Postup : 2016/0360A(COD)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0242/2018

Předložené texty :

A8-0242/2018

Rozpravy :

PV 15/04/2019 - 17
CRE 15/04/2019 - 17

Hlasování :

PV 16/04/2019 - 8.11
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2019)0369

ZPRÁVA     ***I
PDF 2929kWORD 5429k
28.6.2018
PE 613.409v04-00 A8-0242/2018

o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 575/2013, pokud jde o pákový poměr, ukazatel čistého stabilního financování, požadavky na kapitál a způsobilé závazky, úvěrové riziko protistrany, tržní riziko, expozice vůči ústředním protistranám, expozice vůči subjektům kolektivního investování, velké expozice, požadavky na podávání zpráv a zveřejňování informací, a kterým se mění nařízení (EU) č. 648/2012

(COM(2016) 0850 – C8-0480/2016 – 2016/0360A(COD))

Hospodářský a měnový výbor

Zpravodaj: Peter Simon

POZM. NÁVRHY
NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 POSTUP V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
 JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 575/2013, pokud jde o pákový poměr, ukazatel čistého stabilního financování, požadavky na kapitál a způsobilé závazky, úvěrové riziko protistrany, tržní riziko, expozice vůči ústředním protistranám, expozice vůči subjektům kolektivního investování, velké expozice, požadavky na podávání zpráv a zveřejňování informací, a kterým se mění nařízení (EU) č. 648/2012

(COM(2016) 0850 – C8-0480/2016 – 2016/0360A(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2016) 0850),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0480/2016),

-  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené švédským parlamentem v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky ze dne 8. listopadu 2017(1),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 30. března 2017(2),

–  s ohledem na rozhodnutí Konference předsedů, které bylo přijato dne 18. května 2017 a kterým byl Hospodářský a měnový výbor zmocněn k rozdělení výše uvedeného návrhu Komise a k vypracování dvou samostatných legislativních zpráv na základě tohoto návrhu,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0242/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Pozměňovací návrh    1

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY EVROPSKÉHO PARLAMENTU(3)*

k návrhu Komise

---------------------------------------------------------

2016/0360 (COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY,

kterým se mění nařízení (EU) č. 575/2013, pokud jde o pákový poměr, ukazatel čistého stabilního financování, požadavky na kapitál a způsobilé závazky, úvěrové riziko protistrany, tržní riziko, expozice vůči ústředním protistranám, expozice vůči subjektům kolektivního investování, velké expozice, požadavky na podávání zpráv a zveřejňování informací, a kterým se mění nařízení (EU) č. 648/2012

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky(4),

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(5),

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  V důsledku finanční krize, která vypukla v letech 2007–2008, Unie provedla zásadní reformu regulačního rámce pro finanční služby, aby posílila odolnost svých finančních institucí. Tato reforma byla z velké části založena na mezinárodně uznávaných standardech. Mezi řadu opatření reformního balíčku patřilo přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013(6) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU(7), které posílilo obezřetnostní požadavky na úvěrové instituce a investiční podniky.

(2)  I když provedená reforma zvýšila stabilitu finančního systému a jeho odolnost vůči různým potenciálním budoucím otřesům a krizím, neřešila všechny známé problémy. Jedním z důležitých důvodů pro to bylo, že tvůrci mezinárodních standardů, jako jsou Basilejský výbor pro bankovní dohled (Basilejský výbor) a Rada pro finanční stabilitu (FSB), v té době ještě nedokončili práci na mezinárodně dohodnutých řešeních těchto problémů. Nyní, když byla práce na dalších důležitých reformách dokončena, by měly být tyto zbývající problémy vyřešeny.

(3)  Ve svém sdělení ze dne 24. listopadu 2015 Komise uznala potřebu dalšího snižování rizik a zavázala se, že předloží legislativní návrh, který by stavěl na mezinárodně dohodnutých standardech. Rada ve svých závěrech ze dne 17. června 2016 a Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 10. března 2016(8) rovněž uznaly, že je třeba učinit další konkrétní legislativní opatření, pokud jde o snížení rizik ve finančním sektoru.

(4)  Opatření pro snížení rizik by měla nejen dále posílit odolnost evropského bankovního systému a důvěru trhu v něj, ale také poskytnout základ pro další pokrok při dokončování bankovní unie. Tato opatření by měla být také zvažována v kontextu širších problémů, které mají vliv na ekonomiku Unie, zejména potřeby podporovat růst a pracovní místa v dobách nejistého ekonomického výhledu. V této souvislosti byly na posílení ekonomiky Unie zahájeny různé významné politické iniciativy, jako jsou investiční plán pro Evropu a unie kapitálových trhů. Je proto důležité, aby všechna opatření ke snížení rizik hladce interagovala s těmito politickými iniciativami, jakož i s nedávnými obecnějšími reformami ve finančním sektoru.

(5)  Ustanovení tohoto pozměňovacího nařízení by měla odpovídat mezinárodně uznávaným standardům a zajistit pokračující rovnocennost směrnice 2013/36/ES a tohoto nařízení s rámcem Basel III. Cílené úpravy, které mají zohlednit specifika Unie a širší politické úvahy, by měly být omezeny co do rozsahu působnosti nebo času, aby neměly negativní dopad na celkovou přiměřenost obezřetnostního rámce.

(6)  Rovněž je třeba zlepšit stávající opatření ke snížení rizik, jakož i zejména povinnosti v oblasti podávání zpráv a zpřístupňování informací, aby bylo zajištěno, že mohou být uplatňována přiměřeným způsobem a že nevytvářejí nadměrnou zátěž související s jejich dodržováním, zvláště u menších a nepříliš složitých institucí.

(6a)  S ohledem na uplatňování zásady proporcionality je za účelem cíleného zjednodušení požadavků nutné přesně definovat malé a méně složité instituce. Má-li být vypracováno či stanoveno přiměřené rozdělení malých a nepříliš složitých institucí a jejich definice a mají-li být dostatečně určena rizika těchto institucí, je rovněž nezbytné zohlednit velikost a rizikový profil malé a nepříliš složité instituce v souvislosti s celkovou velikostí ekonomiky, v níž tato instituce převážně působí. Jednotný a absolutní práh sám o sobě tyto požadavky nezohledňuje. Proto je nutné, aby příslušné orgány dohledu mohly využívat prostor pro vlastní uvážení vycházející ze začlenění relativních prvků, které se vypočtou na základě hospodářského výkonu členského státu, aby tak mohly sladit práh s vnitrostátními specifiky a případně jej snížit. Jelikož pro určení rizikového profilu instituce není rozhodná její velikost sama o sobě, je navíc nutné zajistit prostřednictvím dodatečných kvalitativních kritérií, že instituce bude považována za malou a méně složitou a že může těžit z relevantních pravidel pro větší přiměřenost pouze v případě, že splňuje všechna relevantní kritéria.

(7)  Pákové poměry přispívají k zachování finanční stability tím, že působí jako pojistky u kapitálových požadavků založených na riziku a omezují vytváření nadměrné páky během hospodářského vzestupu. Proto by měl být zaveden požadavek na pákový poměr, který doplní současný systém podávání zpráv a zveřejňování informací o pákovém poměru.

(8)  Aby nedošlo ke zbytečnému omezení poskytování úvěrů podnikům a domácnostem ze strany institucí a aby se zabránilo neodůvodněným nepříznivým dopadům na likviditu trhu, měl by požadavek na pákový poměr být stanoven na úrovni, kde působí jako důvěryhodná pojistka proti riziku nadměrného pákového efektu, aniž by se narušil hospodářský růst.

(9)  Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) dospěl ve své zprávě Komisi(9) k závěru, že pákový poměr kapitálu tier 1 stanovený ve výši 3 % pro všechny druhy úvěrových institucí by přestavoval důvěryhodnou pojistku. Požadavek na 3% pákový poměr byl také dohodnut na mezinárodní úrovni Basilejským výborem. Požadavek na pákový poměr by proto měl být kalibrován ve výši 3 %.

(10)  Požadavek na 3% pákový poměr by však některé obchodní modely a linie podnikání omezil více než jiné. Zejména by bylo nepřiměřeně postiženo veřejné půjčování bankami veřejného rozvoje a oficiálně zaručené vývozní úvěry. Pákový poměr pro tyto typy expozic by proto měl být upraven. Měla by být tedy stanovena jasná kritéria, která pomohou zjistit veřejný mandát těchto úvěrových institucí a budou zahrnovat takové aspekty, jako je například jejich zřízení, druh činností, které mají vykonávat, jejich účel, režimy záruk ze strany veřejnoprávních subjektů a omezení činností souvisejících s přijímáním vkladů. Forma a způsob zřízení banky by však měly být i nadále ponechány na rozhodnutí ústřední vlády, regionální vlády nebo místního orgánu členského státu a mohou spočívat v založení nové úvěrové instituce, akvizici nebo převzetí již existujícího subjektu těmito orgány veřejné moci, a to i prostřednictvím koncesí a v kontextu postupů k řešení krize.

(11)  Pákový poměr by rovněž neměl narušit poskytování služeb centrálního clearingu institucemi klientům. Proto by počáteční marže na derivátové transakce, u nichž se provádí centrální clearing, přijaté institucemi v hotovosti od klientů a přenášené na ústřední protistrany měly být z míry expozice pákového poměru vyloučeny.

(12)  Basilejský výbor revidoval mezinárodní standard o pákovém poměru, aby blíže určil další aspekty koncepce tohoto poměru. Nařízení Rady (EU) č. 575/2013 by mělo být sladěno s revidovaným standardem tak, aby posílilo rovné podmínky pro instituce EU, které působí mimo Unii, na mezinárodní úrovni a aby zajistilo, že pákový poměr zůstane účinným doplňkem kapitálových požadavků založených na riziku.

(13)  V případě institucí, které jsou označeny za globální systémově významné instituce (G-SVI) na základě své velikosti, propojenosti, složitosti, nemožnosti nahrazení nebo globálního významu, by mělo dojít k navýšení pákového poměru, jelikož instituce G-SVI ve finančních těžkostech trvale oslabují celý finanční systém a mohly by v Unii znovu vyvolat úvěrovou krizi. Vzhledem k tomuto nebezpečí hrozícímu finančnímu systému a financování reálné ekonomiky vzniká na základě očekávané záchrany ze strany státu implicitní záruka pro instituce G-SVI. Ta pak může způsobit, že instituce G-SVI sníží svoji tržní disciplínu a vezmou na sebe příliš velké riziko, čímž se dále zvyšuje pravděpodobnost, že se instituce G-SVI v budoucnu opět dostanou do potíží. Má-li se účinně předejít těmto nepříznivým vnějším vlivům, měly by evropské právní předpisy zohledňovat již existující přísnější pákové poměry v jiných jurisdikcích. S ohledem na výsledek práce Basilejského výboru týkající se kalibrace pákového efektu, by pákový poměr pro instituce G-SVI měl být navýšen o 50 % v případě rizikově vážených požadavků na vyšší schopnost instituce G-SVI absorbovat ztrátu, a to kromě minimální prahové hodnoty ve výši 3 %.

(14)  Dne 9. listopadu 2015 rada FSB zveřejnila specifikace celkové kapacity absorbovat ztráty (standard TLAC), které byly schváleny skupinou G-20 na summitu v listopadu 2015 v Turecku. Standard TLAC vyžaduje, aby globální systémově významné banky (G-SVB) držely dostatečný objem závazků s vysokou schopností absorbovat ztráty (způsobilých k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů) pro zajištění rychlé a hladké absorpce ztrát a rekapitalizace při řešení krize. Ve svém sdělení ze dne 24. listopadu 2015 se Komise zavázala, že předloží do konce roku 2016 legislativní návrh, který by umožnil provedení standardu TLAC v mezinárodně dohodnuté lhůtě do roku 2019.

(15)  Provedení standardu TLAC v Unii musí vzít v úvahu stávající minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky (MREL) stanovený ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU(10). Jelikož TLAC a MREL sledují stejný cíl zajistit, aby měly instituce dostatečnou schopnost absorbovat ztráty, tyto dva požadavky představují vzájemně se doplňující prvky společného rámce. Z operačního hlediska by harmonizovaná minimální úroveň standardu TLAC měla být zavedena do nařízení (EU) č. 575/2013 prostřednictvím nového požadavku na kapitál a způsobilé závazky, zatímco specifický doplněk pro globální systémově významné instituce (G-SVI) a specifický požadavek na podniky, které nejsou G-SVI, by měl být zaveden prostřednictvím cílených změn směrnice 2014/59/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014(11). Příslušná ustanovení zavádějící standard TLAC v tomto nařízením (EU) by měla být čtena společně s ustanoveními v uvedených právních předpisech a se směrnicí 2013/36/EU.

(16)  V souladu se standardem TLAC, který se týká pouze G-SVB, by se minimální požadavek na dostatečný objem kapitálu a závazků s vysokou schopností absorbovat ztráty (způsobilých k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů) zavedený tímto nařízením měl vztahovat pouze na případ G-SVI. Nicméně pravidla týkající se způsobilých závazků zavedená v tomto nařízení by měla platit pro všechny instituce, v souladu s doplňujícími úpravami a požadavky směrnice 2014/59/EU.

(17)  V souladu se standardem TLAC by se požadavek na kapitál a způsobilé závazky měl vztahovat na subjekty řešící krizi, které buď jsou samy o sobě G-SVI, nebo jsou součástí skupiny označené jako G-SVI. Požadavek na kapitál a způsobilé závazky by se měl uplatňovat buď na individuálním, nebo konsolidovaném základě, v závislosti na tom, zda jsou tyto subjekty řešící krizi samostatnými institucemi bez dceřiných podniků, nebo mateřskými podniky.

(18)  Směrnice 2014/59/EU umožňuje využití nástrojů k řešení krize nejen pro instituce, ale také pro finanční holdingové společnosti a smíšené finanční holdingové společnosti. Mateřské finanční holdingové společnosti a mateřské smíšené finanční holdingové společnosti by proto měly mít dostatečnou schopnost absorbovat ztráty stejným způsobem jako mateřské instituce.

(19)  Aby byla zajištěna účinnost požadavku na kapitál a způsobilé závazky, je nezbytné, aby nástroje držené pro splnění tohoto požadavku měly vysokou schopnost absorbovat ztráty. Závazky, které jsou vyloučeny z nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů ve smyslu směrnice 2014/59/EU, tuto schopnost nemají a nemají ji ani jiné závazky, které sice v zásadě jsou způsobilé k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů, ale mohly by při rekapitalizaci z vnitřních zdrojů v praxi způsobovat potíže. Tyto závazky by proto neměly být považovány za způsobilé pro požadavek na kapitál a způsobilé závazky. Na druhou stranu kapitálové nástroje, stejně jako podřízené závazky, mají vysokou schopnost absorbovat ztráty. Do určité míry by měl být uznán rovněž potenciál absorbovat ztráty u závazků, které jsou rovnocenné s určitými vyloučenými závazky, v souladu se standardem TLAC.

(19a)  Při provádění standardu TLAC do práva Unie musí být zajištěno, že instituce co možná nejrychleji splní stanovené požadavky na kapitál a způsobilé závazky pro zajištění rychlé a hladké absorpce ztrát a rekapitalizace při řešení krize. V tomto smyslu je nutné zavést v acquis ustanovení o zachování právních účinků pro dluhové nástroje, které splňují určitá kritéria. U závazků, které byly vydány před ... [datum vstupu tohoto nařízení v platnost], by tudíž neměla být uplatňována určitá kritéria způsobilosti. Takováto doložka v acquis by měla platit jak pro závazky podřízené části požadavků TLAC a podřízené části požadavků MREL podle směrnice 2014/59/EU, jakož i pro nepodřízenou část požadavků TLAC a nepodřízenou část požadavků MREL podle směrnice 2014/59/EU.

(20)  Aby se zamezilo dvojímu započtení závazků pro účely požadavku na kapitál a způsobilé závazky, měla by být zavedena pravidla pro odpočet držených položek způsobilých závazků, která odrážejí odpovídající přístup k odpočtu již vytvořený v nařízení (EU) č. 575/2013 pro kapitálové nástroje. Na základě tohoto přístupu by držené položky nástrojů způsobilých závazků měly být nejprve odečteny od způsobilých závazků a v té míře, ve které nejsou dostatečné závazky, by měly být odečteny od kapitálových nástrojů tier 2.

(21)  Standard TLAC obsahuje některá kritéria způsobilosti pro závazky, která jsou přísnější než současná kritéria způsobilosti kapitálových nástrojů. Aby byla zajištěna jednotnost, kritéria pro kapitálové nástroje by měla být sladěna, pokud jde o nezpůsobilost nástrojů vydaných prostřednictvím jednotek pro speciální účel, a to ke dni 1. ledna 2022.

(22)  Od přijetí nařízení (EU) č. 575/2013 byl mezinárodní standard o obezřetném zacházení s expozicemi institucí vůči ústředním protistranám pozměněn s cílem zlepšit zacházení s expozicemi institucí vůči způsobilým ústředním protistranám. Významné revize tohoto standardu zahrnovaly použití jediné metody pro stanovení kapitálového požadavku pro expozice z důvodu příspěvků do fondu pro riziko selhání, explicitní limit na celkové požadavky na kapitál používané pro expozice vůči způsobilým ústředním protistranám a k rizikům citlivější přístup k zachycení hodnoty derivátů při výpočtu hypotetických zdrojů způsobilých ústředních protistran. Zároveň bylo ponecháno beze změn zacházení s expozicemi vůči nezpůsobilým ústředním protistranám. Vzhledem k tomu, že revidované mezinárodní standardy zavedly zacházení, které je pro prostředí centrálního clearingu vhodnější, právní předpisy Unie by měly být změněny, aby tyto standardy začlenily.

(23)  Aby bylo zajištěno, že instituce odpovídajícím způsobem řídí své expozice ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektech kolektivního investování, pravidla stanovící zacházení s těmito expozicemi by měla být citlivá vůči rizikům a měla by podporovat transparentnost ve vztahu k podkladovým expozicím subjektů kolektivního investování. Basilejský výbor proto přijal revidovaný standard, který stanoví jasnou hierarchii přístupů k výpočtu výše rizikově vážených expozic pro tyto expozice. Tato hierarchie odráží míru transparentnosti u podkladových expozic. Nařízení (EU) č. 575/2013 by mělo být sladěno s těmito mezinárodně dohodnutými pravidly.

(24)  Pro výpočet hodnoty expozice derivátových transakcí podle rámce úvěrového rizika protistrany dává nařízení (EU) č. 575/2013 v současné době institucím na výběr mezi třemi různými standardizovanými postupy: standardizovanou metodou, metodou oceňování podle tržní hodnoty a metodou původní expozice.

(25)  Tyto standardizované přístupy však přiměřeně nezohledňují povahu kolaterálu v expozicích snižující riziko. Jejich nastavení je zastaralé a neodráží vysokou míru volatility zaznamenanou v průběhu finanční krize. Ani přiměřeně nezohledňují prospěch ze započtení. K řešení těchto nedostatků se Basilejský výbor rozhodl nahradit standardizovanou metodu a metodu oceňování podle tržní hodnoty novým standardizovaným přístupem pro výpočet hodnoty expozice derivátových expozic, tzv. standardizovaným přístupem k úvěrovému riziku protistrany („SA-CCR“). Vzhledem k tomu, že revidované mezinárodní standardy zavedly nový standardizovaný přístup, který je pro prostředí centrálního clearingu vhodnější, právní předpisy Unie by měly být změněny, aby tyto standardy začlenily.

(26)  Přístup SA-CCR je citlivější k riziku než standardizovaná metoda a metoda oceňování podle tržní hodnoty, a proto by měl vést ke kapitálovým požadavkům, které budou lépe odrážet rizika spojená s derivátovými operacemi institucí. Zároveň je zavedení SA-CCR pro instituce složitější. Pro některé instituce, které v současné době používají metodu oceňování podle tržní hodnoty, se SA-CCR může ukázat jako příliš složitá a její provedení jako příliš zatěžující. U ▌institucí a institucí, které jsou součástí konsolidované skupiny se středně velkými derivátovými aktivitami, by měla být zavedena zjednodušená verze SA-CCR. Jelikož bude taková zjednodušená verze méně citlivá k rizikům než SA-CCR, měla by být odpovídajícím způsobem kalibrována, aby bylo zajištěno, že nebude podceňovat hodnotu expozice derivátových operací.

(27)  V současnosti používá většina institucí k výpočtu hodnoty expozice svých derivátů metodu oceňování podle tržní hodnoty, která byla nahrazena metodou SA-CCR. Kalibrace metody oceňování podle tržní hodnoty však pochází z ustanovení obsažených v dohodě Basel I, vychází z tržních podmínek na konci 80. let 20. století a není dostatečně přesná, aby přiměřeně zachytila riziko derivátových aktivit. Pro instituce, které mají derivátové pozice v omezeném množství a které v současné době používají metodu oceňování podle tržní hodnoty nebo metodu původní expozice, by provedení metody SA-CCR i zjednodušené metody SA-CCR mohlo být příliš složité. Metoda původní expozice by proto měla být vyhrazena pro tyto instituce jako alternativa, avšak v revidované podobě. Tato revidovaná podoba metody původní expozice by měla představovat přiměřenou alternativu k metodě oceňování podle tržní hodnoty pro instituce a instituce, které jsou součástí konsolidované skupiny, s omezenými derivátovými aktivitami, aniž by zachovávala nedostatky této zastaralé metody.

(28)  Jako vodítko institucím při výběru z povolených přístupů by měla být zavedena jasná kritéria. Tato kritéria by měla být založena na velikosti derivátových aktivit instituce, která udává míru sofistikovanosti, kterou by instituce při výpočtu hodnoty expozice měla být schopna splnit.

(29)  Během finanční krize byly ztráty v obchodním portfoliu u některých institucí usazených v Unii značné. Pro některé z nich se úroveň požadovaného kapitálu proti těmto ztrátám ukázala jako nedostatečná, což vedlo k tomu, že žádaly o mimořádnou veřejnou finanční podporu. Tyto poznatky vedly Basilejský výbor k odstranění řady nedostatků v obezřetnostním zacházení s pozicemi obchodního portfolia, které jsou kapitálovými požadavky pro tržní rizika.

(30)  V roce 2009 byl na mezinárodní úrovni dokončen první soubor reforem a do unijního práva byl proveden směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2010/76/EU(12).

(31)  Reforma z roku 2009 se však nezabývala strukturálními nedostatky kapitálových požadavků pro standardy tržního rizika. Nejasnost ohledně hranice mezi obchodním a bankovním portfoliem poskytla příležitosti k regulatorní arbitráži, zatímco nedostatek citlivosti kapitálových požadavků pro tržní rizika vůči rizikům neumožnil zachytit veškerá rizika, kterým byly instituce vystaveny.

(32)  Basilejský výbor proto zahájil zásadní přezkum obchodního portfolia, aby tyto nedostatky vyřešil. Tato práce byla dokončena v lednu 2016. Standardy zásadního přezkumu obchodního portfolia zvyšují citlivost rámce tržního rizika vůči riziku stanovením objemu kapitálových požadavků, který je úměrnější rizikům pozic obchodního portfolia, a vyjasňují definici hranice mezi bankovním a obchodním portfoliem.

(33)  Provedení standardů zásadního přezkumu obchodního portfolia v Unii je nezbytné pro zachování řádného fungování finančních trhů v Unii. Nedávné studie týkající se dopadu těchto standardů ukazují, že se předpokládá, že provedení standardů zásadního přezkumu obchodního portfolia povede k prudkému nárůstu celkových kapitálových požadavků pro tržní rizika. Aby se zabránilo náhlému poklesu obchodování v Unii, mělo by být zavedeno období postupného zavádění tak, aby instituce dokázaly určit celkovou úroveň kapitálových požadavků pro tržní rizika, jež vyplývá z provedení standardů zásadního přezkumu obchodního portfolia v Unii. Toto období postupného zavádění musí zajistit, že budou ustanovení Basel zavedena postupně, aby se omezila nejistota institucí v souvislosti s budoucími kapitálovými požadavky pro tržní rizika. Vhodné období postupného zavádění musí na jedné straně zajistit, že provedení standardů zásadního přezkumu obchodního portfolia nepovede k prudkému nárůstu celkových kapitálových požadavků pro tržní rizika, na druhé straně pak zároveň zajistit, že období postupného zavádění nebude moci vést k příliš nízkým kapitálovým požadavkům pro tržní rizika ve srovnání se současným stavem. Zvláštní pozornost by měla být věnována také evropským obchodním zvláštnostem a úpravám kapitálových požadavků pro státní a kryté dluhopisy a jednoduché, transparentní a standardizované sekuritizace.

(34)  Proporcionální zacházení s tržními riziky by se rovněž mělo vztahovat na instituce s omezenými aktivitami obchodního portfolia, což umožní více institucím s malou obchodní aktivitou uplatnit rámec úvěrového rizika pro pozice bankovního portfolia, jak je stanoveno v revidované verzi odchylky pro malá obchodní portfolia. Kromě toho by institucím se středním obchodním portfoliem mělo být umožněno využívat zjednodušený standardizovaný přístup pro výpočet kapitálových požadavků pro tržní rizika v souladu s přístupem používaným v současné době podle nařízení (EU) č. 575/2013. Tyto zmírněné požadavky by měly platit i pro instituce, které jsou součástí konsolidované skupiny, pokud splňují výše uvedené požadavky jakožto samostatné instituce.

(35)  Rámec velkých expozic by měl být posílen s cílem zlepšit schopnost institucí absorbovat ztráty a lépe dodržovat mezinárodní standardy. K tomuto účelu by měla být jako regulatorní kapitál pro výpočet limitu velkých expozic používána vyšší kvalita kapitálu a expozice vůči úvěrovým derivátům by měly být počítány pomocí metody SA-CCR. Kromě toho by měl být snížen limit na expozice, které G-SVB mohou mít vůči ostatním G-SVB, s cílem omezit systémová rizika související s propojeními mezi velkými institucemi a pravděpodobností, že selhání protistrany G-SVB může mít vliv na finanční stabilitu.

(36)  Zatímco ukazatel krytí likvidity (LCR) zajišťuje, že budou úvěrové instituce a systémové investiční podniky schopny krátkodobě odolat vážnému tlaku, nezaručuje, že budou mít tyto úvěrové instituce a investiční podniky stabilní systém financování v dlouhodobějším horizontu. Je tedy zřejmé, že by měl být na úrovni EU vytvořen podrobný závazný požadavek na stabilní financování, který by měl být vždy dodržován, aby se zabránilo nadměrnému nesouladu splatností aktiv a pasiv a přílišnému spoléhání na krátkodobé velkoobchodní financování.

(37)  V souladu se standardy Basilejského výboru pro stabilní financování by proto měla být přijata pravidla pro definování požadavku na stabilní financování jakožto poměru objemu dostupných stabilních finančních prostředků instituce k objemu jejích požadovaných stabilních finančních prostředků v průběhu jednoho roku. To je závazný ukazatel čistého stabilního financování („NSFR“). Objem dostupného stabilního financování by měl být vypočten vynásobením závazků instituce a regulatorního kapitálu příslušnými faktory, které odrážejí jejich míru spolehlivosti v jednoletém horizontu NSFR. Objem požadovaného stabilního financování by se měl vypočítat vynásobením aktiv instituce a podrozvahových expozic příslušnými faktory, které odrážejí jejich charakteristiky likvidity a zbytkové splatnosti v jednoletém horizontu NSFR.

(38)  NSFR by měl být vyjádřen v procentech a nastaven na minimální úroveň 100 %, což znamená, že instituce drží dostatečné stabilní financování k pokrytí svých finančních potřeb v období jednoho roku za normálních i ztížených podmínek. Pokud by NSFR klesl pod úroveň 100 %, měla by instituce dodržet zvláštní požadavky stanovené v článku 414 nařízení (EU) č. 575/2013 pro včasné navrácení svého NSFR na minimální úroveň. Opatření v oblasti dohledu v případě nedodržení by neměla být automatická, příslušné orgány by měly namísto toho posuzovat důvody pro nedodržení požadavku NSFR, než určí možná opatření v oblasti dohledu.

(39)  V souladu s doporučeními vydanými orgánem EBA v jeho zprávě ze dne 15. prosince 2015 vypracované podle čl. 510 odst. 1 a 2 nařízení (EU) č. 575/2013 by pravidla pro výpočet NSFR měla být úzce sladěna se standardy Basilejského výboru, včetně vývoje těchto standardů, pokud jde o zacházení s derivátovými transakcemi. Nutnost vzít v úvahu některá evropská specifika, aby bylo zajištěno, že NSFR nebrání financování evropské reálné ekonomiky, však pro definici evropského NSFR odůvodňuje přijetí některých úprav basilejského NSFR. Tyto úpravy kvůli evropskému kontextu jsou doporučeny zprávou o NSFR vypracovanou orgánem EBA a souvisejí především s konkrétním zacházením pro i) průchozí modely obecně a emise krytých dluhopisů zvláště, ii) obchodně finanční činnosti, iii) centralizované regulované úspory, iv) zaručené půjčky na bydlení a v) úvěrová družstva. Tato navrhovaná konkrétní zacházení do značné míry odrážejí přednostní zacházení s těmito činnostmi v evropském LCR ve srovnání s basilejským LCR. Vzhledem k tomu, že NSFR doplňuje LCR, by tyto dva ukazatele měly být skutečně konzistentní, pokud jde o jejich definici a kalibraci. To se týká zejména faktorů požadovaného stabilního financování uplatňovaných na vysoce kvalitní likvidní aktiva LCR pro výpočet NSFR, které mají odrážet definice a úpravy evropského LCR bez ohledu na dodržování obecných a operativních požadavků stanovených pro výpočet LCR, které nejsou pro jednoletý rámec výpočtu NSFR přiměřené.

(40)  Vedle evropských specifik by přísné zacházení s derivátovými transakcemi v basilejském NSFR mohlo mít významný dopad na derivátové aktivity institucí, a v důsledku toho na evropské finanční trhy a na přístup koncových uživatelů k některým operacím. Derivátové transakce a některé vzájemně propojené transakce, včetně clearingových aktivit, by mohly být zavedením basilejského NSFR neodůvodněně a nepřiměřeně ovlivněny, aniž by byly předmětem rozsáhlých studií kvantitativních dopadů a veřejných konzultací. Dodatečný požadavek držet 20 % stabilního financování proti hrubým derivátovým závazkům je obecně považován za přísné opatření, které přeceňuje dodatečná rizika financování spojená s možným nárůstem derivátových závazků v průběhu jednoho roku. Proto se zdá být rozumné přijmout alternativní opatření citlivější k riziku, aby se nebránilo dobrému fungování evropských finančních trhů a poskytování zajišťovacích nástrojů institucím a koncovým uživatelům, včetně podniků, se záměrem zajistit jejich financování jakožto jeden z cílů unie kapitálových trhů. Pokud jde o dozajištěné derivátové transakce, Basilejský výbor nedávno přezkoumal ustanovení z roku 2014 týkající se zacházení s derivátovými transakcemi v rámci NSFR, a uznal, že norma je ve stávající podobě nedostačující k určování požadavku na refinancování a že 20% faktor požadovaného stabilního financování („RSF“) je příliš konzervativní. Basilejský výbor dospěl k závěru, že jurisdikce mohou podle vnitrostátního uvážení hodnotu tohoto faktoru snížit až na 5 %.

(41)  Basilejské asymetrické zacházení s krátkodobým financováním, jako jsou například repo operace (stabilní financování není uznáváno), a krátkodobými úvěry, jako jsou reverzní repo operace (je požadováno stabilní financování – 10 % v případě operací zajištěných vysoce kvalitními likvidními aktivy úrovně 1 podle definice v LCR a 15 % pro ostatní transakce), v případě finančních zákazníků má za cíl odrazovat od rozsáhlých krátkodobých vazeb financování mezi finančními zákazníky, které jsou zdrojem propojení a ztěžují řešení konkrétní instituce bez rizika nákazy pro zbytek finančního systému v případě selhání. Nicméně nastavení této asymetrie je příliš konzervativní a může mít vliv na likviditu cenných papírů, které se obvykle používají jako záruka u krátkodobých transakcí, zejména státních dluhopisů, protože instituce pravděpodobně sníží objem svých operací na repo trzích. Mohlo by také narušit činnosti tvorby trhu, jelikož repo trhy usnadňují správu potřebného inventáře, což je v rozporu s cíli unie kapitálových trhů. Kromě toho by to znesnadnilo rychlé převedení těchto cenných papírů na hotovost za dobrou cenu, což by mohlo ohrozit účinnost LCR, jehož smyslem je mít rezervu likvidních aktiv, která mohou být snadno přeměněna na hotovost v případě nedostatku likvidity. Nakonec může mít nastavení této asymetrie vliv na likviditu mezibankovních trhů financování, zejména pro účely řízení likvidity, jelikož bude pro banky dražší navzájem si půjčovat na krátkodobé bázi. Asymetrické zacházení by mělo být zachováno, avšak jednotlivé faktory RSF by měly být sníženy na 5 % a 10 % (místo 10 % a 15 %).

(42)  Kromě překalibrování basilejského faktoru RSF, který se vztahuje na krátkodobé reverzní repo operace s finančními zákazníky zajištěné státními dluhopisy (5% faktor RSF namísto 10%), se ukázaly jako nezbytné některé další úpravy k zajištění toho, aby zavedení NSFR nebránilo likviditě trhů se státními dluhopisy. Basilejský 5% faktor RSF, který se vztahuje na vysoce kvalitní likvidní aktiva úrovně 1 včetně státních dluhopisů, znamená, že by instituce musely držet uvedený podíl dostupného dlouhodobého nezajištěného financování bez ohledu na dobu, po kterou se chystají takové státní dluhopisy držet. Tato skutečnost by mohla dále motivovat instituce k ukládání hotovosti u centrálních bank, spíše než aby jednaly jako primární obchodníci a poskytovaly likviditu na trzích se státními dluhopisy. Kromě toho není v souladu s LCR, který uznává plnou likviditu těchto aktiv i v době závažného nedostatku likvidity (0% srážka). Faktor RSF vysoce kvalitních likvidních aktiv úrovně 1, jak je definován v LCR EU, s výjimkou mimořádně kvalitních krytých dluhopisů, by proto měl být snížen z 5 % na 0 %.

(43)  Kromě toho by všechna vysoce kvalitní likvidní aktiva úrovně 1, jak jsou definována v LCR EU, s výjimkou mimořádně kvalitních krytých dluhopisů, přijatá jako variační marže v derivátových smlouvách měla kompenzovat derivátová aktiva, zatímco basilejská norma přijímá ke kompenzaci derivátových aktiv pouze hotovost splňující podmínky rámce pákového efektu. Toto širší uznání aktiv získaných jako variační marže přispěje k likviditě trhů se státními dluhopisy, zabrání penalizaci koncových uživatelů, kteří drží velké množství státních dluhopisů, ale jen málo hotovosti (jako jsou penzijní fondy), a nebude přidávat další napětí na poptávku po hotovosti na repo trzích.

(44)  NSFR by se měl vztahovat na instituce na individuálním i konsolidovaném základě, pokud příslušné orgány neupustí od uplatňování NSFR na individuálním základě. Tím se duplikuje rozsah působnosti LCR, jehož je NSFR doplněním. Pokud nebylo upuštěno od uplatňování NSFR na individuální úrovni, transakce mezi dvěma institucemi patřícími do stejné skupiny nebo téhož institucionálního systému ochrany by měly v zásadě obdržet symetrické faktory dostupného a požadovaného stabilního financování, aby nedošlo ke ztrátě finančních prostředků na vnitřním trhu a nebránilo se efektivnímu řízení likvidity v evropských skupinách, kde je likvidita centrálně řízená. Taková preferenční symetrická zacházení by měla být poskytnuta pouze vnitroskupinovým transakcím, kde fungují všechny nezbytné záruky, na základě dodatečných kritérií pro přeshraniční transakce a pouze s předchozím souhlasem dotčených příslušných orgánů, neboť nelze předpokládat, že instituce mající potíže s plněním svých platebních povinností vždy obdrží finanční podporu od jiných podniků patřících do stejné skupiny nebo téhož institucionálního systému ochrany.

(44a)  Zjednodušenou verzi NSFR by měly moci používat také malé a méně složité instituce. Zjednodušená, méně rozčleněná verze NSFR by měla zahrnovat shromažďování menšího počtu položek údajů, což sice na jedné straně snižuje složitost výpočtu pro malé a méně složité instituce ve smyslu zásady proporcionality, na druhou stranu ale kvůli přísnější kalibraci zajišťuje, že malé a méně složité instituce budou přesto dodržovat faktor stabilního financování.

(45)  Konsolidace dceřiných podniků ve třetích zemích by měla řádně zohlednit požadavky na stabilní financování platné v těchto zemích. V souladu s tím by pravidla pro konsolidaci v Unii neměla zavádět příznivější zacházení pro dostupné a požadované stabilní financování v dceřiných podnicích ve třetích zemích, než je zacházení, které je k dispozici podle vnitrostátních právních předpisů těchto třetích zemí.

(46)  V souladu s čl. 508 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013 má Komise předložit zprávu o vhodném režimu pro obezřetnostní dohled nad investičními podniky a případně předložit legislativní návrh. Dokud se toto ustanovení nezačne uplatňovat, na investiční podniky jiné než systémové investiční podniky by se měly nadále vztahovat vnitrostátní právní předpisy členských států týkající se požadavku na čisté stabilní financování. Avšak investiční podniky jiné než systémové investiční podniky by měly podléhat NSFR stanovenému v nařízení (EU) č. 575/2013 na konsolidovaném základě, pokud jsou součástí bankovních skupin, aby byl umožněn příslušný výpočet NSFR na konsolidované úrovni.

(47)  Instituce by měly mít povinnost vykazovat svým příslušným orgánů v měně vykazování závazný podrobný NSFR pro všechny položky a odděleně pro položky denominované v každé významné měně, aby bylo zajištěno odpovídající sledování možných nesouladů měn. NSFR by neměl na instituce uvalovat jakékoliv požadavky na dvojí vykazování nebo požadavky na vykazování, které nejsou v souladu s platnými předpisy, a institucím by měl být poskytnut dostatek času, aby se připravily na vstup nových požadavků na vykazování v platnost.

(48)  Jelikož poskytování smysluplných a srovnatelných informací o společných klíčových ukazatelích používaných institucemi k měření rizika trhu je základním principem zdravého bankovního systému, je nezbytné co nejvíce snížit informační asymetrii a usnadnit srovnatelnost rizikových profilů úvěrových institucí uvnitř jurisdikce i napříč jurisdikcemi. Basilejský výbor pro bankovní dohled (BCBS) zveřejnil v lednu 2015 revidované standardy pilíře 3 pro zveřejňování informací, aby se zvýšila srovnatelnost, kvalita a konzistence povinného zveřejňování informací pro trh ze strany institucí. Je proto vhodné změnit stávající požadavky na zveřejňování, aby se provedly tyto nové mezinárodní standardy.

(49)  Respondenti výzvy Komise ke sdělení skutečností o regulačním rámci EU pro finanční služby považovali současné požadavky na zveřejňování za nepřiměřené a zatěžující v případě menších institucí. Aniž by bylo dotčeno užší sladění zveřejňování informací s mezinárodními standardy, po menších a méně složitých institucích by mělo být požadováno méně časté a méně podrobné zveřejňování informací než po jejich větších protějšcích, čímž se sníží administrativní zátěž, které jsou vystaveny.

(50)  Finanční instituce by měly v souladu se zásadou stanovenou v článku 157 Smlouvy o fungování Evropské unie uplatňovat genderově neutrální politiky v oblasti odměňování. Ohledně zveřejňování informací o odměňování by mělo dojít k určitým objasněním. Požadavky na zveřejňování odměn stanovené v tomto nařízení by měly být v souladu s cílem pravidel pro odměňování, tj. stanovit a dodržovat u těch kategorií zaměstnanců, jejichž profesní činnost má podstatný vliv na rizikový profil úvěrových institucí a investičních podniků, takové politiky a postupy odměňování, které jsou v souladu s účinným řízením rizik. Kromě toho by mělo být po institucích využívajících odchylku od určitých pravidel odměňování požadováno zveřejňování informací týkajících se této odchylky.

(52)  Malé a střední podniky jsou jedním z pilířů hospodářství Unie, jelikož hrají zásadní roli při vytváření ekonomického růstu a zajišťování pracovních míst. Vzhledem k tomu, že malé a střední podniky nesou nižší systémové riziko než větší podniky, kapitálové požadavky pro expozice malých a středních podniků by měly být nižší než pro velké podniky, aby se zajistilo optimální bankovní financování malých a středních podniků. V současné době se na expozice malých a středních podniků až do výše 1,5 milionu EUR vztahuje 23,81% snížení částky rizikově vážené expozice. Práh by měl být zvýšen na 3,0 milionu EUR. Snížení kapitálových požadavků by mělo být rozšířeno na expozice malých a středních podniků nad hranicí 3,0 milionu EUR a pro přesahující částku by mělo činit 15 % snížení částky rizikově vážené expozice.

(53)  Investice do infrastruktury jsou nezbytné pro posílení konkurenceschopnosti Evropy a stimulaci tvorby pracovních míst. Oživení a budoucí růst ekonomiky Unie závisí do značné míry na dostupnosti kapitálu pro strategické investice evropského významu do infrastruktury, zejména širokopásmových a energetických sítí, jakož i dopravní infrastruktury a infrastruktury pro elektromobilitu, zejména v průmyslových centrech, vzdělávání, výzkumu a inovací a obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti. Investiční plán pro Evropu si klade za cíl podpořit dodatečné financování životaschopných projektů v oblasti infrastruktury, mimo jiné prostřednictvím mobilizace dalších soukromých zdrojů financování. Pro řadu potenciálních investorů je největší obavou zřejmá absence životaschopných projektů a omezená schopnost správně vyhodnotit riziko vzhledem k jejich přirozeně komplexní povaze.

(54)  S cílem podpořit soukromé a veřejné investice do infrastrukturních projektů je proto nutné stanovit regulatorní prostředí, které je schopno podporovat vysoce kvalitní infrastrukturní projekty a snížit rizika pro investory. Zejména by měly být omezeny kapitálové požadavky pro expozice vůči infrastrukturním projektům za předpokladu, že dodržují řadu kritérií schopných snížit jejich rizikový profil a zvýšit předvídatelnost peněžních toků. Komise by měla toto ustanovení přezkoumat do [tří let po vstupu tohoto nařízení v platnost] s cílem posoudit a) jeho dopad na objem investic do infrastruktury a ▌ b) jeho dostatečnost z obezřetnostního hlediska. Komise by měla také zvážit, zda by rozsah působnosti měl být rozšířen na investice do infrastruktury ze strany podniků.

(55)  Ustanovení čl. 508 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/20132 2požaduje, aby Komise podala Evropskému parlamentu a Radě zprávu o vhodném režimu pro obezřetnostní dohled nad investičními podniky a podniky uvedenými v čl. 4 odst. 1 bodě 2 písm. b) a c) uvedeného nařízení a případně ji doplnila legislativním návrhem. Tento legislativní návrh může zavést nové požadavky na tyto podniky. V zájmu zajištění přiměřenosti, a aby se zabránilo zbytečným a opakujícím se regulatorním změnám, by investiční podniky, které nejsou systémové, proto měly být vyloučeny z dodržování nových ustanovení měnících nařízení (EU) č. 575/2013. Investiční podniky, které představují stejné systémové riziko jako úvěrové instituce, by však měly podléhat stejným požadavkům, jako jsou ty, které se vztahují na úvěrové instituce.

(55a)  Jak doporučují EBA, ESM a ECB, měla by být infrastruktura finančních trhů vzhledem k jejich zvláštnímu obchodnímu modelu ve formě ústředních protistran a centrálních depozitářů cenných papírů osvobozena od pákového poměru, minimálních požadavků na kapitál a ukazatele čistého stabilního financování. Tyto instituce jsou povinny získat bankovní licenci jenom proto, aby získaly přístup k jednodenním facilitám centrální banky a mohly plnit svou úlohu klíčových zprostředkovatelů pro dosahování důležitých politických a regulačních cílů ve finančním odvětví. Komise by proto měla zajistit soulad s doporučeními EBA, ESMA a ECB a poskytnout jim příslušné výjimky.

(56)  Vzhledem k posílenému dohledu nad skupinami vyplývajícímu z posílení obezřetnostního regulačního rámce a vytvoření bankovní unie je žádoucí, aby instituce stále více využívaly výhod jednotného trhu, mimo jiné pro zajištění účinného řízení kapitálu a zdrojů likvidity v rámci celé skupiny. Proto by možnost upustit od uplatňování požadavků na individuální úrovni pro dceřiné podniky nebo mateřské podniky měla být dostupná pro přeshraniční skupiny, pokud existují dostatečné záruky k zajištění toho, že bude subjektům, na které se vztahuje výjimka, k dispozici dostatečný kapitál. Jsou-li splněny všechny záruky, bude na uvážení příslušného orgánu, aby o udělení takových výjimek rozhodl. Rozhodnutí příslušných orgánů by měla být řádně odůvodněna.

(56a)  V souladu se zásadním přezkumem obchodního portfolia (FRTB), který navrhl Basilejský výbor s cílem zavést rámec pro posuzování modelovatelnosti rizikového faktoru na základě kritérií reálných cen, by měly mít banky možnost posoudit svou požadovanou prahovou hodnotu pro rizikový faktor na základě spolehlivých údajů o cenách, které odrážejí realitu na trhu. Údaje o transakcích pocházející pouze od banky nemusí ke spolehlivému posouzení rizik stačit. Toto nařízení by mělo bankám umožnit využívat služby shromažďující a seskupující údaje, jež by mohly být poskytovány také třetími stranami, jakožto nástroj, který shromažďuje a získává reálné ceny ze všech trhů, rozšiřuje pohled na posuzování rizik banky a zvyšuje spolehlivost údajů používaných k modelování prahové hodnoty rizikového faktoru.

(57)  S cílem usnadnit dodržování pravidel stanovených v tomto nařízení a ve směrnici 36/2013/EU, jakož i regulačních technických norem, prováděcích technických norem, pokynů a šablon přijatých k provádění těchto pravidel by orgán EBA měl vytvořit IT nástroj s cílem provést instituce příslušnými ustanoveními, normami a šablonami v závislosti na jejich velikosti a obchodním modelu.

(58)  K usnadnění srovnatelnosti zveřejňovaných údajů by měl být orgán EBA pověřen vypracováním standardizovaných šablon na zveřejňování, které pokrývají všechny podstatné požadavky na zveřejňování stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013. Při vypracování těchto standardů by orgán EBA měl brát v úvahu velikost a složitost institucí, jakož i povahu a míru rizika jejich činností.

(59)  Za účelem zajištění odpovídající definice některých specifických technických ustanovení nařízení (EU) č. 573/2013 a zohlednění možného vývoje na mezinárodní úrovni by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o seznam produktů nebo služeb, jejichž aktiva a závazky mohou být považovány za vzájemně závislé, a pokud jde o definici zacházení s deriváty, zajištěnými půjčkami a transakcemi na kapitálovém trhu a nezajištěných transakcí s finančními zákazníky kratších než šest měsíců pro účely výpočtu NSFR.

(60)  Komise by měla přijmout návrhy regulačních technických norem vypracované orgánem EBA v oblasti kapitálových požadavků na tržní riziko pro pozice investičního portfolia, nástrojů vystavených zbytkovým rizikům, výpočtů rizika pádu do defaultu, povolení k použití interních modelů pro tržní riziko, zpětného testování interního modelu, připisování zisků a ztrát, nemodelovatelných rizikových faktorů a rizika selhání v přístupu interního modelu pro tržní riziko prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci podle článku 290 Smlouvy o fungování EU a v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010. Je zvláště důležité, aby Komise během svých přípravných prací vedla náležité konzultace, včetně konzultací na odborné úrovni. Komise a orgán EBA by měly zajistit, aby tyto normy a požadavky mohly uplatňovat všechny dotčené instituce způsobem, který je přiměřený povaze, rozsahu a složitosti těchto institucí a jejich činností.

(61)  Pro účely použití pravidel pro velké expozice by Komise měla prostřednictvím přijetí aktů v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie určit, za jakých okolností jsou splněny podmínky pro existenci skupiny ekonomicky spjatých klientů a jak vypočítat hodnoty expozic vyplývajících ze smluv uvedených v příloze II a úvěrových derivátů, které nejsou přímo uzavřené s klientem, ale jsou podkladem dluhového nebo kapitálového nástroje vydaného tímto klientem, a případy a lhůtu, v nichž by příslušné orgány mohly dovolit překročení limitu expozice. Komise by rovněž měla vydat regulační technickou normu k určení formátu a četnosti podávání zpráv vztahujících se k velkým expozicím, jakož i kritérií pro identifikaci stínových bank, na které se vztahují povinnosti podávání zpráv ohledně velkých expozic.

(61a)  Státní dluhopisy plní zásadní úlohu při zajišťování vysoce kvalitních likvidních aktiv pro investory a stabilních zdrojů financování pro vládní instituce. Nicméně v některých členských státech investovaly finanční instituce nadměrně do dluhopisů vydaných jejich vlastní vládou, což vede k nadměrné preferenci domácích aktiv („home bias“). Vzhledem k tomu, že jedním z hlavních cílů bankovní unie je rozbít provázanost rizika mezi bankami a vládami a že by regulační rámec Unie pro obezřetnostní zacházení se státním dluhem měl být i nadále v souladu s mezinárodními standardy, měly by banky i nadále vyvíjet úsilí o diverzifikovanější portfolio státních dluhopisů.

(62)  Ohledně úvěrového rizika protistrany by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o definici aspektů souvisejících s významnými rizikovými faktory transakcí, dohledovou deltou a navýšením kategorie komoditního rizika.

(63)  Před přijetím aktů v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie je obzvláště důležité, aby Komise během přípravné práce uspořádala vhodné konzultace včetně konzultací na odborné úrovni a aby byly tyto konzultace vedeny v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016. Aby se zejména zaručila rovnocenná účast na přípravě aktů v přenesené pravomoci, Evropský parlament a Rada obdrží všechny dokumenty ve stejném okamžiku jako odborníci členských států a jejich odborníci mají systematicky přístup na zasedání odborných skupin Komise, které se zabývají přípravou aktů v přenesené pravomoci.

(64)  V zájmu účinnější reakce na průběžný vývoj standardů pro zveřejňování na mezinárodní a unijní úrovni by Komise měla být zmocněna ke změně požadavků na zveřejňování stanovených v nařízení (EU) č. 575/2013 prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci.

(65)  Orgán EBA by měl podat zprávu o tom, kde by se mohla zlepšit přiměřenost unijního balíčku v oblasti zpráv orgánům dohledu, pokud jde o rozsah, míru členění nebo četnost, a přinejmenším předložit konkrétní doporučení, jak lze pomocí vhodného zjednodušení požadavků snížit průměrné náklady na dodržování tohoto nařízení pro malé instituce ideálně o 20 % a více nebo nejméně 10 procent.

(65a)  Dále by měl orgán EBA do dvou let od vstupu tohoto nařízení v platnost a se zapojením ostatních příslušných orgánů, zejména ECB, vypracovat komplexní zprávu o nutné revizi systému pro podávání zpráv; tato zpráva se stane základem legislativního návrhu Evropské komise. Cílem této zprávy má být vytvoření integrovaného a jednotného systému povinností podávání zpráv týkajících se statistických údajů a údajů v oblasti bankovního dohledu pro všechny instituce usazené v Unii. Takovýto systém by měl mimo jiné používat jednotné definice a standardy pro shromažďované údaje, zajišťovat spolehlivou a trvalou výměnu informací mezi příslušnými orgány, jakož i vytvořit ústřední místa pro statistické údaje a údaje v oblasti bankovního dohledu, které vyřizují žádosti o údaje a spravují shromážděné údaje, sdružují je a rozdělují. Cílem této centralizace a harmonizace sběru údajů a žádostí je zabránit tomu, aby došlo k podávání více žádostí o podobné nebo stejné údaje od různých orgánů, a snížit tak podstatně správní a finanční náklady jak pro příslušné orgány, tak pro instituce.

(66)  Pro účely uplatňování kapitálových požadavků na expozice ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektech kolektivního investování by Komise měla prostřednictvím přijetí regulační technické normy upřesnit, jak by instituce měly vypočítat objem rizikově vážené expozice podle přístupu na mandátní bázi, kdy některý ze vstupů potřebných pro tento výpočet není k dispozici.

(67)  Jelikož cílů tohoto nařízení, zejména cílů posílit a vylepšit již existující právní předpisy Unie zajišťující jednotné obezřetnostní požadavky, které se týkají úvěrových institucí a investičních podniků v celé Evropské unii, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, ale může jich z důvodu jejich rozsahu a účinků být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů. Toto nařízení by nemělo od stanovit institucím povinnost, aby poskytovaly informace na základě jiných účetních rámců než těch, které se na ně vztahují podle jiných aktů práva Unie a vnitrostátního práva.

(67a)  Dokončení bankovní unie je důležitým krokem na cestě k vytvoření dobře fungujících přeshraničních trhů a zajištění toho, aby klienti bank mohli využívat pozitivní účinky vyplývající z harmonizovaného a integrovaného evropského bankovního trhu, jenž zajišťuje rovné podmínky všem evropským bankám. Při dokončování bankovního trhu bylo dosaženo zásadního pokroku, nicméně nadále existují některé překážky, jako například otázky spojené s možností volby a případy vlastního uvážení. Harmonizace pravidel je nadále mimořádně složitá v oblasti přeshraničních vnitroskupinových expozic, neboť jednotný mechanismus dohledu nemá v této oblasti žádnou pravomoc. Mimoto se na přeshraniční aktivity v rámci bankovní unie v plném rozsahu vztahuje metodika používaná Basilejským výborem pro bankovní dohled, v důsledku čehož je pro banku se sídlem v jedné zemí eurozóny méně lákavé rozšířit své aktivity mimo svůj domácí trh do jiné země eurozóny. V důsledku této situace by Komise měla po důkladných konzultacích s ECB, ESRB a EBA provést přezkum stávajícího rámce, přičemž by se měl zachovat vyvážený a obezřetnostně silný přístup k domovským a hostitelským zemím a zohlednit případné přínosy a rizika pro členské státy a regiony.

(68)  S ohledem na změny v zacházení s expozicemi vůči způsobilým ústředním protistranám, konkrétně v zacházení s příspěvky institucí do fondů způsobilých ústředních protistran pro riziko selhání, by měla být změněna také příslušná ustanovení nařízení (EU) č. 648/2012, která byla do uvedeného nařízení zavedena nařízením (EU) č. 575/2013 a která upřesňují výpočet hypotetického kapitálu ústředních protistran, který pak používají instituce pro výpočet svých kapitálových požadavků.

(69)  Datem použití některých ustanovení týkajících se nových požadavků na kapitál a způsobilé závazky, které provádějí standard TLAC, by měl být 1. leden 2019, jak bylo dohodnuto na mezinárodní úrovni.

(70)  Nařízení (EU) č. 575/2013 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (EU) č. 575/2013 se mění takto:

1)  Článek 1 se nahrazuje tímto:

„Článek 1Oblast působnosti

Toto nařízení stanoví jednotná pravidla týkající se obecných obezřetnostních požadavků, které musí instituce, finanční holdingové společnosti a smíšené finanční holdingové společnosti podléhající dohledu podle směrnice č. 2013/36/EU splňovat v souvislosti s těmito prvky:

a)  s kapitálovými požadavky týkajícími se zcela vyčíslitelných, jednotných a standardizovaných prvků úvěrového rizika, tržního rizika, operačního rizika a vypořádacího rizika;

b)  s požadavky na omezení velkých expozic;

c)  s požadavky na likviditu týkajícími se zcela vyčíslitelných, jednotných a standardizovaných prvků rizika likvidity;

d)  s požadavky na podávání zpráv, které se týkají písmen a), b) a c) a páky;

e)  s požadavky na zveřejňování informací.

Toto nařízení stanoví jednotná pravidla týkající se požadavků na kapitál a způsobilé závazky, které splňují subjekty řešící krizi, které jsou globálními systémově významnými institucemi (G-SVI) nebo částmi G-SVI a významnými dceřinými podniky G-SVI mimo EU.

Toto nařízení neupravuje požadavky na zveřejňování uložené příslušným orgánům v oblasti obezřetnostní regulace a dohledu nad institucemi, které jsou stanoveny ve směrnici 2013/36/EU.“

2)  Článek 2 se nahrazuje tímto:

„Článek 2Pravomoci dohledu

1.  Pro účely zajišťování souladu s tímto nařízením mají příslušné orgány pravomoci a dodržují postupy stanovené ve směrnici 2013/36/EU a v tomto nařízení.

2.  Pro účely zajišťování souladu s tímto nařízením mají orgány příslušné k řešení krize pravomoci a dodržují postupy stanovené ve směrnici 2014/59/EU a v tomto nařízení.

3.  Pro účely zajišťování souladu s požadavky týkajícími se kapitálu a způsobilých závazků příslušné orgány a orgány příslušné k řešení krize spolupracují.

4.  Za účelem zajištění souladu s jejich příslušnými pravomocemi zajistí Jednotný výbor pro řešení krizí zřízený podle článku 42 nařízení (EU) č. 806/2014 a ECB pravidelnou a spolehlivou výměnu příslušných informací a vzájemně si poskytují přístup ke svým databázím.“.

3)  Článek 4 se mění takto:

a)  v odstavci 1 se bod 7 nahrazuje tímto:

„7)  „subjektem kolektivního investování“ SKIPCP ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES(13) nebo alternativní investiční fond ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU(14);“;

b)  v odstavci 1 se bod 20 se nahrazuje tímto:

„20) „finanční holdingovou společností“ finanční instituce, jejíž dceřiné podniky jsou buď výlučně, nebo převážně institucemi nebo finančními institucemi a která není smíšenou finanční holdingovou společností.

Dceřiné podniky finanční instituce jsou převážně institucemi nebo finančními institucemi, jestliže alespoň jedna z nich je institucí a jestliže je více než 50 % vlastního kapitálu, konsolidovaných aktiv, výnosů, personálu nebo jiného ukazatele finanční instituce považovaného příslušným orgánem za relevantní spojeno s dceřinými podniky, které jsou institucemi nebo finančními institucemi;“;

c)  v odstavci 1 se bod 26 nahrazuje tímto:

„26) „finanční institucí“ podnik jiný než instituce a jiný než čistě průmyslová holdingová společnost, jehož hlavní činností je nabývání účastí nebo výkon jedné nebo více z činností uvedených v bodech 2 až 12 a v bodě 15 přílohy I směrnice 2013/36/EU, včetně finanční holdingové společnosti, smíšené finanční holdingové společnosti, platební instituce ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES(15) a společnosti spravující aktiva, avšak s výjimkou pojišťovacích holdingových společností a pojišťovacích holdingových společností se smíšenou činností ve smyslu čl. 212 odst. 1 písm. f) a g) směrnice 2009/138/ES;“;

ca)  v odst. 1 bodu 27 se písmeno e) nahrazuje tímto:

„e) pojišťovna ze třetí země (mimo EU);“

cb)  v odst. 1 bodu 27 se písmeno g) nahrazuje tímto:

„g) zajišťovna ze třetí země (mimo EU);“

cc)  v odst. 1 bodu 27 se za písmeno l) vkládá následující pododstavec, který zní:

  „Pro účely tohoto nařízení se podniky uvedené výše pod písmeny d), f) a h) považují za subjekty finančního sektoru, pokud je splněna jedna z následujících podmínek:

  a) akcie takových podniků nejsou kotované na regulovaném trhu EU;

  b) tyto subjekty neprovozují pojišťovací činnost dle obchodního modelu omezeného finančního rizika;

  c) instituce vlastní více než 15% hlasovacích práv nebo kapitálu daného podniku.

