Postup : 2018/2121(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0170/2019

Předložené texty :

A8-0170/2019

Rozpravy :

PV 25/03/2019 - 13
CRE 25/03/2019 - 13

Hlasování :

PV 26/03/2019 - 7.20
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2019)0240

<Date>{08/03/2019}8.3.2019</Date>
<NoDocSe>A8-0170/2019</NoDocSe>
PDF 1101kWORD 355k

<TitreType>ZPRÁVA</TitreType>

<Titre>o finančních trestných činech, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových únicích</Titre>

<DocRef>(2018/2121(INI))</DocRef>


<Commission>{TAX3}Zvláštní výbor pro finanční trestné činy, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňové úniky</Commission>

Spoluzpravodajové: <Depute>Jeppe Kofod, Luděk Niedermayer</Depute>

ERRATA/ADDENDA
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 OVERVIEW OF ACTIVITIES DURING THE MANDATE
 I. LIST OF ACRONYMS
 II. COMMITTEE MANDATE
 III. COMMITTEE COMPOSITION
 IV. ACTIVITIES OF THE COMMITTEE
 IV-5.1 Mission to Washington D.C. - 16 - 18 July 2018
 IV-5.2 Mission to Riga (Latvia) - 30 - 31 August 2018
 IV-5.3 Mission to Douglas (Isle of Man) - 22 - 23 November 2018
 IV-5.4 Mission to Estonia and Denmark -6-8 February 2019
 V. LIST OF STUDIES
 NFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
 JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o finančních trestných činech, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových únicích

(2018/2121(INI))

Evropský parlament,

 s ohledem na články 4 a 13 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

 s ohledem na články 107, 108, 113, 115 a 116 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

 s ohledem na rozhodnutí ze dne 1. března 2018 o zřízení zvláštního výboru pro finanční trestné činy, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňové úniky (TAX3) a o definici jeho povinností, početního složení a délky mandátu[1],

 s ohledem na usnesení výboru TAXE ze dne 25. listopadu 2015[2] a usnesení výboru TAX2 ze dne 6. července 2016[3] o daňových rozhodnutích a jiných opatřeních podobných svojí povahou nebo účinkem,

 s ohledem na své usnesení ze dne 16. prosince 2015 obsahující doporučení Komisi o zavedení transparentnosti, koordinace a konvergence do politiky v oblasti daně z příjmu právnických osob v Unii[4],

 s ohledem na výsledky, k nimž dospěl vyšetřovací výbor pro praní peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňové úniky a které byly dne 13. prosince 2017 předloženy Radě a Komisi[5],

 s ohledem na opatření, která Komise přijala v návaznosti na výše uvedená usnesení Evropského parlamentu,[6]

 s ohledem na řadu odhalení investigativních novinářů, jako je LuxLeaks, Panama Papers, Paradise Papers a nedávno také skandály cum-ex, i případy praní peněz, do nichž byly zapojeny zejména banky v Dánsku, Estonsku, Lotyšsku, Německu, Nizozemí a Velké Británii;

 s ohledem na své usnesení ze dne 29. listopadu 2018 o skandálu cum-ex: finanční kriminalita a nedostatky současného právního rámce[7],

 s ohledem na své usnesení ze dne 19. dubna 2018 o ochraně investigativních novinářů v Evropě: případ slovenského novináře Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové[8],

 s ohledem na studie připravené výzkumnou službou Evropského parlamentu nazvané „Citizenship by investment (CBI) and residency by investment (RBI) schemes in the EU: state of play, issues and impacts“ („Režimy občanství za investice a povolení pobytu za investice v EU: současná situace, problémy a dopady“), „Money laundering and tax evasion risks in free ports and customs warehouses“ („Rizika praní peněz a daňových úniků ve svobodných přístavech a v celních skladech“) a „An overview of shell companies in the European Union“[9] („Přehled krycích společností v Evropské unii“),

 s ohledem na studii nazvanou „VAT fraud: economic impact, challenges and policy issues“[10] („Podvody s DPH: hospodářský dopad, výzvy a politické problémy“), na studii „Cryptocurrencies and blockchain – Legal context and implications for financial crime, money laundering and tax evasion“ („Kryptoměny a blockchain – právní souvislosti a důsledky pro organizovanou trestnou činnost, praní peněz a daňové úniky“) a na studii „Impact of Digitalisation on International Tax Matters“[11] („Dopady digitalizace na mezinárodní daňové záležitosti“),

 s ohledem na studie Komise o ukazatelích agresivního daňového plánování[12],

 s ohledem na průkazné údaje, které shromáždil výbor TAX3 během 34 slyšení za účasti expertů a výměn názorů s komisaři a ministry a v průběhu svých cest do Washingtonu, Rigy, na ostrov Man, do Estonska a Dánska,

 s ohledem na modernizovaný a pevnější rámec daně z příjmů právnických osob, který byl zaveden během tohoto legislativního období, zejména s ohledem na směrnice proti vyhýbání se daňovým povinnostem (ATAD I[13] a ATAD II[14]) a přezkumy směrnice o správní spolupráci v oblasti daní (DAC)[15],

 s ohledem na návrhy Komise, které mají být přijaty, zejména na návrh týkající se společného (konsolidovaného) základu daně z příjmů právnických osob (CC(C)TB)[16], soubor opatření pro digitální daň[17] a veřejné podávání zpráv podle jednotlivých zemí (CBCR)[18], i s ohledem na postoj Evropského parlamentu k těmto návrhům,

 s ohledem na usnesení Rady a zástupců vlád členských států ze dne 1. prosince 1997 o Skupině pro kodex chování (zdanění podniků) a s ohledem na pravidelné zprávy, které tato skupina podává Radě ECOFIN,

 s ohledem na seznam jurisdikcí nespolupracujících v daňové oblasti přijatý Radou dne 5. prosince 2017 a upravený na základě průběžného sledování závazků třetích zemí,

 s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. března 2018 o nových požadavcích proti vyhýbání se daňovým povinnostem v právních předpisech EU, jimiž se řídí zejména finanční a investiční operace (C(2018)1756),

 s ohledem na probíhající modernizaci rámce pro DPH, zejména na definitivní systém DPH,

 s ohledem na své usnesení ze dne 24. listopadu 2016 nazvané „Směrem k definitivnímu systému DPH a boj proti podvodům v oblasti DPH[19],

 s ohledem na nedávno přijatý rámec EU proti praní peněz, zejména v návaznosti na přijetí čtvrtého (AMLD4)[20] a pátého (AMLD5)[21] přezkumu směrnice o boji proti praní peněz,

 s ohledem na řízení o nesplnění povinnosti vedená proti 23 členským státům kvůli neprovedení nebo jen částečnému provedení čtvrté směrnice o boji proti praní peněz (AMLD4) ve vnitrostátním právu;

 s ohledem na akční plán Komise ze dne 2. února 2016 pro zesílení boje proti financování terorismu (COM(2016)0050)[22],

 s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. září 2018 o posílení rámce Unie pro obezřetnostní dohled a dohled v oblasti boje proti praní peněz (COM(2018)0645),

 s ohledem na mapování situace a analýzu nedostatků ze dne 15. prosince 2016, které provedla Platforma finančních zpravodajských jednotek Evropské unie (platforma EU FIU), týkající se pravomocí a překážek finančních zpravodajských jednotek EU v oblasti získávání a výměny informací a s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 26. června 2017 o zlepšování spolupráce mezi finančními zpravodajskými jednotkami EU (SWD(2017)0275),

 s ohledem na doporučení Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA) a Komise ze dne 11. července 2018 maltské finanční zpravodajské a analytické jednotce (FIAU) týkající se opatření nezbytných k plnění směrnice o boji proti praní peněz a potírání financování terorismu,

 s ohledem na dopis, který dne 7. prosince 2018 zaslal předseda výboru TAX3 stálému zástupci Malty při EU Jeho Excelenci Danielovi Azzopardimu, obsahující žádost o vysvětlení v souvislosti se společností „17 Black“;

 s ohledem na šetření a rozhodnutí Komise ve věci státní podpory[23],

 s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 23. dubna 2018 o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie (COM(2018)0218),

 s ohledem na výsledky různých summitů zemí G7, G8 a G20, jejichž předmětem byly mezinárodní daňové záležitosti,

 s ohledem na rezoluci o akčním programu z Addis Abeby přijatou dne 27. července 2015 Valným shromážděním Organizace spojených národů,

 s ohledem na zprávu panelu na vysoké úrovni o nezákonných finančních tocích z Afriky, kterou nechala společně vypracovat Konference afrických ministrů financí, plánování a hospodářského rozvoje komise Africké unie (AUC)/Hospodářské komise OSN pro Afriku (ECA),

 s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. ledna 2016 nazvané „Vnější strategie pro efektivní zdanění“ (COM(2016)0024), v němž Komise mimo jiné žádá, aby „EU šla příkladem“,

 s ohledem na svá usnesení ze dne 8. července 2015 o vyhýbání se daňovým povinnostem a o daňových únicích, sociální ochraně a rozvoji v rozvojových zemích[24] a ze dne 15. ledna 2019 o rovnosti žen a mužů a daňových politikách v EU[25],

 s ohledem na povinnost podle čl. 8 odst. 2 Evropské úmluvy o lidských právech (EÚLP) vždy zachovávat právní předpisy na ochranu soukromí;

 s ohledem na zprávu Komise ze dne 23. ledna 2019 o režimech občanství pro investory a režimech pobytu pro investory v Evropské unii (COM(2019)0012),

 s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. ledna 2019 nazvané „Kroky k zajištění efektivnějšího a demokratičtějšího rozhodování v daňové politice EU“ (COM(2019)0008),

 s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 18. října 2017 nazvané „Rozvojová partnerství EU a výzva, kterou představují mezinárodní daňové dohody“,

 s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

 s ohledem na zprávu Zvláštního výboru pro finanční trestné činy, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňové úniky (A8-0170/2019),

1. Obecný úvod do problematiky

1.1. Změny

1. zastává názor, že stávající daňové předpisy často nestačí stále rychlejšímu tempu hospodářství; připomíná, že současné mezinárodní i vnitrostátní daňové předpisy byly z větší části vytvořeny na začátku 20. století; zastává názor, že tyto předpisy je třeba naléhavě a průběžně reformovat, tak aby mezinárodní, unijní a vnitrostátní daňové systémy odpovídaly novým hospodářským, sociálním a technologickým výzvám 21. století; poukazuje na širokou shodu ohledně toho, že současné daňové systémy a účetní metody nestačí tempu tohoto vývoje a neumožňují zajistit, aby všichni účastníci trhu platili spravedlivý díl daní;

2. zdůrazňuje, že Evropský parlament významnou měrou přispěl k boji proti finančním trestným činům, daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem, které vyšly najevo mimo jiné v souvislosti s LuxLeaks, Panama Papers, Paradise Papers, Football Leaks, Bahamas Leaks, a cum-ex, a to zejména díky činnosti zvláštních výborů TAXE, TAX2[26] a TAX3, vyšetřovacímu výboru PANA a Hospodářskému a měnovému výboru (ECON);

3. vítá skutečnost, že Komise během stávajícího funkčního období předložila 26 legislativních návrhů, jejichž cílem je zaplnit některé právní mezery, zlepšit boj proti finanční trestné činnosti a agresivnímu daňovému plánování a posílit účinnost vybírání daní a daňovou spravedlnost; vyjadřuje hluboké politování nad tím, že se v Radě nepodařilo pokročit při přijímání důležitých iniciativ týkajících se reformy daně z příjmů právnických osob, které v důsledku nedostatku skutečné politické vůle stále ještě nebyly dokončeny; vyzývá k urychlenému přijetí iniciativ EU, jež dosud nebyly dokončeny, a k pečlivému sledování jejich provádění s cílem zajistit účinnost a náležité prosazování, aby bylo možné reagovat na proměnlivost daňových podvodů, daňových úniků a agresivního daňového plánování;

4. připomíná, že každá daňová jurisdikce má kontrolu pouze nad daňovými záležitostmi na svém území, zatímco ekonomické toky a někteří daňoví poplatníci, jako jsou nadnárodní společnosti a jednotlivci s vysokým čistým jměním, působí globálně;

5. zdůrazňuje, že ke stanovení základu daně je třeba mít celkový přehled o situaci poplatníka daně, včetně příjmů, které nespadají do příslušné daňové jurisdikce, a být schopen určit, do které jurisdikce jednotlivé příjmy patří; podotýká, že právě tak je třeba, aby základy daně byly náležitě rozděleny mezi jednotlivé daňové jurisdikce, aby nedocházelo k dvojímu zdanění ani k dvojímu nezdanění; připomíná, že prioritou by mělo být zamezit dvojímu nezdanění a zajistit řešení problému dvojího zdanění;

6. domnívá se, že všechny orgány EU i členské státy by se měly snažit vysvětlovat občanům práci, kterou v daňové oblasti vykonávají, a opatření přijímaná pro napravení stávajících problémů a právních mezer; domnívá se, že by EU měla přijmout široce koncipovanou strategii, která jí umožní podpořit prostřednictvím vhodných politických opatření členské státy, aby opustily své současné škodlivé daňové systémy a zavedly daňový systém, který bude slučitelný s právním rámcem EU a s duchem Smluv EU;

7. konstatuje, že ekonomické toky[27] a příležitosti měnit daňovou rezidenci významně vzrostly; upozorňuje na to, že některé nové jevy[28] s sebou nesou značnou míru neprůhlednosti nebo ji usnadňují a umožňují tak daňové podvody, vyhýbání se daňovým povinnostem, agresivní daňové plánování a praní peněz;

8. vyjadřuje politování nad skutečností, že některé členské státy vytvářejí pobídky pro převádění zisků, které vznikly jinde, a přivlastňují si tak základ daně jiných členských států, čímž společnostem umožňují umělé snižování jejich základu daně; zdůrazňuje, že takové jednání je nejenom v rozporu se zásadou solidarity EU, ale také vede k redistribuci bohatství ve prospěch nadnárodních společností a jejich akcionářů, a to na úkor občanů EU; podporuje důležitou práci, kterou odvádějí akademici a novináři pomáhající toto jednání osvětlit;

1.2. Účel zdanění a dopad daňových podvodů, vyhýbání se daňovým povinnostem, škodlivých daňových praktik a praní peněz na evropská společenství

9. domnívá se, že spravedlivé zdanění a odhodlaný boj proti daňovým podvodům, vyhýbání se daňovým povinnostem, agresivnímu daňovému plánování a praní peněz hrají ústřední úlohu při utváření spravedlivé společnosti a silného hospodářství i při obhajobě společenské smlouvy a právního státu; konstatuje, že spravedlivý a účinný systém zdanění je klíčový pro řešení nerovnosti, a to nejen prostřednictvím financování veřejných výdajů na podporu sociální mobility, ale také prostřednictvím snižování příjmové nerovnosti; zdůrazňuje, že daňová politika může mít významný dopad na rozhodování v oblasti zaměstnanosti, na úrovně investic a ochotu společností expandovat;

10. zdůrazňuje, že nejnaléhavější prioritou je snížit daňový deficit vyplývající z daňových podvodů, vyhýbání se daňovým povinnostem, agresivního plánování a praní peněz a jejich dopad na rozpočty členských států a EU, aby se zajistily rovné podmínky a daňová spravedlnost pro všechny poplatníky daně, zabránilo nárůstu nerovnosti a posílila důvěra v demokratickou politiku díky tomu, že podvodníci nebudou mít konkurenční daňovou výhodu nad poctivými daňovými poplatníky;

