Postup : 2017/2087(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0165/2018

Předložené texty :

A8-0165/2018

Rozpravy :

PV 30/05/2018 - 29
CRE 30/05/2018 - 29

Hlasování :

PV 31/05/2018 - 7.11
CRE 31/05/2018 - 7.11
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2018)0241

ZPRÁVA     
PDF 651kWORD 75k
7.5.2018
PE 616.861v02-00 A8-0165/2018

o provádění směrnice o ekodesignu (2009/125/ES)

(2017/2087(INI))

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin

Zpravodajka: Frédérique Ries

POZM. NÁVRHY
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ – SHRNUTÍ SKUTEČNOSTÍ A ZJIŠTĚNÍ
 NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 STANOVISKO Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku
 INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
 JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ – SHRNUTÍ SKUTEČNOSTÍ A ZJIŠTĚNÍ

Úvod

Evropská unie usiluje o přechod evropské ekonomiky k nízkouhlíkovému, udržitelnějšímu hospodářství, což dokládají nejrůznější politiky a opatření: vůdčí úloha při uzavírání Pařížské dohody o klimatu, více než 220 milionů EUR z rozpočtu EU investovaných do ekologických a nízkouhlíkových projektů, vyjasnění předpisů v oblasti označování energetickými štítky a lepší informovanost spotřebitelů(1).

Úspory z rozsahu a lepší řízení naší energetiky a surovin by bylo možné zvýšit, pokud by EU naplno využívala potenciál ekodesignu ve smyslu čl. 2 odst. 23 směrnice 2009/125/ES, který je předmětem této zprávy o provádění, jako: „začlenění environmentálních aspektů do návrhu výrobku s cílem zlepšit vliv výrobku na životní prostředí během celého životního cyklu.“

Skutečně je třeba jednat již od procesu výroby produktu, kde jsou největší technické možnosti. 80 % škodlivých vlivů na životní prostředí a 90 % nákladů výrobce vzniká ve fázi designu výrobků.

Evropský rámec vytvořený v roce 2007 a prodloužený v roce 2009

Zpravodajka byla již v roce 2005 pověřena vypracováním prvního právního rámce pro Evropský parlament o ekodesignu energetických spotřebičů (EuP)(2). Šlo o rámcovou směrnici, na jejímž základě by nevznikaly závazné povinnosti. Ty vyplývají z prováděcích opatření, která byla přijata postupem projednávání ve výborech pro některé energetické spotřebiče, jako jsou kotle, bojlery, počítače, světelné zdroje, televizory, atd.

Přepracování původní směrnice v roce 2009 rozšířilo oblast působnosti na výrobky spojené se spotřebou energie (ErP) s cílem rozšířit nabídku energeticky a environmentálně účinnějších výrobků(3). Výrobky musí odpovídat následujícím kritériím:

– prodávají se v Evropské unii v objemu více než 200 000 kusů,

– mají významný dopad na životní prostředí,

– mají významný potenciál vývoje.

Celková účinnost směrnice o ekodesignu na výrobky spojené se spotřebou energie

Můžeme hovořit o skutečné přidané hodnotě, kterou uznávají jak dotčená průmyslová odvětví, tak nevládní organizace a odborníci z členských států.

Podle odhadů Komise(4) je tato politika ekodesignu a označování energetickými štítky účinná a perspektivní – úspory primární energie by mohly vzrůst na přibližně 175 milionů tun ropného ekvivalentu primární energie ročně. Tento údaj je vyšší než je roční spotřeba primární energie v Itálii a odpovídá snížení emisí CO2 o 320 milionů tun ročně. Pro spotřebitele to představuje úsporu ve výši zhruba 490 EUR ročně na domácnost za účty za energii.

Tyto číselné údaje odpovídají údajům, které poskytla skupina BSH Hausgeräte GmbH, největší výrobce domácích spotřebičů v Evropě (údaje BSH, 2017).

Podle tohoto zdroje například spotřeba energie sušiček prádla vyrobených uvedenou skupinou klesla v období 2001–2016 průměrně o 75 %, spotřeba energie elektrických trub o 43 %, lednic o 55 %, mrazáků o 69 % a praček o 68 %.

Směrnici o ekodesignu se přesto nedostává dostatečného politického uznání, a to někdy i na vyšší než rozhodovací úrovni. Zpravodajka vyjadřuje politování nad tím, že princip ekodesignu se mnohdy stával rukojmím během evropské volební kampaně v květnu roku 2014, ale také během britského referenda v červnu 2016.

Vyčkávací postoj měl přímé důsledky. Od rozšíření oblasti působnosti v roce 2009 na výrobky spojené se spotřebou energie se ve skutečnosti na žádný nevztahují prováděcí opatření související s ekodesignem.

U stavebních materiálů nebyl shledán důvod ke stanovení právních opatření. Dosud se zkoumá, zda se na okna, kohoutky a sprchy bude vztahovat jediný právní předpis o energetických štítcích. V rámci posledního pracovního plánu na období 2016–2019 jsou aktuálně zkoumány nové výrobky spojené se spotřebou energie, jako fotovoltaické panely a systémy automatizace a monitorování budov.

V tomto ohledu má zpravodajka za to, že 29 prováděcích nařízení o ekodesignu, k nimž je nutno přičíst 16 nařízení v přenesené pravomoci o označování energetickými štítky a tři dobrovolné dohody (o set-top-boxech, herních konzolích a zobrazovacích zařízeních), prokázalo svoji užitečnost a že postup ekodesignu, tedy inovací ve prospěch životního prostředí, musí pokračovat a Evropský parlament jej musí podporovat.

Studie britských orgánů zveřejněná v roce 2015 dospěla mimo jiné k závěru, že každá libra investovaná do ekodesignu se britskému hospodářství 3,8krát vrátí(5).

Na druhou stranu je nutno říci, že většina subjektů, výrobců a členských států neustále zdržovala proces rozhodování. Komise se tedy žádá, aby tento stav napravila a aby jasněji upravila lhůty a etapy pro dokončení prováděcích opatření. Ostatně Parlament a Rada nedávno stanovily v článku 11 nařízení (EU) 2017/1369 pravidlo pro označování energetickými štítky.

Přechod od logiky úspor k logice úspor zdrojů

Zpravodajka považuje za nezbytné zabývat se potenciálem stávající směrnice a zohlednit celý environmentální rozměr výrobku v zájmu reakce na nové výzvy oběhového hospodářství, jimiž jsou složení, trvanlivost, rozložení, opravitelnost a recyklovatelnost.

Politický cíl usilující o začlenění všeobecné environmentální výkonnosti výrobku, který Evropský parlament opakovaně zdůrazňoval:

– zpráva Sirpy Pietikäinenové, odhlasovaná v červenci 2015 o „účinném využívání zdrojů: směrem k oběhovému hospodářství“(6),

– zpráva Pascala Duranda přijatá v červenci 2017 o „delší životnosti výrobků: přínosy pro spotřebitele a společnosti“(7).

Je příhodné uvést, že v souvislosti s ekodesignem se objevují nová povolání: inženýr v oblasti materiálů, inženýr pro řízení životního prostředí a udržitelného rozvoje, specializovaní poradci, což ukazuje, že ekodesign se postupně prosazuje uvnitř podniků. Tento závazek se týká i mnoho územních samospráv, například těch, které mají na starosti nakládání s odpady z domácností. Evropští zákonodárci tedy mají důvod vytvořit optimální rámec pro rozvoj ekodesignu v evropském hospodářství.

Co říci k tématu mobilních či chytrých telefonů?

Komise si je vědoma potenciálu těchto výrobků v souvislosti s oběhovým hospodářstvím, navrhuje však, aby pro svá specifika nebyly zahrnuty do pracovního plánu ekodesign. Evropští spotřebitelé mění mobilní telefon v průměru jednou za dva roky, zatímco evropský postup pro ekodesign trvá čtyři roky. Čas související s hospodářstvím se tedy nepotkává s časem regulačním.

