Postup : 2016/0362(COD)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0218/2018

Předložené texty :

A8-0218/2018

Rozpravy :

PV 15/04/2019 - 17
CRE 15/04/2019 - 17

Hlasování :

PV 16/04/2019 - 8.14

Přijaté texty :

P8_TA(2019)0372

ZPRÁVA     ***I
PDF 811kWORD 118k
25.6.2018
PE 610.856v02-00 A8-0218/2018

o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2014/59/EU, pokud jde o schopnost úvěrových institucí a investičních podniků absorbovat ztráty a schopnost rekapitalizace, a kterou se mění směrnice 98/26/ES, 2002/47/ES, 2012/30/EU, 2011/35/EU, 2005/56/ES, 2004/25/ES a 2007/36/ES

(COM(2016)0852 – C8-0481/2016 – 2016/0362(COD))

Hospodářský a měnový výbor

Zpravodaj: Gunnar Hökmark

POZM. NÁVRHY
NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 POSTUP V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
 JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2014/59/EU, pokud jde o schopnost úvěrových institucí a investičních podniků absorbovat ztráty a schopnost rekapitalizace, a kterou se mění směrnice 98/26/ES, 2002/47/ES, 2012/30/EU, 2011/35/EU, 2005/56/ES, 2004/25/ES a 2007/36/ES

(COM(2016)0852 – C8-0481/2016 – 2016/0362(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016)0852),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0481/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0218/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Pozměňovací návrh    1

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY EVROPSKÉHO PARLAMENTU(1)*

k návrhu Komise

---------------------------------------------------------

2016/0362 (COD)

Návrh

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY,

kterou se mění směrnice 2014/59/EU, pokud jde o schopnost úvěrových institucí a investičních podniků absorbovat ztráty a schopnost rekapitalizace, a kterou se mění směrnice 98/26/ES, 2002/47/ES, 2012/30/EU, 2011/35/EU, 2005/56/ES, 2004/25/ES a 2007/36/ES

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky(2),

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(3),

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Dne 9. listopadu 2015 zveřejnila Rada pro finanční stabilitu specifikaci celkové kapacity absorbovat ztráty (TLAC) (norma TLAC), která byla schválena skupinou G-20 v listopadu 2015. Norma TLAC vyžaduje od globálních systémově významných bank (G-SVB), označovaných v unijní legislativě jako globální systémově významné instituce (G-SVI), aby měly dostatečný minimální objem vysoce absorpčních (k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů použitelných) závazků pro zajištění rychlé a hladké absorpce ztrát a rekapitalizace v případě řešení krize. Ve svém sdělení ze dne 24. listopadu 2015(4) se Komise zavázala, že předloží do konce roku 2016 legislativní návrh, který by umožnil provedení normy TLAC v mezinárodně dohodnuté lhůtě do roku 2019.

(1a)  S kritérii způsobilosti, která musí nástroje splnit, aby byly uznány jako závazky TLAC nebo MREL, je nutno včas seznámit trhy, aby bylo usnadněno dlouhodobé plánování a získána jistota ohledně nezbytných rezerv.

(2)  Provedení normy TLAC v Unii musí zohlednit stávající minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky („MREL“) jednotlivých institucí, který se použije na všechny úvěrové instituce a investiční podniky v Unii, jak je stanoveno ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU(5). Jelikož TLAC a MREL sledují stejný cíl zajistit, aby měly instituce v Unii dostatečnou schopnost absorbovat ztráty, měly by být tyto dva požadavky vzájemně se doplňujícími prvky společného rámce. Z operativního hlediska by harmonizovaná minimální úroveň normy TLAC pro G-SVI (minimální požadavek TLAC) měla být zavedena do právních předpisů Unie prostřednictvím změn nařízení (EU) č. 575/2013(6), zatímco navýšení pro G-SVI specifické pro jednotlivé instituce a požadavek na jednotlivé instituce, které nejsou G-SVI, označovaný jako minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky, by měly být řešeny prostřednictvím cílených změn směrnice 2014/59/EU a nařízení (EU) č. 806/2014(7). Příslušná ustanovení této směrnice, pokud jde o schopnost institucí absorbovat ztráty a schopnost rekapitalizace, by měla být konzistentním způsobem uplatněna společně s ustanoveními výše uvedených právních předpisů a směrnice 2013/36/EU(8).

(3)  Absence harmonizovaných pravidel Unie, pokud jde o provedení normy TLAC v Unii, by vedla ke vzniku dodatečných nákladů a právní nejistoty ▌a ke ztížení použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů v případě přeshraničních institucí. Tato absence harmonizovaných pravidel Unie také vede k narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu vzhledem k tomu, že náklady institucí spojené s nutností dodržovat stávající požadavky a normu TLAC se mohou v rámci Unie výrazně lišit. Z toho důvodu je nutné odstranit takové překážky fungování vnitřního trhu a zabránit narušení hospodářské soutěže vyplývajícímu z absence harmonizovaných pravidel Unie, pokud jde o provedení normy TLAC. Proto je vhodným právním základem této směrnice článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) dle výkladu v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora Evropské unie.

(4)  Směrnice 2014/59/EU by v souladu s normou TLAC měla i nadále uznávat strategii řešení krize s jedním vstupním bodem („zahájení řešení krize v jednom okamžiku“, SPE) i s více vstupními body („zahájení řešení krize ve více okamžicích“, MPE). V rámci strategie SPE je řešena krize pouze v jednom subjektu skupiny (obvykle se jedná o mateřský podnik), zatímco jiné subjekty skupiny (obvykle fungující dceřiné podniky) nejsou zařazeny do řešení krize, ale převádějí své ztráty a rekapitalizační potřeby na subjekt, jehož krize má být řešena. V rámci strategie MPE může být řešena krize ve více než jednom subjektu skupiny. Za účelem účinného uplatnění žádoucí strategie řešení krize je důležité jasně identifikovat subjekty, jejichž krizi je třeba řešit („subjekty řešící krizi“), a dceřiné podniky, které k nim patří („skupiny řešící krizi“). Tato identifikace je navíc důležitá pro určení úrovně, na níž se použijí pravidla o schopnosti absorbovat ztráty a schopnosti rekapitalizace, která by finanční podniky měly dodržet. Je proto nutné zavést pojmy „subjektu řešícího krizi“ a „skupiny řešící krizi“ a pozměnit směrnici 2014/59/EU, pokud jde o plánování řešení krize na úrovni skupiny, s cílem stanovit výslovný požadavek, aby orgány příslušné k řešení krize identifikovaly v rámci konkrétní skupiny subjekty řešící krizi a skupiny řešící krizi a aby náležitě posoudily důsledky plánovaných opatření k řešení krize v rámci této skupiny s cílem zajistit efektivní vyřešení její krize.

(5)  Členské státy by měly zajistit, aby instituce měly dostatečnou schopnost absorbovat ztráty a schopnost rekapitalizace pro zajištění hladké a rychlé absorpce ztrát a rekapitalizace v rámci řešení krize, které budou mít minimální dopad na finanční stabilitu a daňové poplatníky. Uvedeného cíle by se mělo dosáhnout tím, že budou instituce v souladu se směrnicí 2014/59/EU dodržovat svůj specifický minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky („MREL“).

(6)  Za účelem sladění jmenovatelů při výpočtu schopnosti institucí absorbovat ztráty a jejich schopnosti rekapitalizace se jmenovateli uvedenými v normě TLAC by požadavek MREL měl být vyjádřen jako procento celkové výše rizikové expozice a míry expozice pákového poměru příslušné instituce.

(6a)  S kritérii způsobilosti, která musí nástroje splnit, aby byly uznány jako závazky TLAC/MREL, je nutno včas seznámit trhy, aby získaly jistotu a mohly si vybudovat nezbytné rezervy.

(7)  Kritéria způsobilosti pro závazky použitelné k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů pro účely MREL by měla být úzce sladěna s kritérii uvedenými v nařízení (EU) č. 575/2013 pro účely minimálního požadavku TLAC v souladu s doplňkovými úpravami a požadavky zavedenými v této směrnici. Zejména určité dluhové nástroje s vloženým derivátovým prvkem, jako jsou určité strukturované dluhopisy, by měly být způsobilé plnit požadavek MREL, pokud mají fixní výši jistiny splatnou v datum splatnosti, přičemž od derivátu se odvozuje pouze doplňující výnos, který závisí na výkonnosti referenčního aktiva. S ohledem na jejich fixní výši jistiny by tyto nástroje měly mít vysokou schopnost absorbovat ztráty a být snadno použitelné k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů v případě řešení krize. Sladění kritérií způsobilosti pro MREL s kritérii stanovenými v nařízení (EU) č. 575/2013 by mělo na celosvětové úrovni zajistit rovné podmínky pro instituce Unie, což znamená, že úroveň požadavků, které je nutno splnit konkrétně v případě podřízeného dluhu, by měla být stanovena na úrovni požadavků pro TLAC provedených do práva Unie.

(8)  K závazkům, které splňují požadavek MREL, patří v zásadě všechny závazky vyplývající z pohledávek nezajištěných věřitelů bez přednostních práv (nepodřízené závazky), pokud splňují specifická kritéria způsobilosti uvedená v této směrnici. Za účelem zvýšení způsobilosti institucí k řešení krize prostřednictvím efektivního použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů by orgány příslušné k řešení krize měly být schopny požadovat, aby byl požadavek MREL plněn prostřednictvím podřízených závazků, zejména jsou-li dány jasné známky toho, že věřitelé zapojení do procesu rekapitalizace z vnitřních zdrojů pravděpodobně ponesou při řešení krize ztráty, které by překročily jejich potenciální ztráty při insolvenci. Požadavek plnit MREL prostřednictvím podřízených závazků by měl platit pouze v míře, která je nutná k zabránění tomu, aby ztráty věřitelů při řešení krize byly vyšší než ztráty, které by jim jinak vznikly v případě insolvence. Případným podřízením dluhových nástrojů požadovaným orgány příslušnými k řešení krize pro účely požadavku MREL by neměla být dotčena možnost částečně plnit minimální požadavek TLAC pomocí nepodřízených dluhových nástrojů v souladu s nařízením (EU) č. 575/2013, kterou norma TLAC připouští. Pokud však instituce mají vysokou úroveň vlastního kapitálu, měla by tato skutečnost být při uplatňování a výpočtu požadavku MREL rovněž zohledněna. Instituce by měly mít možnost splnit požadavky MREL pomocí nástrojů kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2, aby se stejné požadavky MREL uplatňovaly na instituce s vyšší i nižší úrovní vlastního kapitálu. O zajištění stejných podmínek pro instituce by se mělo usilovat také na celosvětové úrovni, zejména při slaďování kritérií způsobilosti pro požadavek MREL a kritérii souvisejícími s minimálním požadavkem TLAC.

(9)  Požadavek MREL by měl institucím umožňovat absorpci ztrát očekávaných při řešení krize a vlastní rekapitalizaci po vyřešení krize. Orgány příslušné k řešení krize by na základě jimi zvolené strategie řešení krize měly řádně odůvodnit uloženou úroveň požadavku MREL, zejména pokud jde o potřebu a úroveň požadavku uvedeného v článku 104a směrnice 2013/36/EU ve výši rekapitalizace. Jako taková by tato úroveň měla být tvořena součtem výše ztrát očekávaných při řešení krize, které odpovídají kapitálovým požadavkům vůči instituci, a výše rekapitalizace, která umožňuje, aby instituce po vyřešení krize splňovala kapitálové požadavky potřebné pro získání povolení k výkonu činností na základě zvolené strategie řešení krize. Požadavek MREL by měl být vyjádřen jako procento celkové míry rizikové expozice a míry pákového poměru a instituce by měly úrovně vyplývající z obou těchto způsobů vyjádření plnit současně. Orgán příslušný pro řešení krize by měl být schopen v řádně odůvodněných případech upravit výši rekapitalizace tak, aby odpovídajícím způsobem odrážela také zvýšená rizika, která ovlivňují způsobilost k řešení krize a která vyplývají z modelu podnikání, profilu financování a celkového rizikového profilu skupiny řešící krizi, a tudíž v takových omezených případech vyžadují, aby výše rekapitalizace uvedená v prvním pododstavci článku 45c odst. 3 a 4 byla překročena.

(9a)  Způsobilé závazky by obzvláště neměly podléhat žádným nettingovým právům nebo dohodám o vzájemném započtení, které by oslabily jejich schopnost absorbovat ztráty. Je proto nezbytné, aby způsobilá kritéria žádným nettingovým právům nebo dohodám o vzájemném započtení nepodléhala, ačkoli smluvní ustanovení, jimiž se způsobilá kritéria řídí, nemusí obsahovat doložku, v níž je výslovně uvedeno, že daný nástroj takovým právům nepodléhá. Smluvní ustanovení, jimiž se způsobilá kritéria řídí, stejně tak nemusí uvádět, že tyto závazky mohou podléhat odpisu či konverzi. Ustanovení, jimiž se řídí způsobilé závazky, by neměla obsahovat pobídky ke splacení a neměla by dávat držiteli právo na urychlení plánované budoucí výplaty úroků nebo jistiny jindy než v případě likvidace.

(9b)  Všechny způsobilé nástroje vydané přede dnem přijetí kritérií způsobilosti by měly být považovány za způsobilé z hlediska MREL, aniž by musely splňovat nová kritéria způsobilosti zavedená v rámci balíčku opatření ke snížení rizika. Takovéto pravidlo pro zachování dosavadních podmínek je nutné stanovit, protože účastníci trhu nemohli tyto změny předvídat a potřebují čas na přizpůsobení svých emisí. Zachování dosavadních podmínek by se mělo týkat všech nových kritérií způsobilosti, včetně práv na vypořádání nebo vzájemné započtení a také práv na urychlení.

(10)  Za účelem zvýšení způsobilosti k řešení krize by orgány příslušné k řešení krize měly být schopny uplatnit vůči G-SVI požadavek MREL specifický pro jednotlivé instituce nad rámec minimálního požadavku TLAC stanoveného v nařízení (EU) č. 575/2013. Tento požadavek MREL specifický pro jednotlivé instituce může být uplatňován pouze v těch případech, kdy minimální požadavek TLAC není dostatečný pro absorpci ztrát a rekapitalizaci G-SVI na základě zvolené strategie řešení krize.

(11)  Při stanovení úrovně požadavku MREL by orgány příslušné k řešení krize měly posoudit stupeň systémového významu instituce a potenciální negativní dopad jejího selhání na finanční stabilitu. Měly by zohlednit potřebu rovných podmínek mezi G-SVI a jinými srovnatelnými institucemi se systémovým významem v rámci Unie. V případě institucí, které nejsou identifikovány jako G-SVI, ale jejichž systémový význam v rámci Unie je srovnatelný se systémovým významem G-SVI, by se tudíž neměl požadavek MREL nepoměrně odlišovat od úrovně a složení MREL obecně stanovovaného pro G-SVI.

(13)  V souladu s nařízením č. 575/2013 by instituce, které naplňují znaky subjektů řešících krizi, měly podléhat požadavku MREL pouze na konsolidované úrovni skupiny řešící krizi. To znamená, že subjekty řešící krizi by měly být povinny vydat externím třetím věřitelům nástroje a položky způsobilé ke splnění požadavku MREL, které by byly použity pro rekapitalizaci z vlastních zdrojů, pokud by subjekt řešící krizi zahájil řešení krize.

(14)  Instituce, které samy nepředstavují subjekty řešící krizi, by měly požadavek MREL plnit na individuální úrovni. Potřeby těchto institucí, pokud jde o absorpci ztrát a rekapitalizaci, by měly být obecně zajišťovány jejich příslušnými subjekty řešícími krizi tím způsobem, že tyto subjekty řešící krizi nabývají způsobilé závazky vydané těmito institucemi a že jsou tyto závazky odepisovány anebo konvertovány na nástroje vlastnictví v okamžiku, kdy tyto instituce již nejsou životaschopné. Jako takový by měl být požadavek MREL použitelný na instituce, které samy nepředstavují subjekty řešící krizi, uplatňován společně a shodně s požadavky použitelnými na subjekty řešící krizi. To by orgánům příslušným k řešení krize mělo umožnit řešit krizi skupiny řešící krizi bez zahrnutí některých jejích dceřiných subjektů do procesu řešení krize, čímž se zabrání potenciálně rušivým účinkům na trh. ▌Orgány příslušné k řešení krize dceřiných podniků subjektu řešícího krizi by rovněž měly mít možnost v plném rozsahu upustit od uplatnění požadavku MREL v případě institucí, které samy nepředstavují subjekty řešící krizi, pokud jsou jak subjekt řešící krizi, tak jeho dceřiné podniky usazeny v témže členském státě. Uplatnění požadavku MREL na instituce, které samy nepředstavují subjekty řešící krizi, by mělo být v souladu se zvolenou strategií řešení krize, zejména by nemělo měnit vlastnické vztahy mezi institucemi a jejich skupinou řešící krizi poté, co tyto instituce budou rekapitalizovány.