11 zdůrazňuje, že společné úsilí na unijní i vnitrostátní úrovni je klíčové pro ochranu rozpočtu EU a členských států před ztrátami vyplývajícími z neplacení daní; konstatuje, že pouze prostřednictvím plně a účinně vybraných daňových příjmů mohou státy poskytovat mimo jiné kvalitní veřejné služby, včetně dostupného vzdělávání, zdravotní péče a bydlení, bezpečnosti, boje proti trestné činnosti a reakce na mimořádné události, sociálního zabezpečení a péče, prosazování profesních a environmentálních norem, boje proti změně klimatu, podpory rovnosti žen a mužů, veřejné dopravy a klíčové infrastruktury, s cílem podporovat a případně stabilizovat sociálně vyvážený rozvoj a usilovat o splnění cílů udržitelného rozvoje;

12. domnívá se, že nejnovější vývoj v oblasti zdanění a výběru daní, který přesunul daňovou zátěž od bohatství k příjmům, od kapitálových příjmů k příjmům z práce a ke spotřebě, od nadnárodních společností k malým a středním podnikům a od finančního odvětví k reálné ekonomice, má nepřiměřený dopad na ženy a osoby s nízkými příjmy, které obvykle více spoléhají na příjmy z práce a utrácejí větší část svých příjmů za spotřebu[29]; konstatuje, že nejvyšší míra vyhýbání se daňovým povinnostem panuje mezi těmi nejbohatšími[30]; vyzývá Komisi, aby ve svých legislativních návrzích v oblasti daní a boje proti praní peněz zohledňovala dopad na sociální rozvoj, včetně rovnosti žen a mužů a dalších výše uvedených politik;

1.3. Rizika a přínosy spojené s hotovostními transakcemi

13. zdůrazňuje, že hotovostní transakce jsou i nadále vysoce rizikové z hlediska praní peněz a vyhýbání se daňové povinnosti, včetně podvodů v oblasti DPH, a to přes jejich přínosy, jako je dostupnost a rychlost; konstatuje, že řada členských států již zavedla omezení hotovostních plateb; dále konstatuje, že ačkoli předpisy pro kontroly hotovosti na vnějších hranicích EU byly sladěny, předpisy týkající se pohybu hotovosti v rámci EU se v jednotlivých členských státech liší;

14. konstatuje, že roztříštěnost a rozdílná povaha těchto opatření mohou narušit řádné fungování vnitřního trhu; vyzývá proto Komisi, aby připravila návrh, který by na evropské úrovni omezil hotovostní platby, ale zároveň zachoval hotovost jako způsob platby;  dále konstatuje, že eurobankovky s vysokou nominální hodnotou představují vyšší riziko z hlediska praní peněz; vítá skutečnost, že Evropská centrální banka (ECB) v roce 2016 oznámila, že již nebude vydávat nové bankovky v hodnotě 500 EUR (ačkoli vydané bankovky zůstávají zákonným platidlem); vyzývá ECB, aby připravila harmonogram pro postupné rušení možnosti používat bankovky v hodnotě 500 EUR;

1.4. Kvantitativní posouzení

15. zdůrazňuje, že daňové podvody, daňové úniky a agresivní daňové plánování vedou ke ztrátě příjmů pro vnitrostátní rozpočty i pro rozpočet Evropské unie[31]; uznává, že vyčíslení těchto ztrát není jednoduché; konstatuje nicméně, že přísnější požadavky na transparentnost by nejen umožnily získat lepší údaje, ale přispěly by také k omezení neprůhlednosti;

16. připomíná, že několik hodnocení se pokusilo vyčíslit objem ztrát z daňových podvodů, vyhýbání se daňovým povinnostem a agresivního daňového plánování; připomíná, že žádné z těchto hodnocení neposkytuje samo o sobě dostatečně široký náhled na tuto problematiku kvůli povaze použitých údajů nebo kvůli jejich nedostatku; konstatuje, že některá nedávná hodnocení se vzájemně doplňují, protože jsou založena na rozdílných, avšak komplementárních metodikách;

17. opětovně vyjadřuje politování „nad nedostatkem důvěryhodných a objektivních statistických údajů o rozsahu vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových úniků“ a „zdůrazňuje, že je důležité vyvinout odpovídající a transparentní metodiky pro stanovení rozsahu těchto jevů, jakož i jejich dopadu na veřejné finance, hospodářskou činnost a veřejné investice v rámci jednotlivých zemí“[32]; zdůrazňuje význam politické a finanční nezávislosti statistických úřadů pro zajištění spolehlivosti statistických údajů; žádá, aby Eurostatu byla zajištěna technická pomoc pro účely shromažďování ucelených a přesných statistických údajů, tak aby byly poskytovány ve srovnatelném a přehledně uspořádaném digitálním formátu;

18. připomíná zejména empirické posouzení rozsahu každoročních ztrát příjmů, k němuž v EU dochází v důsledku agresivního plánování daně z příjmu právnických osob, vypracované v roce 2015; konstatuje, že podle tohoto posouzení se tyto ztráty pohybují v rozmezí od 50–70 miliard EUR (výše ztráty způsobené pouhým přesunem zisků, odpovídající nejméně 17 % výnosů z daně z příjmu právnických osob v roce 2013 a 0,4 % HDP) do 160–190 miliard EUR (po započtení individualizovaných daňových režimů nadnárodních společností a neúčinného výběru daní);

19. vyzývá Radu a členské státy, aby se s podporou programu Fiscalis přednostně zaměřovaly na projekty, jejichž cílem je určit rozsah vyhýbání se daňovým povinnostem a umožnit tak lépe řešit problém současného daňového deficitu; zdůrazňuje, že Evropský parlament schválil[33] navýšení rozpočtu programu Fiscalis; naléhavě žádá členské státy, aby v koordinaci s Komisí prováděly odhady svých daňových deficitů a výsledky každoročně zveřejňovaly;

20. konstatuje, že podle odhadů MMF[34] činí celosvětové ztráty, k nimž dochází v důsledku eroze základu daně a přesouvání zisku (BEPS) a v souvislosti s daňovými ráji, přibližně 600 miliard USD ročně; konstatuje, že podle dlouhodobých přibližných odhadů MMF se v případě zemí OECD jedná o 400 miliard USD (1 % jejich HDP) a v případě rozvojových zemí o 200 miliard USD (1,3 % jejich HDP);

21. vítá skutečnost, že průzkum daňových politik v Evropské unii z roku 2017[35] obsahuje nejnovější odhady týkající se nezjištěné ekonomiky – nazývané také „šedá ekonomika“–, které poskytují širší obrázek daňových úniků; zdůrazňuje, že hodnota nezjištěné ekonomiky měří hospodářské činnosti, které nemusejí být podchyceny v základních zdrojích údajů používaných při sestavování národních účtů;

22. upozorňuje na skutečnost, že téměř 40 % zisků nadnárodních společností se v celosvětovém měřítku každoročně přesouvá do daňových rájů, přičemž některé státy Evropské unie patří k zemím, které mají v souvislosti s přesouváním zisků nejvyšší ztráty, protože 35 % přesunutých zisků pochází ze zemí EU, po nichž následují rozvojové země (30 %) [36]; zdůrazňuje, že přibližně 80 % zisků přesunutých z mnoha členských států EU je převedeno do několika jiných členských států nebo je jejich prostřednictvím vyvedeno; poukazuje na to, že nadnárodní společnosti mohou platit až 30 % méně daní než jejich domácí konkurenti a že agresivní daňové plánování narušuje hospodářskou soutěž pro domácí společnosti, zejména malé a střední podniky;

23. konstatuje, že nadnárodní společnosti vyslechnuté výborem TAX3 vydávají své vlastní odhady efektivních daňových sazeb[37];  zdůrazňuje, že někteří odborníci tyto odhady zpochybňují;

24. žádá, aby byly shromažďovány statistické údaje o velkých transakcích ve svobodných přístavech, celních skladech a zvláštních hospodářských zónách a aby byly zpřístupňovány informace od zprostředkovatelů a oznamovatelů;

1.5. Daňové podvody, daňové úniky a agresivní daňové plánování

25. připomíná, že boj proti daňovým únikům a podvodům je bojem proti nezákonné činnosti, kdežto boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem se týká situací, které využívají mezery v právních předpisech nebo jsou a priori v mezích zákona – pokud je daňové orgány, případně soudy, nepovažují za nezákonné – ale jsou proti jeho duchu; vyzývá proto ke zjednodušení daňového rámce;

26. připomíná, že je pravděpodobné, že se zlepšením výběru daní v zemích EU dojde i k omezení trestné činnosti spojené s daňovými úniky a následným praním peněz;

27 připomíná, že agresivním daňovým plánováním je míněn způsob vykazování daní, jehož cílem je snížení daňové povinnosti s využitím různých technických postupů, které určitý daňový systém nabízí, nebo volba mezi dvěma nebo více daňovými systémy, což jde proti duchu zákona;

28. vítá odpověď Komise na výzvy obsažené v usneseních jeho výborů TAXE, TAX2 a PANA, aby bylo lépe určováno agresivní daňové plánování a škodlivé daňové praktiky;

29. vyzývá Komisi a Radu, aby navrhly a přijaly ucelenou a specifickou definici ukazatelů agresivního daňového plánování, která bude vycházet z určujících znaků stanovených v rámci pátého přezkumu směrnice o správní spolupráci (DAC6)[38] a z příslušných studií a doporučení Komise[39]; zdůrazňuje, že tyto jasně vymezené ukazatele mohou v případě potřeby vycházet z mezinárodně platných norem; vyzývá členské státy, aby na základě těchto ukazatelů postupovaly proti všem škodlivým daňovým praktikám, které využívají stávajících mezer v daňových předpisech; vyzývá Komisi a Radu, aby v případě, že se objeví nové modely či postupy agresivního daňového plánování, tyto ukazatele pravidelně aktualizovaly;

30. poukazuje na podobnost mezi plátci daně z příjmu právnických osob a jednotlivci s vysokým čistým jměním, pokud jde o využívání korporátních a podobných struktur, jako jsou svěřenské fondy a offshorové lokality, pro účely agresivního daňového plánování; poukazuje na úlohu zprostředkovatelů[40] při zřizování těchto režimů; v této souvislosti připomíná, že větší část příjmů jednotlivců s vysokým čistým jmění pochází z kapitálových zisků, a nikoli z výdělku;

31. vítá Komisí provedené posouzení ukazatelů agresivního daňového plánování a jejich začlenění do zpráv o jednotlivých zemích v rámci evropského semestru 2018; žádá, aby se toto posouzení stalo jejich pravidelnou součástí s cílem zajistit rovné podmínky na vnitřním trhu EU a v dlouhodobém výhledu též větší stabilitu veřejných příjmů; vyzývá Komisi, aby přijímala jasná návazná opatření s cílem ukončit praktiky agresivního daňového plánování, případně v podobě formálních doporučení;

32. opětovně vyzývá společnosti, aby jakožto daňoví poplatníci v plném rozsahu plnily své daňové povinnosti a přestaly uplatňovat agresivní daňové plánování vedoucí k erozi základu daně a přesouvání zisku a aby spravedlivou daňovou strategii a nepoužívání škodlivých daňových praktik chápaly jako důležitou součást sociální odpovědnosti podniku s ohledem na obecné zásady Organizace spojených národů v oblasti podnikání a lidských práv a pokyny OECD pro nadnárodní společnosti, s cílem zajistit důvěru daňových poplatníků v daňové rámce;

33. naléhavě vyzývá členské státy zapojené do postupu posílené spolupráce, aby se co nejrychleji dohodly na přijetí daně z finančních transakcí, a zároveň uznává, že celosvětové řešení by bylo nejvhodnější;

2. Zdanění podniků

34. připomíná, že možnosti výběru sídla společnosti nebo místa pobytu na základě regulačního rámce se s nástupem globalizace a digitalizace rozšířily;

35. připomíná, že daně se musí platit v jurisdikcích, v nichž skutečně probíhá významná a reálná hospodářská činnost a v nichž vznikají významné a reálné hodnoty, nebo – v případě nepřímého zdanění – v zemích spotřeby; zdůrazňuje, že toho je možné dosáhnout přijetím společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob v EU s vhodným a spravedlivým rozdělením, který bude mimo jiné zahrnovat všechna hmotná i nehmotná aktiva;

36. konstatuje, že v rámci první směrnice proti vyhýbání se daňovým povinnostem (ATAD I) schválila EU zdanění při odchodu, které členským státům umožňuje zdanit hospodářskou hodnotu kapitálového zisku vytvořeného na jejich území i v případě, že tohoto zisku nebylo v době odchodu ještě fakticky dosaženo; domnívá se, že zásada zdanění zisků vytvořených v členských státech před jejich převedením za hranice Unie by měla být posílena, například prostřednictvím koordinovaných daní vybíraných srážkou z úroků a licenčních poplatků, aby byly odstraněny stávající právní mezery a nedocházelo k tomu, že z EU budou unikat nezdaněné příjmy; vyzývá Radu, aby znovu otevřela jednání o návrhu týkajícím se úroků a licenčních poplatků[41]; konstatuje, že daňové smlouvy často vedou ke snížení sazby daně vybírané srážkou s cílem zabránit dvojímu zdanění[42];

37. opětovně potvrzuje, že úprava mezinárodních právních předpisů v daňové oblasti musí reagovat na problém vyhýbání se daňovým povinnostem, k němuž dochází kvůli možnosti využívat vzájemného působení vnitrostátních daňových ustanovení a sítí daňových smluv, důsledkem čehož je eroze základu daně a dvojí nezdanění, ale zároveň je třeba zajistit, aby nedocházelo ke dvojímu zdanění;

2.1. Akční plán v oblasti eroze základu daně a přesouvání zisku a jeho provádění v EU: Směrnice proti vyhýbání se daňovým povinnostem (ATAD)

38. oceňuje projekt boje proti erozi základu daně a přesouvání zisku prováděný pod vedením skupiny G20/OECD, jehož cílem bylo koordinované řešení příčin a podmínek vedoucích k praktikám eroze základu daně a přesouvání zisku posilováním soudržnosti daňových předpisů mezi státy, zpřísňováním požadavků týkajících se podstaty a zvyšováním transparentnosti a jistoty; konstatuje však, že ochota a připravenost ke spolupráci na akčním plánu OECD v oblasti eroze základu daně a přesouvání zisku není stejná u všech zemí a liší se i v případě různých opatření;

39. konstatuje, že patnáctibodový akční plán skupiny G20/OECD v oblasti eroze základu daně a přesouvání zisku, jehož záměrem je koordinovaně řešit příčiny a okolnosti vzniku praktik, které vedou k erozi základu daně a přesouvání zisku, je prováděn a monitorován a prostřednictvím inkluzivního rámce probíhají další diskuse v širším okruhu zemí, tj. nejenom v původních účastnických státech; vyzývá proto členské státy, aby podpořily změnu mandátu a fungování tohoto inkluzivního rámce s cílem zajistit, aby zbývající mezery v daňových právních předpisech a nevyřešené daňové otázky, jako je udělování daňových práv mezi různými zeměmi, řešil současný mezinárodní rámec zaměřený na potírání praktik vedoucích k erozi základu daně a přesouvání zisku;

40. je si vědom toho, že tato opatření je třeba realizovat v praxi; bere na vědomí politické sdělení[43] o inkluzivním rámci pro řešení BEPS, jehož cílem je připravit řešení zjištěných problémů, které se týkají zdanění digitální ekonomiky;

