Postup : 2017/2209(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0144/2018

Předložené texty :

A8-0144/2018

Rozpravy :

PV 02/05/2018 - 33
CRE 02/05/2018 - 33

Hlasování :

PV 03/05/2018 - 7.15
CRE 03/05/2018 - 7.15
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2018)0204

ZPRÁVA     
PDF 809kWORD 95k
12.4.2018
PE 613.557v02-00 A8-0144/2018

o pluralitě a svobodě sdělovacích prostředků v Evropské unii

(2017/2209(INI))

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

Zpravodajka: Barbara Spinelli

Zpravodaj (*):

Curzio Maltese za Výbor pro kulturu a vzdělávání

(*) Přidružený výbor – článek 54 jednacího řádu

POZM. NÁVRHY
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 MENŠINOVÉ STANOVISKO
 STANOVISKO Výboru pro kulturu a vzdělávání
 STANOVISKO Výboru pro právní záležitosti
 INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
 JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o pluralitě a svobodě sdělovacích prostředků v Evropské unii

(2017/2209(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 2, 3, 6, 7, 9, 10, 11 a 49 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na články 9, 10 a 16 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na článek 11 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na článek 10 Evropské úmluvy o lidských právech, judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Evropskou sociální chartu,

–  s ohledem na Mezinárodní úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace přijatou a otevřenou k podpisu a ratifikaci usnesením Valného shromáždění č. 2106 ze dne 21. prosince 1965,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise(1),

–  s ohledem na protokol č. 29 ke Smlouvě o Evropské unii o systému veřejnoprávního vysílání v členských státech,

–  s ohledem na Evropskou chartu svobody tisku,

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu,

–  s ohledem na prohlášení, doporučení a usnesení Výboru ministrů a Parlamentního shromáždění Rady Evropy a na stanoviska a seznam kritérií Benátské komise,

–  s ohledem na studii Rady Evropy s názvem „Journalists under pressure – Unwarranted interference, fear and self-censorship in Europe“ (Novináři pod nátlakem – neoprávněné zásahy, strach a autocenzura v Evropě),

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Úmluvu OSN proti korupci a Úmluvu UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů,

–  s ohledem na obecnou připomínku č. 34 Výboru pro lidská práva OSN,

–  s ohledem na hlavní zásady OSN týkající se podnikání a lidských práv,

–  s ohledem na příslušné rezoluce Valného shromáždění OSN, Rady OSN pro lidská práva a na zprávy zvláštního zpravodaje OSN pro podporu a ochranu práva na svobodu názoru a projevu,

–  s ohledem na akční plán OSN týkající se bezpečnosti novinářů a problému beztrestnosti,

–  s ohledem na práci, již odvedla Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) v oblasti svobody sdělovacích prostředků, konkrétně zástupce OBSE pro svobodu sdělovacích prostředků,

–  s ohledem na práci, kterou odvedla platforma Rady Evropy pro podporu ochrany žurnalistiky a bezpečnosti novinářů,

–  s ohledem na společné prohlášení o svobodě projevu a „falešných zprávách“, dezinformacích a propagandě, které 3. března 2017 vydal zvláštní zpravodaj OSN pro podporu a ochranu práva na svobodu názoru a projevu, zástupce OBSE pro svobodu sdělovacích prostředků, zvláštní zpravodaj Organizace amerických států pro svobodu projevu a zvláštní zpravodaj Africké komise pro lidská práva a práva národů pro svobodu projevu a přístup k informacím,

–  s ohledem na výsledky světového indexu svobody tisku, který zveřejnila organizace Reportéři bez hranic, a na výsledky sledování plurality sdělovacích prostředků prováděného Střediskem pro pluralitu a svobodu sdělovacích prostředků Evropského univerzitního institutu,

–  s ohledem na dokument s názvem „Defining Defamation: Principles on Freedom of Expression and Protection of Reputation“ (Definice pomluvy: zásady svobody projevu a ochrany dobrého jména) publikovaný organizací Článek 19,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 21. května 2013 o Chartě EU: standardní podmínky svobody sdělovacích prostředků v celé EU(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2014 o programu agentury NSA (USA) pro sledování, subjektech členských států pro sledování a dopadech na základní práva občanů EU a na transatlantickou spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí(3) a na své usnesení ze dne 29. října 2015 o opatřeních v návaznosti na usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. března 2014 o hromadném elektronickém sledování občanů EU(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. března 2017 o elektronické demokracii v Evropské unii: potenciál a výzvy(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 obsahující doporučení Komisi o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva(6),

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 14. února 2017 o úloze oznamovatelů („whistleblowerů“) při ochraně finančních zájmů EU(7) a ze dne 24. října 2017 o legitimních opatřeních na ochranu oznamovatelů jednajících ve veřejném zájmu při zveřejňování důvěrných informací společností a veřejných orgánů(8),

–  s ohledem na závěry Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě o svobodě a pluralitě sdělovacích prostředků v digitálním prostředí(9),

–  s ohledem na obecné zásady EU v oblasti lidských práv ohledně svobody projevu online a offline a na pokyny Komise týkající se podpory svobody a integrity sdělovacích prostředků v zemích procesu rozšíření ze strany EU v období 2014–2020,

–  s ohledem na výroční kolokvium o základních právech v roce 2016 pořádané Komisí s názvem „Media pluralism and democracy“ (Pluralita sdělovacích prostředků a demokracie) a na relevantní příspěvky zveřejněné Agenturou Evropské unie pro základní práva,

–  s ohledem na existenci skupiny odborníků na vysoké úrovni pro boj proti falešnému zpravodajství a dezinformacím online, která byla jmenována Komisí s cílem poskytovat poradenství ohledně rozsahu fenoménu falešných zpráv a ohledně vymezení úloh a odpovědnosti příslušných zúčastněných stran,

–  s ohledem na stanovisko evropského inspektora ochrany údajů (EIOÚ) z května 2016 k přezkumu směrnice o soukromí a elektronických komunikacích (2002/58/ES),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/541 ze dne 15. března 2017 o boji proti terorismu, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV a mění rozhodnutí Rady 2005/671/SVV(10),

–  s ohledem na závěry Evropské rady o bezpečnosti a obraně ze dne 22. června 2017,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na stanoviska Výboru pro kulturu a vzdělávání a Výboru pro právní záležitosti (A8-0144/2018),

A.  vzhledem k tomu, že právo na svobodu projevu a svobodu názoru jsou základními lidskými právy a nezbytnými podmínkami pro plný osobní rozvoj jednotlivců a jejich aktivní zapojení do demokratické společnosti, pro uskutečnění zásad transparentnosti a zodpovědnosti a pro naplnění dalších lidských práv a základních svobod;

B.  vzhledem k tomu, že pluralitu nelze oddělit od svobody, demokracie a právního státu;

C.  vzhledem k tomu, že právo informovat a právo být informován jsou součástí základních demokratických hodnot, na nichž je Evropská unie založena;

D.  vzhledem k tomu, že význam pluralitních, nezávislých a důvěryhodných sdělovacích prostředků jakožto strážců a hlídačů demokracie a právního státu nesmí být podceňován;

E.  vzhledem k tomu, že svoboda, pluralita a nezávislost sdělovacích prostředků jsou základními složkami práva na svobodu projevu; vzhledem k tomu, že sdělovací prostředky hrají v demokratické společnosti zcela zásadní roli, neboť slouží jako veřejní hlídací psi a přispívají k posílení postavení občanů prostřednictvím zvyšování jejich povědomí o současném politickém a sociálním prostředí a vedou k jejich vědomé účasti na demokratickém životě; vzhledem k tomu, že rozsah role sdělovacích prostředků by měl být rozšířen, aby tyto prostředky obsáhly i online a občanskou žurnalistiku a stejně tak práci bloggerů, uživatelů internetu, aktivistů sociálních médií a obránců lidských práv a byla tak zohledněna současná zásadně proměněná podoba sdělovacích prostředků, přičemž musí být respektováno právo na soukromí; vzhledem k tomu, že neutralita sítí je jednou ze základních zásad otevřeného internetu;

F.  vzhledem k tomu, že falešné zprávy, internetová šikana nebo pornografická pomsta jsou předmětem rostoucích obav naší společnosti, zejména mezi mladými lidmi;

G.  vzhledem k tomu, že šíření falešných zpráv a dezinformací v sociálních médiích nebo prostřednictvím internetových vyhledávačů výrazně narušilo důvěryhodnost tradičních sdělovacích prostředků, což ve svém důsledku paralyzuje jejich schopnost působit jako hlídací psi;

H.  vzhledem k tomu, že povinností veřejných orgánů je nejen zdržet se zavádění omezení svobody projevu, ale že mají rovněž pozitivní povinnost přijmout právní a regulační rámec, který pomáhá rozvoji svobodných, nezávislých a pluralitních sdělovacích prostředků;

I.  vzhledem k tomu, že podle článků 2 a 4 Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace a článku 30 Všeobecné deklarace lidských práv nesmí být svoboda projevu nikdy použita k obraně projevů, které úmluvu a deklaraci porušují, jako jsou nenávistné projevy nebo propaganda založené na myšlenkách či teoriích o nadřazenosti jedné rasy nebo skupiny osob určité barvy pleti nebo etnické skupiny nebo projevy, které se snaží ospravedlnit či prosazovat rasovou nenávist a diskriminaci v jakékoliv formě;

J.  vzhledem k tomu, že veřejné orgány mají povinnost chránit nezávislost a nestrannost veřejných sdělovacích prostředků, a to zejména jakožto subjektů sloužících demokratickým společnostem, nikoliv vyhovujících zájmům vlád, které jsou právě u moci;

K.  vzhledem k tomu, že orgány musí rovněž zajistit, aby sdělovací prostředky dodržovaly platné právní předpisy;

L.  vzhledem k tomu, že nedávný politický vývoj v různých členských státech, ve kterých jsou nacionalismus a populismus na vzestupu, vedl ke zvýšenému tlaku na novináře a k hrozbám na jejich adresu, což svědčí o tom, že Evropská unie musí zajistit, podporovat a bránit svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků;

M.  vzhledem k tomu, že podle Rady Evropy mají nekalé praktiky a zločiny spáchané vůči novinářům státními i nestátními subjekty závažný a odrazující účinek s ohledem na svobodu projevu; vzhledem k tomu, že riziko a frekvence neoprávněných zásahů zvyšuje pocit strachu mezi novináři, občanskými novináři, bloggery a dalšími informačními činiteli, vede k potenciálnímu vyššímu stupni autocenzury a zároveň oslabuje práva občanů na informace a spoluúčast;

N.  vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodaj OSN pro podporu a ochranu práva na svobodu názoru a projevu v září 2016 připomněl, že vlády nesou odpovědnost nejen za respekt k žurnalistice, ale také za to, aby zajistily, že novináři a jejich zdroje budou chráněni přísnými zákony, stíháním pachatelů a v nutných případech i poskytnutím dostatečné ochrany;

O.  vzhledem k tomu, že novináři i další aktéři působící v oblasti sdělovacích prostředků se v Evropské unii stále potýkají s násilím, výhrůžkami, obtěžováním nebo veřejným zostuzováním, zejména kvůli svým investigativním činnostem s cílem chránit veřejný zájem před zneužíváním moci, korupcí, porušováním lidských práv nebo trestnou činností;

P.  vzhledem k tomu, že zajištění bezpečnosti a ochrany novinářů a dalších aktérů působících v oblasti sdělovacích prostředků je předpokladem k tomu, aby mohli plně hrát svou úlohu a vykonávat to, k čemu jsou předurčeni, tj. náležitě informovat občany a efektivně se účastnit veřejné diskuse;

Q.  vzhledem k tomu, že podle platformy Rady Evropy na ochranu žurnalistiky a bezpečnosti novinářů jsou ve více než polovině případů útoků na pracovníky sdělovacích prostředků pachateli státní činitelé;

R.  vzhledem k tomu, že investigativní žurnalistika by měla být podporována jako projev občanské angažovanosti a akt občanské ctnosti podporovaný komunikací, učením, vzděláváním a odbornou přípravou;

S.  vzhledem k tomu, že radikální vývoj systému sdělovacích prostředků, rychlý růst online rozměru plurality sdělovacích prostředků a zvýšení počtu vyhledávačů a platforem sociálních médií představují výzvu i příležitost pro propagaci svobody projevu, pro demokratizaci vytváření zpráv zapojením občanů do veřejné diskuse a pro přeměnu rostoucího počtu uživatelů informací na jejich tvůrce; vzhledem k tomu, že v důsledku koncentrace moci mediálních konglomerátů, provozovatelů platforem a zprostředkovatelů internetových služeb a kontroly ekonomických korporací a politických subjektů nad sdělovacími prostředky hrozí negativní důsledky pro pluralitu veřejné diskuse a přístup k informacím a dopad na svobodu, integritu, kvalitu a redakční nezávislost novinářů a vysílacích sdělovacích prostředků; vzhledem k tomu, že rovné podmínky na evropské úrovni jsou nutné k tomu, aby bylo zajištěno, že vyhledávače, platformy sociálních médií a další technologičtí giganti budou respektovat pravidla jednotného digitálního trhu EU v oblastech, jako je ochrana elektronického soukromí a hospodářská soutěž;