(15)  Za účelem zajištění vhodných úrovní požadavku MREL pro účely řešení krize by za stanovení úrovně MREL měly odpovídat orgán příslušný k řešení krize subjektu řešícího krizi, orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny, tj. orgán příslušný k řešení krize nejvyššího mateřského podniku, a orgány příslušné k řešení krize dalších subjektů skupiny řešící krizi. Jakékoliv spory mezi orgány by měly podléhat pravomocím Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA) podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010(9) při dodržení podmínek a omezení uvedených v této směrnici.

(16)  Jakékoliv porušení minimálního požadavku TLAC a požadavku MREL by mělo být odpovídajícím způsobem řešeno a napraveno příslušnými orgány a orgány příslušnými k řešení krize. Jelikož porušení těchto požadavků by mohlo zakládat překážku pro způsobilost instituce či skupiny k řešení krize, měly by být stávající postupy na odstranění překážek této způsobilosti zkráceny tak, aby byla vhodným způsobem vyřešena jakákoliv porušení požadavků. Orgány příslušné k řešení krize by měly mít rovněž možnost požadovat od institucí, aby upravily profily splatnosti způsobilých nástrojů a položek a aby připravily a realizovaly plány na obnovení úrovně těchto požadavků.

(17)  Za účelem zajištění transparentního použití požadavku MREL by instituce měly podávat zprávy svým příslušným orgánům a orgánům příslušným k řešení krize a pravidelně informovat veřejnost o objemu a složení způsobilých závazků včetně jejich profilu splatnosti a pořadí v běžném úpadkovém řízení. Měl by být zachován soulad v četnosti zpráv orgánům dohledu o dodržování kapitálových požadavků a požadavku MREL.

(18)  Požadavek na zahrnutí smluvního uznání účinků nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů do smluv nebo nástrojů zakládajících závazky, které se řídí právními předpisy třetích zemí, by měl zajišťovat, aby v případě řešení krize mohly být tyto závazky použity na rekapitalizaci z vnitřních zdrojů. Pokud a dokud nebudou ve všech jurisdikcích třetích zemí přijaty zákonné rámce uznávání, které umožní efektivní přeshraniční řešení krizí, pak by měly smluvní dohody, pokud jsou tyto řádně navržené a všeobecně přijaté, představovat funkční řešení. Dokonce, i když jsou zavedeny zákonné rámce uznávání, měly by smluvní dohody o uznání pomoci posilovat právní jistotu a předvídatelnost přeshraničního uznávání opatření k řešení krize. Mohou se však vyskytnout případy, kdy pro instituce nebude proveditelné zahrnout tyto smluvní podmínky do smluv nebo nástrojů zakládajících určité závazky, zejména závazky, které nejsou vyloučeny z působnosti nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů podle směrnice 2014/59/EU, pojištěné vklady nebo kapitálové nástroje. Pro instituce je zejména neproveditelné, aby do smluv nebo nástrojů zakládajících závazky zahrnovaly smluvní podmínky uznání účinků nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů v případech, kdy tyto smluvní podmínky budou v dotyčných třetích zemích protiprávní nebo kdy instituce nemají na uplatnění těchto smluvních podmínek vyjednávací sílu. Orgány příslušné k řešení krize by tudíž měly mít možnost upustit od uplatnění požadavku na zahrnutí těchto smluvních podmínek v případech, kde by tyto smluvní podmínky způsobovaly institucím neúměrné náklady a výsledné závazky by při řešení krize nezajišťovaly dostatečnou schopnost absorbovat ztráty a schopnost rekapitalizaci. Na toto upuštění od požadavku však nelze spoléhat v případech, kdy značnou schopnost absorbovat ztráty a schopnost rekapitalizace při řešení krize zajišťuje dohromady více smluv nebo závazků. Navíc by k zajištění toho, aby nebyla ovlivněna způsobilost institucí k řešení krize, neměly být závazky, v jejichž případě bylo od tohoto požadavku upuštěno, způsobilé pro plnění požadavku MREL.

(19)  Pro zachování finanční stability je důležité, aby příslušné orgány dokázaly napravit narušenou finanční a hospodářskou situaci instituce dříve, než se instituce dostane do bodu, kdy již orgány nemají jinou možnost než přistoupit k řešení krize. Za tím účelem by příslušným orgánům měly být uděleny potřebné pravomoci k včasnému zásahu. Pravomoci k včasnému zásahu by měly zahrnovat pravomoc pozastavit na minimální nezbytnou dobu určité smluvní povinnosti. Tato pravomoc pozastavit povinnosti by měla mít přesný rámec a měla by být uplatňována pouze tehdy, bude-li nutné určit, zda jsou nutná opatření včasného zásahu, nebo bude-li nutné určit, zda je instituce v selhání nebo zda je její selhání pravděpodobné. Tato pravomoc pozastavit povinnosti by se však neměla vztahovat na povinnosti plynoucí z účasti na systémech určených (označených) na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES(10), povinnosti vůči ústředním protistranám a centrálním bankám včetně ústředních protistran ze třetích zemí uznaných Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy („ESMA“). Neměla by se vztahovat ani na pojištěné vklady. Mezi pravomoci k včasnému zásahu by měly patřit i pravomoci již stanovené směrnicí 2013/36/EU pro jiné okolnosti než okolnosti, které jsou považovány za včasný zásah, a také pro další situace, v nichž je považováno za nezbytné obnovit finanční zdraví instituce.

(20)  Je v zájmu efektivního řešení krize, a zejména v zájmu zamezení konfliktů jurisdikcí, aby nebyla vůči instituci v selhání zahajována žádná běžná úpadková řízení či aby se v nich nepokračovalo, zatímco orgán příslušný k řešení krize vykonává své pravomoci k řešení krize nebo používá nástroje k řešení krize, s výjimkou případů, kdy se tak děje z podnětu nebo se souhlasem orgánu příslušného k řešení krize. Je užitečné a nezbytné pozastavit na omezenou dobu některé smluvní povinnosti, aby orgán příslušný k řešení krize měl dostatek času provést ocenění a zavést do praxe nástroje k řešení krize. Tato pravomoc by měla mít přesný rámec a měla by být uplatňována pouze po minimální dobu nutnou pro ocenění nebo pro uvedení nástrojů k řešení krize do praxe. Tato pravomoc by se však neměla vztahovat na pojištěné vklady ani na povinnosti plynoucí z účasti na systémech určených na základě směrnice 98/26/ES, povinnosti vůči ústředním protistranám a centrálním bankám včetně ústředních protistran z třetích zemí uznaných orgánem ESMA. Směrnice 98/26/ES snižuje riziko spojené s účastí v platebních systémech a systémech vypořádání obchodů s cennými papíry, zejména snížením míry narušení v případě úpadku (insolvence) účastníka takového systému. Aby bylo zajištěno, že se tato ochranná opatření řádně uplatní v situacích krize při zachování odpovídající jistoty pro provozovatele platebních systémů a systémů vypořádání obchodů s cennými papíry a další účastníky trhu, měla by být směrnice 2014/59/EU změněna tak, aby opatření k předejití krizi nebo opatření krizového řízení samo o sobě nebylo pokládáno za úpadkové řízení ve smyslu směrnice 98/26/ES, pokud jsou nadále plněny podstatné povinnosti podle smlouvy. Žádným ustanovením směrnice 2014/59/EU by však nemělo být dotčeno fungování systému určeného podle směrnice 98/26/ES ani právo na zajištění zaručené touže směrnicí.

(21)  Aby se zabránilo zdvojení požadavků a za účelem použití vhodných pravidel pro účinné ozdravné postupy a řešení krize ústředních protistran v souladu s nařízením (EU) č. [ozdravné postupy a řešení krize ústředních protistran] by měla být směrnice 2014/59/EU pozměněna tak, aby ze své působnosti vylučovala ty ústřední protistrany, vůči nimž v souladu s nařízením (EU) č. 648/2012(11) členské státy uplatňují určité požadavky na povolení na základě směrnice 2013/36/EU, a které jsou tudíž také povoleny jako úvěrové instituce.

(22)  Vyloučení konkrétních závazků úvěrových institucí nebo investičních podniků z použití nástroje na rekapitalizaci z vnitřních zdrojů nebo z pravomocí pozastavit některé povinnosti, omezit vymáhání práv ze zajištění nebo dočasně pozastavit práva na ukončení smlouvy, které jsou upraveny ve směrnici 2014/59/EU, by se mělo stejnou měrou týkat i závazků ve vztahu k ústředním protistranám usazeným v Unii a k ústředním protistranám z třetích zemí uznaným orgánem ESMA.

(23)  Pro zajištění společného chápání termínů používaných v různých právních nástrojích je vhodné zapracovat do směrnice 98/26/ES definice a pojmy zavedené nařízením (EU) č. 648/2012 s ohledem na „ústřední protistranu“ a „účastníka“.

(24)  Pro účinné řešení krizí ústředních protistran by se ochranná opatření stanovená ve směrnici 2002/47/ES(12) neměla vztahovat na jakékoli omezení vymáhání dohody o finančním zajištění nebo jakékoli omezení účinnosti dohody o finančním zajištění s poskytnutím jistoty, doložky o závěrečném vypořádání nebo ustanovení o vzájemném započtení, které je uloženo podle nařízení (EU) č. [ozdravné postupy a řešení krize ústředních protistran].

(25)  Směrnice 2012/30/EU(13), 2011/35/EU(14), 2005/56/ES(15), 2004/25/ES(16) a 2007/36/ES(17) obsahují pravidla na ochranu společníků a věřitelů ústředních protistran v působnosti uvedených směrnic. V situaci, kdy orgány příslušné k řešení krize potřebují jednat rychle na základě nařízení (EU) č. [ozdravné postupy a řešení krize ústředních protistran], mohou uvedená pravidla bránit přijetí účinných opatření k řešení krize, použití nástrojů k řešení krize a výkonu pravomocí orgány příslušnými k řešení krize. Odchylky podle směrnice 2014/59/EU by měly být proto rozšířeny na akty přijaté v souladu s nařízením (EU) č. [ozdravné postupy a řešení krize ústředních protistran]. V zájmu zaručení nejvyšší možné úrovně právní jistoty pro zúčastněné strany by tyto odchylky měly být jasně a úzce vymezeny a měly by se použít pouze ve veřejném zájmu, a jsou-li splněny prahové podmínky pro řešení krize. Použití nástrojů k řešení krize předpokládá, že je plněn účel řešení krize a podmínky pro řešení krize stanovené v nařízení (EU) č. [ozdravné postupy a řešení krize ústředních protistran]. V zájmu zajištění toho, aby orgány mohly ukládat sankce v případě nedodržení ustanovení nařízení (EU) č. [ozdravné postupy a řešení krize ústředních protistran] a aby tyto pravomoci ukládat sankce byly v souladu s právním rámcem ozdravných postupů a řešení krize ostatních finančních institucí, měla by se oblast působnosti hlavy VIII směrnice 2014/59/EU vztahovat také na porušení ustanovení nařízení (EU) č. [ozdravné postupy a řešení krize ústředních protistran].

(26)  Jelikož cílů této směrnice, tedy stanovení jednotných pravidel pro rámec ozdravných postupů a řešení krize, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich z důvodu rozsahu opatření může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedených cílů.

(27)  Členské státy by na to, aby měly dostatek času pro provedení a uplatnění této směrnice, měly dostat k dispozici dvanáct měsíců od data jejího vstupu v platnost na provedení této směrnice do svých vnitrostátních právních předpisů a dotyčné instituce by měly být povinny splnit nová ustanovení nejpozději do šesti měsíců od data tohoto provedení,

(27a)  Členské státy by měly zajistit, aby jejich vnitrostátní insolvenční právní předpisy správně reflektovaly hierarchii absorpce ztrát při řešení krize, aby se zamezilo významným nesouladům mezi řešením krizí a insolvenčními právními rámci a zajistilo se, že nástroje regulatorního kapitálu budou absorbovat ztráty v případě řešení krize i insolventnosti před ostatními podřízenými pohledávkami.

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1Změny směrnice 2014/59/EU

1.  V článku 1 se doplňuje nový odstavec 3, který zní:

„3. Tato směrnice se nevztahuje na ústřední protistrany, ve vztahu k nimž členské státy v souladu s čl. 14 odst. 5 nařízení (EU) č. 648/2012 uplatňují určité požadavky na povolení podle směrnice 2013/36/EU.

Ustanovení hlavy VIII této směrnice se však použijí rovněž ohledně sankcí použitelných v případě, že není dodrženo nařízení [o ozdravných postupech a řešení krize ústředních protistran].“

1a.  V čl. 2 odst. 1 se bod 2 nahrazuje tímto:

„2) „úvěrovou institucí“ úvěrová instituce ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 1 nařízení (EU) č. 575/2013 bez zahrnutí subjektů uvedených v čl. 2 odst. 5, čl. 2 odst. 5a a čl. 2 odst. 5b směrnice 2013/36/EU;“

2.  V čl. 2 odst. 1 bodě 71 se slova „způsobilými závazky“ nahrazují slovy „závazky použitelnými k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů“.

3.  V čl. 2 odst. 1 se vkládá nový bod, který zní:

„71a)  „způsobilými závazky“ závazky použitelné k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů, které splňují podmínky článku 45b, příp. čl. 45g odst. 3 písm. a).“

4.  V čl. 2 odst. 1 se vkládají nové body 83a a 83b a doplňují nové body 109 a 110, které znějí:

„83a) „subjektem řešícím krizi“ subjekt usazený v Unii, který je orgánem příslušným k řešení krize v souladu s článkem 12 identifikován jakožto subjekt, s ohledem na něhož plán řešení krize stanoví opatření k řešení krize;

83b)  „skupinou řešící krizi“:

a)  subjekt řešící krizi a jeho dceřiné podniky, které nejsou:

i)  samy subjekty řešícími krizi;

ii)  dceřinými podniky jiných subjektů řešících krizi; ani

iii)  subjekty usazenými ve třetích zemích, které nejsou zařazeny do skupiny řešící krizi v souladu s plánem řešení krize, a jejich dceřinými podniky;

b)  úvěrové instituce přidružené k ústřednímu subjektu, ústřední subjekt a instituce podléhající ústřednímu subjektu, pokud alespoň jedním z těchto subjektů je subjekt řešící krizi.

„109) „členem clearingového systému“ člen clearingového systému ve smyslu čl. 2 odst. 14 nařízení (EU) č. 648/2012;

110)   „radou“ správní nebo dozorčí rada, případně obě, ustavené v souladu s vnitrostátním právem obchodních společností podle čl. 27 odst. 2 nařízení (EU) č. 648/2012“.

5.  V článku 12 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize na úrovni skupiny spolu s orgány příslušnými k řešení krize dceřiných podniků, po konzultaci s orgány příslušnými k řešení krize významných poboček, je-li to s ohledem na dotčenou významnou pobočku relevantní, vypracovaly skupinové plány řešení krize. Ve skupinovém plánu řešení krize jsou stanovena opatření, která je nutno přijmout vůči:

a)  mateřskému podniku v Unii;

b)  dceřiným podnikům, které jsou součástí skupiny a které se nacházejí v Unii;

c)  subjektům uvedeným v čl. 1 odst. 1 písm. c) a d) a

d)  s výhradou hlavy VI dceřiným podnikům, které jsou součástí skupiny a které se nacházejí mimo Unii.

Plán řešení krize v souladu s opatřeními uvedenými v prvním pododstavci identifikuje pro každou skupinu:

a)  subjekty řešící krizi;

b)  skupiny řešící krizi.“

6.  V čl. 12 odst. 3 se písmena a) a b) nahrazují tímto:

„a)  uvádí opatření k řešení krize, jejichž přijetí je plánováno v případě subjektů řešících krizi v rámci scénářů uvedených v čl. 10 odst. 3, a důsledky těchto opatření k řešení krize pro ostatní subjekty skupiny uvedené v bodech čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d), pro mateřský podnik a pro dceřiné instituce;

b)  analyzuje, do jaké míry mohou být nástroje k řešení krize a pravomoci k řešení krize koordinovaně použity a vykonány ve vztahu k subjektům řešícím krizi nacházejícím se v Unii, včetně opatření k usnadnění toho, aby třetí strana koupila celou skupinu, popřípadě oddělené linie podnikání nebo činnosti provozované několika subjekty skupiny, nebo aby koupila konkrétní subjekty skupiny anebo skupiny řešící krizi, a identifikuje možné překážky pro koordinované řešení krize;“.