41. poukazuje na to, že některé země nedávno přijaly jednostranná protiopatření proti škodlivým daňovým praktikám (například daň z odkloněných zisků ve Spojeném království nebo ustanovení o minimální dani z celosvětových příjmů (GILTI) přijaté v rámci daňové reformy ve Spojených státech) s cílem zajistit, aby příjmy nadnárodních společností dosahované v zahraničí byly v zemi, kde sídlí mateřská společnost, řádně zdaněny určitou minimální efektivní daňovou sazbou; vyzývá EU k posouzení těchto opatření; konstatuje, že EU na rozdíl od těchto jednostranných opatření obecně při hledání řešení problému spravedlivého rozdělení práv zdanění usiluje o opatření mnohostranná a konsensuální; zdůrazňuje například, že EU upřednostňuje globální řešení pro zdanění digitálního odvětví, jelikož však jednání na celosvětové úrovni postupují pomalu, navrhuje daň EU z digitálních služeb;

42. připomíná, že balíček opatření EU z roku 2016 proti vyhýbání se daňovým povinnostem doplňuje existující ustanovení, jejichž cílem je provádět koordinovaným způsobem 15 opatření proti erozi základu daně a přesouvání zisku v rámci celého jednotného trhu EU;

43. vítá skutečnost, že EU přijala směrnice proti vyhýbání se daňovým povinnostem (ATAD I a ATAD II); konstatuje, že tyto směrnice zavádějí spravedlivější zdanění, protože v rámci celé EU poskytují určitou minimální úroveň ochrany proti vyhýbání se daňovým povinnostem právnických osob a zajišťují spravedlivější a stálejší prostředí pro podniky, a to jak z hlediska poptávky, tak z hlediska nabídky; vítá ustanovení týkající se hybridních nesouladů, která mají předcházet dvojímu nezdanění a odstranit tak stávající nesoulady a zamezit vytváření dalších nesouladů mezi členskými státy navzájem i ve vztahu ke třetím zemím;

44. vítá ustanovení o ovládané zahraniční společnosti, která jsou součástí směrnice ATAD I a která mají zajistit, aby zisky vytvořené příbuznými společnostmi uložené v zemích s nízkým nebo nulovým zdaněním daněmi byly efektivně zdaněny; oceňuje, že tato ustanovení jsou formulována tak, aby v situaci, kdy v členských státech předpisy pro ovládané zahraniční společnosti chybí nebo jsou odlišné, nebylo narušováno fungování vnitřního trhu s výjimkou zcela umělých režimů, jak o to Parlament opakovaně žádal; vyjadřuje politování nad tím, že směrnice ATAD I obsahuje dva různě přístupy k uplatňování předpisů pro ovládané zahraniční společnosti, a vyzývá členské státy, aby uplatňovaly ty předpisy pro ovládané zahraniční společnosti, které jsou jednodušší a nejúčinnější, a sice předpisy uvedené v čl. 7 odst. 2 písm. a) směrnice ATAD I;

45. vítá obecné ustanovení směrnice ATAD I, které je namířeno proti zneužívání daňových předpisů pro účely výpočtu výše daně z příjmu právnických osob a které členským státům umožňuje ignorovat uspořádání, která nejsou založena na skutečnosti, a zohlednit všechny významné skutečnosti a okolnosti, jejichž cílem je pouze získat daňovou výhodu; opětovně žádá, aby byl přijat obecný a společný přísný předpis proti zneužívání daňových předpisů, jednak v rámci platných právních předpisů, a zejména pak v rámci směrnice o mateřských a dceřiných společnostech, směrnice o fúzích a směrnice o úrocích a licenčních poplatcích;

46. opakovaně požaduje jasnou definici „stálé provozovny“ a „významné ekonomické přítomnosti“, která bude formulována tak, aby se společnostem znemožnilo uměle obcházet daňové povinnosti v členském státě, v němž vyvíjejí hospodářskou činnost;

47. žádá, aby byla v rámci Společného fóra EU pro převodní ceny (JTPF) dokončena činnost v oblasti formulace osvědčených postupů a sledování stavu provádění v jednotlivých členských státech ze strany Komise;

 

48. opakuje své výhrady týkající se používání převodních cen pro účely agresivního daňového plánování a v souvislosti s tím připomíná, že v zájmu řešení tohoto problému je třeba podniknout odpovídající kroky a zlepšit stávající rámec pro převodní ceny; zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby odpovídaly ekonomické realitě, zaručovaly jistotu, jednoznačnost a spravedlnost pro členské státy a společnosti vyvíjející svou činnost v Unii a aby snižovaly riziko zneužívání předpisů pro účely přesouvání zisku, přičemž by měly brát v úvahu pokyny OECD z roku 2010 pro stanovování převodních cen[44]; konstatuje však, že jak již zdůraznila řada odborníků a publikací, používání pojmů „koncept nezávislého subjektu“ nebo „zásada obvyklých tržních podmínek“ představuje jeden z hlavních faktorů umožňujících škodlivé daňové praktiky[45];

49. zdůrazňuje, že díky opatřením EU zaměřeným na řešení eroze základu daně a přesouvání zisku a agresivního daňového plánování mají nyní daňové orgány nový soubor nástrojů pro zajištění spravedlivého výběru daní a současně pro zachování konkurenceschopnosti podniků EU; zdůrazňuje, že daňové orgány by měly být odpovědné za účinné využívání tohoto souboru nástrojů, aniž by tím současně zvyšovaly zatížení odpovědných daňových poplatníků, zejména malých a středních podniků;

50. uznává, že nový tok informací směřující k daňovým orgánům po přijetí první směrnice proti vyhýbání se daňovým povinnostem (ATAD I) a směrnice o správní spolupráci (DAC4) s sebou nese potřebu náležitého financování, aby bylo zajištěno co nejúčinnější využití těchto informací a efektivní snížení současného daňového deficitu; vyzývá všechny členské státy, aby zajistily, že jejich orgány budou mít k dispozici dostatečné a přiměřené nástroje k využívání těchto informací a ke kombinování a křížové kontrole informací z různých zdrojů a datových souborů;

2.2. Posílení opatření EU v oblasti boje proti vyhýbání se daňovým povinnostem a doplnění akčního plánu v oblasti boje proti erozi základu daně a přesouvání zisku

2.2.1. Prověřování daňových systémů členských států a jejich celkového daňového prostředí – agresivní daňové plánování v rámci EU (evropský semestr)

51. vítá skutečnost, že daňové systémy členských států a jejich celkové daňové prostředí se staly součástí evropského semestru, jak o to žádal Evropský parlament[46]; vítá studie a údaje připravené Komisí[47], které umožňují lépe řešit situace ukazující na agresivní daňové plánování a jednoznačně určit, kdy k takovému daňovému plánování může docházet, a díky nimž mají všechny členské státy k dispozici databázi, která je bohatým zdrojem informací o tomto jevu; zdůrazňuje, že v souladu se zásadou loajální spolupráce nesmí členské státy usnadňovat vytváření režimů agresivního daňového plánování, které by nebyly slučitelné s právním rámcem EU a duchem Smluv EU;

52. požaduje, aby tyto nové daňové ukazatele pro evropský semestr měly stejný status jako ukazatele týkající se kontroly výdajů; zdůrazňuje, že bude přínosné, pokud bude do evropského semestru začleněn i tento daňový rozměr, protože pak bude možné řešit některé škodlivé daňové praktiky, které se dosud nepodařilo odstranit za pomoci směrnice proti vyhýbání se daňovým povinnostem (ATAD) ani jiných stávajících evropských právních předpisů;

53. vítá skutečnost, že směrnice o správní spolupráci v oblasti daní (DAC6) stanoví určující znaky přeshraničních uspořádání, která jsou zprostředkovatelé povinni hlásit daňovým orgánům, aby je mohly následně posoudit; vítá skutečnost, že tyto prvky režimů agresivního daňového plánování lze aktualizovat, pokud se objeví nějaký nový typ uspořádání nebo praktik; zdůrazňuje, že lhůta pro provedení této směrnice dosud neuplynula a že ustanovení bude třeba monitorovat, aby byla zajištěna jejich účinnost;

54. vyzývá skupinu pro kodex chování (zdanění podniků), aby Radě a Parlamentu každoročně podávala zprávu o hlavních typech uspořádání zjištěných v členských státech, a umožnila tak orgánům, které v této oblasti rozhodují, aby byly informovány o nově vznikajících daňových režimech a mohly přijímat případná protiopatření;

55. vyzývá orgány EU i členské státy, aby zajistily, že smlouvy na veřejné zakázky nebudou dodavatelům usnadňovat vyhýbání se daňovým povinnostem; zdůrazňuje, že členské státy by měly monitorovat a zajišťovat, aby se společnosti i ostatní právní subjekty, které se účastní výběrových řízení a uzavírají smlouvy na veřejné zakázky, nedopouštěly daňových podvodů, vyhýbání se daňovým povinnostem a agresivního daňového plánování; vyzývá Komisi, aby vyjasnila stávající postup zadávání veřejných zakázek, který stanoví směrnice EU o zadávání veřejných zakázek, a aby v případě potřeby navrhla novelu této směrnice, která nebude zakazovat uplatňování daňových hledisek jako kritérií pro vyloučení nebo dokonce pro výběr účastníků řízení při zadávání veřejných zakázek;

56. vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila návrh zaměřený na rušení daňových režimů pro příjmy z patentů, a vyzývá členské státy, aby upřednostňovaly neškodnou a pokud je to vhodné, přímou podporu výzkumu a vývoje na svém území; zdůrazňuje, že daňové úlevy pro společnosti musí být pečlivě koncipovány a zaváděny pouze tehdy, pokud mají pozitivní dopad na zaměstnanost a růst a je vyloučeno riziko, že by mohly vytvořit nové právní mezery v daňovém systému;

57. opětovně žádá, aby bylo prozatím zajištěno, že stávající daňové režimy pro příjmy z patentů budou svázány se skutečnou hospodářskou činností, například formou prověřování výdajů, a aby tyto režimy nenarušovaly hospodářskou soutěž; poukazuje vzrůstající význam nehmotných aktiv v hodnotovém řetězci nadnárodních společností; bere na vědomí vylepšenou definici nákladů na výzkum a vývoj v návrhu týkajícím se společného základu daně z příjmů právnických osob (CCTB); podporuje postoj Parlamentu, že pokud jde o náklady na výzkum a vývoj, je vhodnější využívat daňové dobropisy než odečet těchto nákladů;

2.2.2. Lepší spolupráce v oblasti zdanění, včetně společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob

58. zdůrazňuje, že daňová politika v Evropské unii by se měla zaměřit jak na boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem a agresivnímu daňovému plánování, tak na usnadňování přeshraniční hospodářské činnosti prostřednictvím spolupráce daňových orgánů a inteligentní koncepce daňové politiky;

59. zdůrazňuje, že přeshraniční hospodářská činnost naráží na celou řadu daňových překážek; připomíná v této souvislosti své usnesení ze dne 25. října 2012 k dvaceti nejdůležitějším připomínkám evropských občanů a podniků k fungování jednotného trhu[48]; naléhavě vyzývá Komisi, aby přijala akční plán, jenž se bude těmito překážkami přednostně zabývat;

60. vítá opětovné zahájení realizace projektu v oblasti společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob, kdy Komise přijala vzájemně související návrhy týkající se společného základu daně z příjmů právnických osob (CCTB) i společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob (CCCTB); zdůrazňuje, že jakmile bude projekt CCCTB plně proveden, odstraní se právní mezery mezi vnitrostátními daňovými systémy, zejména pokud jde o stanovování převodních cen;

61. vyzývá Radu, aby co nejdříve přijala a provedla oba návrhy současně a vzala přitom v úvahu stanovisko Parlamentu, které již obsahuje koncept virtuální stálé provozovny a vzorce pro rozdělení, jež vyplní stávající právní mezery umožňující vyhýbat se daňovým povinnostem a nastolí rovné podmínky s ohledem na digitalizaci; lituje skutečnosti, že některé členské státy dlouhodobě odmítají nalézt řešení, a vyzývá členské státy, aby své rozdílné postoje překonaly;

62. připomíná, že uplatňování společného (konsolidovaného) základu daně z příjmů právnických osob by mělo být doprovázeno prováděním společných účetních pravidel a vhodnou harmonizací správních postupů;

63. připomíná, že má-li ustat praxe přesouvání zisku a má-li být zavedena zásada, že daně se platí tam, kde byl vytvořen zisk, měly by být CCTB a CCCTB zavedeny ve všech členských státech současně; vyzývá Komisi, aby vydala nový návrh na základě článku 116 SFEU, podle kterého přijmou Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem za tímto účelem potřebné právní předpisy, nepřijme-li Rada jednomyslné rozhodnutí ohledně návrhu na zavedení CCCTB;

2.2.3. Digitální zdanění podniků

64. konstatuje, že fenomén digitalizace vytvořil na trhu novou situaci, kdy digitální a digitalizované společnosti mohou využívat výhod místních trhů, aniž by na daném trhu musely být fyzicky přítomny, a vznikala jim proto daňová povinnost, což vytváří nerovné podmínky a znevýhodňuje tradiční společnosti; konstatuje, že digitální obchodní modely jsou v EU zatíženy v průměru nižším daňovým břemenem než tradiční obchodní modely[49];

65. poukazuje v této souvislosti na to, že v hodnotových řetězcích nadnárodních společností dochází k postupnému posunu od hmotné výroby k nehmotným aktivům, což se v průběhu posledních pěti let projevilo v relativní míře růstu příjmů z licenčních poplatků (téměř 5 % ročně), která je vyšší než v případě obchodu se zbožím a přímých zahraničních investic (méně než 1 % ročně)[50]; vyjadřuje politování nad tím, že digitální podniky neplatí v některých členských státech téměř žádné daně, navzdory své významné digitální přítomnosti a vysokým výnosům, jichž v těchto členských státech dosahují;

66. má za to, že by EU měla usilovat o přitažlivější obchodní prostředí s cílem dosáhnout dobře fungujícího jednotného digitálního trhu a zároveň zajistit spravedlivější zdanění digitálního hospodářství; připomíná, že v souvislosti s digitalizací celého hospodářství by se při určování místa vytvoření konkrétní hodnoty mělo přihlížet k uživatelským vstupům i ke shromážděným informacím o chování spotřebitelů online;

67. zdůrazňuje, že nejednotný přístup Unie k řešení problémů v oblasti zdanění digitálního hospodářství povede členské státy k tomu (a skutečně k tomu již začalo docházet), aby přijímaly jednostranná řešení, která mohou vést k regulatorní arbitráži a fragmentaci jednotného trhu a mohou představovat zátěž pro společnosti vyvíjející přeshraniční činnost i pro daňové orgány;

68. připomíná vůdčí úlohu Komise a některých členských států v globální diskusi o zdanění digitálního hospodářství; vybízí členské státy, aby pokračovaly ve své proaktivní činnosti na úrovni OECD a OSN, zejména prostřednictvím postupu zavedeného politickým sdělením inkluzivního rámce pro řešení BEPS[51];  připomíná však, že EU by neměla čekat na celosvětové řešení a musí jednat okamžitě;

69. vítá soubor opatření pro digitální daň přijatý Komisí dne 21. března 2018; vyjadřuje však politování nad pomalým pokrokem Rady[52] a nad tím, že se dosud nebyla schopna na tomto souboru opatření předloženém Komisí shodnout; je znepokojen tím, že Rada namísto toho zvažuje návrh, jehož rozsah je mnohem méně ambiciózní než původní návrh a následný postoj Parlamentu přijatý dne 13. prosince 2018[53]; vyzývá Radu, aby tyto návrhy urychleně přijala;

70. zdůrazňuje, že shoda na tom, co znamená pojem „stálá digitální provozovna“, které bylo dosud jako jediné dosaženo, je sice krokem správným směrem, neřeší však otázku stanovení základu daně;