Zpravodajka považuje za naléhavé, aby byly mobilní či chytré telefony zahrnuty do pracovního plánu pro ekodesign s cílem konat, a to nejen kvůli otázce energetické účinnosti výrobků, kritériím recyklovatelnosti vzácných kovů, z nichž se výrobky skládají, ale také kvůli lepšímu uspořádání součástek a možnosti demontáže baterie.

Odhaduje se, že v současné době dochází k recyklaci pouhých 1–5 % vzácných kovů, například wolframu, kobaltu, grafitu, india, použitých na výrobu mobilních telefonů.

Zlepšit dozor nad trhem

Toto představuje další velkou výzvu evropské politiky v oblasti ekodesignu, chceme-li, aby se ekologicky navržené výrobky staly standardem a abychom netrestali podniky, které dodržují předpisy, jak opakovaně zdůrazňovala studie výzkumné služby Evropského parlamentu, která posloužila jako základ pro vypracování této zprávy o provádění a která připomíná, že dozor nad trhem spadá do pravomoci členských států(8).

Komise odhaduje, že mezi 10 a 25 % výrobky, na něž se směrnice vztahuje, nevyhovuje požadavkům ekodesignu a označování energetickými štítky. A to je nepřípustné.

Zpravodajka předkládá několik návrhů pro lepší koordinaci vnitrostátních orgánů pro dozor nad trhem:

– opírat se o osvědčené postupy zavedené některými členskými státy, které již sdílí výsledky činností dozoru nad trhem v systému ICSMS (sytém informací a komunikace pro dozor nad trhem) v zájmu bezpečnosti výrobků, a rozšiřovat tento systém na výrobky, na něž se vztahují opatření v oblasti ekodesignu,

– používat metody včasného odhalování pro zjištění výrobků, u nichž hrozí, že nebudou splňovat předpisy, a to ve spolupráci s odvětvovými odborníky,

– přijmout odrazující opatření pro lepší dodržování předpisů v oblasti ekodesignu. Při uplatňování sankcí na výrobce, kteří nesplňují předpisy, je třeba se zajistit, že tyto sankce jsou přiměřené dopadu nedodržení předpisů na celý evropský trh. A nakonec je třeba zajistit kompenzaci pro spotřebitele, kteří si výrobky nesplňující předpisy ekodesignu zakoupili, a to i po uplynutí dvouleté záruční lhůty.

Další návrh

V této hodnotící zprávě o provádění směrnice o ekodesignu je nutné zabývat se také předčasným zastaráváním běžných výrobků, jako jsou tablety, kávovary či tiskárny.

Dne 4. července loňského roku Evropský parlament ve svém nezávazném usnesení připomněl, že „minimální kritéria odolnosti“ by měla být stanovena pro každou kategorii výrobků již od etapy návrhu. Mohla by vycházet z norem vytvářených třemi evropskými normalizačními organizacemi (CEN, CENELEC a ETSI)(9).

Podle průzkumu Eurobarometr provedeného v roce 2014 by 77 % Evropanů dalo přednost opravě svých věcí před nákupem nových, ale odrazují je ceny oprav. Komise a členské státy se tedy vyzývají, aby podpořily výrobce modulárních výrobků, které lze snadno rozmontovat a jsou vzájemně zaměnitelné. V tom spočívá ekodesign a také environmentální výkonnost výrobku.

(1)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369 ze dne 4. července 2017, kterým se stanoví rámec pro označování energetickými štítky a zrušuje směrnice 2010/30/EU.

(2)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/32/ES ze dne 6. července 2005 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign energetických spotřebičů.

(3)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign energetických spotřebičů.

(4)

Pracovní program „Ekodesign“ na období 2016–2019. COM (2016) 773 final, s. 2.

(5)

Zpráva britského ministerstva pro životní prostředí, potraviny a otázky venkova: https://www.gov.uk/government/uploads/system/uploads/attachment_data/file/406225/defra-regulation-assessment-2015.pdf

(6)

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 9. července 2015 o účinném využívání zdrojů: směrem k oběhovému hospodářství (2014/2208(INI)).

(7)

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 4.7. 2017 o delší životnosti výrobků: přínosy pro spotřebitele a společnosti(2016/2272(INI)).

(8)

Anna Zygierewiczová (koord.), The Ecodesign Directive (2009/125/EC) European Implementation Assessment (Evropské posouzení uplatňování směrnice o ekodesignu (2009/125/ES) , EPRS. PE 611.015, listopad 2017, s. 43-44, str. 50, str. 80 atd.

(9)

Usnesení Evropského parlamentu o delší životnosti výrobků: přínosy pro spotřebitele a společnosti(2016/2272(INI)).


NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o provádění směrnice o ekodesignu (2009/125/ES)

(2017/2087(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na článek 114 této smlouvy,

–  s ohledem na směrnici 2009/125/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 21. října o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (dále jen „směrnice o ekodesignu“) a na prováděcí nařízení a dobrovolné dohody přijaté podle této směrnice(1),

–  s ohledem na pracovní plán Komise pro ekodesign na období 2016–2019 (COM(2016)0773) přijatý v souladu se směrnicí 2009/125/ES,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369 ze dne 4. července 2017, kterým se stanoví rámec pro označování energetickými štítky a zrušuje směrnice 2010/30/ES(2),

–  s ohledem na cíle Unie pro snižování emisí skleníkových plynů a energetickou účinnost,

  s ohledem na Pařížskou dohodu o změně klimatu a 21. konferenci smluvních stran (COP21) UNFCCC,

–  s ohledem na ratifikaci Pařížské dohody ze strany EU a jejích členských států,

  s ohledem na dlouhodobý cíl této dohody, tedy udržet zvýšení průměrné globální teploty výrazně pod 2 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a pokračovat v úsilí udržet ji pod 1,5 °C,

–  s ohledem na všeobecný akční program Unie pro životní prostředí na období do roku 2020 (rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady 1386/2013/EU ze dne 20. listopadu 2013)(3),

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Akční plán EU pro oběhové hospodářství“ (COM(2015)0614),

  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. ledna 2018 nazvané „Evropská strategie pro plasty v oběhovém hospodářství“ (COM(2018)0028),

  s ohledem na sdělení Komise, jakož i na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 16. ledna 2018 o provádění balíčku opatření týkajících se oběhového hospodářství: možnosti, jak řešit otázky na pomezí právních předpisů týkajících se chemických látek, výrobků a odpadů (COM(2018)0032),

  s ohledem na sdělení ze dne 13. září 2017 Komise nazvané „Seznam kritických surovin pro EU z roku 2017“ (COM(2017) 0490),

–  s ohledem na závěry Rady o ekologických inovacích: umožnění přechodu k oběhovému hospodářství, přijaté dne 18. prosince 2017(4),

  s ohledem na zprávu Programu OSN pro životní prostředí z listopadu 2017 o nedostatečném úsilí při snižování emisí nazvanou „The Emissions Gap Report 2017“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o účinném využívání zdrojů: směrem k oběhovému hospodářství(5),

  s ohledem na právní předpisy EU o odpadech,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2017 o delší životnosti výrobků: přínosy pro spotřebitele a společnosti(6),

–  s ohledem na evropské posouzení uplatňování vypracované generálním ředitelstvím pro parlamentní výzkumné služby na doplnění kontroly provádění směrnice o ekodesignu,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu, a také čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A8-0165/2018),

A.  vzhledem k tomu, že cílem směrnice o ekodesignu je zvyšovat energetickou účinnost a míru ochrany životního prostředí prostřednictvím harmonizovaných požadavků, které zajišťují fungování vnitřního trhu a podporují soustavné snižování celkového environmentálního dopadu výrobků spojených se spotřebou energie; vzhledem k tomu, že tato opatření mají také pozitivní dopad na energetickou bezpečnost, neboť snižují spotřebu energie;