7.  V čl. 12 odst. 3 se písmeno e) nahrazuje tímto:

„e)  stanoví dodatečná opatření, která v této směrnici nejsou uvedena a která relevantní orgány příslušné k řešení krize zamýšlí přijmout ve vztahu k subjektům řešícím krizi;“.

8.  V čl. 12 odst. 3 se vkládá nové písmeno a1), které zní:

„a1) v případech, kdy skupina zahrnuje více než jednu skupinu řešící krizi, stanoví opatření k řešení krize plánovaná ve vztahu k subjektům řešícím krizi z jednotlivých skupin řešících krizi a důsledky těchto opatření pro:

  i) ostatní subjekty skupiny, které patří do stejné skupiny řešící krizi;

  ii) ostatní skupiny řešící krizi.“.

9.  V čl. 13 odst. 4 se za první pododstavec vkládá nový pododstavec, který zní:

„V případě, kdy se skupina skládá z více než jedné skupiny řešící krizi, má plánování opatření k řešení krize uvedených v čl. 12 odst. 3 písm. a1) formu společného rozhodnutí uvedeného v prvním pododstavci.“

10.  V čl. 13 odst. 6 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Není-li společného rozhodnutí orgánů příslušných k řešení krize dosaženo do čtyř měsíců, přijme každý orgán příslušný k řešení krize, který je odpovědný za dceřiný podnik a který nesouhlasí se skupinovým plánem řešení krize, vlastní rozhodnutí a případně identifikuje subjekt řešící krizi a vypracuje a vede plán řešení krize pro skupinu řešící krizi, která je složena ze subjektů v jeho pravomoci. Každé takové individuální rozhodnutí orgánů příslušných k řešení krize, které nesouhlasí, musí být dostatečně odůvodněno, mimo jiné musí uvádět důvody nesouhlasu s navrhovaným skupinovým plánem řešení krize a zohledňovat stanoviska a výhrady ostatních orgánů příslušných k řešení krize a příslušných orgánů. Každý orgán příslušný k řešení krize uvědomí o svém rozhodnutí ostatní členy kolegia k řešení krize.“

11.  V čl. 16 odst. 1 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Má se za to, že skupina je způsobilá k řešení krize, pokud orgány příslušné k řešení krize mohou proveditelně a věrohodně likvidovat v běžném úpadkovém řízení subjekty skupiny nebo řešit krizi této skupiny použitím nástrojů a pravomocí k řešení krize na subjekty řešící krizi z této skupiny, přičemž by se mělo v co nejvyšší míře zabránit významným nepříznivým důsledkům pro finanční systémy členských států, v nichž se subjekty skupiny nacházejí, nebo jiných členských států nebo Unie – a to i za okolností širší finanční nestability nebo událostí se systémovým dopadem – s cílem zajistit kontinuitu zásadních funkcí prováděných těmito subjekty skupiny buď snadným včasným oddělením, nebo jinými prostředky. Orgány příslušné k řešení krize na úrovni skupiny oznámí orgánu EBA včas všechny případy, kdy se má za to, že skupina není způsobilá k řešení krize.“.

12.  V článku 16 se doplňuje nový odstavec 4, který zní:

„4.  Členské státy musí zajistit, aby v případech, kde se skupina skládá z více než jedné skupiny řešící krizi, posuzovaly orgány uvedené v odstavci 1 způsobilost k řešení krize u každé skupiny řešící krizi v souladu s tímto článkem.

Posouzení uvedené v prvním pododstavci je prováděno nad rámec posouzení způsobilosti k řešení krize u celé skupiny.“.

13.  V čl. 17 odst. 3 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„V případě, kdy se vyskytne podstatná překážka způsobilosti k řešení krize v důsledku situace uvedené v čl. 141a odst. 2 směrnice 2013/36/EU, musí instituce nejpozději do dvou týdnů od data doručení oznámení učiněného v souladu s odstavcem 1 navrhnout orgánu příslušnému k řešení krize možná opatření pro zajištění toho, aby tato instituce splňovala ustanovení článků 45f nebo 45g a požadavek uvedený v čl. 128 bodě 6 směrnice 2013/36/EU.“

14.  V čl. 17 odst. 5 se vkládá nové písmeno h1), které zní:

„h1)  požadovat, aby instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) předložily plán na znovunastolení souladu s články 45f a 45g a s požadavkem uvedeným v čl. 128 bodě 6 směrnice 2013/36/EU;“.

15.  V čl. 17 odst. 5 se vkládá nové písmeno j1), které zní:

„j1)  požadovat, aby instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) změnily profil splatnosti položek uvedených v článku 45b nebo čl. 45g odst. 3 písm. a) a b) za účelem zajištění soustavného dodržování ustanovení článku 45f nebo článku 45g.“

16.  V čl. 17 odst. 5 písm. i) a j) se slova „podle článku 45“ nahrazují slovy „podle článků 45f a 45g“.

17.  V článku 18 se odstavce 1 až 7 nahrazují tímto:

„1.  Orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny spolu s orgány příslušnými k řešení krize dceřiných podniků po konzultaci s kolegiem dohledu a s orgány příslušnými k řešení krize v jurisdikcích, v nichž se nacházejí významné pobočky, je-li to s ohledem na dotčenou významnou pobočku relevantní, zváží posouzení požadované podle článku 16 v rámci kolegia k řešení krize a učiní veškeré přiměřené kroky, aby dosáhly společného rozhodnutí o uplatnění opatření stanovených podle čl. 17 odst. 4 ve vztahu ke všem subjektům řešícím krizi a jejich dceřiným podnikům, které jsou subjekty a součástí skupiny podle čl. 1 odst. 1.

2.  Orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny ve spolupráci s orgánem vykonávajícím dohled na konsolidovaném základě a s orgánem EBA v souladu s čl. 25 odst. 1 nařízení (EU) č. 1093/2010 vypracuje a předloží zprávu mateřskému podniku v Unii, orgánům příslušným k řešení krize dceřiných podniků, které ji poskytnou dceřiným podnikům pod svým dohledem, a orgánům příslušným k řešení krize v jurisdikcích, v nichž se nacházejí významné pobočky. Zpráva je vypracována po konzultaci s příslušnými orgány a analyzuje podstatné překážky pro účinné používání nástrojů k řešení krize a výkon pravomocí k řešení krize ve vztahu ke skupině a ke skupinám řešícím krizi v případě, že se skupina skládá z více než jedné skupiny řešící krizi. Zpráva zváží dopad na model podnikání instituce a doporučí veškerá přiměřená a cílená opatření, která jsou podle názoru orgánu nezbytná či vhodná k odstranění těchto překážek.

V případech, kdy bude překážka způsobilosti skupiny k řešení krize důsledkem situace uvedené v čl. 141a odst. 2 směrnice 2013/36/EU, musí orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny oznámit své posouzení této překážky mateřskému podniku v Unii, a to po konzultaci s orgánem příslušným k řešení krize subjektu řešícího krizi a s orgány příslušnými k řešení krize jeho dceřiných institucí.

3.  Do čtyř měsíců od data doručení zprávy může mateřský podnik v Unii předložit své připomínky a navrhnout orgánu příslušnému k řešení krize na úrovni skupiny alternativní opatření, která by překážky uvedené ve zprávě odstranila.

V případě, že jsou tyto překážky způsobeny situací uvedenou v čl. 141a odst. 2 směrnice 2013/36/EU, je mateřský podnik v Unii do dvou týdnů od data doručení oznámení učiněného v souladu s odstavcem 2 povinen navrhnout orgánu příslušnému k řešení krize na úrovni skupiny možná opatření zaměřená na řešení nebo odstranění těchto překážek.

4.  Orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny informuje o veškerých opatřeních navržených mateřským podnikem v Unii orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě, EBA, orgány příslušné k řešení krize dceřiných podniků a orgány příslušné k řešení krize v jurisdikcích, v nichž se nacházejí významné pobočky, je-li to s ohledem na dotčenou významnou pobočku relevantní. Orgány příslušné k řešení krize na úrovni skupiny a orgány příslušné k řešení krize dceřiných podniků po konzultaci s příslušnými orgány a s orgány příslušnými k řešení krize v jurisdikcích, v nichž se nacházejí významné pobočky, učiní vše, co je v jejich silách, aby dosáhly v kolegiu k řešení krize společného rozhodnutí o identifikaci podstatných překážek a případně o posouzení opatření navrhovaných mateřským podnikem v Unii a opatření požadovaných orgány za účelem řešení či odstranění překážek, přičemž zohlední možný dopad těchto opatření ve všech členských státech, ve kterých skupina působí.

5.  Společného rozhodnutí musí být dosaženo do čtyř měsíců od předložení připomínek mateřského podniku v Unii při uplynutí čtyřměsíční lhůty uvedené v odstavci 3, podle toho, co nastane dříve.

Společného rozhodnutí týkajícího se překážky způsobilosti k řešení krize způsobené situací uvedenou v čl. 141a odst. 2 směrnice 2013/36/EU musí být dosaženo do dvou týdnů od předložení připomínek mateřského podniku v Unii v souladu s odstavcem 3.

Společné rozhodnutí musí být odůvodněné a uvedené v dokumentu, který orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny poskytne mateřskému podniku v Unii.

Na žádost kteréhokoli orgánu příslušného k řešení krize může EBA pomoci orgánům příslušným k řešení krize dosáhnout společného rozhodnutí v souladu s čl. 31 písm. c) nařízení (EU) č. 1093/2010.

6.  Není-li společného rozhodnutí dosaženo ve lhůtě uvedené v odstavci 5, orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny sám v souladu s čl. 17 odst. 4 rozhodne o vhodných opatřeních, která mají být přijata na úrovni skupiny nebo na úrovni skupiny řešící krizi.

Toto rozhodnutí musí být dostatečně odůvodněné a zohledňovat stanoviska a výhrady ostatních orgánů příslušných k řešení krize. Orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny poskytne toto rozhodnutí mateřskému podniku v Unii.

Pokud na konci příslušného období uvedeného v odstavci 5 kterýkoli orgán příslušný k řešení krize předložil některou záležitost zmíněnou v odstavci 9 tohoto článku orgánu EBA v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1093/2010, odloží orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny přijetí svého rozhodnutí a vyčká rozhodnutí, které může EBA přijmout podle čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení, a rozhodne v souladu s rozhodnutím EBA. Příslušné období uvedené v odstavci 5 se považuje za lhůtu pro smírné urovnání sporu ve smyslu uvedeného nařízení. EBA rozhodne do jednoho měsíce, nebo do jednoho týdne, jestliže se bude předložení záležitosti u orgánu EBA týkat překážky způsobilosti k řešení krize způsobené situací uvedenou v čl. 141a odst. 2 směrnice 2013/36/EU. Záležitost nelze orgánu EBA předložit po uplynutí příslušného období uvedeného v odstavci 5 nebo po dosažení společného rozhodnutí. Pokud EBA nerozhodne, použije se rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny.

7.  Není-li dosaženo společného rozhodnutí, rozhodnou orgány příslušné k řešení krize dceřiných podniků samy v souladu s čl. 17 odst. 4 rozhodnou o vhodných opatřeních, která mají dceřiné podniky přijmout na individuální úrovni. Toto rozhodnutí musí být dostatečně odůvodněné a zohledňovat stanoviska a výhrady ostatních orgánů příslušných k řešení krize. Toto rozhodnutí je poskytnuto dotčenému dceřinému podniku a orgánu příslušnému k řešení krize na úrovni skupiny.

Pokud na konci příslušného období uvedeného v odstavci 5 kterýkoli z orgánů příslušných k řešení krize předložil některou záležitost zmíněnou v odstavci 9 tohoto článku orgánu EBA v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1093/2010, odloží orgán příslušný k řešení krize dotčeného dceřiného podniku své rozhodnutí a vyčká rozhodnutí, které může EBA přijmout podle čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení, a rozhodne v souladu s rozhodnutím EBA. Příslušné období uvedené v odstavci 5 se považuje za lhůtu pro smírné urovnání sporu ve smyslu uvedeného nařízení. EBA rozhodne do jednoho měsíce, nebo do jednoho týdne, jestliže se bude předložení záležitosti u orgánu EBA týkat překážky způsobilosti k řešení krize v důsledku porušení ustanovení článků 45 až 45i. Záležitost nelze orgánu EBA předložit po uplynutí příslušného období uvedeného v odstavci 5 nebo po dosažení společného rozhodnutí. Pokud EBA nerozhodne, použije se rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize dceřiného podniku.“

20.  V čl. 32 odst. 1 se písmeno b) nahrazuje tímto:

„b) s ohledem na časové možnosti a další relevantní okolnosti neexistuje přiměřená vyhlídka na to, že by selhání instituce v přiměřené lhůtě zabránila jakákoli alternativní opatření soukromého sektoru, včetně opatření institucionálního systému ochrany, nebo opatření dohledu, včetně opatření včasného zásahu nebo odpisu nebo konverze příslušných kapitálových nástrojů nebo způsobilých závazků podle čl. 59 odst. 2, přijatá ve vztahu k instituci;“.

20a.  Vkládá se nový článek 32a, který zní:

„Článek 32aÚpadkové řízení ve vztahu k institucím, které nepodléhají opatřením k řešení krize

Členské státy zajistí, aby podle vnitrostátních právních předpisů upravujících běžné úpadkové řízení podléhala instituce, pro niž platí všechny následující podmínky, běžnému úpadkovému řízení:

a)  je v selhání nebo její selhání je pravděpodobné ve smyslu čl. 32 odst. 1 písm. a); a

b)  s ohledem na časové možnosti a další relevantní okolnosti není reálný předpoklad, že alternativní opatření soukromého sektoru přijatá ve vztahu k této instituci, včetně opatření institucionálního systému ochrany, nebo opatření dohledu, včetně opatření včasného zásahu nebo odpisu nebo konverze příslušných kapitálových nástrojů podle čl. 59 odst. 2, tomuto selhání instituce zabrání v přiměřené lhůtě ve smyslu čl. 32 odst. 1 písm. b); a

c)  orgán příslušný k řešení krize učinil zjištění, že opatření k řešení krize nejsou ve veřejném zájmu podle čl. 32 odst. 1 písm. c).“

21.  V článku 33 se odstavce 2, 3 a 4 nahrazují tímto:

2.  „Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize přijaly opatření k řešení krize ve vztahu k subjektu uvedenému v čl. 1 odst. 1 písm. c) nebo d), pokud tento subjekt plní podmínky stanovené v čl. 32 odst. 1.

3.  Pokud dceřiné instituce holdingové společnosti se smíšenou činností přímo nebo nepřímo drží zprostředkující finanční holdingová společnost, plán řešení krize stanoví, že je tato zprostředkující finanční holdingová společnost identifikována jako subjekt řešící krizi, a členské státy zajistí, aby opatření k řešení krize za účelem řešení krize na úrovni skupiny byla přijímána ve vztahu k této zprostředkující finanční holdingové společnosti. Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize nepřijímaly opatření k řešení krize za účelem řešení krize na úrovni skupiny ve vztahu k holdingové společnosti se smíšenou činností.

4.  S výhradou odstavce 3 tohoto článku, bez ohledu na to, zda subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. c) nebo d) splňuje podmínky stanovené v čl. 32 odst. 1, mohou orgány příslušné k řešení krize přijmout opatření k řešení krize s ohledem na subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. c) nebo d), jsou-li splněny všechny následující podmínky:

a)  subjekt je subjektem řešícím krizi;

b)  jeden nebo více dceřiných podniků tohoto subjektu, které jsou institucemi, avšak nepředstavují subjekty řešící krizi, splňuje podmínky stanovené v čl. 32 odst. 1;

c)  aktiva a závazky těchto dceřiných podniků jsou takové, že jejich selhání ohrožuje skupinu řešící krizi jako celek a pro řešení krize těchto dceřiných podniků, které jsou institucemi, nebo pro řešení krize příslušné skupiny řešící krize jako celku je nutno přijmout opatření k řešení krize ve vztahu k subjektu uvedenému v čl. 1 odst. 1 písm. c) nebo d).“

21a.  Vkládá se nový článek 33a, který zní:

„Článek 33a

Pravomoc pozastavit některé povinnosti

1.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize měly po konzultaci s příslušným orgánem pravomoc pozastavit povinnost platby nebo plnění vyplývající z veškerých smluv, jejíchž stranou je instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), pokud jsou splněny všechny následující podmínky:

  a)  bylo učiněno zjištění, že instituce nebo subjekt je v selhání nebo je její či jeho selhání pravděpodobné ve smyslu čl. 32 odst. 1 písm. a);

  b)   není k dispozici žádné okamžité opatření soukromého sektoru ve smyslu čl. 32 odst. 1 písm. b), které by zabránilo selhání instituce;

  c)   výkon pravomoci pozastavit povinnost je jak:

1)    nutný k zabránění dalšímu zhoršování finanční situace instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d); tak

2)(i)    nezbytný k tomu, aby se dosáhlo zjištění uvedeného v čl. 32 odst. 1 písm. b) a c); nebo

2)(ii)   nezbytný ke zvolení vhodných nástrojů k řešení krize či zajištění účinného uplatňování jednoho nebo více nástrojů k řešení krize.