71. vyzývá členské státy, které jsou ochotny zvážit zavedení digitální daně, aby tak učinily v rámci posílené spolupráce, pokud by Rada nebyla v otázce daně z digitálních služeb schopna dosáhnout dohody;

72. chápe, že takzvané prozatímní řešení není optimální; je však přesvědčen, že pomůže urychlit hledání lepšího řešení na celosvětové úrovni a zároveň do určité míry vyrovná podmínky na místních trzích; vyzývá členské státy EU, aby projednaly, přijaly a provedly dlouhodobé řešení týkající se zdanění digitální ekonomiky (s ohledem na významnou digitální přítomnost), jakmile to bude možné, aby EU i nadále udávala směr na celosvětové úrovni; zdůrazňuje, že dlouhodobé řešení navrhované Komisí by mělo sloužit jako  základ pro další činnost na mezinárodní úrovni;

73. připomíná silnou poptávku po dani z digitálních služeb ze strany občanů EU; připomíná, že z průzkumů vyplývá, že 80 % občanů Německa, Francie, Rakouska, Nizozemska, Švédska a Dánska podporuje zavedení daně z digitálních služeb a domnívá se, že EU by měla být průkopníkem mezinárodního úsilí; dále zdůrazňuje, že většina dotazovaných občanů by upřednostňovala širokou působnost daně z digitálních služeb[54];

74. vyzývá členské státy, aby zajistily, že daň z digitálních služeb zůstane dočasným opatřením, tím, že do návrhu směrnice Rady ze dne 21. března 2018 o společném systému daně z digitálních služeb jako daně z příjmu z poskytování určitých digitálních služeb [55] (COM(2018)0148) začlení ustanovení o skončení platnosti a zároveň urychlí diskusi o významné digitální přítomnosti;

2.2.4.  Efektivní zdanění

75. konstatuje, že nominální sazby daně z příjmů právnických osob se na úrovni EU snížily z průměrných 32 % v roce 2000 na 21,9 % v roce 2018[56], což znamená pokles o 32 %;  je znepokojen dopady této soutěže na udržitelnost daňových systémů a jeho případnými vedlejšími účinky na ostatní země; konstatuje, že první projekt G20/OECD zaměřený proti erozi základu daně a přesouvání zisku se tímto jevem nezabýval; vítá oznámení inkluzivního rámce pro řešení BEPS, že bude „bez předsudků“ zkoumat práva zdanění, která by do roku 2020[57] posílila možnost jurisdikcí danit zisky v případě, že jiná jurisdikce s právem zdanění uplatňuje na dané zisky nízkou efektivní daňovou sazbu, což vede k minimálnímu efektivnímu zdanění; konstatuje, že jak uvádí inkluzivní rámec pro řešení BEPS, stávající činnost vedená OECD nemá za cíl měnit skutečnost, že země či jurisdikce mohou svobodně určovat své vlastní daňové sazby nebo nemusí mít vůbec žádný systém zdanění právnických osob[58];

76. vítá novou celosvětovou normu OECD týkající se faktoru významných činností uplatňovaného u jurisdikcí, které neukládají žádné nebo jen nominální daně[59], přičemž tato norma do značné míry vychází z úsilí EU o sestavení seznamu EU (kritérium spravedlivosti 2.2 seznamu EU);

77. připomíná nesrovnalosti mezi odhady efektivních daňových sazeb velkých společností, které jsou často založeny na daňovém ustanovení[60], a daněmi, které velké nadnárodní společnosti ve skutečnosti platí; připomíná, že v tradičních odvětvích činí průměrná efektivní sazba daně z příjmů právnických osob 23 %, zatímco v digitálním odvětví je to 9,5 %[61];

78. připomíná rozdílné metodiky pro posuzování efektivních daňových sazeb, které neumožňují spolehlivě porovnávat efektivní daňové sazby v EU a po celém světě; konstatuje, že některá posouzení efektivních daňových sazeb v EU se rozcházejí o 2,2 % až o 30 %[62]; vybízí Komisi, aby si vytvořila vlastní metodiky a pravidelně zveřejňovala efektivní daňové sazby v členských státech;

79. vybízí Komisi, aby posoudila jev spočívající ve snižování nominálních daňových sazeb a jeho dopad na efektivní daňové sazby v EU a aby navrhla nápravná opatření jak v rámci EU, tak případně ve vztahu ke třetím zemím, včetně přísných pravidel proti zneužívání daňového režimu, defenzivních opatření, jako jsou přísněji kontrolovaná pravidla pro ovládané zahraniční společnosti a doporučení, aby byly upraveny daňové smlouvy;

80. vybízí členské státy, aby aktualizovaly mandát Skupiny pro kodex chování (zdanění podniků) tak, aby zahrnoval koncept minimálního efektivního zdanění zisků právnických osob v návaznosti na práci OECD v oblasti daňových výzev vyplývajících z digitalizace hospodářství;

81. bere na vědomí prohlášení francouzského ministra financí na zasedání výboru TAX3, které se konalo dne 23. října 2018, že je třeba vést diskusi o koncepci minimálního zdanění; vítá skutečnost, že je Francie připravena učinit z diskuse o minimálním zdanění jednu z priorit svého předsednictví svého předsednictví ve skupině G7 v roce 2019;

2.3. Správní spolupráce v oblasti přímých daní

82. zdůrazňuje, že od června 2014 se směrnice o správní spolupráci v oblasti daní (DAC) čtyřikrát změnila;

83. vyzývá Komisi, aby posoudila a předložila návrhy na odstranění právních mezer ve směrnici DAC2, zejména začleněním hmotného majetku a kryptoměn do působnosti směrnice, stanovením sankcí za nedodržování pravidel nebo podávání nepravdivých zpráv ze strany finančních institucí a rovněž začleněním dalších druhů finančních institucí a typů účtů, které se v současné době nevykazují, jako jsou například penzijní fondy;

84. opakuje svou výzvu, aby se rozšířila oblast její působnosti, pokud jde o výměnu daňových rozhodnutí a poskytnutí širšího přístupu Komisi a aby byly více harmonizovány postupy různých vnitrostátních daňových orgánů v oblasti daňových rozhodnutí;

85. vyzývá Komisi, aby v této souvislosti urychleně vydala první posouzení směrnice o správní spolupráci v oblasti daní (DAC3), ve kterém by se měla zaměřit především na počet rozhodnutí, které se staly předmětem výměny, a počet případů, kdy vnitrostátní správci daně využili přístupu k informacím, které byly v držení jiného členského státu; žádá, aby v tomto posouzení byly rovněž zohledněny dopady zpřístupnění klíčových informací souvisejících s daňovými rozhodnutími (počet rozhodnutí, jména příjemců, efektivní sazba daně stanovená na základě jednotlivých rozhodnutí); žádá členské státy, aby vnitrostátní daňová rozhodnutí zveřejňovaly;

86. s politováním konstatuje, že komisař odpovědný za daňovou oblast neuznává potřebu rozšířit stávající systém výměny informací mezi vnitrostátními daňovými orgány;

87. opětovně také žádá, aby byly zajištěny souběžné daňové audity osob, které mají společné nebo vzájemně se doplňující zájmy (včetně mateřských společností a jejich dceřiných společností), a aby byla ještě více posílena spolupráce členských států v daňové oblasti stanovením povinnosti odpovídat na skupinové dotazy, které se týkají daňových záležitostí; poukazuje na to, že právo mlčet v rámci jednání s daňovými orgány se nevztahuje na čistě správní vyšetřování a že spolupráce je povinná[63];

88. domnívá se, že koordinované kontroly na místě a společné audity by měly být součástí evropského rámce pro spolupráci mezi správci daně;

89. zdůrazňuje, že k účinnějšímu výběru daní přispívá nejen výměna informací a jejich zpracování, ale i sdílení osvědčených postupů mezi daňovými orgány; vyzývá členské státy, aby sdílení osvědčených postupů mezi daňovými orgány považovaly za prioritu, zejména pokud jde o digitalizaci daňových správ;

90. vyzývá Komisi a členské státy, aby harmonizovaly postupy pro digitální systém pro podávání daňových přiznání s cílem usnadnit přeshraniční aktivity a omezit administrativní zátěž;

91. žádá Komisi, aby co nejdříve posoudila provádění směrnice o správní spolupráci (DAC4) a zjistila, zda vnitrostátní správci daně fakticky využívají přístup k informacím rozčleněným podle jednotlivých zemí, které se nacházejí v držení jiného členského státu; žádá Komisi, aby posoudila, jak se směrnice DAC4 vztahuje k opatření č. 13 akčního plánu skupiny G20 v oblasti eroze základu daně a přesouvání zisku, které se týká výměny informací rozčleněných podle jednotlivých zemí;

92. vítá automatickou výměnu informací o finančních účtech s Andorrou, Lichtenštejnskem, Monakem, Republikou San Marino a Švýcarskem, která se řídí celosvětovou normou, kterou vypracovala OECD; vyzývá Komisi a členské státy, aby aktualizovaly ustanovení Smlouvy tak, aby odpovídala směrnici o správní spolupráci v oblasti daní v pozměněném znění;

93. rovněž zdůrazňuje příspěvek prostřednictvím programu Fiscalis 2020, jehož cílem je posílit spolupráci mezi zúčastněnými zeměmi, jejich daňovými orgány a úředníky; podtrhuje přidanou hodnotu společných akcí v této oblasti a úlohu případného programu při vývoji a provozu významných celoevropských informačních systémů;

94. připomíná členským státům povinnosti, které mají podle Smlouvy[64], zejména povinnosti loajální a rychlé spolupráce; vzhledem k tomu, že se objevují přeshraniční případy, zejména zdokumentované případy podvodů typu „cum-ex“, aby vnitrostátní orgány daňové správy všech členských států určily jednotná kontaktní místa v souladu se systémem jednotných kontaktních míst Mezinárodní pracovní skupiny pro společné sdílení informací a spolupráci (JITSIC) při OECD[65], s cílem usnadňovat a prohlubovat spolupráci v oblasti boje proti daňovým podvodům, daňovým únikům a agresivnímu daňovému plánování; vyzývá dále Komisi, aby usnadňovala a koordinovala spolupráci mezi jednotnými kontaktními místy členských států;

95. doporučuje, aby orgány členských států, kterým jejich protějšky v jiných členských státech oznámily možné porušení zákona, byly povinny vydat úřední potvrzení o doručení a v příslušných případech včas poskytnout podrobné informace o opatřeních, která byla v reakci na toto oznámení přijata;

2.4. „Dividend stripping“ a „coupon washing“

96. konstatuje, že ačkoli jsou transakce „cum-ex“ jsou již od 90. let 20. století známým globálním problémem, a to i v Evropě, nebyla dosud nebyla přijatá žádná koordinovaná protiopatření; odsuzuje daňové podvody odhalené v kauze „cum-ex files“, které podle veřejně dostupných údajů vedly ke ztrátám daňových příjmů členských států dosahujících podle odhadů některých sdělovacích prostředků až 55,2 miliardy EUR; zdůrazňuje, že konsorcium evropských novinářů tvrdí, že hlavními cílovými trhy pro obchodní praktiky typu „cum-ex“ je Německo, Dánsko, Španělsko, Itálie a Francie, po nichž následují Belgie, Finsko, Polsko, Nizozemsko, Rakousko a Česká republika;

97. zdůrazňuje, že složitost daňových systémů může způsobovat vznik právních mezer, které daňové podvody typu cum-ex usnadňují;

98. konstatuje, že systematické podvody typu „cum-ex“ a „cum-cum“ byly možné mimo jiné i proto, že příslušné orgány členských států neprováděly dostatečné kontroly žádostí o vrácení daně a neměly jasný a úplný přehled o skutečném vlastnictví akcií; vyzývá členské státy, aby všem příslušným orgánům poskytly přístup k úplným a aktuálním informacím o vlastnictví akcií; vyzývá Komisi, aby posoudila, zda jsou v této souvislosti nutná opatření na úrovni EU, a aby předložila legislativní návrh, pokud posouzení prokáže, že tato opatření zapotřebí jsou;

99. zdůrazňuje, že tato odhalení poukazují na možné nedostatky vnitrostátního daňového práva a stávajících systémů výměny informací a spolupráce mezi orgány členských států; vyzývá členské státy, aby efektivně využívaly veškerých komunikačních kanálů, vnitrostátních údajů a údajů dostupných díky posílenému rámci pro výměnu informací;

100. zdůrazňuje, že přeshraniční aspekty kauzy „cum-ex“ by měly být řešeny mnohostranně; varuje před zaváděním nových dvoustranných smluv o výměně informací a dvoustranných mechanismů spolupráce mezi jednotlivými členskými státy, které by komplikovaly již tak složitou síť mezinárodních pravidel, vytvářely nové právní mezery a dále snižovaly transparentnost;

101. vyzývá všechny členské státy, aby důkladně prošetřily a analyzovaly postupy vyplácení dividend ve svých jurisdikcích, aby nalezly mezery ve svých daňových zákonech, které lze využít k daňovým podvodům a vyhýbání se daňovým povinnostem, provedly analýzu možného přeshraničního rozměru těchto praktik a aby veškerým těmto škodlivým daňovým praktikám učinily přítrž; vyzývá v tomto ohledu členské státy k výměně osvědčených postupů;

102. vyzývá členské státy a jejich orgány finančního dohledu, aby posoudily, zda je nutné zakázat finanční praktiky motivované výlučně daňovými účely, jako je „dividend arbitrage“, „dividend stripping“ nebo podobné systémy, pokud emitent nepředloží důkaz, že tyto finanční postupy mají jiný závažný ekonomický účel než neodůvodněné vrácení daní či vyhýbání se daňovým povinnostem; vyzývá legislativní orgány EU, aby zvážily možnost zavedení tohoto opatření na unijní úrovni;

103. vyzývá Komisi, aby začala neprodleně připravovat návrh na vytvoření evropské finanční policie v rámci Europolu, která by disponovala vlastními vyšetřovacími kapacitami, a návrh na vytvoření evropského rámce pro přeshraniční daňová vyšetřování;

104. dospívá k názoru, že kauza „cum-ex“ poukázala na to, že je naléhavě zapotřebí zlepšit spolupráci mezi daňovými orgány členských států EU, zejména pokud jde o sdílení informací; naléhavě proto vyzývá členské státy, aby zintenzivnily vzájemnou spolupráci při odhalování, zastavování, vyšetřování a stíhání systémů daňových podvodů a daňových úniků, jako je „cum-ex“ a „cum-cum“, včetně výměny osvědčených postupů, a aby v odůvodněných případech podporovaly řešení na úrovni EU;

2.5. Transparentnost daní z příjmu právnických osob

105. vítá přijetí směrnice DAC4, která stanoví podávání zpráv podle jednotlivých zemí daňovým orgánům v souladu s normou 13 akčního plánu proti oslabování daňové základny a přesouvání zisku;

106. připomíná, že veřejné podávání zpráv podle jednotlivých zemí je jedním z klíčových opatření, jak dospět k větší transparentnosti v oblasti informací o zdanění podniků; zdůrazňuje, že návrh na veřejné podávání zpráv podle jednotlivých zemí předložili společní normotvůrci dne 12. dubna 2016 krátce po skandálu Panama Papers a že Evropský parlament přijal své stanovisko dne 4. července 2017[66]; připomíná, že v tomto usnesení vyzval ke zvětšení rozsahu oblastí, na niž se tyto zprávy vztahují, a k ochraně citlivých obchodních informací s patřičným ohledem na konkurenceschopnost unijních podniků;

107. lituje, že ze strany Rady nedošlo od roku 2016 k výraznějšímu pokroku a spolupráci; vyzývá Radu, aby v této věci urychleně postoupila vpřed a začala s Parlamentem jednat;

