vícečetných strukturálních závislostí, podpořit zaměstnání, které zaručí práva, i kvalitu veřejných služeb a plné využití celkového potenciálu členských států;

8.  konstatuje, že některé významnější nerovnováhy v oblasti zaměstnanosti a sociální oblasti a rozdíly v sociální situaci v Evropě, jako je segmentace trhů práce, rozdíly ve mzdách nebo dětská chudoba, nebyly odstraněny, ale naopak se zhoršily, což dokládá nedostatečnost veřejných politik na vnitrostátní úrovni i evropských mechanismů pro budování silnější sociální soudržnosti a spravedlivějšího evropského trhu práce; zdůrazňuje, že jsou nezbytné silnější a komplexnější politiky EU k doplnění úsilí vynakládanému v současné době členskými státy; zdůrazňuje, že je naléhavě potřebná fiskální flexibilita na podporu sociálních investic do sociálních práv, jakož i účinné začleňování všech zásad zakotvených v evropském pilíři sociálních práv, a to ve všech fázích;

9.  zdůrazňuje význam slučitelnosti rodiny a pracovní dráhy pro hospodářský pokrok a soudržnost ve všech regionech;

10.  vyjadřuje politování nad zdlouhavým prováděním programů na období let 2014–2020, přičemž k červenci 2017 bylo přiděleno celkem pouze 39 % celkových finančních prostředků(10); domnívá se, že je nezbytné rychlejší provádění, plynulejší přechod mezi programovými obdobími, jasné cíle, referenční hodnoty a ukazatele výsledků, skutečné zjednodušení a budování kapacit;

11.  bere v této souvislosti na vědomí doporučení obsažené v diskusním dokumentu Komise o budoucnosti financí EU(11) , v němž se uvádí, že soudržnost lze zlepšit pomocí jednotných pravidel pro politiku soudržnosti a jiné nástroje financování s programy nebo projekty téhož druhu, což by zajistilo větší doplňkovost mezi politikou soudržnosti a inovacemi a výdaji na infrastrukturu a zjednodušením pro příjemce; je přesvědčen, že v novém období víceletého finančního rámce bude klíčové účinnější a pružnější používání fondů;

12.  je přesvědčen, že před uzpůsobením sociálního financování politickým prioritám, jež byly dohodnuty s členskými státy v rámci evropského semestru, musí být zapojeny regionální orgány a je třeba v politice soudržnosti provést změny ukazatelů sociálního pokroku; zdůrazňuje, že zprávy o jednotlivých zemích a doporučení pro jednotlivé země se nemohou stát jediným referenčním dokumentem pro programování investic EU na místě, zejména nikoli v případě sociálních investic;

13.  vyzývá Komisi, aby zavedla politiky určené k boji proti demografickému poklesu a rozptýlení obyvatelstva; zdůrazňuje, že politika soudržnosti by měla přednostně věnovat pozornost regionům, které trpí demografickým poklesem; vyzývá proto ke strategickým investicím v uvedených regionech, zejména do přístupu k širokopásmovému internetu, s cílem učinit je konkurenceschopnějšími a zlepšit odvětvovou a územní strukturu;

14.  připomíná, že při řízení a kontrole programů v rámci politiky soudržnosti musí být i nadále uplatňována zásada proporcionality; vyzývá Komisi a členské státy, aby se zabývaly možností online systému podávání žádostí, což by pomohlo projektovým manažerům zjednodušit správní postupy;

15.  zdůrazňuje, že z četných výzev, jimž budou evropské regiony čelit v nadcházejících letech, má zvláštní význam pro politiku soudržnosti sociální začleňování, chudoba, nezaměstnanost i nárůst nerovností, jak mezi regiony, tak v rámci regionů; připomíná, že nerovnosti ohrožují budoucnost evropského projektu, narušují jeho legitimitu a mohou poškodit důvěru v EU jako hybnou sílu sociálního pokroku a že snížení nerovností musí být jednou z hlavních priorit EU, jak nedávno uvedl Parlament; považuje za zásadní, aby byl zdokonalen postup koordinace politik na vnitrostátní úrovni s cílem lépe monitorovat a korigovat negativní trendy, které by mohly vést k nárůstu nerovností a oslabit sociální pokrok nebo mít negativní vliv na sociální spravedlnost, a předcházet jim, a sice prostřednictvím zavádění preventivních a nápravných opatření v potřebných případech; zdůrazňuje, že má-li se účinně bojovat se sociálními problémy, jako je chudoba a sociální vyloučení v rámci společenství, je třeba přístupu zdola nahoru, neboť tyto problémy vyžadují individualizovanou reakci a aktivní zapojení na úrovni správní jednotky, které se problém přímo týká;