2.  Doba trvání pozastavení uvedeného v odstavci 1 nesmí překročit minimální časové období, které orgán příslušný k řešení krize považuje za nutné pro účely vymezené v uvedeném odstavci a v žádném případě nesmí překročit dva pracovní dny.

3.  Po uplynutí lhůty pro pozastavení uvedené v odstavci 2 je pozastavení zrušeno.

4.  Je-li učiněno pozastavení podle odstavce 1 tohoto článku, nesmí být ve vztahu k témuž subjektu vykonávána pravomoc uvedená v článku 69 po dobu alespoň deseti pracovních dnů po zrušení pozastavení uvedeného v odstavci 1 tohoto článku.

5.  Jakékoli pozastavení podle odstavce 1 tohoto článku se nevztahuje na povinnost platby nebo plnění vůči systémům nebo provozovatelům systémů, které byly určeny v souladu se směrnicí 98/26/ES, ani vůči ústředním protistranám a ústředním protistranám z třetích zemí uznaným orgánem ESMA v souladu s článkem 25 nařízení (EU) č. 648/2012 a vůči centrálním bankám.

6.  Při zvažování toho, zda mají uplatnit pravomoc podle tohoto článku, se orgány příslušné k řešení krize rozhodnou na základě posouzení dopadů, které by to mohlo mít na řádné fungování finančních trhů. Orgán příslušný k řešení krize stanoví rozsah pozastavení na základě okolností jednotlivých případů. Orgán příslušný k řešení krize zejména pečlivě posoudí, zda je vhodné, aby se pozastavení vztahovalo i na pojištěné vklady.

7.  Pokud se výkon pravomoci pozastavit povinnost platby nebo plnění podle tohoto článku vztahuje na pojištěné vklady, nepovažují se tyto vklady za nedisponibilní pro účely čl. 2 odst. 1 bodu 8 směrnice 2014/49/EU.

8.  Členské státy mohou stanovit, že v případě uplatnění pravomoci pozastavit povinnost platby nebo plnění ve vztahu k pojištěným vkladům orgány příslušné k řešení krize vkladatelům po dobu pozastavení umožní výběr náležitého denního obnosu.

9.  Pokud by jakákoli povinnost platby nebo plnění měla nastat v průběhu doby pozastavení, platba bude splatná nebo povinnost plnění nastane okamžitě po skončení doby pozastavení.

10.  Pokud jsou smluvní povinnosti platby nebo plnění pozastaveny podle odstavce 1, pozastaví se na stejnou dobu i povinnosti protistran tohoto subjektu týkající se platby nebo plnění podle téže smlouvy.

11.  Pro instituci nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), ve vztahu k nimž plán řešení krize uvádí, že instituce nebo subjekt bude podléhat likvidaci v běžném úpadkovém řízení, mohou členské státy ponechat nebo přijmout pravidla, která přesahují rozsah a dobu trvání pozastavení uvedené v tomto článku. Podmínkami pro uplatnění pravomoci pozastavit povinnost uvedenými v tomto článku nejsou dotčeny podmínky pro vnitrostátní pravidla v této oblasti mající větší dosah.

22.  V čl. 44 odst. 2 se písmeno f) nahrazuje tímto:

„f) závazkům se zbytkovou dobou splatnosti kratší než sedm dní, jež existují vůči systémům nebo provozovatelům systémů, které jsou určeny podle směrnice 98/26/ES, nebo vůči účastníkům těchto systémů a jež plynou z účasti v takovém systému, anebo jež existují vůči ústředním protistranám z třetích zemí uznaným orgánem ESMA;“.

22a.  V článku 44 se vkládají odstavce 2a a 2b, které znějí:

2a. Členské státy zakáží institucím nebo subjektům uvedeným v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) navrhovat, sdělovat nebo tvrdit, že pravomoc k odpisu a konverzi se nevztahuje na jiný závazek, než jsou závazky uvedené v odst. 2 písm. a) až g) tohoto článku. Jakékoli porušení takového zákazu se trestá správními sankcemi a prostřednictvím dalších správních opatření v souladu s články 110 a 111.

2b. Členské státy zajistí, aby dluhové nástroje uvedené v čl. 108 odst. 2 byly pro účely článku 25 směrnice 2014/65/EU považovány za komplexní a aby v souvislosti s prodejem těchto nástrojů stávajícím klientům emitující instituce byla důsledně uplatňována ustanovení této směrnice týkající se střetu zájmu. Členské státy zajistí, aby platila domněnka, že investiční podniky, které platí poplatek či provizi nebo kterým jsou poplatek či provize placeny nebo které poskytují či kterým jsou poskytovány jakékoli nepeněžní výhody nebo které nezveřejní konkrétní interní pokyny v souvislosti s prodejem prioritního nepreferenčního dluhu investorům, kteří se nepovažují za profesionály podle směrnice 2014/65/EU, neplní své povinnosti podle uvedené směrnice.“

23.  Článek 45 je nahrazen následujícími články:

„Článek 45Uplatňování a výpočet minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky

1.  Členské státy zajistí, aby instituce a subjekty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) vždy splňovaly požadavek na kapitál a způsobilé závazky v souladu s články 45 až 45i.

2.  Požadavek uvedený v odstavci 1 se stanoví v souladu s čl. 45c odst. 3, nebo případně odst. 4 jako výše kapitálu a způsobilých závazků a vyjádří se jako procentní podíl:

a)  celkové výše rizikové expozice příslušného subjektu uvedeného v odstavci 1, který se vypočte v souladu s čl. 92 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013,

b)  míry expozice pákového poměru příslušného subjektu uvedeného v odstavci 1, která se vypočte v souladu s čl. 429 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013.

2a.  Instituce a subjekty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) mohou plnit jakoukoli část požadavku uvedeného v odstavci 1 tohoto článku pomocí nástrojů kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2.

2b.  Odchylně od odstavce 1 tohoto článku stanoví orgány příslušné k řešení krize vhodné přechodné období pro to, aby instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) splnily požadavky podle článků 45f nebo 45g nebo případně požadavek vyplývající z uplatnění čl. 45b odst. 3. Lhůta pro splnění požadavků uvedených v článcích 45f nebo 45g nebo požadavku vyplývajícího z uplatnění čl. 45b odst. 3 je 1. ledna 2024.

Orgán příslušný k řešení krize stanoví průběžný cíl pro požadavky uvedené v článcích 45f nebo 45g nebo případně pro požadavek vyplývající z uplatnění čl. 45b odst. 3. Instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) tento průběžný cíl splní k 1. lednu 2022. Tento průběžný cíl zajistí rovnoměrné navyšování způsobilých závazků a kapitálu až do splnění požadavku.

Článek 45aOsvobození od minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky

1.  Bez ohledu na článek 45 orgány příslušné k řešení krize osvobodí hypoteční úvěrové instituce financované krytými dluhopisy, které podle vnitrostátního práva nesmějí přijímat vklady, od požadavku uvedeného v čl. 45 odst. 1, pokud budou splněny všechny následující podmínky:

a)  tyto instituce budou zlikvidovány ve vnitrostátním úpadkovém řízení nebo jiném postupu prováděném v souladu s článkem 38, 40 nebo 42 stanoveném pro tyto instituce;

b)  tato vnitrostátní úpadková řízení nebo jiné postupy zajistí, aby věřitelé těchto institucí, včetně případných držitelů krytých dluhopisů, nesli ztráty způsobem, který dosahuje účelu řešení krize.

2.  Instituce osvobozené od požadavku uvedeného v čl. 45 odst. 1 nejsou součástí konsolidace uvedené v čl. 45f odst. 1.

Článek 45bZpůsobilé závazky v případě subjektů řešících krizi

1.  Způsobilé závazky se do výše kapitálu a způsobilých závazků subjektů řešících krizi zahrnou pouze tehdy, pokud splní podmínky uvedené v následujících článcích nařízení (EU) č. 575/2013:

a)  v článku 72a;

b)  v článku 72b s výjimkou odst. 2 písm. d);

c)  v článku 72c.

1a.  Odchylně od odstavce 1 mohou být závazky vydané do ... [datum vstupu této pozměňující směrnice v platnost], které nesplňují podmínky stanovené v čl. 72b odst. 2 písm. g) až o) nařízení (EU) č. 575/2013, zahrnuty do výše kapitálu a způsobilých závazků subjektů řešících krizi zahrnutých do požadavku MREL.

2.  Odchylně od čl. 72a odst. 2 písm. l) nařízení (EU) č. 575/2013 se závazky, které plynou z dluhových nástrojů s rysy derivátu, jako jsou strukturované dluhopisy, zahrnují do výše kapitálu a způsobilých závazků pouze v případě, že jsou splněny všechny následující podmínky:

a)  daná výše závazku plynoucího z dluhového nástroje je známá předem v době vydání, je fixní a není ovlivněna derivátovým rysem;

b)  dluhový nástroj včetně jeho derivátového rysu není předmětem žádné nettingové hodnoty a jeho ocenění není předmětem čl. 49 odst. 3.

ba)  subjekt ke spokojenosti orgánu způsobilého k řešení krize prokáže, že daný nástroj absorbuje dostatečně ztráty a že jej lze bez zbytečných obtíží rekapitalizovat, přičemž přihlédne k zásadám obezřetného oceňování stanoveným v této směrnici a v nařízení (EU) č. 575/2013.

Závazky uvedené v prvním pododstavci se do výše kapitálu a způsobilých závazků zahrnují pouze ve výši, která odpovídá částce uvedené v prvním pododstavci písm. a).

3.  Orgány příslušné k řešení krize po konzultaci s příslušnými orgány posoudí a rozhodnou, do jaké míry požadavek uvedený v článku 45f plní subjekty řešící krizi pomocí nástrojů, které plní všechny podmínky článku 72a nařízení (EU) č. 575/2013, s cílem zajistit, aby krizi subjektu řešícího krizi bylo možno vyřešit způsobem vhodným pro dosažení účelu řešení krize.

Rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize podle tohoto odstavce musí obsahovat odůvodnění tohoto rozhodnutí. Tato odůvodnění se zakládají na:

a)  skutečnosti, že nepodřízené závazky uvedené v prvním a druhém odstavci mají ve vnitrostátní hierarchii stanovené pro případ insolvence stejný stupeň priority jako určité závazky, které jsou vyloučeny z uplatnění pravomoci k odpisu nebo konverzi v souladu s čl. 44 odst. 2 nebo čl. 44 odst. 3;

b)  riziko, že v důsledku plánovaného uplatnění pravomoci k odpisu a konverzi na nepodřízené závazky, které nejsou vyloučeny z uplatnění této pravomoci v souladu s čl. 44 odst. 2 nebo čl. 44 odst. 3, vzniknou věřitelům pohledávek vyplývajících z těchto závazků větší ztráty, než jaké by jim vznikly při likvidaci v rámci běžného úpadkového řízení.

Hodnota kapitálu a způsobilých závazků, jež má být na základě rozhodnutí podle tohoto odstavce splněna nástroji, které splňují všechny podmínky uvedené v článku 72a nařízení (EU) č. 575/2013, nepřekročí tu z následujících hodnot, která je vyšší:

a)  na riziku založený poměr ve výši 18 %, představující kapitál a způsobilé závazky instituce vyjádřené jako procento celkového objemu rizikové expozice vypočteného podle čl. 92 odst. 3 a 4 uvedeného nařízení;

b)  na riziku nezaložený poměr ve výši 6,75 %, představující kapitál a způsobilé závazky instituce vyjádřené jako procento celkové míry expozic podle čl. 429 odst. 4 uvedeného nařízení

v souladu s ustanoveními čl. 72b odst. 3 a 4 nařízení (EU) č. 575/2013 a s přechodnými ustanoveními uvedenými v článku 494 uvedeného nařízení.

Na základě třetího pododstavce musí být hodnota kapitálu a způsobilých závazků v souladu s požadavky rozhodnutí podle tohoto odstavce dostačující pro zajištění toho, aby věřitelům uvedeným v písmeni b) druhého pododstavce nevznikly ztráty vyšší, než jaké by jim jinak vznikly při likvidaci v rámci běžného úpadkového řízení.

4.  Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 115, které se budou týkat hodnot blíže specifikujících podmínky uvedené v odst. 2 prvním pododstavci písm. a).

Článek 45cUrčení minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky

1.  Požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 určí pro jednotlivé subjekty orgán příslušný k řešení krize ve spolupráci s příslušným orgánem na základě následujících kritérií:

a)  potřeba zajistit, aby mohla být krize subjektu řešícího krizi řešena použitím nástrojů k řešení krize, případně včetně nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů, způsobem, který dosahuje účelu řešení krize;

b)  potřeba ve vhodných případech zajistit, aby subjekt řešící krizi a jeho dceřiné podniky, které jsou institucemi, ale nikoliv subjekty řešícími krizí, měly dostatečné způsobilé závazky k tomu, aby zajistily, že pokud by se na ně měl použít nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů, resp. pokud by se vůči nim měla uplatnit pravomoc k odpisu a konverzi, mohly by být ztráty absorbovány a celkový kapitálový poměr a pákový poměr ve formě kmenového kapitálu tier 1 příslušných subjektů by mohl být vrácen na úroveň potřebnou k tomu, aby mohly pokračovat v plnění podmínek pro povolení a výkon činností, pro které mají povolení na základě směrnice 2013/36/EU nebo směrnice 2014/65/EU;

c)  potřeba zajistit, aby v případě, že podle plánu řešení krize by určité třídy způsobilých závazků mohly být z rekapitalizace z vnitřních zdrojů vyloučeny podle čl. 44 odst. 3 nebo by mohly být zcela převedeny na určitého příjemce na základě částečného převodu, měl subjekt řešící krizi dostatečné další způsobilé závazky zajišťující, že ztráty by bylo možné absorbovat a kapitálové požadavky nebo případně pákový poměr ve formě kmenového kapitálu Tier 1 subjektu řešícího krizi by mohl být vrácen na úroveň nezbytnou k tomu, aby subjekt nadále splňoval podmínky pro povolení a pokračoval ve výkonu činností, pro něž má povolení podle směrnice 2013/36/EU nebo směrnice 2014/65/EU;

d)  velikost, model podnikání, model financování a rizikový profil subjektu;

f)  rozsah, v jakém by selhání subjektu mělo nepříznivé důsledky pro finanční stabilitu, mj. v důsledku jeho propojenosti s jinými institucemi nebo subjekty nebo se zbytkem finančního systému, prostřednictvím šíření krize na další instituce nebo subjekty.

Orgán příslušný k řešení krize zajistí, aby úroveň požadavku uvedeného v čl. 45 odst. 1 byla přiměřená specifickým rysům modelů podnikání a financování subjektu řešícího krizi, s přihlédnutím k následujícímu:

i)  převaha vkladů ve struktuře financování;

ii)  nezkušenost s vydáváním dluhových nástrojů vlivem omezeného přístupu na přeshraniční a kapitálové velkoobchodní trhy;

iii)  skutečnost, že instituce bude spoléhat hlavně na nástroje CET1 a kapitálové nástroje pro účely splnění požadavku uvedeného v čl. 45 odst. 1.