108. připomíná, že veřejný dohled je užitečný k tomu, aby výzkumní pracovníci[67], investigativní novináři, investoři a další zúčastněné strany mohli řádně posuzovat rizika, pasiva a příležitosti, které napomáhají poctivému podnikání;   připomíná, že podobná ustanovení již platí pro bankovní sektor, konkrétně článek 89 směrnice 2013/36/EU (CDR IV)[68], a pro těžební průmysl a těžbu dřeva podle směrnice 2013/34/EU[69]; poukazuje na to, že některé soukromé subjekty v rámci svých programů sociální odpovědnosti podniků dobrovolně vyvíjejí nové nástroje vykazování s cílem zvýšit transparentnost;  příkladem je norma Global Reporting Initiative „Poskytování informací státní správě o daních a platbách“;

109. připomíná, že kroky ke zvýšení transparentnosti podnikových daní je třeba chápat jako opatření vztahující se k čl. 50 odst. 1 SFEU o svobodě usazování, a proto je tento článek vhodným právním základem pro veřejné podávání zpráv podle jednotlivých zemí, jak Komise uvádí v posouzení dopadu zveřejněném dne 12. dubna 2016 (COM(2016)0198);

110. poukazuje na to, že s ohledem na omezenou schopnost rozvojových zemí plnit požadavky prostřednictvím stávajících postupů pro výměnu informací má zvláštní význam transparentnost, díky níž by měly jejich daňové správy snazší přístup k informacím;

2.6. Pravidla státní podpory

111. připomíná, že oblast přímého zdanění podnikatelské činnosti spadá do oblasti působnosti státní podpory[70], pokud fiskální opatření v rozporu s obecně platnými fiskálními opatřeními, která platí bez rozdílu pro všechny podniky, rozlišují mezi plátci daně;

112. vyzývá Komisi a zejména její generální ředitelství pro hospodářskou soutěž, aby posoudily možnost přijetí opatření, která by členské státy odrazovala od poskytování takovéto státní podpory formou daňového zvýhodnění;

113. vítá nový iniciativní a otevřený přístup Komise k vyšetřováním protiprávní státní podpory během současného funkčního období, díky němuž se jí podařilo uzavřít několik velkých kauz;

114. vítá, že od roku 2014 Komise na základě tvrzení o údajně zvýhodňujícím daňovém zacházení s některými společnostmi prošetřuje postupy vydávání daňová rozhodnutí v členských státech a že od roku 2014 zahájila již devět formálních šetření a v šesti z nich dospěla k závěru, že daňové rozhodnutí představovalo nezákonnou státní podporu[71]; poukazuje na to, že jedno šetření uzavřela Komise s tím, že dvojí nezdanění některých zisků nepředstavovalo státní podporu[72], zatímco dvě další šetření stále ještě probíhají[73];

115. konstatuje, že ačkoli podle zjištění Komise společnost McDonald’s získala prospěch v důsledku dvojího nezdanění části svých zisků v EU, nebylo možné vydat rozhodnutí na základě pravidel EU pro státní podporu, protože Komise dospěla k závěru, že toto dvojí nezdanění vyplývalo z nesouladu mezi daňovými předpisy Lucemburska a Spojených států a ze smlouvy o dvojím zdanění mezi Lucemburskem a Spojenými státy[74]; bere na vědomí, že Lucembursko oznámilo, že tuto věc prošetří a přezkoumá své smlouvy o zamezení dvojího zdanění v zájmu jejich sladění s mezinárodním daňovým právem;

116. je znepokojen rozsahem daňových ztrát, které dlouhodobě postihují všechny členské státy[75]; připomíná, že účelem navracení nezákonné podpory je obnovit původní stav a že výpočet přesné výše podpory, která má být vrácena, patří k implementačním úkolům vnitrostátních orgánů; vyzývá Komisi, aby posoudila a zavedla realistická protiopatření, jako jsou mimo jiné finanční sankce, jež by přispěla k tomu, aby členské státy přestaly nabízet selektivní zvýhodňujícího daňového zacházení, které představuje státní podporu odporující unijním pravidlům;

117. opakuje svou výzvu Komisi, aby vydala pokyny, které vyjasní, co představuje státní podporu daňové povahy a „přiměřené“ převodní ceny; žádá rovněž Komisi, aby odstranila právní nejistotu, ve které se nacházejí jak plátci daně plnící své povinnosti, tak orgány daňové správy, a aby tak byl pro členské státy vytvořen určitý rámec pro jejich daňové postupy;

2.7. Fiktivní společnosti

118. poukazuje na to, že neexistuje jednotná definice fiktivních společností („letterbox companies“), tj. společností registrovaných v určité jurisdikci pouze za účelem daňových úniků nebo vyhýbání se daňovým povinnostem, aniž by společnost vyvíjela jakoukoliv významnou hospodářskou činnost; poukazuje však na to, že k odhalení fiktivních společností a zastavení jejich šíření mohou posloužit jednoduchá kritéria, jako je skutečná obchodní činnost nebo fyzická přítomnost pracovníků pracujících pro tuto společnost; opakuje svou výzvu ke stanovení jasné definice;

119. zdůrazňuje, že jak Parlament navrhoval ve svém postoji v rámci interinstitucionálních jednání o pozměňující směrnici o přeshraničních přeměnách, fúzích a rozděleních společností[76], členské státy by měly mít povinnost zajistit, aby přeshraniční přeměny – včetně přeměn týkajících se podniků v digitálním odvětví – probíhaly s cílem vyvíjet skutečnou hospodářskou činnost, a nedocházelo tedy k zakládání fiktivních společností;

120. vyzývá členské státy, aby před provedením přeshraničních přeměn, fúzí nebo rozdělení požadovaly výměnu souboru finančních informací mezi příslušnými orgány;

121. požaduje, aby byla daňovým orgánům sdělena totožnost skutečných vlastníků;

122. poukazuje na vnitrostátní opatření, která konkrétně zakazují obchodní styky s fiktivními společnostmi; vyzdvihuje zejména lotyšský zákon vymezující fiktivní společnost jako subjekt, který nevyvíjí skutečnou hospodářskou činnost a není schopen příslušnými dokumenty doložit opak, který je registrován v jurisdikci, kde společnosti nejsou povinny předkládat účetní závěrky a/nebo který v zemi, kde má své sídlo, nepodniká; vyjadřuje však politování nad tím, že zákaz fiktivních společností v Lotyšsku nelze použít k zákazu fiktivních společností sídlících v členských státech EU, protože to by se rovnalo diskriminaci[77]; vyzývá Komisi, aby navrhla změny současné unijní právní úpravy, aby bylo možné zakázat fiktivní společnosti, i když jsou usazeny v členských státech EU;

123. zdůrazňuje, že vysoký procentuální podíl příchozích a odchozích přímých zahraničních investic na HDP v sedmi členských státech (Belgie, Irsko, Kypr, Lucembursko, Maďarsko, Malta a Nizozemsko) lze pouze částečně vysvětlit reálnou hospodářskou činností, která v těchto zemích probíhá[78];

124. poukazuje na vysoký podíl přímých zahraničních investic v několika členských státech, zejména v Lucemburku, na Maltě, na Kypru, v Nizozemsku a v Irsku[79]; konstatuje, že tyto přímé zahraniční investice jsou obvykle v držení tzv. jednotek pro zvláštní účel (special purpose entities, SPE), s jejichž pomocí jsou často využívány právní mezery; žádá Komisi, aby posoudila úlohu jednotek pro zvláštní účel, které mají v držení přímé zahraniční investice;

125. konstatuje, že hospodářské ukazatele, jako je neobvykle vysoká míra přímých zahraničních investic nebo skutečnost, že přímé zahraniční investice jsou v držení zvláštních účelových jednotek, představují ukazatele agresivního daňové plánování[80];

126. konstatuje, že pravidla proti zneužívání daňových předpisů, jež stanoví směrnice proti vyhýbání se daňovým povinnostem (ATAD) (vykonstruované operace), se vztahují i na fiktivní společnosti a že CCTB a CCCTB by umožnily zajistit, aby příjmy zůstaly vázány tam, kde probíhá skutečná hospodářská činnost;

127. naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby stanovily koordinované požadavky závazné, vynutitelné a významné hospodářské činnosti a výdajové testy;

128. vyzývá Komisi, aby v průběhu následujících dvou let provedla kontroly účelnosti vzájemně souvisejících legislativních a politických iniciativ zaměřených na řešení problému využívání fiktivních společností k daňovým podvodům, daňovým únikům, agresivnímu daňovému plánování a praní peněz;

3. DPH

129. zdůrazňuje, že je nutné harmonizovat pravidla týkající se DPH na úrovni EU v rozsahu, v jakém je tato harmonizace nezbytná k tomu, aby byl vytvořen a dobře fungoval vnitřní trh a aby nedocházelo k narušení hospodářské soutěže[81];

130. zdůrazňuje, že DPH je důležitým zdrojem daňových příjmů do státního rozpočtu; konstatuje, že v roce 2016 dosahovala výše příjmů z DPH v 28 členských státech EU 1 044 miliardy EUR, což odpovídá 18 % veškerých daňových příjmů členských států; podotýká, že v roce 2017 činil roční rozpočet EU 157 miliard EUR;

131. vyjadřuje politování nad tím, že každoročně se velké množství prostředků, které by se měly stát příjmem z DPH, ztratí v důsledku podvodů; zdůrazňuje, že podle statistik Komise činil deficit DPH (tj. rozdíl mezi očekávaným příjmem z DPH a skutečně vybranou daní, resp. odhad ztráty na DPH v důsledku podvodů, úpadku firem, špatných výpočtů a vyhýbání se daňovým povinnostem) v roce 2016 v EU celkem 147 miliard EUR, což odpovídá více než 12 % celkových očekávaných příjmů z DPH[82], ačkoli v některých členských státech je situace mnohem horší, s deficitem kolem 20 % a někdy i více, což poukazuje na to, že způsob řešení deficitu DPH je v různých členských státech velmi odlišný;

132. konstatuje, že podle odhadů Komise se přibližně 50 miliard EUR – což je v přepočtu na jednoho občana EU 100 EUR ročně – ztratí v důsledku přeshraničních podvodů s DPH[83]; vzhledem k tomu, že Europol odhaduje, že podvody s DPH v hodnotě přibližně 60 milionů mají vazbu na organizovaný zločin a financování terorismu; poukazuje na to, že dochází k větší harmonizaci a zjednodušování systémů pro DPH v EU, ačkoli spolupráce mezi členskými státy je zatím nedostatečná a neefektivní; vyzývá Komisi a členské státy, aby v zájmu boje proti podvodům s DPH svou spolupráci prohloubily;  vyzývá příští Komisi, aby jednou ze svých priorit učinila zavedení a provedení konečného, dokonalejšího režimu DPH;

133. žádá, aby byly zpracovány spolehlivé statistiky, které umožní odhadovat rozsah deficitu DPH, a zdůrazňuje, že shromažďování údajů a jejich sdílení v rámci EU by mělo probíhat v souladu s jednotným přístupem; naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila shromažďování harmonizovaných statistických údajů a jejich pravidelné zveřejňování v členských státech;

134. zdůrazňuje, že podvodníci zneužívají možnosti uplatnění výjimky na vnitřní dodávky a vývoz uvnitř EU, kterou nabízí současný (přechodný) režim DPH, a to zejména v rámci tzv. „kolotočových podvodů“ s DPH nebo podvodů s chybějícím článkem při obchodech ve Společenství;

135. bere na vědomí, že náklady podniků obchodujících v přeshraničním měřítku spojené s dodržováním právních předpisů jsou v současnosti o 11 % vyšší než tytéž náklady u společností, které obchodující pouze v rámci jednoho státu; poukazuje na to, že nepřiměřeně vysoké náklady na dodržování požadavků spojených s DPH dopadají zejména na malé a střední podniky, což je jedním z důvodů, proč se stále zdráhají využívat výhod jednotného trhu; vyzývá Komisi a členské státy, aby vyvíjely řešení, která sníží náklady na dodržování požadavků spojených s DPH při obchodování přes hranice členských států;

3.1. Modernizaci rámce pro DPH

136. vítá proto akční plán Komise pro DPH ze dne 6. dubna 2016, jehož cílem je reformovat rámec pro DPH, jakož i 13 legislativních návrhů, které Komise přijala od prosince 2016 a které se týkají přechodu ke konečnému režimu DPH, odstraňují překážky bránící elektronickému obchodování, revidují režim DPH pro MSP, modernizují politiku v oblasti sazeb DPH a zabývají se problémem deficitu DPH;

137. vítá, že v roce 2015 byl zaveden tzv. „Mini One Stop Shop“ (MOSS) – dobrovolný systém pro registraci, podávání přiznání a placení DPH v oblasti telekomunikací, vysílání a elektronických služeb, který poskytuje jednotné kontaktní místo; vítá, že od 1. ledna 2021 bude tento systém rozšířen i na další zboží a služby poskytované konečným spotřebitelům;

138. konstatuje, že podle odhadů Komise by modernizační reforma DPH měla snížit administrativní zátěž o 95 %, což odpovídá přibližně 1 miliardě EUR;

139. vítá především to, že dne 5. prosince 2017 přijala Rada nová pravidla usnadňující podnikům obchodujícím online plnění povinností v oblasti DPH; vítá rovněž skutečnost, že Rada zohlednila stanovisko Evropského parlamentu týkající se zavedení povinnosti internetových platforem vybírat DPH z jimi zprostředkovaného prodeje na dálku; domnívá se, že toto opatření zajistí rovné podmínky ve vztahu k podnikům ze třetích zemí, protože velká část zboží dováženého do EU v rámci prodeje na dálku není zatíženo DPH; vyzývá členské státy, aby zajistily správné provedení těchto nových pravidel do roku 2021;

140. vítá, že 4. října 2017[84] a 24. května 2018[85] byly přijaty návrhy na konečný systém DPH; vítá zejména návrh Komise na uplatňování zásady zdanění v místě určení, z níž vyplývá, že DPH bude odváděna v členském státě konečného spotřebitele podle sazby platné v dané zemi;

141. vítá zejména, že v Radě bylo dosaženo pokroku na cestě ke konečnému systému DPH, jehož bylo dosaženo přijetím „rychlých řešení“[86] dne 4. října 2018; vyjadřuje nicméně znepokojení nad tím, že nebyla přijata žádná ochranná ustanovení týkající se aspektů důležitých z hlediska podvodů s DPH, která by odpovídala postoji Parlamentu[87] k návrhu o certifikovaných osobách povinných k dani[88], vyjádřenému v usnesení ze dne 3. října 2018[89]; velmi lituje toho, že Rada odložila rozhodnutí o zavedení statutu certifikované osoby povinné k dani až na dobu, kdy bude schválen konečný režim DPH;

142. vyzývá Radu, aby zajistila, že status CTP je v souladu se statusem oprávněného hospodářského subjektu, který udělují některé celní orgány;

143. požaduje, aby byla zajištěna minimální transparentní koordinace, pokud jde o definici statusu certifikované osoby povinné k dani na úrovni EU, v jejímž rámci by Komise mimo jiné pravidelně posuzovala, jak členské státy tento status udělují; požaduje, aby v zájmu jednotného postupu a společných norem probíhala výměna informací mezi daňovými orgány členských států o případech neudělení tohoto statusu určitým společnostem;