  Bez ohledu na výše uvedené si příslušné orgány členských států uchovají pravomoc kvalifikovat takové subjekty jako subjekty finančního sektoru, pokud nejsou spokojeny s úrovní kontroly rizika a s postupy finanční analýzy, jež instituce přijala specificky za účelem dohledu nad investicemi do podniku nebo holdingové společnosti.“

d)  v odst. 1 bodě 39 se vkládá nový pododstavec, který zní:

„Dvě nebo více fyzických nebo právnických osob, které splňují podmínky stanovené v písmenech a) nebo b) z důvodu své přímé expozice vůči stejné ústřední protistraně pro účely clearingových aktivit, nejsou považovány za ekonomicky spjatou skupinu klientů.“;

da)  vkládá se nový bod 39a:

  „„spřízněnou stranou“ fyzická osoba nebo blízký rodinný příslušník této osoby nebo právnická osoba, která souvisí s řídícím orgánem instituce“.

e)  v odst. 1 bodě 71 se úvodní věta v písmenu b) nahrazuje tímto:

„b) pro účely článku 97 součet:“;

f)  v odst. 1 bodě 72 se písmeno a) nahrazuje tímto:

„a) je regulovaným trhem nebo trhem třetí země, který je považován za rovnocenný regulovanému trhu v souladu s postupem stanoveným v čl. 25 odst. 4 písm. a) směrnice 2014/65/EU;“;

g)  v odstavci 1 se bod 86 nahrazuje tímto:

„86) „obchodním portfoliem“ veškeré pozice ve finančních nástrojích a komoditách, jež instituce drží se záměrem obchodovat, s cílem zajistit buď pozice držené se záměrem obchodovat, nebo pozice uvedené v čl. 104 odst. 2, s výjimkou pozic uvedených v čl. 104 odst. 3;“;

h)  v odstavci 1 se bod 91 nahrazuje tímto:

„91) „obchodní expozicí“ současná expozice vůči ústřední protistraně vyplývající ze smluv a transakcí uvedených v čl. 301 odst. 1 písm. a), b) a c), včetně variační marže, kterou má člen clearingového systému obdržet, ale dosud neobdržel, a jakákoli potenciální budoucí expozice člena clearingového systému nebo klienta vůči ústřední protistraně vyplývající z uvedených smluv a transakcí, jakož i počáteční marže;“;

i)  v odstavci 1 se bod 96 nahrazuje tímto:

„96) „vnitřním zajištěním“ pozice, která podstatně kompenzuje složky rizika mezi pozicí obchodního portfolia a jednou nebo více pozicemi investičního portfolia nebo mezi dvěma obchodními útvary;“;

ia)  v 1 odstavci 1 se bod 127 písm. a) nahrazuje tímto:

„a)  instituce spadají do stejného institucionálního systému ochrany uvedeného v čl. 113 odst. 7 nebo jsou trvale přidruženy v síti k ústřednímu subjektu; “

j)  v odstavci 1 se doplňují nové body, které znějí:

129) „orgánem příslušným k řešení krize“ orgán příslušný k řešení krize ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 18 směrnice 2014/59/EU;

130) „subjektem řešícím krizi“ subjekt řešící krizi ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 83a směrnice 2014/59/EU;

131) „skupinou řešící krizi“ skupina řešící krizi ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 83b směrnice 2014/59/EU;

132) „globální systémově významnou institucí“ (G-SVI) G-SVI, která byla určena v souladu s čl. 131 odst. 1 a 2 směrnice 2013/36/EU;

133) „globální systémově významnou institucí mimo EU" (G-SVI mimo EU) globální systémově významné bankovní skupiny nebo banky (G-SVB), které nejsou G-SVI a které jsou uvedeny v pravidelně aktualizovaném seznamu G-SVB zveřejněném Radou pro finanční stabilitu;

134) „významným dceřiným podnikem“ dceřiný podnik, který na individuálním nebo konsolidovaném základě splňuje některou z následujících podmínek:

a)  dceřiný podnik drží více než 5 % konsolidovaných rizikově vážených aktiv svého původního mateřského podniku;

b)  dceřiný podnik vytváří více než 5 % z celkových provozních výnosů svého původního mateřského podniku;

c)  celková míra pákového efektu dceřiného podniku je více než 5 % konsolidované míry pákového efektu jejího původního mateřského podniku;

135) „subjektem G-SVI“ subjekt s právní subjektivitou, který je G-SVI nebo je součástí G-SVI či G-SVI mimo EU;

136) „nástrojem rekapitalizace z vnitřních zdrojů“ nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 57 směrnice č. 2014/59/EU;

137) „skupinou“ skupina podniků, z nichž alespoň jeden je institucí a která se skládá z mateřského podniku a jeho dceřiných podniků nebo z podniků navzájem propojených vztahem ve smyslu článku 22 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2013/34/EU(16);

138) „obchodem zajišťujícím financování“ neboli „SFT“ repo operace, půjčka či výpůjčka cenných papírů či komodit nebo maržový obchod;

139) „systémovým investičním podnikem“ investiční podnik, který byl určen jako G-SVI nebo O-SVI v souladu s čl. 131 odst. 1, 2 nebo 3 směrnice 2013/36/EU“;

140) „počáteční marží“ jakékoli zajištění jiné než variační marže, získané od subjektu nebo poskytnuté subjektu na pokrytí současné a potenciální budoucí expozice transakce nebo portfolia transakcí v období potřebném k likvidaci těchto transakcí nebo znovuzajištění jejich tržních rizik po selhání protistrany transakce nebo portfolia transakcí;

141) „tržním rizikem“ riziko ztrát vyplývající z pohybů tržních cen;

142) „měnovým rizikem“ riziko ztrát vyplývající z pohybů směnných kurzů;

143) „komoditním rizikem“ riziko ztrát vyplývající z pohybů cen komodit;

144) „obchodním útvarem“ přesně vymezená skupina obchodníků vytvořená institucí tak, aby společně spravovala portfolio pozic obchodního portfolia v souladu s přesně stanovenou a konzistentní obchodní strategií, která působí v rámci téže struktury řízení rizik.“;

144a) „malou institucí a méně složitou institucí“ se rozumí instituce, která není velkou institucí ve smyslu bodu 144b a splňuje všechny tyto podmínky:

a)  celková hodnota jejích aktiv na individuálním základě nebo případně na konsolidovaném základě v souladu s tímto nařízením a směrnicí 2013/36/EU je za období čtyř let bezprostředně předcházejících aktuálnímu ročnímu období zpřístupňování informací v průměru rovna prahové hodnotě 5 miliard EUR nebo je nižší.

b)  instituce nepodléhá žádným povinnostem nebo podléhá ve vztahu k plánování ozdravných postupů a řešení krize zjednodušeným povinnostem v souladu s článkem 4 směrnice 2014/59/EU;

c)  její obchodní portfolio se podle článku 94 řadí mezi malá;

d)  celková hodnota derivátových pozic je menší nebo je rovna 2 % veškerých rozvahových a podrozvahových aktiv, přičemž do výpočtu derivátové pozice jsou zahrnuty jen ty deriváty, které jsou považovány za pozice, jež instituce drží se záměrem obchodovat;

e)  instituce nevyužívá interní modely pro výpočet požadavků týkajících se vlastního kapitálu;

f)  instituce nevznesla u příslušných orgánů námitku proti tomu, aby byla zařazena mezi malé a méně složité instituce;

g)  příslušné orgány nerozhodly, že na základě analýzy velikosti, propojenosti, složitosti či rizikového profilu nelze instituci řadit mezi malé a méně složité podniky.

Odchylně od písmene a) a v případě, že to příslušný orgán považuje za nezbytné, může příslušný orgán dle svého uvážení snížit práh ve výši 5 miliard EUR až na 1,5 miliardy EUR nebo až na 1 % hrubého domácího produktu členského státu, v němž je instituce usazena, pokud je částka rovnající se 1 % hrubého domácího produktu daného členského státu nižší než 1,5 miliardy EUR.

Odchylně od písmene e) může příslušný orgán povolit omezené použití interních modelů pro výpočet požadavků na kapitál v případě dceřiných podniků, přičemž se použijí interní modely vytvořené na úrovni skupiny, pokud daná skupina podléhá požadavkům na zpřístupňování informací stanoveným v článku 433a nebo 433c na konsolidované úrovni.

144b) „velkou institucí“ instituce splňující kteroukoli z těchto podmínek:

a)  instituce byla v souladu s čl. 131 odst. 1 a 2 směrnice 2013/36/EU identifikována jako globální systémově významná instituce (G-SVI);

b)  instituce byla v souladu s čl. 131 odst. 1 a 3 směrnice 2013/36/EU identifikována jako jiná systémově významná instituce (J-SVI);

c)  instituce představuje v členském státě, ve kterém je usazena, jednu ze tří největších institucí z hlediska celkové hodnoty aktiv;

d)  celková hodnota aktiv instituce na základě její konsolidace je rovna nebo je vyšší než 30 miliard EUR;

e)  poměr jejích celkových aktiv vůči HDP členského státu, ve kterém je usazena, je za období čtyř let bezprostředně předcházejících aktuálnímu každoročnímu období pro zpřístupnění informací v průměru roven nebo je větší než 20 %;

144c) „velkým dceřiným podnikem“ dceřiný podnik, který se kvalifikuje jako velká instituce;

144d) „nekotovanou institucí“ instituce, která v žádném z členských států neemitovala cenné papíry přijaté k obchodování na regulovaném trhu ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 21 směrnice 2014/65/EU.

144e) „centrálním depozitářem cenných papírů“ depozitář vymezený v čl. 2 odst. 1 bodu 1 a povolený v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 909/2014.

144f) „bankou centrálního depozitáře cenných papírů“ úvěrová instituce ve smyslu čl. 54 odst. 2 písm. b) nařízení (EU) č. 909/2014 poskytující bankovní doplňkové služby, jež jsou uvedeny v oddílu C přílohy nařízení (EU) č. 909/2014.

144g) „úvěrovou institucí infrastruktury finančních trhů“ nebo „úvěrovou institucí FMI“ ústřední protistrana povolená v souladu s článkem 14 nařízení (EU) č. 648/2012 nebo centrální depozitář cenných papírů schválený rovněž jako úvěrová instituce nebo banka centrálního depozitáře cenných papírů;

144h) „odprodej ve velkém rozsahu“ odprodej, který instituce provedou v rámci víceletého programu, aby ve své rozvaze podstatně snížily objem expozic v selhání, a který instituce dříve oznámily svým příslušným orgánům. Musí pokrýt nejméně 15 % všech zjištěných selhání ve smyslu čl. 181 dost. 1 písm. a) během období provádění programu.“

k)  doplňuje se odstavec 4, který zní:

„4. Orgán EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, které stanoví, za jakých okolností jsou splněny podmínky stanovené v bodě 39 prvním pododstavci písm. a) nebo b).

Orgán EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [jednoho roku po vstupu nařízení v platnost].

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“.

4)  Článek 6 se mění takto:

a)  Odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„Instituce plní na individuálním základě povinnosti stanovené v části druhé až páté a v části sedmé a osmé.“;

b)  vkládá se nový odstavec 1a, který zní:

„1a.   Odchylně od odstavce 1 plní požadavek stanovený v článku 92a na individuálním základě pouze instituce určené jako subjekty řešící krizi, které jsou zároveň G-SVI nebo jsou součástí G-SVI a které nemají dceřiné podniky.

Ustanovení článku 92b plní na individuálním základě pouze významné dceřiné podniky G-SVI mimo EU, které nejsou dceřinými podniky mateřské instituce v EU, které nejsou subjekty řešící krizi a které nemají dceřiné podniky.

ba)  odstavec 4 se nahrazuje tímto:

„4. Úvěrové instituce a investiční podniky, které jsou oprávněny poskytovat investiční služby a činnosti uvedené v oddílu A bodech 3 a 6 přílohy I směrnice 2004/39/ES, plní na individuálním základě povinnosti stanovené v části šesté. Úvěrové instituce infrastruktury finančního trhu, jež neprovádějí ve významné míře transformaci splatnosti, nemusí plnit na individuálním základě povinnosti stanovené v čl. 413 odst. 1. Do předložení zprávy Komise v souladu s čl. 508 odst. 3 mohou příslušné orgány osvobodit investiční podniky od požadavku plnit povinnosti stanovené v části šesté s ohledem na povahu, rozsah a složitost jejich činnosti.“

bb)  odstavec 5 se nahrazuje tímto:

„5. Instituce s výjimkou investičních podniků podle čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 a institucí, v jejichž případě příslušné orgány uplatnily výjimku stanovenou v čl. 7 odst. 1 nebo 3, plní na individuálním základě povinnosti stanovené v části sedmé. Úvěrové instituce infrastruktury finančního trhu nemusí plnit na individuálním základě povinnosti stanovené v části sedmé.“

5)  V článku 7 se odstavce 1 a 2 nahrazují tímto:

„1. Příslušné orgány mohou upustit od uplatňování čl. 6 odst. 1 na kterýkoli dceřiný podnik, pokud se sídlo dceřiného i mateřského podniku nacházejí ve stejném členském státě a dceřiný podnik je zahrnut do dohledu na konsolidovaném základě nad mateřským podnikem, který je institucí, finanční holdingovou společností nebo smíšenou finanční holdingovou společností, a pokud jsou splněny všechny následující podmínky, aby bylo zajištěno přiměřené rozdělení kapitálu mezi mateřský podnik a dceřiný podnik:

a)  neexistuje ani se nepředpokládá žádná podstatná věcná nebo právní překážka bránící okamžitému převodu kapitálu nebo splacení závazků mateřským podnikem dceřinému podniku;

b)  mateřský podnik buď splňuje podmínky příslušného orgánu ohledně obezřetného řízení dceřiného podniku a prohlásí se svolením příslušného orgánu, že se zaručuje za závazky přijaté dceřiným podnikem, nebo mají rizika v dceřiném podniku zanedbatelný význam;

c)  postupy hodnocení, měření a kontroly rizika používané v mateřském podniku se vztahují i na dceřiný podnik;

d)  mateřský podnik drží více než 50 % hlasovacích práv plynoucích z podílu na kapitálu dceřiného podniku nebo má právo jmenovat či odvolat většinu členů vedoucího orgánu dceřiného podniku.

2. Po konzultaci s orgánem vykonávajícím dohled na konsolidovaném základě může příslušný orgán upustit od uplatňování čl. 6 odst. 1 na dceřiný podnik, který má sídlo v jiném členském státě, než je sídlo jeho mateřského podniku, a který je zahrnut do dohledu na konsolidovaném základě nad tímto mateřským podnikem, který je institucí, finanční holdingovou společností nebo smíšenou finanční holdingovou společností, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)  podmínky stanovené v odst. 1 písm. a) až d);

aa)  částka odpovídající výši kapitálového požadavku, jež není vymáhán, nepřekračuje 25 % minimálního kapitálového požadavku;

ab)  mateřský podnik drží více než 100% hlasovacích práv plynoucích z podílu na kapitálu dceřiného podniku nebo má právo jmenovat či odvolat většinu členů vedoucího orgánu dceřiného podniku.

b)  instituce poskytuje svému dceřinému podniku záruku, která za všech okolností splňuje tyto podmínky:

i)  záruka je poskytována alespoň na částku rovnající se výši kapitálového požadavku dceřiného podniku, od kterého se upouští;

ii)  záruka je aktivována, jestliže dceřiný podnik není schopen platit své dluhy nebo jiné závazky v okamžiku jejich splatnosti, nebo bylo v souvislosti s dceřiným podnikem učiněno zjištění v souladu s čl. 59 odst. 3 směrnice 2014/59/EU, podle toho, co nastane dříve;

iii)  záruka je plně zajištěna do výše nejméně 50 % své částky prostřednictvím dohody o finančním zajištění ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/47/ES(17);

iv)  záruka a dohoda o finančním zajištění se řídí právem členského státu, ve kterém se nachází sídlo dceřiného podniku, není-li příslušným orgánem dceřiného podniku stanoveno jinak;

v)  zajištěním záruky je způsobilé zajištění ve smyslu článku 197, které je po přiměřeně konzervativní srážce dostatečné k plnému pokrytí částky uvedené v bodě iii);

vi)  zajištění záruky je nezatížené a není použito jako zajištění jakékoli jiné záruky;

vii)  neexistují žádné právní, regulační ani provozní překážky převodu záruky z mateřského podniku na příslušný dceřiný podnik.“.

2a.  Odstavec 2 se neuplatní na dceřiné podniky přesahující práh významnosti stanovený v čl.6 odst. 4 nařízení (EU) č. 1024/2013.

2b.  EBA ve spolupráci se všemi příslušnými orgány:

a)  posoudí možnost zvýšení prahové hodnoty uvedené v odst. 2 písm. b) a;

b)  posoudí účinky výjimek z uplatňování obezřetnostních požadavků na individuálním základě podle odstavce 2.

Toto hodnocení musí mimo jiné zahrnovat následující otázky:

a)  možné úpravy s ohledem na smluvní a právní podmínky, které by mohly zlepšit stávající právní předpisy;

b)  možné současné nebo budoucí právní, regulační a praktické překážky týkající se aktivace záruky a převodu záruky z instituce, která poskytla záruku za instituci nebo skupinu institucí, pro niž platí výjimka a která by těžila ze záruky a případných nápravných opatření;

c)  regulace velkých expozic, které byly poskytnuty jako záruka ve formě úvěrů v rámci skupiny a které dosud nejsou vyňaty z působnosti stávajících pravidel v oblasti dohledu podle čl. 400 odst. 2 písm. c) nebo čl. 493 odst. 3 písm. c).

EBA předloží zprávu o svých zjištěních Komisi do... [jeden rok ode dne použitelnosti tohoto nařízení]. [Poznámka - souvisí s novým pozměňovacím návrhem, který stanoví, že čl. 7 odst. 2 se bude uplatňovat pouze tři roky od vstupu tohoto nařízení v platnost].

Na základě zjištění této zprávy může orgán EBA buď vypracovat návrhy regulačních technických norem, nebo doporučit Komisi předložení jednoho nebo více legislativních návrhů. Návrhy regulačních technických norem upřesňují požadavky stanovené v čl. 7 odst. 2, zejména podmínky a záruky, na základě kterých může příslušný orgán udělit výjimku.

Komisi je svěřena pravomoc změnit toto nařízení prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010. Alternativně může Komise do dne ... [tři roky ode dne vstupu této zprávy v platnost] změnit regulační technické normy, nebo pokud to bude nutné, předložit jeden nebo více legislativních návrhů pro provádění doporučení vydaných EBA.

6)  Článek 8 se nahrazuje tímto:

„Článek 8Výjimka z uplatňování požadavků na likviditu na individuální bázi

1.  Příslušné orgány mohou zcela nebo zčásti upustit od uplatňování části šesté na instituci a všechny nebo některé z jejích dceřiných podniků, které mají své sídlo ve stejném členském státě, jako má sídlo instituce, a dohlížet na ně jako na jedinou podskupinu pro účely likvidity, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)  mateřská instituce na konsolidovaném základě nebo dceřiný podnik na subkonsolidovaném základě splňuje část šestou;

b)  mateřská instituce na konsolidovaném základě nebo dceřiná instituce na subkonsolidovaném základě neustále sleduje likvidní pozice všech institucí uvnitř podskupiny pro účely likvidity, na něž se vztahuje výjimka v souladu s tímto odstavcem, a zajišťuje dostatečnou úroveň likvidity pro všechny tyto instituce;

c)  instituce v rámci podskupiny pro účely likvidity uzavřely smlouvy, které ke spokojenosti příslušných orgánů umožňují volný pohyb finančních prostředků mezi nimi tak, aby mohly plnit své individuální a společné závazky v okamžiku jejich splatnosti;

d)  neexistuje ani se nepředpokládá žádná podstatná věcná nebo právní překážka bránící plnění smluv uvedených v písmenu c).

2.  Příslušné orgány mohou zcela nebo zčásti upustit od uplatňování části šesté na instituci a všechny nebo některé z jejích dceřiných podniků, které mají své sídlo v jiném členském státě, než má sídlo instituce, a dohlížet na ně jako jedinou podskupinu pro účely likvidity, pouze po uplatnění postupu stanoveného v článku 21 a pouze pro instituce, jejichž příslušné orgány se dohodnou na těchto prvcích:

a)  posouzení splnění podmínek uvedených v odstavci 1;

b)  posouzení toho, zda organizace a zacházení s rizikem likvidity v rámci jediné podskupiny pro účely likvidity splňuje kritéria stanovená v článku 86 směrnice 2013/36/EU;

c)  rozdělení objemů, umístění a vlastnictví požadovaných likvidních aktiv, která mají být v jediné podskupině pro účely likvidity držena;

d)  stanovení minimálních objemů likvidních aktiv, která mají držet instituce, u nichž bude upuštěno od uplatňování části šesté;

e)  potřebě přísnějších parametrů, než jsou parametry uvedené v části šesté;

f)  neomezeném sdílení veškerých informací mezi příslušnými orgány;

g)  plném chápání důsledků takovéto výjimky.

3.  Orgán, který je příslušný pro dohled nad institucí a všemi nebo některými z jejích dceřiných podniků, které mají své sídlo v odlišných členských státech, než má sídlo instituce, na individuálním základě, může zcela nebo zčásti upustit od uplatňování části šesté na tuto instituce a na všechny nebo některé z jejích dceřiných podniků a dohlížet na ně jako na jedinou podskupinu pro účely likvidity za předpokladu, že jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)  podmínky uvedené v odstavci 1 a v odst. 2 písm. b);

b)  mateřská instituce na konsolidovaném základě nebo dceřiná instituce na subkonsolidovaném základě poskytuje instituci nebo skupině institucí, které mají své sídlo v jiném členském státě, záruku, která splňuje všechny tyto podmínky:

i)  záruka je poskytována ve výši minimálně odpovídající objemu čistého odtoku likvidity, který záruka nahrazuje a který se vypočítá v souladu s nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 2015/61(18) na individuálním základě pro instituci nebo na subkonsolidovaném základě pro skupinu institucí, na něž se vztahuje výjimka a které záruku využívají, a to bez ohledu na jakékoliv preferenční zacházení;

ii)  záruka je aktivována, když instituce nebo skupina institucí, na něž se vztahuje výjimka a které využívají záruky, nejsou schopny platit své dluhy nebo jiné závazky v okamžiku jejich splatnosti, nebo bylo v souvislosti s institucí nebo skupinou institucí, na něž se vztahuje výjimka, učiněno zjištění v souladu s čl. 59 odst. 3 směrnice 2014/59/EU, podle toho, co nastane dříve;

iii)  záruka je plně zajištěna prostřednictvím dohody o finančním zajištění ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice 2002/47/ES;

iv)  záruka a dohoda o finančním zajištění se řídí právem členského státu, kde se nachází sídlo instituce nebo skupiny institucí, na něž se vztahuje výjimka a které využívají záruky, není-li příslušným orgánem těchto institucí stanoveno jinak;

v)  zajištění záruky je způsobilé jako vysoce kvalitní likvidní aktivum ve smyslu článků 10 až 13 a 15 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 2015/61 a po uplatnění srážek uvedených v hlavě II kapitole 2 uvedeného nařízení pokrývá nejméně 50 % objemu čistého odlivu likvidity vypočteného v souladu s uvedeným nařízením na individuálním základě pro danou instituci nebo na subkonsolidovaném základě pro skupinu institucí, na něž se vztahuje výjimka a které využívají záruky, a to bez ohledu na jakékoliv preferenční zacházení;

vi)  zajištění záruky je nezatížené a není použito jako zajištění jakékoli jiné transakce;

vii)  neexistují ani se neočekávají žádné právní, regulační nebo praktické překážky převodu zajištění od instituce, která poskytuje záruku, na instituci nebo skupinu institucí, na něž se vztahuje výjimka a které využívají záruky.

4.  Příslušné orgány mohou také použít odstavce 1, 2 a 3 na jeden nebo více z dceřiných podniků finanční holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti a dohlížet na finanční holdingovou společnost nebo smíšenou finanční holdingovou společnost a dceřiné podniky, na které se vztahuje výjimka, nebo pouze na dceřiné podniky, na které se vztahuje výjimka, jako na jedinou podskupinu pro účely likvidity. Odkazy v odstavcích 1, 2 a 3 na mateřskou instituci se chápou tak, že zahrnují finanční holdingovou společnost nebo smíšenou finanční holdingovou společnost.

5.  Příslušné orgány mohou použít odstavce 1, 2 a 3 rovněž na instituce, které jsou členy téhož institucionálního systému ochrany ve smyslu čl. 113 odst. 7, pokud tyto instituce splňují všechny podmínky v něm stanovené, a na další instituce, které jsou ve vzájemném vztahu ve smyslu čl. 113 odst. 6, pokud splňují všechny podmínky v něm stanovené. Příslušné orgány v takovém případě určí jednu z institucí, na něž se vztahuje výjimka, aby splnila část šestou na základě konsolidované situace všech institucí z jediné podskupiny pro účely likvidity.

6.  V případě udělení výjimky podle odstavců 1 až 5 mohou příslušné orgány rovněž uplatnit článek 86 směrnice 2013/36/EU nebo jeho části na úrovni jediné podskupiny pro účely likvidity a upustit od uplatňování článku 86 směrnice 2013/36/EU nebo jeho části na individuálním základě.

V případě, že byla udělena výjimka podle odstavců 1 až 5, uplatní příslušné orgány, pokud jde o ty části části šesté, od nichž je upuštěno, povinnosti podávání zpráv stanovené v článku 415 tohoto nařízení na úrovni jediné podskupiny pro účely likvidity a upustí od uplatnění článku 415 na individuálním základě.

7.  Pokud není udělena výjimka podle odstavců 1 až 5 institucím, kterým byla dříve poskytnuta výjimka na individuálním základě, příslušné orgány zohlední čas potřebný k tomu, aby se tyto instituce připravily na použití části šesté nebo její části, a stanoví před uplatněním uvedených ustanovení na tyto instituce přiměřené přechodné období.“.

6a)  Vkládá se nový článek 8a, který zní:

„Článek 8a

1. Ke dni 31. března každého roku informují příslušné orgány orgán EBA o případech, v nichž povolily výjimky z uplatňování obezřetnostních požadavků na individuálním základě podle článku 7 a výjimky z uplatňování požadavků na likviditu na individuálním základě podle článku 8, a poskytnou přitom tyto informace:

a) jméno a/nebo identifikační kód právnické osoby dceřiné nebo mateřské instituce, které těží z výjimky;

b) členský stát, v němž je dceřiná a mateřská instituce usazena,

c) právní základ výjimky a datum, kdy byla výjimka udělena;

d) podrobnosti o výjimce z uplatňování obezřetnostních požadavků, která byla udělena, a doprovodné odůvodnění této výjimky;

2. Orgán EBA dohlíží na používání a udílení těchto výjimek v rámci Unie a každoročně vypracovává pro Komisi zprávu ke dni 1. září. Orgán EBA vypracuje jednotný formát k oznamování udělených výjimek a podrobných informací.

3. Komise informuje Evropský parlament a Radu o výjimkách z uplatňování obezřetnostních požadavků a požadavků týkajících se likvidity, které udělily příslušné orgány zejména v přeshraničních situacích.

7)  Článek 11 se nahrazuje tímto:

„Článek 11Obecná ustanovení

1.  Pro účely uplatňování požadavků tohoto nařízení na konsolidovaném základě pojmy „instituce“, „mateřská instituce v členském státě“, „mateřská instituce v EU“ a „mateřský podnik“ podle situace odkazují rovněž na finanční holdingové společnosti a smíšené finanční holdingové společnosti, jimž bylo uděleno povolení v souladu s článkem 21a směrnice 2013/36/EU.

2.  Mateřské instituce v členském státě plní na základě své konsolidované situace povinnosti stanovené v části druhé až čtvrté a části sedmé v rozsahu a způsobem uvedeným v článku 18. Mateřské podniky a jejich dceřiné podniky, na něž se vztahuje toto nařízení, zavedou řádnou organizační strukturu a odpovídající mechanismy vnitřní kontroly, aby zajistily řádné zpracovávání a předávání údajů nezbytných ke konsolidaci. Zejména zajistí, aby dceřiné podniky, na něž se nevztahuje toto nařízení, zavedly opatření, postupy a mechanismy pro zajištění náležité konsolidace.

3.  Odchylně od odstavce 2 dodržují článek 92a na konsolidovaném základě v rozsahu a způsobem stanoveným v článku 18 pouze mateřské instituce určené jako subjekty řešící krizi, které jsou G-SVI nebo částí G-SVI nebo částí G-SVI mimo EU.

Článek 92b na konsolidovaném základě v rozsahu a způsobem popsaným v článku 18 dodržují pouze mateřské podniky v EU, které jsou významnými dceřinými podniky G-SVI mimo EU a nejsou subjekty řešícími krizi.

4.  Mateřské instituce v EU plní požadavky části šesté na základě své konsolidované situace, pokud se skupina skládá z jedné nebo více úvěrových institucí nebo investičních podniků, které mají povolení poskytovat investiční služby a činnosti uvedené v příloze I oddíle A bodech 3 a 6 směrnice 2004/39/ES. Do předložení zprávy Komise v souladu s čl. 508 odst. 2 tohoto nařízení, a pokud skupina sestává pouze z investičních podniků, mohou příslušné orgány osvobodit mateřské podniky v EU od dodržování povinnosti stanovené v části šesté na konsolidovaném základě, a to s ohledem na povahu, rozsah a složitost činnosti daných investičních podniků.

Pokud byla udělena výjimka podle čl. 8 odst. 1 až 5, instituce a případně finanční holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti, které jsou součástí podskupiny pro účely likvidity, dodržují část šestou na konsolidovaném základě nebo na subkonsolidovaném základě v rámci dané podskupiny pro účely likvidity.

5.  Pokud se použije článek 10, ústřední subjekt uvedený v daném článku plní požadavky části druhé až osmé na základě konsolidované situace celku tvořeného ústředním subjektem a jeho přidruženými institucemi.

6.  Vedle požadavků v odstavcích 1 až 4, a aniž jsou dotčena jiná ustanovení tohoto nařízení a směrnice 2013/36/EU, mohou příslušné orgány od instituce vyžadovat dodržování povinností stanovených v části druhé až čtvrté a části šesté až osmé tohoto nařízení a v hlavě VII směrnice 2013/36/EU na subkonsolidovaném základě, jestliže je to pro účely dohledu odůvodněno zvláštnostmi rizika nebo kapitálové struktury instituce nebo jestliže členské státy přijmou vnitrostátní právní předpisy, které vyžadují strukturální oddělení činností v rámci bankovní skupiny.

Uplatněním přístupu uvedeného v prvním pododstavci není dotčen účinný dohled na konsolidovaném základě a jeho uplatnění nevede k neúměrným nepříznivým účinkům na finanční systém jako celek nebo jeho části v jiných členských státech nebo v Unii jako celku ani nevytváří překážku bránící fungování vnitřního trhu.“.

6a.  Příslušné orgány mohou udělit výjimku z uplatňování odstavců 1 a 3 tohoto článku mateřské instituci ve smyslu instituce patřící do skupiny kooperativních úvěrových institucí trvale přidružených k ústřednímu subjektu, která splňuje požadavky čl. 113 odst. 6, a v případě, že jsou splněny všechny podmínky stanovené v čl. 7 odst. 3 nebo čl. 8 odst. 1.

8)  Článek 12 se nahrazuje tímto:

„Článek 12Konsolidovaný výpočet pro G-SVI s více subjekty řešícími krizi

Pokud je více než jeden subjekt G-SVI patřící ke stejnému G-SVI subjektem řešícím krizi, mateřská instituce tohoto G-SVI v EU vypočítá objem kapitálu a způsobilých závazků podle čl. 92a odst. 1 písm. a). Tento výpočet se provádí na základě konsolidované situace mateřské instituce v EU, jako by byla jediným subjektem řešícím krizi v rámci daného G-SVI.

Pokud je částka vypočtená podle prvního pododstavce nižší než součet částek kapitálu a způsobilých závazků všech subjektů řešících krizi v rámci daného G-SVI podle čl. 92a odst. 1 písm. a), postupují orgány příslušné k řešení krize v souladu s čl. 45d odst. 3 a čl. 45h odst. 2 směrnice 2014/59/EU.

Pokud je částka vypočtená podle prvního pododstavce vyšší než součet částek kapitálu a způsobilých závazků všech subjektů řešících krizi v rámci daného G-SVI podle čl. 92a odst. 1 písm. a), mohou orgány příslušné k řešení krize postupovat v souladu s čl. 45d odst. 3 a čl. 45h odst. 2 směrnice 2014/59/EU.“.

9)  Článek 13 se nahrazuje tímto:

„Článek 13Uplatňování požadavků na zveřejňování na konsolidovaném základě

1.  Mateřské instituce v EU dodržují část osmou na základě své konsolidované situace.

Velké dceřiné podniky mateřských institucí v EU zveřejňují informace uvedené v článcích 437, 438, 440, 442, 450, 451, 451a, 451d a 453 na individuálním základě, nebo je-li to v souladu s tímto nařízením a směrnicí 2013/36/EU možné, na subkonsolidovaném základě.

2.  Instituce označené jako subjekty řešící krizi, které jsou G-SVI nebo jejich částmi, dodržují část osmou na základě své konsolidované finanční situace.

3.  Ustanovení odst. 1 prvního pododstavce se nepoužije na mateřské instituce v EU, mateřské finanční holdingové společnosti v EU, mateřské smíšené finanční holdingové společnosti ani subjekty řešící krizi, pokud jsou zahrnuty do rovnocenného zveřejňování informací, které na konsolidovaném základě provádí mateřský podnik usazený ve třetí zemi.

Ustanovení odst. 1 druhého pododstavce se použije na dceřiné podniky mateřských podniků usazených ve třetí zemi, jestliže jsou tyto dceřiné podniky považovány za velké dceřiné podniky.

4.  Pokud se použije článek 10, ústřední subjekt uvedený v daném článku dodržuje část osmou na základě konsolidované situace ústředního subjektu. Na ústřední subjekt se použije čl. 18 odst. 1 a s přidruženými institucemi se nakládá jako s dceřinými podniky ústředního subjektu.“

9a)  Článek 14 se nahrazuje tímto:

„Článek 14

Uplatňování požadavků článku 5 nařízení (EU) č. 2017/2402 na konsolidovaném základě

1.  Mateřské a dceřiné podniky, na něž se vztahuje toto nařízení, plní povinnosti stanovené v článku 5 nařízení (EU) č.2017/2402 na konsolidovaném nebo subkonsolidovaném základě, aby zajistily, že jejich opatření, postupy a mechanismy požadované danými ustanoveními jsou konzistentní a řádně integrované a že je možné získat veškeré údaje a informace, které mají význam pro účely dohledu. Zejména zajistí, aby dceřiné podniky, na něž se nevztahuje toto nařízení, zavedly opatření, postupy a mechanismy pro zajištění souladu s uvedenými ustanoveními.

2.  Při uplatňování článku 92 na konsolidovaném nebo subkonsolidovaném základě použijí instituce dodatečnou rizikovou váhu podle článku 270a, pokud jsou na úrovni subjektu usazeného ve třetí zemi, který je zahrnut do konsolidace v souladu s článkem 18, porušeny požadavky článku 5 nařízení (EU) č. 2017/2402 a porušení je podstatné ve vztahu k celkovému rizikovému profilu skupiny.“

10)  Článek 18 se nahrazuje tímto:

Článek 18 Metody obezřetnostní konsolidace

1.  Instituce, finanční holdingové společnosti a smíšené finanční holdingové společnosti, od nichž se požaduje splnění požadavků uvedených v oddíle 1 této kapitoly na základě konsolidované situace, provedou plnou konsolidaci všech institucí a finančních institucí, které jsou jejich dceřinými podniky. Odstavce 3 až 7 tohoto článku se nepoužijí, pokud se část šestá uplatňuje na základě konsolidované situace instituce, finančního holdingu či smíšeného finančního holdingu nebo subkonsolidované situace podskupiny pro účely likvidity podle článků 8 a 10.

Instituce, od nichž se požaduje splnění požadavků uvedených v článcích 92a nebo 92b na konsolidovaném základě, provedou plnou konsolidaci všech institucí a finančních institucí, které jsou jejich dceřinými podniky v příslušné skupině řešící krizi.

2.  Je-li v souladu s článkem 111 směrnice 2013/36/EU vyžadován konsolidovaný dohled, zahrnou se do konsolidace podniky pomocných služeb v případech uvedených v tomto článku a v souladu s metodami v něm stanovenými.

3.  Jsou-li podniky ve vzájemném vztahu ve smyslu čl. 22 odst. 7 směrnice 2013/34/EU, určí způsob provedení konsolidace příslušné orgány.

4.  Orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě vyžaduje poměrnou konsolidaci podle podílů na kapitálu držených v institucích a finančních institucích, které jsou řízeny podnikem zahrnutým do konsolidace spolu s jedním nebo více podniky nezahrnutými do konsolidace, je-li ručení těchto podniků omezeno do výše drženého podílu na kapitálu.

5.  V případě jiných účastí nebo kapitálových vazeb, než které jsou uvedeny v odstavcích 1 a 4, určí příslušné orgány, zda a jak má být konsolidace provedena. Zejména mohou povolit nebo požadovat použití ekvivalenční metody. Tato metoda však nevede k zahrnutí daných podniků do dohledu na konsolidovaném základě.

6.  Příslušné orgány určí, zda a jak má být konsolidace provedena v těchto případech:

  pokud podle názoru příslušných orgánů instituce uplatňuje významný vliv na jednu nebo více institucí nebo finančních institucí, ale nemá v těchto institucích účast ani k nim nemá jiné kapitálové vazby a

  pokud jsou dvě nebo více institucí nebo finančních institucí podřízeny jednomu vedení jinak než na základě smlouvy, zakládací listiny nebo stanov.

Příslušné orgány mohou zejména povolit nebo požadovat použití metody uvedené v čl. 22 odst. 7 až 9 směrnice 2013/34/EU. Tato metoda však nevede k zahrnutí daných podniků do dohledu na konsolidovaném základě.

7.  Orgán EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění podmínek, podle nichž se provádí konsolidace v případech uvedených v odstavcích 2 až 6 tohoto článku.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 31. prosince 2016.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“.

11)  Článek 22 se nahrazuje tímto:

„Článek 22Sub konsolidace v případě subjektů ve třetích zemích

1.  Dceřiné instituce uplatňují požadavky stanovené v článcích 89 až 91 a v části třetí a čtvrté na subkonsolidovaném základě, jestliže tyto instituce mají ve třetí zemi dceřiný podnik ve formě instituce nebo finanční instituce nebo v takovém podniku drží účast.

2.  Odchylně od odstavce 1 dceřiné instituce nemusí použít požadavky stanovené v článcích 89 až 91 a v části třetí a čtvrté na subkonsolidovaném základě, pokud celková aktiva jejich dceřiného podniku ve třetí zemi představují méně než 10 % celkové hodnoty aktiv a podrozvahových položek dané dceřiné instituce.“.

12)  Nadpis části druhé se nahrazuje tímto:

„KAPITÁL A ZPŮSOBILÉ ZÁVAZKY“.

12a)  V článku 26 se vkládá nový odstavec, který zní:

3a) Pokud nové nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, které mají být nově emitovány, jsou totožné s nástroji, které příslušný orgán již povolil, v tom smyslu, že se neliší, pokud jde o kritéria stanovená v článku 28 nebo případně v článku 29, může instituce podle vlastního uvážení odchylně od odstavce 3 o svém záměru emitovat nové nástroje zahrnuté do kmenového kapitálu tier 1 příslušné orgány pouze uvědomit.

Kromě toho zašle instituce příslušnému orgánu všechny informace, které příslušný orgán potřebuje, aby posoudil, zda byly tyto nástroje povoleny příslušnými orgány.“

12b)  V čl. 28 odst. 3 se doplňuje tento pododstavec:

„Podmínka stanovená v odst. 1 písm. h) bodě v) se považuje za splněnou bez ohledu na to, zda se na instituci vztahuje povinnost uskutečňovat platby některým nebo všem držitelům nástrojů, za předpokladu, že daná instituce má možnost zabránit nepřiměřenému negativnímu vlivu na vlastní kapitál tím, že posílí svůj kmenový kapitál tier 1, zejména přidělením zisků do rezervy na všeobecná bankovní rizika nebo nerozděleného zisku před uskutečněním jakýchkoli plateb jejich držitelům“

13)  V čl. 33 odst. 1 se písmeno c) nahrazuje tímto:

„c) v reálné hodnotě vyjádřené zisky a ztráty z derivátových závazků instituce, které vyplývají ze změn vlastního úvěrového rizika instituce.“.

14)  Článek 36 se mění takto:

a)  v odstavci 1 se písmeno b) nahrazuje tímto:

b)  nehmotná aktiva s výjimkou softwaru.“

EBA vypracuje návrh prováděcích technických norem, které upřesní pojem „software“. Tato definice zajistí z obezřetnostního pohledu jednoznačné určení okolností, za nichž lze neodečtení softwaru od položek kmenového kapitálu tier 1 z obezřetnostního hlediska odůvodnit, přičemž se zohlední následující:

i.  vývoj bankovního sektoru ve stále digitálnějším prostředí a příležitosti a hrozby, kterým banky v éře digitalizace čelí;

ii.  mezinárodní rozdíly v regulační úpravě investic do softwaru, pokud není software odečítán od kapitálu (např. je považován za nehmotné aktivum), a různá obezřetnostní pravidla vztahující se na banky a pojišťovny;

iii.  různorodost finančního sektoru v Unii, včetně neregulovaných subjektů, jako jsou finanční technologie.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [šest měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost].

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v písm. b) i v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“

b)  písmeno j) se nahrazuje tímto:

„j) hodnotu položek, jež mají být odečteny od položek vedlejšího kapitálu tier 1 podle článku 56, která přesahuje položky vedlejšího kapitálu tier 1 instituce;“.

15)  Článek 37 se mění takto:

a)  písmeno b) se nahrazuje tímto:

b) částka, která má být odečtena, zahrnuje goodwill zahrnutý v ocenění významných investic instituce. Instituce nesmí ke svému kmenovému kapitálu tier 1 znovu přičíst negativní goodwill.“

b)  doplňuje se písmeno c), které zní:

„c) částka, která má být odečtena, se sníží o částku účetního přecenění nehmotných aktiv dceřiného podniku odvozenou z konsolidace dceřiných podniků a přičitatelnou osobám jiným než podniky zahrnuté do konsolidace podle části prvé hlavy II kapitoly 2.“.

16)  V čl. 39 odst. 2 prvním pododstavci se úvodní věta nahrazuje tímto:

„Odložené daňové pohledávky nezávislé na budoucím zisku jsou omezeny na odložené daňové pohledávky vyplývající z přechodných rozdílů vzniklé před [datum přijetí změněného nařízení kolegiem], pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:“.

17)  V čl. 45 písm. a) se bod i) nahrazuje tímto:

„i) splatnost krátké pozice je buď stejná, nebo pozdější než splatnost dlouhé pozice nebo zbytková splatnost dlouhé pozice činí nejméně 365 dní;“.

18)  Článek 49 se mění takto:

a)  Odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1. Pro účely výpočtu individuálního, subkonsolidovaného a konsolidovaného kapitálu, kdy příslušné orgány vyžadují nebo povolují, aby instituce použily metody 1, 2 nebo 3 uvedené v příloze I směrnice 2002/87/ES, instituce neodečítají investice do kapitálových nástrojů subjektu finančního sektoru, v němž mateřská instituce, mateřská finanční holdingová společnost nebo mateřská smíšená finanční holdingová společnost nebo instituce má významnou investici, a to za předpokladu, že jsou splněny podmínky uvedené v písm. a) až d) tohoto odstavce:

a) subjekt finančního sektoru je pojišťovnou, zajišťovnou nebo pojišťovací holdingovou společností;

b) tato pojišťovna, zajišťovna nebo pojišťovací holdingová společnost:

i)  je zahrnuta ve stejném doplňkovém dozoru podle směrnice 2002/87/ES jako mateřská instituce, mateřská finanční holdingová společnost nebo mateřská smíšená finanční holdingová společnost nebo instituce, která dané kapitálové nástroje drží; nebo

ii)  je konsolidovaná institucí používající čistou ekvivalenční metodu a příslušné orgány jsou spokojené s úrovní kontroly rizika a s postupy finanční analýzy, jež instituce přijala specificky za účelem dohledu nad investicí do podniku nebo holdingové společnosti;“

c) příslušné orgány se soustavně přesvědčují, že integrované řízení, řízení rizik a systém interní kontroly subjektů, které by byly zahrnuty do konsolidace podle metody 1, 2 nebo 3, jsou adekvátní;

d) kapitálové investice v daném subjektu patří jednomu z těchto subjektů:

i) mateřské úvěrové instituci;

ii) mateřské finanční holdingové společnosti;

iii) mateřské smíšené finanční holdingové společnosti;

iv) instituci;

v) dceřinému podniku jednoho ze subjektů uvedených v bodech i) až iv), který je zahrnut do konsolidace podle části první hlavy II kapitoly 2.

Zvolená metoda je uplatňována dlouhodobě a konzistentně.

1a. Pro účely výpočtu individuálního, subkonsolidovaného a konsolidovaného kapitálu, kdy příslušné orgány vyžadují nebo povolují, aby instituce použily metody 1, 2 nebo 3 uvedené v příloze I směrnice 2002/87/ES, mohou příslušné orgány od 31. prosince 2022 a odchylně od odstavce 1 institucím povolit, aby neodečítaly investice do kapitálových nástrojů subjektu finančního sektoru, v němž mateřská instituce, mateřská finanční holdingová společnost nebo mateřská smíšená finanční holdingová společnost nebo instituce má významnou investici, a to za předpokladu, že jsou splněny podmínky uvedené v písm. a) až e) tohoto odstavce:

a) subjekt finančního sektoru je pojišťovnou, zajišťovnou nebo pojišťovací holdingovou společností;

b) tato pojišťovna, zajišťovna nebo pojišťovací holdingová společnost je zahrnuta ve stejném doplňkovém dozoru podle směrnice 2002/87/ES jako mateřská instituce, mateřská finanční holdingová společnost nebo mateřská smíšená finanční holdingová společnost nebo instituce, která dané kapitálové nástroje drží;

c) instituce již obdržela předchozí svolení příslušných orgánů;

d) před udělením svolení podle písmene c) a soustavně se příslušné orgány přesvědčují, že integrované řízení, řízení rizik a systém interní kontroly subjektů, které by byly zahrnuty do konsolidace podle metody 1, 2 nebo 3, jsou adekvátní;

e) kapitálové investice v daném subjektu patří jednomu z těchto subjektů:

i) mateřské úvěrové instituci;

ii) mateřské finanční holdingové společnosti;

iii) mateřské smíšené finanční holdingové společnosti;

iv) instituci;

v) dceřinému podniku jednoho ze subjektů uvedených v bodech i) až iv), který je zahrnut do konsolidace podle části první hlavy II kapitoly 2.

Zvolená metoda je uplatňována dlouhodobě a konzistentně.“

b)  na konec odstavce 2 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Tento odstavec se nepoužije při výpočtu kapitálu pro účely požadavků v článcích 92a a 92b.“.

(19)  V článku 52 se odstavec 1 mění takto:

a)  písmeno a) se nahrazuje tímto:

„a) nástroje jsou přímo vydány institucí a plně uhrazeny;“;

aa)  v písmenu l) se bod i) nahrazuje tímto:

i) je vypláceno z položek k rozdělení nebo z rezerv vytvořených podle vnitrostátních předpisů;“

b)  písmeno p) se nahrazuje tímto:

„p) pokud je emitent usazen ve třetí zemi a byl podle článku 12 směrnice 2014/59/EU určen jako součást skupiny pro řešení krize, jejíž subjekt v režimu řešení krize je usazen v Unii, nebo pokud je emitent usazen v členském státě, právní předpisy nebo smluvní ustanovení, jimiž se nástroje řídí, požadují, aby se v případě rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize uplatnit pravomoc podle článku 59 směrnice 2014/59/EU hodnota jistiny nástrojů trvale odepsala nebo aby byly nástroje převedeny na nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1;

pokud je emitent usazen ve třetí zemi a nebyl podle článku 12 směrnice 2014/59/EU určen jako součást skupiny pro řešení krize, jejíž subjekt v režimu řešení krize je usazen v Unii, právní předpisy nebo smluvní ustanovení, jimiž se nástroje řídí, požadují, aby se v případě rozhodnutí příslušného orgánu třetí země hodnota jistiny nástrojů trvale odepsala nebo aby byly nástroje převedeny na nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1;“;

c)  ▌v odstavci 1 se doplňují nová písmena q) a r), která zní:

„q) pokud je emitent usazen v členském státě nebo pokud je usazen ve třetí zemi a byl podle článku 12 směrnice 2014/59/EU určen jako součást skupiny pro řešení krize, jejíž subjekt v režimu řešení krize je usazen v Unii, mohou být nástroje vydávány podle právních předpisů třetí země nebo jim jinak podléhat pouze tehdy, pokud je podle těchto právních předpisů výkon pravomoci k odpisu nebo konverzi nástrojů ve smyslu článku 59 směrnice 2014/59/EU účinný a vymahatelný na základě zákonných ustanovení nebo právně vymahatelných smluvních ustanovení, která uznávají řešení krize bank nebo jiná opatření v oblasti odpisu či konverze;

r) nástroje nepodléhají žádným dohodám o vzájemném započtení nebo nettingovým právům, které by oslabily jejich schopnost absorbovat ztráty.“.

19a)  V čl. 54 odst. 1 se doplňuje nové písmeno, které zní:

  da) v případě, že byly vedlejší nástroje tier 1 vydány dceřiným podnikem usazeným ve třetí zemi, rozhodná hodnota 5,125 % či vyšší uvedená v písm. a) se vypočítá v souladu s právními předpisy třetí země nebo smluvními ustanoveními, jimiž se nástroje řídí, pokud je příslušný orgán po konzultaci s orgánem EBA přesvědčen, že tato ustanovení jsou přinejmenším rovnocenná s požadavky stanovenými v tomto článku.“

20)  V článku 56 se písmeno e) nahrazuje tímto:

„e) hodnotu položek, které mají být odečteny od položek kapitálu tier 2 podle článku 66, která převyšuje položky kapitálu tier 2 instituce;“.

21)  V čl. 59 písm. a) se bod i) nahrazuje tímto:

„i) splatnost krátké pozice je stejná nebo pozdější než splatnost dlouhé pozice nebo zbytková splatnost dlouhé pozice činí nejméně 365 dní;“.

22)  V článku 62 se písmeno a) nahrazuje tímto:

„a) kapitálové nástroje a podřízené půjčky za předpokladu splnění podmínek stanovených v článku 63 a v rozsahu stanoveném v článku 64;“.

23)  Článek 63 se mění takto:

a)  písmeno a) se nahrazuje tímto:

„a) nástroje jsou vydány přímo institucí nebo případně podřízené půjčky jsou získány přímo institucí a jsou plně uhrazeny;“

b)  písmeno d) se nahrazuje tímto:

„d) nárok na částku jistiny nástrojů podle ustanovení, kterými se nástroje řídí, nebo případně nárok na částku jistiny podřízených půjček podle ustanovení, jimiž se podřízené půjčky řídí, je podřízen veškerým pohledávkám z nástrojů způsobilých závazků;“.

c)  písmeno n) se nahrazuje tímto:

„n) pokud je emitent usazen ve třetí zemi a byl podle článku 12 směrnice 2014/59/EU určen jako součást skupiny pro řešení krize, jejíž subjekt v režimu řešení krize je usazen v Unii, nebo pokud je emitent usazen v členském státě, právní předpisy nebo smluvní ustanovení, jimiž se nástroje řídí, požadují, aby se v případě rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize uplatnit pravomoc podle článku 59 směrnice 2014/59/EU hodnota jistiny nástrojů trvale odepsala nebo aby byly nástroje převedeny na nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1;

pokud je emitent usazen ve třetí zemi a nebyl podle článku 12 směrnice 2014/59/EU určen jako součást skupiny pro řešení krize, jejíž subjekt v režimu řešení krize je usazen v Unii, právní předpisy nebo smluvní ustanovení, jimiž se nástroje řídí, požadují, aby se v případě rozhodnutí příslušného orgánu třetí země hodnota jistiny nástrojů trvale odepsala nebo aby byly nástroje převedeny na nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1;

d)  doplňují se nová písmena o) a p), která znějí:

„o) pokud je emitent usazen v členském státě nebo pokud je usazen ve třetí zemi a byl podle článku 12 směrnice 2014/59/EU určen jako součást skupiny pro řešení krize, jejíž subjekt v režimu řešení krize je usazen v Unii, mohou být nástroje vydávány podle právních předpisů třetí země nebo jim jinak podléhat pouze tehdy, pokud je podle těchto právních předpisů výkon pravomoci k odpisu nebo konverzi nástrojů ve smyslu článku 59 směrnice 2014/59/EU účinný a vymahatelný na základě zákonných ustanovení nebo právně vymahatelných smluvních ustanovení, která uznávají řešení krize bank nebo jiná opatření v oblasti odpisu či konverze;

p) nástroje nepodléhají žádným dohodám o vzájemném započtení nebo nettingovým právům, které by oslabily jejich schopnost absorbovat ztráty.“.

24)  Článek 64 se nahrazuje tímto:

„Článek 64Umořování nástrojů zahrnovaných do kapitálu tier 2

1.  Úplná částka nástrojů zahrnovaných do kapitálu tier 2 se zbytkovou splatností delší než pět let se považuje za položky kapitálu tier 2.

2.  Rozsah, v němž se nástroje zahrnované do kapitálu tier 2 v posledních pěti letech do splatnosti nástrojů považují za položky kapitálu tier 2, se vypočte vynásobením výsledku výpočtu uvedeného v písmenu a) hodnotou uvedenou v písmenu b) takto:

a)  účetní hodnota nástrojů nebo podřízených půjček k prvnímu dni závěrečného pětiletého období jejich smluvní splatnosti vydělená počtem kalendářních dnů v tomto období;

b)  počet zbývajících kalendářních dní smluvní splatnosti nástrojů nebo podřízených půjček.“.

25)  V článku 66 se doplňuje nové písmeno e), které zní:

„e) hodnota položek, které mají být odečteny od položek způsobilých závazků podle článku 72e, která převyšuje způsobilé závazky instituce.“.

26)  V čl. 69 písm. a) se bod i) nahrazuje tímto:

„i) splatnost krátké pozice je stejná nebo pozdější než splatnost dlouhé pozice nebo zbytková splatnost dlouhé pozice činí nejméně 365 dní;“.

27)  Za článek 72 se vkládá nová kapitola 5a, která zní:

„KAPITOLA 5aZpůsobilé závazky

Oddíl 1Položky a nástroje způsobilých závazků

Článek 72aPoložky způsobilých závazků

1.  Položky způsobilých závazků zahrnují tyto položky, pokud nespadají do žádné z kategorií vyloučených závazků podle odstavce 2:

a)  nástroje způsobilých závazků, jsou-li splněny podmínky stanovené v článku 72b a pokud nejsou považovány za položky zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 ani kapitálu tier 2;

b)  nástroje zahrnované do kapitálu tier 2 se zbytkovou splatností nejméně jeden rok, pokud nejsou považovány za položky zahrnované do kapitálu tier 2 v souladu s článkem 64.

2.  Odchylně od odstavce 1 jsou z položek způsobilých závazků vyloučeny tyto závazky:

a)  pojištěné vklady;

b)  vklady na požádání a krátkodobé vklady s původní splatností méně než jeden rok;

c)  část způsobilých vkladů fyzických osob, mikropodniků a malých a středních podniků, která přesahuje limit pojištění uvedený v článku 6 směrnice 2014/49/EU;

d)  vklady, které by byly způsobilými vklady fyzických osob, mikropodniků a malých a středních podniků, kdyby nebyly provedeny prostřednictvím poboček nacházejících se mimo Unii, které jsou pobočkami institucí usazených v Unii;

e)  zajištěné závazky, včetně krytých dluhopisů a závazků ve formě finančních nástrojů používaných pro zajištění, které tvoří nedílnou součást krycího portfolia a které jsou podle vnitrostátních právních předpisů zajištěny podobně jako kryté dluhopisy, pokud všechna zajištěná aktiva související s krycím portfoliem krytých dluhopisů zůstanou nedotčena, oddělena a s dostatečným financováním, a s vyloučením veškerých částí zajištěného závazku nebo závazku, pro nějž bylo poskytnuto zajištění, přesahujících hodnotu aktiv, zástavy nebo zajištění, vůči nimž je zajištěn;

f)  veškeré závazky vzniklé z držení aktiv nebo financí klienta včetně aktiv nebo financí klienta držených jménem subjektů kolektivního investování, jestliže je tento klient chráněn podle platného insolvenčního práva;

g)  veškeré závazky vzniklé v důsledku fiduciárního vztahu mezi subjektem řešícím krizi nebo kterýmkoli jeho dceřiným podnikem (jako fiduciárním zmocněncem) a jinou osobou (jako oprávněným), vztahuje-li se na takového oprávněného ochrana podle příslušného insolvenčního nebo občanského práva;

h)  závazky vůči institucím, s vyloučením závazků vůči subjektům, které jsou částí téže skupiny, s původní splatností kratší než sedm dní;

i)  závazky se zbytkovou splatností kratší než sedm dní vůči systémům nebo provozovatelům systémů určeným podle směrnice 98/26/ES nebo jejich účastníkům vzniklé z účasti v takovémto systému;

j)  závazek vůči kterémukoli z těchto subjektů:

i)  zaměstnanci, a to ve vztahu ke splatné mzdě, důchodovým dávkám nebo jiné pevné odměně, s výjimkou pohyblivé složky odměny, která není regulována kolektivní smlouvou, a s výjimkou pohyblivé složky odměny osob podstupujících významné riziko podle čl. 92 odst. 2 směrnice 2013/36/EU;

ii)  obchodnímu věřiteli, kde závazek vznikl na základě poskytování zboží nebo služeb nezbytných pro každodenní fungování jejich operací, včetně IT služeb, energií a pronájmu, obsluhy a údržby prostor, instituci nebo mateřskému podniku a věřitel není sám o sobě institucí;

iii)  daňovým orgánům a orgánům sociálního zabezpečení, pokud jsou tyto závazky podle příslušného práva prioritní;

iv)  systémům pojištění vkladů, kde závazek vznikl z příspěvků splatných v souladu se směrnicí 2014/49/EU;

k)  závazky vzniklé z derivátů;

l)  závazky vzniklé z dluhových nástrojů s vloženými deriváty.

la)  závazky, které jsou prioritní pro přednostní nezajištěné věřitele podle příslušného vnitrostátního insolvenčního práva.

Pro účely písmene l) nezahrnují vložené deriváty žádné nástroje, jejichž ustanovení obsahují opci pro předčasné splacení pro emitenty nebo vlastníky tohoto nástroje.

Pro účely písmene l) se dluhové nástroje s pohyblivou úrokovou sazbou v důsledku široce uplatněné referenční úrokové sazby, jako je Euribor nebo Libor, pouze na základě tohoto prvku nepovažují za dluhové nástroje obsahující vložené deriváty.

Článek 72bNástroje způsobilých závazků

1.  Závazky jsou považovány za nástroje způsobilých závazků, pokud splňují podmínky stanovené v tomto článku, a pouze v rozsahu, který je v tomto článku uveden.