T.  vzhledem k tomu, že novináři vyžadují přímý, okamžitý a neomezený přístup k informacím od orgánů veřejné správy, aby náležitě přiměli orgány zodpovídat se ze své činnosti;

U.  vzhledem k tomu, že informace získané na základě práva na investigativní šetření a informace získané prostřednictvím oznamovatelů se vzájemně doplňují a jedny i druhé jsou zásadní pro to, aby mohli novináři plnit své poslání konat ve veřejném zájmu;

V.  vzhledem k tomu, že novináři potřebují plnou právní ochranu při využívání a šíření takových informací ve veřejném zájmu v rámci své práce;

W.  vzhledem k tomu, že právo požadovat a dostávat informace od orgánů veřejné správy je v celé Evropské unii stále nedůsledné a neúplné;

X.  vzhledem k tomu, že v jakékoli demokratické společnosti hraje oblast sdělovacích prostředků klíčovou úlohu; vzhledem k tomu, že účinek hospodářské krize spolu se současně probíhajícím nárůstem platforem sociálních médií a dalších špičkových technologických gigantů a vysoce selektivních příjmů z reklamy výrazně zvýšil nejistotu pracovních podmínek a sociální nejistotu mediálních činitelů, včetně nezávislých novinářů, což vede k dramatickému poklesu profesních, společenských a kvalitativních norem žurnalistiky a může negativně ovlivnit jejich redakční nezávislost;

Y.  vzhledem k tomu, že Evropská audiovizuální observatoř Rady Evropy odsoudila vznik digitálního duopolu společností Google a Facebook, který odpovídá za téměř 85 % veškerého růstu trhu s digitální reklamou v roce 2016, čímž ohrožuje budoucnost tradičních mediálních společností financovaných z reklamy, jako jsou komerční televizní stanice, noviny a časopisy, které mají mnohem nižší divácký dosah;

Z.  vzhledem k tomu, že v souvislosti s politikou rozšíření má Komise povinnost vyžadovat důsledné plnění kodaňských kritérií včetně svobody projevu a sdělovacích prostředků, a proto by EU měla být v této oblasti příkladem nejvyšších standardů; vzhledem k tomu, že jakmile se státy stanou členy EU, jsou i nadále a nezpochybnitelně vázány závazky v oblasti lidských práv na základě Smluv o EU a Listiny základních práv Evropské unie, a že respektování svobody projevu a sdělovacích prostředků ve členských státech by mělo podléhat pravidelné kontrole; vzhledem k tomu, že úsilí EU může být v celosvětovém měřítku vnímáno jako věrohodné pouze tehdy, pokud svoboda tisku a sdělovacích prostředků bude zaručena a dodržována i v Unii samotné;

AA.  vzhledem k tomu, že při výzkumech se soustavně zjišťují doklady toho, že ženy patří v odvětví sdělovacích prostředků mezi menšiny, zejména na tvůrčích pozicích, a jsou výrazně nedostatečně zastoupeny na vyšších, rozhodovacích úrovních; vzhledem k tomu, že studie o zapojení žen v oboru žurnalistiky naznačují, že ačkoli mezi zájemci o žurnalistiku je mezi ženami a muži poměrně dobrá rovnováha, rozdělení odpovědnosti za rozhodování se vyznačuje značnou nerovností mezi ženami a muži;

AB.  vzhledem k tomu, že ustanovení Listiny základních práv Evropské unie a SEU, která zajišťují dodržování těchto zásad, jsou prováděna prostřednictvím pozitivních opatření s cílem prosazovat svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků a podporovat kvalitu, přístupnost a dostupnost (pozitivní svoboda), zároveň však vyžadují přehlížení ze strany veřejných orgánů, aby se zabránilo škodlivé agresi (negativní svoboda);

AC.  vzhledem k tomu, že nezákonné a svévolné sledování, zejména je-li prováděno v masovém měřítku, je neslučitelné s lidskými právy a základními svobodami, mimo jiné se svobodou projevu – včetně svobody tisku a ochrany důvěrnosti novinářských zdrojů – a s právem na soukromí a ochranu údajů; vzhledem k tomu, že při šíření projevů nenávisti a při vytváření podhoubí pro radikalizaci vedoucí k násilnému extremismu hrají určitou roli internet a sociální média tím, že se na nich distribuuje nelegální obsah, který je zvláště zaměřen na mladé lidi; vzhledem k tomu, že potírání takovýchto jevů vyžaduje úzkou a koordinovanou spolupráci všech relevantních subjektů na všech úrovních správy (místní, regionální i vnitrostátní) a rovněž spolupráci s občanskou společností a soukromým sektorem; vzhledem k tomu, že účinné právní předpisy a činnosti v oblasti bezpečnosti a boje proti terorismu a také opatření mající za cíl bojovat proti projevům nenávisti a násilnému extremismu by měly vždy být vázány povinnostmi dodržovat základní práva, aby nedocházelo k jakýmkoli konfliktům s ochranou svobody projevu;

AD.  vzhledem k tomu, že s odkazem na Radu Evropy je whistleblowing (oznamování nekalých praktik) základním aspektem svobody projevu a hraje zásadní roli při odhalování a hlášení nesrovnalostí a protiprávního jednání a při posilování demokratické zodpovědnosti a transparentnosti; vzhledem k tomu, že whistleblowing je klíčovým zdrojem informací při boji proti organizované trestné činnosti, při vyšetřování, zjišťování a zveřejňování případů korupce ve veřejném i soukromém sektoru a při odhalování strategií uplatňovaných soukromými společnostmi s cílem vyhnout se daňovým povinnostem; vzhledem k tomu, že odpovídající ochrana oznamovatelů na unijní, vnitrostátní a mezinárodní úrovni a také prosazování kultury uznávání důležité role, kterou oznamovatelé ve společnosti hrají, jsou nezbytnými předpoklady zajištění efektivnosti této role;

AE.  vzhledem k tomu, že v souvislosti s bojem proti korupci a nesprávným úředním postupům v EU by měl být na investigativní žurnalistiku brán zvláštní ohled a měla by jí být poskytována finanční podpora, neboť se jedná o nástroj sloužící veřejnému zájmu;

AF.  vzhledem k tomu, že podle zjištění nástroje monitorování plurality sdělovacích prostředků zůstává vlastnictví sdělovacích prostředků vysoce koncentrované, což představuje významné riziko pro rozmanitost informací a názorů zastoupených v mediálním obsahu;

AG.  vzhledem k tomu, že na informování o záležitostech EU a práci institucí a agentur EU by se měla rovněž vztahovat stejná kritéria plurality a svobody sdělovacích prostředků jako na vnitrostátní zpravodajství, a mělo by mít mnohojazyčnou podporu, aby bylo přístupné pro co nejvíce občanů EU;

1.  vyzývá členské státy, aby zavedly odpovídající opatření s cílem zabezpečit a podporovat pluralitní, nezávislé a svobodné mediální prostředí, včetně zajištění přiměřeného veřejného financování, ve službách demokratické společnosti, včetně nezávislosti a udržitelnosti veřejnoprávních sdělovacích prostředků a komunitních a místních médií, jež jsou klíčovými prvky prostředí příznivého pro zabezpečení základního práva na svobodu projevu a informace;

2.  zdůrazňuje sdílenou odpovědnost zákonodárců, novinářů, vydavatelů a internetových zprostředkovatelů, ale také občanů jako spotřebitelů informací;

3.  vyzývá orgány EU, aby zaručily plné provádění Listiny základních práv Evropské unie ve všech svých rozhodnutích, akcích a politikách, jakožto prostředek důsledného prosazování plurality a svobody sdělovacích prostředků před nepřiměřeným vlivem vnitrostátních veřejných orgánů; v této souvislosti žádá Komisi, aby zavedla posuzování dopadu na lidská práva pro hodnocení svých legislativních návrhů a aby předložila návrh na zřízení mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva v souladu s příslušným usnesením Parlamentu;

4.  zdůrazňuje, že je třeba zavést nezávislé monitorovací mechanismy s cílem zhodnotit situaci svobody a plurality sdělovacích prostředků v EU, a to jako prostředek k prosazování a ochraně práv a svobod zakotvených v článku 11 Listiny základních práv Evropské unie a článku 10 Evropské úmluvy o lidských právech, a pohotově reagovat na jejich možné ohrožení a porušování; vyzývá Komisi a členské státy, aby plně podporovaly a posílily nástroje, které již byly v této souvislosti vyvinuty, jako je monitorování plurality sdělovacích prostředků a platforma Rady Evropy na ochranu žurnalistiky a bezpečnosti novinářů;

5.  vyzývá Komisi, aby jakožto strážkyně Smluv přistupovala k pokusům vlád členských států o omezení svobody a plurality sdělovacích prostředků jako k závažnému a systémovému zneužití moci a kroku, který je v rozporu se základními hodnotami Evropské unie zakotvenými v článku 2 SEU, jimiž skutečně jsou, neboť právo na svobodu projevu a svobodu názoru jsou základními lidskými právy a svoboda sdělovacích prostředků, pluralita a nezávislost hrají v demokratické společnosti zásadní úlohu, a to i v tom smyslu, že fungují jako kontrola vlády a státní moci;

6.  vyzývá členské státy, aby provedly nezávislý přezkum svých příslušných právních předpisů a postupů s cílem chránit svobodu projevu a svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků;

7.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad nekalými praktikami, zločiny a vražednými útoky, k nimž ještě stále dochází vůči novinářům a pracovníkům sdělovacích prostředků v členských státech kvůli jejich činnosti; naléhavě vyzývá členské státy, aby se za každou cenu snažily zabránit tomuto násilí, zajistit zodpovědnost, zabránit beztrestnosti a zaručit, že oběti a jejich rodiny budou mít přístup k odpovídajícím právním prostředkům; vybízí členské státy, aby ve spolupráci s novinářskými organizacemi zřídily nezávislý a nestranný regulační orgán pro sledování a dokumentování násilí a výhrůžek vůči novinářům a podávání zpráv o nich a zabývající se také ochranou a bezpečností novinářů v jednotlivých státech; kromě toho vyzývá členské státy, aby plně uplatňovaly doporučení Rady Evropy CM/Rec(2016)4 o ochraně žurnalistiky a bezpečnosti novinářů a dalších mediálních činitelů;

8.  vyjadřuje své znepokojení nad zhoršujícími se pracovními podmínkami novinářů a množstvím psychického násilí, kterého jsou novináři svědky; vyzývá proto členské státy, aby v úzké spolupráci s novinářskými organizacemi vypracovaly vnitrostátní akční plány za účelem zlepšení pracovních podmínek novinářů a aby zajistily, že novináři nebudou obětmi psychického násilí;

9.  je znepokojen stavem svobody sdělovacích prostředků na Maltě, jenž nastal v říjnu 2017 po zavraždění protikorupční novinářky Daphne Caruanové Galiziové, která byla rovněž obětí obtěžování, a to mimo jiné v podobě předběžného zmrazení jejích bankovních účtů a výhrůžek ze strany nadnárodních společností;

10.  vítá rozhodnutí pojmenovat tiskové středisko Evropského parlamentu po zavražděné novinářce Daphne Caruanové Galiziové; v této souvislosti znovu opakuje svou výzvu, aby po Daphne Caruanové Galiziové byla pojmenována i každoroční cena Evropského parlamentu za investigativní žurnalistiku;

11.  vyzývá členské státy, aby plně podpořily iniciativu zahájenou organizací Reportéři bez hranic za účelem jmenování zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN pro bezpečnost novinářů;

12.  vyzývá členské státy, aby vytvořily a zachovaly, a to v právních předpisech i v praxi, bezpečné prostředí pro novináře a další mediální činitele, včetně zahraničních novinářů, kteří vykonávají svou žurnalistickou činnost v členských státech, a umožnily jim dělat svou práci zcela nezávisle a bez nepatřičných zásahů, jako je vyhrožování násilím, obtěžování, finanční, ekonomický a politický nátlak, naléhání na odhalení důvěrných zdrojů a materiálů a cílené sledování; zdůrazňuje, že je třeba, aby členské státy zajistily účinné postupy právní nápravy v souvislosti s výše uvedeným jednáním pro novináře, jejichž svoboda výkonu své práce byla ohrožena, aby nebyli nuceni k samocenzuře; zdůrazňuje, že při zvažování opatření, která se mají zabývat bezpečností novinářů, je důležité zaujmout přístup zohledňující rovnost pohlaví;

13.  zdůrazňuje, že je důležité zajistit přiměřené pracovní podmínky pro novináře a pracovníky sdělovacích prostředků v naprostém souladu s požadavky Listiny základních práv Evropské unie a Evropské sociální charty, aby se zabránilo nepatřičnému internímu a externímu tlaku, závislosti, zranitelnosti a nestabilitě, a tudíž riziku autocenzury; zdůrazňuje, že nezávislou žurnalistiku nemůže zaručit a podporovat samotný trh; žádá proto Komisi a členské státy, aby podpořily a vypracovaly nové sociálně udržitelné hospodářské modely zaměřené na financování a podporu kvalitní a nezávislé žurnalistiky a zajistily, aby veřejnost byla přesně informována; žádá členské státy, aby posílily finanční podporu pro poskytovatele veřejných služeb a investigativní žurnalistiku, aniž by se zapojovaly do redakčních rozhodnutí;