B.  vzhledem k tomu, že směrnice o ekodesignu stanoví opatření, která mají být přijata s cílem snížit dopad na životní prostředí během životního cyklu výrobků spojených se spotřebou energie; vzhledem k tomu, že rozhodnutí v rámci této směrnice jsou z větší části zaměřena na snížení spotřeby energie při používání;

C.  vzhledem k tomu, že provádění směrnice by mohlo větší měrou přispět ke snahám EU zlepšit energetickou účinnost a přispět k dosažení cílů v oblasti klimatu;

D.  vzhledem k tomu, že snížení dopadu výrobků spojených se spotřebou energie na životní prostředí ve fázi ekodesignu prostřednictvím stanovení minimálních kritérií pro jejich životnost a pro jejich modernizovatelnost, opravitelnost a potenciál recyklace a opětovného použití může skýtat jedinečnou příležitost pro rozvoj pracovních míst;

E.  vzhledem k tomu, že do začátku roku 2018 bylo v platnosti 29 specifických nařízení o ekodesignu, která se vztahovala na různé skupiny výrobků, a navíc byly v souladu se směrnicí přijaty tři dobrovolné dohody;

F.  vzhledem k tomu, že směrnice o ekodesignu uznává dobrovolné dohody nebo jiná samoregulační opatření jako alternativy k prováděcím opatřením, pokud jsou splněna určitá kritéria; vzhledem k tomu, že ne všechny stávající dobrovolné dohody se ukázaly být účinnější než regulační opatření;

G.  vzhledem k tomu, že ekodesign přináší odvětví i spotřebitelům hospodářské výhody a významně přispívá k politikám Unie v oblasti klimatu, energetiky a oběhového hospodářství;

H.  vzhledem k tomu, že právní předpisy EU v oblasti ekodesignu úzce souvisí s právními předpisy o označování energetickými štítky a očekává se, že opatření přijatá podle těchto dvou směrnic přinesou 55 miliard EUR dodatečného ročního příjmu pro průmyslová, velkoobchodní a maloobchodní odvětví a že do roku 2020 přinesou 175 milionů tun ropného ekvivalentu úspor primární energie ročně, čímž přispějí k polovině cíle Unie v oblasti energetických úspor do roku 2020 a snížení závislosti na dovozu energie; vzhledem k tomu, že právní předpisy rovněž přispívají k cílům pro změnu klimatu EU snížením emisí skleníkových plynů o 320 milionů tun ekvivalentu CO2 ročně. vzhledem k tomu, že potenciál pro úspory energie je ještě větší v dlouhodobém horizontu;

I.  vzhledem k tomu, že podle účetní zprávy o dopadu ekodesignu (Evropská komise, 2016) se odhaduje, že do roku 2020 spotřebitelé v EU ušetří až 112 miliard EUR, neboli přibližně 490 EUR ročně v každé domácnosti;

J. vzhledem k tomu, že o 80 % dopadu výrobku na životní prostředí je rozhodnuto ve fázi jeho návrhu;

K.  vzhledem k tomu, že u většiny zúčastněných stran lze identifikovat tři hlavní překážky plného provádění právních předpisů: nedostatek jasné politické podpory a směřování, pomalé tempo regulačního procesu a nedostatečný dohled nad trhem v členských státech;

L.  vzhledem k tomu, že odhadem 10–25 % výrobků na trhu nevyhovuje směrnicím o ekodesignu a označování energetickými štítky, což vede ke ztrátě přibližně 10 % předpokládaných energetických úspor a k nekalé hospodářské soutěži;

M.  vzhledem k tomu, že oblast působnosti směrnice o ekodesignu byla sice v roce 2009 rozšířena, aby pokrývala všechny výrobky spojené se spotřebou energie (s výjimkou dopravních prostředků), ale na výrobky, které energii nespotřebovávají, se dosud žádné požadavky o ekodesignu nevztahují;

N.   vzhledem k tomu, že všechny výrobky v EU by měly být navrhovány, vyráběny, uváděny na trh a recyklovány s využitím minimálního množství nebezpečných látek, přičemž je zajištěna bezpečnost produktů, by se usnadnilo jejich opětovné použití a současně se zachovala vysoká úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí;

O.  vzhledem k tomu, že směrnice o ekodesignu uvádí, že její doplňkovost s nařízením REACH o chemických látkách by měla přispět ke zvýšení dopadů obou předpisů a stanovení jednotných požadavků na výrobce; vzhledem k tomu, že požadavky týkající se používání nebezpečných chemických látek a jejich recyklaci byly dosud jen omezené;

P.  vzhledem k tomu, že podle nového nařízení o označování energetickými štítky se vyvíjí nová databáze a že databáze pro dohled nad trhem ICSMS se používá v některých, ale nikoli ve všech členských státech;

Q.  vzhledem k tomu, že jedním z prioritních cílů všeobecného akčního programu EU pro životní prostředí na období do roku 2020 (7. akční program pro životní prostředí) je přeměnit Unii v zelené a konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství účinně využívající zdroje; vzhledem k tomu, že akční program pro životní prostředí uvádí, že politický rámec Unie by měl zajistit, aby byly prioritní výrobky uváděné na trh Unie navrhovány v souladu se zásadami ekodesignu s cílem optimalizovat účinnost využívání zdrojů a materiálu;

R.  vzhledem k tomu, že akční plán EU pro oběhové hospodářství zahrnuje závazek klást důraz na aspekty oběhového hospodářství v budoucích požadavcích na design výrobku v rámci směrnice o ekodesignu, a to systematickou analýzou otázek, jako je opravitelnost, trvanlivost, možnosti zdokonalení, recyklovatelnost či určení některých materiálů nebo látek;

S.  vzhledem k tomu, že Pařížská dohoda stanovuje dlouhodobý cíl se záměrem udržet zvýšení průměrné globální teploty výrazně pod 2 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a pokračovat ve vyvíjení úsilí o to, aby se toto zvýšení omezilo na 1,5°C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí; vzhledem k tomu, že se EU zavázala, že přispěje ke splnění těchto cílů spravedlivým dílem prostřednictvím snížení emisí ve všech odvětvích;

T.  vzhledem k tomu, že pro zlepšení účinného využívání zdrojů v Unii by se opatření v oblasti ekodesignu měla vztahovat na celý životní cyklus výrobků, přičemž je třeba zohlednit skutečnost, že více než 80 % dopadu výrobku na životní prostředí je rozhodnuto ve fázi jeho návrhu, který proto sehrává významnou úlohu při podpoře aspektů oběhového hospodářství, trvanlivosti, možnosti modernizace, opravitelnosti, opětovného použití a recyklaci výrobku;

U.  vzhledem k tomu, že kromě zvýšení udržitelnosti výrobků a jejich účinného využívání z hlediska zdrojů je třeba posílit zásady sdílené ekonomiky a ekonomiky služeb, přičemž by členské státy měly při předkládání programů na podporu zavádění výrobků a služeb, které jsou nejúčinnější z hlediska využívání zdrojů, věnovat zvláštní pozornost nízkopříjmovým domácnostem ohroženým energetickou chudobou;

V.  vzhledem k tomu, že Unie je smluvní stranou Stockholmské úmluvy o perzistentních organických znečišťujících látkách, a je tudíž povinna činit kroky směrem k postupnému ukončení používání těchto rizikových látek, a to i tím, že omezí jejich používání ve fázi návrhu výrobku;

Účinný nástroj pro zajištění nákladově efektivních úspor energie

1.  má za to, že směrnice o ekodesignu je úspěšným nástrojem pro zlepšování energetické účinnosti a vede k významnému snížení emisí skleníkových plynů a znamená přínos pro úspory spotřebitelů;