16.  zastává názor, že potenciál fondů Unie v oblasti vytváření pracovních míst je dosud nedostatečně uplatněn, a měl by proto být dále posílen efektivnější tvorbou a prováděním politik založených na výsledcích, s účinnou technickou podporou, a zaměřit se zejména na odvětví orientovaná na budoucnost s čistým potenciálem tvorby kvalitních pracovních míst, zejména zelené ekonomiky a oběhového hospodářství, pečovatelského odvětví a digitálního odvětví; dále se domnívá, že je třeba usnadnit přístup k financování všem příjemcům, včetně subjektů sociální ekonomiky, malých a středních podniků, nevládních organizací, menších obcí a osob samostatně výdělečně činných;

17.  vyzývá členské státy, aby více investovaly do dovedností, které zvýší hospodářský růst tím, že odstraní nedostatek v oblasti dovedností a sníží dětskou chudobu a sociální vyloučení; vyzývá členské státy, ale věnovaly větší pozornost venkovským regionům, které neměly dostatečný prospěch z hospodářského růstu;

18.  vyzývá členské státy, aby začaly nebo pokračovaly se strukturálními reformami ke zlepšení konkurenceschopnosti, podnikatelského prostředí a potenciálu v oblasti dovedností, zejména v členských státech s nízkou úrovní produktivity;

19.  trvá na tom, že transparentní zadávání veřejných zakázek je nezbytné pro podporu rozvoje a spravedlivé hospodářské soutěže; zastává názor, že zadávání veřejných zakázek je nevhodnějším nástrojem k realizaci investic, které mají prospěšné dopady z hlediska sociálního i z hlediska životního prostředí;

20.  vyzývá Komisi a členské státy, aby pokračovaly v iniciativách, jejichž cílem je zlepšit přístup především mladých lidí, osob s nízkou kvalifikací a starších pracovníků ke kvalitnímu veřejnému vzdělání a odborné přípravě podporujícím začlenění, včetně terciárního vzdělávání, odborného vzdělávání a přípravy, učení se prací, získávání a obnovování dovedností, zejména digitálních dovedností, jakož i přístup ke kvalitním a udržitelným pracovním místům; bere v tomto ohledu na vědomí význam nové agendy dovedností a zejména iniciativy cesty prohlubování dovedností; poukazuje na to, že programy odborné přípravy financované z ESF by měly být přizpůsobeny potřebám pracujících i nezaměstnaných, jakož i zohledňovat příležitosti na trhu práce;

21.  opakuje, že je znepokojen vzestupnou tendencí podzaměstnanosti nebo skryté nezaměstnanosti, tím, že se dlouhodobá nezaměstnanost stává chronickým problémem, a mírou nezaměstnanosti mladých lidí a dlouhodobou nezaměstnaností; připomíná význam investic do plánů stanovících prioritu snížení dlouhodobé nezaměstnanosti prostřednictvím kombinace odborné přípravy s individualizovaným poradenstvím;

22.  vyzývá k posílení rozpočtových položek, které podporují účinné reakce na přijímání a sociální začleňování uprchlíků a migrantů;

23.  zdůrazňuje skutečnost, že sociální a fiskální konvergence přispívá k cílům v oblasti soudržnosti a že vzájemně odlišné postupy v této oblasti nutně způsobí další problémy pro území, která jsou nejvíce zranitelná vůči globalizaci;

24.  zdůrazňuje význam zachování škol a vzdělávacích institucí v blízkosti vlastního bydliště a požaduje celostátní politiky pro jejich zachování, pokud možno s podporou evropských strukturálních fondů;

25.  je toho názoru, že fondy EU musí dodržovat Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením a měly by nadále podporovat deinstitucionalizaci.