14.  odsuzuje pokusy vlád umlčet kritické sdělovací prostředky a zničit svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků, a to i prostřednictvím sofistikovanějších způsobů, které v rámci platformy Rady Evropy na ochranu žurnalistiky a bezpečnosti novinářů obvykle nespustí varovné signály, jako jsou například členové vlád a jejich „známí“, kteří skupují komerční sdělovací prostředky a přebírají kontrolu nad těmi veřejnoprávními, aby sloužily jednostranným zájmům;

15.  zdůrazňuje, že je nezbytné podporovat a rozšiřovat oblast působnosti Evropského střediska pro svobodu tisku a sdělovacích prostředků, zejména pokud jde o právní podporu ohrožených novinářů;

16.  poukazuje na to, že pracovníci působící v oblasti sdělovacích prostředků pracují často v nejistých podmínkách, pokud jde o smlouvy, mzdy a sociální záruky, což má negativní dopad na jejich schopnost odvádět řádně svou práci a je tak omezována svoboda sdělovacích prostředků;

17.  uznává, že svoboda projevu může podléhat omezením – pokud jsou stanovena zákonem, mají legitimní cíl a jsou nezbytná v demokratické společnosti – mimo jiné v zájmu ochrany pověsti a práv druhých; vyjadřuje však znepokojení nad negativními a odrazujícími účinky, které by mohly mít trestněprávní předpisy proti pomluvě na právo na svobodu projevu, svobodu tisku a veřejnou diskusi; vyzývá členské státy, aby se zdržely zneužívání trestněprávních předpisů proti pomluvě tak, že naleznou patřičnou rovnováhu mezi právem na svobodu projevu a právem na respektování soukromí a rodinného života, včetně pověsti, přičemž musí být být zajištěno právo na účinnou nápravu a nesmějí být ukládány příliš přísné a neúměrné tresty a sankce, v souladu s kritérii stanovenými ESLP;

18.  vyzývá Komisi, aby navrhla směrnici namířenou proti strategickým žalobám proti účasti veřejnosti ve veřejné debatě, která bude chránit nezávislé sdělovací prostředky před obtěžujícími soudními řízeními majícími za cíl je v EU umlčet nebo zastrašit;

19.  domnívá se, že zapojení do demokratických procesů je založeno v první řadě na skutečném a nediskriminačním přístupu k informacím a znalostem; vyzývá EU a členské státy, aby vytvořily adekvátní politiky, jež by vedly k dosažení všeobecného přístupu k internetu a k tomu, aby byl přístup k internetu – včetně neutrality sítě – uznán za základní právo;

20.  vyjadřuje politování nad rozhodnutím o zrušení pravidel pro neutralitu sítě z roku 2015, které přijala Federální komise Spojených států amerických pro komunikaci, a zdůrazňuje negativní důsledky, které by toto rozhodnutí mohlo mít v globálně propojeném digitálním světě, pokud jde o právo na přístup k informacím bez diskriminace; vyzývá EU a členské státy, aby nadále usilovaly o posílení zásady neutrality sítě tím, že budou vycházet z pokynů Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací (BEREC) ohledně provádění evropských pravidel neutrality sítě ze strany vnitrostátních regulačních orgánů a dále je rozpracovávat;

21.  poukazuje na významnou roli, kterou hrají nezávislé a pluralitní sdělovací prostředky v politické diskusi a v otázce práva na pluralitní informace během volebních období i v mezidobích; zdůrazňuje, že je nezbytné zaručit, aby se všichni političtí aktéři mohli v souladu s ustanoveními Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace plně vyjádřit a aby se prostor ve vysílání, který jim poskytnou provozovatelé veřejnoprávního vysílání, zakládal na novinářských a odborných kritériích, a nikoli na stupni jejich institucionální reprezentativnosti nebo na jejich politických názorech;

22.  vyzývá členské státy a Komisi, aby se zdržely přijímání nepotřebných opatření zaměřených na svévolné omezování přístupu k internetu a výkonu základních lidských práv nebo na kontrolu veřejných sdělovacích prostředků, jako je přijetí represivních předpisů pro zřízení a provozování sdělovacích prostředků či webových stránek, svévolné vyhlašování výjimečného stavu, technický dohled nad digitálními technologiemi – tj. blokování, filtrování, rušení a uzavírání digitálního prostoru – nebo faktická privatizace kontrolních opatření prostřednictvím vyvíjení nátlaku na zprostředkovatele, aby přijali opatření s cílem omezit či odstranit internetový obsah; vyzývá navíc EU a členské státy, aby zabránily přijetí těchto opatření soukromými subjekty;

23.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily plnou transparentnost soukromých společností a vlád při používání algoritmů, umělé inteligence a automatizovaného rozhodování, které by neměly být používány a vyvíjeny způsobem, který vede ke svévolnému blokování, filtrování a odstraňování internetového obsahu, nebo se záměrem jej dosáhnout, a aby zaručily, že jakákoliv digitální politika a strategie EU budou vycházet z přístupu založeného na lidských právech, který stanoví vhodné nápravné prostředky a záruky a bude plně v souladu s příslušnými ustanoveními Listiny základních práv EU a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod;

24.  opakuje, že internetová šikana, pornografická pomsta a materiály zachycující sexuální zneužívání dětí jsou v našich společnostech stále větším problémem a mají mimořádně vážné dopady, zvláště na mladé lidí a děti, a zdůrazňuje, že v souvislosti se sdělovacími prostředky musí být plně respektovány zájmy a práva nezletilých osob; podněcuje všechny členské státy k tomu, aby vytvořily právní předpisy orientované do budoucna, které by tento jev řešily, včetně ustanovení o odhalování, označování a odstraňování obsahu, který zjevně poškozuje lidskou důstojnost, ze sociálních médií; vybízí Komisi a členské státy, aby zvýšily své úsilí o vytváření účinných protivýkladů a daly jasné pokyny, které zajistí uživatelům, poskytovatelům služeb a oblasti internetu jako celku právní jistotu a předvídatelnost, přičemž musí být zajištěna možnost soudní nápravy v souladu s vnitrostátními právními předpisy, s cílem reagovat na zneužívání sociálních médií pro teroristické účely; zdůrazňuje však, že jakákoli opatření omezující nebo odstraňující internetový obsah by měla být přijímána pouze za přesně stanovených, jednoznačných a legitimních okolností a pod přísným soudním dohledem, v souladu s mezinárodními normami, s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a článkem 52 Listiny základních práv Evropské unie;

25.  vítá kodex chování průmyslu pro boj proti nelegálním projevům nenávisti, který prosazuje Komise; poukazuje na široký manévrovací prostor, který je ponechán soukromým společnostem, aby si určily, co je „protiprávní“, a žádá, aby byl tento prostor omezen, aby nevzniklo nebezpečí cenzury a svévolných omezení svobody projevu;

26.  znovu potvrzuje, že anonymita a šifrování jsou nezbytnými nástroji pro uplatňování demokratických práv a svobod, pro podporu důvěry v digitální infrastrukturu a sdělovací prostředky a pro ochranu důvěrnosti novinářských zdrojů; uvědomuje si, že šifrování a anonymita poskytují soukromí a bezpečnost, které jsou v digitálním věku nezbytné pro výkon práva na svobodu názoru a projevu, a připomíná, že volný přístup k informacím nutně vyžaduje zabezpečení ochrany osobních údajů, které za sebou občané zanechávají, když se pohybují na internetu; bere na vědomí skutečnost, že šifrování a anonymita mohou také vést k porušování práv a k protiprávnímu jednání a ztěžují předcházení trestným činnostem a provádění vyšetřování, na což upozorňují osoby činné v trestním řízení a v boji proti terorismu; připomíná, že omezení šifrování a anonymity musí být omezeno v souladu se zásadami zákonnosti, nezbytnosti a proporcionality; vyzývá orgány EU a členské státy, aby v plném rozsahu prosazovaly a provedly doporučení uvedená ve zprávě zvláštního zpravodaje OSN pro podporu a ochranu práva na svobodu názorů a projevu ze dne 22. května 2015, která se týkají používání šifrování a anonymity v digitální komunikaci;

27.  vybízí k vypracování etického kodexu novinářů a řídících pracovníků v oblasti sdělovacích prostředků, aby bylo možné zajistit novinářům a sdělovacím prostředkům plnou nezávislost;

28.  zdůrazňuje, že orgány činné v trestním řízení a soudní orgány čelí při vyšetřování a stíhání trestných činů páchaných na internetu mnoha překážkám, mimo jiné kvůli rozdílnostem mezi právními předpisy členských států;

29.  konstatuje, že se v rozvíjejícím se ekosystému digitálních sdělovacích prostředků objevili noví zprostředkovatelé, kteří jsou schopni ovlivňovat a kontrolovat informace a názory na internetu prostřednictvím funkcí a ovládání kontroly přístupu; zdůrazňuje, že musí existovat dostatečné množství nestranných a autonomních internetových komunikačních kanálů, služeb a zdrojů, které jsou schopny zprostředkovat veřejnosti pluralitu názorů a demokratických myšlenek v otázkách obecného zájmu; vyzývá členské státy, aby rozvíjely nové či stávající vnitrostátní politiky a opatření v této oblasti;

30.  uznává, že nové digitální prostředí zhoršuje problém šíření dezinformací a takzvaných „falešných“ zpráv; připomíná však, že se nejedná o nový jev, který by se týkal pouze online prostředí; zdůrazňuje, že je důležité zaručit právo na kvalitní informace prostřednictvím zlepšení přístupu občanů ke spolehlivým informacím a zabránit šíření dezinformací online i offline; připomíná, že používání výrazu „falešné zprávy“ by nemělo mít nikdy za cíl podrýt důvěru veřejnosti ve sdělovací prostředky nebo zdiskreditovat a kriminalizovat kritické hlasy; vyjadřuje znepokojení nad možnou hrozbou, kterou by mohl koncept falešných zpráv být pro svobodu slova a projevu a pro nezávislost, a zdůrazňuje negativní účinky, které by mohlo mít šíření falešných zpráv na kvalitu veřejné diskuse a na informovanou účast občanů na dění v demokratické společnosti; zdůrazňuje, že je důležité zajistit účinné samoregulační mechanismy vycházející ze zásad přesnosti a transparentnosti a stanovit odpovídající povinnosti a zajistit odpovídající nástroje, pokud jde o ověření zdroje, a nechávat ověřovat fakta nezávislými a nestrannými certifikovanými organizacemi provádějícími kontrolu faktů o třetích stranách, aby byla zajištěna objektivnost informací a její ochrana;

31.  vyzývá společnosti provozující sociální média a online platformy, aby vyvinuly nástroje, které umožní uživatelům hlásit a označovat potenciální falešné zprávy, aby byla usnadněna jejich rychlá oprava a bylo možno je nechat přezkoumat nezávislými a nestrannými certifikovanými organizacemi provádějícími kontrolu faktů o třetích stranách, které budou mít za úkol podat přesnou definici falešných zpráv a dezinformací, aby byl omezen prostor pro svévolné rozhodování subjektů ze soukromého sektoru, a aby ponechávaly na stránkách a patřičně označovaly informace, u nichž bylo prokázáno, že jsou „falešnými zprávami“, s cílem podnítit veřejnou diskusi a zabránit tomu, aby se tatáž dezinformace objevila v jiné podobě znovu;

32.  vítá rozhodnutí Komise zřídit odbornou skupinu na vysoké úrovni pro boj proti falešnému zpravodajství a dezinformacím online složenou ze zástupců občanské společnosti, platforem sociálních médií, organizací zpravodajských sdělovacích prostředků, novinářů a akademické obce s cílem analyzovat tyto nově se objevující hrozby a navrhnout operativní opatření jak na evropské, tak na vnitrostátní úrovni;

33.  zdůrazňuje odpovědnost aktérů na internetu za vyhýbání se šíření neověřených nebo nepravdivých informací pouze za účelem zvýšení provozu online, například prostřednictvím tzv. „clickbaitu“ (návnady ke kliknutí);

34.  uznává, že úloha a investice vydavatelů tisku v oblasti investigativní, odborné a nezávislé žurnalistiky jsou zásadní pro boj proti šíření „falešných“ zpráv, a zdůrazňuje, že je třeba, aby byla zajištěna udržitelnost pluralitního obsahu redakčního tisku; podněcuje jak Komisi, tak členské státy k tomu, aby investovaly odpovídající finanční prostředky do sdělovacích prostředků a do digitální gramotnosti a do vytváření komunikačních strategií ve spolupráci s mezinárodními organizacemi a organizacemi občanské společnosti, aby byli občané a online uživatelé schopni rozpoznat pochybné zdroje informací a věděli o nich a aby si dokázali všimnout záměrně nepravdivého obsahu a upozornili na něj ostatní; proto také podněcuje členské státy k tomu, aby do svých národních vzdělávacích soustav začlenily problematiku médií a informační gramotnosti; vyzývá Komisi, aby se zabývala osvědčenými postupy z vnitrostátní úrovně s cílem zajistit kvalitu žurnalistiky a spolehlivost zveřejňovaných informací;