2.  doporučuje, aby Komise i nadále zahrnovala více skupin výrobků vybraných na základě jejich potenciálu, pokud jde o ekodesign, energetickou účinnost a účinnost materiálů, jakož i jiné environmentální aspekty, za použití metody stanovené v článku 15 směrnice, a aby průběžně aktualizovala stávající normy, aby bylo možné plně využít potenciálu oblasti působnosti směrnice a cílů;

3.  zdůrazňuje, že směrnice o ekodesignu zlepšuje fungování vnitřního trhu EU prostřednictvím definování společných norem pro výrobky; zdůrazňuje, že pokračující přijímání harmonizovaných požadavků pro výrobky na úrovni EU podporuje inovace, výzkum a konkurenceschopnost výrobců EU a zajišťuje spravedlivou soutěž, a současně zamezuje zbytečné administrativní zátěži;

4.  připomíná, že směrnice vyžaduje, aby Komise předložila prováděcí opatření, pokud výrobek splňuje kritéria, tj. významný objem prodaných výrobků, významný dopad na životní prostředí a potenciál zlepšení; zdůrazňuje odpovědnost Komise respektovat tento mandát a zajistit, že bude skutečně dosaženo výhod pro spotřebitele, oběhové hospodářství a životní prostředí, přičemž uznává, že tyto normy týkající se výrobku lze použít pouze na úrovni EU, a že členské státy se proto spoléhají na Komisi, aby podnikla nezbytné kroky;

5.  domnívá se, že koordinace s iniciativami spojenými s oběhovým hospodářstvím by ještě více prohloubila účinnost směrnice; vyzývá tedy k ambicióznímu plánu o ekodesignu v oběhovém hospodářství, což bude mít jak environmentální přínosy, tak příležitosti pro udržitelný růst a tvorbu pracovních míst i v odvětví malých a středních podniků, tak přinese i výhody pro spotřebitele; poukazuje na skutečnost, že nejvyšší standardy v oblasti účinného využívání zdrojů a ve využívání druhotných surovin při výrobě má vysoký potenciál, pokud jde o snižování množství odpadů a úsporu zdrojů;

6.  zdůrazňuje, že směrnice o ekodesignu je součástí většího souboru nástrojů a že její účinnost závisí na součinnostech s dalšími nástroji, zejména v oblasti označování energetickými štítky; má za to, že by se mělo zabránit překrývání právních předpisů;

Posilování rozhodovacího procesu

7.  zdůrazňuje klíčovou úlohu konzultačního fóra pro sbližování průmyslu, občanské společnosti a dalších zúčastněných stran v procesu rozhodování a má za to, že tento subjekt funguje dobře;

8.  je znepokojen zpožděními, jež jsou někdy podstatná, při tvorbě a přijímání prováděcích opatření, což vyvolává nejistotu hospodářských subjektů, vede k výrazným zmařeným příležitostem v oblasti energetických úspor pro spotřebitele a s tím související snížení emisí skleníkových plynů a může to způsobit, že přijatá opatření budou zaostávat za technologickým pokrokem;

9.  konstatuje, že prodlevy při provádění jsou částečně způsobeny omezenými zdroji, které má Komise k dispozici; vyzývá Komisi, aby s ohledem na významnou přidanou hodnotou EU v oblasti právních předpisů poskytla na proces ekodesignu dostatečné zdroje;

10.  naléhavě vyzývá Komisi, aby zabránila zpožděním při přijímání a zveřejňování prováděcích opatření, a doporučuje stanovit jasné lhůty a milníky pro jejich dokončení a pro přezkum stávajících nařízení; domnívá se, že opatření týkající se ekodesignu by měla být přijímána samostatně a měla by být zveřejněna v okamžiku, kdy budou připravena;

11.  zdůrazňuje, že je třeba dodržet časový plán stanovený v Pracovním plánu pro ekodesign na období 2016–2019;

12.  zdůrazňuje, že je třeba, aby požadavky na ekodesign vycházely z důkladných technických analýz a posouzení dopadů, přičemž se jako měřítko použijí výrobky nebo technologie s nejlepším výkonem na trhu a technologický rozvoj v každém odvětví; vyzývá Komisi, aby upřednostnila provádění a přezkum opatření týkajících se výrobků, které mají nejvyšší potenciál jak z hlediska úspor primární energie, tak i oběhového hospodářství;

13.  uznává, že směrnice o ekodesignu umožňuje použití dobrovolných dohod; zdůrazňuje, že dobrovolné dohody se mohou použít místo prováděcích opatření, pokud pokrývají velkou většinu trhu a jsou považovány za schopné zajistit přinejmenším stejnou úroveň environmentální výkonnosti, a že by měly zajistit rychlejší rozhodovací proces; domnívá se, že účinnost dozoru dobrovolných dohod by měla být posílena a že by mělo být zajištěno odpovídající zapojení občanské společnosti; vítá v tomto ohledu doporučení Komise (EU) 2016/2125 o pokynech k samoregulačním opatřením výrobního odvětví a žádá Komisi, aby přísně sledovala všechna dobrovolná ujednání uznaná podle směrnice;

14.  podporuje začlenění procesu osvojování technologií do metodiky pro ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (MEErP) tak, aby bylo možné předjímat zlepšení technologií předtím, než vstoupí v platnost předpisy, a zajistit, že jsou tyto předpisy aktuální;

15.  vyzývá Komisi, aby do opatření v oblasti ekodesignu zahrnula případná posouzení týkající se uvolňování mikroplastů do vodního prostředí; vyzývá Komisi, aby při revizi opatření v oblasti ekodesignu praček a sušiček prádla pro domácnost zavedla závazné požadavky týkající se mikroplastových filtrů;

Od úspor energie k účinnému využívání zdrojů

16.  opakuje svoji výzvu dát nový impuls aspektům oběhového hospodářství souvisejícím s výrobky a má za to, že směrnice o ekodesignu má významný potenciál pro zlepšení účinného využívání zdrojů, které dosud nebyly využity;

17.  domnívá se tedy, že provádění směrnice o ekodesignu se kromě pokračujícího úsilí o zlepšování energetické účinnosti musí nyní systematicky věnovat úplnému životnímu cyklu výrobků, které spadají do její oblasti působnosti, a to stanovením minimálních kritérií pro zdroje, jež budou mimo jiné zahrnovat trvanlivost, spolehlivost, opravitelnost a možnosti modernizace, ale také potenciál pro sdílení, opětovné využívání, rozšiřitelnost, recyklovatelnost, obsah recyklovaných nebo druhotných surovin a využívání kritických surovin;

18.  domnívá se, že výběr kritérií oběhového hospodářství pro jednotlivé skupiny výrobků musí být jasně a objektivně specifikován a definován a zároveň být snadno měřitelný a dosažitelný přiměřenými náklady, aby se zabezpečilo, že směrnice je i nadále proveditelná;

19.  požaduje, aby byla v průběhu fáze přípravných studií pro konkrétní opatření v oblasti ekodesignu vztahující se ke každé kategorii výrobků systematicky prováděna hloubková analýza potenciálu oběhového hospodářství;

20.  vyzývá Komisi, aby rovněž zavedla etická kritéria, jako je původ a metody těžby použitých materiálů, jakož i sociální podmínky pracovníků a místního obyvatelstva;

21.  zdůrazňuje, že je důležité, aby výrobci poskytovali jasné a objektivní pokyny, které uživatelům a nezávislým opravnám umožní opravit výrobky snadněji a bez zvláštního vybavení; zdůrazňuje také důležitost poskytování informací o dostupnosti náhradních dílů a o životnosti výrobků, pokud je to možné;

22.  zdůrazňuje možné přínosy zaměření se na další environmentální aspekty mimo využití energie, jako jsou nebezpečné chemické látky, uvolňování mikroplastů, tvorba odpadu a vstupy materiálů, a vyzývá k používání nástrojů podle směrnice, aby se posílila transparentnost pro spotřebitele;