2.  Závazky jsou považovány za nástroje způsobilých závazků, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)  závazky jsou přímo vydané nebo případně získané institucí a jsou plně uhrazeny;

b)  závazky nezakoupil žádný z těchto subjektů:

i)  instituce nebo subjekt zahrnutý do stejné skupiny řešící krizi;

ii)  podnik, v němž má instituce přímou nebo nepřímou účast v podobě držení, přímého nebo kontrolou, nejméně 20 % hlasovacích práv nebo kapitálu daného podniku;

iii)   neprofesionální zákazníci ve smyslu definice v čl. 4 odst. 1 bodu 11 směrnice 2014/65/EU, ledaže jsou splněny obě tyto podmínky:

a) investují souhrnnou hodnotu portfolia svých finančních nástrojů, která nepřesáhne 10 %, a

b) investovaná částka činí nejméně 10 000 EUR.

c)  nákup závazků není přímo ani nepřímo financován subjektem řešícím krizi;

d)  nárok na částku jistiny nástrojů podle ustanovení, kterými se nástroje řídí, je zcela podřízen nárokům vzniklým z vyloučených závazků podle čl. 72a odst. 2. Tento požadavek podřízenosti se považuje za splněný v kterékoliv z těchto situací:

i)  ve smluvních ustanoveních, kterými se závazky řídí, se stanoví, že v případě běžného úpadkového řízení podle definice v čl. 2 odst. 1 bodě 47 směrnice 2014/59/EU je nárok na částku jistiny nástrojů podřízen nárokům vzniklým z kterýchkoli vyloučených závazků podle čl. 72a odst. 2;

ii)  v právních předpisech, kterými se závazky řídí, se stanoví, že v případě běžného úpadkového řízení podle definice v čl. 2 odst. 1 bodě 47 směrnice 2014/59/EU je nárok na částku jistiny nástrojů podřízen nárokům vzniklým z kterýchkoli vyloučených závazků podle čl. 72a odst. 2;

iii) nástroje vydal subjekt řešící krizi, který nemá v rozvaze žádné vyloučené závazky podle čl. 72a odst. 2, které jsou rovnocenné nebo podřízené nástrojům způsobilých závazků;

f)  závazky nejsou zajištěny žádným z těchto subjektů ani se na ně nevztahuje záruka nebo jiné ujednání poskytnuté žádným z těchto subjektů, které by zvyšovaly pořadí uspokojení pohledávek:

i)  institucí nebo jejími dceřinými podniky;

ii)  mateřským podnikem instituce nebo jeho dceřinými podniky,

iii)  podnikem, který má úzké vazby se subjekty uvedenými v bodech i) a ii);

g)  závazky nepodléhají žádným dohodám o vzájemném započtení nebo nettingovým právům, které by oslabily jejich schopnost absorbovat ztráty při řešení krize;

h)  ustanovení, jimiž se závazky řídí, nezahrnují žádnou pobídku k vypovězení, umoření nebo zpětnému odkupu částky jistiny před datem splatnosti nebo případně k předčasnému splacení institucí, s výjimkou situace uvedené v čl. 72c odst. 2a;

i)  s výhradou čl. 72c odst. 2 nemohou držitelé nástrojů závazky vykoupit před datem splatnosti;

j)  pokud závazky zahrnují jednu nebo více kupních opcí nebo případně možností/opcí předčasného splacení, mohou být opce uplatněny dle vlastního uvážení emitenta;

k)  s výhradou čl. 72c odst. 2 a 2a lze závazky vypovědět, umořit, zpětně odkoupit nebo předčasně splatit pouze při splnění podmínek stanovených v článcích 77 a 78;

m)  ustanovení, jimiž se závazky řídí, nedávají držiteli právo na urychlení plánované budoucí výplaty úroků nebo jistiny jindy než v případě platební neschopnosti nebo likvidace subjektu řešícího krizi;

n)  výše vyplácených úroků nebo případně dividend ze závazků se nemění na základě úvěrového hodnocení subjektu řešícího krizi nebo jeho mateřského podniku;

o)  příslušná právní nebo smluvní ustanovení, jimiž se závazky řídí, požadují, aby se v případě, že orgán příslušný k řešení krize uplatní pravomoci k odpisu nebo konverzi nástrojů ve smyslu článku 48 směrnice 2014/59/EU, hodnota jistiny nástrojů trvale odepsala nebo aby byly nástroje převedeny na nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1.

Pro účely písmene d) platí, že pokud jsou některé z vyloučených závazků podle čl. 72a odst. 2 podřízeny běžným nezajištěným nárokům podle vnitrostátního insolvenčního práva mimo jiné proto, že je drží věřitel, který má k dlužníkovi zvláštní vztah, tj. je nebo byl akcionářem, je nebo byl ve vztahu kontroly nebo člena skupiny, je nebo byl členem řídícího orgánu nebo je nebo byl v nějakém vztahu k jakékoli z výše uvedených osob, neposuzuje se podřízenost s odkazem na nároky vyplývající z takovýchto vyloučených závazků.

3.  Kromě závazků uvedených v odstavci 2 může orgán příslušný k řešení krize povolit, aby se za nástroje způsobilých závazků považovaly závazky do souhrnné hodnoty, která nepřesahuje 3,5 % celkového objemu rizikové expozice vypočteného v souladu s čl. 92 odst. 3 a 4, pokud:

a)  jsou splněny všechny podmínky stanovené v odstavci 2 kromě podmínky v písmeni d);

b)  závazky jsou rovnocenné s nejníže postavenými vyloučenými závazky podle čl. 72a odst. 2 s výjimkou vyloučených závazků podřízených běžným nezajištěným nárokům podle vnitrostátního insolvenčního práva ve smyslu odstavce 2 posledního pododstavce; a

c)  ▌orgán příslušný k řešení krize zajistí, aby schopnost vyloučit nebo částečně vyloučit závazky z rekapitalizace nevedla k vzniku významného rizika úspěšného soudního napadení takového kroku nebo platných nároků na náhradu.

Orgán příslušný k řešení krize povolí institucizahrnout závazky uvedené v prvním pododstavci mezi položky způsobilých závazků.

4.  Pokud orgán příslušný k řešení krize povolí instituci přijmout rozhodnutí počítat závazky podle odst. 3 druhého pododstavce, jsou závazky považovány za nástroje způsobilých závazků společně se závazky uvedenými v odstavci 2, pokud:

a)  rozhodnutí instituce nezahrnout mezi položky způsobilých závazků závazky uvedené v odst. 3 prvním pododstavci je účinné v souladu s odstavcem 5;

b)  jsou splněny všechny podmínky stanovené v odstavci 2 kromě podmínky v písmeni d) uvedeného odstavce;

c)  závazky jsou rovnocenné s nejníže postavenými vyloučenými závazky podle čl. 72a odst. 2 nebo jsou jim nadřazené, s výjimkou vyloučených závazků podřízených běžným nezajištěným nárokům podle vnitrostátního insolvenčního práva ve smyslu odstavce 2 posledního pododstavce;

d)  v rozvaze instituce částka vyloučených závazků podle čl. 72a odst. 2, které jsou rovnocenné s těmito závazky nebo jsou jim podřízené v rámci platební neschopnosti, nepřesáhne 5 % částky kapitálu a způsobilých závazků instituce;

e)  zahrnutí těchto závazků mezi položky způsobilých závazků nemá významný negativní dopad na způsobilost instituce k řešení krize, jak potvrdil orgán příslušný k řešení krize po posouzení prvků uvedených v čl. 45b odst. 3 písm. b) a c) směrnice 2014/59/EU.

5.  Orgán příslušný k řešení krize může povolit instituci využít výjimku uvedenou v odstavci 3 nebo odstavci 4. Instituce se nemusí rozhodnout, že zahrne mezi položky způsobilých závazků jak závazky uvedené v odstavci 3, tak závazky uvedené v odstavci 4.

Toto rozhodnutí je zveřejněno ve výroční zprávě a účinnosti nabude šest měsíců od zveřejnění této zprávy. Rozhodnutí je účinné nejméně jeden rok.

6.  Orgán příslušný pro řešení krize při zkoumání, zda jsou splněny podmínky podle tohoto článku, konzultuje s příslušným orgánem.

Článek 72cUmořování nástrojů způsobilých závazků

1.  Nástroje způsobilých závazků se zbytkovou splatností nejméně jeden rok se plně považují za položky způsobilých závazků.

Nástroje způsobilých závazků se zbytkovou splatností kratší než jeden rok se za položky způsobilých závazků nepovažují.

2.  Pro účely odstavce 1 platí, že pokud nástroj způsobilých závazků zahrnuje opci zpětného odkupu držitelem před původně stanovenou splatností nástroje, je splatnost nástroje stanovena jako první možné datum, kdy může držitel tuto opci uplatnit a požádat o odkup nebo splacení nástroje.

2a.  Pro účely odstavce 1 platí, že pokud nástroj způsobilých závazků zahrnuje pobídku pro emitenta ke koupi, odkupu, splacení či zpětnému odkupu nástroje ještě před původně stanovenou splatností nástroje, je splatnost nástroje stanovena jako první možné datum, kdy může emitent opci odkupu uplatnit a požádat o odkup nebo splacení nástroje.

Článek 72dDůsledky toho, když přestanou být splněny podmínky způsobilosti

Pokud v případě nástroje způsobilých závazků přestanou být splněny příslušné podmínky podle článku 72b, závazky ihned přestanou být považovány za nástroje způsobilých závazků.

Závazky podle čl. 72b odst. 2 mohou nadále být považovány za nástroje způsobilých závazků, pokud jsou považovány za nástroje způsobilých závazků podle čl. 72b odst. 3 nebo čl. 72b odst. 4.

Oddíl 2odpočty od položek způsobilých závazků

Článek 72eOdpočty od položek způsobilých závazků

1.  Instituce, které odpovídají ustanovení článku 131 směrnice 2013/36, odpočítávají od položek způsobilých závazků:

a)  přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice instituce do vlastních nástrojů způsobilých závazků, včetně vlastních závazků, které by instituce mohla být povinna odkoupit na základě stávajících smluvních závazků;

b)  přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice instituce do nástrojů způsobilých závazků subjektů G-SVI, s nimiž má instituce vztah vzájemné účasti a příslušné orgány se domnívají, že jeho účelem je uměle zvýšit schopnost subjektu řešícího krizi absorbovat ztráty a jeho schopnost rekapitalizace;

c)  příslušnou výši přímých, nepřímých a syntetických kapitálových investic do nástrojů způsobilých závazků subjektů G-SVI určenou v souladu s článkem 72i, pokud instituce nemá v těchto subjektech významnou investici;

d)  přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice do nástrojů způsobilých závazků subjektů G-SVI, v nichž má instituce významnou investici, s výjimkou pozic z upisování držených pět nebo méně pracovních dnů.

2.  Pro účely tohoto oddílu jsou všechny nástroje rovnocenné s nástroji způsobilých závazků považovány za nástroje způsobilých závazků, s výjimkou nástrojů rovnocenných s nástroji považovanými za způsobilé závazky podle čl. 72b odst. 3 a 4.

3.  Pro účely tohoto oddílu mohou instituce vypočítat objem kapitálových investic do nástrojů způsobilých závazků podle čl. 72b odst. 3 takto:

kde:

h  = objem kapitálových investic do nástrojů způsobilých závazků uvedených v čl. 72b odst. 3;

I  = index označující vydávající instituci;

Hi  = celkový objem kapitálových investic do způsobilých závazků vydávající instituce i uvedených v čl. 72b odst. 3;

li  = výše závazků zahrnutých vydávající institucí i mezi položky způsobilých závazků v rámci limitů uvedených v čl. 72b odst. 3 podle posledních informací zveřejněných vydávající institucí;

Li  = celková výše nesplacených závazků vydávající instituce uvedených v čl. 72b odst. 3 podle posledních informací zveřejněných emitentem.

4.  Pokud mateřská instituce v EU nebo mateřská instituce se sídlem v členském státě, na niž se vztahuje článek 92a, má přímé, nepřímé nebo syntetické kapitálové investice do kapitálových nástrojů nebo nástrojů způsobilých závazků jednoho nebo více dceřiných podniků, které nepatří do stejné skupiny řešící krizi jako daná mateřská instituce, může orgán příslušný k řešení krize této mateřské instituce po dohodě s orgánem příslušným k řešení krize kteréhokoli dotčeného dceřiného podniku povolit mateřské instituci odchýlit se od ustanovení odst. 1 písm. c), a d) a odstavce 2 a odečíst nižší částku, kterou určí místní orgán příslušný k řešení krize. Tato nižší částka se však musí rovnat minimálně částce m, která se vypočte takto:

kde

I  = index označující dceřiný podnik;

Oi   = objem kapitálových nástrojů vydaných dceřiným podnikem i, který je vykázán v konsolidovaném kapitálu mateřské instituce;

Pi   = objem nástrojů způsobilých závazků vydaných dceřiným podnikem i a držených mateřskou institucí;

rRG   = poměr platný pro příslušnou skupinu řešící krizi podle čl. 92a odst. 1 písm. a) a článku 45d směrnice 2014/59/EU;

Ri   = celková částka rizikové expozice subjektu G-SVI i vypočtená podle čl. 92 odst. 3 a 4.

Pokud je mateřské instituci v souladu s prvním pododstavcem povoleno odečíst nižší částku, dceřiný podnik odečte rozdíl mezi částkou vypočtenou podle odst. 1 písm. c) a d) a odstavce 2 a touto nižší částkou od odpovídajícího prvku kapitálu a způsobilých závazků.

Článek 72fOdpočty kapitálových investic do nástrojů způsobilých závazků

Pro účely čl. 72e odst. 1 písm. a) počítají instituce kapitálové investice na základě hrubých dlouhých pozic s těmito výjimkami:

a)  instituce mohou vypočítat objem kapitálových investic na základě čisté dlouhé pozice, jsou-li splněny obě tyto podmínky:

i)  dlouhé a krátké pozice jsou v téže podkladové expozici a s krátkými pozicemi není spojeno žádné riziko protistrany;

ii)  buď jsou dlouhé i krátké pozice drženy v obchodním portfoliu, nebo jsou obě pozice drženy v investičním portfoliu;

b)  instituce určí částku, která má být odečtena za přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice do indexových cenných papírů, pomocí výpočtu podkladové expozice vůči vlastním nástrojům způsobilých závazků zahrnutým do těchto indexů;

c)  instituce mohou vzájemně započíst hrubé dlouhé pozice ve vlastních nástrojích způsobilých závazků vyplývající z kapitálových investic do indexových cenných papírů proti krátkým pozicím ve vlastních nástrojích způsobilých závazků vyplývajícím z krátkých pozic v podkladových indexech, včetně případů, kdy je s těmito krátkými pozicemi spojeno riziko protistrany, jsou-li splněny obě tyto podmínky:

i)  dlouhé a krátké pozice jsou v týchž podkladových indexech;

ii)  buď jsou dlouhé i krátké pozice drženy v obchodním portfoliu, nebo jsou obě pozice drženy v investičním portfoliu.

Článek 72gZáklad odpočtů od položek způsobilých závazků

Pro účely čl. 72e odst. 1 písm. b), c) a d) instituce odčítají hrubé dlouhé pozice s výjimkami stanovenými v článcích 72h až 72i.

Článek 72hOdpočet kapitálových investic do nástrojů způsobilých závazků jiných subjektů GSVI

Instituce nevyužívající výjimky stanovené v článku 72j provádí odpočty podle čl. 72e odst. 1 písm. c) a d) takto:

a)  mohou vypočítat přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice do nástrojů způsobilých závazků na základě čisté dlouhé pozice v téže podkladové expozici, jsou-li splněny obě tyto podmínky:

i)  splatnost krátké pozice odpovídá splatnosti dlouhé pozice nebo její zbytková splatnost činí nejméně jeden rok;

ii)  buď je krátká i dlouhá pozice držena v obchodním portfoliu, nebo jsou obě pozice drženy v investičním portfoliu;

b)  určí částku, která má být odečtena za přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice do indexových cenných papírů, pomocí zohlednění podkladové expozice vůči nástrojům způsobilých závazků zahrnutým do těchto indexů.

Článek 72iOdpočet způsobilých závazků, pokud instituce nemá významnou investici do subjektů G-SVI

1.  Pro účely čl. 72e odst. 1 písm. c) instituce vypočítají příslušnou částku, která má být odečtena, vynásobením hodnoty uvedené v písmenu a) tohoto odstavce faktorem získaným z výpočtu uvedeného v písmenu b) tohoto odstavce:

a)  souhrnná částka, o niž přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice instituce do nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 subjektů finančního sektoru a do nástrojů způsobilých závazků subjektů G-SVI, v nichž instituce nemá významnou investici, převyšují 10 % položek kmenového kapitálu tier 1 instituce po uplatnění těchto ustanovení:

i)  článků 32 až 35;

ii)  čl. 36 odst. 1 písm. a) až g), písm. k) bodů ii) až v) a písm. l), s výjimkou částky, která má být odečtena za odložené daňové pohledávky závislé na budoucím zisku a vyplývající z přechodných rozdílů;

iii)  článků 44 a 45;

b)  objem přímých, nepřímých a syntetických kapitálových investic do nástrojů způsobilých závazků subjektů G-SVI, v nichž instituce nemá významnou investici, vydělený součtem přímých, nepřímých a syntetických kapitálových investic do nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 subjektů finančního sektoru a do nástrojů způsobilých závazků subjektů G-SVI, v nichž subjekt řešící krize nemá významnou investici.

2.  Instituce z částky uvedené v odst. 1 písm. a) a z výpočtu faktoru uvedeného v odst. 1 písm. b) vyloučí pozice z upisování držené pět nebo méně pracovních dnů.

3.  Částka, která má být podle odstavce 1 odečtena, je rozdělena mezi všechny nástroje způsobilých závazků subjektu G-SVI držené institucí. Instituce určí hodnotu každého nástroje způsobilých závazků, která má být odečtena podle odstavce 1, vynásobením hodnoty stanovené v písmenu a) tohoto odstavce poměrnou částí stanovenou v písmenu b) tohoto odstavce:

a)  hodnota kapitálových investic, která má být odečtena podle odstavce 1;

b)  poměrná část souhrnné hodnoty přímých, nepřímých a syntetických kapitálových investic instituce do nástrojů způsobilých závazků subjektu G-SVI, v nichž instituce nemá významnou investici, kterou představuje každý nástroj způsobilých závazků držený institucí.

4.  Hodnota kapitálových nástrojů uvedená v čl. 72e odst. 1 písm. c), která je nejvýše rovna 10 % položek kmenového kapitálu tier 1 instituce po uplatnění ustanovení uvedených v odst. 1 písm. a) bodech i), ii) a iii), se neodečítá a podléhá příslušným rizikovým vahám v souladu s částí třetí hlavou II kapitolou 2 nebo 3 a případně požadavkům stanoveným v části třetí hlavě IV.

5.  Instituce určí částku každého nástroje způsobilých závazků, na nějž se použijí rizikové váhy podle odstavce 4, vynásobením objemu kapitálových investic, u nichž se vyžaduje použití rizikové váhy podle odstavce 4, podílem vyplývajícím z výpočtu podle odst. 3 písm. b).

Článek 72jVýjimka z odpočtů od položek způsobilých závazků u obchodního portfolia

1.  Instituce se mohou rozhodnout neodečítat určenou část svých přímých, nepřímých a syntetických kapitálových investic do nástrojů způsobilých závazků, jejichž souhrnná výše měřená na hrubém dlouhém základě je nejvýše rovna 5 % položek kmenového kapitálu tier 1 instituce po uplatnění článků 32 až 36, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:

a)  kapitálové investice jsou v obchodním portfoliu;

b)  nástroje způsobilých závazků jsou drženy nejvýše 30 pracovních dní.

2.  Částky položek, které nejsou odečteny podle odstavce 1, podléhají kapitálovým požadavkům na položky obchodního portfolia.

3.  Pokud v případě kapitálových investic odečtených podle odstavce 1 přestanou být splněny podmínky stanovené v uvedeném odstavci, jsou tyto kapitálové investice odečteny podle článku 72g bez uplatnění výjimek stanovených v článcích 72h a 72i.

Oddíl 3Kapitál a způsobilé závazky

Článek 72kZpůsobilé závazky

Způsobilé závazky instituce tvoří položky způsobilých závazků instituce po odpočtech uvedených v článku 72e.

Článek 72lKapitál a způsobilé závazky

Kapitál a způsobilé závazky instituce tvoří součet jejího kapitálu a jejích způsobilých závazků.“.

28)  V části druhé hlavě I se název kapitoly 6 nahrazuje tímto:

„Obecné požadavky na kapitál a způsobilé závazky“

29)  Článek 73 se mění takto:

a)  název se nahrazuje tímto:

"Rozdělení výnosů z nástrojů";

b)  odstavce 1, 2, 3 a 4 se nahrazují tímto:

„1. Kapitálové nástroje a závazky, u nichž může instituce podle svého uvážení rozhodnout o vyplacení rozdělených výnosů jinou formou než formou hotovosti či kapitálového nástroje, nelze považovat za nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2 nebo za nástroje způsobilých závazků, pokud instituce neobdržela předchozí svolení příslušného orgánu.

2. Příslušné orgány udělí svolení podle odstavce 1, pouze pokud jsou podle jejich názoru splněny všechny tyto podmínky:

a)  možnost volného uvážení podle odstavce 1 ani forma, v níž by mohlo být rozdělení výnosů provedeno, by neměly nepříznivý vliv na schopnost instituce zrušit výplaty spojené s daným nástrojem;

b)  možnost volného uvážení podle odstavce 1 ani forma, v níž by mohlo být rozdělení výnosů provedeno, by neměly nepříznivý vliv na schopnost nástroje nebo závazku absorbovat ztráty;

c)  možnost volného uvážení podle odstavce 1 ani forma, v níž by mohlo být rozdělení výnosů provedeno, by žádným jiným způsobem nesnižovaly kvalitu kapitálového nástroje nebo závazku.

Před udělením svolení podle odstavce 1 příslušný orgán konzultuje s orgánem příslušným k řešení krize o tom, zda instituce uvedené podmínky splňuje.

3. Kapitálové nástroje a závazky, u nichž právo rozhodnout nebo požadovat, aby rozdělené výnosy z nástroje nebo závazku byly vyplaceny jinou formou než formou hotovosti či kapitálového nástroje, náleží jiné právnické osobě než instituci, která tyto kapitálové nástroje a závazky vydává, nelze považovat za nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2 nebo za nástroje způsobilých závazků.

4. Instituce mohou využít široký tržní index jako jeden ze základů pro stanovení výše rozdělených výnosů z nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 nebo tier 2 a nástrojů způsobilých závazků.“;

c)  odstavec 6 se nahrazuje tímto:

„6. Instituce podávají zprávy o širokých tržních indexech, o něž se jejich kapitálové nástroje a nástroje způsobilých závazků opírají, a zveřejňují je.“.

30)  V článku 75 se úvodní věta nahrazuje tímto:

„Požadavky týkající se splatnosti se v případě krátkých pozic podle čl. 45 písm. a), čl. 59 písm. a), čl. 69 písm. a) a čl. 72h písm. a) považují ve vztahu k drženým pozicím za splněné, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:“.

31)  V článku 76 se odstavce 1, 2 a 3 nahrazují tímto:

„1. Pro účely čl. 42 písm. a), čl. 45 písm. a), čl. 57 písm. a), čl. 59 písm. a), čl. 67 písm. a), čl. 69 písm. a) a čl. 72h písm. a) může instituce snížit hodnotu dlouhé pozice v kapitálovém nástroji o tu část indexu, která je tvořena stejnou podkladovou expozicí, jež je zajišťována, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)  buď jsou zajišťovaná dlouhá pozice i krátká pozice v indexu použitá k zajištění této dlouhé pozice drženy v obchodním portfoliu, nebo jsou obě pozice drženy v investičním portfoliu;

b)  pozice uvedené v písmenu a) jsou v rozvaze instituce oceněny reálnou hodnotou.

2. S předchozím svolením příslušného orgánu může instituce místo výpočtu své expozice vůči položkám uvedeným v jednom nebo více následujících písmenech jako alternativní postup použít konzervativní odhad své podkladové expozice vůči těmto nástrojům zahrnutým do indexů:

a)  vlastním nástrojům zahrnovaným do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 a nástrojům způsobilých závazků zahrnutým do indexů;

b)  nástrojům zahrnovaným do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 subjektů finančního sektoru zahrnutým do indexů;

c)  nástrojům způsobilých závazků institucí zahrnutým do indexů.

3. Příslušné orgány udělí svolení uvedené v odstavci 2 pouze tehdy, jestliže instituce k jejich spokojenosti prokázala, že by pro ni sledování podkladové expozice vůči položkám uvedeným v jednom nebo případně více písmenech odstavce 2 bylo provozně nepřiměřeně náročné.

32)  Článek 77 se nahrazuje tímto:

„Článek 77Podmínky pro snížení kapitálu a způsobilých závazků

1. Instituce musí získat předchozí svolení příslušného orgánu k provedení jednoho nebo obou těchto kroků:

a)  ke snížení, splacení nebo zpětnému odkoupení nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 a vydaných institucí způsobem, který je povolen podle použitelného vnitrostátního práva;

b)  k vypovězení, umoření, splacení nebo zpětnému odkoupení nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 nebo do kapitálu tier 2 nebo případně nástrojů způsobilých závazků před datem jejich smluvní splatnosti.

1a.  Instituce musí získat předchozí svolení orgánu příslušného k řešení krize k provedení jednoho nebo obou těchto kroků:

a)  k vypovězení, umoření, splacení nebo zpětnému odkoupení nástrojů zahrnovaných do způsobilých závazků, na které se nepoužije odstavec 1, před datem jejich smluvní splatnosti;

b)  k vypovězení, umoření, splacení nebo zpětnému odkoupení nástrojů se zbytkovou splatností kratší než jeden rok, které byly dříve považovány za nástroje způsobilých závazků a na které se nepoužije odstavec 1, pokud instituce na individuálním základě nebo případně skupina řešící krizi, jíž je daná instituce dceřiným podnikem, na konsolidovaném základě nedodržuje minimálně požadavek na kapitál a způsobilé závazky.

1b.  Příslušné orgány mohou nahradit požadavek na předchozí svolení podle odstavce 1 požadavkem týkajícím se oznamování, jestliže snížení kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 nebo případně kapitálu tier 2 v subjektu je nepodstatné.

1c.  Pokud instituce poskytne příslušnému orgánu dostatečné záruky toho, že je schopna operovat s kapitálem v objemu nad rámec požadavků stanovených v tomto nařízení a ve směrnici 2013/36/EU, instituce může postupovat podle odstavce 1 za předpokladu, že:

a)  to nebude mít za následek snížení kapitálu, které by vedlo k situaci poklesu ukazatele kapitálu instituce pod požadavky uvedené v tomto nařízení a směrnici 2013/36/EU a dodatečné rozpětí vyjádřené jako 2,5 % objemu celkové rizikové expozice v souladu s čl. 92 odst. 3 tohoto nařízení;

b)  instituce oznámí příslušnému orgánu, že má v úmyslu postupovat podle odstavce 1, a přitom předloží veškeré informace nezbytné k vyhodnocení toho, zda jsou splněny podmínky stanovené v prvním pododstavci tohoto odstavce.

Pokud instituce poskytne orgánu příslušnému k řešení krize dostatečné záruky toho, že je schopna operovat s kapitálem a způsobilými závazky v objemu nad rámec požadavků stanovených v tomto nařízení a ve směrnici 2013/36/EU a směrnici 2014/59/EU, instituce může postupovat podle odstavce 1 za předpokladu, že:

a)  to nebude mít za následek snížení kapitálu a způsobilých závazků, které by vedlo k situaci poklesu ukazatele kapitálu a způsobilých závazků instituce pod požadavky uvedené v tomto nařízení, směrnici 2013/36/EU a směrnici 2014/59/EU a dodatečné rozpětí vyjádřené jako 2,5 % objemu celkové rizikové expozice v souladu s čl. 92 odst. 3 tohoto nařízení;

b)  instituce oznámí příslušnému orgánu a orgánu příslušnému k řešení krize, že má v úmyslu postupovat podle odstavce 1, a předloží veškeré informace nezbytné k vyhodnocení toho, zda jsou splněny podmínky stanovené v prvním pododstavci tohoto odstavce.“.

33)  Článek 78 se nahrazuje tímto:

„Článek 78Svolení dozorčího orgánu ke snížení kapitálu a způsobilých závazků

1.  Příslušný orgán udělí instituci svolení ke snížení, zpětnému odkupu, vypovězení nebo splacení nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2 nebo do nástrojů způsobilých závazků, pokud je splněna některá z těchto podmínek:

a)  nejpozději současně s postupem podle článku 77 instituce nahradí nástroje uvedené v článku 77 kapitálovými nástroji nebo nástroji způsobilých závazků stejné nebo vyšší kvality za podmínek, které jsou udržitelné z hlediska jejích ekonomických možností;

b)  instituce ke spokojenosti příslušného orgánu prokázala, že její kapitál a způsobilé závazky by v důsledku dotčeného postupu překročily požadavky stanovené v tomto nařízení, směrnici 2013/36/EU a směrnici 2014/59/EU v míře, kterou příslušný orgán považuje za nezbytnou.

Před udělením tohoto svolení příslušný orgán konzultuje s orgánem příslušným k řešení krize.

Pokud instituce poskytne dostatečné záruky toho, že je schopna operovat s kapitálem v objemu nad rámec požadavků stanovených v tomto nařízení, ve směrnici 2013/36/EU a ve směrnici 2014/59/EU, orgán příslušný k řešení krize může po konzultaci s příslušným orgánem udělit instituci obecné předběžné svolení k provádění vypovězení, umoření, splacení nebo zpětných odkupů nástrojů způsobilých závazků, pokud jsou splněna kritéria zajišťující, že všechny tyto budoucí úkony budou v souladu s podmínkami stanovenými v písmenech a) a b) tohoto odstavce. Toto obecné předběžné svolení se uděluje pouze na omezenou dobu, jež nepřesáhne jeden rok, načež může být obnoveno. Toto obecné předběžné svolení se uděluje pouze pro určitou předem danou částku, kterou určí orgán příslušný k řešení krize. Orgány příslušné k řešení krize informují příslušné orgány o veškerých udělených obecných předběžných svoleních.

Pokud instituce poskytne dostatečné záruky toho, že je schopna operovat s kapitálem v objemu nad rámec požadavků stanovených v tomto nařízení, ve směrnici 2013/36/EU a ve směrnici 2014/59/EU, příslušný orgán může po konzultaci s orgánem příslušným k řešení krize udělit instituci obecné předběžné svolení k provádění vypovězení, umoření, splacení nebo zpětných odkupů nástrojů způsobilých závazků, pokud jsou splněna kritéria zajišťující, že všechny tyto budoucí úkony budou v souladu s podmínkami stanovenými v písmenech a) a b) tohoto odstavce. Toto obecné předběžné svolení se uděluje pouze na omezenou dobu, jež nepřesáhne jeden rok, načež může být obnoveno. Toto obecné předběžné svolení se uděluje pouze pro určitou předem danou částku, kterou určí příslušný orgán. V případě nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 tato předem daná částka nesmí překročit 3 % příslušné emise a 10 % částky, o niž kmenový kapitál tier 1 převyšuje částku požadavku na kmenový kapitál tier 1 stanovenou v tomto nařízení, ve směrnici 2013/36/EU a ve směrnici 2014/59/EU v míře, kterou příslušný orgán považuje za nezbytnou. V případě nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2 tato předem daná částka nesmí překročit 10 % příslušné emise a 3 % celkového objemu nesplacených nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 nebo případně kapitálu tier 2. V případě nástrojů způsobilých závazků je tato předem daná částka stanovena orgánem příslušným k řešení krize po konzultaci s příslušným orgánem.

Příslušný orgán toto obecné předběžné svolení odvolá, pokud instituce poruší kterékoliv kritérium stanovené pro účely tohoto svolení.

2.  Při posuzování udržitelnosti náhradních nástrojů z hlediska ekonomických možností instituce prováděného podle odst. 1 písm. a) příslušné orgány zváží, nakolik by tyto náhradní kapitálové nástroje a závazky byly pro instituci nákladnější než nástroje, které by jimi byly nahrazeny.

3.  Pokud instituce postupuje podle čl. 77 písm. a) a použitelné vnitrostátní právo zakazuje odmítnout splacení nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 uvedených v článku 27, může příslušný orgán upustit od podmínek stanovených v odstavci 1 tohoto článku za předpokladu, že vyžaduje, aby instituce přiměřeně omezila splacení těchto nástrojů.

4.  Příslušné orgány mohou instituci povolit, aby nástroje zahrnované do vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2 vypověděla, umořila, splatila nebo zpětně odkoupila před uplynutím pěti let ode dne vydání, pokud jsou splněny podmínky stanovené v odstavci 1 a některá z těchto podmínek:

a)  dochází ke změně regulační klasifikace těchto nástrojů, která by pravděpodobně vedla k tomu, že by tyto nástroje byly vyloučeny z kapitálu nebo reklasifikovány jako kvalitativně nižší forma kapitálu, a jsou splněny obě tyto podmínky:

i)  příslušný orgán považuje tuto změnu za dostatečně jistou;

ii)  instituce příslušnému orgánu uspokojivě prokáže, že regulační reklasifikace těchto nástrojů nebyla v době jejich vydání reálně předvídatelná;

b)  dochází ke změně použitelného daňového režimu pro tyto nástroje, u níž instituce příslušnému orgánu uspokojivě prokáže, že je podstatná a nebyla v době jejich vydání reálně předvídatelná;

c)  pro nástroje platí zachování právních účinků podle článku 484 CRR;

d)  nejpozději současně s postupem podle článku 77 instituce nahradí nástroje uvedené v článku 77 kapitálovými nástroji nebo nástroji způsobilých závazků stejné nebo vyšší kvality za podmínek, které jsou udržitelné z hlediska jejích ekonomických možností, a příslušný orgán tento postup povolil na základě určení, že byl z obezřetnostního hlediska výhodný a zdůvodněný mimořádnými okolnostmi;

e)  nástroje zahrnované do vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 jsou zpětně odkoupeny pro účely tvorby trhu.

Před udělením tohoto svolení příslušný orgán konzultuje tyto podmínky s orgánem příslušným k řešení krize.

5.  EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění následujícího:

a)  významu spojení „udržitelné z hlediska ekonomických možností instituce“;

b)  přiměřenosti omezení splacení uvedeného v odstavci 3;

c)  postupu, jakým příslušné orgány udělují předběžné svolení s kroky podle článku 77, včetně omezení a postupů, a požadavky na údaje v žádosti instituce o svolení příslušného orgánu k provádění kroků podle článku 77, včetně postupu, který se uplatní v případě umoření podílů vydaných pro členy družstev, a lhůty pro vyřízení těchto žádostí;

d)  mimořádných okolností uvedených v odstavci 4;

e)  významu pojmu „tvorba trhu“ použitého v odstavci 4.

Orgán EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [tří měsíců od vstupu v platnost].

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“.

34)  Článek 79 se mění takto:

a)  název se nahrazuje tímto:

„Dočasná výjimka z odpočtů od kapitálu a způsobilých závazků“;

b)  Odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1. Pokud instituce drží kapitálové nástroje nebo závazky nebo případně poskytla podřízené půjčky, které se dočasně považují za nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2 v subjektu finančního sektoru nebo za nástroje způsobilých závazků v instituci a jejichž účelem je podle názoru příslušných orgánů finanční pomoc určená k reorganizaci a záchraně daného subjektu nebo instituce, může příslušný orgán dočasně upustit od uplatňování ustanovení o odpočtech, která by se jinak na tyto nástroje vztahovala.“.

35)  Článek 80 se mění takto:

a)  název se nahrazuje tímto:

„Průběžný přezkum kvality kapitálu a způsobilých závazků“;

b)  Odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1. Orgán EBA sleduje kvalitu kapitálových nástrojů a nástrojů způsobilých závazků vydávaných institucemi po celé Unii a neprodleně informuje Komisi, pokud se objeví významné důkazy, že tyto nástroje nesplňují příslušná kritéria způsobilosti stanovená v tomto nařízení.

Aby mohl orgán EBA sledovat kvalitu kapitálových nástrojů a nástrojů způsobilých závazků vydávaných institucemi po celé Unii, příslušné orgány na jeho žádost neprodleně postoupí orgánu EBA veškeré informace o nově emitovaných kapitálových nástrojích nebo nových druzích závazků, jež považuje orgán EBA za relevantní.";

c)  v odstavci 3 se úvodní věta nahrazuje tímto:

„3. EBA poskytne Komisi odborné poradenství k významným změnám definice kapitálu a způsobilých závazků, které považuje za nutné v důsledku některé z následujících příčin:“.

36)  V článku 81 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1. Menšinové podíly zahrnují součet položek kmenového kapitálu tier 1 dceřiného podniku, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)  dceřiný podnik je jedním z těchto subjektů:

i)  institucí;

ii)  podnikem, který na základě použitelného vnitrostátního práva podléhá požadavkům tohoto nařízení a směrnice 2013/36/EU;

iii)  zprostředkující finanční holdingovou společností ve třetí zemi, která podléhá obezřetnostním požadavkům, jež jsou stejně přísné, jako požadavky uplatňované na úvěrové instituce dané třetí země, pokud Komise v souladu s čl. 107 odst. 4 rozhodla, že tyto obezřetnostní požadavky jsou alespoň rovnocenné požadavkům stanoveným tímto nařízením;

b)  dceřiný podnik je v plném rozsahu zahrnut do konsolidace podle části první hlavy II kapitoly 2;

c)  položky kmenového kapitálu tier 1 uvedené v úvodní části tohoto odstavce vlastní jiné osoby než podniky zahrnuté do konsolidace podle části první hlavy II kapitoly 2.“.

37)  Článek 82 se nahrazuje tímto:

„Článek 82Kvalifikovaný vedlejší kapitál tier 1, kapitál tier 1 a tier 2 a kvalifikovaný kapitál

Kvalifikovaný vedlejší kapitál tier 1, kapitál tier 1 a tier 2 a kvalifikovaný kapitál zahrnuje menšinový podíl, nástroje zahrnované do vedlejšího kapitálu tier 1 nebo případně kapitálu tier 2 plus související nerozdělený zisk a emisní ážio dceřiného podniku, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)  dceřiný podnik je jedním z těchto subjektů:

i)  institucí;

ii)  podnikem, který na základě použitelného vnitrostátního práva podléhá požadavkům tohoto nařízení a směrnice 2013/36/EU;

iii)  zprostředkující finanční holdingovou společností ve třetí zemi, která podléhá obezřetnostním požadavkům, jež jsou stejně přísné, jako požadavky uplatňované na úvěrové instituce dané třetí země, pokud Komise v souladu s čl. 107 odst. 4 rozhodla, že tyto obezřetnostní požadavky jsou alespoň rovnocenné požadavkům stanoveným tímto nařízením;

b)  dceřiný podnik je v plném rozsahu zahrnut do konsolidace podle části první hlavy II kapitoly 2;

c)  tyto nástroje vlastní jiné osoby než podniky zahrnuté do konsolidace podle části první hlavy II kapitoly 2.“.

38)  V čl. 83 odst. 1 se úvodní věta nahrazuje tímto:

„1. Nástroje zahrnované do vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 vydané jednotkou pro speciální účel a související emisní ážio se do 31. prosince 2021 zahrnují do kvalifikovaného vedlejšího kapitálu tier 1, kapitálu tier 1 nebo tier 2 nebo případně kvalifikovaného kapitálu, pouze pokud jsou splněny tyto podmínky:“.

38a)  V článku 85 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„4. Jestliže úvěrové instituce trvale přidružené v síti k ústřednímu subjektu a instituce uvnitř institucionálního systému ochrany, na nějž se vztahují podmínky stanovené v čl. 113 odst. 7, uzavřely dohody o křížových zárukách, podle nichž neexistují ani se nepředpokládají závažné věcné nebo právní překážky bránící převodu části kapitálu, jež převyšuje regulatorní požadavky, od protistrany dané úvěrové instituci, pak jsou tyto instituce osvobozeny od ustanovení tohoto článku týkajících se odpočtů a mohou v plném rozsahu uznat jakýkoli menšinový podíl vznikající uvnitř křížového záručního systému.“

38b)  V článku 87 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„4. Jestliže úvěrové instituce trvale přidružené v síti k ústřednímu subjektu a instituce uvnitř institucionálního systému ochrany, na nějž se vztahují podmínky stanovené v čl. 113 odst. 7, uzavřely dohody o křížových zárukách, podle nichž neexistují ani se nepředpokládají závažné věcné nebo právní překážky bránící převodu části kapitálu, jež převyšuje regulatorní požadavky, od protistrany dané úvěrové instituci, pak jsou tyto instituce osvobozeny od ustanovení tohoto článku týkajících se odpočtů a mohou v plném rozsahu uznat jakýkoli menšinový podíl vznikající uvnitř křížového záručního systému.“

39)  Článek 92 se mění takto:

a)  v odstavci 1 se doplňují nová písmena, která znějí:

„d)  pákový poměr ve výši 3 %;

da)  odchylně od písmene d) by každá G-SVI měla přičíst 50 % kapitálové rezervy G-SVI vypočtené v souladu s čl. 131 odst. 4 směrnice 2013/36/EU k požadovanému pákovému poměru ve výši 3 %.“.

b)  v odstavci 3 se písmena b), c) a d) nahrazují tímto:

„b)  požadavky na kapitál pro obchodní portfolio instituce:

i)  k tržnímu riziku stanovenému podle hlavy IV tohoto oddílu;

ii)  pro velké expozice přesahující limity stanovené v článcích 395 až 401, pokud je instituci povoleno tyto limity překročit, jak je určeno podle části čtvrté;

c)  požadavky na kapitál k tržnímu riziku stanovené v hlavě IV tohoto oddílu pro veškerou obchodní činnost, z níž plynou měnová nebo komoditní rizika;

d)  požadavky na kapitál k vypořádacímu riziku stanovené podle hlavy V, s výjimkou článku 379.“.

40)  Vkládají se nové články 92a a 92b, které znějí:

„Článek 92aPožadavek na kapitál a způsobilé závazky G-SVI

1.  S výhradou článků 93 a 94 a výjimek stanovených v odstavci 2 tohoto článku instituce určené jako subjekty řešící krizi, které jsou G-SVI nebo jsou součástí G-SVI, vždy splňují tyto požadavky na kapitál a způsobilé závazky:

a)  poměr založený na riziku ve výši 18 %, který představuje kapitál a způsobilé závazky instituce vyjádřené jako procento celkového objemu rizikové expozice vypočtené podle čl. 92 odst. 3 a 4;

b)  poměr nezaložený na riziku ve výši 6,75 %, který představuje kapitál a způsobilé závazky instituce vyjádřené jako procento celkové míry expozice podle čl. 429 odst. 4.

2.  Požadavek stanovený v odstavci 1 se nepoužije v těchto případech:

a)  do tří let od data, kdy instituce nebo skupina, jejíž je instituce součástí, byla určena jako G-SVI;

b)  do dvou let od data, kdy orgán příslušný k řešení krize uplatnil nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů podle směrnice 2014/59/EU;

c)  do dvou let od data, kdy subjekt řešící krizi zavedl alternativní opatření pro soukromý sektor uvedený v čl. 32 odst. 1 písm. b) směrnice 2014/59/EU, jímž byly kapitálové nástroje a další závazky odepsány nebo převedeny na kmenový kapitál tier 1 za účelem rekapitalizace subjektu řešícího krizi bez uplatnění nástrojů k řešení krize.

3.  Pokud souhrn plynoucí z uplatnění požadavků stanovených v odst. 1 písm. a) na každý subjekt řešící krizi ze stejné G-SVI překročí požadavek na kapitál a způsobilé závazky vypočtený podle článku 12, může orgán příslušný k řešení krize mateřské instituce v EU po konzultaci s ostatními relevantními orgány příslušnými k řešení krize postupovat v souladu s čl. 45d odst. 3 nebo čl. 45h odst. 1 směrnice 2014/59/EU.

Článek 92bPožadavek na kapitál a způsobilé závazky G-SVI mimo EU

1. Instituce, které jsou významnými dceřinými podniky G-SVI mimo EU a nejsou subjekty řešícími krizi, musí vždy splňovat požadavek na kapitál a způsobilé závazky, který se rovná 75 % až 90 % požadavků na kapitál a způsobilé závazky stanovených v článku 92a.

Pro účely dodržení odstavce 1 se nástroje zahrnované do vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 a nástroje způsobilých závazků započítávají pouze tehdy, pokud jsou drženy mateřským podnikem instituce ve třetí zemi.

2. Požadavek na kapitál a způsobilé závazky v rozpětí uvedeném v odstavci 1 stanoví orgán příslušný k řešení krize hostitelského státu významného dceřiného podniku v konzultaci s domovským orgánem skupiny řešící krizi s přihlédnutím ke strategii pro řešení krize a dopadům na finanční stabilitu.“.

41)  Článek 94 se nahrazuje tímto:

„Článek 94Výjimka pro malá obchodní portfolia

1.  Odchylně od čl. 92 odst. 3 písm. b mohou instituce vypočítat požadavek na kapitál pro své obchodní portfolio podle odstavce 2, pokud velikost rozvahového a podrozvahového obchodního portfolia instituce je na základě posouzení prováděného měsíčně nejvýše rovna oběma těmto prahům, za použití údajů k poslednímu dni v měsíci:

a)  5 % celkových aktiv instituce;

b)  50 milionům EUR.

2.  Pokud jsou splněny podmínky stanovené v odstavci 1, může instituce vypočítat požadavek na kapitál pro své obchodní portfolio takto:

a)  u kontraktů uvedených v příloze II bodě 1, kontraktů týkajících se vlastního kapitálu uvedených v příloze II bodě 3 a úvěrových derivátů mohou instituce vyjmout tyto pozice z požadavku na kapitál podle čl. 92 odst. 3 písm. b);

b)  u pozic obchodního portfolia neuvedených v písmeni a) mohou instituce nahradit požadavek na kapitál podle čl. 92 odst. 3 písm. b) požadavkem vypočteným podle čl. 92 odst. 3 písm. a).

3.  Instituce vypočítají velikost svého rozvahového a podrozvahového obchodního portfolia pro účely odstavce 1 k danému datu v souladu s těmito požadavky:

a)  do výpočtu jsou zahrnuty všechny pozice přiřazené obchodnímu portfoliu podle článku 104 s výjimkou těchto pozic:

i)  pozic týkajících se měnových a komoditních derivátů, které jsou zaúčtovány jako interní zajištění vůči expozici měnovým a komoditním rizikům investičního portfolia;

ii)  úvěrových derivátů, které jsou zaúčtovány jako vnitřní zajištění vůči expozici úvěrovým rizikům investičního portfolia nebo expozici rizikům protistrany;

b)  všechny pozice jsou k danému datu oceněny tržními cenami; pokud tržní cena pozice není k danému datu dostupná, použijí instituce poslední známou tržní hodnotu této pozice;

c)  absolutní hodnota dlouhých pozic se sčítá s absolutní hodnotou krátkých pozic.

3a.  Tam, kde jsou splněny obě podmínky uvedené v čl. 94 odst. 1 tohoto nařízení, bez ohledu na povinnosti stanovené v čl. 74 a 83 směrnice 2013/36/EU, ustanovení článku 102, 103, článku 104b a čl. 105 odst. 3 části 3 hlavy I kapitoly 3 tohoto nařízení se nepoužijí.

4.  Instituce oznámí příslušnému orgánu, kdy počítají nebo přestanou počítat požadavky na kapitál pro obchodní portfolio podle odstavce 2.

5.  Instituce, která již nesplňuje některou z podmínek odstavce 1, to ihned oznámí příslušnému orgánu.

6.  Instituce do tří měsíců přestane určovat požadavky na kapitál pro své obchodní portfolio podle odstavce 2 v některém z těchto případů:

a)  instituce po dobu tří po sobě jdoucích měsíců nesplňuje některou z podmínek odstavce 1;

b)  instituce po dobu více než šesti z posledních 12 měsíců nesplňuje některou z podmínek odstavce 1.

7.  Pokud instituce přestane počítat požadavek na kapitál pro své obchodní portfolio v souladu s tímto článkem, bude jí povoleno znovu začít tento požadavek pro své obchodní portfolio počítat v souladu s tímto článkem, pouze pokud doloží příslušnému orgánu, že všechny požadavky stanovené v odstavci 1 byly splněny nepřetržitě po dobu jednoho roku.

8.  Instituce neotevře pozici obchodního portfolia pouze za účelem splnění některé z podmínek odstavce 1 během měsíčního hodnocení.“.

42)  Článek 99 se nahrazuje tímto:

„Článek 99Podávání zpráv o kapitálových požadavcích a finančních informací

1.  Instituce podávají svým příslušným orgánům zprávy o povinnostech stanovených v článku 92 v souladu s tímto článkem.

  Subjekty řešící krizi podávají svým příslušným orgánům zprávy o povinnostech stanovených v článcích 92 a 92b nejméně jednou za šest měsíců.

2.  Kromě zpráv o kapitálu podle odstavce 1 podávají instituce svému příslušnému orgánu finanční informace, pokud jsou jedním z těchto subjektů:

a)  institucí, na kterou se vztahuje článek 4 nařízení (ES) č. 1606/2002;

b)  úvěrovou institucí, která sestavuje konsolidovanou účetní uzávěrku v souladu s mezinárodními účetními standardy podle čl. 5 písm. b) nařízení (ES) č. 1606/2002.

3.  Od úvěrových institucí, které určují svůj kapitálu na konsolidovaném základě v souladu s mezinárodními účetními standardy podle čl. 24 odst. 2 tohoto nařízení, mohou příslušné orgány požadovat, aby podávaly finanční informace podle tohoto článku.

4.  Zprávy požadované v souladu s odstavcem 1 předkládají malé a nepříliš složité instituce jednou za šest měsíců nebo častěji. Zprávy požadované v souladu s odstavcem 2 a 3 předkládají malé a nepříliš složité instituce jednou ročně.

Všechny ostatní instituce s výhradou odstavce 6 předkládají zprávy požadované v souladu s odstavcem 1 až 3 jednou za šest měsíců nebo častěji.

5.  Podávání zpráv o finančních informacích podle odstavců 2 a 3 zahrnuje pouze informace, které jsou zapotřebí pro podání celkového přehledu o rizikovém profilu instituce a systémových rizicích, která instituce představuje pro finanční sektor nebo reálnou ekonomiku podle nařízení (EU) č. 1093/2010.

6.  Orgán EBA vypracuje návrhy prováděcích technických norem s cílem upřesnit jednotné formáty, četnost, data podávání zpráv, definice a informační technologie pro podávání zpráv uvedených v odstavcích 1 až 3 a v článku 100.

Požadavky na podávání zpráv stanovené v tomto článku se na instituce uplatňují proporcionálně s ohledem na jejich velikost, složitost a povahu a úroveň rizika jejich činnosti.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.

7.  Orgán EBA posoudí finanční dopad prováděcího nařízení Komise (EU) č. 680/2014(19) na instituce, pokud jde o náklady na jeho dodržování, a o svých zjištěních podá zprávu Komisi nejpozději dne [31. prosince 2019]. Tato zpráva především prozkoumá, zda byly požadavky na podávání zpráv uplatňovány dostatečně proporcionálně. To by mělo být prozkoumáno především v případě malých a nepříliš složitých institucí.

Pro tyto účely tato zpráva:

a)  rozdělí instituce do kategorií podle jejich velikosti, složitosti a povahy a úrovně rizik plynoucích z jejich činnosti. Zpráva především zahrnuje kategorii malých a nepříliš složitých institucí▌;

b)  posoudí pro každou kategorii institucí zátěž spojenou s podáváním zpráv během příslušného období potřebnou ke splnění požadavků na podávání zpráv stanovených v prováděcím nařízení (EU) č. 680/2014, a to s ohledem na tyto zásady:

i)  zátěž spojená s podáváním zpráv se měří jako poměr nákladů na splnění povinnosti k čistým příjmům instituce během příslušného období;

ii)  náklady na splnění povinnosti zahrnují veškeré výdaje přímo nebo nepřímo související se zavedením a průběžným provozem systému podávání zpráv, včetně nákladů na personál, systémy IT, právní, účetní, auditní a poradenské služby;

iii)  příslušným obdobím se rozumí každé roční období, během nějž instituce vynaložila náklady na splnění povinnosti, pokud jde o přípravu na zavedení požadavků na podávání zpráv stanovených v prováděcím nařízení (EU) č. 680/2014 a následný průběžný provoz systému podávání zpráv;

c)  posoudí, zda a do jaké míry náklady na splnění povinnosti zásadně bránily nově založeným institucím ve vstupu na trh;

ca)  posoudí přidanou hodnotu a potřebu shromažďovat a oznamovat údaje pro účely obezřetnostního dohledu;

d)  posoudí dopad nákladů na splnění povinnosti podle písm. b) bodu ii) na každou kategorii institucí ve smyslu nákladů příležitosti a

e)  v případě potřeby doporučí změny prováděcího nařízení (EU) č. 680/2014 za účelem snížení zátěže institucí nebo konkrétních kategorií institucí spojené s podáváním zpráv s ohledem na cíle tohoto nařízení a směrnice 2013/36/EU a snížení četnosti zpráv požadovaných v souladu s články 100, 394 a 430. Zpráva mimoto posoudí, zda je možné od požadavků na podávání zpráv v souladu s článkem 100 upustit, pokud zatížení aktiv nedosahuje určité prahové hodnoty a pokud je banka pokládána za malou a nepříliš složitou instituci. Zpráva obsahuje alespoň doporučení, jak ▌rozšířit míru podrobnosti požadavků na podávání zpráv pro malé a nepříliš složité instituce tak, aby očekávané průměrné náklady na dodržování právních předpisů pro malé a nepříliš složité instituce činily v ideálním případě 20 % či více a byly nejméně o 10 % nižší poté, co bude v plné míře provedeno snížení požadavků na podávání zpráv.

Na základě závěrů zmíněné zprávy orgánu EBA modifikuje Komise nejpozději do [31. prosince 2020] odpovídající regulační technické normy a v případě nutnosti předloží jeden nebo několik legislativních návrhů na provedení takových doporučení.

8.  Pro účely odst. 7 písm. d) se „náklady příležitosti“ rozumí hodnota, kterou instituce ztratí za služby neposkytnuté zákazníkům v důsledku nákladů na splnění požadavků.

9.  Příslušné orgány konzultují s orgánem EBA ohledně toho, zda by instituce jiné než ty uvedené v odstavcích 2 a 3 měly podávat zprávy o finančních informacích na konsolidovaném základě v souladu s odstavcem 2, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)  příslušné instituce ještě nepodávají zprávy na konsolidovaném základě;

b)  příslušné instituce podléhají účetnímu rámci v souladu se směrnicí 86/635/EHS;

c)  účetní výkaznictví se považuje za nezbytné, aby poskytlo komplexní pohled na rizikový profil činností těchto institucí a na systémová rizika, která představují pro finanční sektor nebo reálnou ekonomiku podle nařízení (EU) č. 1093/2010.

Orgán EBA vypracuje návrhy prováděcích technických norem s cílem stanovit formáty, které instituce uvedené v prvním pododstavci použijí pro účely v něm stanovené.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené ve druhém pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.

10.  Má-li příslušný orgán za to, že pro účely stanovené v odstavci 5 jsou nezbytné informace, které nejsou zařazeny do prováděcích technických norem uvedených v odstavci 6, uvědomí orgán EBA a radu ESRB o dalších informacích, jejichž zařazení do prováděcích technických norem uvedených v tomto odstavci považuje za nezbytné.

11.  Příslušné orgány mohou upustit od požadavků podávat zprávy o datových položkách stanovených v prováděcích technických normách uvedených v tomto článku a v článcích 100, 101, 394, 415 a 430, snížit četnost podávání zpráv, povolit instituci podávat zprávy v jiném formátu, pokud platí alespoň jedna z následujících podmínek:

a)  tyto datové položky jsou již příslušným orgánům k dispozici jinými prostředky, než jsou ty stanovené ve výše uvedených prováděcích ▌normách, včetně případů, kdy jsou tyto informace příslušným orgánům dostupné v různých formátech nebo míře členění; příslušný orgán může upustit od požadavků uvedených v tomto odstavci, pouze pokud údaje obdržené, shromážděné či agregované těmito alternativními metodami jsou totožné s těmi položkami údajů, které by jinak musely být oznamovány podle příslušných prováděcích technických norem;

b)  v přiměřené časové lhůtě před termínem předložení údajů, které je třeba oznámit, nebyly položky údajů ani formáty aktualizovány v souladu se změnami tohoto nařízení;

příslušné orgány, orgány příslušné k řešení krize, určené orgány a relevantní orgány využívají, kdykoli je to možné, výměny údajů.“.

43)  Článek 100 se nahrazuje tímto:

„Článek 100Požadavky na podávání zpráv o zatížení aktiv

1.  Instituce podávají příslušným orgánům zprávy o své úrovni zatížení aktiv.

2.  Zpráva uvedená v odstavci 1 obsahuje členění podle druhu zatížení aktiv, jako jsou repa, zapůjčení cenných papírů, sekuritizované expozice nebo půjčky připojené jako kolaterál ke krytým dluhopisům.“.

43a)  Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 101a

Vytvoření jednotného a integrovaného systému pro shromažďování statistických a regulačních údajů

Orgán EBA vytvoří jednotný a integrovaný systém pro shromažďování statistických a regulačních údajů a o svých závěrech vypracuje nejpozději do [31. prosince 2019] zprávu pro Komisi. Zpráva, která se bude týkat všech příslušných orgánů a orgánů pověřených správou systému pojištění vkladů, především ECB a její předchozí práce v oblasti shromažďování statistických údajů, a vezme v potaz činnost, jež byla dosud vykonána v souvislosti s evropským rámcem pro podávání zpráv, bude založena mimo jiné na analýze celkových přínosů a nákladů zřízení ústředního sběrného místa a bude zahrnovat přinejmenším

a)  vypracování přehledu týkajícího se počtu a rozsahu údajů shromažďovaných příslušnými orgány v jejich oblasti působnosti, jakož i původu údajů a jejich podrobnosti;

b)  ověření dokončení jednotného slovníku údajů, které mají být shromažďovány, aby byla zvýšena jednotnost požadavků na podávání zpráv, ať už jde o požadavky na pravidelné zprávy, nebo o informace vyžádané příslušnými orgány od institucí ad hoc, a aby se předešlo zbytečným dotazům;

c)  posouzení příslušných položek údajů, které nejsou nutné pro posouzení dodržování obezřetnostních požadavků nebo finanční situace instituce, a to s ohledem na obchodní činnosti malé a nepříliš složité instituce, a posouzení toho, které položky údajů by bylo možné sloučit,

d)  harmonogram pro integrovaný a standardizovaný systém pro podávání zpráv s ústředním sběrným místem, které

i) spravuje centrální rejstřík údajů s veškerými statistickými a obezřetnostními údaji s potřebnou podrobností a četností podávání zprávy pro danou instituci a v potřebných intervalech jej aktualizuje;

ii) slouží jako kontaktní místo pro příslušné orgány tím, že přebírá veškeré dotazy příslušných orgánů na údaje, zpracovává je a sdružuje je, porovnává dotazy se shromážděnými oznámenými údaji a poskytuje příslušným orgánům možnost rychlého přístupu k požadovaným informacím;

iii) slouží jako jediné kontaktní místo pro instituce, nad nimiž je vykonáván dohled; předává dotazy příslušných orgánů na statistické a obezřetnostní údaje institucím a zanáší zjištěné údaje do ústředního rejstříku údajů;

iv) zastává koordinační úlohu pro výměnu informací a údajů mezi příslušnými orgány;

v) předává ad hoc dotazy příslušných orgánů institucím, nad nimiž je vykonáván dohled, pouze poté, co byly dotazy porovnány se stávajícími dotazy a s jednotným slovníkem uvedeným v písmenu b), aby se předešlo zdvojování úsilí;

vi) je dostatečně vybaveno strukturami a zdroji po stránce organizační, finanční a personální, aby mohlo vykonávat svůj mandát;

vii) zohledňuje postupy a procesy ostatních příslušných orgánů a převádí je do jednotného systému;

viii) zajistí, aby nově zavedené požadavky na podávání zpráv byly uplatňovány nejdříve 2 roky po jejich zveřejnění a aby konečné šablony pro podávání zpráv byly k dispozici nejméně 1 rok před datem jejich použitelnosti.