35.  znovu připomíná právo každého jednotlivce rozhodovat o osudu svých osobních údajů, zejména výlučné právo mít kontrolu nad používáním a zveřejňováním osobních údajů a právo být zapomenut, definované jako možnost nechat urychleně odstranit ze sociálních médií a internetových vyhledávačů obsah, který může být škodlivý pro jeho důstojnost;

36.  uznává, že internet a obecně vývoj digitálního prostředí rozšířily rozsah několika lidských práv, jak například vyplývá z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 13. května 2014 ve věci C-131/12 Google Spain SL a Google Inc v. Agencia Española de Protección de Datos (AEPD) a Mario Costeja González(11); v této souvislosti vyzývá orgány EU, aby zahájily participativní postup s cílem vypracovat Evropskou listinu internetových práv s ohledem na osvědčené postupy členských států, zejména italské prohlášení o internetových právech, které by se použily jako referenční bod, společně s příslušnými evropskými a mezinárodními nástroji v oblasti lidských práv pro regulaci digitálního odvětví;

37.  zdůrazňuje klíčovou úlohu oznamovatelů při ochraně veřejného zájmu a při podpoře kultury veřejné odpovědnosti a integrity jak ve veřejných, tak v soukromých institucích; opětovně vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořily a zavedly přiměřený, vyspělý a komplexní rámec pro společné evropské právní předpisy na ochranu oznamovatelů, a to tím, že se plně postaví za doporučení Rady Evropy a nedávná usnesení Parlamentu ze dne 14. února 2017 a ze dne 24. října 2017; považuje za nutné zajistit, aby mechanismy pro podávání zpráv byly přístupné, bezpečné a zabezpečené a aby tvrzení oznamovatelů a investigativních novinářů byla profesionálně vyšetřována;

38.  zdůrazňuje, že právní ochrana oznamovatelů při zveřejňování informací spočívá zejména v právu veřejnosti se tyto informace dozvědět; zdůrazňuje, že nikdo by neměl ztratit právo na ochranu pouze z toho důvodu, že možná chybně vyhodnotil skutkové okolnosti nebo že se vnímaná hrozba vůči obecnému zájmu nerealizovala, ovšem za předpokladu, že daná osoba měla v okamžiku oznámení rozumné důvody věřit, že je tato hrozba reálná; připomíná, že osoby, které příslušným orgánům vědomě poskytnou nesprávné nebo zavádějící informace, by neměly být považovány za oznamovatele, a tudíž by neměly mít možnost využívat ochranných mechanismů; dále zdůrazňuje, že komukoli, kdo je přímo či nepřímo poškozen podáním nebo zveřejněním nepravdivých nebo zavádějících informací, by se mělo dostat práva na účinnou nápravu;

39.  vybízí jak Komisi, tak členské státy, aby přijaly opatření na ochranu důvěrnosti informačních zdrojů, aby se zabránilo možným diskriminačním krokům či vyhrožování;

40.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby byly novinářům poskytnuty náležité nástroje pro vyhledávání informací a přijímání informací od orgánů veřejné správy členských států a EU podle nařízení 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům, aniž by museli čelit svévolným rozhodnutím zamítajícím právo přístupu; konstatuje, že informace získané novináři nebo občany na základě práva na investigativní šetření, včetně informací získaných prostřednictvím oznamovatelů, se vzájemně doplňují a jsou zásadní pro to, aby mohli novináři plnit své poslání ve veřejném zájmu; opakuje, že přístup k veřejným zdrojům a akcím by měl záviset na objektivních, nediskriminačních a transparentních kritériích;

41.  zdůrazňuje, že svoboda tisku vyžaduje nezávislost na politické i hospodářské moci, což znamená rovné zacházení bez ohledu na jejich redakční orientaci; opakuje, jak je důležité zachovat žurnalistiku, která využívá mechanismy bránící koncentraci v rukou určitých monopolních či kvazimonopolních skupin, což zajišťuje volnou konkurenci a redakční rozmanitost; vyzývá členské státy, aby přijaly a uplatňovaly právní úpravu vlastnictví sdělovacích prostředků s cílem zabránit horizontální koncentraci vlastnictví v oblasti sdělovacích prostředků a nepřímému vlastnictví či vlastnictví více sdělovacích prostředků a zaručit transparentnost vlastnictví, zdrojů financování a řízení sdělovacích prostředků, zveřejňování informací o nich a snadný přístup občanů k těmto informacím. zdůrazňuje, že je důležité uplatňovat odpovídající omezení vlastnictví sdělovacích prostředků osobami, které vykonávají veřejnou funkci, a zajistit nezávislý dohled a účinné kontrolní mechanismy, jejichž účelem je předejít střetům zájmu a efektu tzv. „otáčivých dveří“; považuje za nezbytné mít nezávislé a nestranné vnitrostátní orgány, které zajistí účinný dohled nad odvětvím audiovizuálních sdělovacích prostředků;

42.  naléhavě vyzývá členské státy, aby rozvíjely vlastní strategické kapacity a aby spolupracovaly s místními komunitami v EU i v jejím sousedství s cílem podporovat pluralitní mediální prostředí a konzistentně a účinně komunikovat o politikách EU;

43.  vyzývá členské státy, aby v plném rozsahu podpořily a schválily doporučení Výboru ministrů Rady Evropy určené členským státům o pluralitě a transparentnosti vlastnictví sdělovacích prostředků přijaté dne 7. března 2018;

44.  připomíná důležitou úlohu provozovatelů veřejnoprávního vysílání při zachovávání plurality sdělovacích prostředků, jak je zdůrazněno v protokolu č. 29 ke Smlouvám; vyzývá členské státy, aby jim poskytly přiměřené finanční a technické prostředky nezbytné k plnění jejich společenské funkce a ke službě veřejnému zájmu; vyzývá členské státy, aby v zájmu toho zaručily jejich redakční nezávislost tím, že je budou prostřednictvím jasně stanovených regulačních rámců chránit před jakoukoliv formou vládního, politického a obchodního zasahování a ovlivňování a zajistí všem veřejným institucím a subjektům, které vykonávají pravomoci v oblasti vysílání a telekomunikací, plnou autonomii a nezávislost řízení;

45.  naléhavě vyzývá členské státy, aby sladily svou politiku v oblasti udělování licencí vnitrostátním vysílacím společnostem s ohledem na zásadu dodržování plurality sdělovacích prostředků; zdůrazňuje, že účtované poplatky a přísnost povinností spojených s udělením licence by měly podléhat kontrole a neměly by ohrožovat svobodu sdělovacích prostředků;

46.  vyzývá Komisi, aby ověřila, zda členské státy přidělují vysílací licence na základě objektivních, transparentních, nestranných a přiměřených kritérií;

47.  navrhuje, aby za účelem účinné ochrany svobody a plurality sdělovacích prostředků byla účast na veřejných zakázkách ze strany podniků, jejichž konečný vlastník vlastní zároveň mediální společnost, zakázána či alespoň zajištěna jejich plná transparentnost; navrhuje, aby členské státy byly povinny pravidelně podávat zprávy o veškerém veřejném financování poskytovaném mediálním podnikům a aby bylo poskytování veřejných finančních prostředků pravidelně sledováno; zdůrazňuje, že by vlastníci sdělovacích prostředků neměli být shledáni vinnými ze spáchání trestného činu nebo za spáchání trestného činu odsouzeni;

48.  zdůrazňuje, že veškeré veřejné finanční prostředky určené mediálním organizacím by měly být rozdělovány na základě nediskriminačních, objektivních a transparentních kritérií, o kterých by měly být všechny sdělovací prostředky s předstihem informovány;

49.  připomíná, že členské státy by měly nalézt způsoby, jak podporovat sdělovací prostředky, například zajištěním neutrality DPH, jak doporučuje usnesení Parlamentu ze dne 13. října 2011 o budoucnosti DPH(12), a podporou iniciativ týkajících se sdělovacích prostředků;

50.  vyzývá Komisi, aby z rozpočtu EU vyčlenila stálé a přiměřené finanční prostředky na podporu monitorování plurality sdělovacích prostředků v rámci Střediska pro svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků a aby vytvořila každoroční mechanismus posuzování rizik pro pluralitu sdělovacích prostředků v členských státech; zdůrazňuje, že stejný mechanismus by se měl používat k měření plurality sdělovacích prostředků v kandidátských zemích a že výsledky monitorování plurality sdělovacích prostředků by měly mít skutečný vliv na pokrok v procesu vyjednávání;

51.  vyzývá Komisi, aby monitorovala a shromažďovala informace a statistiky o svobodě a pluralitě sdělovacích prostředků ve všech členských státech a aby důkladně analyzovala případy porušení základních práv novinářů, přičemž by respektovala zásadu subsidiarity;

52.  zdůrazňuje, že je třeba zintenzívnit sdílení osvědčených postupů mezi orgány členských států pro regulaci audiovizuálního sektoru;

53.  vyzývá Komisi, aby vzala v potaz doporučení obsažená v usnesení Parlamentu ze dne 25. října 2016 o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva(13); v tomto směru Komisi vyzývá, aby při vypracovávání své výroční zprávy o demokracii, právním státu a základních právech zohlednila výsledky a doporučení monitorování plurality sdělovacích prostředků o rizicích pro pluralitu a svobodu sdělovacích prostředků v EU;

54.  vyzývá členské státy, aby zvýšily své úsilí o posílení mediální gramotnosti a prosazovaly odborné a vzdělávací iniciativy mezi všemi občany prostřednictvím formálního, neformálního a informálního vzdělávání v kontextu celoživotního učení, a také tím, že budou věnovat zvláštní pozornost počáteční a průběžné odborné přípravě učitelů a jejich podpoře a posílí rovněž dialog a spolupráci mezi oblastí vzdělávání a odborné přípravy a všemi příslušnými zúčastněnými subjekty, včetně pracovníků sdělovacích prostředků, občanské společnosti a mládežnických organizací; znovu potvrzuje, že je třeba podporovat inovační nástroje vhodné pro jednotlivé věkové skupiny na podporu zmocnění a bezpečnosti na internetu jako povinné prvky učebních plánů ve školách a překlenout digitální propast pomocí konkrétních projektů v oblasti technologické gramotnosti a prostřednictvím odpovídajících investic do infrastruktur s cílem zajistit univerzální přístup k informacím;

55.  zdůrazňuje, že pro to, aby lidé porozuměli otázkám současnosti a podíleli se na veřejném životě a aby měli povědomí o transformačním potenciálu i hrozbách, které jsou vlastní stále složitějšímu a propojenějšímu mediálnímu prostředí, je zásadní, aby rozvíjeli kritické myšlení a smysl pro analýzu, pokud jde o používání a vytváření mediálního obsahu; zdůrazňuje, že mediální gramotnost představuje zásadní demokratickou dovednost, která posiluje postavení občanů; vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořily zvláštní opatření na propagaci a podporu projektů mediální gramotnosti, jako je pilotní projekt „Mediální gramotnost pro všechny“, a aby vypracovaly komplexní politiku mediální gramotnosti se zaměřením na občany všech věkových skupin a na všechny typy sdělovacích prostředků jako nedílnou součást vzdělávací politiky Evropské unie, přičemž by tato opatření byla ze strany EU náležitě podpořena v rámci jejích příslušných možností financování, jako jsou ESI fondy a Horizont 2020;

56.  se znepokojením konstatuje, že je ohrožen přístup menšin, místních a regionálních komunit, žen a osob se zdravotním postižením ke sdělovacím prostředkům, jak v roce 2016 zdůraznil nástroj monitorování plurality sdělovacích prostředků; zdůrazňuje, že v otevřeném, svobodném a pluralitním mediálním prostředí jsou sdělovací prostředky podporující začleňování zcela nezbytné a že všichni občané mají právo na přístup k nezávislým informacím ve svém mateřském jazyce bez ohledu na to, zda se jedná o jazyk celého státu, nebo o jazyk menšinový; zdůrazňuje, že je důležité poskytovat evropským novinářům, zejména těm, kteří zprostředkovávají obsah v méně používaných a menšinových jazycích, odpovídající odbornou přípravu a možnosti rekvalifikace; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby podněcovaly a podporovaly výzkum, projekty a politiky, které zlepšují dostupnost sdělovacích prostředků, a také relevantní iniciativy zaměřené na zranitelné menšinové skupiny (například pilotní projekt „Možnosti stáží pro zástupce sdělovacích prostředků v jazycích národnostních menšin“), a aby všem občanům zaručily příležitosti k účasti a vyjádření;

57.  vybízí sdělovací prostředky, aby chránily rovnost žen a mužů v politice sdělovacích prostředků i v praxi, a to prostřednictvím společného regulačního mechanismu, vnitřních kodexů chování a dalších dobrovolných kroků;

58.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby se zapojily do společenských kampaní, vzdělávacích programů a cílenějších školení a programů zvýšení informovanosti (včetně těch, kteří v rámci odvětví rozhodují) s cílem prosazovat prostřednictvím financování a podpory na vnitrostátní i evropské úrovni hodnoty a postupy založené na rovnosti a usilovat tak o účinné řešení nerovnosti mezi ženami a muži v rámci odvětví sdělovacích prostředků;

59.  doporučuje Komisi, aby vypracovala odvětvovou strategii pro odvětví evropských sdělovacích prostředků, která by se zakládala na inovacích a udržitelnosti; domnívá se, že tato strategie by měla posílit přeshraniční spolupráci a koprodukci mezi aktéry v oblasti sdělovacích prostředků v EU s cílem zdůraznit jejich rozmanitost a podporovat mezikulturní dialog, rozšířit spolupráci s jednotlivými zpravodajskými a audiovizuálními službami všech orgánů EU, zejména Evropského parlamentu, a podporovat zpravodajství o záležitostech EU a jejich viditelnost ve sdělovacích prostředcích;

60.  zdůrazňuje, že je důležité vypracovat další modely pro vytvoření evropské platformy veřejnoprávního vysílání, která podporuje celounijní politické diskuse založené na faktech, nesouhlasu a respektu, přispívá k pluralitě názorů v nově konvergovaném mediálním prostředí a podporuje zviditelnění EU v jejích vnějších vztazích;

61.  žádá, aby Komise a členské státy chránily svobodu sdělovacích prostředků a svobodu slova v současném umění tím, že budou podporovat tvorbu uměleckých děl, která dávají zaznít sociálním problémům, podněcují kritickou debatu a inspirují k vystoupení proti projevům nenávisti;

62.  zdůrazňuje, že je nezbytné zrušit zeměpisné blokování informačního mediálního obsahu a umožnit tak občanům EU online přístup k televizním stanicím jiných členských států, přehrávání pořadů na vyžádání a opakovanému přehrávání;

63.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.