23.  žádá Komisi, aby vypracovala povinné požadavky na dostupnost aktualizací softwaru pro elektronická zařízení spadající do oblasti působnosti směrnice;

24.  zdůrazňuje, že je třeba zvýšit používání jednodruhových nebo vzájemně kompatibilních plastových polymerů, čímž se podpoří skutečné využívání recyklovaných materiálů;

25.  domnívá se, že o více než 80% dopadu výrobku na životní prostředí je rozhodnuto ve fázi jeho návrhu, a že v této fázi je možné z velké části vyloučit, nahradit nebo omezit látku vzbuzující obavy; zdůrazňuje, že využívání materiálů a látek zásadního významu, jako jsou prvky vzácných zemin nebo toxické látky či látky vzbuzující obavy, jako jsou např. perzistentní organické znečišťující látky a látky narušující činnost žláz s vnitřní sekrecí, je třeba posuzovat podle rozšířených kritérií pro ekodesign, aby se omezilo jejich použití nebo přinejmenším zajistila možnost je na konci doby životnosti extrahovat/oddělit, aniž jsou tím dotčeny ostatní harmonizované právní požadavky týkající se těchto látek stanovených na úrovni Unie;

26.  žádá, aby požadavky na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie nevytvářely cíle, které budou pro výrobce EU obtížně splnitelné, zejména pro malé a střední podniky, jejichž potenciál ve vztahu k patentovaným technologiím je výrazně nižší než potenciál podniků s vedoucím postavením na trhu;

27.  vítá v tomto ohledu pracovní program pro ekodesign na období 2016–2019, který obsahuje závazky v oblasti vytvoření požadavků a norem pro účinnost materiálů podporujících používání druhotných surovin, a apeluje na Komisi, aby tuto práci přednostně dokončila; má za to, že tato kritéria by měla být vázaná na jednotlivé výrobky, měla by vycházet z důkladných analýz, zaměření na oblasti s jasným potenciálem pro zlepšení a měla by být vymahatelná a ověřitelná orgány dozoru nad trhem; domnívá se, že při stanovování osvědčených postupů by se mělo podporovat využívání výsledků minulých a probíhajících výzkumných činností a špičkových inovací v oblasti recyklace odpadních elektrických a elektronických zařízení;

28.  domnívá se, že vývoj „systémového přístupu“, který bude v rámci procesu ekodesignu posuzovat nejen výrobek, ale celý systém potřebný pro jeho fungování, se stává stále důležitějším faktorem úspěšnosti při účinném využívání zdrojů, a naléhavě žádá Komisi, aby do příštího pracovního programu směrnice o ekodesignu zahrnula více takových systémových příležitostí; 

29.  domnívá se, že je třeba věnovat zvláštní pozornost výrobkům využívajícím vodu, které by mohly zajistit značné přínosy pro životní prostředí a významné úspory pro spotřebitele;

30.  vyzývá Komisi, aby podporovala využití kritických surovin i z důlního odpadu;

31.  konstatuje, že Komise odložila opatření pro informační a komunikační technologie (IKT), jako jsou mobilní a chytré telefony, až do doby dalších posouzení a vzhledem k rychlým technologickým změnám v této produktové skupině; má však za to, že u těchto výrobků, které se prodávají ve velkých množstvích a jsou často nahrazovány, je zcela zřejmý potenciál pro zlepšení, a to zejména v souvislosti s účinným využíváním zdrojů, a že by se na ně tedy měla při nejbližší příležitosti vztahovat kritéria pro ekodesign, a že by proto mělo být vynaloženo úsilí na zjednodušení regulačního procesu; zdůrazňuje, že je nutné pečlivě posoudit, jak zlepšit ekodesign pro skupiny výrobků, u nichž opravitelnost a výměna náhradních dílů jsou klíčovými parametry ekodesignu;

32.  zdůrazňuje, že je nutné, aby:

a)  byla podporována možnost modernizace prostřednictvím dostupnosti softwarových aktualizací pro elektronická zařízení,

b)  byla podporována opravitelnost, která by měla být usnadněna dostupností náhradních dílů v průběhu celého životního cyklu výrobku, a to za cenu, která je vzhledem k celkové ceně výrobku přiměřená,

c)  se zlepšila recyklovatelnost používáním jednodruhových nebo vzájemně kompatibilních plastových polymerů;

33.  připomíná své požadavky pro rozsáhlý přezkum rámce produktové politiky Unie v zájmu řešení účinného využívání zdrojů; v této souvislosti žádá Komisi, aby posoudila, zda by stávající metodika pro ekodesign mohla být kromě výrobků spojených se spotřebou energie použita i pro jiné kategorie výrobků, a aby případně předložila návrhy nových právních předpisů;

34.  zdůrazňuje, že v zájmu zajištění využívání recyklovaných/druhotných surovin je nezbytně nutné, aby byly vysoce kvalitní druhotné suroviny dostupné, a byl pro ně tudíž vytvořen dobře organizovaný trh;

35.  zdůrazňuje, že je důležité přenést odpovědnost na výrobce, prodloužit záruční lhůty a rozšířit záruční podmínky, uložit výrobcům/prodejcům povinnost převzít zodpovědnost za celý životní cyklus výrobku, podporovat opravitelnost, možnosti modernizace, modularitu a recyklovatelnost a zajistit, aby nakládání se surovinami a odpady zůstalo záležitostí Evropské unie;

36.  vyzývá k rozšíření minimálních záruk na zboží dlouhodobé spotřeby;

Zlepšování dozoru nad trhem

37.  trvá na tom, že je nezbytné posilovat dozor nad výrobky, které jsou umísťovány na vnitřní trh, a to prostřednictvím lepší spolupráce a koordinace mezi členskými státy a mezi Komisí a vnitrostátními orgány, zejména poskytnutím vhodných finančních nástrojů orgánům členských států pro dozor nad trhem;

38.  vyzývá Komisi, aby prozkoumala potenciál vytvoření digitálního informačního listu výrobku (dále jen „produktový pas“), jak je uvedeno v závěrech Rady ze dne 18. prosince 2017 o ekologických inovacích, jako nástroj ke zveřejnění materiálů a látek ve výrobcích, což by rovněž usnadnilo dozor nad trhem;

39.  vyzývá k soudržnějšímu a nákladově efektivnějšímu systému dozoru nad trhem napříč EU v zájmu zajištění souladu se směrnicí o ekodesignu a předkládá následující doporučení:

–  vnitrostátní orgány měly povinnost využívat databázi ICSMS pro sdílení všech výsledků kontrol souladu výrobků a testování prováděného u všech výrobků, na něž se vztahují nařízení o ekodesignu; tato databáze by měla obsahovat veškeré relevantní informace o výrobcích splňujících a nesplňujících požadavky, aby se zamezilo zbytečnému testování v jiném členském státě a měla by být uživatelsky vstřícná a přístupná;

–  všeobecná databáze registrace výrobků pro výrobky opatřené energetickým štítkem byla rozšířena na všechny výrobky, které podléhají nařízením o ekodesignu,

–  vnitrostátní orgány měly povinnost vypracovat konkrétní plány svých činností dozoru nad trhem v oblasti ekodesignu, které je nutné oznámit ostatním členským státům a Komisi, jak je stanoveno v nařízení (ES) č. 765/2008(7); členské státy by do těchto plánů měly zahrnout namátkové inspekce;

–  se používaly metody rychlého screeningu pro odhalení výrobků, které neodpovídají předpisům, a aby tyto metody vznikaly ve spolupráci s odvětvovými odborníky a byly sdíleny s veřejnými orgány;

–  Komise zvážila stanovení minimálního procentního podílu výrobků, které mají být testovány, na trhu, jakož i vytvoření mandátu pro provádění vlastního nezávislého dozoru nad trhem a předložila případně návrhy;