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

21.3.2018

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

34

6

5

Členové přítomní při konečném hlasování

Laura Agea, Guillaume Balas, Brando Benifei, Enrique Calvet Chambon, David Casa, Michael Detjen, Lampros Fountoulis, Czesław Hoc, Danuta Jazłowiecka, Agnes Jongerius, Ádám Kósa, Agnieszka Kozłowska-Rajewicz, Jean Lambert, Jeroen Lenaers, Thomas Mann, Dominique Martin, Anthea McIntyre, Joëlle Mélin, Miroslavs Mitrofanovs, Elisabeth Morin-Chartier, Emilian Pavel, Georgi Pirinski, Marek Plura, Dennis Radtke, Sofia Ribeiro, Robert Rochefort, Claude Rolin, Siôn Simon, Romana Tomc, Yana Toom, Ulrike Trebesius, Renate Weber

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Maria Arena, Georges Bach, Amjad Bashir, Lynn Boylan, Tania González Peñas, Sergio Gutiérrez Prieto, Paloma López Bermejo, Ivari Padar, Sven Schulze, Jasenko Selimovic, Tom Vandenkendelaere, Flavio Zanonato

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Jytte Guteland

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

34

+

ALDE

Enrique Calvet Chambon, Robert Rochefort, Jasenko Selimovic, Yana Toom, Renate Weber

EFDD

Laura Agea

PPE

Georges Bach, David Casa, Danuta Jazłowiecka, Agnieszka Kozłowska-Rajewicz, Thomas Mann, Elisabeth Morin-Chartier, Marek Plura, Dennis Radtke, Sofia Ribeiro, Claude Rolin, Sven Schulze, Romana Tomc, Tom Vandenkendelaere

S&D

Maria Arena, Guillaume Balas, Brando Benifei, Michael Detjen, Jytte Guteland, Sergio Gutiérrez Prieto, Agnes Jongerius, Ivari Padar, Emilian Pavel, Georgi Pirinski, Siôn Simon, Flavio Zanonato

VERTS/ALE

Jean Lambert, Miroslavs Mitrofanovs

NI

Lampros Fountoulis

6

-

PPE

Jeroen Lenaers

GUE/NGL

Lynn Boylan, Tania González Peñas, Paloma López Bermejo

ENF

Dominique Martin, Joëlle Mélin

5

0

PPE

Ádám Kósa

ECR

Amjad Bashir, Czesław Hoc, Anthea McIntyre, Ulrike Trebesius

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

(1)

http://ec.europa.eu/eurostat/documents/2995521/8631691/3-31012018-BP-EN.pdf/bdc1dbf2-6511-4dc5-ac90-dbadee96f5fb

(2)

http://ec.europa.eu/eurostat/documents/2995521/8701418/3-01032018-AP-EN/37be1dc2-3905-4b39-9ef6-adcea3cc347a

(3)

http://ec.europa.eu/social/main.jsp?langId=en&catId=89&newsId=9051&furtherNews=yes, chart 14, s. 21.

(4)

Údaje z čtvrtletního přezkumu sociální situace a zaměstnanosti v Evropě, únor 2018.

(5)

Návrh společné zprávy o zaměstnanosti na rok 2018, oddíl 1.1.

(6)

Návrh společné zprávy o zaměstnanosti na rok 2018, oddíl 3.2.1.

(7)

Návrh společné zprávy o zaměstnanosti na rok 2018, oddíl 3.4.1.

(8)

Návrh společné zprávy o zaměstnanosti na rok 2018, oddíl 1.2.

(9)

http://ec.europa.eu/eurostat/en/web/products-eurostat-news/-/EDN-20171120-1

(10)

Evropská komise, sedmá zpráva o hospodářské, sociální a územní soudržnosti, s.175.

(11)

https://ec.europa.eu/commission/sites/beta-political/files/reflection-paper-eu-finances_en.pdf, s. 24.