144. vítá rovněž revizi zvláštních režimů pro malé a střední podniky[90], která je klíčová pro zajištění rovných podmínek, protože systémy osvobození od DPH jsou v současnosti k dispozici pouze pro vnitrostátní subjekty, a může přispět ke snížení nákladů malých a středních podniků na dodržování předpisů v oblasti DPH; vyzývá Radu, aby zohlednila stanovisko Evropského parlamentu ze dne 11. září 2018[91], zvláště pokud jde o další administrativní zjednodušení pro malé a střední podniky; žádá proto Komisi, aby zřídila internetový portál, kde se budou malé a střední podniky, které si budou přát získat výjimku v jiném členském státě, povinně registrovat, a aby vytvořila jednotné správní místo, jehož prostřednictvím budou moci malé podniky podávat přiznání k dani z DPH za jednotlivé členské státy, ve kterých působí;

145. bere na vědomí, že byl přijat návrh Komise o všeobecném mechanismu přenesení daňové povinnosti[92], který umožní dočasné odchylky od běžných pravidel DPH v zájmu účinnějšího boje proti kolotočovým podvodům v těch členských státech, ve kterých k němu dochází nejčastěji; vyzývá Komisi, aby bedlivě sledovala provádění, potenciální rizika a důsledky této nové právní úpravy; tento mechanismus by však za žádných okolností neměl zpomalit zavádění zavedení konečného systému DPH;

146. poukazuje na to, že rozvoj elektronického obchodu často vytváří obtíže pro daňové orgány, spojené např. s neexistencí daňové identifikace prodejce v EU a podáváním přiznání k DPH, které je značně nižší než skutečná hodnota přiznávaných obchodů; vítá proto celkové zaměření navrhovaných prováděcích pravidel týkajících se prodeje zboží na dálku, která dne 11. prosince 2018 přijala Komise (COM(2018)0819 a COM(2018)0821) a podle kterých budou mít velké internetové platformy – zejména od roku 2021 povinnost zajistit výběr DPH, pokud podniky ze třetích zemí prodávají jejich prostřednictvím zboží spotřebitelům v EU;

147. vyzývá Komisi a členské státy, aby monitorovaly elektronické obchodní transakce, jichž se účastní prodejci usazení mimo EU, kteří nedeklarují žádnou DPH (např. proto, že neoprávněně zasílají zboží jako „vzorky“) nebo záměrně uvádějí nižší hodnotu, aby výši DPH snížili nebo se jejímu placení zcela vyhnuli; domnívá se, že tato praxe narušuje integritu a fungování vnitřního trhu EU; vyzývá Komisi, aby v případě potřeby předložila vhodné legislativní návrhy;

3.2. Deficit DPH, potírání podvodů a správní spolupráce

148. opakuje svou výzvu, aby byly řešeny faktory, které přispívají k daňovému deficitu, a to nejen DPH;

149. vítá, že Komise zahájila dne 8. března 2018 řízení pro porušení povinnosti proti Kypru, Řecku a Maltě, a dne 8. listopadu 2018 také řízení proti Itálii a Isle of Man ve věci nekalých daňových postupů týkajících se nákupu jachet a letadel, přičemž cílem těchto řízení je ukončit údajně nezákonné poskytování daňového zvýhodnění pří nákupu soukromých jachet a letadel, které narušuje hospodářskou soutěž v odvětví námořní plavby a letectví;

150. vítá změny nařízení (EU) č. 904/2010, pokud jde o opatření k posílení správní spolupráce v oblasti daně z přidané hodnoty; vítá, že v roce 2017 provedla Komise v 10 členských státech inspekční návštěvy a zvláště následné doporučení na zlepšení odolnosti systému výměny informací o DPH (VIES);

151. konstatuje, že Komise nedávno navrhla zavedení dalších kontrolních nástrojů, posílení úlohy sítě Eurofisc a zřízení mechanismů pro užší spolupráci mezi celními a daňovými orgány; vyzývá členské státy, aby se aktivněji zapojily do systému TNA (Transactional Network Analysis – analýza sítě transakcí) v rámci sítě Eurofisc;

152. zastává názor, že účast všech členských států na činnosti sítě Eurofisc by měla být povinná a měla by být podmínkou pro přijímání prostředků z fondů EU; připojuje se k připomínkám Evropského účetního dvora ohledně vracení DPH v rámci výdajů politiky soudržnosti[93] a Programu EU na boj proti podvodům[94];

153. vyzývá Komisi, aby posoudila, zda by bylo možné, aby členské státy v reálném čase shromažďovaly a předávaly transakční data o DPH za účelem zvýšení účinnosti sítě Eurofisc a dalšího rozvoje nových strategií v boji proti podvodům s DPH; vyzývá všechny příslušné orgány, aby využívaly nejrůznějších statistických metod a technologií vytěžování údajů k odhalování anomálií, podezřelých vztahů a vzorců, a pomáhaly tak daňovým orgánům, aby se aktivněji, cíleněji a efektivněji zabývaly širokým spektrem chování, jež je spojeno s porušováním předpisů;

154. vítá přijetí směrnice o ochraně finančních zájmů[95], která vyjasňuje otázky přeshraniční spolupráce a vzájemné právní pomoci mezi členskými státy, agenturami Eurojust a Europol, Úřadem evropského veřejného žalobce, Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a Komisí při řešení podvodů s DPH; vyzývá Úřad evropského veřejného žalobce, OLAF, Eurofisc, Europol a Eurojust, aby úzce spolupracovaly s cílem koordinovat své úsilí v boji proti podvodům s DPH a při odhalování nových podvodných praktiky a jejich řešení;

155. poukazuje nicméně na to, že zapotřebí zlepšit spolupráci mezi správními, soudními a policejními orgány v rámci EU, na kterou poukázali i experti na slyšení konaném dne 28. června 2018 a ve studii, jejíž vypracování zadal výbor TAX3;

156. vítá sdělení Komise o rozšíření pravomoci evropského veřejného žalobce i na přeshraniční teroristické činy; žádá Komisi a členské státy, aby zajistily, že Úřad evropského veřejného žalobce bude moci zahájit svou činnost co nejrychleji, nejpozději v roce 2022, a bude zajišťovat úzkou spolupráci s již existujícími orgány, institucemi, agenturami a úřady Unie, které jsou pověřeny ochranou finančních zájmů Unie; požaduje, aby byly ukládány exemplární, odrazující a přiměřené sankce; domnívá se, že každý, kdo se podílí na organizovaných podvodech s DPH, by měl být přísně potrestán, aby nevznikal dojem, že takové jednání je beztrestné;

157. domnívá se, že jedním z hlavních problémů, který podvodné jednání v oblasti DPH umožňuje, je to, že podvodník může získat „hotovostní zisk“; vyzývá proto Komisi, aby posoudila návrh předložený skupinou odborníků[96], podle něhož by údaje o přeshraničních transakcích údaje měly být zanášeny do distribuovaných transakčních databází (blockchain) a pro účely plateb DPH (výhradní účel) by se neměly používat měny s nuceným oběhem, nýbrž pouze zabezpečené digitální měny;

158. vítá skutečnost, že se Rada začala zabývat podvody spojenými s dovozem[97]; domnívá se, že řádné zanášení údajů z celních prohlášení do systému výměny informací o DPH (VIES) umožní členským státům původu provádět křížové kontroly cel a informací o DPH a zajistit tak, aby DPH byla odváděna v zemi určení; vyzývá členské státy, aby tyto právní předpisy rychle a účinně provedly, a to do 1. ledna 2020;

159. domnívá se, že správní spolupráce mezi daňovými a celními orgány neprobíhá optimálním způsobem[98]; vyzývá členské státy, aby pověřily síť Eurofisc vývojem nových strategií pro sledování zboží v rámci celního režimu 42, což je mechanismus, který umožňuje dovozci získat osvobození do DPH, pokud má být dovezené zboží v konečném důsledku přepraveno obchodnímu zákazníkovi v jiném členském státě, než je členský stát dovozu;

160. poukazuje na význam zřízení rejstříku skutečných vlastníků právnických osob v rámci AMLD5 jakožto významného nástroje proti podvodům s DPH; žádá členské státy, aby rozšířily pravomoci a zvýšily kvalifikaci policejních orgánů, daňových orgánů, veřejných žalobců a soudců zabývajících se tímto typem podvodů;

161. je znepokojen výsledky studie[99], jejíž vypracování zadal výbor TAX3 a podle níž návrhy Komise podvody spojené s dovozem sice omezí, zcela je však nevymýtí; poukazuje na to, že problém s vykazováním nižších cen a obecně problém s vymáháním právních předpisů EU v případě osob povinných k dani, které nejsou občany EU, zůstane nevyřešen; vyzývá Komisi, aby v případě těchto dodávek hledala dlouhodobější možnosti alternativního vybírání daně; zdůrazňuje, že spoléhat se na to, že osoby povinné k dani, které nejsou občany EU, budou v dobré víře vybírat DPH pro EU, není udržitelný předpoklad; domnívá se, že takové alternativní modely vybírání DPH by se měly zaměřit nejen na prodeje uskutečňované prostřednictvím elektronických platforem, ale měly být zahrnovat veškerý prodej, který realizují osoby povinné k dani, jež nejsou občany EU, a to bez ohledu na obchodní model, který přitom používají;

162. vyzývá Komisi, aby bedlivě sledovala, jaké důsledky bude mít zavedení konečného systému výběru DPH pro členské státy; vyzývá Komisi, aby se vážně zabývala možností, že v konečném systému DPH vzniknou nová rizika podvodů v DPH, mezi něž patří zejména model potenciálně chybějícího dodavatele v přeshraničních transakcích, který by nahradil typ kolotočového podvodu s chybějícím zákazníkem; v této souvislosti zdůrazňuje, že obchod v rámci EU lze  nepochybně usnadnit opatřeními, jako je celní tranzitní režim; upozorňuje však na to, že podvody jsou možné a že zločinecké organizace, které se vyhýbají placení daní a cel, mohou členským státům i Unii způsobovat obrovské ztráty (v důsledku neplacení DPH); vyzývá proto Komisi, aby celní tranzitní režim sledovala a předložila návrhy vycházející z doporučení, která vypracovaly OLAF, Europol a Eurofisc;

163. je přesvědčen, že velká většina evropských občanů očekává jasné evropské a vnitrostátní předpisy, které umožní odhalit a stíhat neplatiče daní a v přijatelné lhůtě od nich nezaplacenou částku daně vymoci;

4. Zdanění fyzických osob

164. zdůrazňuje, že fyzické osoby obvykle neuplatňují svobodu pohybu za účelem daňových podvodů, daňových úniků a agresivního daňového plánování; podtrhuje však, že některé fyzické osoby mají natolik velkou daňovou základnu, že zahrnuje několik daňových jurisdikcí;

165. vyjadřuje politování nad tím, že osoby s vysokým čistým jměním (HNWI) a osoby s velmi vysokým čistým jměním (UHNWI) mají i nadále možnost přesouvat své výdělky a prostředky nebo své nákupy prostřednictvím různých daňových jurisdikcí, a zajistit si tak s pomocí služeb správců majetku a dalších zprostředkovatelů podstatně nižší nebo nulovou výši závazků; lituje, že některé členské státy EU zavádějí daňové režimy, jejichž cílem je přilákat osoby s vysokým čistým jměním, které nevyvíjejí žádnou reálnou hospodářskou činnost;

166. konstatuje, že hlavní sazby daně z příjmu zaměstnanců jsou v EU obvykle vyšší než daně z kapitálových výnosů; lituje, že celkově zůstává podíl daní z majetku na celkových daňových příjmech spíše nízký na úrovni 4,3 % celkových daňových příjmů v EU[100];

167. s politováním konstatuje, že podvody na dani z příjmu právnických osob, daňové úniky a agresivní daňové plánování přispívají k přesouvání daňového zatížení na poctivé daňové poplatníky;

168. vyzývá členské státy, aby v případech daňových podvodů, daňových úniků a nezákonného agresivního daňového plánování ukládaly odrazující, účinné a přiměřené sankce a zajistily jejich vymáhání;

169. lituje, že některé členské státy vytvořily pochybné daňové režimy, které některým jednotlivcům, které se stávají jejich daňovými rezidenty pouze pro daňové účely, umožňují získávat daňové výhody, čímž narušují daňovou základu ostatních členských států a podporují škodlivé postupy, které jsou diskriminační vůči jejich vlastním občanům; poukazuje na to, že tyto režimy někdy nabízejí výhody, které nemají občané daného státu, jako je nezdanění zahraničního majetku a příjmů, paušální sazba daně ze zahraničních příjmů, nezdanitelné částky jako součásti příjmů získaných v dané zemi, nižší sazba daně u důchodů zasílaných do dané země;

170. připomíná, že Komise ve svém sdělení z roku 2001 navrhla začlenit na svůj seznam škodlivých daňových praktik, který vede Skupina pro kodex chování (zdanění podniků), zvláštní režimy pro vysoce kvalifikované zahraniční pracovníky režimy[101], ale od té doby o rozsahu tohoto problému neposkytla žádné údaje; žádá Komisi, aby se tomuto problému znovu věnovala, a zejména posoudila riziko, že tyto režimy povedou ke dvojímu zdanění nebo dvojímu nezdanění;

4.1. Občanství za investice (CBI) a povolení pobytu za investice (RBI)

171. konstatuje, že většina členských států zavedla programy získávání občanství za investice (CBI) nebo povolení pobytu za investice (RBI)[102], známé jako „zlatá víza“ nebo „zlaté pasy“, na jejichž základě se výměnou za finanční investice uděluje občanství nebo povolení k pobytu občanům členských států nebo třetích zemí;

172. poukazuje na to, že investice realizované v rámci těchto programů ne vždy pomáhají reálné ekonomice členských států, které občanství nebo pobyt udělují, a že tyto státy často ani nevyžadují, aby žadatelé strávili na jejich území určitý čas v období realizace dané investice, a že dokonce i tam, kde takový požadavek existuje, není jeho plnění obvykle ověřováno; zdůrazňuje, že tyto režimy brání dosažení cílů Unie, a jsou proto v rozporu se zásadou loajální spolupráce;

173. konstatuje, že prostřednictvím režimů občanství za investice získalo občanství nejméně 5 000 občanů třetích zemí[103]; poukazuje na to, že podle jedné studie[104] takto získalo občanství nejméně 6 000 osob a téměř 100 000 osob bylo vydáno povolení k pobytu;

174. je znepokojen tím, že CBI a RBI se udělují bez náležité bezpečnostní prověrky žadatelů, a to i státním příslušníků vysoce rizikových třetích zemí, takže představují pro Unii bezpečnostní riziko; lituje toho, že nejasný původ peněz spojených s režimy CBI a RBI výrazně zvýšil politická, ekonomická a bezpečnostní rizika pro evropské země;

175. zdůrazňuje, že režimy CBI a RBI) s sebou nesou další významná rizika, včetně snížení prestiže občanství EU a členských států a rizika korupce, praní peněz a daňových úniků; konstatuje, že rozhodnutí jednoho členského státu zavést režimy CBI a RBI má účinky i na jiné členské státy; opětovně vyjadřuje své znepokojení nad tím, že občanství nebo povolení k pobytu lze prostřednictvím těchto režimů udělovat i bez řádné nebo dokonce bez jakékoli hloubkové kontroly klienta ze strany příslušných orgánů;

176. poukazuje na to, že povinnosti stanovené v AMLD5, které povinným subjektům ukládají povinnost považovat žadatele o CBI a RBI v průběhu postupu hloubkové kontroly za vysoce rizikové, nezbavují členské státy jejich povinnosti zřídit a provádět rozšířené systémy náležité péče; konstatuje, že na úrovni členských států i EU bylo zahájeno několik formálních vyšetřování případů korupce a praní peněz, které přímo souvisejí s režimy CBI a RBI;