S ohledem na zprávu uvedenou v tomto článku předloží Komise případně do ...[rok po předložení zprávy] Evropskému parlamentu a Radě jeden nebo několik legislativních návrhů na zřízení standardizovaného a integrovaného systému pro požadavky na podávání zpráv.“.

44)  V čl. 101 odst. 1 se úvodní věta nahrazuje tímto:

„1.   Instituce každých šest měsíců oznamují svým příslušným orgánům za každý stát, vůči jehož trhu s nemovitostmi mají expozici, tyto souhrnné údaje:“.

45)  V článku 101 se odstavce 4 a 5 nahrazují tímto:

„4.   EBA vypracuje návrhy prováděcích technických norem pro upřesnění jednotných formátů, definic, četnosti a lhůt pro podávání zpráv o souhrnných údajích uvedených v odstavci 1, jakož i informačních technologií.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.

5.   Odchylně od odstavce 1 podávají malé instituce ve smyslu článku 430a zprávy o informacích uvedených v odstavci 1 jednou ročně.“.

46)  Článek 102 se mění takto:

a)  odstavce 2, 3 a 4 se nahrazují tímto:

„2. Záměr obchodovat je třeba prokázat pomocí strategií, zásad a postupů vytvořených institucí pro řízení pozice nebo portfolia v souladu s články 103 a 104.

3. Instituce vytvoří a udržují systémy a kontrolní mechanismy pro řízení svého obchodního portfolia v souladu s článkem 103.

4. Pozice obchodního portfolia se přiřazují obchodním útvarům vytvořeným institucí v souladu s článkem 104b, pokud není instituce způsobilá pro zacházení stanovené v článku 94 nebo pokud jí nebyla udělena výjimka uvedená v čl. 104b odst. 3.“

doplňují se nové odstavce 5 a 6, které znějí:

„5. Pozice v obchodním portfoliu se řídí požadavky na obezřetné oceňování uvedenými v článku 105.

6. Instituce zachází s interními zajištěními v souladu s článkem 106.“.

47)  Článek 103 se mění takto:

a)  Odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1. Instituce musí mít jasně definované zásady a postupy pro celkové řízení obchodního portfolia. Tyto zásady a postupy vymezují alespoň:

a)  činnosti, které instituce považuje za obchodování a za součást obchodního portfolia pro účely kapitálových požadavků;

b)  rozsah, v jakém lze pozici denně přeceňovat tržní hodnotou podle situace na aktivním a likvidním oboustranném trhu;

c)  u pozic oceňovaných pomocí modelu rozsah, v jakém instituce může:

i)  určit všechna podstatná rizika spojená s pozicí;

ii)  zajistit se proti všem podstatným rizikům spojeným s pozicí pomocí nástrojů, pro které existuje aktivní a likvidní oboustranný trh;

iii)  spolehlivě odhadnout klíčové předpoklady a parametry použité v modelu;

d)  rozsah, v jakém instituce může a je povinna generovat ocenění pozic, které lze systematicky externě validovat;

e)  rozsah, v jakém by právní omezení nebo jiné provozní požadavky ovlivnily schopnost instituce uzavřít nebo zajistit pozici v krátkém období;

f)  rozsah, v jakém instituce může a je povinna aktivně řídit rizika spojená s pozicemi v rámci obchodních operací;

g)  rozsah, v jakém instituce může převádět riziko nebo pozice mezi investičním a obchodním portfoliem, a kritéria pro tyto převody podle článku 104a.

b)  v odstavci 2 se úvodní část nahrazuje tímto:

„2. Při řízení svých pozic či portfolií pozic v obchodním portfoliu musí instituce splňovat všechny tyto požadavky:“;

c)  v odstavci 2 se písmeno a) nahrazuje tímto:

„a)  instituce musí mít zavedenu jednoznačně zdokumentovanou strategii obchodování pro pozice nebo portfolia v obchodním portfoliu, která je schválená vrcholným vedením a zahrnuje očekávané období držení;“;

d)  v odstavci 2 se úvodní část písmena b) mění takto:

„b)  instituce musí mít zavedeny jasně definované zásady a postupy pro aktivní řízení pozicí nebo portfolií v obchodním portfoliu. Tyto zásady a postupy zahrnují:“;

e)  v odstavci 2 se písm. b) bod i) mění takto:

„i) vymezení pozic nebo portfolií pozic, která může každý obchodní útvar nebo případně určený obchodník otevírat;“.

48)  Článek 104 se nahrazuje tímto:

„Článek 104Zařazení do obchodního portfolia

1.  Instituce musí mít jasně definované zásady a postupy pro určování toho, které pozice se zařazují do obchodního portfolia pro účely výpočtu kapitálových požadavků v souladu s požadavky stanovenými v článku 102, definicí obchodního portfolia uvedenou v čl. 4 odst. 1 bodu 86 a ustanoveními tohoto článku, přičemž zohlední své schopnosti a postupy řízení rizik. Instituce v plném rozsahu dokumentuje dodržování těchto zásad a postupů, podrobuje je alespoň jednou ročně internímu auditu a výsledky tohoto auditu dává k dispozici příslušným orgánům.

2.  Do obchodního portfolia se zařazují pozice v těchto nástrojích:

a)  v nástrojích, které splňují kritéria pro zařazení do portfolia obchodování s korelací uvedená v odstavcích 7 až 9;

b)  ve finančních nástrojích, které jsou řízeny obchodním útvarem vytvořeným v souladu s článkem 104b;

c)  ve finančních nástrojích vedoucích k čisté krátké úvěrové nebo akciové pozici;

d)  v nástrojích vyplývající z upisování závazků;

e)  v nástrojích držených jako účetní obchodní aktiva nebo závazcích oceněných reálnou hodnotou;

f)  v nástrojích vyplývajících z činností tvorby trhu;

g)  v subjektech kolektivního investování, jestliže splňují podmínky uvedené v odstavci 10 tohoto článku;

h)  v kotovaných akciích;

i)  v transakcích SFT souvisejících s obchodováním;

j)  v opcích včetně dělených vložených derivátů z nástrojů v investičním portfoliu, které se vztahují k úvěrovému či akciovému riziku.

Pro účely písmena c) tohoto odstavce musí mít instituce čistou krátkou akciovou pozici, kde má pokles ceny akcie za následek zisk pro instituci. Odpovídajícím způsobem musí mít instituce čistou krátkou úvěrovou pozici, kde zvýšení úvěrového rozpětí nebo zhoršení úvěruschopnosti emitenta či skupiny emitentů má za následek zisk pro instituci.

3.  Do obchodního portfolia se nezařazují pozice v těchto nástrojích:

a)  v nástrojích určených pro tzv. sekuritizační warehousing (dohody o dočasném financování nákupu a držení úvěrů určených k pozdější sekuritizaci);

b)  v držených nemovitostech;

c)  v maloobchodních úvěrech a úvěrech malým a středním podnikům;

d)  v subjektech kolektivního investování jiných, než jsou ty uvedené v odst. 2 písm. g), v nichž instituce nemůže denně sledovat složení fondu nebo kde instituce nemůže denně obdržet reálné ceny svých kapitálových investic do fondu;

e)  v derivátových smlouvách s podkladovými nástroji uvedenými v písmenech a) až d);

f)  v nástrojích držených za účelem zajištění konkrétního rizika pozice v nástroji uvedeném v písmenech a) až e).

4.  Bez ohledu na odstavec 2 nemusí instituce zařadit pozici v nástroji uvedeném v odst. 2 písm. e) až i) do obchodního portfolia, pokud je instituce schopna uspokojivě doložit příslušným orgánům, že pozice není držena s úmyslem obchodovat ani nezajišťuje pozice držené s úmyslem obchodovat.

5.  Příslušné orgány mohou požadovat, aby instituce doložila, že pozice, která není uvedena v odstavci 3, má být zařazena do obchodního portfolia. Při absenci vhodných důkazů mohou příslušné orgány požadovat, aby instituce převedla tuto pozici do investičního portfolia, s výjimkou pozic uvedených v odst. 2 písm. a) až d).

6.  Příslušné orgány mohou požadovat, aby instituce doložila, že pozice, která není uvedena v odst. 2 písm. a) až d), má být zařazena do investičního portfolia. Při absenci vhodných důkazů mohou příslušné orgány požadovat, aby instituce převedla tuto pozici do obchodního portfolia, pokud tato pozice není uvedena v odstavci 3.

7.  Do portfolia obchodování s korelací se zařazují sekuritizované pozice portfolia obchodování s korelací a úvěrové deriváty n-tého selhání, které splňují všechna tato kritéria:

a)  pozice nejsou resekuritizovanými pozicemi, opcemi na sekuritizované tranše ani jakýmikoli dalšími deriváty sekuritizovaných expozic, které neposkytují poměrný podíl na výnosech sekuritizované tranše, a

b)  všechny jejich podkladové nástroje jsou:

i)  nástroji na jedno jméno, včetně úvěrových derivátů na jedno jméno, pro něž existuje likvidní obousměrný trh;

ii)  běžně obchodovanými indexy založenými na nástrojích uvedených v bodu i).

Má se za to, že obousměrný trh existuje tam, kde existují nezávislé nabídky na nákup a prodej učiněné v dobré víře, takže lze během jednoho dne určit cenu, která má přiměřený vztah k poslední prodejní ceně nebo k běžným konkurenčním nabídkám na nákup a prodej učiněný v dobré víře, a vypořádání při této ceně je možné provést během relativně krátké doby, která odpovídá obchodním zvyklostem.

8.  Do portfolia obchodování s korelací se nezařazují pozice v kterémkoli z těchto podkladových nástrojů:

a)  podkladových nástrojů, které náleží do kategorií expozic uvedených v čl. 112 písm. h) nebo i);

b)  pohledávce za jednotku pro speciální účel, která je přímo či nepřímo zajištěna pozicí, jež by sama o sobě nebyla způsobilá k zahrnutí do portfolia obchodování s korelací podle odstavce 6.

9.  Instituce mohou portfolia obchodování s korelací zahrnout pozice, které nejsou sekuritizovanými pozicemi ani úvěrovými deriváty n-tého selhání, avšak zajišťují jiné pozice tohoto portfolia, pokud pro tento nástroj nebo jeho podkladové nástroje existuje likvidní obousměrný trh popsaný v odst. 7 posledním pododstavci.

10.  Instituce zařadí pozici v subjektu kolektivního investování do obchodního portfolia, pokud splňuje alespoň jednu z těchto podmínek:

a)  instituce může subjekt kolektivního investování denně sledovat;

b)  instituce může pro subjekt kolektivního investování denně obdržet ceny.“.

49)  Vkládají se nové články 104a a 104b, které znějí:

„Článek 104aReklasifikace pozice

1.  Instituce musí mít jasně definované zásady pro určení toho, které výjimečné okolnosti odůvodňují reklasifikaci pozice v obchodním portfoliu jako pozice v investičním portfoliu nebo naopak pozice v investičním portfoliu ▌jako pozice v obchodním portfoliu pro účely stanovení kapitálových požadavků ke spokojenosti příslušných orgánů. Instituce tyto zásady přezkoumají alespoň jednou ročně.

Reklasifikace nástrojů je přípustná pouze za výjimečných okolností. Mezi tyto okolnosti může patřit restrukturalizace banky, která povede k tomu, že budou muset být trvale uzavřeny obchodní útvary, kdy bude nutné ukončení obchodní činnosti příslušné pro daný nástroj nebo portfolio, nebo proběhne změna účetních standardů, která umožňuje ocenit položku reálnou hodnotou vykázanou do zisku nebo ztráty. Pouze události na trhu, změny likvidity finančního nástroje nebo změna obchodního záměru nepředstavují legitimní důvody pro reklasifikaci nástroje do jiného portfolia. Reklasifikace podléhá ustanovení odstavců 2 až 5 a zaručuje dodržení požadavků uvedených v článku 104. Reklasifikace nástrojů za účelem regulační arbitráže není přípustná.

2.  Kromě reklasifikací přímo vynucených podle článku 104 příslušné orgány udělí povolení k reklasifikaci pozice v obchodním portfoliu jako pozice v investičním portfoliu nebo naopak pozice v investičním portfoliu jako pozice v ▌obchodním portfoliu pro účely stanovení kapitálových požadavků pouze tehdy, pokud instituce poskytla příslušným orgánům písemné důkazy, že její rozhodnutí reklasifikovat tuto pozici je výsledkem výjimečné okolnosti, která je v souladu se zásadami stanovenými institucí podle odstavce 1. K tomuto účelu instituce poskytne dostatečné důkazy o tom, že pozice již nesplňuje podmínku, aby byla zařazena jako pozice v obchodním portfoliu nebo investičním portfoliu v souladu s článkem 104.

Rozhodnutí uvedené v prvním pododstavci schválí vedoucí orgán instituce.

3.  V případech, kdy příslušné orgány udělily souhlas v souladu s odstavcem 2, instituce:

a)  zveřejní k nejbližšímu datu vykazování informaci, že její pozice byla reklasifikována;

b)  podle postupu stanoveného v odstavci 4 určí od prvního možného data vykazování kapitálové požadavky reklasifikované pozice v souladu s článkem 92.

4.  Pokud k nejbližšímu datu vykazování vede čistá změna v objemu kapitálových požadavků instituce vyplývající z reklasifikace pozice k čistému snížení kapitálových požadavků, instituce drží dodatečný kapitál rovný této čisté změně a zveřejní výši tohoto dodatečného kapitálu. Výše tohoto dodatečného kapitálu zůstane beze změny, dokud pozice nedosáhne platnosti, pokud příslušné orgány nepovolí, aby instituce tuto částku postupně stáhla k dřívějšímu datu.

5.  Kromě reklasifikací přímo vynucených podle článku 104 je reklasifikace pozice v souladu s tímto článkem neodvolatelná.

Článek 104bPožadavky na obchodní útvar

1.  Instituce vytvoří obchodní útvary a přiřadí každou ze svých pozic v obchodním portfoliu jednomu z těchto obchodních útvarů. Pozice obchodního portfolia se přiřadí stejnému obchodnímu útvaru pouze tehdy, pokud splňují dohodnutou obchodní strategii pro obchodní útvar a jsou konzistentně řízeny a sledovány v souladu s odstavcem 2.

2.  Obchodní útvar instituce vždy splňuje všechny tyto požadavky:

a)  každý obchodní útvar má jasnou a svébytnou obchodní strategii a strukturu řízení rizik, která je přiměřená jeho obchodní strategii;

b)  každý obchodní útvar má jasnou organizační strukturu; pozice v daném obchodním útvaru je řízena určenými obchodníky v rámci instituce; každý obchodník má v rámci obchodního útvaru zvláštní funkce; každý obchodník je přidělen pouze jednomu obchodnímu útvaru; jeden obchodník v každém obchodním útvaru převezme vedoucí úlohu při dohledu nad činnostmi a ostatními obchodníky obchodního útvaru;

c)  limity pozice jsou v každém obchodním útvaru stanoveny v souladu s obchodní strategií tohoto obchodního útvaru;

d)  zprávy o činnosti, ziskovosti, řízení rizik a regulatorních požadavcích na úrovni obchodního útvaru se vypracovávají alespoň jednou týdně a pravidelně se sdělují vedoucímu orgánu instituce;

e)  každý obchodní útvar má jasný roční obchodní plán včetně dobře definované politiky odměňování založené na rozumných kritériích používaných k měření výkonnosti.

2a.  Odchylně od písmene b) mohou příslušné orgány povolit, aby obchodníci byli přidělováni několika obchodním útvarům v případě, že instituce má kooperativní nebo institucionální systém ochrany a ke spokojenosti příslušného orgánu prokáže účinnost svého centralizovaného řízení tržního rizika.

3.  Instituce oznámí příslušným orgánům způsob, jakým dodržuje odstavec 2. Příslušné orgány mohou požadovat, aby instituce změnila strukturu nebo organizaci svých obchodních útvarů, aby byla v souladu s tímto článkem.

4.  Odchylně od odstavce 1 mohou instituce, které používají k určení kapitálových požadavků pro tržní riziko přístupy uvedené v čl. 325 odst. 1 písm. a) a c), požádat o výjimku z některých nebo všech požadavků stanovených v tomto článku. Příslušné orgány mohou výjimku udělit, pokud instituce prokáže, že:

a)  nedodržení odstavce 2 by nemělo významný negativní dopad na schopnost instituce účinně řídit a sledovat tržní rizika svých pozic obchodního portfolia;

b)  instituce splňuje obecné požadavky na řízení obchodního portfolia stanovené v článku 103.“.

50)  Článek 105 se mění takto:

a)  Odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1.   Veškeré pozice obchodního portfolia a pozice investičního portfolia oceňované reálnou hodnotou se řídí standardy obezřetného oceňování uvedenými v tomto článku. Instituce zejména zajistí, aby obezřetné oceňování pozic v obchodním portfoliu bylo prováděno s odpovídajícím stupněm jistoty s ohledem na dynamickou povahu pozic v obchodním portfoliu a pozic v investičním portfoliu oceňovaných reálnou hodnotou, požadavky obezřetnosti a přiměřenosti a způsob fungování a účel kapitálových požadavků týkajících se pozic v obchodním portfoliu a pozic v investičním portfoliu oceňovaných reálnou hodnotou.“;

b)  odstavce 3 a 4 se nahrazují tímto:

„3.   Instituce přeceňují pozice v obchodním portfoliu reálnou hodnotou alespoň jednou denně. Změny hodnoty těchto pozic se vykazují ve výkazu zisku a ztráty instituce.

4.   Instituce provádějí tržní přecenění pozic v obchodním portfoliu a pozic v investičním portfoliu oceňovaných reálnou hodnotou, kdykoli je to možné, a rovněž při uplatnění příslušného zacházení s kapitálem na tyto pozice.“;

c)  odstavce 3 a 4 se nahrazují tímto:

„6.   Kde tržní ocenění není možné, provádějí instituce konzervativní ocenění pozic a portfolií pomocí modelu, a to rovněž při výpočtu kapitálových požadavků pro pozice v obchodním portfoliu a pozice v investičním portfoliu oceňované reálnou hodnotou.“;

d)  v odstavci 7 se poslední pododstavec nahrazuje tímto:

„Pro účely písmene d) musí být model vyvinut nebo schválen nezávisle na obchodních útvarech a nezávisle testován, včetně validace matematické stránky, předpokladů a softwarového provedení.“;

e)  v odstavci 11 se písmeno a) nahrazuje tímto:

„a)  dodatečný čas, který by byl zapotřebí k zajištění pozice nebo rizik v rámci pozice za horizonty likvidity, které byly přiřazeny rizikovým faktorům pozice v souladu s článkem 325be;“.

51)  Článek 106 se mění takto:

a)  odstavce 2 a 3 se nahrazují tímto:

„2.   Požadavky odstavce 1 se uplatňují, aniž jsou dotčeny požadavky vztahující se na zajištěnou pozici v investičním portfoliu nebo případně v obchodním portfoliu.

3.   Pokud instituce zajišťuje expozici úvěrovému riziku nebo riziku protistrany v investičním portfoliu pomocí úvěrového derivátu zařazeného do jejího obchodního portfolia, považuje se tato úvěrová derivátová pozice pro účely výpočtu hodnot rizikově vážených expozic uvedených v čl. 92 odst. 3 písm. a) za vnitřní zajištění expozice úvěrovému riziku nebo riziku protistrany v investičním portfoliu, jestliže instituce vstoupí do jiné transakce úvěrového derivátu se způsobilou třetí stranou poskytující zajištění, která splňuje požadavky na osobní zajištění úvěrového rizika v investičním portfoliu a dokonale kompenzuje tržní riziko vnitřního zajištění.

Vnitřní zajištění uznané v souladu s prvním pododstavcem i úvěrový derivát uzavřený s třetí stranou jsou pro účely výpočtu kapitálových požadavků pro tržní rizika zahrnuty do obchodního portfolia.“;

b)  doplňují se nové odstavce 4, 5 a 6, které znějí:

„4.   Pokud instituce zajišťuje expozici akciovému riziku v investičním portfoliu pomocí akciového derivátu zařazeného do jejího obchodního portfolia, považuje se tato akciová derivátová pozice pro účely výpočtu hodnot rizikově vážených expozic uvedených v čl. 92 odst. 3 písm. a) za vnitřní zajištění expozice akciovému riziku v investičním portfoliu, jestliže instituce vstoupí do jiné transakce akciového derivátu se způsobilou třetí stranou poskytující zajištění, která splňuje požadavky na osobní zajištění úvěrového rizika v investičním portfoliu a dokonale kompenzuje tržní riziko vnitřního zajištění.

Vnitřní zajištění uznané v souladu s prvním pododstavcem i akciový derivát uzavřený s třetí stranou jsou pro účely výpočtu kapitálových požadavků pro tržní rizika zahrnuty do obchodního portfolia.

5. Pokud instituce zajišťuje expozice úrokovému riziku v investičním portfoliu pomocí pozice úrokového rizika zařazeného do jejího obchodního portfolia, považuje se tato pozice pro účely posouzení úrokových rizik plynoucích z investičních pozic v souladu s články 84 a 98 směrnice 2013/36/EU za vnitřní zajištění, jsou-li splněny tyto podmínky:

a)  pozice byla přiřazena obchodnímu útvaru vytvořenému v souladu s článkem 104b, jehož obchodní strategie je určena pouze k řízení a zmírnění tržního rizika interních zajištění expozice úrokovému riziku. Za tímto účelem může obchodní útvar vstoupit do jiných pozic úrokového rizika s třetími stranami nebo jinými obchodními útvary instituce, pokud tyto jiné obchodní útvary dokonale kompenzují tržní riziko těchto jiných pozic úrokového rizika vstupem do opačných pozic úrokového rizika s třetími stranami;

b)  instituce plně zdokumentovala, jak pozice zmírňuje úroková rizika vyplývající z pozic investičního portfolia pro účely požadavků stanovených v článcích 84 a 98 směrnice 2013/36/EU.

6. Kapitálové požadavky pro tržní rizika všech pozic přiřazených obchodnímu útvaru nebo uzavřených tímto útvarem uvedené v odst. 3 písm. a) se vypočítají samostatně jako oddělené portfolio a doplňují kapitálové požadavky pro ostatní pozice obchodního portfolia.“.

(52)  V článku 107 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

„3. Pro účely tohoto nařízení se s expozicemi investičnímu podniku třetí země, úvěrové instituci třetí země a měně třetí země zachází jako s expozicemi instituce, pouze pokud třetí země uplatňuje na uvedený subjekt požadavky v oblasti obezřetnostního dohledu a regulace, jež jsou přinejmenším rovnocenné požadavkům uplatňovaným v Unii.“.

52a)  V článku 117 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.  Expozicím vůči těmto mezinárodním rozvojovým bankám se přiděluje riziková váha 0 %:

a)  Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj;

b)  Mezinárodní finanční korporace;

c)  Meziamerická rozvojová banka;

d)  Asijská rozvojová banka;

e)  Africká rozvojová banka;

f)  Rozvojová banka Rady Evropy;

g)  Severská investiční banka;

h)  Karibská rozvojová banka;

i)  Evropská banka pro obnovu a rozvoj;

j)  Evropská investiční banka;

k)  Evropský investiční fond;

l)  Multilaterální agentura pro investiční záruky;

m)  Mezinárodní finanční nástroj na imunizaci;

n)  Islámská rozvojová banka;

na)  Mezinárodní sdružení pro rozvoj.

Pro účely tohoto článku je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010 s cílem přijmout se zohledněním stávajících posouzení rovnocennosti uplatňovaných regulačních požadavků rozhodnutí o tom, zda mnohostranné rozvojové banky nezařazené na seznam uvedený v tomto odstavci splňují požadavky pro přiřazení rizikové váhy 0 %.“

52b)  V článku 123 se vkládá pododstavec 3a, který zní:

„Expozicím v rámci úvěrů, které jsou zajištěny výplatou mzdy nebo důchodu a jsou zaručeny veškerými těmito nástroji:

i)  povinným pojištěním, které kryje rizika úmrtí, pracovní neschopnosti nebo nezaměstnanosti dlužníka;

ii)  přímými splacením, které přímo strhne ze mzdy nebo z důchodu dlužníka zaměstnavatel nebo penzijní fond, a

iii)  měsíčními splátkami, které nejsou vyšší než 35 % čisté měsíční mzdy nebo čistého důchodu,

se přidělí riziková váha 35 %.“

52c)  Článek 124 se nahrazuje tímto:

  1.  Pokud nejsou splněny podmínky podle článku 125 nebo článku 126, expozici nebo jakékoli její části plně zajištěné nemovitostmi se přidělí riziková váha 100 % s výjimkou jakékoli části expozice, která je zařazena do jiné kategorie expozic. Části expozice převyšující hodnotu zástavního práva nemovitosti se přidělí riziková váha použitelná pro nezajištěné expozice zapojené protistrany.

Část expozice, která je považována za plně zajištěnou nemovitostmi, nesmí být vyšší než zastavená výše tržní hodnoty nebo v těch členských státech, které stanovily přísná kritéria pro stanovení zástavní hodnoty nemovitosti v zákonných nebo regulačních ustanoveních, zástavní hodnota daných nemovitostí.

2.  Na základě údajů shromážděných podle článku 101 a všech ostatních relevantních ukazatelů příslušné orgány pravidelně a nejméně jednou ročně nebo na žádost určeného orgánu podle ustanovení čl. 458 odst. 1 posuzují, zda je riziková váha 30 % pro expozice zajištěné obytnými nemovitostmi uvedená v článku 125 a riziková váha 50 % pro expozice zajištěné obchodními nemovitostmi uvedená v článku 126 v případě nemovitostí, které se nacházejí na jejich území, odpovídajícím způsobem založena na:

a)  realizovaných ztrátách z expozic zajištěných nemovitostmi;

b)  budoucím vývoji trhů s nemovitostmi.

Příslušné orgány sdělí výsledek svého posouzení určeným orgánům.

3.  Pokud na základě posouzení uvedeného v odstavci 2 tohoto článku dospěje příslušný orgán k závěru, že rizikové váhy stanovené v čl. 125 odst. 2 nebo čl. 126 odst. 2 neodrážejí skutečná rizika spojená s expozicemi plně zajištěnými obytnými nebo obchodními nemovitostmi, které se nacházejí na území členského státu, v němž se nachází příslušný orgán, tento orgán stanoví pro tyto expozice vyšší rizikovou váhu nebo uloží přísnější kritéria než ta, která jsou stanovena v čl. 125 odst. 2 nebo v čl. 126 odst. 2.

Určený orgán může uložit příslušnému orgánu, aby provedl posouzení podle odstavce 2 tohoto článku. Určený orgán může stanovit vyšší rizikovou váhu nebo přísnější kritéria než ta, která jsou stanovena v čl. 125 odst. 2 a v čl. 126 odst. 2, tam, kde jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)  určený orgán konzultoval změny s příslušným orgánem a ESRB;

b)  domnívá se, že by se upuštěním od změn významně ovlivnila současná nebo budoucí finanční stabilita v jeho členském státě. Příslušné orgány konzultují orgán EBA ohledně úprav uplatňovaných rizikových vah a kritérií a informují o nich určený orgán.

Příslušné a určené orgány informují orgán EBA a ESRB o jakýchkoli úpravách rizikových vah a kritérií, které se uplatňují podle tohoto odstavce.

Orgány EBA a ESRB zveřejní rizikové váhy a kritéria, které orgány stanovily pro expozice uvedené v článcích 125 a 126 a v čl. 199 odst. 1 písm. a).

4.  Pro účely odstavce 3 mohou příslušné a určené orgány stanovit rizikové váhy v následujících rozpětích:

a)  30 až 150 % pro expozice zajištěné obytnými nemovitostmi;

b)  50 % až 150 % pro expozice zajištěné obchodními nemovitostmi.

4a.  Jestliže příslušný nebo určený orgán stanoví vyšší rizikové váhy nebo přísnější kritéria podle odstavce 3, instituce mají před uplatněním této nové rizikové váhy k dispozici šestiměsíční přechodné období. Instituce použijí vyšší rizikové váhy a přísnější kritéria na všechny své odpovídající expozice zajištěné obchodními a obytnými nemovitostmi, které se nacházejí v daném členském státě.

4b.  EBA ve spolupráci s ESRB vypracuje návrhy regulačních technických norem k upřesnění přísných kritérií pro stanovení zástavní hodnoty nemovitosti podle odstavce 1 a podmínek uvedených v odstavci 2, které musí vzít příslušné orgány v úvahu při stanovování vyšších rizikových vah.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 31. prosince 2019.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijmout regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

5.  Instituce jednoho členského státu použijí rizikové váhy a kritéria, které byly určeny orgány jiného členského státu, na expozice zajištěné obchodními a obytnými nemovitostmi, které se nacházejí v onom jiném členském státě.“

52d)  Článek 125 se nahrazuje tímto:

„Článek 125

Expozice plně a zcela zajištěné obytnými nemovitostmi

1.   Pokud příslušné orgány nerozhodnou v souladu s čl. 124 odst. 2 jinak, zachází se s expozicemi plně a zcela zajištěnými obytnými nemovitostmi takto:

a)   expozicím nebo jakýmkoli jejím částem plně a zcela zajištěným obytnými nemovitostmi, které obývá nebo bude obývat nebo pronajímá nebo bude pronajímat majitel nebo uživatel v případě soukromých investičních společností, se přidělí riziková váha 30 %;

b)   expozicím vůči nájemci v rámci pronájmu obytných nemovitostí, kdy instituce je pronajímatelem a nájemce má předkupní právo, se přidělí riziková váha 35 % za předpokladu, že expozice instituce je plně a zcela zajištěna jejím vlastnictvím nemovitosti.

2.   Instituce považuje expozici nebo jakoukoli její část pro účely odstavce 1 za plně a zcela zajištěnou pouze v případě, že jsou splněny tyto podmínky:

a)   hodnota nemovitostí nezávisí významně na úvěrové kvalitě dlužníka. Instituce mohou při určování, zda je taková závislost významná, vyloučit situace, kdy hodnotu nemovitostí i plnění ze strany dlužníka ovlivňují čistě makroekonomické faktory;

b)   riziko dlužníka nezávisí významně na výnosech z daných nemovitostí či projektu, ale na schopnosti dlužníka splatit dluh z jiných zdrojů, a tudíž splacení nástroje nezávisí významně na jakémkoliv peněžním toku vytvořeném danými nemovitostmi, které slouží jako kolaterál. Pokud jde o ony jiné zdroje, instituce v rámci své úvěrové politiky určí maximální poměry úvěru k příjmu a při poskytnutí úvěru obdrží vhodné důkazy o příslušných příjmech;

c)  jsou splněny požadavky stanovené v článku 208 a pravidla oceňování stanovená v čl. 229 odst. 1;

d)  není-li podle čl. 124 odst. 2 stanoveno jinak, části úvěru, kterým je přidělena riziková váha 30 %, nepřesahují 75 % tržní hodnoty dané nemovitosti, nebo 75 % zástavní hodnoty dané nemovitosti v těch členských státech, které stanovily přísná kritéria pro stanovení zástavní hodnoty nemovitosti v zákonných nebo regulačních ustanoveních;

3.  Instituce se mohou odchýlit od odst. 2 písm. b) v případě expozic plně a zcela zajištěných obytnými nemovitostmi, které se nacházejí na území členského státu, pokud příslušný orgán dotyčného členského státu zveřejnil důkazy o tom, že na daném území existuje rozvinutý a dlouho fungující trh s obytnými nemovitostmi se ztrátovostí, která nepřekračuje tyto limity:

a)  ztráty z úvěrů zajištěných obytnými nemovitostmi až do výše 80 % tržní hodnoty nebo 80 % zástavní hodnoty nemovitosti, není-li podle čl. 124 odst. 2 stanoveno jinak, nepřekračují 0,3 % nesplacených úvěrů zajištěných obytnými nemovitostmi v každém daném roce;

b)  celkové ztráty z úvěrů zajištěných obytnými nemovitostmi nepřesahují 0,5 % nesplacených úvěrů zajištěných obytnými nemovitostmi v daném roce.

4.   Pokud některý z limitů uvedených v odstavci 3 není v daném roce dodržen, odstavec 3 již nelze použít. Až do doby, kdy budou splněny podmínky odstavce 3 v následujícím roce, se použije podmínka uvedená v odst. 2 písm. b).“

53)  V článku 128 se odstavce 1 a 2 nahrazují tímto:

„1. Instituce přidělí rizikovou váhu 150 % expozicím, které jsou spojeny s obzvláště vysokým rizikem.

2. Pro účely tohoto článku instituce zachází se spekulativním financováním nemovitostí jako s expozicemi spojenými s obzvláště vysokým rizikem.“.

54)  Článek 132 se nahrazuje tímto:

„Článek 132Kapitálové požadavky pro expozice ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektech kolektivního investování

1.  Instituce vypočítají hodnotu rizikově vážené expozice pro své expozice ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektu kolektivního investování tak, že vynásobí částku rizikově vážené expozice expozic subjektu kolektivního investování, vypočtenou v souladu s přístupy uvedenými v odst. 2 prvním pododstavci, procentem podílových jednotek nebo akcií držených těmito institucemi.

2.  Jsou-li splněny podmínky stanovené v odstavci 3, mohou instituce uplatnit přístup se zohledněním v souladu s čl. 132a odst. 1 nebo přístup založený na mandátu v souladu s čl. 132a odst. 2.

S výhradou čl. 132b odst. 2 přidělí instituce, které neuplatňují přístup se zohledněním ani přístup založený na mandátu, svým expozicím ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektu kolektivního investování rizikovou váhu 1250 % („záložní postup“).

Instituce mohou vypočítat objem rizikově vážené expozice pro své expozice ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektu kolektivního investování pomocí kombinace přístupů uvedených v tomto odstavci za předpokladu, že jsou splněny podmínky pro použití těchto přístupů.

3.  Instituce mohou určit objem rizikově vážené expozice u expozic subjektu kolektivního investování v souladu s přístupy stanovenými v článku 132a, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)  subjekt kolektivního investování je jedním z těchto subjektů:

i)  subjektem kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP), který se řídí směrnicí 2009/65/ES;

ii)  unijním alternativním investičním fondem spravovaným správcem unijního alternativního investičního fondu registrovaným podle čl. 3 odst. 3 směrnice 2011/61/EU;

iii)  alternativním investičním fondem spravovaným správcem unijního alternativního investičního fondu, jemuž bylo uděleno povolení podle článku 6 směrnice 2011/61/EU;

iv)  alternativním investičním fondem spravovaný správcem mimounijního alternativního investičního fondu, jemuž bylo uděleno povolení podle článku 37 směrnice 2011/61/EU;

v)  mimounijním alternativním investičním fondem spravovaným správcem mimounijního alternativního investičního fondu a nabízeným podle článku 42 směrnice 2011/61/EU;

b)  prospekt subjektu kolektivního investování nebo jiný rovnocenný dokument zahrnuje:

i)  kategorie aktiv, do kterých je danému subjektu kolektivního investování povoleno investovat;

ii)  pokud pro jeho investice platí určité limity, pak tyto relativní limity a způsoby jejich výpočtu;

c)  podávání zpráv subjektem kolektivního investování instituci splňuje tyto požadavky:

i)  subjekt kolektivního investování podává zprávu o své obchodní činnosti alespoň tak často jako instituce;

ii)  členění finančních informací je dostatečné k tomu, aby umožnilo instituci výpočet objemu rizikově vážené expozice subjektu kolektivního investování v souladu s přístupem zvoleným institucí;

iii)  pokud instituce použije přístup se zohledněním, informace o podkladových expozicích je ověřena nezávislou třetí stranou.

4.  Instituce, které nemají dostatečné údaje nebo informace pro výpočet hodnoty rizikově vážené expozice u expozic subjektu kolektivního investování v souladu s přístupy stanovenými v článku 132a, mohou spoléhat na výpočty třetí strany za předpokladu, že jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)  třetí stranou je jeden z těchto subjektů:

i)  depozitní instituce nebo depozitní finanční instituce subjektu kolektivního investování za předpokladu, že subjekt kolektivního investování investuje výhradně do cenných papírů a ukládá všechny cenné papíry u této depozitní instituce nebo depozitní finanční instituce;

ii)  v případě subjektů kolektivního investování, na které se nevztahuje bod i), společnost, která subjekt kolektivního investování spravuje, pokud tato společnost splňuje podmínku stanovenou v odst. 3 písm. a);

b)  třetí strana provádí výpočet v souladu s přístupy uvedenými v čl. 132a odst. 1, případně 2 a 3;

c)  správnost výpočtu třetí strany potvrdil externí auditor.

Instituce, které se spoléhají na výpočty třetích stran, vynásobí objem rizikově vážené expozice u expozic subjektu kolektivního investování vyplývající z těchto výpočtů koeficientem 1,2, pokud nemají k dispozici potřebné údaje nebo informace, aby mohly výpočty replikovat.

5  Pokud instituce použije pro účely výpočtu hodnoty rizikově vážené expozice expozic subjektu kolektivního investování („subjektu kolektivního investování úrovně 1“) přístupy uvedené v článku 132a a jakákoliv z podkladových expozic subjektu kolektivního investování úrovně 1 je expozicí ve formě podílových jednotek nebo akcií v jiném subjektu kolektivního investování („subjektu kolektivního investování úrovně 2“), lze hodnotu rizikově vážené expozice expozic subjektu kolektivního investování úrovně 2 vypočítat pomocí kteréhokoliv ze tří přístupů popsaných v odstavci 2. Pro výpočet objemu rizikově vážených expozic subjektů kolektivního investování úrovně 3 a jakékoliv následné úrovně může instituce použít přístup se zohledněním pouze tehdy, pokud tento přístup použila pro výpočet v předchozí úrovni. Ve všech ostatních případech použije záložní postup.

6.  Objem rizikově vážené expozice expozic subjektu kolektivního investování vypočítaný v souladu s přístupem se zohledněním a přístupem založeným na mandátu je omezen na objem rizikově vážených expozic tohoto subjektu kolektivního investování vypočtený v souladu se záložním postupem.

7.  Odchylně od odstavce 1 mohou instituce uplatňující přístup se zohledněním v souladu s čl. 132a odst. 1 vypočítat objem rizikově vážené expozice u svých expozic ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektu kolektivního investování tak, že hodnoty těchto expozic vypočtené v souladu s článkem 111 vynásobí rizikovou váhou (RWi*) vypočtenou v souladu se vzorcem stanoveným v článku 132a, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)  instituce oceňují hodnotu podílových jednotek nebo akcií držených v subjektu kolektivního investování v historických cenách, zatímco podkladová aktiva tohoto subjektu kolektivního investování by v případě, že by uplatňovaly přístup se zohledněním, ocenily reálnou hodnotou;

b)  změna tržní hodnoty podílových jednotek nebo akcií, jejichž hodnotu instituce oceňují v historických cenách, nemění ani objem kapitálu těchto institucí, ani hodnotu expozice spojené s takto drženými podílovými jednotkami nebo akciemi.

8.  Pro veškeré podrozvahové závazky minimální hodnoty, které představují povinnost nahradit investici do subjektů nebo podílů jednoho či více subjektů kolektivního investování, pokud je tržní hodnota podkladové expozice subjektu či subjektů kolektivního investování nižší než určitý faktor, se k určení hodnoty expozice použije faktor konverze ve výši 20 %, pokud:

i)  stávající tržní hodnota podkladových expozic subjektu kolektivního investování pokrývá či převyšuje stávající hodnotu stropu a

ii)  pokud instituce či jiný podnik zahrnutý do stejného rozsahu konsolidace může ovlivnit složení podkladových expozic subjektu kolektivního investování s cílem omezit potenciál pro další snížení přebytku nebo pokud tato instituce podmínila svou záruku tím, že subjekt či subjekty kolektivního investování uplatní pokyny, které mohou stejným způsobem omezit potenciál pro další snížení přebytku”.

55)  Vkládá se nový článek 132a, který zní:

„Článek 132aPřístupy pro výpočet objemu rizikově vážených expozic subjektů kolektivního investování

1.  Pokud jsou splněny podmínky čl. 132 odst. 3, přihlédnou instituce, které mají dostatečné informace o jednotlivých podkladových expozicích subjektu kolektivního investování, při výpočtu objemu rizikově vážené expozice subjektu kolektivního investování k těmto expozicím, přičemž rizikově váží všechny podkladové expozice subjektu kolektivního investování, jako by byly přímo drženy těmito institucemi.

2.  Pokud jsou splněny podmínky čl. 132 odst. 3, mohou instituce, které nemají dostatečné informace o jednotlivých podkladových expozicích subjektu kolektivního investování k uplatnění přístupu se zohledněním, vypočítat objem rizikově vážené expozice u těchto expozic v souladu s limity stanovenými v mandátu subjektu kolektivního investování a příslušných právních předpisech.

Pro účely prvního pododstavce provedou instituce výpočty za předpokladu, že subjektu kolektivního investování nejprve vzniknou expozice v maximální míře povolené v rámci jeho mandátu nebo příslušných právních předpisů v expozicích, k nimž se váže nejvyšší kapitálový požadavek, a poté mu vznikají expozice v sestupném pořádku, dokud není dosaženo limitu maximální celkové expozice.

Instituce provedou výpočet uvedený v prvním pododstavci v souladu s metodami stanovenými v této kapitole, v kapitole 5 této hlavy a v oddílech 3, 4 nebo 5 kapitoly 6 této hlavy.

Jako součást tohoto výpočtu musí instituce v příslušných případech předjímat navýšení páky subjektu kolektivního investování v maximální míře povolené v rámci jeho mandátu nebo příslušných právních předpisů.

3.  Odchylně od čl. 92 odst. 3 písm. d) mohou instituce, které vypočítávají hodnotu rizikově vážené expozice u expozic subjektu kolektivního investování v souladu s odstavci 1 nebo 2 tohoto článku, nahradit kapitálový požadavek k riziku úvěrové úpravy v ocenění expozic derivátů tohoto subjektu kolektivního investování částkou rovnající se 50 % hodnoty expozice těchto expozic vypočítané v souladu s touto hlavou kapitolou 6 oddílem 3, 4 nebo případně 5.

Odchylně od prvního pododstavce může instituce vyloučit z výpočtu kapitálového požadavku k riziku úvěrové úpravy v ocenění ty expozice derivátů, které by tomuto požadavku nepodléhaly, pokud by vznikly přímo instituci.

4.  Orgán EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění toho, jak instituce vypočítá objem rizikově vážené expozice uvedený v odstavci 2, pokud některý ze vstupů potřebných pro tento výpočet není k dispozici.

Orgán EBA předloží uvedený návrh regulačních technických norem Komisi do [devíti měsíců od vstupu v platnost].

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.“.

56)  Vkládá se nový článek 132b, který zní:

„Článek 132bVynětí z přístupů pro výpočet objemu rizikově vážených expozic subjektů kolektivního investování

1.  Instituce vyjmou z výpočtů uvedených v článku 132 nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 držené subjektem kolektivního investování, které musí být odečteny v souladu s čl. 36 odst. 1, článkem 56 a článkem 66.

2.  Instituce mohou vyjmout z výpočtů uvedených v článku 132 expozice ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektech kolektivního investování ve smyslu čl. 150 odst. 1 písm. g) a h) a namísto toho na tyto expozice použít zacházení podle článku 133.“.

56a)  Vkládá se nový článek 132c, který zní:

„Článek 132cZacházení s podrozvahovými expozicemi vůči subjektům kolektivního investování

Instituce vypočítají objem rizikově vážené expozice u svých podrozvahových položek, u nichž existuje možnost konverze na expozice ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektu kolektivního investování, tak, že hodnoty expozice u těchto expozic vypočtené v souladu s článkem 111 vynásobí touto rizikovou váhou (RWi*):

a)  v případě všech expozic, u nichž instituce uplatňují jeden z přístupů uvedených v článku 132a:

 

kde:

i = index označující subjekt kolektivního investování:

RW= částka vypočtená podle článku 132a

= hodnota expozice pro expozice subjektu kolektivního investování i;

= účetní hodnota aktiv subjektu kolektivního investování i;

 

b)  v případě všech ostatních expozic,

57)  Článek 152 se nahrazuje tímto:

„Článek 152Zacházení s expozicemi ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektech kolektivního investování

1.  Instituce vypočítají objem rizikově vážené expozice pro své expozice ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektu kolektivního investování tak, že vynásobí objem rizikově vážené expozice subjektu kolektivního investování vypočtený v souladu s přístupy stanovenými v tomto článku procentem podílových jednotek nebo akcií držených těmito institucemi.

2.  Pokud jsou splněny podmínky v čl. 132 odst. 3, přihlédnou instituce, které mají dostatečné informace o jednotlivých podkladových expozicích subjektu kolektivního investování, pro výpočet objemu rizikově vážené expozice subjektu kolektivního investování k těmto podkladovým expozicím, přičemž rizikově váží všechny podkladové expozice subjektu kolektivního investování, jako by byly přímo drženy těmito institucemi.

3.  Odchylně od čl. 92 odst. 3 písm. d) mohou instituce, které vypočítávají objem rizikově vážené expozice subjektu kolektivního investování v souladu s odstavci 1 nebo 2 tohoto článku, nahradit kapitálový požadavek k riziku úvěrové úpravy v ocenění expozic derivátů tohoto subjektu kolektivního investování částkou rovnající se 50 % hodnoty expozice těchto expozic vypočítané v souladu s touto hlavou kapitolou 6 oddílem 3, 4 nebo případně 5.

Odchylně od prvního pododstavce může instituce vyloučit z výpočtu kapitálového požadavku k riziku úvěrové úpravy v ocenění ty expozice derivátů, které by tomuto požadavku nepodléhaly, pokud by vznikly přímo instituci.

4.  Instituce, které uplatňují přístup se zohledněním v souladu s odstavci 2 a 3 a které splňují podmínky pro trvalé částečné použití v souladu s článkem 150 nebo které nesplňují podmínky pro používání metod stanovených v této kapitole pro všechny podkladové expozice subjektu kolektivního investování či pro jejich část, vypočítají objem rizikově vážených expozic a výši očekávané ztráty v souladu s těmito zásadami:

a)  pro expozice, které jsou zařazeny do kategorie akciových expozic uvedené v čl. 147 odst. 2 písm. e), použijí instituce metodu zjednodušené rizikové váhy stanovenou v čl. 155 odst. 2;

b)  pro expozice, které jsou zařazeny do kategorie sekuritizovaných expozic, použijí instituce metodu založenou na ratingu stanovenou v článku 261;

c)  pro všechny ostatní podkladové expozice použijí instituce standardizovaný přístup stanovený v kapitole 2 této hlavy.

Pro účely prvního pododstavce písm. a), pokud není instituce schopna rozlišit mezi akciovými expozicemi neobchodovanými a obchodovanými na regulovaných trzích a ostatními akciovými expozicemi, zachází s dotčenými expozicemi jako s ostatními akciovými expozicemi.

5.  Pokud jsou splněny podmínky čl. 132 odst. 3, mohou instituce, které nemají dostatečné informace o jednotlivých podkladových expozicích subjektu kolektivního investování, vypočítat hodnotu rizikově vážené expozice u těchto expozic podle přístupu založeného na mandátu stanoveného v čl. 132a odst. 2. Nicméně pro expozice uvedené v odst. 4 písm. a), b) a c) tohoto článku použijí instituce postupy stanovené v uvedeném odstavci.

6.  S výhradou čl. 132b odst. 2 použijí instituce, které neuplatňují přístup se zohledněním v souladu s odstavci 2 a 3 tohoto článku ani přístup založený na mandátu v souladu s odstavcem 5 tohoto článku záložní postup uvedený v čl. 132 odst. 2.

7.  Instituce, které nemají dostatečné údaje nebo informace pro výpočet rizikově váženého objemu subjektu kolektivního investování v souladu s přístupy stanovenými v odstavcích 2, 3, 4 a 5, mohou spoléhat na výpočty třetí strany, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

a)  třetí stranou je jeden z těchto subjektů:

i)  depozitní instituce nebo depozitní finanční instituce subjektu kolektivního investování za předpokladu, že subjekt kolektivního investování investuje výhradně do cenných papírů a ukládá všechny cenné papíry u této depozitní instituce nebo depozitní finanční instituce;

ii)  v případě subjektů kolektivního investování, na které se nevztahuje bod i), společnost, která subjekt kolektivního investování spravuje, pokud tato společnost splňuje kritéria stanovená v čl. 132 odst. 3 písm. a);

b)  pro jiné expozice než ty, které jsou uvedeny v odst. 4 písm. a), b) a c), třetí strana provádí výpočet v souladu s přístupem uvedeným v čl. 132a odst. 1;

c)  pro expozice uvedené v odst. 4 písm. a), b) a c) třetí strana provádí výpočet v souladu s přístupy v nich stanovenými;

d)  správnost výpočtu třetí strany potvrdil externí auditor.

Instituce, které spoléhají na výpočty třetích stran, vynásobí objem rizikově vážené expozice u expozic subjektu kolektivního investování vyplývající z těchto výpočtů koeficientem 1,2, pokud nemají k dispozici potřebné údaje nebo informace, aby mohly výpočet replikovat.

8.  Pro účely tohoto článku se použijí ustanovení uvedená v čl. 132 odst. 5 a 6 a článku 132b.“.

57a)  V článku 164 se odstavce 5, 6 a 7 nahrazují tímto:

„5.  Na základě údajů shromážděných podle článku 101 a veškerých dalších relevantních ukazatelů a s přihlédnutím k budoucímu vývoji trhu s nemovitostmi příslušné orgány pravidelně, alespoň jednou ročně, nebo na žádost určeného orgánu, jak je uvedeno v čl. 458 odst. 1, posuzují, zda jsou minimální hodnoty LGD uvedené v odstavci 4 tohoto článku a hodnoty LGD expozic vůči právnickým osobám zajištěných nemovitostmi vhodné pro expozice zajištěné zástavním právem k obytným nebo obchodním nemovitostem nacházejícím se na jejich území.

Příslušné orgány sdělí výsledek svého posouzení určeným orgánům.

Pokud na základě posouzení uvedeného v prvním pododstavci tohoto odstavce příslušný orán shledá příliš nízké hodnoty LGD uvedené v odstavci 4 tohoto článku, nebo pokud se domnívá, že hodnoty LGD expozic vůči právnickým osobám zajištěných nemovitostmi nejsou vhodné, stanoví vyšší minimální hodnoty LGD pro tyto expozice na svém území. Takové vyšší minimální hodnoty mohou být také použity na úrovni jednoho nebo více segmentů nemovitostí v rámci expozic nacházejících se v jedné nebo více částech jeho území.

Určený orgán může uložit příslušnému orgánu, aby provedl posouzení podle odstavce 2 tohoto článku. Určený orgán může stanovit vyšší minimální hodnoty LGD tam, kde jsou splněny všechny následující podmínky:

a)  určený orgán konzultoval změny s příslušným orgánem a ESRB;

b)  domnívá se, že by se upuštěním od změn významně ovlivnila současná nebo budoucí finanční stabilita v jeho členském státě.

Příslušné orgány oznámí EBA a určenému orgánu jakékoli změny minimálních hodnot LGD, které učiní v souladu s druhým pododstavcem, a EBA tyto hodnoty LGD zveřejní.

Určené orgány oznámí ESRB jakékoli změny minimálních hodnot LGD, které učiní v souladu s druhým pododstavcem, a ESRB tyto hodnoty LGD zveřejní.

6.  EBA ve spolupráci s ESRB vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění podmínek, které příslušné orgány vezmou v úvahu pro posuzování vhodnosti hodnot LGD jako součást posuzování uvedeného v odstavci 5.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 31. prosince 2019.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijmout regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

7.  Instituce jednoho členského státu použijí vyšší minimální hodnoty LGD, které byly určeny příslušnými orgány jiného členského státu v souladu s odstavcem 5, na všechny své odpovídající expozice, které se nacházejí v daném jiném členském státě.“

57b)  V čl. 181 odst. 1 se po písmenu a) doplňuje následující písmeno:

„aa) doplňkově k písmenu a) tohoto odstavce může instituce v případě odprodeje ve velkém rozsahu provést úpravu odhadů LGD částečnou či úplnou kompenzací dopadů tohoto odprodeje na odhady LGD. Pokud se instituce rozhodne zažádat o takovouto úpravu, informuje instituce příslušný orgán o rozsahu, složení a okamžiku těchto odprodejů. Pokud příslušný orgán dojde k závěru, že úprava ve smyslu tohoto odstavce není odprodej ve velkém rozsahu, rozhodne ve lhůtě nejvýše třiceti dnů od provedení oznámení, že oznamující instituce nesmí tuto úpravu provést. V takovém případě uvědomí příslušný orgán neprodleně o svém rozhodnutí oznamující instituci.

Ustanovení podle pododstavce 1 je uplatnitelné v období od 23. listopadu 2016 do [datum vstupu tohoto nařízení v platnost + 5 let]“

58)  V čl. 201 odst. 1 se písmeno h) nahrazuje tímto:

„h) způsobilé ústřední protistrany.“.

59)  Vkládá se nový článek 204a, který zní:

„Článek 204aZpůsobilé druhy akciových derivátů

1.  Instituce mohou používat akciové deriváty, které jsou swapy veškerých výnosů nebo mají obdobnou ekonomickou podstatu, jako způsobilé zajištění úvěrového rizika pouze za účelem provádění vnitřního zajištění.

Zajištění úvěrového rizika nelze považovat za způsobilé zajištění úvěrového rizika v případě, kdy instituce toto zajištění koupí prostřednictvím swapu veškerých výnosů a čisté platby obdržené ze swapu eviduje jako čistý příjem, avšak v evidenci nezohledňuje odpovídající snížení hodnoty zajištěných aktiv ani snížením reálné hodnoty, ani tvorbou opravných položek.

2.  Pokud instituce provádí vnitřní zajištění pomocí akciového derivátu, aby toto vnitřní zajištění bylo považováno za způsobilé zajištění úvěrového rizika pro účely této kapitoly, musí být úvěrové riziko, které je převedeno do obchodního portfolia, převedeno na třetí stranu nebo strany.

Pokud bylo vnitřní zajištění provedeno v souladu s prvním pododstavcem a požadavky uvedené v této kapitole byly splněny, instituce použijí pro výpočet objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát v případě pořizování osobního zajištění úvěrového rizika pravidla stanovená v oddílech 4 až 6 této kapitoly.“.

60)  Článek 223 se mění takto:

a)  v odstavci 3 se poslední pododstavec nahrazuje tímto:

„V případě transakcí s OTC deriváty vypočítají instituce, které používají metodu stanovenou v kapitole 6 oddílu 6, hodnotu expozice upravenou o volatilitu EVA takto:

.“.

b)  v odstavci 5 se poslední pododstavec nahrazuje tímto:

„V případě transakcí s OTC deriváty berou instituce, které používají metody stanovené v této hlavě kapitole 6 oddílech 3, 4 a 5, v úvahu účinky kolaterálu snižující riziko v souladu s ustanoveními stanovenými v příslušných uvedených oddílech.“

60a)  V článku 247 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

3.  Odchylně od odstavce 2 mají způsobilí poskytovatelé osobního zajištění úvěrového rizika uvedení v čl. 201 odst. 1 písm. b) až h), kromě způsobilých ústředních protistran, úvěrové hodnocení vypracované uznanou externí ratingovou agenturou, kterému byl podle článku 136 přiřazen stupeň úvěrové kvality 3 nebo vyšší a kterému byl v době prvního uznání zajištění úvěrového rizika přiřazen stupeň úvěrové kvality 2 nebo vyšší. Instituce, které mají svolení používat na přímé expozice vůči poskytovateli zajištění přístup IRB, mohou posoudit způsobilost podle věty první na základě rovnocennosti PD poskytovatele zajištění a PD spojené se stupněm úvěrové kvality uvedeným v článku 136.“

61)  V článku 272 se body 6 a 12 nahrazují tímto:

„6) „skupinou zajistitelných transakcí“ (hedging set) skupina transakcí v rámci jedné skupiny transakcí se započtením, u které je povoleno úplné nebo částečné započtení pro určení potenciální budoucí expozice podle metod uvedených v oddílech 3 nebo 4 této kapitoly;

12) „současnou tržní hodnotou“ (dále jen „CMV“) pro účely oddílů 3 až 5 této kapitoly čistá tržní hodnota všech transakcí v rámci skupiny transakcí se započtením bez zohlednění drženého nebo poskytnutého kolaterálu, přičemž při výpočtu CMV jsou započteny pozitivní i negativní tržní hodnoty;“.

62)  V článku 272 se vkládají nové body 7a a 12a, které zní:

„7a) „dohodou o jednostranné marži“ maržová dohoda, podle níž se od instituce požaduje, aby poskytla protistraně variační marže, ale není oprávněna variační marži od této protistrany obdržet nebo naopak;

„12a) „částkou čistého nezávislého kolaterálu“ (dále jen „NICA“) součet o volatilitu upravených hodnot čistého přijatého nebo případně poskytnutého kolaterálu v souvislosti se skupinou transakcí se započtením, s výjimkou variační marže;“.

63)  Článek 273 se mění takto:

a)  Odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1.  Instituce vypočítají hodnotu expozice pro kontrakty uvedené na seznamu v příloze II na základě jedné z metod uvedených v oddílech 3 až 6 této kapitoly v souladu s tímto článkem.

Instituce, která nesplňuje podmínky stanovené v čl. 273a odst. 2, nesmí používat metodu uvedenou v oddílu 4 této kapitoly. Instituce, která nesplňuje podmínky stanovené v čl. 273a odst. 3, nesmí používat metodu uvedenou v oddílu 5 této kapitoly.

K určení hodnoty expozice u kontraktů uvedených v příloze II bodě 3 nesmí instituce použít metodu uvedenou v oddílu 5 této kapitoly.

Instituce mohou v rámci skupiny trvale používat kombinaci metod uvedených v oddílech 3 až 6 této kapitoly. Jednotlivá instituce nesmí trvale používat kombinaci metod uvedených v oddílech 3 až 6 této kapitoly.“;

b)  odstavce 6, 7, 8 a 9 se nahrazují tímto:

„6. Podle všech metod uvedených v oddílech 3 až 6 této kapitoly se hodnota expozice u dané protistrany rovná součtu hodnot expozic vypočítaných pro každou skupinu transakcí se započtením prováděných s touto protistranou.

Odchylně od prvního pododstavce se hodnota expozice v případech, kde se jedna maržová dohoda vztahuje na více skupin transakcí se započtením prováděných s touto protistranou a instituce používá k výpočtu hodnoty expozice těchto skupin transakcí se započtením jednu z metod stanovených v oddílu 3 a oddílu 6 této kapitoly, vypočítá v souladu s uvedeným oddílem.

Pro danou protistranu je hodnotou expozice u dané skupiny transakcí se započtením nástrojů OTC derivátů uvedených v příloze II vypočítanou podle této kapitoly větší z těchto hodnot: nula a rozdíl mezi celkovou hodnotou expozice napříč všemi skupinami transakcí se započtením s touto protistranou a celkovou výší CVA u této protistrany zaúčtovanou institucí jako již nastalý odpis. Při výpočtu úvěrových úprav v ocenění se nezohlední žádné vyrovnávací úpravy debetní hodnoty přiřazené vlastnímu úvěrovému riziku podniku, která již byla odečtena od kapitálu podle čl. 33 odst. 1 písm. c).

7. Při výpočtu hodnoty expozice v souladu s metodami stanovenými v oddílech 3 až 5 této kapitoly mohou instituce zacházet se dvěma OTC derivátovými smlouvami zahrnutými v téže dohodě o započtení, které si dokonale odpovídají, jako s jediným kontraktem, jehož pomyslná jistina se rovná nule.