STANOVISKO Výboru pro kulturu a vzdělávání (20.3.2018)

pro Výbor pro regionální rozvoj

k posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti v Evropské unii: 7. zpráva Evropské komise

(2017/2279(INI))

Zpravodaj: Mircea Diaconu

NÁVRHY

Výbor pro kulturu a vzdělávání vyzývá Výbor pro regionální rozvoj jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  je přesvědčen, že kultura, vzdělávání, mládež a sport hrají klíčovou úlohu při posilování sociální soudržnosti a utváření budoucnosti Evropské unie, zejména s ohledem na vybudování společenství občanů, jež bude jednotné v rozmanitosti prostřednictvím vazeb solidarity, mimo jiné s obrovským potenciálem, pokud jde o vytváření evropské přidané hodnoty a hospodářské prosperity ve všech regionech EU, zejména v rámci politiky soudržnosti;

2.  připomíná význam kultury a kulturního dědictví i s ohledem na hospodářskou prosperitu měst a regionů; vyzývá proto členské státy, aby přijaly veškerá nezbytná opatření k účinné ochraně hmotného a nehmotného kulturního dědictví a aby v této souvislosti využily všechny dostupné nástroje politiky soudržnosti; doporučuje, aby se kulturní dědictví považovalo za horizontální prioritu všech pilířů politiky soudržnosti v příští generaci programů a aby byla vzata v úvahu doporučení vydaná během Evropského roku kulturního dědictví 2018 a jejich závěry;

3.  zdůrazňuje důležitost rovných příležitostí pro osoby, které jsou fyzicky či geograficky znevýhodněné, aby měly rovnocenný přístup ke kultuře a vzdělávání;

4.  zdůrazňuje, že investice do kultury, vzdělávání, mládeže a sportu výrazně zlepšují sociální soudržnost v Evropské unii, zejména proto, že usnadňují sociální integraci evropských občanů;

5.  uznává, jak je důležité chránit přírodní i kulturní dědictví a využívat potenciál, který má toto dědictví coby hybná síla ekonomiky;

6.  vyjadřuje politování nad tím, že 7. zpráva Komise o hospodářské, sociální a územní soudržnosti nezdůrazňuje investice provedené v oblasti kultury a nečiní žádný kvantitativní nebo kvalitativní odkaz rozčleněný podle odvětví, pokud jde o projekty související s kulturou, které představovaly nejméně 11 miliard EUR výdajů v rámci politiky soudržnosti pro programová období 2007–2013 a 2014–2020, jež byly vyčleněny z Evropského fondu pro regionální rozvoj;

7.  konstatuje, že politiky EU v oblasti soudržnosti a rozvoje venkova mohou napomoci obnově kulturního dědictví, podpoře kulturních a tvůrčích odvětví a financování prohlubování profesních schopností odborníků v oblasti kultury;

8.  zdůrazňuje význam rovného přístupu ke vzdělávání, odborné přípravě a kulturním činnostem při zajišťování skutečného sbližování a snižování rozdílů a socioekonomických nerovností mezi evropskými regiony;

9.  naléhavě vyzývá Komisi, aby nadále investovala do programů v oblasti kultury, vzdělávání, mládeže a sportu, a stavěla na pozitivních výsledcích obou předchozích generací programů (2007–2013) a (2014–2020);

10.  vyzývá k tomu, aby v příštím programovém období byly vytvořeny možnosti financování kultury, vzdělávání, mládeže a sportu prostřednictvím zvláštních tematických cílů začleněných pro tento účel do evropských strukturálních a investičních fondů;

11.  zdůrazňuje potenciál kulturního a tvůrčího odvětví, pokud jde o zaměstnanost mladých lidí; zdůrazňuje, že další podpora a investice do kulturního a tvůrčího odvětví mohou výrazně přispět ke zlepšení investic, růstu, inovací a zaměstnanosti; vyzývá proto Komisi, aby zvážila zvláštní příležitosti, které nabízí celé kulturní a tvůrčí odvětví, včetně nevládních organizací a malých sdružení;

12.  vyzývá Komisi, aby v příštím programovém období začlenila kulturu a vzdělávání mezi prioritní a strategické cíle, a to jednak jako oblasti, jednak jako průřezový rozměr politik regionálního rozvoje;