(1)

Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43.

(2)

Úř. věst. C 55, 12.2.2016, s. 33.

(3)

Přijaté texty, P7_TA(2014)0230.

(4)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0388.

(5)

Přijaté texty, P8_TA(2017)0095.

(6)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0409.

(7)

Přijaté texty, P8_TA(2017)0022.

(8)

Přijaté texty, P8_TA(2017)0402.

(9)

Úř. věst. C 32, 4.2.2014, s. 6.

(10)

Úř. věst. L 88, 31.3.2017, s. 6.

(11)

ECLI:EU:C:2014:317.

(12)

Úř. věst. C 94 E, 3.4.2013, s. 5.

(13)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0409.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Přijetím Lisabonské smlouvy se Evropská unie označila za společenství hodnot, jejichž základním kamenem jsou lidská práva. Svoboda projevu a informací je mezinárodně považována za jeden ze stěžejních prvků struktury lidských práv a základních svobod. Je zakotvena mimo jiné ve Všeobecné deklaraci lidských práv, Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Evropské úmluvě o lidských právech. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva, jakož i práce, kterou vykonávají některé mezinárodní organizace (OSN, OBSE, Rada Evropy), rozvinuly a vyjasnily její oblast působnosti. Článek 11 Listiny základních práv Evropské unie její oblast působnosti formálně rozšířil tím, že svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků zahrnul do oblasti ochrany. Všechny tyto nástroje dohromady upevňují konkrétní povinnost členských států a EU jako takové plně ochraňovat toto základní lidské právo a zároveň zavádět do praxe pozitivní opatření s cílem aktivně podporovat jeho pokrok.

Mimo to, že svoboda projevu má už ze samé podstaty status lidského práva, vykonává také spolu s pluralitními a nezávislými sdělovacími prostředky základní společenskou úlohu, jelikož slouží jako veřejný hlídací pes, chrání občany před nekalými praktikami ze strany členských států i soukromých zájmů a umožňuje jim, aby se aktivně podíleli na demokratickém životě.

Podmínky pro skutečnou svobodu sdělovacích prostředků, jejich pluralitu a nezávislost na politickém tlaku a ekonomických zájmech se zhoršily po přijetí usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. května 2013 „o Chartě EU: standardní podmínky svobody sdělovacích prostředků v celé EU“, jak zdůraznily výsledky světového indexu svobody tisku pro rok 2017, který zveřejnila organizace Reportéři bez hranic(1), a závěry zprávy o politice Evropského univerzitního institutu za rok 2017(2).

Mezi různorodé existující hrozby pro svobodu projevu a pluralitu sdělovacích prostředků patří široká škála opatření, jež zavádějí jak státní činitelé, tak soukromé subjekty.

Násilí, hrozby a nátlak vůči novinářům

Dokonce i v členských státech EU jsou novináři nadále terčem vražedných útoků. Vražda maltské novinářky Daphne Caruanové Galiziové je jen poslední epizodou tohoto druhu. Nátlak na novináře však nabývá různých a mnohotvárných forem. Jak ukazuje Agentura Evropské unie pro základní práva, patří sem vyhrožování násilím, nehody v rámci veřejných shromáždění, údajné zásahy politických aktérů, tlak na zpřístupnění důvěrných zdrojů a materiálů, zásahy prostřednictvím bezpečnostních a zpravodajských služeb, jakož i finanční a ekonomický nátlak(3). Tyto faktory spolu s politickými zásahy a s vysokým stupněm koncentrace v odvětví sdělovacích prostředků rovněž rozšiřují jev autocenzury, jak dokládá studie Rady Evropy „Journalists under pressure: Unwarranted interference, fear and self-censorship in Europe“ (Novináři pod nátlakem – neoprávněné zásahy, strach a autocenzura v Evropě)(4). Zhoršení pracovních a ekonomických podmínek v odvětví sdělovacích prostředků, které pramení z hospodářské krize, spolu s příchodem nových mezinárodních subjektů, jako jsou špičkoví technologičtí giganti nebo platformy sociálních médií schopné dominovat trhu s internetovými reklamami, a s rozpočtovými škrty, jež jsou v některých členských státech namířené vůči veřejnoprávní vysílací organizaci, zvyšuje nejistotu a zároveň posiluje autocenzuru.

Digitální oblast

Digitální technologie bezpochyby přinesly nové a hluboce transformativní nástroje participativní demokracie, kterou revolučním způsobem rozšířily a umožnily občanům, aby se z uživatelů informací stali jejich poskytovatelé. Riziko dezinformací, které je zahrnuto ve virálním šíření internetového obsahu, v náročnosti jejich včasného řešení a napravení, jakož i v cenzurní pravomoci, kterou mohou uplatňovat platformy sociálních médií a technologičtí giganti, představuje druhou stránku věci. Z pohledu mezinárodního práva je však nutné k otázce „falešných zpráv“ přistupovat s mimořádnou obezřetností a nezapomínat, že tradiční mainstreamová média byla a jsou stejně náchylná k šíření falešných zpráv a že zákaz „falešných“ zpráv často slouží jako nástroj k ovládání sdělovacích prostředků a omezování vydavatelské svobody. Jsme si vědomi toho, že klamné informace mohou způsobit vážné škody (poškozují dobré jméno jednotlivců a narušují jejich soukromí), avšak omezení „falešných zpráv“ není řešením. Absolutní „pravda“ a „objektivita“ jsou nejednoznačné a nebezpečné pojmy. Požadavek publikovat pouze naprosto pravdivé zprávy je nejen nerealistický, ale i neliberální. Navíc bychom měli mít na paměti, že v digitálním věku je ověřování faktů mnohem snadnější, než bylo v éře tradičních médií: manipulaci s digitálním materiálem lze vyšetřovat, je-li k tomu vůle, a internet má k dispozici potřebné nástroje a nabízí infrastrukturu pro kontrolu zdrojů a faktů. Umožnit veřejným činitelům, aby rozhodovali o tom, co lze pokládat za pravdu, je stejné jako souhlasit s tím, že síly, které jsou u moci, mají právo umlčet kritické hlasy. Pokud jde o „nenávistné výroky“ nebo „terorismus“, pojem „falešné zprávy“ je příliš neurčitý na to, aby mohl zabránit subjektivním a svévolným výkladům. Útěchou by nebylo, ani kdyby tato posuzování zajišťovaly namísto veřejných orgánů soukromé subjekty jako Facebook.

Vnitrostátní opatření a kodaňské dilema

Vnitrostátní bezpečnost a boj proti terorismu se stávají pro členské státy společným tématem vedoucím k přijímání legislativních aktů a dalších opatření, jež jistě mají značný dopad na lidská práva a základní svobody, jak se ukázalo na případu Edwarda Snowdena a v příslušné judikatuře Soudního dvora. Nedávno přijaté vnitrostátní zákony v různých členských státech, které posilují kontrolní pravomoci udělené bezpečnostním a policejním silám a tajným službám, sledování komunikačních prostředků a uchovávání osobních údajů by mohly ohrozit – bez řádných právních záruk a opravných prostředků – samotnou podstatu práva na svobodu projevu a stejně tak další základní práva, jako je například právo na soukromí a ochranu údajů.

Podobná opatření, která omezují svobodu projevu a informací nebo základní funkce svobodných a nezávislých sdělovacích prostředků, jako je například samotná existence zákonů proti pomluvě, mají stejný potenciál poškodit demokratickou diskusi.

Kandidátské země musí prokázat, že v souladu s článkem 49 SEU dodržují hodnoty uvedené v článku 2 SEU: povinnost zakotvená v kodaňských kritériích. Nicméně žádný skutečný nástroj EU nemá zaručovat účinné dodržování lidských práv a právních norem ze strany členských států, vyjma takzvaného „jaderného řešení“ stanoveného v článku 7 SEU. Politické zásahy, k nimž v uplynulých desetiletích došlo mimo jiné v Itálii, Polsku, Španělsku a Maďarsku, prokazují, že je potřeba mít řádný institucionální mechanismus EU určený ke sledování a nápravě.

Oznamovatelé

Whistleblowing je obecně uznáván jako základní aspekt svobody projevu a zásadní nástroj pro zajišťování transparentnosti a odpovědnosti demokratických institucí. Některé mezinárodní organizace, jako například Rada Evropy nebo zvláštní zpravodaj OSN pro podporu a ochranu práva na svobodu názoru a projevu a samotný Evropský parlament, se opakovaně dožadovaly ochrany oznamovatelů. Ještě je však nutno přijmout společný rámec EU, přičemž mnohé členské státy postrádají v tomto ohledu odpovídající systém.

(1)

Reportéři bez hranic, světový index svobody tisku pro rok 2017, Journalism weakened by democracy’s erosion (Žurnalistika oslabená úpadkem demokracie), https://rsf.org/en/journalism-weakened-democracys-erosion

(2)

Středisko pro svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků, Evropský univerzitní institut, „Monitoring Media

Pluralism in Europe: Application of the Media Pluralism Monitor 2016 in the European Union, Montenegro and Turkey“ (Monitorování plurality sdělovacích prostředků v Evropě: uplatnění sledování plurality sdělovacích prostředků v roce 2016 v Evropské unii), http://cmpf.eui.eu/media-pluralism-monitor/mpm-2016-results/

(3)

Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA), Violence, threats and pressures against journalists and other media actors in the EU (Násilí, hrozby a nátlak vůči novinářům a dalším mediálním činitelům v EU), příspěvek do druhého výročního kolokvia o základních právech – listopad 2016, http://fra.europa.eu/en/publication/2016/violence-threats-and-pressures-against-journalists-and-other-media-actors-european

(4)

Marilyn Clark a Anna Grech, Journalists under pressure - Unwarranted interference, fear and self-censorship in Europe (Novináři pod nátlakem – neoprávněné zásahy, strach a autocenzura v Evropě), vydala Rada Evropy, 2017


MENŠINOVÉ STANOVISKO

které předkládá v souladu s čl. 52a odst. 4 jednacího řádu

Marek Jurek

Přijatá zpráva se zabývá otázkou klíčovou pro demokracii, otázkou svobody a plurality, ale vědomě opomíjí některé aspekty této otázky, o kterých se hovořilo ve výboru a při jednáních. Jde zejména o nové formy omezování svobody slova – příkladem je zavedení trestu odnětí svobody ve Francii za „vyvíjení morálního nátlaku“.

Zpráva upozorňuje na to, že je odpovědností státu zaručit podmínky pro pluralitu – nevěnuje však pozornost nutnosti obnovení skutečných podmínek pro ni ve společnostech, které za sebou mají zkušenost s totalitní diktaturou. V zemích, v nichž vládly kolaborantské komunistické režimy, byly společenské kruhy, které byly shledány nepřátelskými vládnoucímu režimu, po několik generací terčem mimořádně tvrdé diskriminace, a jejich náhledy a hodnoty byly soustavně očerňovány oficiální propagandou. Zajistit jim možnost plnohodnotně se podílet na veřejném dění je jednoznačným závazkem každé demokratické vlády a v této věci je třeba i podpory Evropské unie.

Zpráva také obsahuje nelegitimní odkaz na Istanbulskou úmluvu, kterou třetina členských států neratifikovala, a požadavek, aby byl zřízen „mechanismus EU pro demokracii, právní stát a základní práva“, kteroužto myšlenku také množství států odmítá. Zpráva věnovaná otázce plurality by zajisté neměla být využívána k protlačování tak jednostranných návrhů, proti kterým je velmi mnoho našich zemí.