2.  V případě, kdy plán řešení krize stanoví, že je třeba přijmout opatření k řešení krize v souladu s příslušným scénářem řešení krize uvedeným v čl. 10 odst. 3, musí se požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 rovnat částce dostatečné k zajištění toho, aby:

a)  ztráty, které podle očekávání mohou subjektu vzniknout, byly plně absorbovány („absorpce ztráty“);

b)  subjekt nebo jeho dceřiné podniky, které jsou institucemi, avšak nepředstavují subjekty řešící krizi, byly rekapitalizovány na úroveň nutnou k tomu, aby mohly pokračovat v plnění podmínek pro povolení a ve výkonu činností, k nimž mají povolení na základě směrnice 2013/36/EU, směrnice 2014/65/EU nebo rovnocenných právních předpisů („rekapitalizace“);

V případě, kdy plán řešení krize stanoví, že subjekt musí být likvidován v běžném úpadkovém řízení, nesmí požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 pro tento subjekt překročit částku dostatečnou pro absorpci ztrát v souladu s prvním pododstavcem písm. a).

2a.  Orgány příslušné k řešení krize zajistí, aby částka k absorpci ztrát uvedená v odst. 2 prvním pododstavci písm. a) nebyla automaticky považována za vyšší, než je skutečná hodnota kapitálu subjektu, nebo se této hodnotě rovnající.

3.  Aniž je dotčen poslední pododstavec tohoto odstavce, pro účely stanovení částky uvedené v odstavci 2 vypočte orgán příslušný k řešení krize pro subjekty řešící krizi tu z následujících hodnot, která je vyšší:

a)  součet:

i) výše ztrát, které mají být absorbovány v rámci řešení krize, odpovídající požadavkům čl. 92 odst. 1 písm. a), b) a c) nařízení (EU) č. 575/2013 a článku 104a směrnice 2013/36/EU na subjekt řešící krizi na konsolidované úrovni skupiny řešící krizi,

ii) výše rekapitalizace, která skupině řešící krizi vyplývající z řešení krize umožňuje, aby svůj soulad s požadavkem na celkový kapitálový poměr uvedený v čl. 92 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 575/2013 a požadavek článku 104a směrnice 2013/36/EU obnovila na konsolidované úrovni skupiny řešící krizi poté, co vykoná upřednostňované opatření k řešení krize;

b)  součet:

i) výše ztrát, které mají být absorbovány při řešení krize, odpovídající požadavku na pákový poměr pro subjekt řešící krizi podle čl. 92 odst. 1 písm. d) nařízení (EU) č. 575/2013 na konsolidované úrovni skupiny řešící krizi, a

ii) částky na rekapitalizaci, která umožní skupině řešící krizi vyplývající z řešení krize obnovit soulad s požadavkem na pákový poměr uvedený v čl. 92 odst. 1 písm. d) nařízení (EU) č. 575/2013 na konsolidované úrovni skupiny řešící krizi po provedení upřednostňovaného opatření k řešení krize.

Pro účely bodů a) ii) a b) ii) prvního pododstavce se částka na rekapitalizaci doplní také o další částku, kterou orgán příslušný k řešení krize považuje za nezbytnou k zachování dostatečné důvěry trhu po vyřešení krize s přihlédnutím k modelu podnikání, modelu financování a rizikovému profilu subjektu řešícího krizi.

Výše rezervy stanovená v druhém pododstavci tohoto odstavce nesmí překročit hodnotu požadavku kombinovaných kapitálových rezerv uvedeného v čl. 128 bodě 6 směrnice 2013/36/EU s výjimkou požadavku uvedeného v písmeni a) uvedeného ustanovení, pokud není nutné, aby byla jeho úroveň vyšší s cílem zajistit, aby po vyřešení krize subjekt i nadále plnil podmínky pro své povolení po náležité časové období nejvýše jednoho roku.

Pro účely čl. 45 odst. 2 písm. a) je požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 vyjádřen v procentech jako hodnota vypočítaná v souladu s písmenem a) tohoto odstavce děleno celkovou výší rizikové expozice.

Pro účely čl. 45 odst. 2 písm. b) je požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 vyjádřen v procentech jako hodnota vypočítaná v souladu s písmenem b) tohoto odstavce děleno mírou expozice pákového poměru.

Orgán příslušný k řešení krize stanoví výši rekapitalizace uvedenou v předchozích pododstavcích v souladu s opatřeními k řešení krize předpokládanými v plánu řešení krize a může tyto částky upravit tak, aby odpovídajícím způsobem odrážely rizika, která ovlivňují způsobilost k řešení krize a vyplývají z modelu podnikání, profilu financování a celkového rizikového profilu skupiny řešící krizi.

3a.  Pokud orgán příslušný k řešení krize usoudí, že instituce by v případě selhání podléhala likvidaci nebo jinému úpadkovému řízení, požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 této směrnice nepřesáhne požadavky uvedené v čl. 92 odst. 1 písm. a), b) a c) nařízení (EU) č. 575/2013 a v článku 104a směrnice 2013/36/EU.

4.  Aniž je dotčen poslední pododstavec tohoto odstavce, platí pro subjekty, které samy nepředstavují subjekty řešící krizi, že pro účely stanovení částky uvedené v odstavci 2 vypočte orgán příslušný k řešení krize tu z následujících hodnot, která bude vyšší:

a)  součet:

i) výše ztrát, které mají být absorbovány v rámci řešení krize, odpovídající požadavkům čl. 92 odst. 1 písm. a), b) a c) nařízení (EU) č. 575/2013 a článku 104a směrnice 2013/36/EU na subjekt, a

ii) výše rekapitalizace, která subjektu umožňuje obnovit soulad s požadavkem na celkový kapitálový poměr uvedeným v čl. 92 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 575/2013 a s požadavkem uvedeným v článku 104a směrnice 2013/36/EU po výkonu pravomoci k odpisu nebo konverzi příslušných kapitálových nástrojů a způsobilých závazků v souladu s článkem 59 této směrnice;

b)  součet:

i) výše ztrát, které mají být absorbovány v rámci řešení krize, odpovídající požadavku čl. 92 odst. 1 písm. d) nařízení (EU) č. 575/2013 na pákový poměr subjektu, a

ii) výše rekapitalizace, která subjektu umožňuje obnovit soulad s požadavkem na pákový poměr uvedeným v čl. 92 odst. 1 písm. d) nařízení (EU) č. 575/2013 po výkonu pravomoci k odpisu nebo konverzi příslušných kapitálových nástrojů a způsobilých závazků v souladu s článkem 59 této směrnice.

Pro účely písm. a) bodu ii) a písm. b) bodu ii) prvního pododstavce se částka rekapitalizace doplní také o další částku, kterou orgán příslušný k řešení krize považuje za nezbytnou k zachování dostatečné důvěry trhu po vyřešení krize s přihlédnutím k modelu podnikání, modelu financování a rizikovému profilu subjektu.

Výše rezervy stanovená v druhém pododstavci tohoto odstavce nesmí překročit hodnotu požadavku kombinovaných kapitálových rezerv uvedeného v čl. 128 bodě 6 směrnice 2013/36/EU s výjimkou požadavku uvedeného v písmeni a) uvedeného ustanovení, pokud není nutné, aby byla jeho úroveň vyšší s cílem zajistit, aby po vyřešení krize subjekt i nadále plnil podmínky pro své povolení po náležité časové období nejvýše jednoho roku.

Pro účely čl. 45 odst. 2 písm. a) je požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 vyjádřen v procentech jako hodnota vypočítaná v souladu s písmenem a) odstavce děleno celkovou výší rizikové expozice.

Pro účely čl. 45 odst. 2 písm. b) je požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 vyjádřen v procentech jako hodnota vypočítaná v souladu s písmenem b) děleno mírou expozice pákového poměru.

Orgán příslušný k řešení krize stanoví výši rekapitalizace uvedenou v předchozích pododstavcích v souladu s opatřeními k řešení krize předpokládanými v plánu řešení krize a může tyto částky upravit tak, aby odpovídajícím způsobem odrážely rizika, která ovlivňují potřeby rekapitalizace a vyplývají z modelu podnikání, profilu financování a celkového rizikového profilu daného subjektu.

5.  V případech, kdy orgán příslušný k řešení krize očekává, že určité třídy způsobilých závazků by mohly být vyloučeny z rekapitalizace z vnitřních zdrojů v souladu s čl. 44 odst. 3 nebo by mohly být převedeny v plné výši na příjemce na základě částečného převodu, nesmí požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 překročit částku dostatečnou na:

a)  pokrytí výše vyloučených závazků identifikovaných v souladu s čl. 44 odst. 3;

b)  splnění podmínek uvedených v odstavci 2.

6.  Rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize uložit minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky podle tohoto článku musí být odůvodněno a obsahovat kompletní posouzení parametrů uvedených v odstavcích 2 až 5.

7.  Pro účely odstavců 3 a 4 se kapitálové požadavky vykládají v souladu s tím, jak příslušný orgán uplatňuje přechodná ustanovení v části desáté hlavě I kapitolách 1, 2 a 4 nařízení (EU) č. 575/2013 a v ustanoveních vnitrostátních právních předpisů, jimiž se provádějí možnosti poskytnuté příslušným orgánům uvedeným nařízením.

8.  EBA vypracuje návrh regulačních technických norem, které budou dále specifikovat kritéria uvedená v odstavci 1, na jejichž základě bude v souladu s tímto článkem určen požadavek na kapitál a přípustné závazky.

EBA předloží uvedený návrh regulačních technických norem Komisi do [jednoho měsíce od vstupu této směrnice v platnost].

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 45dUrčení minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky pro subjekty G-SVI

1.  Požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 se v případě subjektu řešícího krizi, který je G-SVI nebo součástí G-SVI, skládá z:

a)  v souladu s ustanoveními čl. 72b odst. 3 a 4 a s přechodnými ustanoveními uvedenými v článku 494 nařízení (EU) č. 575/2013 té z následujících dvou hodnot, která je vyšší:

i)  na riziku založený poměr ve výši 18 %, představující kapitál a způsobilé závazky instituce vyjádřené jako procento celkového objemu rizikové expozice vypočteného podle čl. 92 odst. 3 a 4 uvedeného nařízení;

ii)  na riziku nezaložený poměr ve výši 6,75 %, představující kapitál a způsobilé závazky instituce vyjádřené jako procento celkové míry expozic podle čl. 429 odst. 4 uvedeného nařízení; a

b)  dodatečného požadavku na kapitál a způsobilé závazky, jejž určí orgán příslušný k řešení krize specificky pro tento subjekt v souladu s odstavcem 2 a který bude plněn prostřednictvím závazků, které splňují podmínky čl. 45b odst. 1 a 2.

2.  Orgán příslušný k řešení krize může uložit dodatečný požadavek na kapitál a způsobilé závazky uvedený v odst. 1 písm. b) pouze:

a)  tehdy, jestliže požadavek uvedený v odst. 1 písm. a) není dostatečný pro splnění podmínek stanovených v článku 45c, a

b)  v takovém rozsahu, aby výše požadovaného kapitálu a způsobilých závazků nepřekročila úroveň nutnou ke splnění podmínek článku 45c.

3.  V případech, kdy je subjektem řešícím krizi více než jeden subjekt G-SVI patřící do stejné G-SVI v EU, vypočítají relevantní orgány příslušné k řešení krize částku uvedenou v odstavci 2

a)  pro každý subjekt řešící krizi,

b)  pro mateřský podnik v Unii, jako by to byl jediný subjekt řešící krizi této G-SVI v EU.

4.  Rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize uložit dodatečný požadavek na kapitál a způsobilé závazky podle odst. 1 písm. b) musí být odůvodněno a obsahovat kompletní posouzení parametrů uvedených v odstavci 2.

Článek 45fUplatnění minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky na subjekty řešící krizi

1.  Subjekty řešící krizi musí požadavky stanovené v článcích 45c až 45e dodržovat na konsolidovaném základě na úrovni skupiny řešící krizi.

2.  Požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 je v případě subjektu řešícího krizi na konsolidované úrovni skupiny řešící krizi určen v souladu s článkem 45h na základě požadavků stanovených v článcích 45c až 45e a na základě toho, zda krize dceřiných podniků skupiny z třetích zemí má být podle plánu řešení krize řešena odděleně.

2a.  V případě skupin řešících krizi ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 83b písm. b) relevantní orgán příslušný k řešení krize rozhodne, které subjekty řešící krizi v rámci skupiny řešící krizi, určené podle uvedeného ustanovení, splňují požadavky podle čl. 45c odst. 3, aby se zajistilo, že skupina řešící krizi jako celek splňuje požadavek podle odstavců 1 a 2 tohoto článku.

Článek 45g Uplatnění minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky na subjekty, které samy nejsou subjektem řešícím krizi

1.  Subjekty, které jsou dceřinými podniky subjektu řešícího krizi a nejsou samy subjektem řešícím krizi, musí požadavky stanovené v článku 45c ▌dodržovat individuálně. Orgán příslušný k řešení krize se po konzultaci s příslušným orgánem může rozhodnout uplatnit požadavek stanovený v tomto článku na subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), který je dceřiným podnikem subjektu řešícího krizi a není sám subjektem řešícím krizi.

Požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 je v případě subjektu uvedeného v prvním pododstavci určen v souladu s článkem 45h a na základě požadavků stanovených v článku 45c ▌.

2.  Pro požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 je v případě subjektů uvedených v prvním odstavci platí následující podmínky:

a)  subjekt řešící krizi plní konsolidovaný požadavek uvedený v článku 45f;

b)  souhrn všech požadavků, jež mají být uplatněny na dceřiné podniky skupiny řešící krizi, je pokryt konsolidovaným požadavkem uvedeným v článku 45f a nesmí jej překročit, s výjimkou případu, kdy je takové překročení pouze důsledkem účinků konsolidace na úrovni skupiny řešící krizi v souladu s čl. 45f odst. 1;

c)  požadavek se stanoví ve výši 75 až 90 % požadavků vypočtených v souladu s čl. 45 odst. 1 a nesmí překročit příspěvek dceřiného podniku ke konsolidovanému požadavku uvedenému v čl. 45f odst. 1;

d)  plní kritéria způsobilosti uvedená v odstavci 3.

3.  Požadavek je splněn prostřednictvím jedné nebo více následujících položek:

a)  závazky, které

i) jsou vydány subjektu řešícímu krizi a jsou ▌koupeny tímto subjektem buď přímo, nebo nepřímo prostřednictvím jiných subjektů v téže skupině řešící krizi, které koupily dané závazky od subjektu, na který se vztahuje tento článek, nebo stávajícím akcionářem, který není součástí téže skupiny řešící krizi, pokud výkon pravomoci k odpisu nebo konverzi stanovené v článcích 59 až 62 nemá vliv na kontrolu subjektu řešícího krizi nad daným dceřiným podnikem;

ii) plní kritéria způsobilosti uvedená v článku 72a s výjimkou čl. 72b odst. 2 písm. b) nařízení (EU) č. 575/2013;

iii) v běžném úpadkovém řízení se zařazují do nižšího pořadí než závazky, u nichž se nejedná o závazky způsobilé plnit kapitálové požadavky, které jsou vydány jiným subjektům než subjektu řešícímu krizi a jsou těmito jinými subjekty koupeny;

iv) podléhají pravomoci k odpisu nebo konverzi v souladu s články 59 až 62, které jsou v souladu se strategií řešení krize dané skupiny, zejména tím, že neovlivňují ovládání dceřiného podniku subjektem řešícím krizi;

b)  kapitálové nástroje vydané jiným subjektům, než je subjekt řešící krizi, a zakoupené těmito jinými subjekty, jestliže výkon pravomoci k odpisu nebo konverzi v souladu s články 59 až 62 neovlivňuje ovládání dceřiného podniku subjektem řešícím krizi.

3a.  Odchylně od odst. 3 písm. a) bodu ii) tohoto článku mohou být závazky vydané do ... [datum vstupu této pozměňující směrnice v platnost], které nesplňují podmínky stanovené v čl. 72b odst. 2 písm. g) až o) nařízení (EU) č. 575/2013, zahrnuty do výše kapitálu a způsobilých závazků.