177. zdůrazňuje současně, že hospodářská udržitelnost a životaschopnost investic získaných prostřednictvím těchto režimů bývá nejistá; zdůrazňuje, že občanství a práva s ním spojená by nikdy nemělo být na prodej;

178. konstatuje, že režimy CBI a RBI některých členských států jsou hojně využívány ruskými občany a občany zemí pod ruským vlivem; zdůrazňuje, že ruští občané, vůči nimž byly po ruské ilegální anexi Krymu a ruské agresi na Krymu uvaleny sankce, mohou tyto režimy využívat k tomu, aby se sankcím EU vyhnuli;

179. konstatuje, že příjemci v rámci těchto programů zpravidla získávají daňové výsady nebo zvláštní daňové režimy; je znepokojen tím, že tyto výsady mohou mařit úsilí o to, aby všichni občané přispívali do daňového systému spravedlivým dílem;

180. je znepokojen velmi nízkou mírou transparentnosti, pokud jde o počet a původ žadatelů, počty fyzických osob, kterým bylo na základě těchto režimů uděleno občanství nebo povolení k pobytu, a objem a původ prostředků investovaných jejich prostřednictvím; oceňuje, že některé členské státy výslovně uvádějí jméno a státní příslušnost fyzických osob, kterým bylo na základě těchto režimů uděleno občanství nebo povolení k pobytu; vybízí ostatní členské státy, aby tohoto příkladu následovaly;

181. je znepokojen tím, že podle OECD mohou být režimy CBI a RBI zneužívány k narušování postupů hloubkové kontroly podle společného standardu pro oznamování (CRS), což vede k tomu, že informace poskytované podle tohoto standardu jsou nepřesné nebo neúplné, zvláště pokud finanční instituci nejsou nahlášeny všechny jurisdikce daňové rezidence; konstatuje, že podle názoru OECD mezi vízové režimy, které s sebou mohou nést vysoké riziko narušení CRS, patří vízové režimy, které daňovému poplatníkovi umožňují využívat nízké sazby daně z příjmů fyzických osob z offshorových finančních aktiv, jež může být nižší než 10 %, a které nevyžadují, aby se v dané jurisdikci, kde je mu nabízen zlatý vízový režim, výrazněji fyzicky zdržoval po dobu alespoň 90 dní;

182. je znepokojen tím, že také Kypr a Malta mají režimy[105], které potenciální ohrožují CRS;

183. dochází k závěru, že možné hospodářské přínosy režimů CBI a RBI nevyvažují vážná bezpečnostní rizika a rizika praní peněz a daňových úniků, která jsou s nimi spojena;

184. vyzývá členské státy, aby všechny stávající režimy CBI a RBI co nejdříve začaly rušit;

185. zdůrazňuje zároveň, že dokud se tak nestane, měly by členské státy v souladu s požadavkem směrnice AMLD5 podmiňovat udělení občanství nebo pobytu na základě režimů CBI a RBI  fyzickou přítomností v zemi a měly by náležitě zajistit řádné provádění důslednějších hloubkových kontrol žadatelů o udělení občanství nebo povolení k pobytu na základě těchto režimů; zdůrazňuje, že směrnice AMLD5 stanovuje zesílenou hloubkovou kontrolu pro politicky exponované osoby; vyzývá členské státy, aby zajistily, že konečnou odpovědnost za plnění požadavků náležité péče ve vztahu k žadatelům o CBI nebo RBI ponesou vlády; vyzývá Komisi, aby průběžně sledovala provádění a uplatňování hloubkových kontrol žadatelů v rámci režimů CBI a RBI, a to až do doby, kdy všechny členské státy tyto režimy zruší;

186. konstatuje, že získání povolení k pobytu nebo občanství členského státu dává jeho držiteli přístup k celé řadě práv a nároků na celém území Unie, včetně práva svobodně se pohybovat a pobývat v schengenském prostoru; vyzývá tudíž členské státy, které uplatňují režimy CBI a RBI, aby do té doby, než tyto režimy zruší, řádně ověřovaly povahu žadatelů a odmítly jejich žádost, pokud představují bezpečnostní riziko, mimo jiné v oblasti praní peněz; upozorňuje na rizika spojená s možností slučování rodiny v rámci režimů CBI a RBI, takže povolení k pobytu nebo občanství mohou získávat také rodinní příslušníci příjemců režimu CBI/RBI, a to s minimálními nebo žádnými kontrolami;

187. v této souvislosti vyzývá členské státy, aby shromažďovaly a zveřejňovaly transparentní údaje týkající se jejich režimů CBI a RBI, a to včetně počtu zamítnutých žádostí a jejich důvodech; vyzývá Komisi, aby do doby, než budou tyto režimy zrušeny, vydala příslušné pokyny a zajistila lepší shromažďování údajů a výměnu informací mezi členskými státy v souvislosti s jejich režimy CBI a RBI, a to mimo jiné ohledně žadatelů, jejichž žádost byla zamítnuta z bezpečnostních důvodů;

188. domnívá se, že do doby, než budou režimy CBI a RBI zrušeny, by měly členské státy ukládat zprostředkovatelům obchodům v režimu CBI a RBI stejné povinnosti jako povinným subjektům podle AML, vyzývá členské státy, aby zabránily střetům zájmů, k nimž může v souvislosti s režimy CBI a RBI docházet v případě, kdy soukromé firmy, které vládě pomáhaly s vytvářením koncepce, řízením a propagováním těchto režimů, poskytovaly zároveň poradenství a podporu dotčeným jednotlivcům v podobě hodnocení jejich vhodnosti a podání jejich žádostí o občanství nebo povolení k pobytu;

189. vítá zprávu Komise ze dne 23. ledna 2019 o režimech občanství pro investory a režimech pobytu pro investory v Evropské unii (COM(2019)0012); konstatuje, že zpráva potvrzuje, že oba typy režimů představují závažná rizika pro členské státy a Unii jako celek, zejména pokud jde o bezpečnost, praní peněz, korupci, obcházení unijních předpisů a daňové úniky, a že tato rizika se dále zhoršují v důsledku nedostatků v transparentnosti a řízení těchto režimů; je znepokojen tím, že Komise vyjadřuje obavy z toho, že opatření členských států ke zmírnění rizik těchto režimů nejsou vždy dostatečná; 

190. bere na vědomí záměr Komise ustavit skupinu odborníků pověřenou řešením otázek transparentnosti, řízení a bezpečnosti těchto režimů; vítá, že Komise se zavázala monitorovat dopady režimů udělování občanství investorům, které udělují země bez vízového styku v rámci mechanismu uvolnění vízové povinnosti; vyzývá Komisi, aby koordinovala výměnu informací o zamítnutých žádostech mezi členskými státy; vyzývá Komisi, aby v rámci svého příštího nadnárodního posuzování rizik posoudila rizika spojená s prodejem občanství a povolení k pobytu; vyzývá Komisi, aby posoudila rozsah, v jakém tyto režimy využívají občané EU;

4.2. Svobodné přístavy, celní sklady a zvláštní ekonomické zóny (SEZ)

191. vítá skutečnost, že svobodné přístavy se na základě směrnice AMLD5 stanou povinnými subjekty a budou mít povinnost plnit požadavky vztahující se na hloubkové kontroly klientů a podezřelé transakce hlásit finančním zpravodajským jednotkám;

192. konstatuje, že svobodné přístavy lze v EU založit na základě režimu svobodného pásma; konstatuje, že svobodná pásma jsou uzavřené oblasti v rámci určitého celního území Unie, kam může být zboží z nečlenských zemí uváděno bez dovozního cla a dalších poplatků (tj. daní) a obchodněpolitických opatření;

193. připomíná, že svobodné přístavy jsou sklady ve svobodných zónách, které měly původně sloužit jako prostor pro uskladnění zboží během tranzitu; vyjadřuje politování nad skutečností, že postupem času začaly být s oblibou využívány k uskladnění náhrady aktiv, mj. uměleckých děl, drahokamů, starožitností, zlata a sbírek vín, a to často natrvalo, a byly financovány z neznámých zdrojů[106]; zdůrazňuje, že svobodné přístavy ani svobodná pásma nesmí být využívány za stejným účelem jako daňové ráje;

194. konstatuje, že jednou z motivací používání svobodných přístavů je kromě bezpečného uskladnění i vysoká míra důvěrnosti a odložení povinnosti zaplatit dovozní cla a nepřímé daně, jako je DPH nebo daň z užívání;

195. zdůrazňuje, že v EU je více než 80 svobodných pásem[107] a mnoho tisíc dalších skladů spadajících do „zvláštního skladovacího režimu“, zejména tzv. celních skladů, které mohou nebo by mohly nabízet stejný stupeň důvěrnosti a (nepřímých) daňových výhod[108];

196. konstatuje, že podle Celního kodexu Unie mají celní sklady téměř stejné právní postavení jako svobodné přístavy; doporučuje proto, aby celním skladům bylo v rámci právních opatření zaměřených na zmírňování rizik praní peněz a daňových úniků, jako je směrnice AMLD5, přiznáno stejné právní postavení, jaké mají svobodné přístavy; domnívá se, že sklady by měly zaměstnávat dostatečný počet kvalifikovaných počet pracovníků schopných provádět nezbytnou kontrolu operací, které ve skladu probíhají;

197. konstatuje, že rizika praní peněz ve svobodných přístavech přímo souvisejí s riziky praní peněz na trhu s náhradami aktiv;

198. konstatuje, že podle směrnice DAC5 mají orgány odpovědné za vybírání přímých daní od 1. ledna 2018 „na vyžádání“ přístup k celé řadě různých informací týkajících se skutečného konečného vlastníka, které jsou shromažďovány na základě směrnice o boji proti praní peněz; konstatuje, že právní předpisy EU týkající se boje proti praní peněz, jsou založeny na důvěře ve spolehlivost hloubkových kontrol klientů a řádné oznamování podezřelých transakcí ze strany povinných subjektů, z nichž se v rámci boje proti praní peněz stanou tzv. strážci; se znepokojením konstatuje, že budou-li informace, které mají svobodné přístavy k dispozici, přístupné pouze „na vyžádání“, může být výsledný efekt v některých případech velmi omezený[109];

199. vyzývá Komisi, aby posoudila, do jaké míry mohou být svobodné přístavy a obchodní licence používány k daňovým únikům[110]; vyzývá dále Komisi, aby předložila legislativní návrh, který zajistí automatickou výměnu informací mezi příslušnými orgány (např. policejními orgány, daňovými a celními orgány a Europolem) o skutečném vlastnictví a transakcích, které probíhají ve svobodných přístavech, celních skladech a zvláštních ekonomických zónách, a bude zahrnovat povinnosti v oblasti sledovatelnosti;

200. konstatuje, že zrušení bankovního tajemství mělo za následek vznik investic do nových aktiv, jako je umění, což vedlo k tomu, že trh s uměleckými díly zaznamenal v posledních letech rychlý růst; zdůrazňuje, že svobodné zóny jim poskytují bezpečný a všeobecně přehlížený prostor k uskladnění, kde může být obchod prováděn bez zdanění a vlastnictví může být skryto, ačkoli samotné umění i nadále představuje neregulovaný trh kvůli faktorům, jako je obtížné určování tržních cen a hledání odborníků; poukazuje na to, že je například snazší přemístit na druhou stranu světa cenný obraz než obdobnou sumu peněz;

4.3. Daňové amnestie

201. připomíná[111], že amnestie je třeba používat velmi obezřetně nebo se jim vůbec vyhýbat, protože jsou sice snadným a rychlým způsobem, jak v krátké době snadno a rychle zajistit výběr daní, takže se často používají k zaplnění mezer v rozpočtu, ale současně mohou motivovat daňové rezidenty k tomu, aby se placení daní vyhýbali a čekali na příští amnestii, aniž by riskovali, že jim budou uloženy odrazující sankce nebo pokuty; vyzývá členské státy, které mají daňové amnestie uzákoněny, aby od příjemců vždy vyžadovaly vysvětlení původu dříve nepřiznaných prostředků;

202. vyzývá Komisi, aby posoudila programy daňových amnestií, které členské státy v minulosti vyhlásily, a především pak výši příjmů do veřejných rozpočtů, které se díky nim podařilo získat, a jejich střednědobý a dlouhodobý dopad na volatilitu daňové základny; naléhavě žádá členské státy, aby zajistily, že příslušné údaje týkající se osob, které využily nebo využijí daňových amnestií, budou vždy předány soudním, policejním a daňovým orgánům a že budou dodržována pravidla v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu a bude možné tyto osoby stíhat za jiné finanční trestné činy;

203. zastává názor, že každý program daňové amnestie by ještě předtím, než začne být určitým členským státem uskutečňován, měla prověřit a schválit skupina pro kodex chování pro zdanění podniků; zastává názor, že daňový poplatník nebo skutečný majitel podniku, který jedné nebo více amnestií již v minulosti využil, by už žádnou další takovou možnost neměl dostat; žádá vnitrostátní orgány spravující údaje o osobách, které využily daňových amnestií, aby se zapojily do účinné výměny údajů od donucovacích nebo jiných příslušných orgánů, které vyšetřují jiné trestné činy než daňové podvody nebo daňové úniky;

4.4. Správní spolupráce

204. uvědomuje si, že správní spolupráce v oblasti přímých daní se nyní vztahuje na daňové poplatníky z řad právnických i fyzických osob;

205. zdůrazňuje, že mezinárodní standardy pro správní spolupráci jsou standardy minimální; domnívá se proto, že členské státy by měly jít nad rámec pouhého dodržování minimálních standardů; vyzývá členské státy, aby dále odstraňovala překážky pro správní a právní spolupráci;

206. vítá, že díky přijetí celosvětové normy pro automatickou výměnu informací (AEOI), která je provedena směrnicí o povinné automatické výměně informací (DAC1) a zrušení směrnice o zdanění příjmů z úspor z roku 2003 byl vytvořen jednotný mechanismus EU pro výměnu informací;

5. Boj proti praní peněz

207. zdůrazňuje, že praní peněz může nabývat odlišných forem a že prané peníze mohou pocházet z různých nezákonných aktivit, jako je korupce, obchodování se zbraněmi, lidmi a drogami či daňové úniky a podvody, a mohou být používány k financování terorismu; se znepokojením konstatuje, že výnosy z trestné činnosti v EU dosahují podle odhadů 110 miliard EUR ročně[112], což odpovídá 1 % celého HDP Unie; zdůrazňuje, že podle odhadů Komise má v některých členských státech až 70 % případů praní peněz přeshraniční rozměr[113]; podotýká rovněž, že podle odhadů OSN[114] dosahuje praní peněz svým rozsahem hodnoty odpovídající 2–5 % celosvětového HDP, což představuje zhruba 715 miliard až 1,87 bilionu EUR ročně;

208. zdůrazňuje, že řada nedávných případů praní peněz v Unii je zvláště spojena s kapitálem, vládnoucími elitami či občany pocházejícími z Ruska a Společenství nezávislých států (SNS); je znepokojen hrozbou, kterou pro evropskou bezpečnost a stabilitu představují nezákonné výnosy pocházející z Ruska a zemí SNS, které vstupují do evropského finančního systému, aby byly vyprány, a jsou dále využívány k financování trestné činnosti; zdůrazňuje, že tyto výnosy ohrožují bezpečnost občanů Unie, narušují hospodářskou soutěž a vytvářejí nespravedlivé konkurenční nevýhody pro občany a podniky dodržující zákony; domnívá se, že vedle odlivu kapitálu, jemuž nelze zamezit bez řešení hospodářských a správních problémů země původu, a praní peněz z čistě trestních důvodů, jsou tyto nepřátelské činnosti – vykonávané s úmyslem oslabit evropské demokracie a jejich hospodářství a instituce – prováděny v takovém rozsahu, aby destabilizovaly celý evropský kontinent; požaduje lepší spolupráci mezi členskými státy v oblasti kontroly kapitálu vstupujícího do Unie z Ruska;