STANOVISKO Výboru pro kulturu a vzdělávání (5.3.2018)

pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

k pluralitě a svobodě sdělovacích prostředků v Evropské unii

(2017/2209(INI))

Zpravodaj (*): Curzio Maltese

(*) Přidružený výbor – článek 54 jednacího řádu

NÁVRHY

Výbor pro kulturu a vzdělávání vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako příslušný výbor, aby do návrhu usnesení, který přijme, začlenil tyto návrhy:

1.  připomíná, že svoboda projevu a informací, která je zakotvena v Listině základních práv Evropské unie (článek 11), v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech (článek 19) a v Evropské úmluvě o lidských právech, je základem k dosažení pluralitní společnosti, jak je stanoveno v článku 2 Smlouvy o Evropské unii; zdůrazňuje, že přístup ke kvalitním, svobodným a nezávislým informacím je jedním ze základních lidských práv, že svoboda a pluralita sdělovacích prostředků jsou základními pilíři demokracie a že musí být náležitě zaručena nezávislost sdělovacích prostředků na politickém a ekonomickém tlaku a jakýchkoli nepatřičných vlivech, aby nedocházelo k žádnému pronásledování či zastrašování, které by mohlo ovlivnit redakční obsah;

2.  zdůrazňuje, že občané musí být řádně a plně informovaní, aby se mohli aktivně a účinně účastnit veřejného života a podílet se na politických diskusích;

3.  domnívá se, že je třeba otevřeně a vážně hledat důvody narůstající nedůvěry veřejnosti ve sdělovací prostředky; připomíná, že utváření veřejného mínění spočívá na vztahu důvěry mezi občany a pracovníky sdělovacích prostředků, kdy cílem je informovat veřejnost a podporovat kulturu veřejné odpovědnosti a transparentnosti pro účely obecného zájmu; vyjadřuje krajní znepokojení nad skutečností, že systém financování tisku čelí mnoha problémům, mj. vysoké koncentraci ve vlastnictví sdělovacích prostředků, která vede k tomu, že někteří dominantní hráči využívají informací k cílům politické a obchodní propagandy, čímž je ohrožena pluralita sdělovacích prostředků a dramaticky se snižuje kvalita, různorodost, spolehlivost a důvěryhodnost informací a vznikají jevy, jako jsou tzv. fake news (falešné zprávy); proto vítá návrh Komise udělit vydavatelům zpravodajství právo dát souhlas k rozmnožování a zpřístupňování jejich tisku na internetu s cílem podpořit vyvážený vztah s internetovými obchodními subjekty a spravedlivý podíl z příjmů, které přináší tisk zveřejňovaný na internetu;

4.  bere na vědomí nové výzvy, se kterými se v rychle se vyvíjejícím mediálním prostředí potýkají tradiční i nová média z důvodu vzestupu technologií a digitalizace, jako je např. fenomén „filtrové bubliny“, který souvisí s rozsáhlým používáním algoritmů, a kvůli potřebě dodržování základního práva na soukromí; zdůrazňuje zejména, že fenomén tzv. falešných zpráv představuje rostoucí a znepokojivý trend šíření nepravdivých příběhů a záměrných dezinformací, které mohou podněcovat společenské napětí a představovat tak zásadní hrozbu pro demokracie; poukazuje na to, že organizace novinářů a sdělovacích prostředků mají jedinečnou odpovědnost při utváření názorů a veřejné rozpravy a že by se měly zavázat, že budou usilovat o informace podložené důkazy; proto volá po nezávislosti a transparentnosti sdělovacích prostředků a naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly soudržnou a komplexní strategii, která se na jedné straně zaměří na podporu vysoce kvalitní žurnalistiky posílením finanční a právní podpory pro nezávisle provozované sdělovací prostředky a investigativní žurnalistiku, aniž by při tom docházelo k zásahům do redakčních rozhodnutí, a na druhé straně se zaměří na podporu mediální gramotnosti všech občanů EU;

5.  zdůrazňuje, že veřejnoprávní sdělovací prostředky mají nezastupitelnou úlohu, pokud jde o pluralitu sdělovacích prostředků, a že významnou měrou odpovídají za adekvátní reflexi kulturní, jazykové, společenské a politické rozmanitosti a za řádné informování veřejnosti; doporučuje, aby členské státy zabezpečily vhodné, přiměřené a stabilní financování veřejnoprávních sdělovacích prostředků a zajistily tak, aby tyto sdělovací prostředky mohly plnit svou kulturní, sociální a vzdělávací úlohu a přispívaly k inkluzivní společnosti, a současně aby zaručily jejich nezávislost na politickém vměšování či cenzuře a zabránily jejich zneužití pro účely propagandy a indoktrinace;

6.  připomíná, že členské státy by měly nalézt způsoby, jak podporovat sdělovací prostředky, například zajištěním neutrality DPH, jak doporučuje usnesení Parlamentu ze dne 13. října 2011 o budoucnosti DPH(1), a podporou iniciativ týkajících se sdělovacích prostředků;

7.  zdůrazňuje, že používání digitálních sdělovacích prostředků vede k novým problémům i možnostem v oblasti svobody sdělovacích prostředků a že pluralitu sdělovacích prostředků, včetně plurality v internetové sféře, vážně ohrožuje nadměrná koncentrace vlastnictví sdělovacích prostředků, znepokojivé účelové propojení, které vychází opakovaně najevo, mezi zájmy odvětví sdělovacích prostředků a politickými zájmy a nedostatečný soulad korporací s pravidly hospodářské soutěže a daňovými předpisy; žádá Komisi a členské státy, aby odstranily regulační nedostatky v zájmu vytvoření právní jistoty a jednotnosti a tak zajistily skutečnou rozmanitost, přístupnost mediálního obsahu a svobodu sdělovacích prostředků a zabránily vzniku dominantního postavení internetových gigantů prostřednictvím modernizované politiky EU v oblasti hospodářské soutěže, která zajistí spravedlivou hospodářskou soutěž v oblasti sdělovacích prostředků v EU v souvislosti s on-line konvergencí a se vzrůstající úlohou internetových platforem jako zprostředkovatelů, a prostřednictvím regulačního rámce, který stanoví povinné vyžadování licencí ke komerčnímu využívání autorsky chráněných tiskových článků a zajistí tak spravedlivou odměnu vydavatelům tisku a v důsledku i novinářům; v tomto ohledu zdůrazňuje, že vlastnické struktury sdělovacích prostředků musí být transparentní a že vnitrostátní regulační orgány by měly tento aspekt obzvláště sledovat;

8.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly celounijní systém statutární samoregulace a zajistily tak, aby aktéři sdělovacích prostředků promysleli, projednali a zavedli své vlastní etické normy pro uvádění informací na internetu bez přímé politické účasti;

9.  konstatuje, že mnoho informací, které produkují tradiční média, je nyní k dispozici jak na internetu, tak na tradičních platformách, a že tyto platformy tak stále podléhají vnitrostátním právním předpisům pro sdělovací prostředky; připomíná, že se to netýká platforem sdělovacích prostředků, které existují výhradně na internetu, což vede k nespravedlivé soutěži mezi těmito platformami a tradičními sdělovacími prostředky; konstatuje, že podobné služby s podobnými rysy by se měly řídit podobnými předpisy; vyzývá k harmonizaci pravidel a předpisů pro sdělovací prostředky s cílem zajistit rovné podmínky pro všechny;

10.  zdůrazňuje skutečnost, že svobodu projevu a informací v Evropě ohrožuje stále častější zastrašování a akty agrese namířené proti novinářům, jak dokládá nedávná vražda Daphne Caruany Galiziové; opakuje, že členské státy musí chránit základní právo na svobodu slova, tedy práva novinářů sdělovat informace, tím, že jejich práci zajistí ochranu a usnadní ji, a základní právo široké veřejnosti tytéž informace získávat; zdůrazňuje zvláštní situaci, v níž se nacházejí investigativní novináři, a důležitost ochrany zdrojů; vyzývá členské státy, aby zajistily, aby jejich právní rámce a postupy prosazování práva zaručovaly vhodnou ochranu, pomoc a podporu novinářům a dalším pracovníkům sdělovacích prostředků a věnovaly zvláštní pozornost specifickým rizikům spojeným s genderovou, sexuální a etnickou příslušností;

11.  zdůrazňuje, že whistleblowing je nepostradatelnou součástí investigativní žurnalistiky a svobody tisku; podotýká, že novináři se mohou stát předmětem nikoliv právní ochrany, ale právního stíhání, pokud jednají ve veřejném zájmu a odhalí informace nebo oznámí podezření na pochybení, přestupek, podvod nebo protiprávní činnost; připomíná své usnesení ze dne 24. října 2017 k legitimním opatřením na ochranu oznamovatelů jednajících ve veřejném zájmu při zveřejňování důvěrných informací společností a veřejných orgánů(2); naléhavě žádá Komisi, aby co nejdříve předložila legislativní návrh, který zaručí vysokou úroveň ochrany oznamovatelů v EU;

12.  uznává úspěšné zřízení Evropského centra pro svobodu tisku a sdělovacích prostředků (ECPMF) v souvislosti s pilotním projektem EU a zdůrazňuje dobře známou činnost ECPMF v boji proti útokům na svobodu tisku a sdělovacích prostředků, kdy systematicky zaznamenává porušování svobody sdělovacích prostředků v Evropě a nabízí přímou podporu ohroženým novinářům a aktivistům v oblasti svobody sdělovacích prostředků, kteří by se mohli stát obětmi násilí; žádá Komisi, aby vytvořila nezbytné nástroje a zajistila nutné finanční prostředky, aby z ECPMF učinila stálou strukturu EU;

13.  zdůrazňuje, že je třeba se věnovat nárůstu verbálních projevů nenávisti, agrese a hrozeb v internetovém prostředí, na který upozornil průzkum Eurobarometru z roku 2016 o pluralitě sdělovacích prostředků a demokracii, aby byla chráněna svoboda projevu a různorodost názorů ve sdělovacích prostředcích na internetu; vyzývá Komisi, aby dále zhodnotila agresivní projevy na internetu a jejich dopady a přijala vhodná opatření na účinnou prevenci a boj proti tomuto jevu;

14.  poukazuje na to, že pracovníci sdělovacích prostředků, zejména ti nejmladší, pracují velmi často v nejistých podmínkách, pokud jde o pracovní smlouvy, platy a sociální a právní záruky, což má negativní dopad na jejich schopnost odvádět řádně svou práci a je tak ovlivněna dostupnost nestranného a nezávislého zpravodajství a informací, což má v důsledku negativní dopad na svobodu sdělovacích prostředků; vyzývá členské státy a mediální organizace, aby zaručily, aby novináři mohli vykonávat svou práci na nejvyšší možné úrovni, a to zajištěním řádných a spravedlivých pracovních podmínek pro všechny pracovníky sdělovacích prostředků, a aby podporovaly kvalitní a soustavnou odbornou přípravu pro pracovníky pracující na smluvním základě i pro pracovníky pracující na volné noze; vyzývá odvětví sdělovacích prostředků, aby podporovalo rovnost mužů a žen v politice i praxi sdělovacích prostředků, např. prostřednictvím koregulačních mechanismů a vnitřních kodexů chování;

15.  vyzývá členské státy, aby zvýšily své úsilí o posílení mediální gramotnosti a prosazovaly odborné a vzdělávací iniciativy mezi všemi občany prostřednictvím formálního, neformálního a informálního vzdělávání v kontextu celoživotního učení, a také tím, že budou věnovat zvláštní pozornost počáteční a průběžné odborné přípravě učitelů a jejich podpoře a posílí rovněž dialog a spolupráci mezi oblastí vzdělávání a odborné přípravy a všemi příslušnými zúčastněnými subjekty, včetně pracovníků sdělovacích prostředků, občanské společnosti a mládežnických organizací; znovu potvrzuje, že je třeba podporovat inovační nástroje vhodné pro jednotlivé věkové skupiny na podporu zmocnění a bezpečnosti na internetu jako povinné prvky učebních plánů ve školách a překlenout digitální propast pomocí konkrétních projektů v oblasti technologické gramotnosti a prostřednictvím odpovídajících investic do infrastruktur s cílem zajistit univerzální přístup k informacím;

16.  zdůrazňuje, že pro to, aby lidé porozuměli otázkám současnosti a podíleli se na veřejném životě a aby měli povědomí o transformačním potenciálu i hrozbách, které jsou vlastní stále složitějšímu a propojenějšímu mediálnímu prostředí, je zásadní, aby rozvíjeli kritické myšlení a smysl pro analýzu, pokud jde o používání a vytváření mediálního obsahu; zdůrazňuje, že mediální gramotnost představuje zásadní demokratickou dovednost, která posiluje postavení občanů; vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořily zvláštní opatření na propagaci a podporu projektů mediální gramotnosti, jako je pilotní projekt „Mediální gramotnost pro všechny“, a aby vypracovaly komplexní politiku mediální gramotnosti se zaměřením na občany všech věkových skupin a na všechny typy sdělovacích prostředků jako nedílnou součást vzdělávací politiky Evropské unie, přičemž by tato opatření byla ze strany EU náležitě podpořena v rámci jejích příslušných možností financování, jako jsou fondy ESI a Horizont 2020;