Pro účely prvního pododstavce si dvě OTC derivátové smlouvy dokonale odpovídají, pokud splňují všechny tyto podmínky:

a)  jejich rizikové pozice jsou opačné;

b)  jejich vlastnosti, s výjimkou dne uzavření obchodu, jsou totožné;

c)  jejich peněžní toky se plně vzájemně kompenzují.

8. U expozic vyplývajících z transakcí s delší dobou vypořádání určí instituce hodnotu expozice za použití kterékoliv z metod uvedených v oddílech 3 až 6 této kapitoly bez ohledu na metody zvolené pro zacházení s mimoburzovními deriváty a s repo obchody, transakcemi půjček či výpůjček cenných papírů či komodit a s maržovými obchody. Při výpočtu kapitálových požadavků pro transakce s delší dobou vypořádání může instituce, která uplatňuje přístup uvedený v kapitole 3, trvale a bez ohledu na důležitost takových pozic přidělit rizikové váhy podle přístupu uvedeného v kapitole 2.

9. Pro metody uvedené v oddílech 3 až 6 této kapitoly zacházejí instituce s transakcemi, u nichž bylo zjištěno specifické riziko pozitivní korelace, v souladu s článkem 291.“.

64)  Vkládají se nové články 273a a 273b, které znějí:

„Článek 273aPodmínky pro použití zjednodušených metod výpočtu hodnoty expozice

1.  Instituce mohou vypočítat hodnotu expozice derivátových pozic v souladu s metodou uvedenou v oddílu 4 za předpokladu, že velikost jejího rozvahového a podrozvahového obchodu s deriváty je na základě posouzení prováděného měsíčně nejvýše rovna těmto prahovým hodnotám:

a)  10 % celkových aktiv instituce;

b)  300 milionům EUR.

2.  Instituce může vypočítat hodnotu expozice u pozic ▌derivátů v souladu s metodou stanovenou v oddíle 5 za předpokladu, že velikost jejich rozvahového a podrozvahového obchodu s deriváty je na základě posouzení prováděného měsíčně nejvýše rovna těmto prahovým hodnotám:

a)  5 % celkových aktiv instituce;

b)  100 milionům EUR.

3.  Pro účely odstavců 1 a 2 jsou instituce povinny vypočítat velikost svého rozvahového a podrozvahového obchodu s deriváty k danému datu v souladu s následujícími požadavky:

a)  derivátové pozice jsou k příslušnému danému datu oceněny tržními cenami. Pokud tržní hodnota určité pozice není k danému datu dostupná, použijí instituce reálnou hodnotu této pozice k danému datu. Pokud reálná hodnota nebo tržní hodnota pozice není k danému datu k dispozici, použije instituce poslední známou tržní hodnotu dané pozice;

b)  absolutní hodnota dlouhých pozic se sčítá s absolutní hodnotou krátkých pozic.

ba)  musí být zahrnuty všechny derivátové pozice kromě úvěrových derivátů, které jsou zaúčtovány jako interní zajištění vůči expozici úvěrovým rizikům investičního portfolia.

4.  Instituce oznámí příslušným orgánům metody stanovené v oddílech 4 a 5 této kapitoly, které používají nebo případně přestanou používat k výpočtu hodnoty expozice svých derivátových pozic.

5.  Instituce neuzavře derivátovou transakci pouze za účelem splnění některé z podmínek stanovených v odstavci 1 a 2 během měsíčního hodnocení.

Článek 273b Nedodržení podmínek pro použití zjednodušených metod výpočtu hodnoty expozice derivátů

1.  Instituce ihned oznámí příslušnému orgánu, že přestala splňovat některou z podmínek stanovených v čl. 273a odst. 1 nebo 2.

2.  Instituce přestane čl. 273a odst. 1 nebo 2 používat do tří měsíců poté, co nastane jeden z těchto případů:

a)  instituce po dobu tří po sobě jdoucích měsíců nesplní některou z podmínek čl. 273a odst. 1 nebo 2;

b)  instituce po dobu více než šesti z posledních 12 měsíců nesplní některou z podmínek čl. 273a odst. 1 nebo případně 2.

3.  V případě, že instituce přestane čl. 273a odst. 1 nebo 2 používat, je jí povoleno určovat hodnotu expozice jejích derivátových pozic pomocí metod stanovených v oddílu 4 nebo případně 5 této kapitoly, pouze pokud příslušnému orgánu prokáže, že všechny podmínky stanovené v čl. 273a odst. 1 nebo 2 byly splněny nepřetržitě po dobu jednoho roku.“.

65)  V části tři, hlavě II, kapitole 6 se oddíl 3 nahrazuje tímto:

„ODDÍL 3Standardizovaný přístup k úvěrovému riziku protistrany

Článek 274Hodnota expozice

1.  Instituce mohou vypočítat jedinou hodnotu expozice na úrovni skupiny transakcí se započtením pro všechny transakce spadající pod dohodu o započtení, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:

a)  dohoda o započtení patří k jednomu z druhů smluvních dohod o započtení uvedených v článku 295;

b)  dohoda o započtení byla uznána příslušnými orgány v souladu s článkem 296;

c)  instituce splnila povinnosti stanovené v článku 297, pokud jde o dohody o započtení.

Pokud některé z těchto podmínek nejsou splněny, musí instituce zacházet s každou transakcí, jako by to byla její vlastní skupina transakcí se započtením.

2.  Instituce vypočítají hodnotu expozice skupiny transakcí se započtením podle standardizovaného přístupu k úvěrovému riziku protistrany takto:

kde:

RC   =   reprodukční náklady vypočtené v souladu s článkem 275;

PFE   =   potenciální budoucí expozice vypočítaná v souladu s článkem 278;

α   =   1,4.

3.  Hodnota expozice skupiny transakcí se započtením podléhající smluvní maržové dohodě je omezena na hodnotě expozice stejné skupiny transakcí se započtením nepodléhající jakékoliv formě maržové dohody.

4.  Pokud se vztahuje více maržových dohod ke stejné skupině transakcí se započtením, přidělí instituce každou maržovou dohodu skupině transakcí ve skupině transakcí se započtením, ke které se tato maržová dohoda smluvně vztahuje, a vypočítá hodnotu expozice zvlášť pro každou z těchto seskupených transakcí.

5.  Instituce mohou nastavit na nulu hodnotu expozice souboru transakcí, která splňuje všechny následující podmínky:

a)  skupina transakcí se započtením je složena výhradně z prodaných opcí;

b)  aktuální tržní hodnota skupiny transakcí se započtením je vždy negativní;

c)  prémie všech opcí zahrnutých do skupiny transakcí se započtením byla přijata předem institucí k zajištění plnění smluv;

d)  skupina transakcí se započtením nepodléhá žádné maržové dohodě.

6.  Ve skupině transakcí se započtením musí instituce nahradit transakci, která je lineární kombinací nakoupených nebo prodaných kupních nebo prodejních opcí se všemi jednotlivými opcemi, které tvoří lineární kombinace branou jako jednotlivou transakci pro účely výpočtu hodnoty expozice souboru transakcí se zajištěním v souladu s tímto oddílem.

Článek 275Reprodukční náklady

1.  Instituce vypočítají reprodukční náklady („RC“) pro skupiny transakcí se započtením, které nepodléhají maržové dohodě, v souladu s následujícím vzorcem:

2.  Instituce vypočítají reprodukční náklady pro jednotlivé skupiny transakcí se započtením, které podléhají maržové dohodě, v souladu s následujícím vzorcem:

 

kde:

VM    =   hodnota obdržené, respektive složené, čisté variační marže ke skupině transakcí se započtením na pravidelné bázi ke zmírnění změn v CMV transakcí se započtením, upravená o volatilitu;  

TH    =   práh marže vztahující se na skupinu transakcí se započtením pod maržovou dohodou, pod kterou instituce nemůže zažádat o kolaterál;

MTA    =  minimální hodnota převodu použitelná na skupinu transakcí se započtením podle maržové dohody.

3.  Instituce vypočítají reprodukční náklady pro různé skupiny transakcí se započtením, které podléhají maržové dohodě, v souladu s následujícím vzorcem:

kde:

i  =   index, který označuje skupiny transakcí se započtením podléhající jednotné maržové dohodě;

CMVi  =   CMV skupiny transakcí se započtením „i“;

VMMA   =   hodnota obdrženého, respektive složeného kolaterálu na pravidelné bázi ke zmírnění změn v CMV různých skupinách transakcí se započtením, upravená o volatilitu;

NICAMA  =   hodnota obdrženého, respetive složeného kolaterálu k různým skupinám transakcí se započtením jiným než VMMA, upravená o volatilitu;

Pro účely prvního pododstavce může být NICAMA vypočítávána na úrovni obchodu, na úrovni skupiny transakcí se započtením nebo na úrovni všech skupin transakcí se započtením, na něž se maržová dohoda uplatňuje v závislosti na úrovni, na níž se maržová dohoda vztahuje.

Článek 276Uznání kolaterálu a zacházení s kolaterálem

1.  Pro účely tohoto oddílu instituce vypočítá výše kolaterálu VM, VMMA, NICA a NICAMA uplatněním všech následujících požadavků:

a)  pokud jsou všechny transakce zahrnuté do skupiny transakcí se započtením patřící do obchodního portfolia, je uznán pouze kolaterál způsobilý podle článku 299;

b)  pokud skupina transakcí se započtením obsahuje alespoň jednu transakci patřící do investičního portfolia, je uznán pouze kolaterál způsobilý podle článku 197;

c)  kolaterál přijatý od protistrany je uznán s kladným znaménkem a kolaterál složený protistraně je uznán se záporným znaménkem;

d)  hodnota upravená o volatilitu jakéhokoliv druhu kolaterálu přijatého nebo složeného se vypočítá v souladu s článkem 223. Pro účely tohoto výpočtu instituce nemohou používat metodu stanovenou v článku 225;

e)  stejnou položku kolaterálu nelze zahrnout do VM i NICA zároveň;

f)  stejnou položku kolaterálu nelze zahrnout do VMMA i NICAMA zároveň;

g)  jakýkoli kolaterál složený protistraně, který je oddělen od aktiv dané protistrany, a v důsledku tohoto oddělení je vyňat z úpadkového řízení v případě selhání nebo platební neschopnosti této protistrany, není uznán při výpočtu NICA a NICAMA.

2.  Pro výpočet hodnoty upravené o volatilitu složeného kolaterálu uvedený v odst. 1 písm. d) instituce nahradí vzorec v čl. 223 odst. 2 následujícím vzorcem:

3.  Pro účely odst. 1 písm. d) instituce stanoví dobu likvidace relevantní pro výpočet hodnoty upravené o volatilitu jakéhokoli kolaterálu přijatého či složeného v souladu s jedním z následujících časových horizontů:

a)  pro skupiny transakcí se započtením uvedených v čl. 276 odst. 1 je časový horizont jeden rok;

b)  pro skupiny transakcí se započtením uvedených v čl. 276 odst. 2 a 3 je časový horizont období krytí rizika marží určený v souladu s čl. 279d odst. 1 písm. b).

Článek 277Mapování transakcí do kategorií rizik

1.  Instituce musí namapovat každou transakci ze skupiny transakcí se započtením do jedné z následujících šesti kategorií rizika k určení případné budoucí expozice souboru transakcí se započtením podle článku 278:

a)  úrokové riziko;

b)  měnové riziko;

c)  úvěrové riziko;

d)  akciové riziko;

e)  komoditní riziko;

f)  jiná rizika.

2.  Instituce musí provést mapování uvedené v odstavci 1 na základě primárního zdroje rizika transakce. U jiných transakcí než uvedených v odstavci 3 je primární zdroj rizika jediným podstatným zdrojem rizika derivátové pozice.

3.  Od [data vstupu tohoto nařízení v platnost] je pro derivátovou transakci přidělenou do obchodního portfolia, pro kterou instituce využívá přístupy stanovené v kapitolách 1a nebo 1b k výpočtu kapitálových požadavků pro tržní riziko, primární zdroj rizika rizikovým faktorem spojeným s nejvyšší absolutní citlivostí mezi všemi citlivostmi pro danou transakci vypočtenou v souladu s kapitolou 1b hlavy IV.

4.  Bez ohledu na odstavce 1 a 2 při mapování transakce do rizikových kategorií uvedených v odstavci 1 použijí instituce tyto požadavky:

a)  pokud je primárním zdrojem rizika transakce proměnná inflace, namapuje instituce transakci do kategorie úrokového rizika;

b)  pokud je primárním zdrojem rizika transakce proměnná klimatických podmínek, namapuje instituce transakci do kategorie komoditního rizika;

5.  Odchylně od odstavce 2 instituce namapuje derivátové transakce, které mají více než jeden podstatný zdroj rizika do více než jedné kategorie rizika. Pokud všechny podstatné zdroje rizika jedné z těchto transakcí patří do stejné kategorie rizik, je po instituci vyžadováno pouze jedno namapování dané transakce do této kategorie rizika založené na nejpodstatnějším z těchto zdrojů rizika. V případě, že podstatné zdroje rizika jedné z těchto transakcí patří do různých kategorií rizika, namapuje instituce tuto transakci jednou do každé kategorie rizika, pro kterou má transakce alespoň jeden podstatný zdroj rizika založený na nejpodstatnějším ze zdrojů rizika v dané kategorii rizik.

6.  EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, v nichž podrobněji upřesní:

a)  metodu pro zjišťování jediného podstatného zdroje rizika transakcí jiného než jsou uvedené v odstavci 3;

b)  metodu k identifikaci transakcí s více než jedním podstatným zdrojem rizika a k identifikaci nejvýznamnějšího z těchto zdrojů rizika pro účely odstavce 3;

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [6 měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost].

Na Komisi je delegována pravomoc přijmout regulační technické normy odkazované v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 277aSkupiny zajistitelných transakcí

1.  Instituce musí zavést příslušné skupiny zajistitelných transakcí pro každou kategorii rizika skupiny transakcí se započtením a přiřadit každou transakci těmto skupinám zajistitelných transakcí takto:

a)  transakce namapované do kategorie úrokového rizika musí být zařazovány do stejné skupiny zajistitelných transakcí pouze tehdy, pokud je jejich primární zdroj rizika denominovaný ve stejné měně.

b)  transakce namapované do kategorie měnového rizika musí být zařazovány do stejné skupiny zajistitelných transakcí pouze tehdy, pokud je jejich primární zdroj rizika založený na stejném měnovém páru.

c)  všechny transakce namapované do kategorie úvěrového rizika musí být přiřazeny k téže skupině zajistitelných transakcí;

d)  všechny transakce namapované do kategorie akciového rizika musí být přiřazeny k téže skupině zajistitelných transakcí;

e)  transakce na mapované do kategorie komoditního rizika musí být přiřazeny k jedné z následujících pěti skupin zajistitelných transakcí založených na povaze jejich primárního zdroje rizika:

i)  energetika;

ii)  kovy;

iii)  zemědělské produkty;

iv)  klimatické podmínky;

v)  další komodity.

f)  transakce namapované do kategorie ostatních rizik musí být zařazovány do stejné skupiny zajistitelných transakcí pouze tehdy, pokud je jejich primární zdroj rizika totožný.

Pro účely písmena a) transakce namapované do kategorie úrokového rizika, které mají inflační proměnnou jako primární zdroj rizika, musí být přiřazeny k samostatným skupinám zajistitelných transakcí, jiným než skupinám zajistitelných transakcí ustaveným pro transakce namapované do kategorie úrokového rizika, které mají inflační proměnnou jako primární zdroj rizika. Tyto transakce musí být zařazovány do stejné skupiny zajistitelných transakcí pouze tehdy, pokud je jejich primární zdroj rizika denominovaný ve stejné měně.

2.  Odchylně od odstavce 1 instituce stanoví samostatné individuální skupiny zajistitelných transakcí pro každou kategorii rizik pro tyto transakce:

a)  transakce, pro které je primární zdroj rizika buď tržně implikovaná volatilita nebo realizovaná volatilita zdroje rizika nebo korelace mezi dvěma zdroji rizika;

b)  transakce, pro které je primární zdroj rizika rozdíl mezi dvěma zdroji rizika namapovanými do téže kategorie rizik nebo transakcí, které se skládají ze dvou platebních fází denominovaných v téže měně a pro které je zdroj rizika ze stejné kategorie rizik primárního zdroje rizika obsažen ve druhé platební fázi, než je ta, která obsahuje primární zdroj rizika.

Pro účely písmene a) prvního pododstavce instituce přidělí transakce do téže skupiny zajistitelných transakcí příslušné kategorie rizika pouze tehdy, pokud je jejich primární zdroj rizika totožný.

Pro účely písmene b) prvního pododstavce instituce přiřadí transakce do téže skupiny zajistitelných transakcí příslušné kategorie rizika pouze tehdy, pokud pár zdrojů rizika v těchto transakcích, jak je uvedeno v písmenu b), je totožný a dva zdroje rizika obsažené v tomto páru jsou pozitivně korelovány. V opačném případě instituce přiřadí transakce uvedené v písmenu b) k jedné ze skupiny zajistitelných transakcí ustavených v souladu s odstavcem 1, na základě pouze jednoho ze dvou zdrojů rizika uvedených v písmenu b).

3.  Instituce zpřístupní na žádost příslušných orgánů počet skupin zajistitelných transakcí ustavených v souladu s odstavcem 2 pro každou kategorii rizika, s primárním zdrojem rizika nebo párem zdrojů rizika každé z těchto skupin zajistitelných transakcí a s počtem transakcí v každé z těchto skupin zajistitelných transakcí.

Článek 278Případné budoucí expozice

1.  Instituce vypočítají případnou budoucí expozici („PFE“) skupiny transakcí se započtením takto:

kde:

a  =   index, který označuje kategorie rizika zahrnuté do výpočtu případné budoucí expozice skupiny transakcí se započtením;

Navýšení(a)  =   navýšení pro kategorii rizika „a“ vypočtené v souladu s články 280a až 280f, podle vhodnosti;

multiplikátor  =   násobící koeficient vypočtený v souladu se vzorcem uvedeným v odstavci 3.

Pro účely tohoto výpočtu instituce zahrnou navýšení dané kategorie rizika při výpočtu případné budoucí expozice skupiny transakcí se započtením, kde alespoň jedna transakce ze skupiny transakcí se započtením byla namapována do této kategorie rizika.

2.  Případné budoucí expozice více skupin transakcí se zajištěním podléhající jedné maržové dohodě, jak je uvedeno v čl. 275 odst. 3, se vypočte jako součet všech jednotlivých souborů transakcí se započtením považovaných, jako by nebyly předmětem žádné formy maržové dohody.

3.  Pro účely odstavce 1 se multiplikátor vypočítá takto:

kde:

Minimum m  =   5%;

y     =   

z    =

NICAi   =  čistá výše nezávislého kolaterálu vypočtená pouze pro transakce, které jsou zahrnuty do skupiny transakcí se započtením „i“. NICAi se vypočítá na úrovni obchodu nebo na úrovni skupiny transakcí se započtením v závislosti na maržové dohodě.

Článek 279Výpočet rizikové pozice

Pro účely výpočtu kategorie rizika navýšení uvedených v článcích 280a až 280f instituce vypočítají rizikovou pozici každé transakce ze skupiny transakcí se započtením takto:

kde:

δ    =   dohledová delta transakce vypočítaná v souladu se vzorcem uvedeným v článku 279a;

AdjNot  =   upravená nominální hodnota transakce vypočítaná v souladu s článkem 279b;

MF     =    faktor splatnosti transakce vypočtený v souladu se vzorcem uvedeným v článku 279c;

Článek 279aDohledová delta

1.  Instituce vypočítají dohledovou deltu (δ) takto:

a)  pro kupní a prodejní opce, které opravňují kupujícího opce k nákupu nebo prodeji podkladového nástroje za kladnou cenu k určitému datu v budoucnu vyjma případů, kdy jsou tyto opce namapovány do kategorie úrokového rizika, instituce použije následující vzorec:

kde:

znaménko  =  –1 pokud je transakce prodanou kupní nebo zakoupenou prodejní opcí

    +1 pokud je transakce zakoupenou kupní nebo prodanou prodejní opcí

druh  =  –1 pokud je transakce prodejní opcí

    +1 pokud je transakce kupní opcí

N(x)    =  kumulativní distribuční funkce normovaného normálního rozdělení náhodné veličin, tj. pravděpodobnost, že náhodná veličina se střední hodnotou nula a rozptylem jedna nabývá hodnoty menší nebo rovné „x“;

P    =  spotová nebo forwardová cena podkladového nástroje opce;

K    =  realizační cena opce;

T     =  datum ukončení platnosti opce, které je jediným budoucím datem, ke kterému může být opce uplatněna. Datum ukončení platnosti musí být vyjádřeno v letech pomocí příslušné konvence pracovních dnů.

σ    =  volatilita dohledu opce stanovená v souladu s tabulkou 1 na základě kategorie rizika transakce a povahy podkladového nástroje opce.

Tabulka 1

Kategorie rizika

Podkladový nástroj

Volatilita dohledu

Cizí měna

Všechny

15%

Úvěr

 

Nástroj na jedno jméno

100%

Nástroj na více jmen

80%

Vlastní kapitál

 

Nástroj na jedno jméno

120%

Nástroj na více jmen

75%

Komodita

Elektřina

150%

Jiné komodity (kromě elektřiny)

70%

Jiné

Všechny

150%

Instituce používající forwardovou cenu podkladového nástroje opce zajistí, že:

i) forwardová cena je v souladu s charakteristikami opce;

ii) forwardová cena se vypočte pomocí příslušné úrokové míry platné k datu vykázání;

iii) forwardová cena integruje očekávané peněžní toky podkladového nástroje před skončením platnosti opce.

b)   pro tranše syntetické sekuritizace musí instituce použít následující vzorec:

kde:

znaménko  =

A  =   záchytný bod tranše;

D  =  uvolňující bod tranše.

c)  pro transakce, které nejsou uvedené v písmenech a) nebo b), používají instituce následující dohledovou deltu:

2.  Pro účely tohoto oddílu znamená dlouhá pozice v primárním zdroji rizika to, že se tržní hodnota transakce zvyšuje, když se hodnota primárních zdrojů rizika zvyšuje, a krátká pozice v primárním zdroji rizika znamená, že tržní hodnota transakce se snižuje, pokud se zvyšuje hodnota primárního zdroje rizika.

Pro transakce uvedené v čl. 277 odst. 3 je dlouhá pozice transakce, pro kterou je znaménko citlivosti primárního zdroje rizika kladné, a krátká pozice je transakce, pro kterou je znaménko citlivosti primárního zdroje rizika záporné. Pro jiné transakce, než které jsou uvedené v čl. 277 odst. 3, instituce zjistí, zda jsou tyto transakce dlouhé nebo krátké pozice v primárním zdroji rizika na základě objektivních informací o struktuře těchto transakcí nebo jejich záměru.

3.  Instituce určí, zda transakce s více než jedním podstatným zdrojem rizika je dlouhá pozice nebo krátká pozice v každém podstatném zdroji rizika v souladu s přístupem použitým podle odstavce 2 pro primární zdroj rizika.

4.  Orgán EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění:

a)  vzorce, který instituce použijí pro výpočet dohledové delty kupních a prodejních opcí namapovaných do kategorie úrokového rizika kompatibilní s tržními podmínkami, ve kterých úrokové míry mohou být negativní, stejně jako dohledová volatilita, který je vhodná pro tento vzorec;

b)  které objektivní informace o struktuře a záměru transakce instituce použijí k určení, zda transakce, která není uvedená v čl. 277 odst. 2, je dlouhá nebo krátká pozice ve svém primárním zdroji rizika;

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [6 měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost].

Na Komisi je delegována pravomoc přijmout regulační technické normy odkazované v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 na

Článek 279b Upravená pomyslná částka

1.  Instituce vypočítají upravenou pomyslnou částku takto:

a)  pro transakce namapované do kategorie úrokového rizika nebo kategorie úvěrového rizika instituce vypočítají upravenou pomyslnou částku jako součin pomyslné částky derivátové smlouvy vynásobený dohledovým faktorem trvání, který se vypočte takto:

kde:

R   =   dohledová diskontní sazba; R = 5%;

S  =  datum zahájení, což je datum, kdy transakce začíná stanovování nebo provádění plateb, kromě plateb spojených s výměnou kolaterálu v maržové dohodě. V případě, že transakce již stanovovala nebo prováděla platby k datu vykázání, se počáteční datum rovná 0. Datum zahájení musí být vyjádřeno v letech pomocí příslušné konvence pracovních dnů.

V případě, že transakce má jedno nebo více budoucích dat, ve kterých se instituce nebo protistrana mohou rozhodnout o ukončení transakce dříve, než je její smluvní splatnost, se datum zahájení rovná nejranější z následujících možností:

i) datum nebo nejranější z více budoucích dat, ve kterých se instituce nebo protistrana mohou rozhodnout o ukončení transakce dříve, než je její smluvní splatnost;

ii) datum, kdy transakce začíná stanovování nebo provádění plateb, kromě plateb spojených s výměnou kolaterálu v maržové dohodě.

Pokud transakce obsahuje finanční nástroj, který by mohl dát vznik dalším smluvním závazkům k těm, které plynou z vlastní transakce, určí se datum zahájení transakce na zákloadě nejranějšího data, k němuž tento podkladový nástroj stanovuje nebo realizuje platbu.

E  =   datum ukončení, k němuž si instituce se svou protistranou vymění hodnotu poslední smluvní platby transakce. Datum ukončení musí být vyjádřeno v letech pomocí příslušné konvence pracovních dnů.

Pokud transakce obsahuje finanční nástroj, který by mohl dát vznik dalším smluvním závazkům k těm, které plynou z vlastní transakce, určí se datum ukončení transakce určeno na základě poslední smluvní platby v rámci podkladového finančního nástroje transakce.

b)  pro transakce spojené s kategorií valutového rizika vypočte instituce upravenou pomyslnou částku takto:

i)  pokud je transakce tvořena jedinou platbou, je upravená pomyslná částka rovna pomyslné hodnotě derivátové smlouvy;

ii)  pokud je transakce tvořena dvěma platbami a pomyslná částka jedné platby je denominována ve výkazní měně instituce, je upravená pomyslná částka rovna pomyslné hodnotě druhé z obou plateb.

iii)  pokud je transakce tvořena dvěma platbami, z nichž každá je denominována v měně jiné než je výkazní měna instituce, je upravená pomyslná částka rovna nejvyšší z pomyslných částek těchto dvou plateb poté, co budou tyto částky převedeny na výkazní měnu instituce podle platného spotového směnného kurzu.

c)  pro transakce spojené s kategorií kapitálového nebo komoditního rizika vypočte instituce upravenou pomyslnou částku jako součin tržní ceny jednotky podkladového nástroje transakce vynásobené počtem jednotek, které podkladový nástroj transakce tvoří.

  Instituce použije pomyslnou částku jako upravenou pomyslnou částku, pokud je transakce spojená s kategorií kapitálového nebo komoditního rizika smluvně vyjádřena pomyslnou částkou, a nikoliv počtem jednotek podkladového nástroje transakce.

2.  Instituce určí pomyslnou částku nebo počet jednotek podkladového nástroje pro účely výpočtu upravené pomyslné částky transakce podle odstavce 1 takto:

a)  pokud pomyslná částka nebo počet jednotek podkladového nástroje transakce nejsou pevně stanoveny až do smluvního termínu splatnosti:

i)  pro termínované pomyslné částky a počty jednotek podkladového nástroje je pomyslná částka rovna váženému průměru všech termínovaných hodnot pomyslných částek nebo počtů jednotek podkladového nástroje, podle okolností, až do smluvního data splatnosti transakce, kde váhy jsou představovány poměrem doby, po kterou příslušná hodnota pomyslné částky platí;

ii)  pro náhodné pomyslné částky a počty jednotek podkladového nástroje je pomyslná částka rovna částce určené současnou tržní hodnotou ve vzorci pro výpočet budoucích tržních hodnot.

b)  pro binární a digitální opce je pomyslná částka rovna nejvyšší hodnotě možných stavů výplaty opce k datu vypršení její platnosti.

Aniž je dotčen první pododstavec, pokud je možný stav při výplatě opce náhodný, použije instituce pro výpočet hodnoty pomyslné částky metodu popsanou v písm. a) odrážce ii);

c)  pro smlouvy s vícenásobnými výměnami pomyslné částky se pomyslná částka vynásobí počtem zbývajících plateb, které mají být podle smlouvy ještě provedeny;

d)  pro smlouvy stanovící násobení platebních peněžních toků nebo podkladu smlouvy je pomyslná částka institucí upravena s ohledem na účinky násobení na strukturu rizik těchto smluv.

3.  Instituce převede upravenou pomyslnou částku transakce na svou výkazní měnu podle platného spotového směnného kurzu, kdy tato upravená pomyslná částka je vypočtena podle tohoto článku ze smluvní pomyslné částky nebo tržní ceny počtu jednotek podkladového nástroje denominovaného v jiné měně.

Článek 279cFaktor splatnosti

1.  Instituce vypočítá faktor splatnosti („MF“) takto:

a)  pro transakce zahrnuté ve skupinách transakcí se započtením podle čl. 275 odst. 1 použijí instituce následující vzorec:

kde:

M      =  zbývající doba do splatnosti transakce, která se rovná době potřebné pro ukončení všech smluvních závazků souvisejících s transakcí. Za tímto účelem se opční povaha derivátové smlouvy považuje za smluvní závazek. Zbývající doba do splatnosti musí být vyjádřena v letech pomocí příslušné konvence pracovních dnů.

Pokud bude mít transakce jako svůj podkladový nástroj jinou derivátovou smlouvu, která by mohla dát vznik dalším smluvním závazkům kromě těch, které souvisejí s transakcí, je zbývající doba do splatnosti rovna době potřebné pro ukončení všech smluvních závazků tohoto podkladového nástroje.

OneBusinessYear  =  období jednoho roku vyjádřené v pracovních dnech pomocí příslušné konvence pracovních dnů.

b)  pro transakce zahrnuté v zápočtových sadách podle čl. 275 odst. 2 a 3 se faktor splatnosti určuje jako:

kde:

MPOR    =   období krytí rizika marží skupiny transakcí se započtením určené podle čl. 285 odst. 2 až 5.

V případě určování období krytí rizika marží pro transakce mezi klientem a členem clearingového systému, pak instituce jednající v postavení klienta či člena clearingového systému nahradí minimální období stanovení v čl. 285 odst. 2 písm. b) obdobím 5 pracovních dní.

2.  Pro účely odstavce 1 se zbývající doba do splatnosti rovná době do dalšího data resetování transakcí, které jsou strukturovány tak, aby se vypořádaly se zbývající expozicí po určených datech plateb, kde jsou termíny resetovány tak, že k těmto datům je tržní hodnota smlouvy rovna nule.

Článek 280Koeficient dohledového faktoru skupiny zajistitelných transakcí

Pro účely výpočtu navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí podle článků 280a až 280f je koeficient dohledového faktoru skupiny zajistitelných transakcí roven:

  1 u skupiny zjistitelných transakcí dle čl. 277a odst. 1

ϵ =  5 u skupiny zjistitelných transakcí dle čl. 277a odst. 2 písm. a)

  0.5 u skupiny zjistitelných transakcí dle čl. 277a odst. 2 písm. b)

Článek 280a Navýšení pro úrokové riziko

1.  Pro účely článku 278 vypočte instituce navýšení pro kategorii úrokového rizika pro danou skupinu transakcí se započtením takto:

kde:

j    = index označující všechny skupiny zajistitelných transakcí úrokového rizika stanovený podle čl. 277a odst. 1 písm. a) a čl. 277a odst. 2 pro skupinu transakcí se započtením;

AddOnIRj  = navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii úrokového rizika vypočtené podle odstavce 2.

2.  Navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii úrokového rizika se vypočte takto:

kde:

ϵj      =  koeficient dohledového faktoru skupiny zajistitelných transakcí pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ určený podle příslušné hodnoty podle článku 280;

SFIR       =  dohledový faktor pro kategorii úrokového rizika o hodnotě rovnající se 0,5 %;

EffNotIRj  =  efektivní pomyslná částka skupiny zajistitelných transakcí „j“ vypočtená podle odstavců 3 a 4.

3.  Pro účely výpočtu efektivní pomyslné částky skupiny zajistitelných transakcí „j“ instituce nejprve přidělí každou transakci skupiny zajistitelných transakcí do příslušného koše v tabulce 2. Provedou to podle data ukončení každé transakce určeného podle čl. 279b odst. 1 písm. a):

Tabulka 2

Koš

Datum ukončení

(v letech)

1

>0 a <=1

2

>1 a <= 5

3

> 5

Instituce pak vypočte efektivní pomyslnou částku skupiny zajistitelných transakcí „j“ podle následujícího vzorce:

kde:

l  =  index označující rizikovou pozici,

Dj,k   =  efektivní pomyslná částka koše „k“ skupiny zajistitelných transakcí „j“ je vypočtena takto:

Článek 280bNavýšení pro kategorii měnového rizika

1.  Pro účely článku 278 vypočte instituce navýšení pro kategorii měnového rizika pro danou skupinu transakcí se započtením takto:

kde:

j  = index označující všechny skupiny zajistitelných transakcí měnového rizika stanovené podle čl. 277a odst. 1 písm. b) a čl. 277a odst. 2 pro skupinu transakcí se započtením;

AddOnFXj   =  navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii měnového rizika vypočtené podle odstavce 2.

2.  Navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii měnového rizika se vypočte takto:

kde:

ϵj    =   koeficient dohledového faktoru skupiny zajistitelných transakcí pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ určený podle článku 280;

SFFX    =   dohledový faktor pro kategorii měnového rizika o hodnotě rovnající se 4 %;

EffNotIRj  =  efektivní pomyslná částka skupiny zajistitelných transakcí „j“ vypočtená takto:

Článek 280cNavýšení pro kategorii úvěrového rizika

1.  Pro účely odstavce 2 stanoví instituce relevantní referenční úvěrové instituce skupiny transakcí se započtením takto:

a) Jednu referenční úvěrovou instituci pro každého emitenta referenčního dluhového nástroje, který je podkladovým nástrojem transakce na jedno jméno s přiřazenou kategorií úvěrového rizika. Transakce na jedno jméno jsou přiřazeny ke stejné referenční úvěrové instituci pouze tehdy, pokud podkladový referenční dluhový nástroj těchto transakcí emitoval stejný emitent;

b)  Je třeba vytvořit jednu referenční úvěrovou instituci pro každou skupinu referenčních dluhových nástrojů nebo úvěrových derivátů na jedno jméno, která je podkladem transakce na více jmen s přiřazenou kategorií úvěrového rizika. Transakce na více jmen se přiřadí ke stejné referenční úvěrové instituci pouze tehdy, pokud skupina podkladových referenčních dluhových nástrojů nebo úvěrových derivátů na jedno jméno těchto transakcí bude mít stejné složky.

2.  Pro účely článku 278 vypočte instituce navýšení pro kategorii úvěrového rizika pro danou skupinu transakcí se započtením takto:

kde:

j    =   = index označující všechny skupiny zajistitelných transakcí úvěrového rizika stanovené podle čl. 277a odst. 1 písm. c) a čl. 277a odst. 2 pro skupinu transakcí se započtením;

AddOnCreditj  =  = navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii úvěrového rizika vypočtené podle odstavce 2.

3.  Instituce vypočte navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii úvěrového rizika takto:

kde:

j       =  index označující referenční úvěrové instituce skupiny transakcí se započtením stanovené podle odstavce 1;

ϵj      =   koeficient dohledového faktoru skupiny zajistitelných transakcí pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ určený podle čl. 280 odst. 3;

AddOn(Entityj)   =   navýšení pro referenční kapitálovou instituci „j“ určené podle odstavce 4;

ρjCredit     =   korelační faktor instituce „j“. Kde referenční úvěrová instituce „j“ byla stanovena podle odst. 1 písm. a), ρjCredit = 50 %. Kde referenční úvěrová instituce „j“ byla stanovena podle odst. 1 písm. b), ρjCredit = 80 %

4.  Instituce vypočítá navýšení pro referenční úvěrovou instituci „j“ takto:

kde:

EffNotCreditj   =  efektivní pomyslná částka referenční úvěrové instituce „j“ vypočtená takto:

kde:

l    =   index označující rizikovou pozici,

SFj,lCredit  =   dohledový faktor pro referenční úvěrovou instituci „j“ určený podle odstavce 5.

5.  Pro účely odstavce 4 vypočítá instituce dohledový faktor pro referenční úvěrovou instituci „j“ takto:

a)  Pro referenční úvěrovou instituci „j“ stanovenou podle odst. 1 písm. a) bude SFj,lCredit spojena s jedním z šesti dohledových faktorů podle tabulky 3 v tomto článku na základě externího posouzení úvěruschopnosti jmenovanou externí ratingovou agenturou (ECAI) pro příslušného individuálního emitenta. U individuálního emitenta, pro nějž není k dispozici externí rating vypracovaný určenou externí ratingovou agenturou:

i)  instituce používající přístup podle kapitoly 3 hlavy II spojí interní rating individuálního emitenta s jedním z externích posouzení úvěruschopnosti;

ii)  instituce používající přístup popsaný v kapitole 2 hlavy II této referenční úvěrové instituci přiřadí hodnotu SFj,lCredit = 0,54 %. Avšak pokud instituce uplatní na tohoto individuálního emitenta článek 128 o určení váhy úvěrového rizika protistrany, musí mu přiřadit hodnotu SFj,lCredit = 1,6 %;

b)  Pro referenční úvěrové instituce „j“ určené podle odst. 1 písm. b):

i)  kde pozice „l“ přiřazená referenční úvěrové instituci „j“ je úvěrový index obchodovaný na uznávané burze cenných papírů, bude hodnota SFj,lCredit spojena s jedním ze dvou dohledových faktorů podle tabulky 4 tohoto článku na základě úvěrové kvality jednotlivých složek;

ii)  kde pozice „l“ přiřazená referenční úvěrové instituci „j“ není v odrážce i) tohoto písmene uvedena, SFj,lCredit bude hodnota váženého průměru dohledových faktorů pro každou složku podle metody stanovené v písmenu a) tohoto odstavce, kde váhy budou definovány poměrem pomyslné hodnoty složky v dané pozici.

Tabulka 3

Stupeň úvěrové kvality

Dohledový faktor pro transakce na jedno jméno

1

0,38%

2

0,42%

3

0,54%

4

1,06%

5

1,6%

6

6,0%

Tabulka 4

Dominantní úvěrová kvalita

Dohledový faktor pro kotované indexy

Investiční stupeň

0,38%

Neinvestiční stupeň

1,06%

Článek 280d Navýšení pro kategorii akciového rizika

1.  Pro účely odstavce 2 stanoví instituce relevantní referenční kapitálové instituce pro skupinu transakcí se započtením takto:

a)  Jednu referenční kapitálovou instituci pro každého emitenta referenčního kapitálového nástroje, který je podkladovým nástrojem transakce na jedno jméno s přiřazenou kategorií akciového rizika. Transakce na jedno jméno jsou přiřazeny ke stejné referenční kapitálové instituci pouze tehdy, pokud podkladový referenční dluhový nástroj těchto transakcí emitoval stejný emitent;

b)  Jednu referenční kapitálovou instituci pro každou skupinu referenčních kapitálových nástrojů jednoho typu kapitálového derivátu, který je podkladem transakce na více jmen s přiřazenou kategorií akciového rizika. Transakce na více jmen se přiřadí ke stejné referenční kapitálové instituci pouze tehdy, pokud skupina podkladových referenčních kapitálových nástrojů nebo kapitálových derivátů na jedno jméno těchto transakcí má mít stejné složky.

2.  Pro účely článku 278 vypočte instituce navýšení pro kategorii akciového rizika pro danou skupinu transakcí se započtením takto:

kde:

j    =   = index označující všechny skupiny zajistitelných transakcí úvěrového rizika stanovené podle čl. 277a odst. 1 písm. d) a čl. 277a odst. 2 pro skupinu transakcí se započtením;

AddOnEquityj   =  = navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii úvěrového rizika vypočtené podle odstavce 3.

3.  Instituce vypočte navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii akciového rizika takto:

 

   kde:

j   =   index označující referenční kapitálové instituce skupiny transakcí se započtením stanovené podle odstavce 1;

ϵj     =  Koeficient dohledového faktoru skupiny zajistitelných transakcí pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ určenou podle článku 280;

AddOn(Entityj) =  navýšení pro referenční kapitálovou instituci „j“ určené podle odstavce 4;

ρjEquity    =  korelační faktor instituce „j“. Pokud byla referenční kapitálová instituce j stanovena podle odst. 1 písm. a), ρjEquity =50 %. Pokud byla referenční kapitálová instituce j stanovena podle odst. 1 písm. b), ρjEquity =80 %.

4.  Instituce vypočítá navýšení pro referenční kapitálovou instituci „j“ takto:

kde:

SFjEquity   =   dohledový faktor uplatnitelný na referenční kapitálovou instituci „j“. Pokud byla referenční kapitálová instituce „j“ jstanovena podle odst. 1 písm. a), SFjEquity = 32 %; Pokud byla referenční kapitálová instituce „j“ stanovena podle odst. 1 písm. b), SFjEquity = 20 %;

EffNotEquityj  =  efektivní pomyslná částka referenční kapitálové instituce „j“ vypočtená takto:

Článek 280eNavýšení pro kategorii komoditního rizika

1.  Pro účely článku 278 vypočte instituce navýšení pro kategorii komoditního rizika pro danou skupinu transakcí se započtením takto:

j     =  = index označující všechny skupiny zajistitelných transakcí komoditního rizika stanovené podle čl. 277a odst. 1 písm. e) a čl. 277a odst. 2 pro skupinu transakcí se započtením;

AddOnComj   = navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii komoditního rizika vypočtené podle odstavce 4.

2.  Pro účely výpočtu navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí pro komoditní rizika dané skupiny transakcí se započtením podle odstavce 4 musí instituce pro každou skupinu zajistitelných transakcí stanovit příslušný referenční typ komodity. Komoditní derivátové transakce se přiřadí jednomu referenčnímu typu komodity pouze tehdy, pokud podkladový komoditní nástroj příslušných transakcí má stejnou povahu.

3.  Odchylně od odstavce 2 může příslušný orgán požadovat od instituce s velkým a koncentrovaným portfoliem komoditních derivátů, aby při stanovování referenčních typů komodit podle odstavce 2 vzala v úvahu i další charakteristiky kromě povahy podkladového komoditního nástroje.

EBA sestaví návrhy regulačních technických norem pro podrobnější určení toho, co tvoří velké koncentrované portfolio komoditních derivátů podle prvního odstavce.

Orgán EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [15 měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost].

Na Komisi je delegována pravomoc přijmout regulační technické normy odkazované v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 na

4.  Instituce vypočte navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii komoditního rizika takto:

kde:

k      =  index označující referenční typy komodit skupiny transakcí se započtením stanovené podle odstavce 2;

ϵj       =  koeficient dohledového faktoru skupiny zajistitelných transakcí pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ určený podle článku 280;

AddOn(Typejk)   =  navýšení pro referenční typ komodity „k“ vypočtené podle odstavce 5;

ρCom      =  korelační faktor kategorie komoditního rizika o hodnotě 40 %.

5.  Instituce vypočítá navýšení pro referenční typ komodity „k“ takto:

kde:

SFkCom   =   dohledový faktor uplatnitelný na referenční typ komodity „k“.

Kde referenční typ komodity „k“ odpovídá transakci skupiny zajistitelných transakcí podle čl. 277b odst. 1 písm. e) bodu i), SFkCom = 40 %; jinak se SFkCom = 18%.

EffNotComk  =   efektivní pomyslná částka referenčního typu komodity „k“ vypočtená takto:

Článek 280fNavýšení pro kategorie ostatních rizik

1.  Pro účely článku 278 vypočte instituce navýšení pro kategorie ostatních rizik pro danou zápočtovou sadu takto:

kde:

j    =   = index označující všechny skupiny zajistitelných transakcí ostatních rizik stanovené podle bodu čl. 277a odst. 1 písm. f) a čl. 277a odst. 2 pro skupinu transakcí se započtením;

AddOnOtherj   =   = navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii ostatních rizik vypočtené podle odstavce 2.

2.  Instituce vypočte navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii ostatních rizik takto:

kde:   

ϵj     =   koeficient dohledového faktoru skupiny zajistitelných transakcí pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ určený podle článku 280;

SFOther   =   dohledový faktor pro kategorii ostatních rizik o hodnotě rovnající se 8 %;

EffNotOtherj = efektivní pomyslná částka skupiny zajistitelných transakcí „j“ vypočtená takto:

"

66)  V hlavě II kapitole 6 části třetí se oddíl 4 nahrazuje tímto:

„ODDÍL 4 Zjednodušený standardizovaný přístup k metodě úvěrového rizika protistrany

Článek 281Výpočet hodnoty expozice

1.  Instituce vypočte hodnotu jedné expozice na úrovni skupiny transakcí se započtením podle oddílu 3 této kapitoly s přihlédnutím k odstavci 2.

2.  Hodnota expozice skupiny transakcí se započtením se vypočítá podle následujících požadavků:

a)  instituce neuplatní přístup podle čl. 274 odst. 6;

b)  odchylně od čl. 275 odst. 1 uplatní instituce následující:

Pro skupiny transakcí se započtením neuvedené v čl. 275 odst. 2 vypočte instituce reprodukční náklady v souladu s následujícím vzorcem:

;

c)  odchylně od čl. 275 odst. 2 uplatní instituce následující:

Pro skupiny transakcí se započtením, které jsou obchodovány na uznávané burze cenných papírů, skupiny transakcí se započtením centrálně vypořádávané centrální protistranou pověřenou podle článku 14 nařízení (EU) č. 648/2012 nebo uznanou podle článku 25 nařízení (EU) č. 648/2012 nebo skupiny transakcí se započtením, pro něž jsou dvoustranně vyměňována zajištění mezi protistranami v souladu s článkem 11 nařízení (EU) č. 648/2012, vypočtou instituce reprodukční náklady v souladu s následujícím vzorcem:

kde:

TH  =   práh marže vztahující se na skupinu transakcí se započtením pod maržovou dohodou, pod kterou instituce nemůže zažádat o kolaterál;

MTA  =  minimální hodnota převodu použitelná na skupinu transakcí se započtením podle maržové dohody;

d)  odchylně od čl. 275 odst. 3 uplatní instituce následující:

Pro skupiny transakcí se započtením podléhající maržové dohodě, kde se tato dohoda uplatňuje na více skupin transakcí se započtením, vypočtou instituce reprodukční náklady jako součet reprodukčních nákladů každé jednotlivé skupiny transakcí se započtením vypočtených podle odstavce 1, jako by nebyly předmětem marže.

e)  všechny skupiny zajistitelných transakcí se stanoví v souladu s čl. 277a odst. 1.

f)  instituce nastaví na hodnotu 1 násobitel ve vzorci používaném pro výpočet potenciální budoucí expozice v čl. 278 odst. 1 takto:

;

g)  odchylně od čl. 279a odst. 1 uplatní instituce následující:

Pro všechny transakce vypočítají instituce dohledovou deltu takto:

;

h)  Vzorec výpočtu faktoru trvání dohledu v čl. 279b odst. 1 písm. a) zní takto:

;

i)  Faktor splatnosti popsaný v čl. 279c odst. 1 se vypočte takto:

a) pro transakce zahrnuté ve skupinách transakcí se započtením podle čl. 275 odst. 1 MF = 1;

b) pro transakce zahrnuté ve skupinách transakcí se započtením podle čl. 275 odst. 2 a 3 MF = 0,42;

j)  Vzorec výpočtu efektivní pomyslné hodnoty skupiny zajistitelných transakcí „j“ v čl. 280a odst. 3 zní takto:

k)  Vzorec pro výpočet navýšení pro kategorii úvěrového rizika pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ kategorie úvěrového rizika z čl. 280c odst. 3 zní takto:

l)  Vzorec pro výpočet navýšení pro kategorii akciového rizika pro zajišťovací sadu „j“ pro kategorii akciového rizika z čl. 280d odst. 3 zní takto:

m)  Vzorec pro výpočet navýšení pro kategorii komoditního rizika pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii komoditního rizika z čl. 280e odst. 3 zní takto:

"

67)  V hlavě II kapitole 6 části třetí se oddíl 5 nahrazuje tímto:

„ODDÍL 5 Metoda původní expozice

Článek 282 Výpočet hodnoty expozice

1.  Instituce mohou vypočítat jednu hodnotu expozice pro všechny transakce v rámci jedné zápočtové dohody, pokud jsou splněny všechny podmínky stanovené v čl. 274 odst. 1. Jinak musí instituce vypočítat hodnotu expozice zvlášť pro každou transakci branou za vlastní skupinu transakcí se započtením.

2.  hodnota expozice skupiny transakcí se započtením nebo transakce je součinem 1,4násobku součtu stávajících reprodukčních nákladů a potenciální budoucí expozice.

3.  Stávající reprodukční náklady zmíněné v odstavci 2 se určí takto:

a)  Pro skupiny transakcí se započtením, které jsou obchodovány na uznávané burze cenných papírů, skupiny transakcí se započtením centrálně vypořádávané centrální protistranou pověřenou podle článku 14 nařízení (EU) 648/2012 nebo uznanou podle článku 25 nařízení (EU) 648/2012 nebo skupiny transakcí se započtením transakcí, pro něž jsou dvoustranně vyměňována zajištění mezi protistranami v souladu s článkem 11 nařízení (EU) 648/2012, vypočtou instituce aktuální reprodukční náklady v souladu s odstavcem 2 takto:

kde:

TH  =   práh marže vztahující se na skupinu transakcí se započtením pod maržovou dohodou, pod kterou instituce nemůže zažádat o kolaterál;

MTA  =  minimální hodnota převodu použitelná na skupinu transakcí se započtením podle maržové dohody

b)  pro ostatní skupiny transakcí se započtením nebo jednotlivé transakce vypočtou instituce aktuální reprodukční náklady podle odstavce 2 takto:

Pro výpočet aktuálního nákladu nahrazení musí instituce aktualizovat současné tržní hodnoty minimálně s měsíční periodou.

4.  Instituce vypočítají možnou budoucí expozici zmíněnou v odstavci 2 takto:

a)  potenciální budoucí expozice pro skupinu transakcí se započtením je součet potenciální budoucí expozice všech transakcí skupiny transakcí se započtením podle výpočtu v písmenu b);

b)  potenciální budoucí expozice jednotlivé transakce je její pomyslná částka násobená:

i)  součinem 0,5 % násobeným zbytkovou dobou do splatnosti transakce v případě derivátových smluv o úrocích;

ia)  součinem 6 % násobeným zbytkovou dobou do splatnosti transakce v případě derivátových smluv o úvěrových nástrojích

ii)  4 % v případě smluv týkajících se derivátů směnných kurzů;

iii)  18 % v případě derivátových smluv týkajících se všech komodit kromě elektřiny;

iiia) 40 % v případě derivátových smluv týkajících se elektřiny;

iiib) 32 % v případě derivátových smluv týkajících se akciových cenných papírů;

c)  pomyslná částka podle písmene b) se určí podle čl. 279b odst. 1 písm. a), b) a c) a případně čl. 279b odst. 2 a 3;

d)  potenciální budoucí expozice skupiny transakcí se započtením podle odst. 3 písm. a) jsou násobeny koeficientem 0,42.

Pro výpočet potenciální expozice úrokových smluv podle písmene b) bodu ii) se může instituce rozhodnout použít původní splatnost místo zbytkové doby splatnosti smluv.“.

68)  V článku 283 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4. U všech transakcí s OTC deriváty a u transakcí s delší dobou vypořádání, ke kterým instituce neobdržela povolení pro použití metody interního modelu podle odstavce 1, použije instituce metody stanovené v oddílu 3 nebo oddílu 5. Kombinované použití těchto metod v rámci skupiny je trvale povoleno.“ .

69)  Článek 298 se nahrazuje tímto:

„Článek 298Účinky uznání započtení za faktor snižující riziko

Započtení pro účely oddílů 3 a 6 se uznává tak, jak je popsáno v těchto oddílech.“.

70)  V čl. 299 odst. 2 se zrušuje písmeno a).

71)  Článek 300 se mění takto:

a)  úvodní věta se nahrazuje tímto:

„Pro účely tohoto oddílu a části sedmé se použijí tyto definice:“;

b)  doplňují se nové body 5 až 11, které znějí:

„5) „peněžními transakcemi“ se rozumí hotovostní transakce, transakce s dluhovými nástroji a cennými papíry, jakož i transakce se spotovými směnnými kurzy nebo spotové komoditní transakce; repo obchody a půjčky či výpůjčky cenných papírů nebo komodit nejsou peněžními transakcemi;

6) „ujednáním o nepřímém clearingu“ se rozumí ujednání, které splňuje podmínky stanovené v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci nařízení (EU) č. 648/2012;

7) „víceúrovňovou klientskou strukturou“ se rozumí ujednání o nepřímém clearingu, podle něhož jsou clearingové služby poskytovány instituci podnikem, který není členem clearingového systému, ale sám je klientem člena clearingového systému nebo klienta vyšší úrovně;

8) „klientem vyšší úrovně“ se rozumí podnik poskytující clearingové služby klientům nižší úrovně;

9) „klientem nižší úrovně“ se rozumí podnik s přístupem k službám ústřední protistrany prostřednictvím klienta vyšší úrovně;

10) „příspěvkem osobního zajištění do fondu pro riziko selhání“ se rozumí příspěvek, který má instituce působící jako člen clearingového systému na základě smluvního závazku poskytnout ústřední protistraně poté, co tato ústřední protistrana vyčerpala svůj fond pro riziko selhání na pokrytí ztrát vzniklých v důsledku selhání jednoho nebo více členů jejího clearingového systému;

11) „plně zaručenou transakcí půjček či výpůjček vkladů“ se rozumí plně zajištěná transakce na peněžním trhu, v níž si dvě protistrany vymění vklady a ústřední protistrana mezi nimi působí jako prostředník pro zajištění splnění platebních závazků těchto protistran.“;

72)  Článek 301 se nahrazuje tímto:

„Článek 301Věcná působnost

1.  Tento oddíl se vztahuje na následující smlouvy a transakce, které dosud nebyly s ústřední protistranou vypořádány:

a)  smlouvy uvedené v příloze II a úvěrové deriváty;

b)  SFT a plně zaručené transakce s půjčkami a výpůjčkami vkladů;

c)  transakce s delší dobou vypořádání.

Tento oddíl se nevztahuje na expozice vznikající z vypořádání hotovostních transakcí. Instituce uplatní postup stanovený hlavou V tohoto oddílu na obchodní expozice vznikající z transakcí s nulovou rizikovou váhou týkajících se povinných příspěvků do fondů v rámci pouze těchto transakcí. Instituce uplatní postup podle článku 307 na povinné příspěvky do fondů, které se vztahují ke smlouvám uvedeným v prvním pododstavci vedle hotovostních transakcí.

2.  Pro účely tohoto oddílu platí následující:

a)  počáteční marže nezahrnuje příspěvky CCP v rámci vzájemných dohod o podílu na úhradě ztráty;

b)  počáteční marže zahrnuje zajišťovací vklady instituce jednající jako člen clearingového systému nebo klienta nad rámec minimální částky požadované CCP nebo institucí jednající jako člen clearingového systému, s tím, že CCP nebo instituce jednající jako člen clearingového systému může ve vhodných případech zabránit instituci jednající jako člen clearingového systému nebo klientovi v čerpání tohoto zajištění nad rámec povinného minima;

c)  pokud CCP využije počáteční marže pro vzájemnou úhradu ztráty členů svého clearingového systému, pak instituce jednající jako členové clearingových systémů musí tuto počáteční marži považovat za povinný příspěvek do fondu.“.

73)  V článku 302 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2. Instituce prostřednictvím vhodné analýzy scénářů a zátěžového testování posoudí, zda úroveň kapitálu drženého proti expozicím vůči ústřední protistraně, včetně případných budoucích nebo podmíněných úvěrových expozic, expozic vůči příspěvkům do fondu pro riziko selhání a, pokud instituce působí jako člen clearingového systému, expozic vyplývajících ze smluvních ujednání podle článku 304, vhodným způsobem odpovídá rizikům neodmyslitelně spjatým s těmito expozicemi.“.

74)  Článek 303 se nahrazuje tímto:

„Článek 303Zacházení s expozicemi členů clearingového systému vůči ústřední protistraně

1.  Instituce, která působí jako člen clearingového systému, ať už pro své vlastní účely nebo jako finanční zprostředkovatel mezi klientem a ústřední protistranou, vypočítá kapitálové požadavky pro svoje expozice vůči ústřední protistraně takto:

a)  použije na své obchodní expozice vůči dané ústřední protistraně postup stanovený v článku 306;

b)  použije na své povinné příspěvky do fondu pro riziko selhání ústřední protistrany postup stanovený v článku 307.

2.  Pro účely odstavce 1 podléhá součet kapitálových požadavků instituce pro expozice vůči kvalifikované ústřední protistraně QCCP v rámci obchodních expozic a povinných příspěvků do fondu pro riziko selhání omezení rovnajícímu se součtu kapitálových požadavků, které by se uplatnily na tytéž expozice, pokud by protistrana nebyla kvalifikovanou protistranou.“.

75)  Článek 304 se mění takto:

a)  Odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1. Instituce působící jako člen clearingového systému a v rámci této funkce jako finanční zprostředkovatel mezi klientem a ústřední protistranou, vypočítá kapitálové požadavky pro svoje transakce s klientem související s ústřední protistranou v souladu s oddíly 1 až 8 této kapitoly a případně s částí čtvrtou kapitoly 4 této hlavy a hlavou VI tohoto oddílu, podle okolností.“;

b)  odstavce 3, 4 a 5 se nahrazují tímto:

„3. Pokud instituce jednající jako člen clearingového systému použije metody stanovené v oddíle 3 nebo 6 této kapitoly pro výpočet kapitálových požadavků pro své expozice, použije se následující:

a)  odchylně od čl. 285 odst. 2 může instituce pro své expozice vůči klientovi využít období okrajového rizika trvající alespoň pět pracovních dní;

b)  instituce pro své expozice vůči ústřední protistraně použije období okrajového rizika v trvání alespoň 10 pracovních dní;

c)  odchylně od čl. 285 odst. 3 se stanoví, že pokud skupina transakcí se započtením zahrnutá do výpočtu splní podmínku stanovenou v písmenu a) tohoto odstavce, může instituce nebrat zřetel na limit v uvedeném písmenu stanovený, pokud ovšem skupina transakcí se započtením nesplňuje podmínku podle písmene b) tohoto odstavce a neobsahuje sporné obchody;

d)  pokud si ústřední protistrana zachová proměnnou transakční marži a zajištění instituce není proti insolvenci ústřední protistrany nijak chráněno, uplatní instituce období okrajového rizika o délce kratší z těchto dvou možností: jeden rok nebo zbývající doba do splatnosti částky transakce, s minimem 10 pracovních dní.

4. Odchylně od čl. 281 odst. 2 písm. h) se stanoví, že pokud instituce jednající jako člen clearingového systému použije pro výpočet kapitálových požadavku pro své expozice vůči klientovi metodu podle oddílu 4 této kapitoly, může pro tento výpočet použít faktor splatnosti 0,21.

5. Odchylně od čl. 282 odst. 4 písm. d) se stanoví, že pokud instituce jednající jako člen clearingového systému použije pro výpočet kapitálových požadavku pro své expozice vůči klientovi metodu podle oddílu 5 této kapitoly, může pro tento výpočet použít faktor splatnosti 0,21.“;

c)  doplňují se nové odstavce 6 a 7, které znějí:

„6. Instituce jednající jako člen clearingového systému může používat standardně sníženou expozici podle výpočtů popsaných v odstavcích 3, 4 a 5 pro účely výpočtu kapitálových požadavků pro riziko úvěrové úpravy (CVA) podle hlavy VI.