13.  vyzývá členské státy, aby v rámci politiky soudržnosti vyvinuly dlouhodobé a udržitelné strategie v oblasti kultury, vzdělávání, mládeže a sportu, což může posloužit jako základ pro strategické investice během programového období 2021–2027;

14.  trvá na tom, že vybrané projekty by se měly vzájemně doplňovat, a vyzývá Komisi, aby v plné míře využívala potenciálu součinnosti mezi evropskými strukturálními a investičními fondy (ESI fondy), dostupnými finančními nástroji Evropské investiční banky (Evropský fond pro strategické investice (EFSI)) a dalšími evropskými programy nastíněnými pro programové období 2014–2020 se zvláštním odkazem na program Erasmus+ a program Kreativní Evropa prostřednictvím poskytování lepších informací na celoevropské úrovni a prostřednictvím mnohem rozhodnějšího provádění v členských státech a jejich regionech; zdůrazňuje, že dotace by se neměly zaměřovat pouze na rozvoj infrastruktury, ale také na vytváření kulturních uskupení sdružujících několik souvisejících oblastí, jako je kulturní dědictví, kulturní a tvůrčí odvětví, vzdělávací programy, kulturní cestovní ruch a místní umění a řemesla;

15.  žádá, aby byla v příštím programovém období určena konkrétní opatření a byly přiděleny prostředky určené na hmotnou infrastrukturu, jako jsou inkubátory, digitální technologie (např. širokopásmové připojení), i pro nehmotnou infrastrukturu, tedy pro vzdělávací, kulturní a výzkumné instituce;

16.  domnívá se, že investice v rámci politiky soudržnosti po roce 2020 v oblasti kultury a vzdělávání by měly být účinnější a efektivnější, a to z hlediska kvality i kvantity realizovaných projektů;

17.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly znalostní partnerství mezi univerzitami, školami, odbornými a výzkumnými institucemi a kulturními institucemi, aby tyto dokázaly reagovat na rostoucí potřebu nových dovedností a rekvalifikací v kulturním a tvůrčím odvětví;

18.  žádá Komisi, aby zahrnula ukazatele kvality pro investice související s kulturním dědictvím do revidovaného nařízení o společných ustanoveních, tak jak rovněž požaduje Parlament ve svém usnesení ze dne 8. září 2015 s názvem „Na cestě k integrovanému přístupu ke kulturnímu dědictví pro Evropu“;

19.  připomíná úlohu kulturních a tvůrčích odvětví, a opakuje svou výzvu Komisi, aby stanovila tato odvětví jako horizontální prioritu; zdůrazňuje, že regiony již prokázaly schopnost rozvíjet uskupení a přeshraniční spolupráci v této oblasti a v této souvislosti zaznamenává pozitivní účinky inteligentní specializace na kulturní a tvůrčí odvětví, o čemž svědčí dosud dosažené výsledky; žádá Komisi a členské státy, aby zachovaly a posílily politiky v této oblasti a efektivně využily finanční prostředky dostupné v rámci programů EU a ESI fondů;

20.  žádá o rozšíření teoretického i praktického rozsahu střednědobých a dlouhodobých projektů v kulturní, audiovizuální a tvůrčí oblasti prostřednictvím ustanovení o možnosti integrovaného využívání strukturálních fondů a EFSI;

21.  žádá, aby byla v rámci politiky soudržnosti věnována větší pozornost investicím do kulturních a vzdělávacích odvětví, zejména v městských a okrajových oblastech, a to prostřednictvím nástrojů pro rekvalifikaci a začlenění;

22.  vyzývá Komisi, aby využila kapacitu Evropského fondu pro regionální rozvoj na podporu rozvoje sportovní infrastruktury a podporu udržitelného sportu a venkovních aktivit jako nástroje pro regionální rozvoj a rozvoj venkova a aby využila Evropský sociální fond k posílení dovedností a zaměstnatelnosti pracovníků v odvětví sportu;

23.  vybízí členské státy, aby přidělily podíl prostředků z politiky soudržnosti na kvalitní kulturní a vzdělávací projekty, které jsou sice způsobilé, ale nebyly financovány z evropských programů kvůli nedostatku finančních prostředků;

24.  vyzývá členské státy, aby podporovaly integrované územní kulturně zaměřené projekty, jako jsou kulturní trasy, které podporují kvalitní územní rozvoj i partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti cestovního ruchu s kulturním rozměrem.