17.  se znepokojením konstatuje, že je ohrožen přístup menšin, místních a regionálních komunit, žen a osob se zdravotním postižením ke sdělovacím prostředkům, jak v roce 2016 zdůraznil nástroj monitorování plurality sdělovacích prostředků; zdůrazňuje, že v otevřeném, svobodném a pluralitním mediálním prostředí jsou sdělovací prostředky podporující začleňování zcela nezbytné a že všichni občané mají právo na přístup k nezávislým informacím ve svém mateřském jazyce bez ohledu na to, zda se jedná o jazyk celého státu, nebo o jazyk menšinový; zdůrazňuje, že je důležité poskytovat evropským novinářům, zejména těm, kteří zprostředkovávají obsah v méně používaných a menšinových jazycích, odpovídající odbornou přípravu a možnosti rekvalifikace; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby podněcovaly a podporovaly výzkum, projekty a politiky, které zlepšují dostupnost sdělovacích prostředků, jakož i relevantní iniciativy zaměřené na zranitelné menšinové skupiny (například pilotní projekt „Možnosti stáží pro zástupce sdělovacích prostředků v jazycích národnostních menšin“), a aby všem občanům zaručily příležitosti k účasti a vyjádření;

18.  doporučuje Komisi, aby vypracovala odvětvovou strategii pro odvětví evropských sdělovacích prostředků, která by se zakládala na inovacích a udržitelnosti; domnívá se, že tato strategie by měla posílit přeshraniční spolupráci a koprodukci mezi aktéry v oblasti sdělovacích prostředků v EU s cílem zdůraznit jejich rozmanitost a podporovat mezikulturní dialog, rozšířit spolupráci s jednotlivými zpravodajskými a audiovizuálními službami všech orgánů EU, zejména Evropského parlamentu, a podporovat zpravodajství o záležitostech EU a jejich viditelnost ve sdělovacích prostředcích;

19.  připomíná závazek EU týkající se ochrany a podpory svobody projevu a informací v celé EU a v zahraničí; zdůrazňuje, že zásady svobody sdělovacích prostředků, svobody slova a plurality sdělovacích prostředků jsou stejně důležité pro země připravující se na vstup a země oblasti evropského sousedství jako pro členské státy; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby byly tyto zásady patřičně sledovány a aby v kandidátských, sousedících a třetích zemích byly prováděny programy pomoci;

20.  zdůrazňuje, že zajištění větší míry pluralitního zpravodajství věnovaného EU, respektování kulturní rozmanitosti jednotlivých členských států a využívání plného potenciálu nástrojů, jako jsou komunikační, mediální a interaktivní platformy a platformy sociálních médií, přiblíží občanům EU evropské záležitosti a lépe je do těchto záležitostí zapojí, neboť díky nim si budou moci jednotlivci utvářet své názory a sdílet je s ostatními, činit informovaná rozhodnutí a přispívat svou kriticky zainteresovanou účastí k pozitivní reformě a vývoji EU;

21.  potvrzuje nutnost nezávisle monitorovat situaci v oblasti svobody a plurality sdělovacích prostředků v EU a vyzývá proto Komisi, aby i nadále podporovala nástroj monitorování plurality sdělovacích prostředků a podnítila jeho další rozvoj v zájmu komplexního a přesného posouzení rizik pro pluralitu sdělovacích prostředků v EU; vyzývá Komisi, členské státy a všechny příslušné zúčastněné strany, aby se neprodleně zabývaly uvedenými riziky a přijaly odpovídající opatření;

22.  zdůrazňuje, že je důležité vypracovat další modely pro vytvoření evropské platformy veřejnoprávního vysílání, která podporuje celounijní politické diskuse založené na faktech, nesouhlasu a respektu, přispívá k pluralitě názorů v nově konvergovaném mediálním prostředí a podporuje zviditelnění EU v jejích vnějších vztazích;

23.  žádá Komisi a členské státy, aby chránily svobodu sdělovacích prostředků a svobodu slova v současném umění tím, že budou podporovat tvorbu uměleckých děl, která dávají zaznít sociálním problémům, podněcují kritickou debatu a inspirují k projevům proti nenávisti.

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

21.2.2018

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

22

0

2

Členové přítomní při konečném hlasování

Isabella Adinolfi, Dominique Bilde, Andrea Bocskor, Nikolaos Chountis, Silvia Costa, Mircea Diaconu, Damian Drăghici, María Teresa Giménez Barbat, Giorgos Grammatikakis, Petra Kammerevert, Svetoslav Hristov Malinov, Curzio Maltese, Stefano Maullu, Luigi Morgano, Momchil Nekov, Michaela Šojdrová, Yana Toom, Helga Trüpel, Julie Ward, Bogdan Brunon Wenta, Bogdan Andrzej Zdrojewski, Milan Zver, Krystyna Łybacka

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Francis Zammit Dimech

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

22

+

ALDE

Mircea Diaconu, María Teresa Giménez Barbat, Yana Toom

GUE/NGL

Nikolaos Chountis, Curzio Maltese

PPE

Andrea Bocskor, Svetoslav Hristov Malinov, Stefano Maullu, Bogdan Brunon Wenta, Francis Zammit Dimech, Bogdan Andrzej Zdrojewski, Milan Zver, Michaela Šojdrová

S&D

Silvia Costa, Damian Drăghici, Giorgos Grammatikakis, Petra Kammerevert, Luigi Morgano, Momchil Nekov, Julie Ward, Krystyna Łybacka

Verts/ALE

Helga Trüpel

0

-

2

0

EFDD

Isabella Adinolfi

ENF

Dominique Bilde

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

(1)

Úř. věst. C 94 E, 3.4.2013, s. 5.

(2)

Přijaté texty, P8_TA(2017)0402.


STANOVISKO Výboru pro právní záležitosti (1.3.2018)

pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

o pluralitě a svobodě sdělovacích prostředků v Evropské unii

(2017/2209(INI))

Zpravodajka: Heidi Hautala

NÁVRHY

Výbor pro právní záležitosti vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako příslušný výbor, aby do návrhu usnesení, který přijme, začlenil tyto návrhy:

1.  zdůrazňuje, že pluralita sdělovacích prostředků zahrnuje řadu aspektů, pravidly pro kontrolu spojování podniků počínaje a požadavky na obsah v licenčních systémech vysílání, transparentností a omezenou koncentrací vlastnictví sdělovacích prostředků, ustanovením redakčních svobod, nezávislostí a postavením poskytovatelů veřejnoprávního vysílání, profesionální situací novinářů, vztahem mezi médii a politickými a hospodářskými činiteli, přístupem žen a menšin a názorovou rozličností atd. konče;

2.  připomíná, že svoboda projevu a informací je základním právem, jak stanoví článek 11 Listiny základních práv Evropské unie, článek 10 Evropské úmluvy o lidských právech a článek 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, a je jednou z nejdůležitějších hodnot při ochraně demokracie a posilování naší evropské identity; zdůrazňuje, že svoboda a pluralita sdělovacích prostředků plynou ze základního práva na svobodu projevu, které je základem demokracie a je nezbytné je aktivně politicky podporovat; poukazuje na to, že svoboda projevu by mohla rovněž chránit právo společnosti jako celku na získání informace o všech otázkách společného zájmu; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly náležitá opatření s cílem chránit a podporovat pluralitní, nezávislé a svobodné sdělovací prostředky, aby byla zajištěna svoboda projevu a demokracie;

3.  vyzývá Komisi, aby monitorovala a shromažďovala informace a statistické údaje týkající se svobody a plurality sdělovacích prostředků ve všech členských státech a aby analyzovala případy porušování základního práva na svobodu projevu a základních práv novinářů a dalších pracovníků sdělovacích prostředků, a to při dodržování zásady subsidiarity; vyzývá Komisi, aby navrhla opatření, která by měla být uplatňována v závislosti na závěrech těchto hodnocení;

4.  zdůrazňuje, že v pluralistické a demokratické společnosti musí být občané řádně a plně informováni, aby se mohli aktivně a účinně podílet na veřejném životě a účastnit se politických diskusí; vyzývá Komisi a členské státy, aby prostřednictvím mediální gramotnosti, plurality a etiky sdělovacích prostředků prosazovaly zdravou politickou debatu a trvalou politickou angažovanost za účelem dodržování základních lidských práv; se znepokojením konstatuje, že omezení svobody a plurality sdělovacích prostředků vede k demokratickému deficitu a že demokratický deficit v jednom členském státě může mít vliv na celou Evropskou unii, zejména pokud by nezávislost veřejných sdělovacích prostředků mohla být ohrožena vlivem vládnoucí většiny; zdůrazňuje, že tento vliv může být vyvážen dostatečně vybavenými, financovanými a nezávislými veřejnoprávními sdělovacími prostředky, které jsou schopné odolat zásahům vlády a představovat různé politické postoje; vybízí k přijetí řádných právních předpisů a dobrých správních postupů v oblasti veřejnoprávních sdělovacích prostředků, a to i pokud jde o státní podporu a veřejné financování, s cílem posílit jejich nezávislost a schopnost plnit své poslání v obecném zájmu veřejnosti;

5.  s politováním konstatuje, že koncentraci vlastnictví sdělovacích prostředků na úrovni členských států a EU nebyla věnována dostatečná pozornost; zdůrazňuje, že pravidla EU v oblasti hospodářské soutěže zastávají významnou úlohu při předcházení vzniku či zneužívání dominantního postavení a vyzývá v této souvislosti Komisi a členské státy, aby zajistily řádné a účinné zavádění těchto pravidel; vyzývá členské státy, aby prostřednictvím svých vnitrostátních regulačních orgánů monitorovaly koncentraci sdělovacích prostředků a poskytovaly snadno dostupné a zcela transparentní informace o jejich vlastnictví, včetně údajích o vlastnících, a o hospodářském vlivu nad mediálním prostředím a jeho finanční podpoře, včetně online médií; doporučuje, aby byly tyto informace veřejně přístupné ve všech členských státech s cílem určit možné zdroje kontroly a vlivu na sdělovací prostředky, posílit jejich odpovědnost, zajistit redakční a žurnalistickou nezávislost a chránit úlohu sdělovacích prostředků coby hlídacího pse veřejnosti;

6.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad legislativními a správními opatřeními přijatými v určitých členských státech za účelem přímého či nepřímého omezování a ovládání sdělovacích prostředků, zejména v odvětví veřejnoprávních sdělovacích prostředků, nebo za účelem omezení podpory plurality sdělovacích prostředků; zdůrazňuje, že je jednoznačnou povinností členských států zaručit pluralitu sdělovacích prostředků a prostředí, ve kterém se mohou občané účastnit veřejné diskuse a bez obav vyjádřit své myšlenky a názory; zdůrazňuje, že musí být chráněna a zaručena základní zásada redakční nezávislosti na vládě a politických či komerčních zájmech, ale také nezávislost na jakýchkoli soukromých zájmech, které mohou ohrožovat pluralitu a svobodu sdělovacích prostředků; zdůrazňuje, že jakékoli zpravodajství o volebních kampaních a jiných významných událostech, především pokud mohou podstatně ovlivnit veřejný život a veřejné mínění, by mělo být spravedlivé, vyvážené a nestranné; naléhavě vyzývá členské státy, aby dodržovaly doporučení a usnesení Rady Evropy týkající se nezávislosti veřejnoprávních sdělovacích prostředků, a připomíná v této souvislosti evropské normy stanovené ve Smlouvách; zdůrazňuje, že dohled nad veřejnoprávními sdělovacími prostředky musí být prováděn nezávislými orgány, a ne přímo politickými institucemi, jakými jsou např. vlády; zdůrazňuje navíc, že v případě veřejnoprávních sdělovacích prostředků financovaných státem musí být zaručena redakční nezávislost;

7.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly a rozvíjely nové společensky udržitelné hospodářské modely namířené na financování nezávislé žurnalistiky a podporu její kvality a na posilování udržitelnosti veřejnoprávních sdělovacích prostředků, které jsou předpokladem pluralitního systému sdělovacích prostředků;

8.  navrhuje, aby za účelem účinné ochrany svobody a plurality sdělovacích prostředků byla účast na veřejných zakázkách ze strany podniků, jejichž konečný vlastník vlastní zároveň mediální podnik, zakázána či alespoň zajištěna jejich plná transparentnost; navrhuje, aby členské státy byly povinny pravidelně podávat zprávy o veškerém veřejném financování poskytovaném mediálním podnikům a aby bylo poskytování veřejných finančních prostředků pravidelně sledováno; zdůrazňuje, že by vlastníci sdělovacích prostředků neměli být shledáni vinnými ze spáchání trestného činu nebo za spáchání trestného činu odsouzeni;

9.  zdůrazňuje, že veškeré veřejné finanční prostředky určené mediálním organizacím by měly být rozdělovány na základě nediskriminačních, objektivních a transparentních kritérií, o kterých by měly být všechny sdělovací prostředky informovány s předstihem;