–  byla přijata odrazující opatření, včetně: sankcí pro výrobce nesplňující předpisy přiměřených dopadu neplnění předpisů na celý evropský trh a kompenzací pro spotřebitele, kteří si takové výrobky zakoupili, a to i po uplynutí záruční lhůty, mimo jiné prostřednictvím kolektivního odškodnění;

–  aby byla zvláštní pozornost věnována dovozu ze zemí mimo EU a výrobkům z těchto zemí prodávaným on-line;

–  aby byla zaručena soudržnost s návrhem nařízení Komise, jež stanoví pravidla a postupy pro dodržování a prosazování harmonizačních právních předpisů Unie týkajících se výrobků (COM(2017)0795), jehož oblast působnosti zahrnuje výrobky regulované podle směrnice o ekodesignu; v této souvislosti podporuje zjednodušení společného testování na úrovni EU;

40.  zdůrazňuje význam odpovídajících a jasně definovaných testovacích norem a zdůrazňuje, že by měly být vypracovány protokoly o zkouškách, které co nejlépe simulují reálné podmínky; zdůrazňuje, že zkušební metody by měly být stabilní a navrhovány a prováděny způsobem, který vylučuje manipulaci a úmyslné či neúmyslné vylepšování výsledků; domnívá se, že zkoušky by neměly vést k nepřiměřené zátěži pro podniky, zejména s ohledem na malé a střední podniky, které nemají stejné postavení jako jejich větší konkurenti; vítá nařízení Komise (EU) 2016/2282 o používání tolerancí v postupech ověřování;

41.  vyzývá Komisi, aby členské státy podporovala v oblasti prosazování práva, a požaduje posílenou spolupráci v případě, že je zjištěn nevyhovující výrobek; zdůrazňuje, že výrobci a dovozci potřebují pokyny, pokud jde o podrobné požadavky ohledně dokumentů předkládaných orgánům dozoru nad trhem;

Další doporučení

42.  zdůrazňuje, že je zapotřebí zajistit ucelenost a sbližování mezi nařízeními o ekodesignu a horizontálními nařízeními, jako jsou právní předpisy Unie o chemických látkách a odpadu, včetně směrnic REACH, WEEE a ROHS a zdůrazňuje, že je nutné posílit součinnosti se zadáváním ekologických veřejných zakázek a ekoznačkou EU;

43.  zdůrazňuje souvislost mezi směrnicí o ekodesignu a směrnicí o energetické náročnosti budov; vyzývá členské státy, aby stimulovaly zavádění energeticky účinných výrobků a služeb a aby posílily své kontrolní a poradenství; domnívá se, že zlepšení ekodesignu výrobků spojených se spotřebou energie může mít pozitivní dopad na energetickou náročnost budov;

44.  zdůrazňuje, že je zapotřebí poskytnout veřejnosti a zejména sdělovacím prostředkům před zveřejněním opatření jasné informace o přínosech ekodesignu, a vybízí Komisi a členské státy, aby proaktivně informovaly o přínosech opatření o ekodesignu, což by mělo být nedílnou součástí procesu přijetí těchto opatření, a aby aktivněji komunikovaly se zúčastněnými subjekty, a umožnily tak, aby lidé těmto právním předpisům lépe porozuměli;

45.  zdůrazňuje, že přechod na udržitelné a oběhové hospodářství přinese nejenom množství příležitostí, ale také sociální výzvy; domnívá se, že jelikož by nikdo neměl zůstat bez pomoci, Komise a členské státy by měly, když předkládají programy na podporu zavádění produktů, které jsou nejúčinnější z hlediska využívání zdrojů, věnovat zvláštní pozornost nízkopříjmovým domácnostem ohroženým energetickou chudobou; domnívá se, že tyto programy by neměly bránit inovaci, ale měly by i nadále umožňovat, aby výrobci spotřebitelům nabízeli širokou škálu vysoce kvalitních produktů, a že by měly být rovněž podporovat pronikání na trh energeticky významných výrobků a a výrobků využívajících vodu, které mohou dosáhnout vyšší účinnosti využívání zdrojů a úspory pro spotřebitele;

46.  vyzývá orgány EU a členské státy, aby šly dobrým příkladem tím, že zavedou a budou plně využívat oběhové hospodářství a strategie zelených veřejných zakázek s cílem upřednostňovat osvědčené udržitelné výrobky, jako jsou výrobky opatřené ekoznačkou, a nejvyšší standardy v oblasti účinného využívání zdrojů ve všech investicích, a aby podporovaly široké využívání zelených veřejných zakázek i v soukromém sektoru.

º

º  º

47.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1)

Úř. věst. L 285, 31.10.2009, s. 10.

(2)

Úř. věst. L 198, 28.7.2017, s. 1.

(3)

Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 171.

(4)

http://www.consilium.europa.eu/media/32274/eco-innovation-conclusions.pdf

(5)

Úř. věst. C 265, 11.8.2017, s. 65.

(6)

Přijaté texty, P8_TA(2017)0287.

(7)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh.


STANOVISKO Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (22.3.2018)

pro Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin

k provádění směrnice o ekodesignu (2009/125/ES)

(2017/2087(INI))

Zpravodajka: Michèle Rivasi

NÁVRHY

Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku vyzývá Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin jako příslušný výbor, aby do návrhu usnesení, který přijme, začlenil tyto návrhy:

A.  vzhledem k tomu, že ekodesign přináší odvětví i spotřebitelům hospodářské výhody a významně přispívá k politikám Unie v oblasti klimatu, energetiky a oběhového hospodářství;

B.  vzhledem k tomu, že Komise odhaduje, že směrnice o ekodesignu společně s nařízením o označování energetickými štítky pomáhá naplnit přibližně polovinu cíle energetických úspor pro rok 2020 a má větší potenciál v delším časovém horizontu a že oba právní akty by měly snížit závislost na dovozu fosilních paliv o 23 % v případě zemního plynu a o 37 % v případě uhlí a rovněž by měly pomáhat při dosahování cíle v oblasti klimatu snížením emisí CO2 o 320 milionů tun každý rok;

C.  vzhledem k tomu, že odhadované úspory energie dosažené prostřednictvím rámce pro ekodesign a označování energetické účinnosti štítky by také mohly pro každou domácnost přinést úspory energie ve výši 490 EUR ročně a zároveň každoročně vygenerovat další příjem ve výši 55 miliard EUR pro průmysl, velkoobchod a maloobchod, případně vést k vytvoření 800 000 nových přímých pracovních míst v těchto odvětvích;

D.  vzhledem k tomu, že pro zlepšení účinného využívání zdrojů v Unii by se opatření v oblasti ekodesignu měla vztahovat na celý životní cyklus výrobků, přičemž je třeba zohlednit skutečnost, že více než 80 % dopadu výrobku na životní prostředí je rozhodnuto ve fázi jeho návrhu, který proto sehrává významnou úlohu při podpoře aspektů oběhového hospodářství, trvanlivosti, možnosti modernizace, opravitelnosti, opětovného použití a recyklaci výrobku;

E.  vzhledem k tomu, že kromě zvýšení udržitelnosti výrobků a jejich účinného využívání z hlediska zdrojů je třeba posílit zásady sdílené ekonomiky a ekonomiky služeb, přičemž by členské státy měly při předkládání programů na podporu zavádění výrobků, které jsou nejúčinnější z hlediska využívání zdrojů, věnovat zvláštní pozornost nízkopříjmovým domácnostem ohroženým energetickou chudobou;

F.  vzhledem k tomu, že Unie je smluvní stranou Stockholmské úmluvy o perzistentních organických znečišťujících látkách, a je tudíž povinna činit kroky směrem k postupnému ukončení používání těchto rizikových látek, a to i tím, že omezí jejich používání ve fázi návrhu výrobku;

G.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament a Evropský hospodářský a sociální výbor opakovaně požadovaly rozšíření působnosti směrnice o ekodesignu a že tak činily spolu se zainteresovanými subjekty z oblasti ochrany spotřebitele, vědeckou komunitou a širokou škálou organizací občanské společnosti;