5.  Orgán příslušný k řešení krize dceřiného podniku, který není subjektem řešícím krizi, může u daného dceřiného podniku zcela upustit od uplatňování tohoto článku, jestliže:

a)  dceřiný podnik i jeho subjekt řešící krizi podléhají povolení a dohledu téhož příslušného orgánu nebo se oba nacházejí v zúčastněných členských státech ve smyslu nařízení (EU) 1024/2013;

b)  subjekt řešící krizi plní na subkonsolidovaném základě požadavek uvedený v článku 45f;

c)  neexistuje ani se nepředpokládá žádná závažná věcná nebo právní překážka, která by bránila tomu, aby dceřiném podniku, s ohledem na nějž bylo učiněno zjištění v souladu s čl. 59 odst. 3, subjekt řešící krizi okamžitě převedl kapitál nebo mu splatil závazky, zejména pokud je vůči tomuto subjektu řešícímu krizi přijato opatření k řešení krize;

d)  subjekt řešící krizi splňuje požadavky příslušného orgánu na obezřetné řízení dceřiného podniku a se souhlasem příslušného orgánu prohlásil, že se zaručuje za závazky přijaté dceřiným podnikem, anebo rizika v dceřiném podniku mají zanedbatelný význam;

e)  postupy hodnocení, měření a kontroly rizik používané v subjektu řešícím krizi se vztahují i na dceřiný podnik;

f)  subjekt řešící krizi drží více než 50 % hlasovacích práv plynoucích z podílu na kapitálu dceřiného podniku nebo má právo jmenovat nebo odvolat většinu členů vedoucího orgánu dceřiného podniku;

5a.  Orgán příslušný k řešení krize v případě subjektu ve skupině řešící krizi, který není subjektem řešícím krizi, zváží použití odstavců 1 až 5 na tento subjekt – a poté od něho může částečně či zcela upustit – , pokud jsou splněny všechny následující podmínky:

a)  orgán řešící krizi v rámci skupiny řešící krizi je ústředním orgánem sítě nebo spolupracující skupiny;

b)  subjekt je úvěrovou institucí trvale přidruženou k tomuto ústřednímu subjektu;

c)  členové sítě podléhají zákonnému internímu mechanismu solidarity.

Článek 45h Postup při určování požadavku

1.  Orgán příslušný k řešení krize subjektu řešícího krizi, příp. orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny, není-li totožný s prvně uvedeným orgánem, a orgány příslušné k řešení krize odpovědné za dceřiné podniky skupiny řešící krizi na individuálním základě učiní vše, co je v jejich silách, aby dosáhly společného rozhodnutí o:

a)  výši požadavku uplatňovaného na konsolidované úrovni na jednotlivé subjekty řešící krizi;

b)  výši požadavku uplatňovaného na jednotlivé dceřiné podniky subjektu řešícího krizi na individuální úrovni.

Společné rozhodnutí zajistí dodržení článků 45f a 45g, je dostatečně odůvodněné a

a)  orgán příslušný k řešení krize jej poskytne subjektu řešícímu krizi, za něhož odpovídá;

b)  dotyčné orgány příslušné k řešení krize jej poskytnou dceřiným podnikům subjektu řešícího krizi, za něž odpovídají;

c)  orgán příslušný k řešení krize subjektu řešícího krizi jej poskytne mateřskému podniku skupiny v Unii, pokud tento mateřský podnik v Unii není sám subjektem řešícím krizi z téže skupiny řešící krizi.

2.  V případě, kdy je subjektem řešícím krizi více než jeden subjekt G-SVI náležící ke stejné G-SVI v EU, pak orgány příslušné k řešení krize uvedené v prvním pododstavci projednají a ve vhodných případech, je-li takový postup v souladu se strategií řešení krize G-VI, sjednají uplatnění článku 72e nařízení (EU) č. 575/2013 a případnou úpravu za účelem minimalizace nebo eliminace rozdílu mezi součtem částek uvedených v čl. 45d odst. 3 písm. a) a článku 12 nařízení (EU) č. 575/2013 v případě jednotlivých subjektů řešících krizi a součtem částek uvedených v čl. 45d odst. 3 písm. b) a článku 12 nařízení (EU) č. 575/2013.

Tato úprava může být uplatněna za následujících podmínek:

a)  úprava může být uplatněna s ohledem na rozdíly ve výpočtu celkové výše rizikové expozice mezi příslušnými členskými státy tím způsobem, že se upraví úroveň požadavku;

b)  úprava se neuplatní za účelem eliminace rozdílů vyplývajících z expozice mezi skupinami řešícími krizi.

Součet částek uvedených v čl. 45d odst. 3 písm. a) a článku 12 nařízení (EU) č. 575/2013 v případě jednotlivých subjektů řešících krizi nesmí být nižší než součet částek uvedených v čl. 45d odst. 3 písm. b) a článku 12 nařízení (EU) č. 575/2013.

3.  Není-li společného rozhodnutí dosaženo do čtyř měsíců, je přijato rozhodnutí v souladu s odstavci 4 až 6.

4.  Není-li společné rozhodnutí přijato do čtyř měsíců z důvodu neshody týkající se konsolidovaného požadavku, bude rozhodnutí o konsolidovaném požadavku přijato orgánem příslušným k řešení krize subjektu řešícího krizi po řádném zohlednění:

a)  posouzení dceřiných podniků, jež provedly relevantní orgány příslušné k řešení krize,

b)  stanoviska orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny, není-li tento orgán totožný s orgánem příslušným k řešení krize subjektu řešícího krizi.

Pokud na konci uvedeného čtyřměsíčního období kterýkoli z dotčených orgánů příslušných k řešení krize předložil záležitost orgánu EBA v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1093/2010, odloží orgán příslušný k řešení krize subjektu řešícího krizi své rozhodnutí a vyčká na rozhodnutí, které může EBA přijmout podle čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení, a rozhodne v souladu s rozhodnutím EBA.

Rozhodnutí EBA zohlední první pododstavec písm. a) a b).

Uvedená čtyřměsíční lhůta se považuje za lhůtu pro smírné urovnání sporu ve smyslu uvedeného nařízení. EBA přijme své rozhodnutí do jednoho měsíce.

Záležitost nelze orgánu EBA postoupit po skončení tohoto čtyřměsíčního období nebo po dosažení společného rozhodnutí.

Pokud EBA nerozhodne do jednoho měsíce, použije se rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize subjektu řešícího krizi.

5.  Není-li společné rozhodnutí přijato do čtyř měsíců z důvodu neshody týkající se úrovně požadavku, který má být uplatněn na dceřiné podniky skupiny řešící krizi na individuálním základě, bude toto rozhodnutí přijato orgány příslušnými k řešení krize dceřiných podniků, jestliže budou splněny všechny následující podmínky:

a)  byly náležitě zohledněny názory a výhrady vyjádřené orgánem příslušným k řešení krize subjektu řešícího krizi a

b)  bylo náležitě zohledněno stanovisko orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny, není-li tento orgán totožný s orgánem příslušným k řešení krize subjektu řešícího krizi;

c)  bylo posouzeno dodržení podmínek čl. 45g odst. 2.

Pokud na konci uvedeného čtyřměsíčního období orgán příslušný k řešení krize subjektu řešícího krizi nebo orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny předložil záležitost orgánu EBA v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1093/2010, odloží orgány příslušné k řešení krize odpovědné za dceřiné podniky na individuálním základě své rozhodnutí a vyčkají rozhodnutí, které může EBA přijmout podle čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení, a rozhodnou v souladu s rozhodnutím EBA. Rozhodnutí EBA zohlední první pododstavec písm. a), b) a c).

Uvedená čtyřměsíční lhůta se považuje za lhůtu pro smírné urovnání sporu ve smyslu uvedeného nařízení. EBA přijme své rozhodnutí do jednoho měsíce.

Záležitost nelze orgánu EBA postoupit po skončení tohoto čtyřměsíčního období nebo po dosažení společného rozhodnutí.

Pokud EBA nerozhodne do jednoho měsíce, použijí se rozhodnutí orgánů příslušných k řešení krize dceřiných podniků.

Společné rozhodnutí a veškerá rozhodnutí přijatá v případě neexistence společného rozhodnutí jsou pravidelně přezkoumávána a v případě potřeby aktualizována.

6.  Není-li společné rozhodnutí přijato do čtyř měsíců z důvodu neshody týkající se úrovně konsolidovaného požadavku a úrovně požadavku, který má být uplatněn na dceřiné podniky skupiny řešící krizi na individuálním základě, platí následující:

a)  rozhodnutí o konsolidovaném požadavku bude přijato v souladu s odstavcem 4:

b)  rozhodnutí o úrovni požadavku, který má být uplatněn na dceřiné podniky skupiny řešící krizi na individuálním základě, bude přijato v souladu s odstavcem 4 poté, co:

i) bylo náležitě zohledněno rozhodnutí uvedené v písmeni a);

ii) byl posouzen soulad s čl. 45g odst. 2.

7.  Společné rozhodnutí uvedené v odstavci 1 a veškerá rozhodnutí přijatá podle odstavců 4, 5 a 6 orgány příslušnými k řešení krize v případě neexistence společného rozhodnutí jsou pro dotčené orgány příslušné k řešení krize závazná.

Společné rozhodnutí a veškerá rozhodnutí přijatá v případě neexistence společného rozhodnutí jsou pravidelně přezkoumávána a v případě potřeby aktualizována.

8.  Orgány příslušné k řešení krize v koordinaci s příslušnými orgány budou vyžadovat a ověřovat, že subjekty plní požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1, a souběžně s vypracováním a udržováním plánů řešení krize přijímají rozhodnutí podle tohoto článku.

9.  Orgán příslušný k řešení krize subjektu řešícího krizi informuje orgán EBA o minimálním požadavku na kapitál a způsobilé závazky, které byly stanoveny:

a)  na konsolidované úrovni skupiny řešící krizi;

b)  na individuálním základě pro dceřiné podniky skupiny řešící krizi.

Článek 45i Podávání zpráv pro účely dohledu a zveřejnění požadavku

1.  Subjekty uvedené v čl. 1 odst. 1 podávají svým příslušným orgánům a orgánům příslušným k řešení krize na žádost a nejméně jednou ročně zprávy o:

a)  objemu disponibilních položek, které splňují podmínky článku 45b nebo čl. 45g odst. 3, o výši kapitálu a způsobilých závazků vyjádřené v souladu s čl. 45 odst. 2 po uplatnění odpočtů v souladu s články 72e až 72j nařízení (EU) č. 575/2013 a úrovních závazků, které nejsou vyňaty z působnosti článku 44 podle odstavce 2 uvedeného článku;

b)  složení položek uvedených v písmeni a) včetně jejich profilu splatnosti a pořadí v běžném úpadkovém řízení.

2.  Subjekty uvedené v čl. 1 odst. 1 musí alespoň jednou za rok zveřejňovat následující informace:

a)  objem disponibilních položek, které splňují podmínky článku 45b nebo čl. 45g odst. 3;

b)  složení položek uvedených v písmeni a) včetně jejich profilu splatnosti a pořadí v běžném úpadkovém řízení.

2a.  Odstavce 1 a 2 tohoto článku se nevztahují na subjekty, které splňují následující podmínky:

a)  v případě, že je subjektem instituce, splňuje pákový poměr ve výši nejméně 10 % ve smyslu nařízení (EU) č. 575/2013; a

b)  plán řešení krize stanoví, že subjekt musí být likvidován v běžném úpadkovém řízení.

3.  EBA vypracuje návrh prováděcích technických norem za účelem specifikace jednotných formátů, šablon a četnosti, jakož i šablon pro podávání zpráv pro účely dohledu a zveřejňování uvedené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku.

EBA předloží tyto prováděcí technické normy Komisi do [dvanácti měsíců od vstupu této směrnice v platnost].

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.

4.  Členské státy použijí odstavec 2 ode dne 1. ledna 2025.

Článek 45j Podávání zpráv pro orgán EBA

1.  Orgány příslušné k řešení krize v koordinaci s příslušnými orgány informují orgán EBA o minimálním požadavku na kapitál a způsobilé závazky, které byly stanoveny pro jednotlivé instituce v jejich pravomoci.

2.  EBA vypracuje návrhy prováděcích technických norem za účelem specifikace jednotných formátů, šablon a definic týkajících se toho, jak orgány příslušné k řešení krize v koordinaci s příslušnými orgány zjišťují a předávají informace orgánu EBA pro účely odstavce 1.

EBA předloží tyto návrhy prováděcích technických norem Komisi do [dvanácti měsíců od vstupu této směrnice v platnost]...(18)*.

26 je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 45k Porušení minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky

1.  Případy porušení minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky ze strany subjektů řeší relevantní orgány na základě minimálně jednoho z následujících:

a)  pravomoc řešit nebo odstraňovat překážky způsobilosti k řešení krize v souladu s články 17 a 18;

b)  opatření uvedená v článku 104 směrnice 2013/36/ES;

c)  opatření včasného zásahu podle článku 27;

d)  správní sankce a jiná správní opatření v souladu s článkem 110 a s článkem 111.

1a.  Orgány příslušné k řešení krize sledují čtvrtletně, zda je splněn minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky, a informují příslušný orgán o veškerých případech jeho porušení nebo jiných relevantních událostech, které by mohly mít dopad na splnění tohoto minimálního požadavku.

2.  Orgány příslušné k řešení krize a příslušné orgány vzájemně konzultují při výkonu svých příslušných pravomocí uvedených v odst. 1 písm. a) až d).

2a.  Odchylně od čl. 141a odst. 1 směrnice 2013/36/EU se instituce nepovažuje za nesplňující požadavek kombinovaných kapitálových rezerv pro účely článku 141 uvedené směrnice, pokud splňuje podmínky čl. 141a odst. 2 písm. a) a b) uvedené směrnice, pokud se neplnění tohoto požadavku týká pouze minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky uvedeného v článcích 45c a 45d této směrnice a pokud neplnění tohoto požadavku netrvá déle než 12 měsíců.

Článek 45lZprávy

1.  EBA ve spolupráci s příslušnými orgány a orgány příslušnými k řešení krize předkládá Komisi zprávu obsahující posouzení přinejmenším následujícího:

a)  jak byl požadavek na kapitál a způsobilé závazky proveden na vnitrostátní úrovni, a zejména, zda se jeho výše stanovená pro srovnatelné subjekty mezi členskými státy liší;

b)  jak byla orgány příslušnými k řešení krize uplatňována pravomoc požadovat od institucí plnění požadavku prostřednictvím nástrojů uvedených v čl. 45b odst. 2 a zda se mezi členskými státy vyskytly rozdíly ohledně výkonu této pravomoci.

2.  Zpráva uvedená v odstavci 1 zohlední:

a)  dopad minimálního požadavku a jeho případně navržených harmonizovaných výší na:

i)  finanční trhy obecně a trhy s nezajištěnými dluhopisy a deriváty zvlášť;

ii)  modely podnikání a strukturu rozvah institucí, zejména jejich profil a strategii financování, a právní a provozní strukturu skupin;

iii)  ziskovost institucí, zejména jejich náklady na financování;

iv)  migraci expozic vůči subjektům, které nejsou předmětem obezřetnostního dohledu;

v)  finanční inovace;

vi)  využívání smluvních nástrojů umožňujících rekapitalizaci z vnitřních zdrojů a povahu a prodejnost takových nástrojů;

vii)  rizikové chování institucí;

viii)  míru zatížení aktiv institucí;

ix)  opatření přijatá institucemi ke splnění minimálních požadavků, zejména rozsah, v jakém k plnění minimálního požadavku dochází snižováním poměru cizího financování aktiv, emisí dlouhodobých dluhopisů a získáváním kapitálu, a

x)  výši úvěrů poskytovaných úvěrovými institucemi, se zvláštním zaměřením na úvěry pro mikropodniky a malé a střední podniky, místní orgány, regionální orgány a subjekty veřejného sektoru a na financování obchodu, včetně úvěrů v rámci oficiálních režimů pojištění vývozních úvěrů;

b)  interakci minimálních požadavků s požadavky na kapitál, pákový poměr a likviditu stanovenými v nařízení (EU) č. 575/2013 a ve směrnici 2013/36/EU;

c)  schopnost institucí nezávisle získávat kapitál či financování na trzích za účelem plnění případně navržených harmonizovaných minimálních požadavků.

3.  Zpráva uvedená v odstavci 1 bude vypracována za dva kalendářní roky a bude předána Komisi nejpozději do 30. září kalendářního roku následujícího po posledním kalendářním roce, za který byla zpráva vydána. "

23a.  V článku 48 se vkládá nový odstavec 6a, který zní:

„6a. Aby bylo možné účinně uplatňovat nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů a/nebo pravomoci k odpisu či konverzi, aniž by byla porušena obecná zásada uvedená v čl. 34 odst. 1 písm. g), členské státy zajistí, aby ve vnitrostátním právu upravujícím běžná úpadková řízení byly kapitálové nástroje (nástroje kmenového kapitálu tier 1, nástroje vedlejšího kapitálu tier 1 a nástroje kapitálu tier 2) v případě insolvence zařazeny do nižšího pořadí, než je pořadí stanovené pro ostatní podřízené pohledávky, jež nejsou kapitálovými nástroji.“

24.  Článek 55 se nahrazuje tímto:

„Článek 55 Smluvní uznání rekapitalizace z vnitřních zdrojů

1.  Členské státy uloží institucím a subjektům uvedeným v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d), aby do smluvních podmínek zahrnuly smluvní podmínku, podle níž věřitel nebo smluvní strana smlouvy či nástroje, které zřizují daný závazek, uznávají, že tento závazek může podléhat pravomocem k odpisu a konverzi, a souhlasí, že pro ně bude závazné jakékoli snížení jistiny nebo splatné neuhrazené částky, konverze nebo zrušení provedené výkonem uvedených pravomocí orgánem příslušným k řešení krize, za předpokladu, že tento závazek splňuje všechny následující podmínky:

a)  závazek není vyloučen podle čl. 44 odst. 2;

b)  závazek není vkladem podle čl. 108 písm. a);

c)  závazek se řídí právem třetí země;

d)  závazek byl vydán nebo uzavřen po dni, kdy nabudou účinnosti ustanovení členského státu přijatá za účelem provedení tohoto oddílu.