10.  navrhuje, aby jakékoli veřejné finance určené sdělovacím prostředkům byly přístupné pouze těm mediálním organizacím, které zveřejní kodex chování, jenž bude snadno přístupný veřejnosti;

11.  je znepokojen tím, že se vlivné komerční subjekty uchylují k praktikám strategických soudních řízení proti účasti veřejnosti (Strategic Lawsuit Against Public Participation – SLAPP) ve snaze umlčet novináře, bránit jim ve výkonu jejich činnosti či jinak zasahovat do jejich obsahu jejich práce; vyzývá Komisi, aby vzala na vědomí tento trend a navrhla právní předpisy k omezení těchto nekalých praktik;

12.  je znepokojen vysokým počtem novinářů a dalších pracovníků sdělovacích prostředků, kteří se stále častěji stávají oběťmi výhrůžek, obtěžování, sledování a fyzických, dokonce i smrtelných, útoků kvůli své investigativní práci a podávání informací o zneužívání pravomoci, korupci, porušování lidských práv a trestné činnosti; vyjadřuje politování nad tím, že pouze malé procento výhrůžek nebo obtěžování novinářů je nahlášeno policii; vyzývá členské státy, aby podpořily prosazování ochrany žurnalistiky a bezpečnosti novinářů a dalších pracovníků sdělovacích prostředků tím, že zajistí řádné prosazování příslušných právních předpisů a budou případy vyhrožování a obtěžování sledovat a podávat o nich zprávy;

13.  opakuje, že dobré pracovní podmínky a bezpečnost a ochrana novinářů a dalších pracovníků sdělovacích prostředků jsou nezbytným předpokladem pro plnění jejich úlohy informovat občany o záležitostech veřejného zájmu; vyzývá proto členské státy a mediální organizace, aby novinářům a dalším profesionálním pracovníkům sdělovacích prostředků zajistily spravedlivé pracovní podmínky;

14.  vyzývá členské státy, aby zajistily návaznost na prohlášení Výboru ministrů Rady Evropy o ochraně žurnalistiky a bezpečnosti novinářů a dalších mediálních aktérů;

15.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby byly novinářům poskytnuty náležité nástroje pro vyhledávání informací a přijímání informací od orgánů veřejné správy členských států a EU podle nařízení 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům, aniž by museli čelit svévolným rozhodnutím zamítajícím právo přístupu; konstatuje, že informace získané novináři nebo občany na základě práva na investigativní šetření, včetně informací získaných prostřednictvím oznamovatelů, se vzájemně doplňují a jsou zásadní pro to, aby mohli novináři plnit své poslání ve veřejném zájmu; opakuje, že přístup k veřejným zdrojům a akcím by měl záviset na objektivních, nediskriminačních a transparentních kritériích;

16.  konstatuje, že by členské státy měly zajistit používání vhodných nástrojů s cílem určit subjekty odpovědné za způsobování újmy prostřednictvím sdělovacích prostředků, i na internetu, a to za plného dodržování základních práv;

17.  uznává, že novináři potřebují plnou právní ochranu při využívání a šíření takových informací ve veřejném zájmu v rámci své práce;

18.  uznává právo na oznamování nekalých praktik ve všech případech, kdy je informace poskytnuta v dobré víře a zjevně ve veřejném zájmu, např. při porušování základních práv nebo trestního práva, včetně aktivní nebo pasivní korupce, nebo v případech odhalení bezpečnostní, zdravotní nebo environmentální hrozby;

19.  konstatuje, že oznamovatelé, kteří jednají z oprávněných důvodů, mohou být pro investigativní novináře klíčovým zdrojem a přispívat tak k nezávislému tisku; vyzývá proto Komisi, aby v celé EU zajistila ochranu v souladu se smlouvami a s cíli Unie v oblasti demokracie, plurality názorů a svobody projevu; zdůrazňuje, že ochrana oznamovatelů jde ruku v ruce s důvěrností zdrojů novinářů, musí však být v rovnováze se základními právy obviněných fyzických a právnických osob;

20.  zdůrazňuje, že falešná obvinění nebo zavádějící informace mohou mít pro občany a podniky dalekosáhlé dopady; připomíná, že v případě křivých obvinění by se měli viníci za své činy zodpovídat a neměla by se na ně vztahovat ochrana poskytovaná oznamovatelům; zdůrazňuje, že každá osoba, jejíž jméno bylo poškozeno nepřesnou nebo zavádějící informací, by měla mít přístup k účinným mechanismům nápravy;

21.  zdůrazňuje, že záměrná dezinformace vytvořená nebo šířená za účelem dosažení finančního nebo politického zisku, tzv. „falešná zpráva“, narušuje vztah vzájemné důvěry mezi sdělovacími prostředky a občany a má potenciál ohrožovat liberální demokracie a podkopávat demokratické hodnoty, jako jsou např. svoboda projevu a právní stát; zdůrazňuje, že jelikož se v sociálních médiích takové falešné zprávy šíří mnohem snadněji než v tradičních sdělovacích prostředcích, musí být nalezena řešení, která zajistí, aby se autoři falešných zpráv za své činy v digitálních médiích zodpovídali tak, jak je tomu u činů mimo internet; zdůrazňuje, že odpovědí na tento problém nemůže být přísná regulace nebo cenzura myšlenek a názorů, ale že část řešení problému dezinformací a propagandy spočívá v zajištění spolehlivosti informací a vzdělávání kriticky uvažujících a mediálně gramotných občanů; vyzývá členské státy a orgány EU, aby vynaložily dostatečné prostředky pro boj proti dezinformacím a aby přijaly koordinovaná opatření proti vydavatelům a distributorům záměrně falešných práv; v tomto ohledu zdůrazňuje, že je potřeba, aby uživatelé sdělovacích prostředků uměli rozlišovat mezi fakty a pouhými názory; zdůrazňuje, že úsilí oddělení pro strategickou komunikaci Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ), a zejména současné pracovní skupiny East StratCom, která aktivně přispívá k rozvoji a provádění strategie proti šíření falešných zpráv, se musí celkové zvýšit a získat větší zdroje, aby mohlo účinně plnit své úkoly; zdůrazňuje, že je třeba, aby členské státy doplňovaly úsilí EU v boji proti falešným zprávám a angažovaly se na všech úrovních, a to včetně spolupráce se zeměmi sousedícími s EU, s cílem podpořit pluralitní mediální prostředí, které by pravdivě, jednotně a uceleně informovalo o politikách EU, vítá oznámení Komise, že připravuje strategii pro boj proti falešným zprávám, která bude ve vhodnou dobu zveřejněna;

22.  konstatuje, že nové technologie zásadně změnily obchodní model tradičního tisku; je nicméně přesvědčen o tom, že s odpovídajícím právním rámcem by digitalizace mohla podpořit hospodářskou soutěž mezi jednotlivými subjekty v oblasti sdělovacích prostředků a demokratizovat přístup k informacím a obsahu a jejich vytváření;

23.  konstatuje, že se v rozvíjejícím se ekosystému digitálních sdělovacích prostředků objevili noví zprostředkovatelé, kteří jsou schopni ovlivňovat a kontrolovat informace a názory na internetu prostřednictvím funkcí a ovládání kontroly přístupu; zdůrazňuje, že musí existovat dostatečné množství nestranných a autonomních internetových komunikačních kanálů, služeb a zdrojů, které jsou schopny zprostředkovat veřejnosti pluralitu názorů a demokratických myšlenek v otázkách obecného zájmu; vyzývá členské státy, aby rozvíjely nové či stávající vnitrostátní politiky a opatření v této oblasti;

24.  zdůrazňuje, že nezávislost tisku se vztahuje na veřejnoprávní i soukromé sdělovací prostředky; v této souvislosti zdůrazňuje důležitost etického kodexu novinářů a vydavatelů; zdůrazňuje, že takový etický kodex by měl zahrnovat povinnost ověřovat informace a zdroje; zdůrazňuje, že při šíření obsahu na internetu by se měla uplatňovat stejná povinnost náležité péče jako při šíření obsahu mimo internet; je v této souvislosti znepokojen zjevným poklesem norem v rychle se měnícím internetovém prostředí, v němž se množství, promptnost a tzv. clickbaits (návnady na kliknutí) zdají být důležitější než přesnost;

25.  vítá zaměření výročního kolokvia o základních právech v roce 2016 na pluralitu sdělovacích prostředků a demokracii a doporučení skupiny na vysoké úrovni pro svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků; opětovně vyzývá k přijetí legislativních opatření, která by zajistila standardy plurality sdělovacích prostředků na evropské úrovni, pokud jde o tištěná média, urážky na cti, koncentraci a transparentnost vlastnictví sdělovacích prostředků, atd.; konstatuje, že společný společenský a politický prostor Evropy vyžaduje svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků k zaručení dobře fungující demokracie;

26.  zdůrazňuje, že zásady svobody sdělovacích prostředků, svobody slova a plurality sdělovacích prostředků jsou stejně důležité pro země připravující se na vstup do Unie a země oblasti evropského sousedství jako pro členské státy; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby tyto zásady byly v těchto zemích posíleny a příslušně sledovány a aby asistenční programy byly podmíněny dodržováním těchto zásad.

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

22.2.2018

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

21

0

2

Členové přítomní při konečném hlasování

Max Andersson, Joëlle Bergeron, Marie-Christine Boutonnet, Jean-Marie Cavada, Kostas Chrysogonos, Mady Delvaux, Rosa Estaràs Ferragut, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Gilles Lebreton, António Marinho e Pinto, Emil Radev, Evelyn Regner, Francis Zammit Dimech, Tadeusz Zwiefka

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Daniel Buda, Angel Dzhambazki, Evelyne Gebhardt, Jytte Guteland, Heidi Hautala, Kosma Złotowski

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Norbert Erdős, Michaela Šojdrová

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

21

+

ALDE

EFDD

ENF

GUE/NGL

PPE

S&D

VERTS/ALE

Jean-Marie Cavada, António Marinho e Pinto

Joëlle Bergeron

Marie-Christine Boutonnet, Gilles Lebreton

Kostas Chrysogonos

Daniel Buda, Norbert Erdős, Rosa Estaràs Ferragut, Emil Radev, Michaela Šojdrová, Francis Zammit Dimech, Tadeusz Zwiefka

Mady Delvaux, Evelyne Gebhardt, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Jytte Guteland, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Evelyn Regner

Max Andersson, Heidi Hautala

0

-

 

 

2

0

ECR

Angel Dzhambazki, Kosma Złotowski

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se


INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

27.3.2018

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

44

3

4

Členové přítomní při konečném hlasování

Asim Ademov, Jan Philipp Albrecht, Heinz K. Becker, Monika Beňová, Caterina Chinnici, Rachida Dati, Agustín Díaz de Mera García Consuegra, Tanja Fajon, Laura Ferrara, Ana Gomes, Sylvie Guillaume, Jussi Halla-aho, Cécile Kashetu Kyenge, Juan Fernando López Aguilar, Monica Macovei, Roberta Metsola, Claude Moraes, Ivari Padar, Judith Sargentini, Branislav Škripek, Csaba Sógor, Sergei Stanishev, Helga Stevens, Traian Ungureanu, Bodil Valero, Marie-Christine Vergiat, Harald Vilimsky, Udo Voigt, Josef Weidenholzer, Cecilia Wikström

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Carlos Coelho, Anna Maria Corazza Bildt, Ignazio Corrao, Gérard Deprez, Maria Grapini, Marek Jurek, Miltiadis Kyrkos, Nuno Melo, Angelika Mlinar, Nadine Morano, Emilian Pavel, Morten Helveg Petersen, Petri Sarvamaa, Elly Schlein, Barbara Spinelli

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

André Elissen, Marc Joulaud, Christelle Lechevalier, Martina Michels, Liadh Ní Riada, Anna Záborská


JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

44

+

ALDE

Gérard Deprez, Angelika Mlinar, Morten Helveg Petersen, Cecilia Wikström

ECR

Monica Macovei, Helga Stevens

EFDD

Ignazio Corrao, Laura Ferrara

GUE/NGL

Martina Michels, Liadh Ní Riada, Barbara Spinelli, Marie-Christine Vergiat

PPE

Asim Ademov, Heinz K. Becker, Carlos Coelho, Anna Maria Corazza Bildt, Rachida Dati, Agustín Díaz de Mera García Consuegra, Marc Joulaud, Nuno Melo, Roberta Metsola, Nadine Morano, Petri Sarvamaa, Csaba Sógor, Traian Ungureanu, Anna Záborská

S&D

Monika Beňová, Caterina Chinnici, Tanja Fajon, Ana Gomes, Maria Grapini, Sylvie Guillaume, Cécile Kashetu Kyenge, Miltiadis Kyrkos, Juan Fernando López Aguilar, Claude Moraes, Ivari Padar, Emilian Pavel, Elly Schlein, Sergei Stanishev, Josef Weidenholzer

VERTS/ALE

Jan Philipp Albrecht, Judith Sargentini, Bodil Valero

3

-

ENF

André Elissen, Christelle Lechevalier

NI

Udo Voigt

4

0

ECR

Jussi Halla-aho, Marek Jurek, Branislav Škripek

ENF

Harald Vilimsky

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

Poslední aktualizace: 26. dubna 2018Právní upozornění