1.  doporučuje, aby do oblasti působnosti směrnice o ekodesignu (2009/125/ES) bylo zahrnuto více spotřebitelských výrobků; zdůrazňuje, že přednost by měly mít výrobky IKT, které se prodávají ve velkých množstvích a jsou často nahrazovány; zdůrazňuje, že Komise by měla pečlivě posoudit a zhodnotit, jak zlepšit a ověřit udržitelnost takových skupin výrobků, zejména mobilních a chytrých mobilů, jejichž náhradní díly, baterie a příslušenství by měly být snadno vyměnitelné a univerzální;

2.  uznává, že technologie IKT se rychle vyvíjí, což může vést k tomu, že právní předpisy týkající se těchto výrobků mohou být v době, kdy vstupují v platnost, již zastaralé; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby uspíšila regulační procesy ekodesignu výrobků IKT a zvážila alternativy, které by mohly doplnit opatření v oblasti ekodesignu, s cílem monitorovat účinnost využívání zdrojů v době, kdy jsou výrobky používány, např. s využitím technik dat velkého objemu;

3.  domnívá se, že směrnice o ekodesignu je důležitým nástrojem zajištění energetické účinnosti výrobků a že k dalšímu zlepšení účinnosti by v budoucnu mohlo dojít koordinací s iniciativami souvisejícími s oběhovým hospodářstvím; požaduje proto ambiciózní plán v oblasti ekodesignu a oběhového hospodářství, který by byl přínosný pro životní prostředí a poskytl jedinečnou příležitost pro rozvoj pracovních míst;

4.  zdůrazňuje, že je třeba postupně přijmout měřitelné a vymahatelné požadavky na výrobky, které budou plně harmonizovány na úrovni Unie, aby se zachovalo fungování vnitřního trhu, podnítily inovace, výzkum a konkurenceschopnost evropských výrobců a zajistila spravedlivá hospodářská soutěž, aniž by se však vytvářela nadbytečná administrativní zátěž;

5.  žádá, aby kritéria pro ekodesign byla rozšířena tak, aby zahrnovala účinné využívání zdrojů, oběhové hospodářství a zdravotní aspekty výrobků; domnívá se, že je nezbytné skloubit účinné využívání zdrojů a oběhovost materiálů s trvalými úsporami energie a přitom zohlednit dosavadní míru zlepšení při stanovování nových požadavků; zdůrazňuje, že energie, a zejména energie z obnovitelných zdrojů, by měla být považována za klíčový zdroj a že výrobky by měly být optimalizovány pro spotřebu energie a vody i pro využívání materiálů z hlediska životního cyklu; domnívá se, že trvanlivost, možnost modernizace, opravitelnost a recyklovatelnost mohou taktéž podpořit rozvoj pracovních míst;

6.  zdůrazňuje, že je třeba zavést etická kritéria související s původem a získáváním používaných materiálů, jakož i se sociálními podmínkami pracovníků a místního obyvatelstva;

7.  lituje, že došlo jen k malému pokroku v začleňování aspektů oběhového hospodářství do přezkumu stávajících opatření týkajících se konkrétních výrobků a u nových skupin výrobků; konstatuje, že navzdory tomu, že v Pracovním plánu pro ekodesign na období 2016–2019 byla aspektům oběhového hospodářství věnována zvláštní pozornost vzbuzující očekávání, a navzdory balíčku opatření týkajících se oběhového hospodářství, který předložila Komise, a významu tohoto tématu jsou dosavadní výsledky v této věci neuspokojivé; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby urychleně podnikla kroky k tomu, aby směrnice o ekodesignu výrazně přispěla k oběhovému hospodářství;

8.  zdůrazňuje, že:

a)  možnost modernizace by u elektronických zařízení měla být podporována dostupnými softwarovými aktualizacemi,

b)  opravitelnost by měla být usnadněna dostupností náhradních dílů v průběhu celého životního cyklu výrobku, a to za cenu, která je vzhledem k celkové ceně výrobku přiměřená,

c)  recyklovatelnost je třeba zvýšit používáním jednodruhových nebo vzájemně kompatibilních plastových polymerů;

9.  zdůrazňuje, že kromě zajišťování recyklovatelnosti by mělo být podporováno také skutečné využívání recyklovaných materiálů; domnívá se, že na jedné straně je třeba zohlednit recyklovatelnost a snadnou demontáž výrobků ve fázi návrhu, aby bylo možné výrobky po skončení životnosti přeměnit na vysoce kvalitní druhotné suroviny, na druhé straně je nezbytné podporovat a prosazovat skutečné opětovné využívání těchto druhotných surovin v nových výrobcích, a to například tak, že bude pro nové výrobky stanoven povinný minimální podíl recyklovaných materiálů;

10.  zdůrazňuje, že v zájmu zajištění využívání recyklovaných/druhotných surovin je nezbytně nutné, aby byly vysoce kvalitní druhotné suroviny dostupné, a byl pro ně tudíž vytvořen dobře organizovaný trh;

11.  zdůrazňuje, že je důležité přenést odpovědnost na výrobce, prodloužit záruční lhůty a rozšířit záruční podmínky, uložit výrobcům/prodejcům povinnost převzít zodpovědnost za celý životní cyklus výrobku, podporovat opravitelnost, možnosti modernizace, modularitu a recyklovatelnost a zajistit, aby nakládání se surovinami a odpady zůstalo záležitostí Evropské unie;

12.  zdůrazňuje, že využívání materiálů a látek zásadního významu, jako jsou prvky vzácných zemin nebo toxické látky či látky vzbuzující obavy, jako jsou např. perzistentní organické znečišťující látky a látky narušující činnost žláz s vnitřní sekrecí, je třeba posuzovat podle rozšířených kritérií pro ekodesign, aby se omezilo jejich použití nebo přinejmenším zajistila možnost je na konci doby životnosti extrahovat/oddělit;

13.  zdůrazňuje, že je třeba optimalizovat a chránit rozhodovací proces; zdůrazňuje dále, že opatření v oblasti ekodesignu by měla být přijímána jednotlivě a v rámci stanovených a oznámených lhůt a že by měla být neprodleně uplatněna; vyzývá Komisi, aby poskytla potřebné prostředky pro jejich provádění;

14.  trvá na tom, že je třeba optimalizovat dozor nad trhem s výrobky uváděnými na trh, a to prostřednictvím lepší spolupráce mezi Komisí a členskými státy i mezi členskými státy navzájem; doporučuje, aby Komise zajistila celounijní koordinaci vnitrostátních orgánů dozoru nad trhem;

15.  zdůrazňuje, že zkušební protokoly by měly být lépe přizpůsobeny skutečným životním podmínkám, tj. že výrobky by měly být testovány v podmínkách a prostředí, které co nejvěrněji simulují podmínky a prostředí průměrného spotřebitele; žádá, aby zkušební metody dodavatelů a orgánů dozoru nad trhem byly stanoveny a uplatňovány tak, aby zjistily a odstranily úmyslnou či neúmyslnou manipulaci s výsledky zkoušek nebo jejich vylepšení a aby se povolené odchylky mezi testovanými a zveřejněnými výsledky omezovaly na rozpětí statistické chyby měřícího zařízení;

16.  zdůrazňuje, že podle odhadů Komise 10 až 25 % výrobků na trhu nesplňuje požadavky na ekodesign a označování energetickými štítky, což představuje ztrátu předpokládaných úspor ve výši přibližně 10 %; naléhavě žádá, aby bylo lépe monitorováno dodržování právních předpisů; zdůrazňuje velký potenciál rychlých screeningových metod při zjišťování výrobků a typů výrobků, u nichž je pravděpodobnější, že nebudou v souladu se směrnicí o ekodesignu;