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

20.3.2018

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

23

0

4

Členové přítomní při konečném hlasování

Isabella Adinolfi, Dominique Bilde, Andrea Bocskor, Nikolaos Chountis, Silvia Costa, Mircea Diaconu, Jill Evans, María Teresa Giménez Barbat, Petra Kammerevert, Svetoslav Hristov Malinov, Curzio Maltese, Rupert Matthews, Morten Messerschmidt, Luigi Morgano, John Procter, Yana Toom, Sabine Verheyen, Bogdan Brunon Wenta, Theodoros Zagorakis, Bogdan Andrzej Zdrojewski, Milan Zver, Krystyna Łybacka

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Elena Gentile, Liliana Rodrigues, Algirdas Saudargas

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

John Howarth, Luděk Niedermayer

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

23

+

ALDE

Mircea Diaconu, María Teresa Giménez Barbat, Yana Toom

EFDD

Isabella Adinolfi

ENF

Dominique Bilde

GUE/NGL

Nikolaos Chountis, Curzio Maltese

PPE

Andrea Bocskor, Svetoslav Hristov Malinov, Luděk Niedermayer, Algirdas Saudargas, Sabine Verheyen, Bogdan Brunon Wenta, Theodoros Zagorakis, Bogdan Andrzej Zdrojewski, Milan Zver

S&D

Silvia Costa, Elena Gentile, John Howarth, Petra Kammerevert, Luigi Morgano, Liliana Rodrigues, Krystyna Łybacka

0

-

4

0

ECR

Rupert Matthews, Morten Messerschmidt, John Procter

Verts/ALE

Jill Evans

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se


INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

27.3.2018

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

35

4

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Pascal Arimont, Franc Bogovič, Victor Boştinaru, Mercedes Bresso, Steeve Briois, Rosa D’Amato, Raymond Finch, Michela Giuffrida, Krzysztof Hetman, Ivan Jakovčić, Marc Joulaud, Constanze Krehl, Martina Michels, Iskra Mihaylova, Andrey Novakov, Paul Nuttall, Younous Omarjee, Konstantinos Papadakis, Mirosław Piotrowski, Stanislav Polčák, Liliana Rodrigues, Fernando Ruas, Monika Smolková, Ruža Tomašić, Ramón Luis Valcárcel Siso, Ángela Vallina, Matthijs van Miltenburg, Lambert van Nistelrooij, Derek Vaughan, Kerstin Westphal, Joachim Zeller

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Daniel Buda, Elena Gentile, Elsi Katainen, Ivana Maletić, Tonino Picula, Bronis Ropė, Davor Škrlec, Damiano Zoffoli

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Ricardo Serrão Santos


JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

35

+

ALDE

Ivan Jakovčić, Elsi Katainen, Iskra Mihaylova, Matthijs van Miltenburg

ECR

Mirosław Piotrowski, Ruža Tomašić

GUE/NGL

Martina Michels, Younous Omarjee, Ángela Vallina

PPE

Pascal Arimont, Franc Bogovič, Daniel Buda, Krzysztof Hetman, Marc Joulaud, Ivana Maletić, Lambert van Nistelrooij, Andrey Novakov, Stanislav Polčák, Fernando Ruas, Ramón Luis Valcárcel Siso, Joachim Zeller

S&D

Victor Boştinaru, Mercedes Bresso, Elena Gentile, Michela Giuffrida, Constanze Krehl, Tonino Picula, Liliana Rodrigues, Ricardo Serrão Santos, Monika Smolková, Derek Vaughan, Kerstin Westphal, Damiano Zoffoli

VERTS/ALE

Bronis Ropė, Davor Škrlec

4

-

EFDD

Raymond Finch, Paul Nuttall

ENF

Steeve Briois

NI

Konstantinos Papadakis

1

0

EFDD

Rosa D'Amato

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

Poslední aktualizace: 13. dubna 2018Právní upozornění