7. Instituce jednající jako člen clearingového systému, která inkasuje zajištění od klienta pro transakce s ústřední protistranou a toto zajištění přenáší na ústřední protistranu, může toto zajištění zaúčtovat na snížení své expozice vůči klientovi v dané transakci s ústřední protistranou.

V případě vícevrstevné klientské struktury může být zacházení popsané v prvním pododstavci použito na každé úrovni této struktury.“

76)  Článek 305 se mění takto:

a)  Odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1. Instituce, která je klientem, vypočítá kapitálové požadavky pro svoje transakce se svým členem clearingového systému související s ústřední protistranou v souladu s oddíly 1 až 8 této kapitoly, oddílem 4 kapitoly 4 této hlavy a případně hlavou VI tohoto oddílu, podle okolností.“;

b)  V odstavci 2 se písmeno c) nahrazuje tímto:

„c) klient provedl dostatečně důkladnou právní revizi, kterou průběžně aktualizuje a která dokládá, že opatření zajišťující splnění podmínky podle písmene b) jsou legální, platná, závazná a vymahatelná podle relevantních právních předpisů v rámci relevantní jurisdikce nebo relevantních jurisdikcí;”;

c)  v odstavci 2 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Instituce může vzít v úvahu jakékoliv jasné precedenty převodů klientských pozic a odpovídajících zajištění na ústřední protistranu a záměr odvětví s touto praxí pokračovat, pokud instituce posoudí, zda splňuje podmínku podle písmene b) prvního pododstavce.”;

d)  odstavce 3 a 4 se nahrazují tímto:

„3. Odchylně od odstavce 2 tohoto článku se stanoví, že pokud instituce, která je klientem, nesplní podmínku podle písmene a) uvedeného odstavce v tom, že není chráněna proto ztrátám v případě společného selhání člena clearingového systému a jiného klienta člena clearingového systému, přičemž jsou však splněny všechny ostatní podmínky stanovené v písmeni a) uvedeného odstavce a všech ostatních písmenech uvedeného odstavce, může instituce vypočítat kapitálové požadavky pro svoje obchodní expozice pro transakce související s ústřední protistranou a vůči svému členovi clearingového systému podle článku 306, za podmínky, že přitom nahradí rizikovou váhu ve výši 2 % uvedenou v čl. 306 odst. 1 písm. a) rizikovou váhou ve výši 4 %.

4. V případě vícevrstvé klientské struktury může instituce, která je klientem nižší úrovně a má přístup ke službám ústřední protistrany prostřednictvím klienta vyšší úrovně, použít postup stanovený v odstavcích 2 nebo 3, pouze jsou-li splněny podmínky těchto odstavců na všech úrovních uvedené struktury.“.

77)  Článek 306 se mění takto:

a)  V odstavci 1 se písmeno c) nahrazuje tímto:

„c) v případech, kdy instituce postupuje jako finanční prostředník mezi klientem a ústřední protistranou a podmínky transakce související s ústřední protistranou stanoví, že instituce není povinna proplatit klientovi jakékoli ztráty, které utrpěl kvůli změnám hodnoty této transakce v případě selhání ústřední protistrany, může nastavit hodnotu expozice u transakce s ústřední protistranou odpovídající uvedené transakci související s ústřední protistranou na rovnou nule.“;

b)  V odstavci 1 se doplňuje nové písmeno d), které zní:

„d) v případech, kdy instituce vystupuje jako finanční prostředník mezi klientem a ústřední protistranou a podmínky transakce související s ústřední protistranou stanoví, že instituce je povinna proplatit klientovi ztráty, které utrpěl kvůli změnám hodnoty této transakce v případě selhání ústřední protistrany, použije postup stanovený v písmenu a) nebo případně b) na hodnotu expozice u transakce s ústřední protistranou odpovídající uvedené transakci související s ústřední protistranou.“;

c)  odstavce 2 a 3 se nahrazují tímto:

„2. Odchylně od odstavce 1 se stanoví, že pokud jsou aktiva, která byla dána do úschovy jako kolaterál ústřední protistraně nebo členu clearingového systému, odolná vůči úpadku, může instituce v případě, že se ústřední protistrana, člen clearingového systému nebo jeden nebo více dalších klientů člena clearingového systému dostane do platební neschopnosti, přidělit expozici úvěrového rizika protistrany u těchto aktiv nulovou hodnotu expozice.

3. Instituce provede výpočet hodnot svých obchodních expozic vůči ústřední protistraně v souladu s oddíly 1 až 8 této kapitoly a případně oddílem 4 kapitoly 4 této hlavy.“.

78)  Článek 307 se nahrazuje tímto:

„Článek 307Kapitálové požadavky pro příspěvky do fondu pro riziko selhání ústřední protistrany

Instituce, která působí jako člen clearingového systému, použije na expozice vyplývající z jejích příspěvků do fondu pro riziko selhání ústřední protistrany tento postup:

a)  vypočítá kapitálové požadavky pro své předfinancované příspěvky do fondu pro riziko selhání způsobilé ústřední protistrany v souladu s přístupem stanoveným v článku 308;

b)  vypočítá kapitálové požadavky pro své předfinancované příspěvky a pro příspěvky osobního zajištění do fondu pro riziko selhání nezpůsobilé ústřední protistrany v souladu s přístupem stanoveným v článku 309;

c)  vypočítá kapitálové požadavky pro své příspěvky osobního zajištění do fondu pro riziko selhání způsobilé ústřední protistrany v souladu s přístupem stanoveným v článku 310.“;

79)  Článek 308 se mění takto:

a)  Odstavce 2 a 3 se nahrazují tímto:

„2. Instituce vypočítá kapitálový požadavek (Ki) na pokrytí nákladů na expozici vyplývající z jejího předfinancovaného příspěvku (DFi) takto:

 

kde:

i =  index označující člena clearingového systému;

KCCP  = hypotetický kapitál způsobilé ústřední protistrany sdělený instituci touto protistranou podle článku 50c nařízení (EU) č. 648/2012;

DFCM   = součet předfinancovaných příspěvků všech členů clearingového systému způsobilé ústřední protistrany sdělený instituci touto protistranou podle článku 50c nařízení (EU) č. 648/2012;

DFCCP  = předfinancované finanční zdroje ústřední protistrany sdělené instituci touto protistranou podle článku 50c nařízení (EU) č. 648/2012.

3. Instituce vypočítá objemy rizikově vážených expozic u expozic vyplývajících z jejího předfinancovaného příspěvku do fondu pro riziko selhání způsobilé ústřední protistrany pro účely čl. 92 odst. 3 jako kapitálový požadavek (KCMi) stanovený v souladu s odstavcem 2, který se vynásobí číslem 12,5.“;

b)  odstavce 4 a 5 se zrušují.

80)  Článek 309 se nahrazuje tímto:

„Článek 309Kapitálové požadavky pro předfinancované příspěvky do fondu pro riziko selhání nezpůsobilé ústřední protistrany a pro příspěvky osobního zajištění do fondu nezpůsobilé ústřední protistrany

1.  Instituce použije níže uvedený vzorec pro výpočet kapitálového požadavku (K) pro expozice vyplývající z jejích předfinancovaných příspěvků do fondu pro riziko selhání nezpůsobilé ústřední protistrany (DF) a z příspěvků osobního zajištění (UC) pro takovou ústřední protistranu:

 

2.  Instituce vypočítá objemy rizikově vážených expozic u expozic vyplývajících z jejího předfinancovaného příspěvku do fondu pro riziko selhání nezpůsobilé ústřední protistrany pro účely čl. 92 odst. 3 jako kapitálový požadavek (K) stanovený v souladu s odstavcem 1, který se vynásobí číslem 12,5.“;

81)  Článek 310 se nahrazuje tímto:

„Článek 310Kapitálové požadavky pro příspěvky osobního zajištění do fondu pro riziko selhání způsobilé ústřední protistrany

Instituce uplatní na své příspěvky osobního zajištění do fondu pro riziko selhání způsobilé ústřední protistrany nulovou rizikovou váhu.“.

82)  Článek 311 se nahrazuje tímto:

„Článek 311Kapitálové požadavky pro expozice vůči ústředním protistranám, které přestanou splňovat určité podmínky

1.  Instituce použije postup stanovený v tomto článku, pokud se na základě veřejného oznámení nebo oznámení příslušného orgánu ústřední protistrany, kterou uvedené instituce využívají, nebo od ústřední protistrany samé, že ústřední protistrana již nebude vyhovovat podmínkám pro povolení, případně uznání.

2.  Je-li splněna podmínka podle odstavce 1, musí dané instituce do tří měsíců od okamžiku, kdy nastala situace podle uvedeného odstavce, nebo dříve, pokud o to příslušný orgán instituce požádá, učinit tyto kroky s ohledem na své expozice vůči dané ústřední protistraně:

a)  použít na své obchodní expozice vůči dané ústřední protistraně postup stanovený v čl. 306 odst. 1 písm. b);

b)  použít na své předfinancované příspěvky do fondu pro riziko selhání dané ústřední protistrany a pro příspěvky osobního zajištění do fondu dané ústřední protistrany postup stanovený v článku 309;

c)  zacházet se svými expozicemi této ústřední protistraně jinými, než které jsou uvedeny v písmenech a) a b) tohoto odstavce, jako s expozicemi vůči podnikům v souladu se standardizovaným přístupem k úvěrovému riziku, jak je uvedeno v kapitole 2 této hlavy.“.

82a)  v čl. 316 odst. 1 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Odchylně od prvního pododstavce se mohou instituce rozhodnout nepoužívat pro výpočet relevantního ukazatele účetní kategorie pro výsledovku podle článku 27 směrnice 86/635/EHS na finanční a operativní leasing a namísto toho mohou zahrnout:

a) úrokové výnosy z finančního a operativního leasingu a zisky z pronajatých aktiv do kategorie uvedené v bodě 1 tabulky 1;

b) úrokové náklady z finančního a operativního leasingu a ztráty, odpisy a snížení hodnoty u aktiv pronajatých v rámci operativního leasingu do kategorie uvedené v bodě 2 tabulky 1.“

(83)  V hlavě IV části třetí se kapitola 1 nahrazuje tímto:

„Kapitola 1Obecná ustanovení

Článek 325Přístupy k výpočtu kapitálových požadavků pro tržní rizika

1.  Instituce vypočítá kapitálové požadavky pro tržní rizika všech pozic obchodního a investičního portfolia vystavených měnovému nebo komoditnímu riziku podle následujících přístupů:

a)  od 1. ledna 2022 podle standardizovaného přístupu popsaného v kapitole 1a této hlavy;

b)  od 1. ledna 2022 přístup interního modelu popsaný v kapitole 1b této hlavy, avšak pouze pro obchodní pozice, pro něž instituce dostala svolení příslušných orgánů, že smí tento přístup použít, jak je stanoveno v článku 325ba;

c)  po 1. lednu 2022 pouze instituce splňující podmínky definované v čl. 325a odst. 1 smějí pro určení kapitálových požadavků pro tržní rizika používat zjednodušený standardizovaný přístup podle odstavce 4;

d)  do 1. ledna 2022 mohou instituce pro určení kapitálových požadavků pro tržní rizika použít přístup zjednodušeného interního modelu podle kapitoly 5 této hlavy pro ty kategorie rizik, pro něž jim byl tento přístup povolen podle článku 363. Po [datum, kdy vejde v platnost toto nařízení] již instituce přístup zjednodušeného interního modelu pro určení kapitálových požadavků pro tržní rizika podle kapitoly 5 nesmějí použít.

2.  Kapitálové požadavky pro tržní rizika vypočtené zjednodušeným standardizovaným postupem podle odst. 1 písm. c) jsou představovány součtem následujících kapitálových požadavků, podle situace:

a)  kapitálové požadavky pro poziční rizika podle kapitoly 2 této hlavy;

b)  kapitálové požadavky pro měnová rizika podle kapitoly 3 této hlavy;

c)  kapitálové požadavky pro komoditní rizika podle kapitoly 4 této hlavy;

3.  Instituce může používat kombinaci přístupů podle odst. 1 písm. a) a b) trvale, pokud kapitálové požadavky pro tržní rizika vypočtené přístupem podle písmene a) nepřekročí 90 % celkových kapitálových požadavků pro tržní rizika. Jinak musí instituce používat přístup podle odst. 1 písm. a) pro všechny pozice, na něž se vztahují kapitálové požadavky pro tržní rizika.

Příslušný orgán se může na základě přístupu, který si pro srovnatelné útvary zvolila instituce, rozhodnout jmenovat útvary, které budou zahrnuty do rozsahu přístupu stanoveného v čl. 1 písm. b).

4.  Instituce může trvale používat kombinaci přístupů podle odst. 1 písm. c) a d) v rámci skupiny v souladu s článkem 363.

5.  Instituce však nesmí použít žádný z přístupů stanovených v odst. 1 písm. a) a b v kombinaci s přístupem stanoveným v písmenu c).

6.  Instituce nesmí použít přístup podle odst. 1 písm. b) pro nástroje obchodního portfolia, které jsou sekuritizačními pozicemi nebo pozicemi zahrnutými v CTP podle čl. 104 odst. 7 až 9.

7.  Pro účely výpočtu kapitálových požadavků pro rizika úvěrové úpravy v ocenění (CVA) pokročilou metodou podle článku 383 může instituce nadále používat zjednodušený interní model podle kapitoly 5 této hlavy i po [datum, kdy vejde v platnost toto nařízení], kdy tento přístup přestane používat pro účely výpočtu kapitálových požadavků pro tržní rizika.

8.  EBA vytvoří regulační technické normy pro podrobnější stanovení toho, jak instituce určují kapitálové požadavky pro tržní rizika pozic investičního portfolia vystavených měnovému nebo komoditnímu riziku podle přístupů stanovených v odst. 1 písm. a) a b).

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [6 měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost].

Na Komisi je delegována pravomoc přijmout regulační technické normy odkazované v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 325aPodmínky uplatnění zjednodušeného standardizovaného přístupu

1.  Instituce může vypočítat kapitálové požadavky pro tržní rizika postupem podle čl. 325 odst. 1 písm. c), pokud velikost rozvahového a podrozvahového obchodního portfolia vystaveného tržním rizikům dosahuje maximálně následujících prahů na základě posouzení prováděného měsíčně:

a)  10 % celkových aktiv instituce;

b)  300 milionů EUR.

Na žádost instituce směřovanou příslušnému orgánu může příslušný orgán této instituci individuálně povolit vypočítávat kapitálové požadavky pro tržní rizika postupem stanoveným v čl. 325 odst. 1 písm. c), pokud velikost rozvahového a podrozvahového obchodního portfolia vystaveného tržním rizikům dosahuje maximálně měsíčního prahu 500 milionů EUR.

2.  Instituce jsou povinny vypočítat velikost svého rozvahového a podrozvahového portfolia vystaveného tržním rizikům k danému datu v souladu s následujícími požadavky:

a)  musí být zahrnuty všechny pozice zařazené do obchodního portfolia▌;

b)  musí být zahrnuty všechny pozice investičního portfolia vystavené měnovému a komoditnímu riziku;

c)  všechny pozice musí být oceněny svou tržní cenou k danému datu, s výjimkou pozic podle písmene b). Pokud tržní cena pozice není k danému datu k dispozici, použije instituce poslední známou tržní hodnotu dané pozice;

d)  všechny pozice investičního portfolia vystavené komoditnímu riziku jsou považovány za celkovou čistou měnovou pozici a oceněny podle článku 352;

e)  všechny pozice investičního portfolia vystavené komoditnímu riziku jsou oceněny podle ustanovení článků 357 až 358;

f)  absolutní hodnota dlouhých pozic se sčítá s absolutní hodnotou krátkých pozic.

3.  Instituce je povinna oznámit příslušnému orgánu datum výpočtu nebo datum, kdy přestane vypočítávat kapitálové požadavky pro tržní rizika podle tohoto článku.

4.  Instituce ihned oznámí příslušnému orgánu, že přestala splňovat některou z podmínek tohoto odstavce 1.

5.  Instituce přestane počítat kapitálové požadavky pro tržní rizika podle odstavce 1 do tří měsíců v kterémkoliv z následujících případů:

a)  instituce po dobu tří po sobě jdoucích měsíců nesplňuje některou z podmínek odstavce 1;

b)  instituce po dobu víc než šesti z posledních 12 měsíců nesplňuje některou z podmínek odstavce 1;

6.  Pokud instituce přestane počítat kapitálové požadavky pro tržní rizika podle odstavce 1, bude moci znovu začít tyto kapitálové požadavky pro tržní rizika podle odstavce 1 počítat pouze tehdy, pokud doloží příslušnému orgánu, že nepřetržitě po dobu jednoho roku plnila všechny požadavky stanovené odstavcem 1.

7.  Instituce nesmí otevřít pozici pouze za účelem splnění některé z podmínek odstavce 1 během měsíčního hodnocení.

Článek 325bPříspěvky na konsolidované požadavky

1.  S výhradou odstavce 2 a pouze pro účely výpočtu čistých pozic a kapitálových požadavků v souladu s touto hlavou na konsolidovaném základě mohou instituce využít pozice v jedné instituci nebo podniku k vykompenzování pozic v jiné instituci nebo podniku.

2.  Instituce mohou použít odstavec 1 pouze se svolením příslušných orgánů, které je uděleno, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:

a)  kapitál je uvnitř skupiny uspokojivě rozdělen;

b)  regulační, právní nebo smluvní rámec, v němž tyto instituce působí, zaručuje vzájemnou finanční podporu uvnitř skupiny.

3.  U podniků se sídlem ve třetích zemích musí být kromě podmínek uvedených v odstavci 2 splněny i všechny následující podmínky:

a)  tyto podniky obdržely povolení ve třetí zemi a odpovídají definici úvěrové instituce nebo jsou uznanými investičními podniky z třetích zemí;

b)  tyto podniky individuálně splňují kapitálové požadavky ekvivalentní požadavkům stanoveným v tomto nařízení;

c)  v dotyčných třetích zemích neexistují předpisy, které by podstatně ovlivňovaly převod prostředků v rámci skupiny.

Článek 325cStrukturní zajištění měnových rizik

1.  Příslušné orgány mohou povolit instituci, aby vyloučila určité pozice měnového rizika, které dobrovolně přijala pro zajištění proti nežádoucím dopadům fluktuace směnných kurzů na své poměry podle čl. 92 odst. 1, z výpočtu kapitálových požadavků pro tržní rizika, pokud jsou splněny následující podmínky:

a)  vyloučení je omezeno na nejvyšší z těchto částek:

i)  částka investice do přidružené společnosti v cizí měně, která není konsolidována s institucí;

ii)  částka investice v cizí měně do konsolidovaných dceřiných společností.

b)  vyloučení z výpočtu kapitálových požadavků pro tržní rizika je provedeno alespoň na šest měsíců;

c)  instituce poskytla příslušným orgánům podrobnosti o této pozici, doložila, že pozice byla otevřena za účelem částečného nebo úplného zajištění proti nežádoucím dopadům fluktuace směnných kurzů na poměry instituce podle čl. 92 odst. 1, a uvedla částky této pozice, které jsou podle písmene a) vyloučeny z výpočtu kapitálových požadavků pro tržní rizika.

2.  Jakékoliv vyloučení pozic z výpočtu kapitálových požadavků pro tržní rizika podle odstavce 1 musí být uplatňováno systematicky a zůstat v platnosti po dobu životnosti příslušných aktiv nebo jiných položek.

3.  Příslušné orgány musí schválit všechny následné změny částek vyloučených z výpočtu kapitálových požadavků pro tržní rizika podle odstavce 1, které instituce provede.“.

84)  V hlavě IV části třetí se doplňují následující nové kapitoly 1a a 1b:

„Kapitola 1aStandardizovaný přístup

Oddíl 1Obecná ustanovení

Článek 325dRozsah a struktura standardizovaného přístupu

Instituce vypočítá kapitálové požadavky pro tržní rizika standardizovaným přístupem pro pozice obchodního nebo investičního portfolia vystavené měnovému a komoditnímu riziku jako součet následujících tří složek:

a)  kapitálový požadavek podle metody založené na citlivosti podle oddílu 2 této kapitoly;

b)  kapitálový požadavek pro riziko selhání podle oddílu 5 této kapitoly, který se vztahuje pouze na pozice obchodního portfolia, které jsou v něm uvedeny;

c)  kapitálové požadavky pro zbytková rizika podle oddílu 4 této kapitoly, což se použije pouze na pozice obchodního portfolia, které jsou v něm uvedeny.

Oddíl 2Metoda výpočtu kapitálových požadavků založená na citlivosti

Článek 325eDefinice

Pro účely této kapitoly se použijí tyto definice:

1) „rizikovou třídou“ se rozumí jedna z následujících sedm kategorií: i) obecné úrokové riziko; ii) riziko úvěrového rozpětí pro případy bez sekuritizace; iii) riziko úvěrového rozpětí se sekuritizací (ne-CTP); iv) riziko úvěrového rozpětí se sekuritizací (CTP); v) akciové riziko; vi) komoditní riziko; a vii) měnové riziko.

2) „citlivostí“ se rozumí relativní změna hodnoty pozice vypočtené oceňovacím modelem instituce v důsledku změny hodnoty relevantních faktorů rizik spojených s danou pozicí.

3) „košem“ se rozumí podkategorie pozic v rámci jedné rizikové třídy s podobným profilem rizika, jemuž je přiřazována riziková váha podle definice v pododdíle 1 oddílu 3 této kapitoly.

Článek 325fSložky metody založené na citlivosti

1.  Instituce vypočítá kapitálové požadavky pro tržní rizika podle metody založené na citlivosti sloučením následujících tří kapitálových požadavků podle článku 325i:

a)  kapitálové požadavky pro delta riziko, které zachycuje riziko změny hodnoty nástroje způsobené změnami v jeho nevolatilních rizikových faktorech a předpokládá lineární oceňovací funkci;

b)  kapitálové požadavky pro vega riziko, které zachycuje riziko změny hodnoty nástroje způsobené změnami v jeho volatilních rizikových faktorech;

c)  kapitálové požadavky pro křivkové riziko, které zachycuje riziko změny hodnoty nástroje způsobené změnami v jeho nevolatilních rizikových faktorech nezachycených delta rizikem;

2.  Pro účely výpočtu uvedeného v odstavci 1,

d)  všechny pozice nástrojů s opčním prvkem podléhají kapitálovým požadavkům podle odst. 1 písm. a), b) a c).

e)  všechny pozice nástrojů bez opčního prvku podléhají pouze kapitálovým požadavkům podle odst. 1 písm. a).

Pro účely této kapitoly nástroje s opčním prvkem zahrnují mimo jiné: prodejní a kupní opce, maxima, minima, swapy, bariérové opce a exotické opce. Vložené opce, jako jsou opce předfinancování nebo behaviorální opce, jsou pro účely výpočtu kapitálových požadavků pro tržní rizika považovány za samostatné pozice v opcích.

Pro účely této kapitoly se nástroje, jejichž peněžní tok lze zapsat jako lineární funkci podkladové smyšlené hodnoty, považují za nástroje bez opčního prvku.

Článek 325g Kapitálové požadavky pro rizika delta a vega

1.  Instituce na výpočet kapitálových požadavků pro rizika delta a vega uplatní rizikové faktory delta a vega popsané v pododdíle 1 oddílu 3 této kapitoly.

2.  Instituce na výpočet kapitálových požadavků pro rizika delta a vega uplatní postup popsaný v odstavcích 3 až 8 níže.

3.  Pro každou rizikovou třídu se vypočte citlivost všech nástrojů zařazených do kapitálových požadavků pro rizika delta a vega pro každý faktor rizika delta a vega podle příslušných vzorců popsaných v pododdíle 2 oddílu 3 této kapitoly. Pokud hodnota některého nástroje závisí na několika rizikových faktorech, je citlivost určena samostatně pro každý z nich.

4.  Citlivosti jsou přiřazovány jednomu z košů „b“ v rámci každé rizikové třídy.

5.  V rámci každého koše „b“ jsou vzájemně kompenzovány pozitivní a negativní citlivosti na týž faktor rizika. Tím vzniknou čisté citlivosti ( pro každý faktor rizika k v koši.

6.  Čistá citlivost na každý faktor rizika () v každém z košů je vynásobena odpovídající rizikovou váhou (RWk) podle oddílu 6, čímž vzniknou vážené citlivosti (WSk) pro jednotlivé faktory rizika v koši podle následujícího vzorce:

7.  Vážené citlivosti na jednotlivé faktory rizika v koši jsousečteny podle níže uvedeného vzorce, kde nejnižší hodnota množiny v kořeni mocniny je nula, čímž vznikne citlivost specifická pro daný koš (Kb). Použijí se odpovídající korelace pro vážené citlivosti ve stejném koši (), jak stanoví oddíl 6.

8.  Citlivost koše (Kb) se vypočítá pro každý koš v rámci jedné třídy rizika podle odstavců 5 až 7. Jakmile je citlivost specifická pro koš vypočtena pro všechny koše, sloučí se vážené citlivosti na všechny faktory rizika pro všechny koše podle níže uvedeného vzorce s použitím odpovídajících korelací γbc pro vážené citlivosti v různých koších podle oddílu 6, čímž vznikne kapitálový požadavek specifický pro třídu rizika delta nebo vega:

kde pro všechny faktory rizika v koš b a pro koš c. Kde z těchto hodnot a vznikne záporná hodnota, pro celkový součet vypočte instituce kapitálový požadavek pro rizikovou třídu delta nebo vega alternativním způsobem, kde platí pro všechny faktory rizika v koši b a pro všechny faktory rizika v koši c.

Kapitálové požadavky pro konkrétní rizikovou třídu delta nebo vega se vypočtou pro každou rizikovou třídu podle odstavců 1 až 8.

Článek 325h Kapitálové požadavky pro křivkové riziko

1.  Instituce na výpočet kapitálových požadavků pro křivkové riziko uplatní postup popsaný v odstavcích 2 až 6.

2.  Pomocí citlivostí vypočtených podle čl. 325g odst. 4 se pro každou rizikovou třídu vypočítá kapitálový požadavek pro čisté křivkové riziko pro každý faktor rizika (k) zahrnutý do dané rizikové třídy podle níže uvedeného vzorce.

kde:

i = index označující nástroj podléhající křivkovému riziku spojenému s faktorem rizika k;

= aktuální úroveň faktoru rizika k;

= hodnota nástroje i podle odhadu oceňovacího modelu instituce s použitím aktuální hodnoty faktoru rizika k;

a = hodnota nástroje i po pohybu nahoru a dolů podle odpovídající rizikové váhy;

= riziková váha pro faktor křivkového rizika k pro nástroj i určená podle oddílu 6.

= delta citlivost nástroje i k faktoru rizika delta, který odpovídá faktoru křivkového rizika k.

3.  Pro každou rizikovou třídu se kapitálové požadavky pro čisté křivkové riziko vypočtené podle odstavce 2 přiřadí jednomu z košů (b) v rámci dané rizikové třídy.

4.  Všechny kapitálové požadavky pro čisté křivkové riziko v rámci každého koše (b) se sečtou podle níže uvedeného vzorce, kde se použijí odpovídající předepsané korelace rkl mezi dvojicemi rizikových faktorů k,l v rámci každého koše, čímž vzniknou kapitálové požadavky pro křivkové riziko daného koše:

  

kde:

y = funkce s hodnotou 0, pokud i mají záporné znaménko. V ostatních případech má yhodnotu 1.

5.  Kapitálové požadavky pro čisté křivkové riziko se sečtou pro všechny koše v rámci rizikové třídy podle níže uvedeného vzorce, kde se použíjí odpovídající předepsané korelace γbc pro kapitálové požadavky pro sady čistých křivkových rizik přiřazené různým košům. Tím vznikne hodnota kapitálových požadavků pro křivkové riziko dané rizikové třídy.

  

kde:

pro všechny faktory rizika v koši b a pro koš c;

je funkce s hodnotou 0, pokud i mají záporné znaménko. V ostatních případech má hodnotu 1.

Pokud z hodnot a vznikne záporná hodnota celkového součtu

pak vypočte instituce zátěž křivkovým rizikem alternativním způsobem, kde platí pro všechny faktory rizika v koši b a pro všechny rizikové faktory v koši c.

6.  Kapitálové požadavky pro křivkové riziko konkrétní rizikové třídy se vypočtou pro každou rizikovou třídu podle odstavců 2 až 5.

Článek 325i Součet kapitálových požadavků pro jednotlivé rizikové třídy ve vztahu k delta, vega a křivkovým rizikům

1.  Instituce sečtou kapitálové požadavky pro delta, vega a křivková rizika pro každou rizikovou třídu podle postupu popsaného v odstavcích 2 až 3 níže.

2.  Postup výpočtu kapitálových požadavků na delta, vega a křivková rizika pro každou rizikovou třídu popsaný v článcích 325g a 325h se provede pro každou rizikovou třídu třikrát, pokaždé s jinou sestavou korelačních parametrů (korelace mezi faktory rizika v rámci koše) a (korelace mezi koši v rámci rizikové třídy. Každá z těchto sestav odpovídá jiném rizikovému scénáři:

a)  scénář „středních korelací“, podle nějž se korelační parametry a podle oddílu 6 nezmění.

b)  scénář „vysokých korelací“, podle nějž se korelační parametry a určené v oddíle 6 jednotně vynásobí číslem 1,25, a parametry a jsou podřízeny maximu 100 %.

c)  scénář „nízkých korelací“, podle nějž se příslušné předepsané korelace popsané v oddíle 6 jednotně vynásobí číslem 0,75.

3.  Pro každý scénář stanoví instituce zvláštní kapitálové požadavky na úrovni portfolia. Tyto zvláštní kapitálové požadavky na úrovni portfolia se vypočtou jako součet kapitálových požadavků pro jednotlivé rizikové třídy pro tyto scénáře.

4.  Konečné kapitálové požadavky portfolia odpovídají nejvyšší z hodnot kapitálových požadavků na úrovni portfolia vypočtené podle odstavce 3.

Článek 325jZacházení s indexovými nástroji a s opcemi s více podkladovými nástroji

1.  Instituce uplatňují souhrnný přístup k indexovým nástrojům a opcím s více podkladovými nástroji, pokud všechny složky indexu nebo opce mají citlivost k delta rizikům se stejným znaménkem. Citlivosti ke složkám faktorů rizika plynoucího z indexových nástrojů a opcí s více podkladovými nástroji mohou být kompenzovány citlivostmi jednosložkových nástrojů bez omezení, kromě pozic v CTP.

2.  Opce s více podkladovými nástroji s citlivostí na delta rizika s různými znaménky jsou vyňaty z rizik delta a vega, ale podléhají navýšení pro zbytkové riziko podle oddílu 4 této kapitoly.

Článek 325kZacházení se subjekty kolektivního investování

1.  Instituce vypočtou kapitálové požadavky pro tržní rizika pozic v subjektech kolektivního investování (CIU) jedním z těchto postupů:

a)  Instituce, která je schopna určit podkladové investice CIU nebo indexového nástroje na denní bázi, může shrnout tyto podkladové investice a vypočítat kapitálové požadavky pro tržní riziko této pozice podle přístupu stanoveného v čl. 325j odst. 1;

b)  Pokud lze získat denní ceny CIU, ale instituce si je vědoma povinnosti CIU, považuje taková instituce pozici CIU za kapitálový nástroj pro účely metody výpočtu založené na citlivosti;

c)  Pokud lze získat denní ceny CIU, ale instituce si není vědoma povinnosti CIU, považuje taková instituce pozici CIU za kapitálový nástroj pro účely metody výpočtu založené na citlivosti a přisoudí této pozici CIU rizikovou váhu podle koše akciových rizik „ostatní sektory“.

2.  Podle metod popsaných v této kapitole může instituce pro účely výpočtu a vykazování svých kapitálových požadavků pro tržní rizika pro pozice v CIU využívat následující třetí strany:

a)  depozitáře subjektu kolektivního investování za předpokladu, že podnik kolektivního investování investuje výhradně do cenných papírů a ukládá všechny cenné papíry do tohoto depozitáře;

b)  v případě jiných subjektů kolektivního investování správcovské společnosti subjektu kolektivního investování za předpokladu, že tato správcovská společnost splňuje kritéria stanovená v čl. 132 odst. 3 písm. a).

3.  EBA vytvoří regulační technické normy podrobněji určující, které rizikové váhy mají být přiřazovány pozicím v CIU podle odst. 1 písm. b).

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [patnácti měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost].

Na Komisi je delegována pravomoc přijmout regulační technické normy odkazované v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 325lZajišťovací pozice

1.  Instituce mohou proces popsaný v tomto článku použít pro výpočet kapitálových požadavků pro tržní rizika zajišťovacích pozic dluhových nebo kapitálových nástrojů.

2.  Na citlivost zajišťovacích pozic v každém jednotlivém emitentovi uplatní instituce vhodný faktor násobení podle tabulky 1, s výjimkou zajišťovacích pozic upsaných nebo podzajištěných třetími stranami na základě formálních dohod, a vypočítají kapitálové požadavky na tržní rizika podle postupu popsaného v této kapitole na základě upravených čistých citlivostí.

Tabulka 1

pracovní den 0

0%

pracovní den 1

10%

pracovní dny 2 až 3

25%

pracovní den 4

50%

pracovní den 5

75%

pracovní den 5

100%

Pro účely tohoto článku „pracovní den 0“ znamená pracovní den, kdy vznikne nepodmíněný závazek instituce převzít známý počet cenných papírů za dohodnutou cenu.

3.  Instituce o použití postupu podle tohoto článku informuje příslušné orgány.

Oddíl 3Definice rizikových faktorů a citlivostí

PODODDÍL 1Definice rizikových faktorů

Článek 325m Obecné faktory úrokového rizika

1.  Pro všechny obecné faktory úrokového rizika včetně rizika inflace a valutového rizika se vytvoří jeden koš pro každou měnu a každý koš obsahuje jiné typy rizikových faktorů.

Obecné faktory úrokového rizika typu delta použitelné na nástroje citlivé na úrokové riziko jsou představovány příslušnými bezrizikovými sazbami pro jednotlivé měny a následující splatnosti: 0,25 roku, 0,5 roku, 1 rok, 2 roky, 3 roky, 5 let, 10 let, 15 let, 20 let, 30 let. Instituce musí přiřadit rizikové faktory stanoveným vrcholům pomocí lineární interpolace nebo pomocí metody, která je nejvíce konzistentní s funkcemi oceňování, které jsou používány nezávislými funkcemi kontroly rizika danou institucí pro hlášení tržních rizik nebo zisků a ztrát vyššímu managementu.

2.  Instituce získá bezrizikové sazby za měnu z nástrojů peněžního trhu, které jsou uchovány v obchodních knihách instituce, která má nejnižší kreditní riziko, například noční indexované swapy.

3.  Pokud instituce nemohou použít přístup uvedený v odstavci 2, musí být bezrizikové sazby založeny na jedné nebo více tržní křivce swapů, kterou instituce používají k označení pozice na trhu, například swapové křivky s nabízenou mezibankovní sazbou.

Tam, kde data z tržních swapových křivek popsaných v odstavci 2 a prvním pododstavci tohoto odstavce nepostačují, mohou být bezrizikové sazby odvozeny od nejvhodnější křivky vládních obligací pro danou měnu.

Tam, kde instituce používá rizikové faktory odvozené v souladu s postupy stanoveným v druhém pododstavci tohoto odstavce pro vládní dluhové nástroje, nesmí být takový vládní dluhový nástroj vyňat z požadavků na rizika úvěrového rozpětí vlastního kapitálu. V těch případech, kde není možné oddělit bezrizikovou sazbu od rozložené úvěrové složky, musí být citlivost na tento rizikový faktor přiřazena jak riziku obecné úrokové míry, tak i třídám rizika úvěrového rozpětí.

4.  V případě rizikových faktorů obecného úrokového rizika každá měna vytvoří samostatný koš. Instituce v souladu s oddílem 6 přiřadí rizikové faktory do stejného koše, avšak s odlišnými splatnostmi, různé rizikové váhy.

Instituce použije dodatečné rizikové faktory pro inflační riziko pro dluhové nástroje, jejichž hotovostní toky jsou funkčně nezávislé na míře inflace. Tyto dodatečné rizikové faktory jsou složeny z jednovektorových tržních měr inflace s různými splatnostmi na měnu. Pro každý nástroj obsahuje vektor tolik složek, kolik je měr inflace použitých jako proměnné v modelu oceňování danou institucí pro daný nástroj.

5.  Instituce vypočítá citlivost nástroje na dodatečné riziko pro inflační riziko uváděné v odstavci 4 jako změnu v hodnotě nástroje, podle svého modelu oceňování, jako výsledek posunutí o 1 základní bod v každé složce vektoru. Každá měna musí vytvářet samostatný koš. V každém koši zacházejí instituce s inflací jako s jedním rizikovým faktorem, bez ohledu na počet složek každého vektoru. Instituce v koši vykompenzují všechny citlivosti vůči inflaci, vypočítané výše popsaným způsobem, aby tak zvýšily jednotlivou čistou citlivost na koš.

6.  Pro dluhové nástroje, které vyžadují platbu v různých měnách, musí být rovněž vypočítána rizika s měziměnovým základem mezi těmito měnami. Pro účely metody založené na citlivostech musí být rizikové faktory, které institucemi použijí, rizika s měziměnovým základem pro každou měnu vztaženou na USD nebo EUR. Instituce vypočítají meziměnový základ, který se netýká žádného základu vztaženého na USD nebo EUR, buď na „základu vztaženém na USD“, nebo na „základu vztaženém na EUR“.

Každý rizikový faktor s meziměnovým základem je tvořen jedním vektorem meziměnového základu různých splatností na každou měnu. Pro každý nástroj obsahuje vektor tolik složek, kolik je meziměnových základů použitých jako proměnné v modelu oceňování danou institucí pro daný nástroj. Každá měna musí vytvářet odlišný koš.

Instituce vypočítá citlivost nástroje na tento rizikový faktor jako změnu v hodnotě nástroje, podle svého modelu oceňování, jako výsledek posunutí o 1 základní bod v každé složce vektoru. Každá měna musí vytvářet samostatný koš. V každém koši musí být dva možné odlišné rizikové faktory: základ vztažený na EUR a základ vztažený na USD, bez ohledu na počet složek, které se vyskytují v každém vektoru meziměnového základu. Maximální počet čistých citlivostí na koš je dvě.

7.  Rizikové faktory vega obecné úrokové míry platné pro opce s podklady, které jsou citlivé na obecné úrokové míry, jsou implicitní volatility odpovídajících bezrizikových sazeb, jak je popsáno v odstavci 2 a 3, které jsou zařazeny do košů v závislosti na měně a namapovány na následující splatnosti v každém koši: 0,5 roku, 1 rok, 3 roky, 5 let, 10 let. Na každou měnu je jeden koš.

Pro účely stanovení čistých hodnot zohledňuje instituce implicitní volatility spojené se stejnými bezrizikovými sazbami a namapované na stejné splatnosti, s cílem vytvořit stejný rizikový faktor.

Pokud instituce namapují implicitní volatility na splatnosti, jak je uvedeno v tomto odstavci, platí následující:

a)  pokud je splatnost opce vyrovnána se splatností pokladu, je zohledněn jeden rizikový faktor, který je namapován v souladu s touto splatností.

b)  pokud je splatnost opce kratší než splatnost podkladu, zohlední se následující rizikové faktory následujícím způsobem:

i)  první rizikový faktor je namapován v souladu se splatností opce;

ii)  druhý rizikový faktor je namapován v souladu se zbytkovou splatností pokladu opce k datu uplynutí platnosti opce.

8.  Zakřivení rizikových faktorů obecné úrokové míry, které mají být použity institucemi, musí být tvořeny jedním vektorem bezrizikových sazeb, který představuje specifickou bezrizikovou křivku výnosů, na každou měnu. Každá měna musí vytvářet odlišný koš. Pro každý nástroj obsahuje vektor tolik složek, kolik je různých splatností bezrizikových sazeb použitých jako proměnné v modelu oceňování danou institucí pro daný nástroj.

9.  Instituce vypočítají citlivost nástroje na každý rizikový faktor použitý ve vzorci křivkového rizika v souladu s článkem 325h. Pro účely křivkového rizika považuji instituce považovat vektory odpovídající různým výnosovým křivkám a s různým počtem součástí za stejný rizikový faktor, a to za předpokladu, že tyto vektory odpovídají stejné měně. Instituce provedou vykompenzování citlivostí vůči stejnému rizikovému faktoru. Na koš je pouze jedna čistá citlivost.

Neexistuje žádný požadavek na křivkové riziko pro inflaci a meziměnová základní rizika.

Článek 325n Rizikové faktory úvěrového rozpětí

pro případy bez sekuritizace

1.  Delta rizikové faktory úvěrového rozpětí, které mají být použity institucemi na nástroje bez pro sekuritizace, které jsou citlivé na úvěrové rozpětí, jsou sazby úvěrového rozpětí jejich emitenta, odvozené od relevantních dluhových nástrojů a swapů úvěrového selhání a namapovány na každou z následujících splatností: 0,25 roku, 0,5 roku, 1 rok, 2 roky, 3 roky, 5 let, 10 let, 15 let, 20 let, 30 let. Instituce použijí jeden rizikový faktor na emitenta a splatnost, bez ohledu na to, zda jsou sazby úvěrového rozpětí odvozeny od dluhových nástrojů nebo swapů úvěrového selhání. Koše jsou sektorové koše, jak je uvedeno v oddíle 6, a každý koš zahrnuje všechny rizikové faktory přiřazené odpovídajícímu sektoru.

2.  Vega rizikové faktory úvěrového rozpětí, které mají být použity institucemi pro opce s poklady bez sekuritizace, které jsou citlivé na úvěrové rozpětí, jsou implicitní volatility sazeb úvěrové rozpětí emitenta pokladů, jak je stanoveno v odstavci 1, které jsou namapovány na následující splatnosti v souladu se splatností opce podle požadavků vlastního kapitálu: 0,5 roku, 1 rok, 3 roky, 5 let, 10 let. Použijí se stejné koše jako koše, které byly použity pro delta rizika úvěrového rozpětí pro případy bez sekuritizace.

3.  Rizikové faktory zakřivení úvěrového rozpětí, které mají být použity institucemi pro nástroje bez sekuritizace, jsou tvořeny jedním vektorem sazeb úvěrového rozpětí, představující specifickou křivku úvěrového rozpětí emitenta. Pro každý nástroj obsahuje vektor tolik složek, kolik je různých splatností sazeb úvěrového rozpětí použitých jako proměnné v modelu oceňování danou institucí pro daný nástroj. Použijí se stejné koše jako koše, které byly použity pro delta rizika úvěrového rozpětí pro případy bez sekuritizace.

4.  Instituce vypočítají citlivost nástroje na každý rizikový faktor použitý ve vzorci křivkového rizika v souladu s článkem 325h. Pro účely křivkového rizika považují instituce vektory odvozené od odpovídajících dluhových nástrojů nebo swapů úvěrového selhání a s různým počtem součástí za stejný rizikový faktor, a to za předpokladu, že tyto vektory odpovídají stejnému emitentovi.

Článek 325oRizikové faktory úvěrového rozpětí

pro případy se sekuritizací

1.  Instituce použijí rizikové faktory úvěrového rozpětí sekuritizací CTP (portfolio obchodování s korelací), uvedené v odstavci 3, na sekuritizované pozice, které náleží k CTP, jak je popsáno v čl. 104 odst. 7 až 9.

Instituce použijí rizikové faktory úvěrového rozpětí sekuritizace jiné než CTP, uvedené v odstavci 5, na sekuritizované pozice, které nenáleží k CTP, jak je popsáno v čl. 104 odst. 7 až 9.

2.  Koše platné pro riziko úvěrového rozpětí sekuritizací, které náleží k CTP, jsou stejné jako koše platné pro riziko úvěrového rozpětí bez sekuritizace, jak je uvedeno v oddíle 6.

Koše platné pro riziko úvěrového rozpětí sekuritizací, které nenáleží k CTP, jsou specifické pro tuto kategorii třídy rizik, jak je uvedeno v oddíle 6.

3.  Rizikové faktory úvěrového rozpětí, které mají být použity institucemi pro sekuritizované pozice, které náleží k CTP, jsou následující:

a)  delta rizikové faktory jsou všechny sazby úvěrového rozpětí emitentů podkladových expozic sekuritizované pozice, odvozené od relevantních dluhových nástrojů a swapů úvěrového selhání a pro každou z následujících splatností: 0,5 roku, 1 rok, 3 roky, 5 let, 10 let.

b)  vega rizikové faktory platné pro opce se sekuritizovanými pozicemi, které náleží k CTP jako podklady, jsou implicitní volatility úvěrového rozpětí emitentů podkladových expozic sekuritizované pozice, odvozené způsobem popsaným v bodu a tohoto odstavce, které jsou namapovány na následující splatnosti v souladu se splatností odpovídající opce na základě kapitálových požadavků: 0,5 roku, 1 rok, 3 roky, 5 let, 10 let.

c)  rizikové faktory zakřivení jsou odpovídající výnosové křivky úvěrového rozpětí emitentů podkladových expozic sekuritizované pozice, vyjádřené jako vektory sazeb úvěrového rozpětí pro různé splatnosti, odvozené způsobem uvedeným v odstavci a tohoto odstavce. Pro každý nástroj obsahuje vektor obsahovat tolik složek, kolik je různých splatností sazeb úvěrového rozpětí použitých jako proměnné v modelu oceňování danou institucí pro daný nástroj.

4.  Instituce vypočítají citlivost sekuritizované pozice na každý rizikový faktor použitý ve vzorci křivkového rizika v souladu s článkem 325h. Pro účely křivkového rizika považují instituce vektory odvozené od odpovídajících dluhových nástrojů nebo swapů úvěrového selhání a s různým počtem součástí za stejný rizikový faktor, a to za předpokladu, že tyto vektory odpovídají stejnému emitentovi.

5.  Rizikové faktory úvěrového rozpětí, které mají být použité institucemi pro sekuritizované pozice, které nenáleží k CTP, odkazují na rozpětí tranše, namísto rozpětí podkladových nástrojů, a jsou následující:

a)  delta rizikové faktory jsou odpovídající sazby úvěrového rozpětí tranše, namapované na následující splatnosti, v souladu se splatností tranše: 0,5 roku, 1 rok, 3 roky, 5 let, 10 let.

b)  vega rizikové faktory platné pro opce se sekuritizovanými pozicemi, které nenáleží k CTP jako podklady, jsou implicitní volatility úvěrového rozpětí tranší, které jsou namapovány na následující splatnosti v souladu se splatností opce na základě kapitálových požadavků: 0,5 roku, 1 rok, 3 roky, 5 let, 10 let.

c)  rizikové faktory zakřivení jsou stejné jako ty, které jsou popsány v písmenu a) tohoto odstavce. Na všechny tyto rizikové faktory se použije společná riziková váha, jak je uvedeno v oddíle 6.

Článek 325p

Faktory akciového rizika

1.  Koše pro všechny faktory akciového rizika jsou sektorové koše odkazované v oddíle 6.

2.  Delta faktory akciového rizika použité institucemi jsou všechny spotové ceny a všechny smluvní repo sazby nebo repo sazby vlastního kapitálu.

Pro účely akciového rizika musí specifická repo křivka vlastního kapitálu vytvářet jeden rizikový faktor, který je vyjádřen jako vektor repo sazeb pro různé splatnosti. Pro každý nástroj obsahuje vektor tolik složek, kolik je různých splatností repo sazeb použitých jako proměnné v modelu oceňování danou institucí pro daný nástroj.

Instituce vypočítá citlivost nástroje na tento rizikový faktor jako změnu v hodnotě nástroje, podle svého modelu oceňování, jako výsledek posunutí o 1 základní bod v každé složce vektoru. Instituce vykompenzují citlivosti na rizikový faktor repo sazby stejného akciového cenného papíru, bez ohledu na počet součástí každého vektoru.

3.  Vega faktory akciového rizika, které mají být použity institucemi pro opce s poklady, které jsou citlivé na akciové riziko, jsou implicitní volatility spotových cen vlastního kapitálu, které jsou namapovány na následující splatnosti v souladu se splatnostmi odpovídajících opcí podle kapitálových požadavků: 0,5 roku, 1 rok, 3 roky, 5 let, 10 let. Neexistují žádné kapitálové požadavky na vega riziko pro akciové repo sazby.

4.  Rizikové faktory zakřivení vlastního kapitálu, které mají být použity institucemi na opce s podklady, které jsou citlivé na akciové riziko, jsou všechny spotové ceny vlastního kapitálu, bez ohledu na splatnost odpovídajících opcí. Neexistují žádné kapitálové požadavky na křivkové riziko pro akcové repo sazby.

Článek 325qRizikové faktory komodit

1.  Koše pro všechny rizikové faktory komodity jsou sektorové koše odkazované v oddíle 6.

2.  Delta rizikové faktory komodity, které mají být použité institucemi pro nástroje citlivé na komodity, jsou všechny spotové ceny komodity na typ komodity a na každý stupeň kvality. Instituce zohlední pouze dvě ceny komodit na stejný typ komodity, se stejnou splatností a stejným typem smluvní třídy, k vytvoření stejného rizikového faktoru, kde je soubor právních podmínek, týkající se místa dodání, shodný.

3.  Vega rizikové faktory komodity, které mají být použity institucemi pro opce s poklady, které jsou citlivé na komoditu, jsou implicitní volatility cen komodity na typ komodity, které jsou namapovány na následující fáze splatnosti v souladu se splatnostmi odpovídajících opcí podle kapitálových požadavků: 0,5 roku, 1 rok, 3 roky, 5 let, 10 let. Instituce zohlední citlivosti na stejný typ komodity a přiřazené stejné splatnosti jako jeden rizikový faktor, který poté instituce vykompenzují.

4.  Rizikové faktory zakřivení komodity, které mají být použité institucemi na opce s podklady, které jsou citlivé na komodity, jsou jednou sadou komoditních cen s různými splatnostmi na typ komodity, která je vyjádřena jako vektor. Pro každý nástroj obsahuje vektor obsahovat tolik složek, kolik je cen dané komodity, které jsou použity jako proměnné v modelu oceňování danou institucí pro daný nástroj. Instituce nečiní rozdíl mezi cenami komodit podle třídy nebo místa dodání.

Citlivost nástroje na každý rizikový faktor použitý ve vzorci křivkového rizika se vypočítá v souladu s článkem 325h. Pro účely křivkového rizika považují instituce vektory s různým počtem součástí za stejný rizikový faktor, a to za předpokladu, že tyto vektory odpovídají stejnému typu komodity.

Článek 325rRizikové faktory měnového rizika

1.  Delta rizikové faktory měnového rizika, které mají být použité institucemi pro nástroje citlivé na cizí měny, jsou všechny spotové směnné kursy mezi měnou, ve které je nástroj denominovaný, a měnou, ve které instituce poskytuje výkazy. Na pár měn je jeden koš, obsahující jeden rizikový faktor a jednu čistou citlivost.

2.  Vega rizikové faktory měnového rizika, které mají být použité institucemi na opce s poklady, které jsou citlivé na cizí měny, jsou implicitní volatility směnných kursů mezi páry měn odkazovaných v odstavci 1. Tyto implicitní volatility směnných kursů jsou namapovány na následující splatnosti podle splatností odpovídajících opcí na základě kapitálových požadavků: 0,5 roku, 1 rok, 3 roky, 5 let, 10 let.

3.  Rizikové faktory zakřivení měnového rizika, použité institucemi na opce s poklady, které jsou citlivé na cizí měny, jsou stejné jako ty, které jsou odkazované v odstavci 1.

4.  Instituce nemusí rozlišovat mezi místními a zahraničními variantami měn pro všechny rizikové faktory delta, vega a zakřivení.

Pododdíl 2: Definice citlivosti

Článek 325s Citlivosti rizika delta

1.  Instituce vypočítají citlivosti delta GIRR následujícím způsobem:

(a)citlivosti na rizikové faktory tvořené bezrizikovými sazbami se vypočítávají následujícím způsobem:

 

kde:

= sazba bezrizikové křivky k se splatností t;

Vi (.) = funkce oceňování nástroje i;

x,y = ostatní proměnné ve funkci oceňování.

(b)citlivosti na rizikové faktory tvořené inflačním rizikem a meziměnovým základem () se vypočítávají následujícím způsobem:

 

kde:

= vektor m součástí představující implicitní křivku inflace nebo křivku meziměnového základu pro danou měnu j, přičemž m je rovno počtu inflačních nebo meziměnových proměnných, použitých v modelu oceňování nástroje i;

= matice soudržnosti rozměru (1 x m);

Vi (.) = funkce oceňování nástroje i;

y, z = ostatní proměnné v modelu oceňování.

2.  Instituce vypočítají citlivosti delta rizika úvěrového rozpětí pro všechny sekuritizované a nesekuritizované pozice () následujícím způsobem:

kde:

= hodnota sazeb úvěrového rozpětí emitenta j při splatnosti t;

Vi (.) = funkce oceňování nástroje i;

x,y = ostatní proměnné ve funkci oceňování.

3.  Instituce vypočítají citlivosti delta vlastního kapitálu následujícím způsobem:

(a)citlivosti na rizikové faktory k (sk) tvořené spotovými cenami vlastního kapitálu se vypočítávají následujícím způsobem:

kde:

k je specifické zabezpečení vlastního kapitálu;

EQk je hodnota spotové ceny dané jistoty vlastního kapitálu; a

Vi (.) je funkce oceňování nástroje i.

x, y jsou ostatní proměnné v modelu oceňování.

(b)citlivosti na rizikové faktory tvořené repo sazbami vlastního kapitálu se vypočítávají následujícím způsobem:

 

kde:

k = index označující vlastní kapitál;

= vektor m součástí vyjadřující restrukturalizaci repo termínů pro specifický vlastní kapitál k, přičemž m se rovná počtu repo sazeb odpovídajících různými splatnostem, které jsou použity v modelu oceňování nástroje i;

= matice soudržnosti rozměru (1 x m);

Vi (.) = funkce oceňování nástroje i;

y, z = ostatní proměnné v modelu oceňování nástroje i.

4.  Instituce vypočítají delta citlivosti měnového rizika pro každý rizikový faktor k (sk) následujícím způsobem:

kde:

k = daný faktor komoditního rizika;

CTYk = hodnota rizikového faktoru k;

Vi (.) = tržní hodnota nástroje i jako funkce rizikového faktoru k.

5.  Instituce vypočítají delta citlivosti měnového rizika pro každý faktor měnového rizika k (sk) následujícím způsobem:

kde:

k = daný faktor měnového rizika;

FXk = hodnota rizikového faktoru;

Vi (.) = tržní hodnota nástroje i jako funkce rizikového faktoru k.

Článek 325t Citlivosti rizika vega

1.  Instituce vypočítá citlivost rizika vega pro opce s daným rizikovým faktorem (sk) následujícím způsobem:

kde:

k = je specifický rizikový faktor vega, tvořený odvozenou volatilitou;

= hodnota tohoto rizikového faktoru, která by měla být vyjádřena jako procento;

x,y = ostatní proměnné ve funkci oceňování.

2.  V případě tříd rizik, kde mají rizikové faktory vega rozměr splatnosti, ale kde pravidla mapování rizikových faktorů neplatí, protože opce nemají splatnost, namapují instituce tyto rizikové faktory na nejdelší předepsanou splatnost. Na tyto opce se vztahují přídavky na zbytková rizika.

3.  V případě opcí, které nemají realizační cenu nebo bariéru, a opcí, které mají několik realizačních cen nebo bariér, uplatní instituce mapování na realizační cenu a splatnost použité interně danou institucí ke stanovení ceny opce. Na tyto opce se také vztahují přídavky na zbytková rizika.

4.  Instituce nepočítají riziko vega pro sekuritizační tranše zahrnuté do CTP uváděné v čl. 104 odst. 7 až 9, které nemají odvozenou volatilitu. Pro tyto sekuritizační tranše musí být vypočítány kapitálové požadavky na delta riziko a křivkové riziko.

Článek 325uPožadavky stanovení pro výpočty citlivosti

1.  Instituce odvodí citlivosti za použití vzorců stanovených v tomto pododdílu od modelů stanovení ceny instituce, které slouží jako základ pro výkazy zisku a ztráty pro vrcholové vedení.

Odchylně od prvního pododstavce mohou příslušné orgány uložit instituci, které bylo povoleno použít přístup interního modelu popsaný v kapitole 1 této hlavy, aby použila modely stanovení cen modelu měření rizika, jež instituce použila v rámci přístupu interního modelu, ve výpočtu citlivostí podle této kapitoly pro výpočet a podávání zpráv v oblasti požadavků na kapitál pro tržní rizika podle čl. 325ba odst. 2 písm. b).

2.  Pro výpočet delta citlivostí pro nástroje podmíněné možností volby instituce předpokládají, že odvozená volatilita zůstává konstantní.

3.  Instituce předpokládají, že podklad opce následuje logaritmickonormální nebo normální rozložení v cenových modelech, ze kterých jsou citlivosti odvozeny při výpočtu rizika vega obecné úrokové míry nebo citlivosti rizika úvěrového rozpětí. Instituce předpokládají, že podklad následuje logaritmickonormální nebo normální rozložení v cenových modelech, ze kterých jsou citlivosti odvozeny při výpočtu citlivosti vega vlastního kapitálu, komodity nebo měny.

4.  Instituce vypočítají všechny citlivosti, kromě úprav na úvěrové zhodnocení.

4a.  Odchylně od odstavce 1 může instituce s výhradou získání souhlasu od příslušných orgánů použít alternativní definice citlivostí rizika delta ve výpočtu požadavků na vlastní kapitál pozice obchodního portfolia podle této kapitoly v případě, že instituce splňuje všechny následující podmínky:

  a)  tyto alternativní definice se použijí pro účely interního řízení rizika a pro výkazy zisku a ztráty pro vrcholové vedení připravené nezávislým útvarem řízení rizika v rámci instituce;

  b)  instituce prokáže, že tyto alternativní definice jsou vhodnější k podchycení příslušných citlivostí pro pozici než vzorce stanovené v tomto pododdílu a že se výsledné citlivosti podstatně neliší od použití těchto vzorců.

4b.  Odchylně od odstavce 1 může instituce s výhradou získání souhlasu od příslušných orgánů vypočítat citlivosti vega založené na lineární transformaci alternativních definic citlivostí ve výpočtu požadavků na vlastní kapitál pozice obchodního portfolia podle této kapitoly v případě, že instituce splňuje všechny následující podmínky:

  a)  tyto alternativní definice se použijí pro účely interního řízení rizika a pro výkazy zisku a ztráty pro vrcholové vedení připravené nezávislým útvarem řízení rizika v rámci instituce;

  b)  instituce prokáže, že tyto alternativní definice jsou vhodnější k podchycení citlivostí pro pozici než vzorce stanovené v tomto pododdílu a že lineární transformace uvedená v prvním pododstavci odráží citlivost rizika vega.

Oddíl 4Přídavek na zbytkové riziko

Článek 325vKapitálové požadavky pro zbytková rizika

1.  Kromě kapitálových požadavků pro tržní rizika, stanovená v oddíle 2 této kapitoly, použijí instituce dodatečné kapitálové požadavky v souladu s tímto článkem pro nástroje vystavené vlivu zbytkových rizik.

2.  Nástroje jsou vystavené vlivu zbytkových rizik, když splňují některé z následujících podmínek:

a)  nástroj odkazuje na exotický podklad;

  Nástroje s exotickým podkladem jsou nástroje obchodního portfolia s podkladovou expozicí, které nejsou v rozsahu ošetření rizik delta, vega a zakřivení podle metody založené na citlivostech, stanovené v oddíle 2, nebo náklady na riziko selhání stanovené v oddíle 5.