17.  vyzývá k větší soudržnosti a součinnosti s ostatními odvětvovými právními předpisy a evropskými nástroji, včetně kritérií pro odpovědné zadávání veřejných zakázek, používání ekoznaček a využívání společné databáze pro registraci výrobků stanovené nařízením (EU) 2017/1369, kterým se stanoví rámec pro označování energetickými štítky;

18.  vyzývá k náležité finanční podpoře, aby Unie a členské státy mohly zajistit odpovídající monitorování rozvoje politiky, vykonávat dohled nad trhem, vytvářet nové podnikatelské příležitosti, konzultovat na vnitrostátní úrovni dříve, než členské státy přikročí k hlasování o prováděcích opatřeních, a navrhovat ofenzivní komunikační strategie; vyzývá Komisi, aby proaktivně informovala evropské občany o přínosech opatření v oblasti ekodesignu, což by mělo být nedílnou součástí procesu přijetí těchto opatření;

19.  vyzývá orgány EU a členské státy, aby šly dobrým příkladem tím, že zavedou a budou plně využívat oběhové hospodářství a strategie zelených veřejných zakázek s cílem upřednostňovat osvědčené udržitelné výrobky, jako jsou výrobky opatřené ekoznačkou, a nejvyšší standardy v oblasti účinného využívání zdrojů ve všech investicích, a aby podporovaly široké využívání zelených veřejných zakázek i v soukromém sektoru.

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

21.3.2018

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

58

3

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Zigmantas Balčytis, Bendt Bendtsen, Xabier Benito Ziluaga, José Blanco López, Jonathan Bullock, Cristian-Silviu Buşoi, Reinhard Bütikofer, Jerzy Buzek, Angelo Ciocca, Edward Czesak, Jakop Dalunde, Pilar del Castillo Vera, Ashley Fox, Adam Gierek, Theresa Griffin, Rebecca Harms, Hans-Olaf Henkel, Eva Kaili, Kaja Kallas, Krišjānis Kariņš, Seán Kelly, Jeppe Kofod, Jaromír Kohlíček, Peter Kouroumbashev, Zdzisław Krasnodębski, Miapetra Kumpula-Natri, Christelle Lechevalier, Janusz Lewandowski, Paloma López Bermejo, Edouard Martin, Angelika Mlinar, Nadine Morano, Dan Nica, Angelika Niebler, Morten Helveg Petersen, Miroslav Poche, Julia Reda, Paul Rübig, Massimiliano Salini, Algirdas Saudargas, Sven Schulze, Neoklis Sylikiotis, Dario Tamburrano, Patrizia Toia, Evžen Tošenovský, Claude Turmes, Vladimir Urutchev, Kathleen Van Brempt, Henna Virkkunen, Martina Werner, Hermann Winkler, Anna Záborská, Flavio Zanonato, Carlos Zorrinho

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Jakop Dalunde, Luděk Niedermayer, Dennis Radtke, Dominique Riquet, Pavel Telička

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Gerolf Annemans, Rosa D’Amato, Emilian Pavel

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

58

+

ALDE

Kaja Kallas, Angelika Mlinar, Morten Helveg Petersen, Dominique Riquet, Pavel Telička

ECR

Edward Czesak, Ashley Fox, Hans-Olaf Henkel, Zdzisław Krasnodębski, Evžen Tošenovský

EFDD

Rosa D'Amato, Dario Tamburrano

ENF

Christelle Lechevalier

GUE/NGL

Xabier Benito Ziluaga, Jaromír Kohlíček, Paloma López Bermejo, Neoklis Sylikiotis

PPE

Bendt Bendtsen, Cristian-Silviu Buşoi, Jerzy Buzek, Pilar del Castillo Vera, Gunnar Hökmark, Krišjānis Kariņš, Seán Kelly, Janusz Lewandowski, Nadine Morano, Angelika Niebler, Luděk Niedermayer, Dennis Radtke, Paul Rübig, Massimiliano Salini, Algirdas Saudargas, Sven Schulze, Vladimir Urutchev, Henna Virkkunen, Anna Záborská

S&D

Zigmantas Balčytis, José Blanco López, Adam Gierek, Theresa Griffin, Eva Kaili, Jeppe Kofod, Peter Kouroumbashev, Miapetra Kumpula-Natri, Edouard Martin, Dan Nica, Emilian Pavel, Miroslav Poche, Patrizia Toia, Kathleen Van Brempt, Martina Werner, Flavio Zanonato, Carlos Zorrinho

VERTS/ALE

Reinhard Bütikofer, Jakop Dalunde, Rebecca Harms, Julia Reda, Claude Turmes

3

-

EFDD

Jonathan Bullock

ENF

Angelo Ciocca

PPE

Hermann Winkler

1

0

ENF

Gerolf Annemans

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se


INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

25.4.2018

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

59

1

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Marco Affronte, Margrete Auken, Pilar Ayuso, Zoltán Balczó, Biljana Borzan, Lynn Boylan, Nessa Childers, Birgit Collin-Langen, Miriam Dalli, Seb Dance, Angélique Delahaye, Stefan Eck, Bas Eickhout, José Inácio Faria, Francesc Gambús, Elisabetta Gardini, Gerben-Jan Gerbrandy, Jens Gieseke, Julie Girling, Sylvie Goddyn, Françoise Grossetête, Andrzej Grzyb, Jytte Guteland, Anneli Jäätteenmäki, Benedek Jávor, Karin Kadenbach, Kateřina Konečná, Urszula Krupa, Giovanni La Via, Peter Liese, Joëlle Mélin, Susanne Melior, Miroslav Mikolášik, Rory Palmer, Massimo Paolucci, Piernicola Pedicini, Bolesław G. Piecha, Pavel Poc, Julia Reid, Frédérique Ries, Michèle Rivasi, Davor Škrlec, Renate Sommer, Estefanía Torres Martínez, Adina-Ioana Vălean, Jadwiga Wiśniewska, Damiano Zoffoli

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Nikos Androulakis, Cristian-Silviu Buşoi, Caterina Chinnici, Fredrick Federley, Anja Hazekamp, Norbert Lins, Rupert Matthews, Alojz Peterle, Stanislav Polčák, Carolina Punset, Christel Schaldemose

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Jude Kirton-Darling, Jeroen Lenaers, Mylène Troszczynski


JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

59

+

ALDE

Fredrick Federley, Gerben-Jan Gerbrandy, Anneli Jäätteenmäki, Carolina Punset, Frédérique Ries

ECR

Urszula Krupa, Rupert Matthews, Bolesław G. Piecha, Jadwiga Wiśniewska

EFDD

Piernicola Pedicini

ENF

Sylvie Goddyn, Joëlle Mélin, Mylène Troszczynski

GUE/NGL

Lynn Boylan, Stefan Eck, Anja Hazekamp, Kateřina Konečná, Estefanía Torres Martínez

NI

Zoltán Balczó

PPE

Pilar Ayuso, Cristian-Silviu Buşoi, Birgit Collin-Langen, Angélique Delahaye, José Inácio Faria, Francesc Gambús, Elisabetta Gardini, Jens Gieseke, Julie Girling, Françoise Grossetête, Andrzej Grzyb, Giovanni La Via, Jeroen Lenaers, Peter Liese, Norbert Lins, Miroslav Mikolášik, Alojz Peterle, Stanislav Polčák, Adina-Ioana Vălean

S&D

Nikos Androulakis, Biljana Borzan, Nessa Childers, Caterina Chinnici, Miriam Dalli, Seb Dance, Jytte Guteland, Karin Kadenbach, Jude Kirton-Darling, Susanne Melior, Rory Palmer, Massimo Paolucci, Pavel Poc, Christel Schaldemose, Damiano Zoffoli

Verts/ALE

Marco Affronte, Margrete Auken, Bas Eickhout, Benedek Jávor, Michèle Rivasi, Davor Škrlec

1

-

EFDD

Julia Reid

1

0

PPE

Renate Sommer

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

Poslední aktualizace: 22. května 2018Právní upozornění