1a.  Odstavec 1 tohoto článku se netýká závazků institucí nebo subjektů, u nichž se požadavek podle čl. 45 odst. 1 rovná částce k absorpci ztrát, jak je stanovena v čl. 45c odst. 2 písm. a), za předpokladu, že tyto závazky nejsou k tomuto požadavku připočteny.

2.  Požadavek uvedený v odstavci 1 se nemusí použít v případech, kdy buď:

a)  závazky nebo nástroje ▌mohou podle práva třetí země nebo závazné dohody s touto třetí zemí podléhat pravomocem k odpisu a konverzi, jež má orgán členského státu příslušný k řešení krize; nebo

b)  je právně▌ nebo jinak neproveditelné, aby instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) zahrnuly tuto smluvní podmínku do smluvních podmínek určitých závazků; a zároveň

c)  neuplatnění požadavku uvedeného v odstavci 1 v případě uvedených závazků nebrání způsobilosti institucí či subjektu uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) k řešení krize.

Závazky uvedené v písmeni b) a c) nezahrnují ▌nástroje vedlejšího kapitálu tier 1 a nástroje kapitálu tier 2. Navíc jsou prioritní vůči závazkům, které splňují podmínky stanovené v čl. 108 odst. 2 písm. a), b) a c), a pokud se jedná o dluhové nástroje, jsou zajištěné. Celková hodnota závazků podléhajících výjimce uvedené v písm. b) a c) nepřesáhne 15 % celkového součtu závazků, jež jsou současně prioritní vůči závazkům, které splňují podmínky stanovené v čl. 108 odst. 2 písm. a), b) a c), a splňují podmínky stanovené v odst. 1 písm. a), b) a d) tohoto článku.

Závazky, které nezahrnují smluvní podmínku podle požadavků odstavce 1 nebo pro které v souladu s písmenem b) a c) není smluvní podmínka uvedená v odstavci 1 požadována, se nezapočítávají do minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky.

Orgány příslušné k řešení krize sledují využívání výjimky ze smluvního uznání podle písm. b) a c) prvního pododstavce. Za tím účelem mají právo prověřovat smlouvy, u nichž instituce nebo subjekt rozhodly, že se na ně uplatní písm. b) a c) prvního pododstavce.

Pokud se orgány příslušné k řešení krize domnívají, že podmínky pro udělení výjimky podle písm. b) a c) prvního pododstavce nejsou splněny, mohou dotčené instituci nebo subjektu zaslat rozhodnutí a požádat je o změnu jejich politik týkajících se uplatňování výjimky ze smluvního uznání rekapitalizace z vnitřních zdrojů.

3.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize mohly od institucí a subjektů uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) vyžadovat, aby orgánům poskytly právní stanovisko týkající se právní vymahatelnosti a účinnosti takové podmínky uvedené v odstavci 1.

4.  Skutečnost, že instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) nezahrnuly do smluvních ustanovení, jimiž se řídí příslušný závazek, podmínku v souladu s požadavkem v odstavci 1, nebrání orgánu příslušnému k řešení krize ve výkonu pravomocí k odpisu a konverzi ve vztahu k uvedenému závazku.

5.  EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem k dalšímu určení seznamu závazků, na něž se vztahuje vyloučení podle odstavce 1, a obsahu smluvní podmínky uvedené v odstavci 1, přičemž zohlední různé modely podnikání institucí.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [jeden rok od data vstupu této pozměňující směrnice v platnost].

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

6.  EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem za účelem specifikace podmínek, za nichž by bylo právně či jinak neproveditelné, aby instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) zahrnuly smluvní podmínku uvedenou v odstavci 1 do smluvních podmínek určitých závazků, a za nichž by neuplatnění požadavku uvedeného v odstavci 1 nebránilo způsobilosti této instituce nebo subjektu k řešení krize.

EBA tyto návrhy regulačních technických norem předloží Komisi do ... [jeden rok od data vstupu této pozměňující směrnice v platnost].

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

6a.  Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 115, pokud jde o změnu procenta – uvedeného v odstavci 2 druhém pododstavci tohoto článku – celkového součtu závazků podléhajících výjimce uvedené v odstavci 2 prvním pododstavci písm. b) a c) tohoto článku.

27.  Do názvů článků 59 a 60 se vkládají slova „a způsobilých závazků“.

28.  V článku 59 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.  Pravomoc k odpisu nebo konverzi příslušných kapitálových nástrojů a způsobilých závazků může být vykonána buď:

a)  nezávisle na opatření k řešení krize; nebo

b)  v kombinaci s opatřením k řešení krize, pokud jsou splněny podmínky zahájení řešení krize stanovené v článcích 32 a 33.

Pravomoc k odpisu nebo konverzi způsobilých závazků nezávisle na opatření k řešení krize může být uplatněna pouze ve vztahu ke způsobilým závazkům, které splňují podmínky uvedené v čl. 45g odst. 3 písm. a), s výjimkou podmínek týkajících se zbytkové doby splatnosti závazků.“

29.  V čl. 59 odst. 2 a 3 se slova „kapitálové nástroje“ v příslušném pádě nahrazují slovy „kapitálové nástroje a závazky uvedené v odstavci 1“ v příslušném pádě.

30.  V čl. 59 odst. 4 a 10 se slova „kapitálové nástroje“ v příslušném pádě nahrazují slovy „kapitálové nástroje nebo závazky uvedené v odstavci 1“ v příslušném pádě.

31.  V čl. 60 odst. 1 se doplňuje nové písmeno d), které zní:

„d)  jistina způsobilých závazků uvedených v čl. 59 odst. 1 se odepíše nebo konvertuje na nástroje kmenového kapitálu tier 1 anebo se jak odepíše, tak konvertuje na uvedené nástroje, a to v rozsahu požadovaném pro dosažení účelu řešení krize uvedeného v článku 31 nebo do plné výše příslušných způsobilých závazků, podle toho, která hodnota je nižší.“

32.  V článku 60 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.  Pokud se jistina příslušného kapitálového nástroje nebo způsobilého závazku odepíše:

a)  snížení této jistiny je trvalé, s výhradou odškodnění v souladu s mechanismem připisování uvedeným v čl. 46 odst. 3;

b)  vůči držiteli příslušného kapitálového nástroje a závazku uvedeného v čl. 59 odst. 1 nezůstává na základě částky nástroje, která byla odepsána, nebo v souvislosti s ní žádný závazek, s výjimkou již vzniklého závazku a závazku k náhradě škody, jenž může vzniknout v důsledku napadení zákonnosti výkonu pravomoci k odpisu;

c)  žádnému držiteli příslušných kapitálových nástrojů a závazků uvedených v čl. 59 odst. 1 není vyplacena jiná náhrada než v souladu s odstavcem 3.“

33.  V čl. 60 odst. 3 se slova „příslušné kapitálové nástroje“ v příslušném pádě nahrazují slovy „příslušné kapitálové nástroje a závazky uvedené v čl. 59 odst. 1“ v příslušném pádě.

34.  V čl. 69 odst. 4 se písmeno b) nahrazuje tímto:

„b) povinnost platby nebo plnění vůči systémům nebo provozovatelům systémů, které byly určeny pro účely směrnice 98/26/ES, vůči ústředním protistranám, vůči ústředním protistranám z třetích zemí uznaným orgánem ESMA v souladu s článkem 25 nařízení (EU) č. 648/2012 a vůči centrálním bankám;“.

35.  V článku 70 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2. Orgány příslušné k řešení krize nevykonají pravomoc uvedenou v odstavci 1 ve vztahu k jakýmkoli právům ze zajištění systémů nebo provozovatelů systémů, které byly určeny pro účely směrnice 98/26/ES, ústředních protistran, ústředních protistran z třetích zemí uznaných orgánem ESMA v souladu s článkem 25 nařízení (EU) č. 648/2012 a centrálních bank, která plynou z aktiv, která zastavila nebo poskytla instituce v režimu řešení krize formou marže nebo zajištění.“

36.  V článku 71 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

„3. Pozastavení podle odstavce 1 nebo 2 se nevztahuje na systémy nebo provozovatele systémů, které byly určeny pro účely směrnice 98/26/ES, ústřední protistrany a ústřední protistrany z třetích zemí uznané orgánem ESMA v souladu s článkem 25 nařízení (EU) č. 648/2012 a centrální banky.“

37.  V článku 88 se slova „článek 45“ v příslušném pádě nahrazují slovy „články 45 až 45i“ v příslušném pádě.

38.  V čl. 88 odst. 1 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„S výhradou článku 89 orgány příslušné k řešení krize na úrovni skupiny zřídí kolegia k řešení krize určená k výkonu úkolů uvedených v článcích 12, 13, 16, 18, 45 až 45i, 91 a 92 a případně k zajištění spolupráce a koordinace s orgány příslušnými k řešení krize ve třetích zemích.“

39.  Článek 89 se nahrazuje tímto:

„Článek 89 Evropská kolegia k řešení krize

1.  Pokud instituce z třetí země nebo mateřský podnik z třetí země má dceřiné instituce v Unii nebo mateřské podniky v Unii usazené v nejméně dvou členských státech anebo pokud má nejméně dvě pobočky v Unii, které nejméně dva členské státy považují za významné, zřídí orgány příslušné k řešení krize v členských státech, v nichž jsou tyto subjekty usazeny nebo v nichž se nacházejí tyto významné pobočky, jedno evropské kolegium k řešení krize.

2.  Evropské kolegium k řešení krize uvedené v odstavci 1 vykonává funkce a plní úkoly uvedené v článku 88 ve vztahu k subjektům uvedeným v odstavci 1, a pokud jsou tyto úkoly relevantní, k pobočkám.

Úkoly, které má provádět evropské kolegium k řešení krize podle odstavce 2, zahrnují stanovení požadavku uvedeného v článcích 45 až 45i.

Při stanovení požadavku uvedeného v článcích 45 až 45i zohledňují členové evropského kolegia k řešení krize případnou globální strategii řešení krize přijatou orgány třetích zemí.

Pokud v souladu s globální strategií řešení krize dceřiné instituce v Unii nebo mateřský podnik v Unii a jeho dceřiné instituce nepředstavují subjekty řešící krizi a pokud členové evropského kolegia k řešení krize s touto strategií souhlasí, musí dceřiné instituce v Unii nebo mateřský podnik v Unii splnit požadavek čl. 45g odst. 1 na konsolidovaném základě tím způsobem, že subjektu z třetí země řešícímu krizi vydají způsobilé nástroje uvedené v čl. 45g odst. 3 písm. a) a b).

3.  Pokud všechny dceřiné instituce v Unii, jejichž mateřským podnikem je instituce z třetí země nebo mateřský podnik z třetí země, jsou v držení jednoho mateřského podniku v Unii, předsedá evropskému kolegiu k řešení krize orgán příslušný k řešení krize členského státu, kde je usazen mateřský podnik v Unii.

Pokud se první pododstavec nepoužije, předsedá evropskému kolegiu k řešení krize orgán příslušný k řešení krize mateřského podniku v Unii nebo dceřiné instituce v Unii s nejvyšší hodnotou celkových držených rozvahových aktiv.

4.  Členské státy mohou po vzájemné dohodě všech příslušných stran upustit od požadavku zřídit evropské kolegium k řešení krize, pokud jiné skupiny nebo kolegia vykonávají stejné funkce a plní stejné úkoly, jako jsou funkce a úkoly uvedené v tomto článku, a splňují všechny podmínky a postupy stanovené v tomto článku a v článku 90, včetně podmínek a postupů týkajících se členství a účasti v evropských kolegiích k řešení krize. V tom případě se veškeré odkazy na evropská kolegia k řešení krize v této směrnici rovněž považují za odkazy na tyto jiné skupiny nebo kolegia.

5.  S výhradou odstavců 3 a 4 tohoto článku evropské kolegium k řešení krize v ostatních aspektech funguje v souladu s článkem 88.“

40.  Článek 110 se mění takto:

a)   v odstavci 1 se první věta nahrazuje tímto:

„Aniž je dotčeno právo členských států stanovit a ukládat trestní sankce, stanoví členské státy pravidla pro správní sankce a jiná správní opatření, která se použijí v případě neplnění vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této směrnice nebo ustanovení nařízení [o ozdravných postupech a řešení krize ústředních protistran], a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování.“;

b)  odstavec 2 se nahrazuje tímto:

„2. Členské státy zajistí, aby v případech, kdy institucím, finančním institucím nebo mateřským podnikům v Unii ve smyslu této směrnice anebo ústředním protistranám, členům clearingového systému ústřední protistrany nebo mateřským podnikům ve smyslu nařízení [o ozdravných postupech a řešení krize ústředních protistran] vznikají povinnosti uvedené v odstavci 1, anebo v případech porušení předpisů mohly být s výhradou podmínek stanovených vnitrostátním právem uloženy správní sankce členům vedoucího orgánu ve smyslu této směrnice nebo členům rady ve smyslu nařízení [o ozdravných postupech a řešení krize ústředních protistran] a dalším fyzickým osobám odpovědným podle vnitrostátního práva za toto porušení.“;

c)  v odstavci 3 se první věta nahrazuje tímto:

„Pravomoc ukládat správní sankce stanovené v této směrnici má být v závislosti na druhu porušení předpisů svěřena orgánům příslušným k řešení krize nebo, nejde-li o tentýž orgán, příslušným orgánům.“ ʼ;  

41.  Článek 111 se mění takto:

a)  v odstavci 1 se písmena a), b) a c) nahrazují tímto:

„a) nejsou sestaveny, vedeny a aktualizovány ozdravné plány a skupinové ozdravné plány, čímž je porušen článek 5 nebo 7 této směrnice nebo článek 9 nařízení [o ozdravných postupech a řešení krize ústředních protistran];

b) příslušnému orgánu nebyl oznámen úmysl poskytnout vnitroskupinovou finanční podporu, čímž byl porušen článek 25 této směrnice;

c) nebyly poskytnuty všechny informace nezbytné pro vypracování plánů řešení krize, čímž byl porušen článek 11 této směrnice nebo článek 14 nařízení [o ozdravných postupech a řešení krize ústředních protistran];

ca)  navrhuje se, sděluje nebo tvrdí, že pravomoc k odpisu a konverzi se nevztahuje na jiný závazek, než jsou závazky uvedené v čl. 44 odst. 2 písm. a) až g), čímž došlo k porušení ustanovení odstavce 2a uvedeného článku;

d) vedoucí orgán instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) této směrnice anebo rada ústřední protistrany ve smyslu nařízení [o ozdravných postupech a řešení krize ústředních protistran] neoznámily příslušnému orgánu, že instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) této směrnice anebo ústřední protistrana jsou v selhání nebo je jejich selhání pravděpodobné, čímž porušily článek 81 této směrnice nebo čl. 68 odst. 1 nařízení [o ozdravných postupech a řešení krize ústředních protistran].“;

b)  odstavec 2 se mění takto:

i) písmeno a) se nahrazuje tímto:

„a) veřejné oznámení, které uvádí odpovědnou fyzickou osobu, instituci, finanční instituci, mateřský podnik v Unii, ústřední protistranu nebo jinou právnickou osobu a povahu daného porušení předpisů;“;

ii) písmeno c) se nahrazuje tímto:

„c) dočasný zákaz výkonu funkcí v institucích nebo subjektech uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) této směrnice anebo v ústředních protistranách pro kteréhokoliv člena vedoucího orgánu nebo vrcholného vedení instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) této směrnice, nebo pro radu ústřední protistrany anebo pro kteroukoliv jinou fyzickou osobu, kteří byli shledáni odpovědnými;“. ʼ

42.  Článek 112 se mění takto:

a)  v odstavci 1 se první věta nahrazuje tímto:

„Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize a příslušné orgány na svých úředních internetových stránkách zveřejnily alespoň veškeré správní sankce, proti nimž nebylo podáno odvolání nebo proti nimž bylo právo na odvolání vyčerpáno a které tyto orgány uložily za porušení vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této směrnice nebo ustanovení nařízení [o ozdravných postupech a řešení krize ústředních protistran].“;

b)   v odstavci 2 se písmeno c) nahrazuje tímto:

„c) pokud by zveřejnění, lze-li to zjistit, způsobilo zúčastněným institucím nebo subjektům uvedeným v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) této směrnice nebo ústředním protistranám nebo fyzickým osobám nepřiměřenou škodu.“;

c)  odstavec 4 se mění takto:

i) první věta se nahrazuje tímto:

„EBA předloží do 3. července 2016 Komisi zprávu o zveřejňování sankcí členskými státy bez uvedení totožnosti, jak je stanoveno v odstavci 2, za nedodržování vnitrostátních předpisů provádějících tuto směrnici, a zejména o tom, zda v tomto směru existují mezi členskými státy významné rozdíly.“;

ii) doplňuje se nový pododstavec, který zní:

„Do […] předloží ESMA Komisi podobnou zprávu o zveřejňování sankcí za nedodržování ustanovení nařízení [o ozdravných postupech a řešení krize ústředních protistran]“.