  Expozice exotických podkladů zahrnují: rizika dlouhověkosti, počasí, přírodní katastrofy a budoucí realizované volatility.

b)  nástroj nese jiná zbytková rizika.

  nástroje, které nesou jiná zbytková rizika, jsou nástroje odpovídající následujícím kritériím:

  i)  nástroj podléhá požadavkům na rizika vega a zakřivení vlastního kapitálu v metodě založené na citlivosti, stanovené v oddíle 2, a generuje částky k výplatě, které nelze replikovat jako konečnou lineární kombinaci standardní vanilkové opce, s jedinou cenou podkladového vlastního kapitálu, cenou komodity, směnným kurzem, cenou dluhopisu, cenou swapu úvěrového selhání nebo swapem úrokových sazeb, nebo

  ii)  nástroj je sekuritizovanou pozicí, která náleží do portfolia obchodování s korelací, jak je uvedeno v čl. 104 odst. 7 až 9. Nesekuritizované zajištění, které náleží k CTP, nebude zvažováno.

3.  Instituce vypočítá dodatečné kapitálové požadavky odkazované v odstavci 1 jako součet hrubých teoretických částek nástrojů odkazovaných v odstavci 2, vynásobený následujícími rizikovými váhami:

a)  1,0 % v případě nástrojů odkazovaných v odst. 2 písm. a);

b)  0,1% v případě nástrojů odkazovaných v odst. 2 písm. b).

4.  Na základě odchylky od odstavce 1 instituce nepoužije kapitálové požadavky pro zbytková rizika na nástroj, který splňuje jakoukoliv z následujících podmínek:

a)  nástroj je uveden v uznávané měně;

b)  nástroj je způsobilý k centrálnímu clearingu v souladu s nařízením (EU) č. 648/2012;

c)  nástroj dokonale vykompenzuje tržní rizika jiné pozice obchodního portfolia a v takovém případě jsou dvě dokonale si odpovídající pozice obchodního portfolia vyňaty z kapitálových požadavků na zbytková rizika.

5.  EBA vypracuje regulační technické normy pro stanovení dalších podrobností ohledně toho, co to jsou exotické podklady a které nástroje jsou vystavené vlivu jiných zbytkových rizik pro účely odstavce 2.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [patnácti měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost].

Na Komisi je delegována pravomoc přijmout regulační technické normy odkazované v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Oddíl 5Náklady na riziko selhání

Článek 325wDefinice a obecná ustanovení

1.  Kapitřálové požadavky na riziko selhání platí pro dluhové nástroje a nástroje vlastního kapitálu, na derivátové nástroje mající dřívější nástroje jako podklady a na deriváty, jejichž částky k výplatě nebo tržní hodnoty jsou ovlivněny událostí selhání dlužníka jiného než protistrany vůči samotnému derivátovému nástroji. Instituce vypočítají požadavky na riziko selhání samostatně pro každý z následujících nástrojů: nesekuritizace a sekuritizace, které nenáleží k CTP, a sekuritizace, které náleží k CTP. Konečné kapitálové požadavky na riziko selhání pro instituci jsou součtem těchto tří součástí.

2.  Pro účely tohoto oddílu se použijí tyto definice:

a)  „krátkou expozicí“ se rozumí, že selhání emitenta nebo skupiny emitentů vede k zisku pro instituci, bez ohledu na typ nástroje nebo transakce vytvářející tuto expozici;

b)  „dlouhou expozicí“ se rozumí, že selhání emitenta nebo skupiny emitentů vede ke ztrátě pro instituci, bez ohledu na typ nástroje nebo transakce vytvářející tuto expozici;

c)  „hrubou výší rizika náhlého selhání“ (JTD) se rozumí odhadovaná velikost ztráty nebo zisku, které by selhání dlužníka vytvořilo pro specifickou expozici;

d)  „čistou výší rizika náhlého selhání“ (JTD) se rozumí odhadovaná velikost ztráty nebo zisku, které by selhání dlužníka vytvořiĺo pro specifickou instituci, po provedení vykompenzování mezi hrubými výšemi rizika náhlého selhání;

e)  „LGD“ se rozumí ztrátu způsobující selhání dlužníka v rámci nástroje vydaného tímto dlužníkem, vyjádřené jako podíl pomyslné hodnoty nástroje;

f)  „rizikovými váhami rizika selhání“ se rozumí procento představující odhadovanou pravděpodobnost selhání každého dlužníka, podle solvence daného dlužníka.

pododdíl 1náklady na riziko selhání pro

nesekuritizace

Článek 325xHrubé výše rizika náhlého selhání

1.  Instituce vypočítají hrubé výše JTD pro každou dlouhou expozici podle vzorce dluhových nástrojů, a to následujícím způsobem:

JTDlong = max{LGD · Vnotional + P&Llong + Adjustmentlong; 0}

kde:

Vteoretická = pomyslná hodnota nástroje;

P&Ldlouhý = termín upravující zisky nebo ztráty již zaúčtované institucí v důsledku změn tržní hodnoty nástroje, který vytváří dlouhou expozici. Zisky musí být zadány do vzorce s kladným znaménkem a ztráty se záporným.

Adjustmentdlouhá = částka, o kterou bude v důsledku struktury derivátového nástroje ztráta instituce v důsledku selhání zvýšena nebo snížena, relativně k celé ztrátě na podkladovém nástroji. Zvýšení bude zadáno do výrazu úpravydlouhé s kladným znaménkem a snížení se záporným.

2.  Instituce vypočítají hrubé výše JTD pro každou krátkou expozici podle vzorce dluhových nástrojů, a tonásledujícím způsobem:

JTDshort = min{LGD · Vnotional + P&Lshort + Adjustmentshort; 0}

kde:

Vteoretická = pomyslná hodnota nástroje, která se zadává do vzorce se záporným znaménkem;

P&Lkrátký = termín upravující zisky nebo ztráty již zaúčtované institucí v důsledku změn tržní hodnoty nástroje, který vytváří krátkou expozici. Zisky musí být zadány do vzorce s kladným znaménkem a ztráty se záporným znaménkem.

Úpravakrátká = částka, o kterou bude v důsledku struktury derivátového nástroje zisk instituce v důsledku selhání zvýšen nebo snížen, relativně k celé ztrátě na podkladovém nástroji. Snížení bude zadáno do výrazu úpravykrátké s kladným znaménkem a snížení se záporným.

3.  LGD pro dluhové nástroje použité institucemi pro účely výpočtu stanoveného v odstavci 1 a 2 bude následující:

a)  expozice vůči dluhovým nástrojům bez pořadí uspokojení bude mít přiřazenu hodnotu LGD 100 %;

b)  expozice vůči dluhovým nástrojům s pořadím uspokojení bude mít přiřazenu hodnotu LGD 75 %.

c)  expozice vůči krytým dlužním úpisům, podle článku 129, bude mít přiřazenu hodnotu LGD 25 %.

4.  Pro účely výpočtu stanoveného v odstavci 1 a 2 jsou pomyslné hodnoty v případě dluhových nástrojů nominálními hodnotami dluhového nástroje. Pro účely výpočtu stanoveného v odstavci 1 a 2 jsou pomyslné hodnoty v případě derivátových nástrojů pro zajištění podkladového dluhu nominálními hodnotami podkladového dluhového nástroje.

5.  Pro expozice vůči nástrojům vlastního kapitálu instituce vypočítají hrubé částky JTD následujícím způsobem, namísto těch, které jsou uvedeny v odstavci 1 a 2:

 

pokud

V = tržní hodnota vlastního kapitálu, nebo v případě derivátových nástrojů pro vlastní kapitál je to tržní hodnota podkladového vlastního kapitálu derivátového nástroje.

6.  Instituce přiřadí LGD 100 % nástrojům vlastního kapitálu pro účely výpočtu stanoveného v odstavci 6.

7.  V případě expozic vůči riziku selhání, které vznikne u derivátových nástrojů, jejichž částky k výplatě v případě selhání dlužníka nejsou vztaženy na pomyslnou hodnotu specifického nástroje vydaného dlužníkem nebo na LGD dlužníka či nástroj vydaný tímto dlužníkem, použijí instituce alternativní metodologie k odhadu hrubých výší JTD, které musí splnit definice hrubých výší JTD v čl.325t odst. 3.

8.  EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro podrobné stanovení způsobu, kterým instituce vypočítají výše JTD pro různé typy nástrojů v souladu s tímto článkem, a které alternativní metodologie použijí instituce pro účel odhadu hrubých výší JTD odkazovaných v odstavci 7.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [patnácti měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost].

Na Komisi je delegována pravomoc přijmout regulační technické normy odkazované v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 325yČisté výše rizika náhlého selhání

1.  Instituce vypočítá čisté výše rizika náhlého selhání vykompenzováním hrubých výší JTD pro krátké a dlouhé expozice. Vykompenzování je možné pouze mezi expozicemi vůči stejnému dlužníkovi, kde mají krátké expozice stejné nebo nižší pořadí uspokojení než dlouhé expozice.

2.  Vykompenzování je buďto úplné, nebo částečné, v závislosti na splatnostech expozic, mezi nimiž se vykompenzování provádí:

a)  vykompenzování je úplné tam, kde všechny expozice, mezi nimiž se vykompenzování provádí, mají splatnost jeden rok nebo více;

b)  vykompenzování je částečné tam, kde alespoň jedna z expozic, mezi nimiž e vykompenzování provádí, má splatnost méně než jeden rok; v takovém případě je výše JTD každé expozice se splatností kratší než jeden rok zmenšena v poměru splatnosti expozice relativně vůči jednomu roku.

3.  Pokud není žádné vykompenzování možné, hrubé výše JTD se rovnají čistým výším JTD v případě expozic se splatnostmi jeden rok nebo méně. Hrubé výše JTD se splatnostmi méně než jeden rok jsou pro výpočet čistých výší JTD zmenšeny v poměru.

Měřítkem pro tyto expozice bude poměr splatnosti expozice relativně vůči jednomu roku, s dolní mezí 3 měsíce.

4.  Pro účely odstavců 2 a 3 je nutné zvážit splatnosti derivátových smluv, a nikoliv jejich podkladů. Expozice vůči hotovostnímu vlastnímu kapitálu budou mít přiřazenu splatnost jeden rok nebo tři měsíce, podle vlastní volby instituce.

Článek 325z

Výpočet kapitálového požadavku na riziko selhání

1.  Čisté částky JTD, bez ohledu na typ protistrany, budou vynásobeny odpovídajícími rizikovými vahami rizika selhání, v souladu s jejich úvěrovou kvalitou, jak je uvedeno v tabulce 2:

Tabulka 2

Kategorie úvěrové kvality

Riziková váha rizika selhání

Stupeň úvěrové kvality 1

0.5%

Stupeň úvěrové kvality 2

3%

Stupeň úvěrové kvality 3

6%

Stupeň úvěrové kvality 4

15%

Stupeň úvěrové kvality 5

30%

Stupeň úvěrové kvality 6

50%

Bez hodnocení

15%

V prodlení

100%

2.  V prodlení Expozice, které by obdržely rizikovou váhu 0 % podle standardního přístupu pro hodnocení úvěrového rizika v souladu s částí III, hlavou II, kapitolou 2, obdrží rizikovou váhu rizika selhání pro kapitálové požadavky na riziko selhání.

3.  Vážená čistá výše JTD bude přiřazena do následujících košů: korporátní, státní a místní vlády/obce.

4.  Vážené čisté výše JTD jsou agregovány v každém koši v souladu s následujícím vzorcem:

pokud

i = je index označující, že nástroj náleží do koše b;

= kapitálový požadavek na riziko selhání pro koš b;

= poměr interpretující výhodu pro zajišťovací vztahy v koši, který se vypočítává následujícím způsobem:

 

Součet dlouhých a krátkých pozic pro účely a bude zhotoven pro všechny pozice v koši, bez ohledu na stupeň úvěrové kvality, které jsou tyto pozice přiřazeny, což vede ke kapitálovým požadavkům na riziko selhání pro specifický koš.

5.  Konečný kapitálový požadavek na riziko selhání se vypočítá jako jednoduchý součet kapitálových požadavků na úrovni koše.‏

Poddíl 2Náklady na riziko selhání pro sekuritizaci (kromě CTP)

Článek 325aaVýše rizika náhlého selhání

1.  Hrubé výše rizika náhlého selhání pro sekuritizační expozice jsou tržní hodnoty sekuritizačních expozic.

2.  Čisté výše rizika náhlého selhání se stanoví vykompenzováním dlouhých hrubých výší rizika náhlého selhání a krátkých hrubých výší rizika náhlého selhání. Vykompenzování je možné pouze mezi sekuritizačními expozicemi se stejným fondem podkladových aktiv a náležejících do stejné tranše. Není povoleno žádné vykompenzování mezi sekuritizačními expozicemi s různými fondy podkladových aktiv, i když jsou záchytné a uvolňující body stejné.

3.  Tam, kde rozložením a složením stávajících sekuritizačních expozic mohou být ostatní stávající sekuritizační expozice dokonale replikovány, kromě splatnosti, mohou být expozice vznikající z rozložení nebo složení použity pro účely vykompenzování namísto původních expozic.

4.  Tam, kde rozložením a složením stávajících sekuritizačních expozic v podkladových titulech může být provedena dokonalá replikace celé struktury tranše stávající sekuritizační expozice, mohou být expozice vznikající z rozložení nebo složení použity pro účely korekce. Pokud jsou podkladové tituly použity tímto způsobem, jsou odstraněny z ošetření nesekuritizovaného rizika selhání.

5.  Článek 325y platí pro původní a replikované sekuritizační expozice. Odpovídající splatnosti jsou splatnostmi sekuritizačních tranší.

Článek 325abVýpočet kapitálových požadavků na riziko selhání pro sekuritizace

1.  Čisté výše JTD sekuritizačních expozic budou vynásobeny 8 % rizikové váhy, které platí pro odpovídající sekuritizační expozice, včetně jednoduché, transparentní a standardizované sekuritizace (JTS), v neobchodním portfoliu v souladu s hierarchií přístupů stanovených v hlavě II, kapitole 5, oddíle 3 a bez ohledu na typ protistrany.

2.  Splatnost jeden rok se použije pro všechny tranše tam, kde jsou rizikové váhy vypočteny v souladu s SEC-IRBA a SEC-ERBA.

3.  Výše JTD s váženým rizikem pro individuální hotovostní sekuritizační expozice budou zastropovány na tržní hodnotě pozice.

4.  Čisté výše JTD s váženým rizikem budou přiřazeny do následujících košů:

a)  jeden společný koš pro všechny korporátní, bez ohledu na oblast.

b)  44 různých košů odpovídajících 1 koši na oblast pro každou z jedenácti definovaných tříd aktiv. Jedenáct definovaných tříd aktiv zahrnuje obchodní cenné papíry zajištěné aktivy, automatické půjčky/pronájmy, cenné papíry kryté hypotečním úvěrem na obytné nemovitosti, kreditní karty, cenné papíry kryté hypotečním úvěrem na nebytové nemovitosti, zajištěné úvěrové závazky, efektivní zajištěné dluhové závazky, malé a střední podniky, studentské půjčky, ostatní maloobchodní aktiva, ostatní velkoobchodní aktiva. 4 oblasti jsou Asie, Evropa, Severní Amerika a ostatní oblasti.

5.  Pro přiřazení sekuritizační expozice do koše se instituce spolehnou na klasifikaci běžně používanou na trhu. Instituce přiřadí každou sekuritizační expozici pouze do pouze jednoho z košů uvedených výše. Jakákoliv sekuritizační expozice, kterou instituce nemůže přiřadit k typu nebo oblasti podkladu, bude přiřazena do kategorie „ostatní maloobchodní aktiva“, „ostatní velkoobchodní aktiva“ nebo „ostatní oblasti“.

6.  Vážené čisté výše JTD budou agregovány v každém koši stejným způsobem jako pro riziko selhání nesekuritizačních expozic, a to za pomoci vzorce z čl. 325z odst. 4, což povede ke kapitálovému požadavku na riziko selhání pro každý koš.

7.  Konečný kapitálový požadavek na riziko selhání se vypočítá jako jednoduchý součet kapitálových požadavků na úrovni koše.‏

Pododdíl 3Náklady na riziko selhání pro sekuritizaci (kromě CTP)

Článek 325acRozsah

1.  Pro CTP zahrnuje kapitálový požadavek rizika selhání pro sekuritizační expozice a pro nesekuritizované zajištění. Tato zajištění budou odstraněna z výpočtů nesekuritizovaných rizik selhání. Mezi nákladem na riziko selhání pro nesekuritizace, nákladem na riziko selhání pro sekuritizace (kromě CTP) a náklady na riziko selhání pro sekuritizace s CTP nebude žádná výhoda diverzifikace.

2.  Pro obchodované nesekuritizované úvěrové deriváty a deriváty vlastního kapitálu jsou výše JTD podle právnické osoby jednotlivých základních emitentů stanoveny použitím přístupu se zohledněním.

Článek 325adVýše rizika náhlého selhání pro CTP

1.  Hrubé výše rizika náhlého selhání pro sekuritizační expozice a nesekuritizační expozice v CTP jsou reálné hodnoty těchto expozic.

2.  N-té až výchozí produkty budou považovány za produkty tranší s následujícími záchytnými a uvolňujícími body:

a)  záchytný bod = (N – 1) / počet titulů

b)  záchytný bod = N / počet titulů

kde „počet titulů“ představuje celkový počet titulů v koši nebo fondu podkladů.

3.  Čisté výše rizika náhlého selhání se stanoví korigováním dlouhých a krátkých hrubých výší rizika náhlého selhání. Korekce bude možná pouze mezi expozicemi, které jsou jinak shodné, kromě své splatnosti. Korekce bude možná pouze v následujících případech:

a)  pro indexované produkty bude korekce možná napříč splatnostmi mezi stejnou sadou indexů, řadou a tranší, na základě specifikace pro expozice méně než jeden rok, jak je stanoveno ve článku 325y. Dlouhé a krátké hrubé výše rizika náhlého selhání, které jsou dokonalými replikacemi, mohou být korigovány prostřednictvím rozložení na jednotlivé tituly ekvivalentních expozic pomocí modelu ocenění. Pro účely tohoto článku znamená rozložení s modelem ocenění to, že složka jednoho titulu sekuritizace je oceněna jako rozdíl mezi nepodmíněnou hodnotou sekuritizace a podmíněnou hodnotou sekuritizace s předpokladem, že jednotlivý titul má prodlení s hodnotou ztráty způsobující selhání LDG 100 %. V takových případech je součet hrubé výše rizika náhlého selhání i ekvivalentních expozic jednotlivého titulu získaných prostřednictvím rozkladu roven hrubé výši rizika náhlého selhání nerozložené expozice.

b)  Korekce prostřednictvím rozkladu, jak je stanoveno v písmenu a), není přípustná pro opětovnou sekuritizaci.

c)  Pro indexy a indexové tranše je korekce možná napříč splatnostmi mezi stejnou sadou indexů, řadou a tranší replikováním nebo rozložením. Pro účely tohoto článku:

i)  replikace znamená, že kombinace jednotlivých tranší indexu sekuritizace jsou kombinovány tak, aby byla replikována další tranše stejné řady indexů, nebo aby byla replikována netranšovaná pozice v řadě indexů.

ii)  rozložení znamená replikování indexu sekuritizací, pro kterou jsou expozice podkladu ve fondu shodné s expozicemi jednoho titulu, který index vytváří.

Pokud jsou dlouhé a krátké expozice jinak shodné, kromě jedné zbytkové složky, je korekce přípustná a čistá výše rizika náhlého selhání bude odrážet zbytkovou expozici.

d)  Různé tranše stejné řady indexů, různé řady stejného indexu a různé sady indexů nemohou být korigovány.

Článek 325aeVýpočet kapitálových požadavků na riziko selhání pro portfolio obchodování s korelací (CTP)

1.  Čisté výše JTD se vynásobí:

a)  pro tranšované produkty rizikovými váhami rizika selhání odpovídajícími jejich úvěrové kvalitě, jak je stanoveno v čl. 325z odst. 1 a 2;

b)  pro netranšované produkty rizikovými váhami rizika selhání, jak je stanoveno v čl. 325ab odst. 1.

2.  Čisté výše JTD s váženým rizikem jsou přiřazeny do košů, které odpovídají indexu.

3.  Vážené čisté výše JTD jsou agregovány v každém koši v souladu s následujícím vzorcem:

pokud

i = nástroj náležející do koše b;

= kapitálový požadavek na riziko selhání pro koš b;

ctp = poměr interpretující výhodu zajištěného vztahu s košem, který se vypočítá v souladu se vzorcem uvedeným v čl. 325z odst. 4, ale s pomocí krátké a dlouhé pozice napříč celým portfoliem obchodování s korelací (CTP), a nikoliv pouze pozic ve specifickém koši.

4.  Instituce vypočítají kapitálové požadavky na riziko selhání pro CTP (DRCCTP) pomocí vzorce:

  

Oddíl 6Rizikové váhy a korelace

Pododdíl 1Delta rizikové váhy a korelace

Článek 325afRizikové váhy v obecném úrokovém riziku

1.  Pro měny, které nejsou zahrnuty do podkategorie nejlikvidnějších měn, jak je uvedeno v čl. 325be odst. 5 písm. b), jsou rizikové váhy rizikového faktoru bezrizikové sazby následující:

Tabulka 3

Splatnost

0,25 roky

0.5 0,25 roku

1 roku

2 roky

3 roky

Riziková váha (procentní body)

2.4%

2.4%

2.25%

1.88%

1.73%

Splatnost

5 roky

10 roky

15 roky

20 roky

30 roky

Riziková váha (procentní body)

1.5%

1.5%

1.5%

1.5%

1.5%

2.  Společná riziková váha 2,25 % je stanovena pro rizikové faktory inflace a meziměnového základu.

3.  Pro měny, které jsou zahrnuty do podkategorie nejlikvidnějších měn, jak je uvedeno v čl. 325be odst. 7 písm. b) a domácí měny instituce, jsou rizikové váhy rizikového faktoru bezrizikové sazby rizikovými vahami odkazovanými v tabulce 3 tohoto článku, dělenými

Článek 325agInterní korelace koše pro obecné úrokové riziko

1.  Mezi rizikovými faktory úrokového rizika ve stejném koši se stejná přiřazená splatnost, avšak odpovídající jiné korelaci křivek rkl, stanoví na 99,90 %.

2.  Mezi rizikovými faktory úrokového rizika ve stejném koši, které odpovídají stejné křivce, ale mají různé splatnosti, se korelace stanoví v souladu s následujícím vzorcem:

kde:

(respektive ) = splatnost, která se týká bezrizikové sazby;

=

3.  Mezi rizikovými faktory úrokového rizika ve stejném koši, které odpovídají stejné křivce, ale mají různé splatnosti, je korelace rk rovna korelačnímu parametru uvedenému v odstavci 2 vynásobenému 99,90 %.

4.  Mezi rizikovými faktory úrokového rizika a rizikovými faktory inflace se korelace stanoví na 40 %.

5.  Mezi rizikovými faktory meziměnového základu a jakýmikoliv jinými rizikovými faktory obecného úrokového rizika, včetně jiných rizikových faktorů meziměnového základu, se korelace stanoví na 0 %.

Článek 325ahKorelace mezi koši pro obecné úrokové riziko

1. Parametr γbc = 50 % se použije pro agregované rizikové faktory, které náleží do různých košů.

2. Parametr γbc = 80 % se použije pro agregované rizikové faktory, které náleží do různých košů podle čl. 325aw odst. 2a.

Článek 325aiRizikové váhy pro rizika úvěrového rozpětí (bez sekuritizace)

1.  Rizikové váhy jsou stejné pro všechny splatnosti (0,5 roku, 1 rok, 3 roky, 5 let, 10 let) v každém koši.

Tabulka 4

Číslo koše

Úvěrová kvalita

Sektor

Riziková váha(procentní body)

 

1

Všechny

Ústřední vláda členského státu včetně centrálních bank

0.50%

2

Stupeň úvěrové kvality 1 až 3

Ústřední vláda třetí země včetně centrálních bank, multilaterální rozvojové banky a mezinárodní organizace odkazované v čl. 117 odst. 2 a článku 118

0.5%

3

Regionální nebo místní orgány a subjekty veřejného sektoru

1.0%

4

Subjekty finančního sektoru, včetně úvěrových institucí zapsaných nebo založených ústřední vládou, regionální vládou nebo místním orgánem a podpůrnými věřiteli

5.0%

5

Základní materiály, energie, průmysl, zemědělství, výroba, těžba a dolování

3.0%

6

Spotřebitelské zboží a služby, doprava a skladování, činnost administrativních a podpůrných služeb

3.0%

7

Technologie, telekomunikace

2.0%

8

Zdravotnictví, inženýrské sítě, profesionální a technické činnosti Jiný sektor

1.5%

9

Kryté dlužní úpisy vydané úvěrovými institucemi v členském státu

1.0%

10

Kryté dlužní úpisy vydané úvěrovými institucemi v třetích státech

4.0%

11

Stupeň úvěrové kvality 4 až 6

Ústřední vláda třetí země včetně centrálních bank, multilaterální rozvojové banky a mezinárodní organizace odkazované v čl. 117 odst. 2 a článku 118

3.0%

12

Regionální nebo místní orgány a subjekty veřejného sektoru

4.0%

13

Subjekty finančního sektoru, včetně úvěrových institucí zapsaných nebo založených ústřední vládou, regionální vládou nebo místním orgánem a podpůrnými věřiteli

12.0%

14

Základní materiály, energie, průmysl, zemědělství, výroba, těžba a dolování

7.0%

15

Spotřebitelské zboží a služby, doprava a skladování, činnost administrativních a podpůrných služeb

8.5%

16

Technologie, telekomunikace

5.5%

17

Zdravotnictví, inženýrské sítě, profesionální a technické činnosti

5.0%

18

Jiný sektor

12.0%

2.  V rámci přiřazování expozice rizika k danému sektoru se úvěrové instituce musí spoléhat na klasifikaci, která je běžně používána pro seskupování emitentů průmyslovým sektorem. Úvěrové instituce přiřadí každého emitenta pouze do jednoho ze sektorových košů v tabulce v odstavci 1. Pozice rizik od jakéhokoliv emitenta, kterého úvěrové instituce nemůže přiřadit do sektoru tímto způsobem, se přiřadí do koše 18.

Článek 325aj Interní korelace koše pro rizika úvěrového rozpětí (bez sekuritizace)

1.  Mezi dvěma citlivostmi S a S ve stejném koši je parametr korelace l stanoven takto:

l= l (titul)l (směnečná doba)l (základ)

kde:

l (titul) se rovná 1, kde jsou dva tituly citlivosti k a l shodné, jinak 35 %;

l (směnečná doba) se rovná 1, kde jsou dva vrcholky citlivosti k a l shodné, jinak 65 %;

l (základ) se rovná 1, kde jsou dvě citlivosti vztažené na stejné křivky, jinak 99,90 %.

2.  Korelace uvedená výše neplatí pro koš 18 odkazovaný v čl. 325ai odst. 1. Kapitálový požadavek na vzorce agregace delta rizika v koši 18 se rovná součtu absolutních hodnot čistých vážených citlivostí přiřazených do koše 18:

  

Článek 325ak Korelace mezi koši pro rizika úvěrového rozpětí (bez sekuritizace)

3.  Parametr korelace γbc, který platí pro agregaci citlivostí mezi různými koši, se stanoví následujícím způsobem:

c=c(hodnocení)c(sektor)

kde:

c(hodnocení) se rovná 1, kde dva koše mají stejnou kategorii úvěrové kvality (stupeň úvěrové kvality 1 až 3, nebo stupeň úvěrové kvality 4 až 6), jinak 50 %. Pro účely tohoto výpočtu je koš 1 považován za takový, který má stejnou kategorii úvěrové kvality, jako koše mající stupeň úvěrové kvality 1 až 3;

l (sektor) se rovná 1, kde dva koše mají stejný sektor, jinak následující procentuální hodnoty.

Tabulka 5

Koš

1,2 a 11

3 a 12

4 a 13

5 a 14

6 a 15

7 a 16

8 a 17

9 a 10

1,2 a 11

 

75 %

10 %

20 %

25 %

20 %

15 %

10 %

3 a 12

 

 

5 %

15 %

20 %

15 %

10 %

10 %

4 a 13

 

 

 

5 %

15 %

20 %

5 %

20 %

5 a 14

 

 

 

 

20 %

25 %

5 %

5 %

6 a 15

 

 

 

 

 

25 %

5 %

15 %

7 a 16

 

 

 

 

 

 

5 %

20 %

8 a 17

 

 

 

 

 

 

 

5 %

9 a 10

 

 

 

 

 

 

 

 

4.  Kapitálový požadavek na koš 18 je přidán ke kapitálu celkové úrovně třídy rizika, bez diverzifikace nebo zajištění interpretovaného v jakémkoliv jiném koši.

Článek 325al Rizikové váhy pro rizika úvěrového rozpětí (CTP)

Rizikové váhy jsou stejné pro všechny splatnosti (0,5 roku, 1 rok, 3 roky, 5 let, 10 let) v každém koši.

Tabulka 6

Číslo koše

Úvěrová kvalita

Sektor

Riziková váha (procentní body)

 

1

Všechny

Ústřední vláda členského státu Unie, včetně centrálních bank

4 %

2

Stupeň úvěrové kvality 1 až 3

Ústřední vláda třetí země včetně centrálních bank, multilaterální rozvojové banky a mezinárodní organizace odkazované v čl. 117 odst. 2 a článku 118

4 %

3

Regionální nebo místní orgány a subjekty veřejného sektoru

4 %

4

Subjekty finančního sektoru, včetně úvěrových institucí zapsaných nebo založených ústřední vládou, regionální vládou nebo místním orgánem a podpůrnými věřiteli

8 %

5

Základní materiály, energie, průmysl, zemědělství, výroba, těžba a dolování

5 %

6

Spotřebitelské zboží a služby, doprava a skladování, činnost administrativních a podpůrných služeb

4 %

7

Technologie, telekomunikace

3 %

8

Zdravotnictví, inženýrské sítě, profesionální a technické činnosti

2 %

9

Kryté dlužní úpisy vydané úvěrovými institucemi založenými v členském státu Unie

3 %

10

Kryté dlužní úpisy vydané úvěrovými institucemi v třetích státech

6 %

11

Stupeň úvěrové kvality 4 až 6

Ústřední vláda třetí země včetně centrálních bank, multilaterální rozvojové banky a mezinárodní organizace odkazované v čl. 117 odst. 2 a článku 118

13 %

12

Regionální nebo místní orgány a subjekty veřejného sektoru

13 %

13

Subjekty finančního sektoru, včetně úvěrových institucí zapsaných nebo založených ústřední vládou, regionální vládou nebo místním orgánem a podpůrnými věřiteli

16 %

14

Základní materiály, energie, průmysl, zemědělství, výroba, těžba a dolování

10 %

15

Spotřebitelské zboží a služby, doprava a skladování, činnost administrativních a podpůrných služeb

12 %

16

Technologie, telekomunikace

12 %

17

Zdravotnictví, inženýrské sítě, profesionální a technické činnosti

12 %

18

Jiný sektor

13 %

Článek 325am Korelace pro rizika úvěrového rozpětí (CTP)

1.  Delta korelace rizika l se odvozuje v souladu s článkem 325aj, kromě toho, že pro účely tohoto odstavce, l (základ) se rovná 1, pokud jsou dvě citlivosti vztažené na stejné křivky, jinak je 99,00 %.

2.  Korelace c se odvozuje v souladu s článkem 325ak.

Článek 325an Rizikové váhy pro rizika úvěrového rozpětí (kromě CTP)

1.  Rizikové váhy jsou stejné pro všechny splatnosti (0,5 roku, 1 rok, 3 roky, 5 let, 10 let) v každém koši.

Tabulka 7

Číslo koše

Úvěrová kvalita

Sektor

Riziková váha (procentní body)

 

1

Přednost a stupeň úvěrové kvality 1 až 3

Cenný papír krytý hypotečním úvěrem na obytné nemovitosti – bonitní

0,9 %

2

Cenný papír krytý hypotečním úvěrem na obytné nemovitosti – středně bonitní

1,5 %

3

Cenný papír krytý hypotečním úvěrem na obytné nemovitosti – nebonitní

2,0 %

4

Cenný papír krytý hypotečním úvěrem na nebytové nemovitosti

2,0 %

5

Cenný papír zajištěný aktivy - studentské půjčky

0,8 %

6

Cenný papír zajištěný aktivy – kreditní karty

1,2 %

7

Cenný papír zajištěný aktivy – automatické

1,2 %

8

Zajištěný úvěrový závazek – kromě CTP

1,4 %

9

Bez přednosti, stupeň úvěrové kvality 1 až 3

Cenný papír krytý hypotečním úvěrem na obytné nemovitosti – bonitní

1,125 %

10

Cenný papír krytý hypotečním úvěrem na obytné nemovitosti – středně bonitní

1,875 %

11

Cenný papír krytý hypotečním úvěrem na obytné nemovitosti – nebonitní

2,5 %

12

Cenný papír krytý hypotečním úvěrem na nebytové nemovitosti

2,5 %

13

Cenný papír zajištěný aktivy - studentské půjčky

1 %

14

Cenný papír zajištěný aktivy – kreditní karty

1,5 %

15

Cenný papír zajištěný aktivy – automatické

1,5 %

16

Zajištěný úvěrový závazek – kromě CTP

1,75 %

17

Stupeň úvěrové kvality 4 až 6

Cenný papír krytý hypotečním úvěrem na obytné nemovitosti – bonitní

1,575 %

18

Cenný papír krytý hypotečním úvěrem na obytné nemovitosti – středně bonitní

2,625 %

19

Cenný papír krytý hypotečním úvěrem na obytné nemovitosti – nebonitní

3,5 %

20

Cenný papír krytý hypotečním úvěrem na nebytové nemovitosti

3,5 %

21

Cenný papír zajištěný aktivy - studentské půjčky

1,4 %

22

Cenný papír zajištěný aktivy – kreditní karty

2,1 %

23

Cenný papír zajištěný aktivy – automatické

2,1 %

24

Zajištěný úvěrový závazek – kromě CTP

2,45 %

25

Jiný sektor

3,5 %

2.  V rámci přiřazování expozice rizika k danému sektoru se úvěrové instituce musí spoléhat na klasifikaci, která je běžně používána pro seskupování emitentů průmyslovým sektorem. Úvěrové instituce přiřadí každou tranši do jednoho ze sektorových košů v tabulce v odstavci 1. Pozice rizik z jakékoliv tranše, které úvěrové instituce nemůže přiřadit do sektoru tímto způsobem, jsou přiřazeny do koše 25.

Článek 325ao Interní korelace koše pro sekuritizace rizika úvěrového rozpětí (kromě CTP)

1.  Mezi dvěma citlivostmi S a S ve stejném koši je parametr korelace l stanoven následujícím způsobem:

l= l (tranše)l (směnečná doba)l (základ)

kde:

l (tranše) se rovná 1, kde jsou dva tituly citlivosti k a l jsou ve stejném koši a vztažené na stejnou tranši sekuritizace (překrytí v teoretických podmínkách více než 80 %), jinak 40 %;

l (směnečná doba) se rovná 1, kde jsou dva vrcholky citlivosti k a l shodné, jinak 80 %;

l (základ) se rovná 1, kde jsou dvě citlivosti vztažené na stejné křivky, jinak 99,90 %.

2.  Korelace uvedená výše neplatí pro koš 25. Kapitálový požadavek na vzorce agregace delta rizika v koši 25 se rovná součtu absolutních hodnot čistých vážených citlivostí přiřazených do daného koše:

Článek 325ap Korelace mezi koši pro sekuritizace rizika úvěrového rozpětí (kromě CTP)

1.  Parametr korelace c, který platí pro agregaci citlivostí mezi různými koši, se stanoví na 0 %.

2.  Kapitálový požadavek na koš 25 je přidán ke kapitálu celkové úrovně rizikové třídy, bez diverzifikace nebo zajištění interpretovaného v jakémkoliv jiném koši.

Článek 325aq Rizikové váhy pro akciové riziko

1.  Rizikové váhy pro citlivosti na vlastní kapitál a repo sazby vlastního kapitálu jsou stanoveny v následující tabulce:

Tabulka 8

Číslo koše

Tržní kapitalizace

Ekonomika

Sektor

Riziková váha pro spotovou cenu vlastního kapitálu (procentní body)

 

Riziková váha pro repo sazbu vlastního kapitálu (procentní body)

 

1

Velká

Ekonomika rozvojového trhu

Spotřebitelské zboží a služby, doprava a skladování, činnosti administrativních a podpůrných služeb, zdravotnictví, inženýrské sítě

55 %

0,55 %

2

Telekomunikace, průmysl

60 %

0,60 %

3

Základní materiály, energie, zemědělství, výroba, těžba a dolování

45 %

0,45 %

4

Finančnictví, včetně vládou podporovaných finančních produktů, činnosti v oblasti nemovitostí, technologie

55 %

0,55 %

5

Rozvinutá ekonomika

Spotřebitelské zboží a služby, doprava a skladování, činnosti administrativních a podpůrných služeb, zdravotnictví, inženýrské sítě

30 %

0,30 %

6

Telekomunikace, průmysl

35 %

0,35 %

7

Základní materiály, energie, zemědělství, výroba, těžba a dolování

40 %

0,40 %

8

Finančnictví, včetně vládou podporovaných finančních produktů, činnosti v oblasti nemovitostí, technologie

50 %

0,50 %

9

Malý

Ekonomika rozvojového trhu

Všechny sektory popsané pro koše s čísly 1, 2, 3 a 4

70 %

0,70 %

10

Rozvinutá ekonomika

Všechny sektory popsané pro koše s čísly 5, 6, 7 a 8

50 %

0,50 %

11

Jiný sektor

70 %

0,70 %

2.  Vyšší tržní kapitalizací se rozumí tržní kapitalizace ve výši nejméně 1,75 miliardy EUR a nízkou tržní kapitalizací se rozumí tržní kapitalizace nižší než 1,75 miliardy EUR.

3.  EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, které pro účely tohoto článku stanoví to, co utváří rozvojovou ekonomiku a rozvinutou ekonomiku.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [patnácti měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost].

Na Komisi je delegována pravomoc přijmout regulační technické normy odkazované v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

4.  V rámci přiřazování expozice rizika k danému sektoru se úvěrové instituce musí spoléhat na klasifikaci, která je běžně používána pro seskupování emitentů průmyslovým sektorem. Úvěrové instituce přiřadí každého emitenta pouze do jednoho ze sektorových košů v tabulce v odstavci 1 a přiřadí všechny emitenty ze stejného průmyslu do stejného sektoru. Pozice rizik od jakéhokoliv emitenta, kterého úvěrové instituce nemůže přiřadit do sektoru tímto způsobem, jsou přiřazeny do koše 11. Mezinárodní nebo vícesektoroví emitenti vlastního kapitálu jsou přiřazeni do specifického koše na základě většiny materiálové oblasti a sektoru, ve které se emitent vlastního kapitálu pohybuje.

Článek 325ar Interní korelace koše pro akciové riziko

1.  Delta parametr korelace rizika ρkl je stanoven na 99,90 % mezi dvěma citlivostmi S a S ve stejném koši, kde jedna je citlivost na spotovou cenu vlastního kapitálu a druhá citlivost na repo sazbu vlastního kapitálu, přičemž obě jsou vztaženy na stejný titul emitenta vlastního kapitálu.

2.  V jiných případech, kromě případů odkazovaných v odstavci 1, je parametr korelace ρkl mezi dvěma citlivostmi S a S na spotovou cenu vlastního kapitálu ve stejném koši stanoven následujícím způsobem:

(c)15 % mezi dvěma citlivostmi ve stejném koši, které spadají do velké tržní kapitalizace, ekonomika rozvojového trhu (koš číslo 1, 2, 3 nebo 4).

(d)25 % mezi dvěma citlivostmi ve stejném koši, které spadají do velké tržní kapitalizace, ekonomika rozvinutého trhu (koš číslo 5, 6, 7 nebo 8).

(e)7,5 % mezi dvěma citlivostmi ve stejném koši, které spadají do malé tržní kapitalizace, ekonomika rozvojového trhu (koš číslo 9).

(f)12,5 % mezi dvěma citlivostmi ve stejném koši, které spadají do malé tržní kapitalizace, ekonomika rozvinutého trhu (koš číslo 10).

3.  Parametr korelace ρkl mezi dvěma citlivostmi S a S na repo sazbu vlastního kapitálu ve stejném koši je stanoven v souladu s odstavcem 2.

4.  Mezi dvěma citlivostmi S a S ve stejném koši, kde jedna je citlivost na spotovou cenu vlastního kapitálu a druhá je citlivost na repo sazbu vlastního kapitálu a obě citlivosti se týkají jiného titulu emitenta vlastního kapitálu, je parametr korelace ρkl stanoven na korelacích stanovených v odstavci 2, vynásobeno 99,90 %.

5.  Korelace uvedená výše neplatí pro koš 11. Kapitálový požadavek na vzorce agregace delta rizika v koši 11 se rovná součtu absolutních hodnot čistých vážených citlivostí přiřazených do daného koše:

Článek 325as Korelace mezi koši pro akciové riziko

1.  Parametr korelace c, který platí pro agregaci citlivostí mezi různými koši. Je nastaven na 15 % tam, kde oba koše patří mezi koši 1 až 10.

2.  Tento kapitálový požadavek na koš 11 je přidán ke kapitálu celkové úrovně třídy rizika, bez diverzifikace nebo zajištění interpretovaného v jakémkoliv jiném koši.

Článek 325at Rizikové váhy pro komoditní riziko

Rizikové váhy pro citlivosti na komodity jsou stanoveny v následující tabulce:

Tabulka 9

Číslo koše

Název koše

Riziková váha (procentní body)

 

1

Energie – tuhá paliva

30 %

2

Energie – tekutá paliva

35 %

3

Energie – elektrická energie a obchod s uhlím

60 %

4

Nákladní doprava

80 %

5

Kovy – kromě drahých

40 %

6

Plynná paliva

45 %

7

Drahé kovy (včetně zlata)

20 %

8

Obilí a olejnatá semena

35 %

9

Hospodářská zvířata a mlékárenské produkty

25 %

10

Měkké a další zemědělské produkty

35 %

11

Další komodity

50 %

Článek 325au Interní korelace koše pro komoditní riziko

1.  Pro účely rozpoznání korelace jsou jakékoliv dvě komodity považovány za různé komodity tam, kde na trhu existují dvě smlouvy odlišující se pouze podkladovou komoditou, která má být dodávána v rámci každé smlouvy.

2.  Mezi dvěma citlivostmi S a S ve stejném koši je parametr korelace l stanoven následujícím způsobem:

l= l (komodita)l (směnečná doba)l (základ)

kde:

l (komodita) se rovná 1, kde jsou dvě komodity o citlivosti k a l shodné, jinak interní korelaci koše v tabulce 3;

l (směnečná doba) se rovná 1, kde jsou dva vrcholky citlivosti k a l shodné, jinak 99 %;

l (základ) se rovná 1, kde jsou dvě citlivosti shodné (i) ve třídě smlouvy komodity a (ii) místě dodávky komodity, jinak 99,90 %.

3.  Interní korelace koše l (komodita) jsou:

Tabulka 10

Číslo koše

Název koše

Korelace (komodity)

1

Energie – tuhá paliva

55 %

2

Energie – tekutá paliva

95 %

3

Energie – elektrická energie a obchod s uhlím

40 %

4

Nákladní doprava

80 %

5

Kovy – kromě drahých

60 %

6

Plynná paliva

65 %

7

Drahé kovy (včetně zlata)

55 %

8

Obilí a olejnatá semena

45 %

9

Hospodářská zvířata a mlékárenské produkty

15 %

10

Měkké a další zemědělské produkty

40 %

11

Další komodity

15 %

Článek 325av Korelace mezi koši pro komoditní riziko

Parametr korelace c, který platí pro agregaci citlivostí mezi různými koši, je stanoven na:

(b)20 % tam, kde oba koše patří mezi koše čísel 1 až 10.

(c)0 % tam, kde jeden z košů je číslo 11.

Článek 325aw Rizikové váhy pro měnové riziko

1.Riziková váha 30 % platí pro všechny citlivosti na cizí měnu.

2.  Riziková váha rizikových faktorů měnového rizika, která se týká měnových párů, které jsou tvořeny eurem a měnou členského státu účastnícího se druhé fáze hospodářské a měnové unie, je jedna z následujících hodnot:

a)  riziková váha uvedená v odstavci 1 vydělená 3;

b)  maximální fluktuace v rámci fluktuačního rozpětí formálně odsouhlaseného členským státem a Evropskou centrální bankou, je-li užší než fluktuační rozpětí stanovené v druhé etapě hospodářské a měnové unie (ERM II).

3.  Riziková váha rizikových faktorů měnového rizika, která je zahrnuta v podkategorii nejlikvidnějších měnových párů, jak je uvedeno v čl. 325be odst. 7 písm. c), je rizikovou váhou odkazovanou v odstavci 1 dělenou

Článek 325ax Korelace pro měnové riziko

Rovnoměrný parametr korelace c rovnající se 60 % platí pro agregaci citlivostí na cizí měnu.

Pododdíl 2 Rizikové váhy vega a zakřivení a korelace

Článek 325ay Rizikové váhy vega a zakřivení

1.  Delta koše odkazované v pododdíle 1 jsou použity na rizikové faktory vega.

2.  Riziková váha pro daný rizikový faktor vega je stanovena jako podíl stávající hodnoty daného rizikového faktoru k, který představuje implicitní volatilitu podkladu, jak je popsáno v oddíle 3.

3.  Podíl odkazovaný v odstavci 2 je nezávislý na předpokládané likviditě každého typu rizikového faktoru v souladu s následujícím vzorcem:

kde:

je stanoveno na 55 %;

je předpisový horizont likvidity, který má být předepsán při stanovení každého rizikového faktoru vega . , je nastaveno v souladu s následující tabulkou:

Tabulka 11

Riziková třída

 

GIRR

60

CSR, bez sekuritizace

120

CSR, se sekuritizací (CTP)

120

CSR, se sekuritizací (kromě CTP)

120

Vlastní kapitál (vysoká tržní kapitalizace)

20

Vlastní kapitál (nízká tržní kapitalizace)

60

Komodita

120

FX

40

4.  Koše použité v kontextu delta rizika v pododdíle 1 jsou použity v kontextu křivkového rizika, pokud v této kapitole není uvedeno jinak.

5.  Pro rizikové faktory měnového rizika a zakřivení jsou rizikové váhy zakřivení relativními posuny, které se rovnají delta rizikovým váhám, které jsou odkazovány v pododdíle 1.

6.  Pro rizikový faktor obecného úrokového rizika, úvěrového rozpětí a zakřivení komodity jsou rizikové váhy zakřivení paralelním posuvem všech vrcholů pro každou křivku založenou na největší předepsané delta rizikové váze v pododdíle 1 pro každou třídu rizika.

Článek 325az Korelace rizika vega a křivkového rizika

7.  Mezi citlivostmi rizika vega ve stejném koši třídy rizika GIRR je parametr korelace rkl stanoven následujícím způsobem:

  

kde:

se rovná , kde je nastaveno na 1 %, a jsou splatnosti opcí, pro které jsou vega citlivosti odvozeny, vyjádřeno v počtu let;

se rovná , kde je nastaveno na 1 %, a jsou splatnosti podkladových nástrojů k opcím, pro které jsou odvozeny citlivosti vega minus splatnosti odpovídajících opcí, vyjádřeno v obou třídách v počtu let.

8.   Mezi citlivostmi rizika vega v koši třídy jiného rizika je parametr korelace rkl stanoven následujícím způsobem:

kde:

se rovná delta interní korelaci koše, která odpovídá koši, do kterého by byly přiřazeny rizikové faktory vega k a l.

je definováno jako v odstavci 1.

9.  S ohledem na citlivosti rizik vega mezi koši v třídě rizika (GIRR a kromě GIRR), jsou použity stejné parametry korelace pro γbc, , které byly stanoveny pro delta korelace každé třídy rizika v oddíle 4, v kontextu rizika vega.

10.  V standardizovaném přístupu mezi rizikovými faktory vega a delta nejsou žádné diverzifikace nebo zajištění uznávaných výhod. Náklady na rizika vega a delta jsou agregovány jednoduchým součtem.

11.  Korelace křivkového rizika jsou druhou mocninou odpovídajících korelací rizika delta γbc odkazovaných v pododdíle 1.

Kapitola 1bPřístup interního modelu

ODDÍL 1POVOLENÍ A KAPITÁLOVÉ POŽADAVKY

Článek 325baPovolení používat interní modely

1.  Po ověření dodržování pravidel institucí, která jsou stanovena v článcích 325bi až 325bk, poskytnou příslušné orgány institucím povolení vypočítávat kapitálové požadavky pomocí interních metod v souladu s článkem 325bb pro portfolio všech pozic, které jsou připisovány obchodním útvarům splňujícím následující požadavky:

a)  obchodní útvary byly vytvořeny v souladu s článkem 104b;

b)  příslušný orgán zhodnotí výsledek hodnocení stanoveného v článku 325bh ohledně přiznání zisků a ztrát („přiznání P&L“) obchodního útvaru za bezprostředně předcházejících 12 měsíců jako uspokojivý;

c)  obchodní útvary splnily požadavky na zpětné testování odkazované v čl. 325bg odst. 1 za bezprostředně předcházejících 250 pracovních dní;

d)  u obchodních útvarů, kterým byla přidělena alespoň jedna z těch pozic obchodního portfolia, které jsou uváděny v článku 325bm, splňují tyto obchodní útvary požadavky stanovené v článku 325bn pro interní model rizika selhání.

2.  Instituce, kterým bylo uděleno povolení uvedené v odstavci 1 používat své interní modely pro jeden nebo více obchodních útvarů, podávají zprávu příslušným orgánům následujícím způsobem:

a)  týdenní opatření neomezeného očekávaného nedostatku UESt vypočítané v souladu s odstavcem 5 pro všechny pozice v obchodním útvaru, které musí být hlášeny příslušným orgánům každý měsíc.

b)  pro každý obchodní útvar, pro který bylo uděleno povolení, měsíční kapitálové požadavky pro tržní rizika vypočítané v souladu s kapitolou 1a této hlavy, jako by instituce neměla povolení uvedené v odstavci 1 a se všemi pozicemi připisovanými obchodnímu útvaru považovanými na samostatném základě jako samostatné portfolio. Tyto výpočty musí být hlášeny příslušným orgánům každý měsíc.

ba)  měsíční kapitálové požadavky pro tržní rizika celkového portfolia instituce vypočtené podle kapitoly 1a této hlavy, které se vypočtou, jako by instituci nebylo uděleno povolení podle odstavce 1. Tyto výpočty musí být hlášeny příslušným orgánům každý měsíc.

3.  Instituce, které bylo uděleno povolení podle odstavce 1, ihned informuje své příslušné orgány o tom, že jedno z jejích obchodních útvarů již nesplňuje některý z požadavků stanovených v odstavci 1. Instituci již není povoleno používat ustanovení této kapitoly pro žádné pozice připisované tomuto obchodnímu útvaru a instituce musí počítat kapitálové požadavky pro tržní rizika v souladu s pokyny stanovenými v kapitole 1a pro všechny pozice připisované tomuto obchodnímu útvaru při nejbližším datu hlášení, a to dokud instituce neprokáže příslušným orgánům, že obchodní útvar znovu splňuje všechny požadavky stanovené v odstavci 1.

4.  Odchylně od odstavce 3 mohou příslušné orgány ve výjimečných případech povolit instituci, aby pokračovala v používání svých interních modelů pro účely výpočtu kapitálových požadavků pro tržní rizika obchodního útvaru, který již nesplňuje podmínky stanovené v odst. 1 písm. b) nebo c), pokud nejméně 10 % agregovaných kapitálových požadavků pro tržní rizika pochází z pozic přiřazených obchodním útvarům, které splňují podmínky pro použití interního přístupu k tržním rizikům. Tyto výjimečné případy mohou nastat například během významných přeshraničních krizových situací na finančních trzích, nebo když jsou banky vystaveny značné systémové změně. Pokud příslušné orgány využijí této možnosti, musí informovat EBA a své rozhodnutí odůvodnit.

5.  Pro pozice přiřazené obchodním útvarům, pro které instituci nebylo uděleno povolení odkazované v odstavci 1, vypočítá instituce kapitálové požadavky pro tržní rizika v souladu s kapitolou 1a této hlavy. Pro tento výpočet se všechny tyto pozice zvažují jako samostatné portfolio na samostatném základě.

6.  Pro daný obchodní útvar je míra neomezeného očekávaného nedostatku podle odst. 2 písm. a) mírou neomezeného očekávaného nedostatku vypočteným v souladu s článkem 325bc pro všechny pozice přiřazené tomuto obchodnímu útvaru a považované jako samostatné portfolio na samostatném základě. Odchylně od článku 325bd musí instituce splňovat následující požadavky při výpočtu uvedené míry neomezeného očekávaného nedostatku pro každý obchodní útvar:

a)  zátěžové období používané ve výpočtu výší částečného očekávaného nedostatku PEStFC pro daný obchodní útvar je zátěžové období identifikované v souladu s čl. 325bd odst. 1 písm. c) pro účely stanovení PEStFC pro všechny obchodní útvary, pro které instituce obdržela povolení uvedené v odstavci 1;

b)  při výpočtu čísel částečného očekávaného nedostatku PEStRS a PEStRC pro daný obchodní útvar se scénáře budoucích otřesů použijí pouze pro modelovatelné rizikové faktory pozic přiřazených obchodnímu útvaru, které jsou zahrnuty do podsouboru modelovatelných rizikových faktorů vybraných institucí v souladu s čl. 325bd odst. 1 písm. a) pro účel stanovení PEStRS pro všechny obchodní útvary, pro která instituce obdržela povolení uvedené v odstavci 1.

7.  Podstatné změny v použití interních modelů, k jejichž použití instituce obdržela povolení, rozšíření použití interních modelů, k jejichž použití instituce obdržela povolení, a podstatné změny ve výběru podsouboru modelovatelných rizikových faktorů ze strany instituce, jak je uvedeno v čl. 325bd odst. 2, vyžadují samostatné povolení příslušných orgánů.

Instituce oznámí příslušným orgánům všechna další rozšíření a změny v užívání těchto interních modelů, k jejichž použití instituce obdržela povolení.

8.  EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění následujícího:

a)  podmínky pro hodnocení významnosti rozšíření a změny v používání interních modelů a změny v podsouborech modelovatelných rizikových faktorů, jak je uvedeno v článku 325bd;

b)  metodologii hodnocení, podle kterých příslušné orgány ověří soulad instituce s požadavky stanovenými v článku 325bi až 370;

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [dvou let po vstupu tohoto nařízení v platnost]

Na Komisi je delegována pravomoc přijmout regulační technické normy odkazované v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 na

Článek 325bbKapitálové požadavky při použití interních modelů

1.  Instituce používající interní model vypočítá kapitálové požadavky pro portfolio všech pozic přiřazených obchodním útvarům, pro která instituce obdržela povolení uvedené v čl. 325ba odst. 1 jako součet následujícího:

a)  vyšší z následujících hodnot:

i)  míra rizika očekávaného nedostatku instituce z předchozího dne vypočítaná v souladu s článkem 325bc (ESt-1);

ii)  průměr denní míry rizika očekávaného nedostatku vypočítaný v souladu s článkem 325bc pro každý z předcházejících 60 pracovních dní (ESavg), který se vynásobí multiplikačním faktorem (mc) v souladu s článkem 325bg;

b)  vyšší z následujících hodnot:

i)  míra rizika zátěžového scénáře z předchozího dne instituce vypočítaná v souladu s oddílem 5 této hlavy (SSt-1);

ii)  průměr denní míry rizika zátěžového scénáře vypočítaný v souladu s oddílem 5 této hlavy pro každý z předcházejících 60 pracovních dní (SSavg).

2.  Vyčkávací pozice instituce v obchodovaném dluhovém nástroji a nástroji vlastního kapitálu, které jsou zahrnuty do rozsahu interního modelu rizika selhání a jsou přiřazeny obchodním útvarům uváděným v odstavci 1, musí splňovat dodatečné kapitálové požadavky, vyjádřené jako vyšší hodnota z následujících hodnot:

a)  nejnovější kapitálové požadavky pro riziko selhání vypočítané v souladu s oddílem 3;

b)  průměrná částka uváděná v písmenu a) za předchozích 12 týdnů.

Oddíl 2Obecné požadavky

Článek 325bcMíra rizika očekávaného nedostatku

1.  Instituce vypočítají míru rizika očekávaného nedostatku „ESt“ uváděnou v čl. 325bb odst.. 1 písm. a) pro jakékoliv uvedené datum „t“ a pro jakékoliv uvedené obchodní portfolio pozic, a to následujícím způsobem:

kde:

i  =   index označující pět kategorií širokého rizikového faktoru uvedených v prvním sloupci tabulky 13 článku 325be;

UESt    =  míra neomezeného očekávaného nedostatku vypočítaná následujícím způsobem:

UESti   =   míra neomezeného očekávaného nedostatku pro kategorii širokého rizikového faktoru „i“, vypočítaná následujícím způsobem:

ρ     =  kontrolní součinitel korelace napříč kategoriemi širokého rizika; ρ = 50%;

PEStRS  =  číslo částečného očekávaného nedostatku, které se vypočítá pro všechny pozice v portfoliu v souladu s čl. 325bd odst. 2;

PEStRC   =   číslo částečného očekávaného nedostatku, které se vypočítá pro všechny pozice v portfoliu v souladu s čl. 325bd odst. 3;

PEStFC   =   číslo částečného očekávaného nedostatku, které se vypočítá pro všechny pozice v portfoliu v souladu s čl. 325bd odst. 4;

PEStRS,i   =  číslo částečného očekávaného nedostatku pro kategorii širokého rizikového faktoru „i“, které se vypočítá pro všechny pozice v portfoliu v souladu s čl. 325bd odst. 2;

PEStRC,i   =  číslo částečného očekávaného nedostatku pro kategorii širokého rizikového faktoru „i“, které se vypočítá pro všechny pozice v portfoliu v souladu s čl. 325bd odst. 3;

PEStFC,i   =   číslo očekávaného nedostatku pro kategorii širokého rizikového faktoru „i“, které se vypočítá pro všechny pozice v portfoliu v souladu s čl. 325bd odst. 4.

2.  Instituce při stanovení každého čísla částečného očekávaného nedostatku pro výpočet míra rizika očekávaného nedostatku v souladu s odstavcem 1 použije scénář budoucích otřesů pouze na specifický soubor modelovatelných rizikových faktorů použitelných pro každé číslo očekávaného nedostatku, jak je uvedeno v článku 325bd.

3.  Tam, kde alespoň jedna transakce portfolia má alespoň jeden modelovatelný rizikový faktor, který byl namapován na kategorii širokého rizika „i“ v souladu s článkem 325be, vypočtou instituce míru neomezeného očekávaného nedostatku pro kategorii širokého rizikového faktoru „i“ a zahrnout vzorec míry rizika očekávaného nedostatku uváděný v odstavci 2.

Článek 325bdVýpočet částečného očekávaného nedostatku

1.  Instituce vypočítávají všechna čísla částečného očekávaného nedostatku uváděná v čl. 325bc odst. 1 následujícím způsobem:

a)  denní výpočty čísel částečně očekávaného nedostatku;

b)  na 97,5 percentilu, jednostranný interval spolehlivosti;

c)  pro dané obchodní portfolio pozic instituce vypočte číslo částečného očekávaného nedostatku v čase „t“ podle následujícího vzorce:

j      =   index označující pět horizontů likvidity uvedených v prvním sloupci tabulky 1;

LHj      =  délka horizontů likvidity j vyjádřená ve dnech t tabulce 1;

T      =  horizont časové základny, kde T= 10 dní;

PESt(T)   =   číslo částečného očekávaného nedostatku, které je stanoveno použitím scénářů budoucích otřesů s časovým horizontem pouze 10 dní pro specifický soubor modelovatelných rizikových faktorů pozic v portfoliu stanoveném v odstavcích 2, 3 a 4 pro každé číslo částečného očekávaného nedostatku uvedené v čl. 325bc odst. 2.

PESt(T, j)   =   číslo částečného očekávaného nedostatku, které je stanoveno použitím scénářů budoucích otřesů s časovým horizontem pouze 10 dní pro specifický soubor modelovatelných rizikových faktorů pozic v portfoliu stanoveném v odstavcích 2, 3 a 4 pro každé číslo částečného očekávaného nedostatku uvedené v čl. 325bc odst. 2, jak je stanoveno v souladu s čl. 325be odst. 2, které se rovná nebo je delší než LHj.

Tabulka 1

Horizont likvidity

j

Délka horizontu likvidity j

(dny)

1

10

2

20

3

40

4

60

5

120

2.  Pro účely výpočtu čísel částečného očekávaného nedostatku PEStRS a PEStRS,i uváděných v čl. 325bc odst. 2 instituce kromě požadavků stanovených v odstavci 1 splní také následující požadavky:

a)  při výpočtu PEStRS instituce použije scénáře budoucích otřesů na podsoubor modelovatelných rizikových faktorů pozic v portfoliu, které byly institucí vybrány, ke spokojenosti příslušných orgánů, a to tak, aby následující podmínka byla splněna v čase t, se součtem převzatým za předchozích 60 pracovních dní:

instituce, která již nesplňuje požadavky uváděné v prvním pododstavci tohoto bodu, o tom bezodkladně informuje příslušné orgány a aktualizuje podsoubor modelovatelných rizikových faktorů během dvou týdnů, aby takový požadavek byl splněn. Pokud tato instituce nesplní daný požadavek do dvou týdnů, vrátí se k přístupu stanovenému v kapitole 1a a vypočte kapitálové požadavky pro tržní rizika některých obchodních útvarů, dokud tato instituce neprokáže příslušným orgánům, že splňuje požadavky stanovené v prvním pododstavci tohoto bodu;

b)  při výpočtu PEStRS,i instituce použijí pouze scénáře budoucích otřesů na podsoubor modelovatelných rizikových faktorů pozic portfolia vybraného institucí pro účely písmene a), které byly namapovány na kategorii širokého rizikového faktoru i v souladu s článkem 325be;

c)  datové vstupy použité ke stanovení scénářů budoucích otřesů aplikované na modelovatelné rizikové faktory uváděné v písmenech a) a b) se kalibrují na historické údaje za období 12 měsíců finančního zatížení, které byly identifikovány institucí pro maximalizaci hodnoty PEStRS. Instituce přezkoumají identifikaci tohoto zátěžového období minimálně jednou za měsíc a informují o výsledků tohoto přezkoumání příslušné orgány.Pro účely identifikování tohoto zátěžového období použijí instituce pozorovací období začínající nejpozději 1. ledna 2007, ke spokojenosti příslušných orgánů.

d)  modelové vstupy PEStRS,i se kalibrují na 12měsíční zátěžové období, které bylo institucí identifikováno pro účely písmene c).

3.  Pro účely výpočtu čísel částečného očekávaného nedostatku PEStRC a PEStRC,i uváděných v čl. 325bc odst. 2 instituce kromě požadavků stanovených v odstavci 1 splní také následující požadavky:

a)  při výpočtu PEStRC instituce použije pouze scénáře budoucích otřesů na podsoubor modelovatelných rizikových faktorů pozic v portfoliu uváděných v odst. 3 písm. a);

b)  při výpočtu PEStRC,i instituce použije pouze scénáře budoucích otřesů na podsoubor modelovatelných rizikových faktorů pozic v portfoliu uváděných v odst. 3 odst. b);

c)  datové vstupy použité ke stanovení scénářů budoucích otřesů aplikované na modelovatelné rizikové faktory uváděné v písmenech a) a b) se kalibrují na historické údaje za předcházející období 12 měsíců. Tato data se aktualizují minimálně jednou za měsíc.

4.  Pro účely výpočtu čísel částečného očekávaného nedostatku PEStFC a PEStFC,iuváděných v čl. 325bc odst. 2 instituce kromě požadavků stanovených v odstavci 1 splní také následující požadavky:

a)  při výpočtu PEStFC instituce použije scénáře budoucích otřesů na všechny modelovatelné rizikové faktory pozic v portfoliu;

b)  při výpočtu PEStFC,i instituce použijí pouze scénáře budoucích otřesů na všechny modelovatelné rizikové faktory pozic portfolia, které byly namapovány na kategorii širokého rizikového faktoru i v souladu s článkem 325be;

c)  datové vstupy použité ke stanovení scénářů budoucích otřesů aplikované na modelovatelné rizikové faktory uváděné v písmenech a) a b) se kalibrují na historické údaje za předcházející období 12 měsíců. Tato data se aktualizují minimálně jednou za měsíc. Tam, kde došlo k významnému náhlému vzestupu cenové volatility u podstatného počtu modelovatelných rizikových faktorů portfolia instituce, které nejsou podsouborem rizikových faktorů uváděných v odst. 2 písm. a), mohou příslušné orgány požadovat po instituci, aby použila historická data z období kratšího než předchozích 12 měsíců, ale takové kratší období nesmí být kratší než předchozích 6 měsíců. Příslušné orgány informují EBA o jakémkoliv rozhodnutí vyžadujícím, aby instituce použila historická data z období kratšího než 12 měsíců a odůvodní to.

5.  Při výpočtu daného čísla částečného očekávaného nedostatku uváděného v čl. 325bc odst. 2 musejí instituce zachovávat hodnoty modelovatelných rizikových faktorů, pro které se v odstavcích 2, 3 a 4 nevyžadovalo použití scénářů budoucích otřesů pro toto číslo částečného očekávaného nedostatku.

6.  Odchylně od odst. 1 písm. a) se mohou instituce rozhodnout vypočítat čísla částečného očekávaného nedostatku PEStRS,i, PEStRC,i a PEStFC,i na týdenním základě.

Článek 325beHorizonty likvidity

1.  Instituce namapuje každý rizikový faktor pozice přiřazený obchodním útvarům, pro která byla poskytnuta povolení dle čl. 325ba odst. 1 nebo které se nachází v procesu povolování, na jednu z kategorií širokého rizikového faktoru uvedenou v tabulce 2, a také na jednu z podkategorií širokého rizikového faktoru uvedenou v této tabulce.

2.  Horizont likvidity rizikového faktoru pozic dle odstavce 1 je horizontem likvidity odpovídajících podkategorií širokého rizikového faktoru, na které byl namapován.

3.  Odchylně od odstavce 1 se instituce může rozhodnout nahradit, pro dané obchodní oddělen, horizont likvidity podkategorie širokého rizika uvedený v tabulce 2 delším horizontem likvidity uvedeným v tabulce 1. Pokud se instituce takto rozhodne, platí delší horizont likvidity pro všechny modelovatelné rizikové faktory pozic přiřazené tomuto obchodnímu útvaru namapované na tuto podkategorii širokého rizika, a to pro účely výpočtu čísel částečného očekávaného nedostatku v souladu s čl. 325bd odst. 1 písm. c).

Instituce informuje příslušné orgány o obchodních útvarech a podkategoriích širokého rizika, pro které se rozhodla použít ošetření uvedené v prvním pododstavci.

4.  Pro výpočet čísel částečného očekávaného nedostatku v souladu s čl. 325bd odst. 1 písm. c), se efektivní horizont likvidity „efektivní LH“ daného modelovatelného rizikového faktoru dané pozice obchodního portfolia vypočítá následujícím způsobem:

 

kde:

Mat        =   splatnost pozice obchodního portfolia;

SubCatLH      =   délka horizontu likvidity modelovatelného rizikového faktoru, stanovená v souladu s odstavcem 1;

minj {LHj/LHj ≥ Mat}  =   délka jednoho z horizontů likvidity uvedeného v tabulce ..., který je nejblíže nad splatností pozice obchodního portfolia.

5.  Měnové páry, které jsou tvořeny eurem a měnou členského státu účastnícího se druhé fáze hospodářské a měnové unie, jsou zahrnuty do nejlikvidnější podkategorie měnových párů v kategorii širokého rizikového faktoru měnového rizika v tabulce 2.

6.  Instituce ověří vhodnost mapování odkazovaného v odstavci 1 minimálně jednou za měsíc.

7.  EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, v nichž podrobněji upřesní:

a)  jak instituce namapují pozice obchodního portfolia na kategorie širokého rizikového faktoru a podkategorie širokého rizikového faktoru pro účely odstavce 1;

b)  měny, které tvoří nejlikvidnější podkategorii měn v kategorii širokého rizikového faktoru úrokového rizika v tabulce 2;

c)  měnové páry, které tvoří nejlikvidnější podkategorii měnových párů v kategorii širokého rizikového faktoru měnového rizika v tabulce 2;

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [šesti měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost].

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Tabulka 2

Kategorie širokého rizikového faktoru

Podkategorie širokého rizikového faktoru

Horizonty likvidity

Délka horizontu likvidity (dny)

Úroková míra

Nejlikvidnější měny a domácí měna

1

10

Jiné měny (kromě nejlikvidnějších měn)

2

20

Volatilita

4

60

Jiné typy

4

60

Úvěrové rozpětí

Ústřední vláda členského státu Unie, včetně centrálních bank

2

20

Kryté dlužní úpisy vydané úvěrovými institucemi založenými v členském státu Unie (investiční stupeň)

2

20

Státní dluhopis (investiční stupeň)

2

20

Státní dluhopis (vysoký výnos)

3

40

Podnikový dluhopis (investiční stupeň)

3

40

Podnikový dluhopis (vysoký výnos)

4

60

Volatilita

5

120

Jiné typy

5

120

Vlastní kapitál

Cena vlastního kapitálu (velká kapitalizace)

1

10

Cena vlastního kapitálu (malá kapitalizace)

2

20

Volatilita (velká kapitalizace)

2

20

Volatilita (malá kapitalizace)

4

60

Jiné typy

4

60

Cizí měna

Nejlikvidnější měnové páry

1

10

Jiné měnové páry (kromě nejlikvidnějších měnových párů)

2

20

Volatilita

3

40

Jiné typy

3

40

Komodita

Cena energie a cena emisí oxidu uhličitého

2

20

Cena drahých kovů a cena neželezných kovů

2

20

Ceny dalších komodit (kromě ceny energie a ceny emisí oxidu uhličitého, ceny drahých kovů a ceny neželezných kovů)

4

60

Volatilita energie a volatilita emisí oxidu uhličitého

4

60

Volatilita drahých kovů a volatilita neželezných kovů

4

60

Volatility dalších komodit (kromě volatility energie a volatility emisí oxidu uhličitého, volatility drahých kovů a volatility neželezných kovů)

5

120

Jiné typy

5

120

Článek 325bfHodnocení modelovatelnosti rizikových faktorů

1.  Instituce vyhodnotí každý měsíc modelovatelnost všech rizikových faktorů pozic přiřazených obchodním útvarům, pro které bylo obdrženo povoleno dle čl. 325ba odst. 1 nebo které se nachází v procesu povolování.

2.  Instituce považuje rizikový faktor pozice obchodního portfolia za modelovatelný tam, kde jsou splněny všechny podmínky:

a)  instituce identifikuje alespoň 24 ověřitelných cen, které zahrnovaly tento rizikový faktor za předchozích 12 měsíců;

b)  mezi daty dvou po sobě jdoucích pozorování ověřitelných cen identifikovaných institucí v souladu s písmenem a) neuplynul více než jeden měsíc;

c)  je stanoven jasný a zjevný vztah mezi hodnotou rizikového faktoru a každé ověřitelné ceny identifikované institucí v souladu s písmenem a), čímž se rozumí, že jakákoli ověřitelná cena, která je pozorovaná v souvislosti s transakcí, by měla být započítaná jako pozorování pro všechny dotčené rizikové faktory.

3.  Pro účely odstavce 2 znamená ověřitelná cena jednu z následujících:

a)  tržní cena aktuální transakce, které se instituce účastnila jako jedna ze stran;

b)  tržní cena aktuální transakce, která byla uzavřena třetími stranami, pro kterou je cena a datum obchodu veřejně dostupná, nebo byly poskytnuty třetí stranou;

c)  cena získaná z předané nabídky poskytnuté třetí stranou.

4.  Pro účely odst. 3 písm. b) a c) mohou instituce považovat cenu nebo předanou nabídku poskytnutou třetí stranou za ověřitelnou cenu za předpokladu, že třetí strana souhlasí s tím, že na vyžádání poskytne příslušným orgánům doklad o transakci nebo předané nabídce.

Jako doklad třetí strana poskytne podrobnosti o objemu transakce (nutné k ověření toho, že transakce nebyla zanedbatelného objemu) a ceně transakce (k posouzení „reálnosti“ transakcí).

5.  Instituce může identifikovat ověřitelnou cenu pro účely odst. 2 písm. a) pro více než jeden rizikový faktor.

6.  Instituce považují rizikové faktory odvozené od kombinace modelovatelných rizikových faktorů za modelovatelné.

7.  Tam, kde instituce považuje rizikový faktor za modelovatelný v souladu s odstavcem 1, může instituce použít jiná data, než ověřitelné ceny, které použila k dokázání, že rizikový faktor je modelovatelný v souladu s odstavcem 2, k výpočtu scénářů budoucích otřesů použitých na daný rizikový faktor pro účely výpočtu částečného očekávaného nedostatku dle článku 365, pokud tyto datové vstupy splňují odpovídající požadavky stanovené v článku 325bd.

8.  Instituce považují rizikový faktor za nemodelovatelný, pokud nesplňuje všechny podmínky stanovené v odstavci 2 a vypočtou kapitálové požadavky pro daný rizikový faktor v souladu s článkem 325bl.

9.  Instituce považují rizikové faktory odvozené od kombinace modelovatelných a nemodelovatelných rizikových faktorů za nemodelovatelné.

Instituce mohou přidat modelovatelné rizikové faktory a nahradit nemodelovatelné rizikové faktory základem mezi těmito dalšími modelovatelnými rizikovými faktory a těmito nemodelovatelnými rizikovými faktory. Tento základ bude následně považován za nemodelovatelný rizikový faktor.

10.  Odchylně od odstavce 2 mohou příslušné orgány povolit instituci, aby považovala rizikový faktor, který splňuje všechny podmínky v odstavci 2, za nemodelovatelný po dobu kratší než jeden rok.

Článek 325bgRegulační požadavky na zpětné testování a multiplikační faktory

1.  Pro jakékoliv dané datum splňuje obchodní útvar instituce požadavky na zpětné testování uvedené v čl. 325ba odst. 1, tam, kde počet překročení uvedených v odstavci 2 pro daný obchodní útvar, ke kterým došlo za posledních 250 pracovních dní, nepřekračuje žádnou z následujících hodnot:

a)  12 překročení pro výši hodnoty v riziku, vypočtenou na percentilu 99 jednostranného intervalu spolehlivosti na základě zpětného testování hypotetických změn v hodnotě portfolia;

b)  12 překročení pro výši hodnoty v riziku, vypočtenou na percentilu 99 jednostranného intervalu spolehlivosti na základě zpětného testování skutečných změn v hodnotě portfolia;

c)  30 překročení pro výši hodnoty v riziku, vypočtenou na percentilu 97,5 jednostranného intervalu spolehlivosti na základě zpětného testování hypotetických změn v hodnotě portfolia;

d)  30 překročení pro výši hodnoty v riziku, vypočtenou na percentilu 97,5 jednostranného intervalu spolehlivosti na základě zpětného testování skutečných změn v hodnotě portfolia;

2.  Pro účely odstavce 1 instituce počítají denní překročení na základě zpětného testování hypotetických a skutečných změn v hodnotě portfolia, tvořených všemi pozicemi přiřazenými obchodnímu útvaru. Za překročení se považuje, pokud jednodenní změna hodnoty portfolia překročí výši hodnoty v riziku pro dotyčný den, vypočítanou pomocí interního modelu instituce v souladu s následujícími požadavky:

a)  jednodenní doba držení;

b)  scénáře budoucích otřesů platí pro rizikové faktory pozic obchodního útvaru uváděných v čl. 325bh odst. 3 a které jsou považovány za modelovatelné v souladu s článkem 325bf;

c)  datové vstupy použité ke stanovení scénářů budoucích otřesů aplikované na modelovatelné rizikové faktory se kalibrují na historické údaje za předcházející období 12 měsíců. Tato data se aktualizují minimálně jednou za měsíc;

d)  pokud není v tomto článku uvedeno jinak, je interní model instituce založen na stejných předpokladech pro modelování, které jsou použité pro výpočet míry rizika očekávaného nedostatku uváděné v čl. 325bb odst. 1 písm. a).

3.  Instituce počítají denní překročení odkazované v odstavci 2 v souladu s následujícím:

a)  zpětné testování hypotetických změn hodnoty portfolia je založeno na srovnání mezi hodnotou portfolia ke konci dne a jeho hodnotou na konci následujícího dne za předpokladu nezměněných pozic;

b)  zpětné testování skutečných změn hodnoty portfolia je založeno na srovnání mezi hodnotou portfolia ke konci dne a jeho skutečnou hodnotou ke konci následujícího dne bez poplatků, provizí a čistého úrokového výnosu;

c)  překročení se počítá každý den, kdy instituce nemůže zhodnotit hodnotu portfolia, nebo nemůže vypočítat výši hodnoty v riziku, jak je uvedeno v odstavci 1;

4.  Instituce vypočte v souladu s odstavci 5 a 6 multiplikační faktor (mc) uváděný v článku 325bb pro portfolio všech pozic přiřazených obchodním útvaru, pro které bylo uděleno uvedené v čl. 325ba odst. 1. Tyto výpočty se aktualizují minimálně jednou za měsíc.

5.  Multiplikační faktor (mc) je součtem hodnoty 1,5 a navýšení mezi 0 a 0,5 podle tabulky 3. Pro portfolio uvedené v odstavci 4 je toto navýšení vypočteno podle počtu překročení, ke kterým došlo za posledních 250 pracovních dní, což je dokladováno zpětným testováním instituce výše hodnoty v riziku vypočtené v souladu s písmenem a) tohoto odstavce v souladu s následujícím:

a)  překročení je jednodenní změna v hodnotě daného portfolia, která překročí související výši hodnoty v riziku, vypočtenou na základě interního modelu instituce v souladu s následujícím:

i)  jednodenní doba držení;

ii)  percentil 99, jednostranný interval spolehlivosti;

iii)  scénáře budoucích otřesů platí pro rizikové faktory pozic obchodních útvarů uváděných v čl. 325bh odst. 3, které jsou považovány za modelovatelné v souladu s článkem 325bf;

iv)  datové vstupy použité ke stanovení scénářů budoucích otřesů aplikované na modelovatelné rizikové faktory se kalibrují na historické údaje za předcházející období 12 měsíců. Tato data se aktualizují minimálně jednou za měsíc.

v)  pokud není v tomto článku uvedeno jinak, bude interní model instituce založen na stejných předpokladech modelování, které jsou použité pro výpočet míry rizika očekávaného nedostatku uváděné v čl. 325bb odst. 1 písm.

b)  počet překročení se rovná vyšší hodnotě z počtu překročení v případě hypotetických změn a skutečných změn v hodnotě portfolia; ppp)

c)  při počítání denních překročení instituce použijí ustanovení uvedená v odstavci 3.

Tabulka 3

Počet překročení

Navýšení

Méně než 5

0,00

5

0,20

6

0,26

7

0,33

8

0,38

9

0,42

Více než 9

0,50

7.  Příslušné orgány monitorují vhodnost multiplikačního faktoru uváděného v odstavci 4 nebo shodu obchodního útvaru s požadavky na zpětné testování uváděné v odstavci 1. Instituce bezodkladně informuje příslušné orgány, v každém případě nejpozději pět pracovních dní po výskytu překročení, o překročení, které je výsledkem programu zpětného testování instituce, a poskytne vysvětlení těchto překročení.

8.  Odchylně od odstavců 2 a 5 mohou příslušné orgány povolit instituci, aby nepočítala překročení tam, kde jednodenní změna v hodnotě jejího portfolia překračuje související výši hodnoty v riziku, vypočtenou na základě interního modelu instituce, a je přičitatelná na vrub nemodelovatelného rizikového faktoru. Proto instituce příslušným orgánům odůvodní, že míra rizika zátěžového scénáře vypočítaná v souladu s článkem 325bl pro tento nemodelovatelný rizikový faktor je vyšší, než kladný rozdíl mezi hodnotou portfolia instituce a související výší hodnoty v riziku.

9.  EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro další stanovení technických prvků, které mohou být zahrnuty do skutečných a hypotetických změn hodnoty portfolia instituce pro účely tohoto článku.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [šesti měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost].

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 325bhPožadavky na připisování zisků a ztrát

1.  Po jakýkoliv daný měsíc obchodní útvar instituce splňuje požadavky na připisování zisků a ztrát (P&L) pro účely čl. 325ba odst. 1 tam, kde obchodní útvar splňuje požadavky stanovené v tomto článku.

2.  Požadavek na připisování zisků a ztrát zajistí, že teoretické změny hodnoty portfolia obchodního útvaru, na základě modelu měření rizika instituce, jsou dostatečně blízko hypotetickým změnám v hodnotě portfolia obchodního útvaru, a to na základě cenového modelu instituce.

3.  Shoda instituce s požadavkem na připisování zisků a ztrát vede pro každou pozici v daném obchodním útvaru k identifikaci přesného seznamu rizikových faktorů, které jsou považovány za vhodné pro ověření shody instituce s požadavky na zpětné testování, stanovené v článku 325bg.

4.  EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, které dále upřesní následující:

a)  s ohledem na vývoj mezinárodních regulačních požadavků, technická kritéria zajišťující, aby teoretické změny hodnoty portfolia obchodního útvaru byly dostatečně blízko hypotetickým změnám v hodnotě portfolia obchodního útvaru pro účely odstavce 2;

b)  technické prvky, které se zahrnou do teoretických a hypotetických změn v hodnotě portfolia obchodního útvaru pro účely tohoto článku.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [šesti měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost].

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 325biPožadavky na měření rizika

1.  Instituce, které používají interní model měření rizika použitý k výpočtu kapitálových požadavků pro tržní rizika, jak je uvedeno v článku 325bb, zajistí, aby tento model splňoval následující požadavky:

a)  interní model měření rizika popisuje dostatečný počet rizikových faktorů, které zahrnují minimálně rizikové faktory odkazované v oddílu 3 pododdílu 1 kapitoly 1a, pokud instituce neprokáže příslušným orgánům, že vynechání těchto rizikových faktorů nemá podstatný dopad na výsledky požadavků na připisování zisků a ztrát, jak je uvedeno v článku 325bh. Instituce musí vysvětlit příslušným orgánům, proč integrovala rizikový faktor do svého modelu oceňování, ale nikoliv svého interního modelu měření rizika.

b)  Interní model měření rizika zachycuje pro opce a jiné produkty nelineárnosti a také riziko korelace a bazické riziko. Zástupné indikátory použité pro rizikové faktory vykáží záznamy dobrých výsledků pro stávající drženou pozici.

c)  Interní model měření rizika zahrnuje soubor rizikových faktorů úrokových měr v každé měně, ve které má instituce rozvahové nebo podrozvahové pozice citlivé na úrokové míry. Instituce profiluje výnosové křivky pomocí jednoho z obecně uznávaných postupů. Pro podstatné expozice vůči úrokovému riziku v hlavních měnách a na hlavních trzích se výnosová křivka rozděluje na minimálně šest segmentů splatnosti, aby byly zachyceny změny volatility úrokových měr na výnosové křivce, a počet rizikových faktorů použitých k modelování výnosové křivky musí být úměrný povaze a složitosti obchodních strategií instituce. Model musí rovněž zachycovat rizika méně dokonale korelovaných pohybů mezi různými výnosovými křivkami.

d)  Interní model měření rizika zahrnuje rizikové faktory pro zlato a jednotlivé cizí měny, ve kterých jsou pozice instituce denominovány. Pro subjekty kolektivního investování se zohlední skutečné měnové pozice subjektu kolektivního investování. Instituce se mohou spolehnout na informace třetí strany o měnových pozicích subjektu kolektivního investování, je-li správnost těchto informací náležitým způsobem zajištěna. Měnové pozice subjektu kolektivního investování, jež nejsou instituci známy, se izolují a zachází se s nimi podle kapitoly 1a této hlavy;

e)  Interní model měření rizika zahrnuje nejméně jeden samostatný rizikový faktor pro každý z akciových trhů, na kterých instituce drží významnější pozice. Složitost techniky modelování musí být úměrná významnosti aktivit instituce na akciovém trhu. Model musí zahrnovat nejméně jeden rizikový faktor, který zachycuje systematické pohyby cen akcií a závislosti tohoto rizikového faktoru na jednotlivých rizikových faktorech pro každý akciový trh. Pro významné expozice na akciových trzích musí zahrnovat nejméně jeden idiosynkratický rizikový faktor pro každou expozici vlastního kapitálu.

f)  Interní model měření rizika používá nejméně jeden samostatný rizikový faktor pro každou komoditu, ve které instituce drží významné pozice, pokud tato instituce nemá malou agregovanou pozici komodity ve srovnání se svými obchodními činnostmi, ve které bude samostatný rizikový faktor pro každou širokou komoditu přijatelný. Pro významné expozice na komoditních trzích musí model zachycovat riziko ne zcela korelovaných pohybů mezi podobnými, nikoliv však identickým komoditami, expozici vůči změnám forwardových cen vyplývajících z nesouladu splatnosti a dále výnos z držení mezi derivátovými a hotovostními pozicemi.

g)  Zástupné indikátory musí být přiměřeně konzervativní a být použity pouze tam, kde nejsou k dispozici dostatečné údaje rovněž během období zátěže.

h)  Pro významné expozice vůči rizikům volatility v nástrojích s elektivností musí interní model měření rizika zachycovat závislost implicitní volatility na realizačních cenách a splatnostech opcí.

2.  Instituce může používat empirické korelace v kategoriích širokého rizikového faktoru a pro účely výpočtu míry neomezeného očekávaného nedostatku podle čl. 325bc odst. 1, v kategoriích širokého rizikového faktoru pouze tehdy, pokud je přístup instituce k měření těchto korelací přiměřený a v konzistenci s příslušnými horizonty likvidity a řádně používaný.

Článek 325bjKvalitativní požadavky

1.  Jakýkoli interní model měření rizika použitý pro účely této kapitoly musí být koncepčně správný a řádně používaný, a zejména musí být splněny následující kvalitativní požadavky:

a)  jakýkoli interní model měření rizika použitý pro výpočet kapitálových požadavků k tržním riziků je úzce začleněn do procesu každodenního řízení rizik instituce a slouží jako základ pro hlášení rizikových expozic vrcholnému vedení instituce;

b)  instituce mají útvar řízení rizik, který je nezávislé na obchodních útvarech a podléhá přímo vrcholnému vedení instituce. Tento útvar je odpovědný za tvorbu a používání interního modelu měření rizika. Útvar provádí počáteční a průběžné validace jakéhokoli interního modelu používaného pro účely této kapitoly a současně je odpovědný za celkový proces řízení rizik. Útvar denně vypracovává a analyzuje zprávy o výstupech jakéhokoliv interního modelu používaného pro výpočet kapitálových požadavků pro tržní rizika a o vhodnosti opatření, která je třeba podniknout ohledně limitů obchodování;

c)  vedoucí orgán a vrcholné vedení instituce se aktivně účastní procesu řízení rizik a denní zprávy vypracované útvarem řízení rizik jsou přezkoumávány na takové úrovni vedení, jež disponuje dostatečnou pravomocí k prosazení jak redukce pozic zaujatých jednotlivými obchodníky, tak i snížení celkové rizikové expozice instituce;

d)  instituce musí mít dostatečný počet zaměstnanců se znalostmi na úrovni odpovídající složitosti jakéhokoliv interního modelu měření rizika a schopných obchodovat, řídit rizika, provádět audity a pracovat v oddělení vypořádání obchodů;

e)  instituce musí mít zadokumentován soubor interních zásad, postupů a kontrol pro monitorování a zajištění shody s celkovým provozem jakéhokoliv interního modelu měření rizika;

f)  u jakéhokoli interního modelu měření rizika musí být prokázána přiměřená přesnost v měření rizik;

g)  instituce musí často provádět pečlivý program zátěžového testování, včetně zpětných zátěžových testů, které musí zahrnovat jakýkoliv interní model měření rizika. Výsledky těchto zátěžových testů jsou přezkoumávány vrcholným vedením minimálně jednou za měsíc a musí splňovat zásady a omezení schválená řídícím orgánem instituce. Instituce musí podniknout příslušná opatření, pokud výsledky těchto zátěžových testů vykazují nadměrné ztráty vzešlé z obchodování instituce za jistých okolností;

h)  Instituce musí provádět nezávislé přezkoumání jakéhokoliv interního modelu měření rizika, buď jako součásti svého procesu pravidelných interních auditů, nebo nařízením třetí straně provést toto přezkoumání, a to ke spokojenosti příslušných orgánů.

Pro účely písmene h) se třetí stranou rozumí podnik, který poskytne služby auditu nebo konzultací institucím a který zajistí personál dostatečně kvalifikovaný v oblasti tržních rizik v obchodních činnostech.

2.  Přezkoumání uvedené v odst. 1 písm. h) zahrnuje činnosti obchodních jednotek a nezávislého oddělení řízení rizik. Instituce provede přezkoumání svého celkového procesu řízení rizik alespoň jednou ročně. Toto přezkoumání musí zhodnotit následující:

a)  adekvátnost dokumentace o systému a postupu pro řízení rizika a o organizaci oddělení řízení rizik;

b)  začlenění měření rizika do každodenního řízení rizika a spolehlivost informačního systému pro vedení instituce;

c)  postupy používané institucí pro schvalování modelů oceňování rizika a systémy hodnocení, které používají pracovníci oddělení sjednávání obchodů (front office) a oddělení vypořádání obchodů (back office);

d)  rozsah rizika zachyceného modelem, přesnost a vhodnost systému měření rizik a také validaci jakýchkoliv významných změn interního modelu měření rizika;

e)  přesnost a úplnost údajů o pozici, přesnost a vhodnost předpokládané volatility a korelace, přesnost výpočtů ocenění a citlivosti rizik a přesnost a vhodnost generování zástupných indikátorů dat, kde jsou dostupná data nedostatečná ke splnění požadavků stanovených v této kapitole;

f)  proces ověření, který instituce využívá k vyhodnocení konzistence, včasnosti a spolehlivosti zdrojů dat použitých k provádění jakýchkoliv interních modelů měření rizika, včetně nezávislosti těchto zdrojů dat;

g)  proces ověření, který instituce využívá k vyhodnocení požadavků na zpětné testování a požadavky na připisování zisků a ztrát, které jsou provedeny s cílem zhodnotit přesnost interního modelu měření rizika;

h)  pokud je přezkoumání provedeno třetí stranou jednající v souladu s odst. 1 písm. h), ověření toho, že proces interní validace stanovený v článku 325bk splňuje své cíle.

3.  Instituce aktualizují své techniky a postupy jimi používané pro jakékoliv interní modely měření rizika použité pro účely této kapitoly v souladu s vývojem nových technik a nejvhodnějších postupů, které jsou vyvíjeny s ohledem na tyto interní modely měření rizika.

Článek 325bkInterní validace

1.  Instituce zavedou postupy, kterými zajistí, aby jakékoliv jejich interní modely měření rizika používané pro účely této kapitoly byly adekvátně validovány přiměřeně kvalifikovanými stranami nezávislými na vývojovém procesu, a tím bylo zaručeno, že takové modely jsou koncepčně správné a odpovídajícím způsobem zahrnují všechna podstatná rizika.

2.  Instituce provádějí validace uváděné v odstavci 1 za následujících okolností:

a)  zpočátku, když je interní model měření rizika vyvinut, a vždy, když jsou v něm provedeny významné změny;

b)  v pravidelných intrevalech, a zejména když dojde k významným strukturálním změnám na trhu, nebo ke změnám ve složení portfolia, které by mohly vést k tomu, že interní model měření rizika již není adekvátní.

3.  Validace jakéhokoliv interního modelu měření rizika instituce se neomezuje na zpětné testování a požadavky na připisování zisků a ztrát, ale zahrnuje přinejmenším tyto prvky:

a)  testy prokazující, zda jsou veškeré předpoklady v interním modelu přiměřené a nepodceňují nebo nepřeceňují rizika;

b) vlastní validační testy interního modelu, vedle regulatorních programů zpětného testování, týkající se rizik a struktury jejich portfolií, včetně zpětného testování;

c)  použití hypotetických portfolií, aby se zajistilo, že interní model měření rizika je schopen zohlednit specifické strukturální vlastnosti, které se mohou objevit, například podstatná bazická rizika a riziko koncentrace nebo rizika související s použitím zástupných indikátorů.

Článek 325blVýpočet míry rizika zátěžového scénáře

1.  V čase t instituce vypočítá míru rizika zátěžového scénáře pro všechny nemodelovatelné rizikové faktory pozic daného obchodního portfolia následujícím způsobem:

kde:

m    = index označující všechny nemodelovatelné rizikové faktory

pozic v portfoliu, které představují idiosynkratické riziko, které bylo namapováno na kategorii širokého rizikového faktoru úvěrového rozpětí v souladu s čl. 325be odst. 1 a pro které instituce prokázala ke spokojenosti příslušných orgánů, že tyto rizikové faktory s tímto nesouvisí;

l    =  index označující všechny nemodelovatelné rizikové faktory pozic v portfoliu, a to jiné, než které jsou označené indexem „m“;

ICSStm   =   míra rizika zátěžového scénáře stanovená v souladu s odstavci 2 a 3 nemodelovatelného rizikového faktoru „m“;

SStl    =   = míra rizika zátěžového scénáře stanovená v souladu s odstavci 2 a 3 nemodelovatelného rizikového faktoru „l“;

2.  Míra rizika zátěžového scénáře pro daný nemodelovatelný rizikový faktor znamená ztrátu, která vznikne ve všech pozicích obchodního portfolia, které zahrnuje nemodelovatelný rizikový faktor, kde je pro tento rizikový faktor použit extrémní scénář budoucího otřesu.

3.  Instituce ke spokojenosti příslušných orgánů stanoví vhodné extrémní scénáře budoucích otřesů pro všechny modelovatelné rizikové faktory.

4.  EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, v nichž podrobněji upřesní:

a)  jak instituce stanoví extrémní scénář budoucího otřesu platný pro nemodelovatelné rizikové faktory a jak použijí takový extrémní scénář budoucích otřesů pro tyto rizikové faktory;

b)  předpisový scénář extrémního případu budoucího otřesu pro každou podkategorii širokého rizikového faktoru uvedenou v tabulce 2 článku 325be, který mohou instituce použít, pokud nemohou stanovit extrémní scénář budoucího otřesu v souladu s písmenem a), nebo který mohou příslušné orgány vyžadovat, aby instituce použila, pokud tyto orgány nejsou spojeny s extrémním scénářem budoucího otřesu stanoveným touto institucí.

Při vypracování těchto návrhů regulačních technických norem vezme EBA v úvahu, že úroveň kapitálových požadavků pro tržní rizika nemodelovatelného rizikového faktoru, jak je stanoveno v tomto článku, musí být stejně vysoká jako úroveň kapitálových požadavků pro tržní rizika, která by byla vypočítána podle této kapitoly, pokud by byl rizikový faktor modelovatelný.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [šesti měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost].

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

ODDÍL 2INTERNÍ MODEL RIZIKA SELHÁNÍ

Článek 325bmRozsah interního modelu rizika selhání

5.  Na všechny pozice instituce, které byly přiřazeny obchodním útvarům, pro které instituce obdržela povolení uvedené v čl. 325ba odst. 1, se vztahuje kapitálový požadavek pro riziko selhání, a to v případech, kdy pozice obsahuje alespoň jeden rizikový faktor namapovaný na široké kategorie rizika „vlastního kapitálu“ nebo „úvěrového rozpětí“ v souladu s čl. 325be odst. 1. Tento kapitálový požadavek, který je přírůstkový vzhledem rizikům zachyceným kapitálovými požadavky podle čl. 325bb odst. 1, se vypočítá podle interního modelu rizika selhání instituce, který musí splňovat požadavky stanovené v tomto oddílu.

6.  Musí existovat jeden emitent obchodovaných dluhových nebo akciových nástrojů souvisejících s alespoň jedním rizikovým faktorem pro každou pozici uvedenou v odstavci 1.

Článek 325bnPovolení k použití interního modelu rizika selhání

1.  Příslušné orgány poskytnou instituci povolení používat interní model rizika selhání pro výpočet kapitálových požadavků podle čl. 325bb odst. 2, pro všechny pozice obchodního portfolia uvedené v článku 325bm, které jsou přiřazeny danému obchodnímu útvaru, pokud takový interní model rizika selhání pro uvedený obchodní útvar splňuje požadavky článků 325bo, 325bp, 325bq, 325bj a 325bk.

2.  Do [dvou let po vstupu tohoto nařízení v platnost] vydá orgán EBA pokyny stanovující požadavky článků 325bo, 325bp a 325bq.

3.  Pokud obchodní útvar instituce, kterému byla přiřazena alespoň jedna pozice obchodního portfolia dle článku 325bm, nesplňuje požadavky stanovené v odstavci 1, musí být kapitálové požadavky pro tržní rizika všech pozic v tomto obchodním útvaru vypočítány v souladu s přístupem stanoveným v kapitole 1a.

Článek 325boKapitálové požadavky pro riziko selhání využívající interní model rizika selhání

1.  Instituce vypočítají kapitálové požadavky pro riziko selhání pomocí interního modelu rizika selhání pro portfolio všech pozic uvedených v článku 325bm následujícím způsobem:

a)  kapitálové požadavky se rovnají výši hodnoty v riziku měřící potenciální ztráty v tržní hodnotě portfolia, způsobené selháním emitentů souvisejících s těmito pozicemi s intervalem spolehlivosti 99,9 % v časovém horizontu jednoho roku;

b)  potenciální ztráta uvedená v písmeni a) znamená přímou nebo nepřímou ztrátu tržní hodnoty pozice způsobenou selháním emitentů, která je přírůstková vzhledem k jakýmkoliv ztrátám již vzatým v úvahu v aktuálním ocenění pozice. Selhání emitentů akciových pozic se vyjádří snížením cen vlastního kapitálu emitentů na nulu;

c)  instituce stanoví korelace selhání mezi různými emitenty na základě koncepčně správné metodiky a pomocí objektivních historických dat tržního úvěrového rozpětí a cen vlastního kapitálu, které pokrývají časové období alespoň 10 let, včetně zátěžového období identifikovaného institucí v souladu s čl. 325bd odst. 2. Výpočet korelace selhání mezi různými emitenty se kalibruje na časový horizont jednoho roku;

d)  interní model rizika selhání vychází z předpokladu konstantní pozice po dobu jednoho roku.

2.  Instituce vypočítají kapitálový požadavek pro riziko selhání pomocí interního modelu rizika selhání podle odstavce 1 minimálně jednou za týden.

3.  Odchylně od odst. 1 písm. a) a c) může instituce časový horizont jednoho roku nahradit horizontem 60 dnů pro účely výpočtu rizika selhání akciových pozic, a v takovém případě musí být výpočet korelací selhání mezi cenami vlastního kapitálu a pravděpodobnostmi selhání konzistentní s časovým horizontem 60 dnů a výpočet korelací selhání mezi cenami vlastního kapitálu a cenami dluhopisů musí být konzistentní s časovým horizontem jednoho roku.

Článek 325bpUznání zajištění v interním modelu rizika selhání

1.  Instituce mohou začlenit zajištění do svého interního modelu rizika selhání a stanovit čisté pozice tam, kde dlouhé a krátké pozice odkazují na stejný finanční nástroj.

2.  Instituce ve svém interním modelu rizika selhání mohou uznat pouze zajištění nebo vlivy diverzifikace související s dlouhými a krátkými pozicemi s různými nástroji nebo cennými papíry stejného dlužníka, a také s dlouhými a krátkými pozicemi různých emitentů tím, že výslovně vymodelují hrubé dlouhé a krátké pozice v různých nástrojích, včetně modelování bazických rizik mezi různými emitenty.

3.  Instituce musí zohlednit významná rizika svého interního modelu rizik selhání, která by mohla vzniknout v období mezi splatností zajištění a horizontem jednoho roku, i potenciál významných bazických rizik ve strategiích zajištění podle produktu, přednosti v kapitálové struktuře, interního či externího ratingu, splatnosti, stáří a jiných rozdílů ve svých nástrojích. Instituce zohledňují zajištění pouze v rozsahu, v němž jej lze zachovat i v situaci, kdy se u dlužníka zvyšuje pravděpodobnost úvěrové či jiné události.

Článek 325bqSpecifické požadavky na interní model rizika selhání

1.  Interní model rizika selhání podle čl. 325bn odst. 1 musí umožňovat modelování selhání jednotlivých emitentů a také současné selhání více emitentů a musí brát v úvahu dopad těchto selhání na tržní hodnotu pozic zahrnutých do působnosti tohoto modelu. Pro tento účel musí být selhání každého jednotlivého emitenta modelováno pomocí alespoň dvou typů systematických rizikových faktorů a alespoň jednoho idiosynkratického rizikového faktoru.

2.  Interní model rizika selhání musí odrážet hospodářský cyklus, včetně závislosti mezi rychlostí zotavení a systematickými rizikovými faktory podle odstavce 1.

3.  Interní model rizika selhání musí odrážet nelineární dopad opcí a dalších pozic s významným nelineárním chováním vzhledem k cenovým změnám. Instituce rovněž řádně zohlední míru modelového rizika přítomného v oceňování a odhadování cenových rizik spojených s takovými produkty.

4.  Interní model rizik selhání vychází z objektivních a aktuálních údajů.

5.  Pro simulování selhání emitentů v interním modelu rizika selhání musí odhady pravděpodobností selhání prováděné institucí splňovat následující požadavky:

a)  pravděpodobnosti selhání musí mít dolní mez 0,03 %;

b)  pravděpodobnosti selhání vycházejí z jednoročního časového horizontu, pokud není v tomto oddíle stanoveno jinak;

c)  pravděpodobnosti selhání se měří pomocí dat selhání z historického časového období alespoň pěti let, případně v kombinaci s aktuálními tržními cenami; pravděpodobnosti selhání nesmí být odvozeny výhradně od aktuálních tržních cen;

d)  instituce, která obdržela povolení k odhadování pravděpodobností selhání v souladu s oddílem 1 kapitolou 3 hlavou II částí 3, musí k výpočtu pravděpodobností selhání použít metodiku stanovenou v oddíle 1 kapitole 3 hlavě II části 3;

e)  instituce, která neobdržela povolení k odhadování pravděpodobností selhání v souladu s oddílem 1 kapitolou 3 hlavou II částí 3, k odhadování pravděpodobností selhání vypracuje interní metodiku nebo použije externí zdroje. V obou případech musí být odhady pravděpodobností selhání v souladu s požadavky stanovenými v tomto článku.

6.  Pro simulaci selhání emitentů v interním modelu rizika selhání musí odhady ztrátovosti ze selhání prováděné institucí splňovat následující požadavky:

a)  odhady ztrátovosti ze selhání mají dolní mez 0 %;

b)  odhady ztrátovosti ze selhání odrážejí pořadí každé pozice;

c)  instituce, která obdržela povolení k odhadování ztrátovosti ze selhání v souladu s oddílem 1 kapitolou 3 hlavou II částí 3, musí pro tyto odhady použít metodiku stanovenou v oddíle 1 kapitole 3 hlavě II části 3;

d)  instituce, která neobdržela povolení k odhadování ztrátovosti ze selhání v souladu s oddílem 1 kapitolou 3 hlavou II částí 3, vypracuje k odhadování pravděpodobností selhání interní metodiku nebo použije externí zdroje. V obou případech musí být odhady ztrátovosti ze selhání v souladu s požadavky stanovenými v tomto článku.

7.   Instituce v rámci nezávislého přezkoumání a validace svých interních modelů použitých pro účely této kapitoly, včetně systému měření rizik, provede všechny následující kroky:

a)  ověří, zda je její modelovací přístup ke korelacím a cenovým změnám pro jejich portfolio vhodný, včetně volby a vah faktorů systémového rizika modelu;

b)  provede různé zátěžové testy včetně analýzy citlivosti a analýzy scénářů s cílem vyhodnotit kvalitativní a kvantitativní přiměřenost interního modelu rizika selhání, zvláště pokud jde o zacházení s koncentrovanými pozicemi. Tyto testy se neomezují na rozsah událostí, k nimž v minulosti došlo;

a)  uskuteční vhodnou kvantitativní validaci včetně příslušných interních standardů (benchmarks) modelování.

8.  Interní model rizika selhání vhodným způsobem odráží koncentrace emitenta a koncentrace, které mohou nastat v rámci kategorií produktů a mezi nimi v krizových podmínkách.

9.  Interní model rizik selhání musí být konzistentní s interními metodikami řízení rizik pro určování, měření a řízení obchodních rizik používanými v dané instituci.

10.  Instituce jasně definuje zásady a postupy pro určení předpokladů korelace selhání mezi různými emitenty v souladu s čl. 325bo odst. 2.

11.  Instituce musí dokumentovat své interní modely tak, aby byly její předpoklady ohledně korelací a dalších prvků modelovacího postupu pro příslušné orgány transparentní.

12.  Orgán EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro definování požadavků, které musí splňovat interní metodika instituce nebo externí zdroje pro odhadnutí pravděpodobností selhání a ztrátovosti ze selhání v souladu s odst. 5 písm. e) a odst. 6 písm. d).

Orgán EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [15 měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost].

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“.

(85)  V hlavě IV části třetí se název kapitoly 2 nahrazuje tímto:

„Kapitola 2Kapitálové požadavky k pozičnímu riziku podle zjednodušeného standardizovaného přístupu.“

86)  V hlavě IV části třetí se název kapitoly 3 nahrazuje tímto:

„Kapitola 3 Kapitálové požadavky k měnovému riziku podle zjednodušeného standardizovaného přístupu.“

87)  V hlavě IV části třetí se název kapitoly 4 nahrazuje tímto:

„Kapitola 4Kapitálové požadavky ke komoditnímu riziku podle zjednodušeného standardizovaného přístupu.“

88)  V hlavě IV části třetí se název kapitoly 5 nahrazuje tímto:

„Kapitola 5Kapitálové požadavky za použití zjednodušeného přístupu interních modelů.“

89)  Úvodní část čl. 384 odst. 1 se nahrazuje tímto:

„1. Instituce, která nevypočítává kapitálové požadavky k riziku CVA pro své protistrany v souladu s článkem 383, vypočítá kapitálové požadavky portfolia k riziku CVA pro každou protistranu podle níže uvedeného vzorce, přičemž zohlední zajištění CVA, která jsou způsobilá podle článku 386:“

90)  V čl. 384 odst. 1 se definice EADitotal nahrazuje tímto:

„EADitotal = celková hodnota expozice úvěrového rizika protistrany „i“ (součet v rámci celé skupiny transakcí se započtením) včetně dopadu kolaterálu v souladu s metodami stanovenými v hlavě II kapitole 6 oddílech 3 až 6, podle potřeby, na výpočet kapitálových požadavků k úvěrovému riziku protistrany pro tuto protistranu.“

91)  Článek 390 se nahrazuje tímto:

„Článek 390Výpočet hodnoty expozice

1.  Expozice vůči ekonomicky spjaté skupině klientů se vypočítají jako součet expozic vůči jednotlivým klientům v této skupině.

2.  Celkové expozice vůči jednotlivým klientům se vypočítají sečtením expozic obchodního portfolia a investičního portfolia.

3.  Pro expozice v obchodním portfoliu instituce mohou:

a)  korigovat své dlouhé pozice a krátké pozice ve stejných finančních nástrojích emitovaných daným klientem s čistou pozicí v každém z různých nástrojů vypočítanou v souladu s metodami stanovenými v části třetí hlavě IV kapitole 2;

b)  korigovat své dlouhé pozice a krátké pozice v různých finančních nástrojích emitovaných daným klientem, ale pouze pokud je krátká pozice níže postavená vůči dlouhé pozici nebo mají pozice stejné postavení.

Pro účely písmen a) a b) mohou být cenné papíry přiřazeny do košů na základě různých stupňů přednosti cílem stanovit relativní přednost jednotlivých pozic.

4.  Instituce vypočítají expozice vzniklé na základě smluv podle přílohy II a úvěrových derivátů přímo uzavřených s klientem v souladu s jednou z metod stanovených v části třetí hlavě II kapitole 6 oddílech 3 až 5, podle potřeby.

Při výpočtu hodnoty expozice pro smlouvy v souladu s prvním pododstavcem, které jsou přiřazeny do obchodního portfolia, instituce rovněž dodržují zásady stanovené v článku 299. Odchylně od prvního pododstavce tohoto odstavce smějí instituce se svolením použít metodu interního modelu v souladu s článkem 283 metodu uvedenou v části třetí hlavě II kapitole 6 oddílu 6 pro výpočet hodnoty expozice v obchodech s financováním cenných papírů.

5.  Instituce přidají k expozicím klienta také expozice vzniklé na základě smluv uváděných v příloze II a úvěrové deriváty nepřímo uzavřené s tímto klientem, avšak sloužící jako podklad dluhového nástroje nebo akciového nástroje emitovaného tímto klientem.

6.  Expozice nezahrnují:

a)  v případě devizových operací expozice s obvyklým průběhem vypořádání do dvou pracovních dnů po zaplacení;

b)  u operací při koupi nebo prodeji cenných papírů, expozice s obvyklým průběhem vypořádání během pěti pracovních dnů po zaplacení nebo dodání cenných papírů podle toho, k čemu dojde dříve;

c)  v případě poskytování služeb převodů peněz, včetně provádění platebních služeb, clearingu a vypořádání v jakékoli měně a korespondenčního bankovnictví nebo clearingu finančních nástrojů a vypořádání transakcí a úschovy pro klienty, opožděné příjmy prostředků financování a jiné expozice vzniklé z důvodu činnosti klienta, které trvají nejdéle do následujícího pracovního dne;

d)  v případě poskytování služeb převodů peněz, včetně provádění platebních služeb, clearingu a vypořádání v jakékoli měně a korespondenčního bankovnictví, expozice v horizontu jednoho dne (intra-day) vůči institucím poskytujícím tyto služby;

e)  expozice odečtené od položek CET 1 nebo položek vedlejšího kapitálu tier 1 v souladu s články 36 a 56 nebo jakékoliv jiné odečtení od těchto položek, které snižuje ukazatel kapitálové přiměřenosti zpřístupněný v souladu s článkem 437.

7.  Za účelem zjištění celkové expozice vůči klientovi nebo ekonomicky spjaté skupině klientů, pokud jde o klienty, vůči nimž má instituce expozice na základě transakcí uvedených v čl. 112 písm. a) a o) nebo na základě jiných transakcí, u nichž existuje expozice vůči podkladovým aktivům, instituce posoudí své podkladové expozice s přihlédnutím k ekonomické podstatě struktury transakce a rizikům spojeným se strukturou vlastní transakce, aby určila, zda tato struktura představuje dodatečnou expozici.

8.  Orgán EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění:

a)  podmínek a metodik používaných k určení celkové expozice vůči klientovi nebo ekonomicky spjaté skupině klientů, pokud jde o druhy expozic uvedené v odstavci 7;

b)  podmínek, za nichž struktura transakce uvedená v odstavci 7 nepředstavuje dodatečnou expozici.

Orgán EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 1. ledna 2014.

Na Komisi je delegována pravomoc přijmout regulační technické normy odkazované v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 na

9.  Orgán EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro podrobné stanovení způsobu, jak pro účely odstavce 5 určit expozice vzniklé na základě smluv podle přílohy II a úvěrové deriváty nepřímo uzavřené s tímto klientem, avšak sloužící jako podklad dluhového nástroje nebo akciového nástroje emitovaného tímto klientem pro jejich začlenění do expozic klienta.

Orgán EBA předloží uvedené návrhy regulačních technických norem Komisi do [9 měsíců od vstupu v platnost].

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“.

(92)  V článku 391 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„Pro účely tohoto odstavce může Komise formou prováděcích aktů přijmout rozhodnutí o tom, zda určitá třetí země uplatňuje požadavky obezřetnostního dohledu a regulace, jež jsou přinejmenším rovnocenné požadavkům uplatňovaným v Unii. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem podle čl. 464 odst. 2.“

93)  Článek 392 se nahrazuje tímto:

„Článek 392 Definice velké expozice

Expozice instituce vůči klientovi nebo ekonomicky spjaté skupině klientů se považuje za velkou, představuje-li její hodnota alespoň 10 % použitelného kapitálu tier 1 instituce.“.

94)  Článek 394 se nahrazuje tímto:

„Článek 394 Požadavky týkající se podávání zpráv

1.  Instituce podá příslušným orgánům o každé velké expozici, kterou má v držení, včetně velkých expozic vyňatých z působnosti čl. 395 odst. 1, zprávu obsahující tyto informace:

a)  určení klienta nebo ekonomicky spjaté skupiny klientů, vůči kterým má instituce velkou expozici;

b)  hodnotu expozice před případným zohledněním účinku snižování úvěrového rizika;

c)  typ majetkového nebo osobního zajištění úvěrového rizika, pokud je použito;

d)  hodnotu expozice po zohlednění účinku snižování úvěrového rizika vypočítanou pro účely čl. 395 odst. 1, je-li to na místě.

Instituce, na niž se vztahuje část třetí hlava II kapitola 3, oznámí svým příslušným orgánům svých 20 největších expozic na konsolidovaném základě, kromě expozic vyňatých z působnosti čl. 395 odst. 1.

Instituce svým příslušným orgánům rovněž oznámí expozice s hodnotou nejméně 300 milionů EUR, avšak nižší než 10 % kapitálu tier 1 instituce.

2.  Kromě informací uvedených v odstavci 1 instituce svým příslušným orgánům oznámí následující informace, které se týkají jejích 10 největších expozic na konsolidovaném základě vůči institucím a vůči subjektům stínového bankovnictví, které provádějí bankovní aktivity mimo regulační rámec, včetně velkých expozic vyňatých z působnosti čl. 395 odst. 1:

a)  určení klienta nebo ekonomicky spjaté skupiny klientů, vůči kterým má instituce velkou expozici;

b)  hodnotu expozice před případným zohledněním účinku snižování úvěrového rizika;

c)  typ majetkového nebo osobního zajištění úvěrového rizika, pokud je použito;

d)  hodnotu expozice po zohlednění účinku snižování úvěrového rizika vypočítanou pro účely čl. 395 odst. 1, je-li to na místě.

3.  Informace uvedené v odstavcích 1 a 2 se příslušným orgánům podávají s následující četností:

a)  malé instituce ve smyslu článku 430a podávají zprávu každý rok;

b)  ostatní instituce při dodržení odstavce 4 podávají zprávu každý půlrok nebo častěji.

4.  Orgán EBA vypracuje návrhy prováděcích technických norem pro upřesnění těchto otázek:

a)  jednotné formáty pro podávání zpráv podle odstavce 3 a pokyny pro jejich používání;

b)  četnosti a data podávání zpráv podle odstavce 3;

c)  IT řešení použitelná pro podávání zpráv podle odstavce 3.

Požadavky týkající se podávání zpráv upřesněné v návrhu prováděcích technických norem musí být přiměřené a musí zohledňovat velikost a složitost institucí a povahu a míru rizika jejích aktivit.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1093/2010. Prováděcí technické normy vstoupí v platnost jeden rok po přijetí Komisí.

5.  Orgán EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění kritérií identifikace subjektů stínového bankovnictví uvedených v odstavci 2.

Při vypracování uvedených návrhů regulačních technických norem vezme orgán EBA v úvahu mezinárodní vývoj a mezinárodně dohodnuté normy týkající se stínového bankovnictví a zváží, zda:

a)  vztah s jednotlivcem nebo skupinou subjektů s sebou může nést rizika pro solventnost nebo likviditu instituce;

b)  subjekty, které podléhají požadavkům na solventnost či likviditu podobným těm, jež jsou stanoveny tímto nařízením a nařízením (EU) č. 1093/2010, mají být úplně nebo částečně vyloučeny z oznamovacích povinností podle odstavce 2 týkajících se subjektů stínového bankovnictví.

Orgán EBA předloží uvedené návrhy regulačních technických norem Komisi do [jednoho roku po vstupu pozměňujícího nařízení v platnost].

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“.

95)  Článek 395 se mění takto:

a)  Odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1. Instituce nesmí být vystavena expozici vůči klientovi nebo ekonomicky spjaté skupině klientů, jejíž hodnota po zohlednění účinku snižování úvěrového rizika v souladu s články 399 až 403 přesahuje 25 % jejího kapitálu tier 1. Pokud je uvedený klient institucí nebo pokud ekonomicky spjatá skupina klientů zahrnuje jednu či více institucí, nesmí tato hodnota přesáhnout 25 % kapitálu tier 1 instituce nebo částku 150 milionů EUR podle toho, co je vyšší, za podmínky, že součet hodnot expozic po zohlednění účinku snižování úvěrového rizika v souladu s články 399 až 403 vůči všem ekonomicky spjatým klientům, kteří nejsou institucemi, nepřesahuje 25 % kapitálu tier 1 instituce.

Pokud je částka 150 milionů EUR vyšší než 25 % kapitálu tier 1 instituce, hodnota expozice po zohlednění účinku snižování úvěrového rizika v souladu s články 399 až 403 nesmí překročit přiměřený limit s ohledem na kapitál tier 1 instituce. Instituce stanoví tento limit v souladu se zásadami a postupy uvedenými v článku 81 směrnice 2013/36/EU s cílem řešit a kontrolovat riziko koncentrace. Tento limit nesmí překročit 100 % kapitálu tier 1 instituce.

Příslušné orgány mohou stanovit nižší limit než 150 milionů EUR a informují o tom orgán EBA a Komisi.

Odchylně od prvního pododstavce nesmí být instituce identifikovaná jako G-SVI v souladu s článkem 131 směrnice 2013/36/EU vystavena expozici vůči jiné instituci identifikované jako G-SVI, pokud hodnota po zohlednění účinku snižování úvěrového rizika podle článků 399 až 403 přesahuje 15 % kapitálu tier 1 instituce. Instituce musí splnit podmínky tohoto omezení nejpozději do 12 měsíců od data, kdy byla identifikována jako G-SVI.“.

b)  Odstavec 5 se nahrazuje tímto:

„5. Limity stanovené v tomto článku lze překročit u expozic v obchodním portfoliu instituce, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)  riziko investičního portfolia vůči danému klientovi nebo ekonomicky spjaté skupině klientů nepřekračuje limit stanovený v odstavci 1, přičemž tento limit je vypočítán s ohledem na kapitál tier 1, takže převýšení vzniká výlučně v obchodním portfoliu;

b)  instituce splňuje dodatečný kapitálový požadavek na část expozice převyšující limit stanovený v odstavci 1, který se vypočítá v souladu s články 397 a 398;

c)  pokud uplynulo od překročení limitů uvedených v písmeni b) deset nebo méně dnů, nepřevýší expozice vůči danému klientovi nebo ekonomicky spjaté skupině klientů v obchodním portfoliu 500 % kapitálu tier 1 instituce;

d)  jakékoliv překročení limitů, které trvalo déle než deset dnů, nepřevyšuje ve svém součtu 600 % kapitálu tier 1 instituce.

Při každém překročení tohoto limitu instituce neprodleně oznámí příslušným orgánům částku převýšení a název příslušného klienta a případně název ekonomicky sp