43.  Článek 113 se nahrazuje tímto:

„Článek 113Centrální databáze vedené orgány EBA a ESMA

1.  S výhradou požadavků profesního tajemství uvedených v článku 84 informují orgány příslušné k řešení krize a příslušné orgány orgán EBA o všech správních sankcích, které uložily podle článku 111 za porušení vnitrostátních ustanovení provádějících tuto směrnici, jakož i o odvolacím řízení proti těmto sankcím a jeho výsledku.

S výhradou požadavků profesního tajemství uvedených v článku 71 nařízení [o ozdravných postupech a řešení krize ústředních protistran] orgány příslušné k řešení krize a příslušné orgány odpovídajícím způsobem informují orgán ESMA, pokud jde o správní sankce uložené za porušení uvedeného nařízení.

2.  EBA a ESMA vedou centrální databáze sankcí, které jim byly nahlášeny, výhradně pro účely výměny informací mezi orgány příslušnými k řešení krize a tyto databáze jsou přístupné pouze orgánům příslušným k řešení krize a jsou aktualizovány na základě informací jimi poskytnutých.

3.  EBA a ESMA vedou centrální databáze sankcí, které jim byly nahlášeny, výhradně pro účely výměny informací mezi příslušnými orgány a tyto databáze jsou přístupné pouze příslušným orgánům a jsou aktualizovány na základě informací jimi poskytnutých.

4.  EBA a ESMA provozují internetové stránky s odkazy na sankce zveřejněné jednotlivými orgány příslušnými k řešení krize a jednotlivými příslušnými orgány podle článku 112 a uvedou, po jakou dobu jednotlivé členské státy sankce zveřejňují.“

Článek 2

Změna směrnice 98/26/ES

Článek 1 se mění takto:

a)  vkládá se nové písmeno, které zní:

aa) každý systém třetí země, jak je vymezen v čl. 2 písm. ma), jenž podléhá právním předpisům země, která není členským státem;“

b) písmeno b) se nahrazuje tímto:

b) každého účastníka takových systémů;“

V článku 2 se písmeno c) nahrazuje tímto:

„c) „ústřední protistranou“ rozumí ústřední protistrana definovaná v čl. 2 bodě 1 nařízení (EU) č. 648/2012;“.

V článku 2 se písmeno f) nahrazuje tímto:

f) „účastníkem“ rozumí instituce, ústřední protistrana, zúčtovatel, clearingová instituce, provozovatel systému nebo člen clearingového systému ústřední protistrany, jíž bylo vydáno povolení podle článku 17 nařízení (EU) č. 648/2012;“.

V článku 2 se doplňuje nové písmeno, které zní:

ma) „systémem třetí země“ rozumí systém, který byl zaveden v zemi, jež není členským státem, a který splňuje podmínky stanovené v čl. 10 odst. 2a.“

V článku 10 se vkládá nový odstavec 2a, který zní:

„Systém třetí země a provozovatel tohoto systému jsou zahrnuti do oblasti působnosti této směrnice podle odstavce 1, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

a)  alespoň jeden současný nebo potenciální přímý účastník systému třetí země má své sídlo v Unii;

b)    v případě systému třetí země pro clearing a vypořádání finančních nástrojů je orgán ESMA spokojen s adekvátností pravidel uplatňovaných na tento systém třetí země;

c)   v případě systému třetí země pro zpracování plateb bylo ustaveno ujednání o spolupráci při dozoru mezi příslušnou centrální bankou Unie, která emituje každou měnu Unie zpracovávanou v uvedeném systému, a příslušnými orgány provádějícími dohled nad tímto systémem v dotčené třetí zemi.

Emisní centrální banka oznámí ujednání o dozoru uvedené v tomto písmenu orgánu ESMA.

Orgán ESMA uveřejní na svých internetových stránkách seznam systémů třetích zemí zahrnutých do oblasti působnosti této směrnice.“

Článek 3

Změny směrnice 2002/47/ES

Směrnice 2002/47/ES se mění takto:

V článku 1 se odstavec 6 nahrazuje tímto:

„6. Články 4 až 7 této směrnice se nevztahují na jakékoli omezení vymáhání dohod o finančním zajištění nebo jakékoli omezení účinnosti dohody o finančním zajištění s poskytnutím jistoty, doložky o závěrečném vypořádání nebo ustanovení o vzájemném započtení, které je uloženo podle hlavy IV kapitoly V nebo VI směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU nebo podle hlavy V kapitoly IV nařízení (EU) č. [o ozdravných postupech a řešení krize ústředních protistran] nebo na jakékoli omezení, které je uloženo na základě podobných pravomocí v právu členského státu, za účelem usnadnit řádné řešení krize jakéhokoli subjektu uvedeného v odst. 2 písm. c) bodě iv), který podléhá zárukám přinejmenším rovnocenným těm, jež jsou uvedeny v hlavě IV kapitole VII směrnice 2014/59/EU a v hlavě V kapitole V nařízení (EU) č. [o ozdravných postupech a řešení krize ústředních protistran].“

Článek 9a se nahrazuje tímto:

„Článek 9a

Směrnice 2008/48/ES a 2014/59/EU a nařízení (EU) č. [o ozdravných postupech a řešení krize ústředních protistran]

Touto směrnicí nejsou dotčeny směrnice 2008/48/ES a 2014/59/EU a nařízení (EU) č. [o ozdravných postupech a řešení krize ústředních protistran].“

Článek 4

Změna směrnice 2004/25/ES

V článku 4 se odstavec 5 nahrazuje tímto:

„5.  Členské státy zajistí, aby se čl. 5 odst. 1 této směrnice nepoužil v případě použití nástrojů, pravomocí a mechanismů k řešení krize podle hlavy IV směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU nebo podle hlavy V nařízení (EU) č. [o ozdravných postupech a řešení krize ústředních protistran]“.

Článek 5

Změna směrnice 2005/56/ES

V článku 3 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4.  Členské státy zajistí, aby se tato směrnice nepoužila na společnost nebo společnosti, na které se použijí nástroje, pravomoci a mechanismy k řešení krize podle hlavy IV směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU nebo podle hlavy V nařízení (EU) č. [o ozdravných postupech a řešení krize ústředních protistran]“.

Článek 6

Změny směrnice 2007/36/ES

Směrnice 2007/36/EU se mění takto:

a)  v článku 1 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4.  Členské státy zajistí, aby se tato směrnice nepoužila v případě použití nástrojů, pravomocí a mechanismů k řešení krize podle hlavy IV směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU nebo podle hlavy V nařízení (EU) č. [o ozdravných postupech a řešení krize ústředních protistran].“;

b)  v článku 5 se odstavec 5 nahrazuje tímto:

„5. Členské státy zajistí, aby pro účely směrnice 2014/59/EU a nařízení (EU) č. [o ozdravných postupech a řešení krize ústředních protistran] mohla valná hromada většinou dvou třetin platných hlasů rozhodnout – nebo změnit stanovy tak, aby předepisovaly –, aby se valná hromada, která rozhodne o navýšení kapitálu, svolávala v kratší oznamovací lhůtě než podle odstavce 1 tohoto článku za předpokladu, že se tato valná hromada koná nejdříve po uplynutí deseti kalendářních dní od svolání, že jsou splněny podmínky uvedené v článku 27 nebo 29 směrnice 2014/59/EU anebo článku 19 nařízení (EU) č. [o ozdravných postupech a řešení krize ústředních protistran] a že navýšení kapitálu je nezbytné k odvrácení podmínek zahájení řešení krize stanovených v článcích 32 a 33 směrnice 2014/59/EU nebo v článku 22 nařízení (EU) č. [o ozdravných postupech a řešení krize ústředních protistran].“

Článek 7

Změna směrnice 2011/35/EU

V článku 1 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4.  Členské státy zajistí, aby se tato směrnice nepoužila na společnost nebo společnosti, na které se použijí nástroje, pravomoci a mechanismy k řešení krize podle hlavy IV směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU nebo podle hlavy V nařízení (EU) č. [o ozdravných postupech a řešení krize ústředních protistran]“.

Článek 8

Změna směrnice 2012/30/EU

V článku 45 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4.  Členské státy zajistí, aby se článek 10, čl. 19 odst. 1, čl. 29 odst. 1, 2 a 3, čl. 31 odst. 2 první pododstavec, články 33 až 36 a články 40, 41 a 42 této směrnice nepoužily v případě použití nástrojů, pravomocí a mechanismů k řešení krize podle hlavy IV směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU nebo podle hlavy V nařízení (EU) č. [o ozdravných postupech a řešení krize ústředních protistran].“

Článek 9Provedení

1.  Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do [dvanácti měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost]. Znění těchto předpisů sdělí neprodleně Komisi.

Členské státy tyto předpisy použijí ode dne [datum – šest měsíců od data provedení].

2.  Předpisy uvedené v odstavci 1 přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

3.  Členské státy sdělí Komisi a orgánu EBA znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 10Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Čl. 1 odst. 1, 40, 41, 42 a 43 a články 2, 3, 4, 5, 6, 7 a 8 vstupují v platnost dne [datum – vstup nařízení [o ozdravných postupech a řešení krize ústředních protistran v platnost].

Článek 11Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne

Za Evropský parlament  Za Radu

předseda / předsedkyně  předseda / předsedkyně

(1)

* Pozměňovací návrhy: nový text či pozměněné znění je označeno tučnou kurzivou; vypuštění textu je označeno symbolem ▌.

(2)

  Úř. věst. C , , s. .

(3)

  Úř. věst. C , , s. .

(4)

  Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropské centrální bance, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů „Dokončení bankovní unie“, 24.11.2015, COM(2015) 587 final.

(5)

  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 190).

(6)

  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27. 6. 2013, s. 1).

(7)

  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. L 225, 30.7.2014, s. 1).

(8)

  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338).

(9)

  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES (Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 12).

(10)

  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES ze dne 19. května 1998 o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry (Úř. věst. L 166, 11.6.1998, s. 45).

(11)

  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 ze dne 4. července 2012 o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů (Úř. věst. L 201, 27.7.2012, s. 1).

(12)

  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 ze dne 4. července 2012 o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů (Úř. věst. L 201, 27.7.2012, s. 1).

(13)

  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/30/EU ze dne 25. října 2012 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 54 druhého pododstavce Smlouvy o fungování Evropské unie při zakládání akciových společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření (Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 74).

(14)

  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/35/EU ze dne 5. dubna 2011 o fúzích akciových společností (Úř. věst. L 110, 29.4.2011, s. 1).

(15)

  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/56/ES ze dne 26. října 2005 o přeshraničních fúzích kapitálových společností (Úř. věst. L 310, 25.11.2005, s. 1).

(16)

  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/25/ES ze dne 21. dubna 2004 o nabídkách převzetí (Úř. věst. L 142, 30.4.2004, s. 12).

(17)

  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/36/ES ze dne 11. července 2007 o výkonu některých práv akcionářů ve společnostech s kótovanými akciemi (Úř. věst. L 184, 14.7.2007, s. 17).

(18)

*  Úřední věstník vloží datum: dvanáct měsíců po vstupu této směrnice v platnost.


POSTUP V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Název

Schopnost absorbovat ztráty a schopnost rekapitalizace úvěrových institucí a investičních podniků a změna směrnic 98/26/ES, 2002/47/ES, 2012/30/EU, 2011/35/EU, 2005/56/ES, 2004/25/ES a 2007/36/ES

Referenční údaje

COM(2016)0852 – C8-0481/2016 – 2016/0362(COD)

Datum předložení EP

23.11.2016

 

 

 

Věcně příslušný výbor

       Datum oznámení na zasedání

ECON

1.2.2017

 

 

 

Výbory požádané o stanovisko

       Datum oznámení na zasedání

EMPL

1.2.2017

ITRE

1.2.2017

JURI

1.2.2017

 

Nezaujetí stanoviska

       Datum rozhodnutí

EMPL

15.12.2016

ITRE

12.1.2017

JURI

25.1.2017

 

Zpravodajové

       Datum jmenování

Gunnar Hökmark

24.11.2016

 

 

 

Projednání ve výboru

28.2.2017

25.4.2017

3.5.2017

11.12.2017

 

22.2.2018

 

 

 

Datum přijetí

19.6.2018

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

38

14

5

Členové přítomní při konečném hlasování

Gerolf Annemans, Burkhard Balz, Hugues Bayet, Pervenche Berès, David Coburn, Thierry Cornillet, Esther de Lange, Markus Ferber, Jonás Fernández, Sven Giegold, Neena Gill, Roberto Gualtieri, Brian Hayes, Gunnar Hökmark, Cătălin Sorin Ivan, Petr Ježek, Barbara Kappel, Wolf Klinz, Georgios Kyrtsos, Philippe Lamberts, Werner Langen, Olle Ludvigsson, Ivana Maletić, Fulvio Martusciello, Marisa Matias, Gabriel Mato, Alex Mayer, Bernard Monot, Caroline Nagtegaal, Luděk Niedermayer, Stanisław Ożóg, Sirpa Pietikäinen, Anne Sander, Alfred Sant, Martin Schirdewan, Pedro Silva Pereira, Peter Simon, Theodor Dumitru Stolojan, Kay Swinburne, Paul Tang, Ramon Tremosa i Balcells, Ernest Urtasun, Marco Valli, Miguel Viegas, Jakob von Weizsäcker, Marco Zanni

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Andrea Cozzolino, Ashley Fox, Doru-Claudian Frunzulică, Syed Kamall, Alain Lamassoure, Thomas Mann, Luigi Morgano, Michel Reimon, Joachim Starbatty

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Christofer Fjellner, Agnieszka Kozłowska-Rajewicz

Datum předložení

25.6.2018


JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

38

+

ALDE

Thierry Cornillet, Petr Ježek, Wolf Klinz, Ramon Tremosa i Balcells

ENF

Barbara Kappel

PPE

Burkhard Balz, Markus Ferber, Christofer Fjellner, Brian Hayes, Gunnar Hökmark, Agnieszka Kozłowska-Rajewicz, Georgios Kyrtsos, Alain Lamassoure, Esther de Lange, Werner Langen, Ivana Maletić, Thomas Mann, Fulvio Martusciello, Gabriel Mato, Luděk Niedermayer, Sirpa Pietikäinen, Anne Sander, Theodor Dumitru Stolojan

S&D

Pervenche Berès, Andrea Cozzolino, Jonás Fernández, Doru-Claudian Frunzulică, Neena Gill, Roberto Gualtieri, Cătălin Sorin Ivan, Olle Ludvigsson, Alex Mayer, Luigi Morgano, Alfred Sant, Pedro Silva Pereira, Peter Simon, Paul Tang, Jakob von Weizsäcker

14

-

ALDE

Caroline Nagtegaal

ECR

Ashley Fox, Syed Kamall, Stanisław Ożóg, Joachim Starbatty, Kay Swinburne

EFDD

David Coburn, Bernard Monot, Marco Valli

ENF

Gerolf Annemans, Marco Zanni

GUE/NGL

Marisa Matias, Martin Schirdewan, Miguel Viegas

5

0

S&D

Hugues Bayet

VERTS/ALE

Sven Giegold, Philippe Lamberts, Michel Reimon, Ernest Urtasun

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

Poslední aktualizace: 10. července 2018Právní upozornění