209. opakuje svou výzvu[115], aby byl za porušování lidských práv zaveden systém celounijních sankcí inspirovaný globálním Magnitského zákonem (Global Magnitsky Act) Spojených států, který by umožňoval uložit zákaz udělování víz a cílené sankce, jako je zablokování majetku a majetkové účasti v jurisdikci EU, vůči jednotlivým státním úředníkům nebo osobám jednajícím v rámci úřední pravomoci, které jsou odpovědné za korupční jednání nebo vážné porušení lidských práv; vítá, že Parlament přijal zprávu o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví rámec pro prověřování přímých zahraničních investic do Evropské unie[116]; požaduje důslednější kontrolu portfolií nerezidentů v bankách a podílů v těchto portfoliích pocházejících ze zemí, o nichž se má za to, že pro Unii představují bezpečnostní riziko;

210. vítá přijetí směrnic AMLD4 a AMLD5; zdůrazňuje, že tyto směrnice představují významné kroky na cestě ke zvýšení účinnosti úsilí EU v oblasti boje proti praní peněz pocházejících z trestné činnosti a v oblasti boje proti financování teroristické činnosti; konstatuje, že rámec EU pro boj proti praní peněz se zakládá především na preventivním přístupu k praní peněz a zaměřuje se na odhalování a oznamování podezřelých transakcí;

211. vyjadřuje politování nad tím, že mnoho členských států směrnici AMLD4 ve svém vnitrostátním právu ve stanovené lhůtě neprovedlo nebo ji provedlo pouze částečně, a že Komise proti nim musela proto zahájit řízení o nesplnění povinnosti a některé případy postoupit Soudnímu dvoru Evropské unie[117]; vyzývá dotčené členské státy, aby situaci urychleně napravily; naléhavě žádá členské státy, aby především splnily svou právní povinnost a dodržely lhůtu pro provedení směrnice AMLD5 ve vnitrostátním právu, stanovenou na 10. ledna 2020; zdůrazňuje a vítá závěry Rady ze dne 23. listopadu 2018, které vyzvaly členské státy, aby směrnici AMLD5 ve svém vnitrostátním právu provedly ještě před uplynutím lhůty v roce 2020; vyzývá Komisi, aby v plné míře využila dostupné nástroje a poskytla členským státům podporu s cílem zajistit, aby směrnici AMLD5 provedly ve vnitrostátním právu řádně a začaly ji uplatňovat co nejdříve;

212. připomíná zásadní význam hloubkových kontrol klientů prováděných v rámci povinného uplatňování zásady „poznej svého klienta“ (KYC, dále jen „prověřování klientů“), při nichž mají povinné osoby řádně ověřit totožnost svých klientů a zdroj jejich prostředků, jakož i skutečného majitele aktiv, včetně imobilizace anonymních účtů; lituje, že některé finanční instituce a jejich příslušné obchodní modely aktivně usnadňují praní peněz; vyzývá soukromý sektor, aby hrál v boji proti financování terorismu a v prevenci teroristické činnosti co možná nejaktivnější úlohu; žádá finanční instituce, aby aktivně revidovaly své vnitřní postupy s cílem předcházet veškerému riziku praní peněz;

213. vítá akční plán přijatý Radou dne 4. prosince 2018, jenž zahrnuje několik nelegislativních opatření ke zlepšení boje proti praní peněz a financování terorismu v Unii; žádá Komisi, aby Parlament o pokroku dosaženém při provádění tohoto akčního plánu pravidelně informovala;

214. vyjadřuje znepokojení nad absencí konkrétních postupů pro posuzování a přezkum bezúhonnosti členů Rady guvernérů ECB, zejména pokud jsou formálně obviněni z trestné činnosti; požaduje mechanismy pro sledování a přezkum jednání a korektnosti členů Rady guvernérů ECB a žádá, aby byli chráněni v případě zneužití pravomoci orgánem oprávněným ke jmenování;

215. odsuzuje skutečnost, že systémová selhání při vymáhání plnění požadavků právních předpisů zaměřených na boj proti praní peněz a neúčinný dohled vedly nedávno k několika velmi sledovaným případům praní peněz v evropských bankách, spojeným se soustavným porušováním těch nejzákladnějších požadavků týkajících se prověřování klientů a hloubkových kontrol klientů;

216. připomíná, že prověřování klientů a hloubkové kontroly klientů jsou naprosto klíčové a měly by se uplatňovat po celou dobu obchodního vztahu a že je třeba soustavně a důkladně monitorovat, zda transakce klientů nesvědčí o podezřelých nebo neobvyklých aktivitách; v této souvislosti připomíná, že povinné osoby mají povinnost z vlastní iniciativy neprodleně informovat vnitrostátní finanční zpravodajské jednotky o transakcích vyvolávajících podezření z praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů nebo financování terorismu; lituje skutečnosti, že navzdory úsilí Parlamentu umožňuje směrnice AMLD5 v krajních případech i nadále, aby byly fyzické osoby, které zastávají pozici ve vrcholném vedení, registrovány jako skuteční majitelé společnosti nebo svěřenského fondu, i když opravdový skutečný majitel není znám nebo o něm existuje podezření;

217. bere na vědomí, že v některých členských státech fungují nevysvětlené mechanismy kontroly majetku, které sledují výnosy z trestné činnosti; zdůrazňuje, že takový mechanismus se často zakládá na soudním příkazu, jenž po osobě, která je důvodně podezřelá ze zapojení do závažné trestné činnosti nebo z napojení na osobu zapojenou do této činnosti, požaduje, aby vysvětlila povahu a rozsah svého podílu v dotčeném majetku a aby vysvětlila, jak tento majetek získala, jestliže existuje důvodné podezření, že by známé legálně získané příjmy této osoby k nabytí daného majetku nestačily; vybízí Komisi, aby posoudila účinnost a proveditelnost takového opatření na úrovni Unie;

218. vítá rozhodnutí některých členských států zakázat vydávání akcií na majitele a stávající akcie na majitele převést na cenné papíry na jméno; žádá členské státy, aby s ohledem na nová ustanovení směrnice AMLD5 týkající se oznamování skutečného vlastnictví a zjištěných rizik zvážily, zda by neměly přijmout podobná opatření i ve své jurisdikci;

219. žádá Komisi, aby předložila legislativní návrh, který ukončí toleranci praxe, kdy skuteční majitelé skrývají svou totožnost prostřednictvím zastupujících osob, a aby na mezinárodní úrovni vyzvala další jurisdikce, aby provedly totéž; vyzývá členské státy, aby při provádění směrnice AMLD5 ve vnitrostátním právu zajistily, aby povinné osoby ukončily obchodní vztahy se společnostmi, jejichž skuteční majitelé nejsou známi;

220. upozorňuje, že je naléhavě zapotřebí vytvořit účinnější systém pro komunikaci a výměnu informací mezi soudními orgány v Unii, jenž nahradí tradiční nástroje vzájemné právní pomoci v trestních věcech, které stanoví zdlouhavé a komplikované postupy, jež ve svém důsledku poškozují přeshraniční vyšetřování praní peněz a dalších závažných trestných činů; opětovně vyzývá Komisi, aby posoudila, zda je v této oblasti zapotřebí podniknout legislativní kroky;

221. vyzývá Komisi, aby posoudila úlohu a konkrétní rizika, která pro praní peněz představují právní ujednání, jako jsou jednotky pro speciální účel (SPV nebo SPE) a necharitativní účelové fondy, a to zejména ve Spojeném království a jeho korunních závislých územích a zámořských územích, a aby o této úloze a rizicích podala Parlamentu zprávu;

222. naléhavě žádá členské státy, aby plně dodržovaly právní předpisy v oblasti praní peněz při vydávání státních dluhopisů na finančních trzích; domnívá se, že při těchto finančních operacích jsou naprosto nezbytné hloubkové kontroly;

223. konstatuje, že pouze během funkčního období výboru TAX3 byly odhaleny tři politováníhodné případy praní peněz prostřednictvím unijních bank: ING Bank N.V. nedávno připustila, že se dopustila vážných nedostatků při uplatňování ustanovení namířených proti praní peněz či financování terorismu a dohodla se s nizozemským státním zastupitelstvím na zaplacení vyrovnání ve výši 775 milionů EUR[118]; ABLV Bank v Lotyšsku vstoupila do dobrovolné likvidace poté, co se americká Síť pro stíhání finanční trestné činnosti (Financial Crimes Enforcement Network, FinCEN) rozhodla na základě podezření z praní peněz zrušit její korespondentský účet ve Spojených státech[119]; Danske Bank poté, co proběhlo vyšetřování týkající se 15 000 jejích klientů a přibližně 9,5 milionu transakcí spojených s její estonskou pobočkou, připustila, že závažné nedostatky v řídicích a kontrolních systémech banky umožnily využívat její estonskou pobočku k podezřelým transakcím[120];

224. konstatuje, že v případě Danske Bank protekly přes její estonskou pobočku příchozí a odchozí transakce ve výši přesahující 200 miliard EUR[121], aniž by banka zavedla odpovídající vnitřní postupy proti praní peněz a postupy prověřování klientů, což banka sama následně přiznala a což potvrdily estonské i dánské orgány finančního dohledu; domnívá se, že toto selhání je projevem naprosté nezodpovědnosti banky i příslušných vnitrostátních orgánů; vyzývá příslušné orgány, aby co nejdříve provedly hodnocení vhodnosti postupů prověřování klientů a postupů proti praní peněz ve všech evropských bankách s cílem zajistit řádné prosazování právních předpisů Unie v oblasti boje proti praní peněz;

225. poukazuje rovněž na zjištění, že podezřelých transakcí estonské pobočky Danske Bank se účastnilo 6 200 jejích klientů, že zhruba 500 klientů využívalo veřejně známých režimů umožňujících praní peněz, že 177 klientů bylo spojeno se skandálem „ruské prádelny“ a 75 se skandálem „ázerbájdžánské prádelny“ a že 53 klientů představovaly společnosti, které měly společné adresy a ředitele[122]; vyzývá příslušné vnitrostátní orgány, aby sledovaly místa určení podezřelých transakcí provedených 6 200 klienty estonské pobočky Danske Bank a pokusily se potvrdit, že vyprané peníze nebyly použity k další trestné činnosti; jelikož řetězce podezřelých transakcí mají zřetelně přeshraniční povahu, vyzývá příslušné vnitrostátní orgány k řádné spolupráci v této věci;

226. zdůrazňuje, že ECB odebrala bankovní licenci maltské Pilatus Bank poté, co byl ve Spojených státech mj. kvůli obvinění z praní peněz zatčen prezident této banky a její jediný akcionář Alí Sadr Hašámí Nejád; zdůrazňuje, že Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) dospěl k závěru, že maltská finanční zpravodajská a analytická jednotka porušila právní předpisy EU, neboť v důsledku procedurálních nedostatků a nečinnosti nevykonávala nad Pilatus Bank účinný dohled; konstatuje, že dne 8. listopadu 2018 Komise vydala formální stanovisko určené maltské finanční zpravodajské a analytické jednotce, v němž ji vyzvala, aby přijala dodatečná opatření nezbytná pro úplné splnění svých právních povinností[123]; vyzývá maltskou finanční zpravodajskou a analytickou jednotku, aby podnikla kroky s cílem splnit příslušná doporučení;

227. bere na vědomí dopis, který výboru TAX3 zaslal stálý zástupce Malty při EU v reakci na znepokojení vyjádřené výborem, pokud jde o údajné zapojení několika maltských politicky exponovaných osob do možného nového případu praní peněz a daňových úniků souvisejícího se společností 17 Black se sídlem ve Spojených arabských emirátech[124]; vyjadřuje politování nad nedostatečnou přesností obdržených odpovědí; je znepokojen zjevnou politickou nečinností maltských orgánů; je zvláště znepokojen tím, že podle odhalení týkajících se společnosti 17 Black se zdá, že jsou do věci zapojeny politicky exponované osoby z nejvyšších pater maltské vlády; žádá maltské orgány, aby si formou právní pomoci v podobě dopisů vyžádaly důkazy od orgánů Spojených arabských emirátů; žádá Spojené arabské emiráty, aby s maltskými a evropskými orgány spolupracovaly a zajistily, aby finanční prostředky zmrazené na bankovních účtech společnosti 17 Black zůstaly zmrazené až do doby, než bude celý případ důkladně vyšetřen; zvláště upozorňuje na zřejmou nedostatečnou nezávislost maltské finanční zpravodajské a analytické jednotky a maltského policejního komisaře; lituje, že vůči politicky exponovaným osobám zapojeným do údajných případů korupce dosud nebyla přijata žádná opatření; zdůrazňuje, že by maltskému vyšetřování prospělo, kdyby byl v zájmu rozptýlení vážných pochybností ohledně nezávislosti a kvality probíhajícího vnitrostátního vyšetřování vytvořen na základě dohody ad hoc společný vyšetřovací tým[125], který by podporovaly Europol a Eurojust;

228. konstatuje, že v době svého zavraždění zpracovávala investigativní novinářka Daphne Caruana Galizia největší únik informací, jaký kdy obdržela, jenž pocházel ze serverů společnosti ElectroGas, která provozuje maltskou elektrárnu; dále konstatuje, že majitel společnosti 17 Black, která měla maltským politicky exponovaným osobám odpovědným za tuto elektrárnu převést velké finanční obnosy, je taktéž ředitelem a akcionářem společnosti ElectroGas;

229. vyjadřuje znepokojení nad nárůstem praní peněz v souvislosti s dalšími formami obchodních činností, zejména s jevem tzv. „létajících peněz“ („flying money“) a „nechvalně známých ulic“ („notorious streets“); zdůrazňuje, že k řešení těchto problémů v evropských městech je nezbytná užší koordinace a spolupráce mezi místními a regionálními správními a donucovacími orgány;

230. uvědomuje si, že dosavadní právní rámec pro boj proti praní peněz vytvářejí směrnice a zakládá se na minimální harmonizaci, což vedlo k tomu, že se praxe jednotlivých členských států v oblasti dohledu a prosazování práva liší; vyzývá Komisi, aby v souvislosti s další revizí legislativy v oblasti boje proti praní peněz posoudila v rámci posouzení dopadů, které bude muset provést, zda by vhodnějším právním aktem nebylo spíše nařízení nežli směrnice; v této souvislosti vyzývá k tomu, aby v případě, že Komise v posouzení dopadů k takovému doporučení dospěje, byla legislativa v oblasti boje proti praní peněz co nejdříve přepracována do podoby nařízení;

5.1. Unijní spolupráce mezi orgány činnými v oblasti boje proti praní peněz a orgány vykonávajícími obezřetnostní dohled

231. vítá skutečnost, že v návaznosti na nedávné případy porušování nebo údajného porušování právních předpisů v oblasti boje proti praní peněz ohlásil předseda Komise ve svém projevu o stavu Unie ze dne 12. září 2018 doplňující opatření;

232. požaduje nezbytnou důslednější kontrolu členů správních rad a akcionářů úvěrových institucí, investičních podniků a pojišťoven v Unii a průběžný dohled nad jejich činností, a poukazuje především na obtíže spojené s odebíráním bankovních licencí nebo obdobných zvláštních oprávnění;

233. podporuje práci společné pracovní skupiny složené ze zástupců Generálního ředitelství Komise pro spravedlnost a spotřebitele, Generálního ředitelství Komise pro finanční stabilitu, finanční služby a unii kapitálových trhů, ECB, evropských orgánů dohledu a předsedy podvýboru (jejich smíšeného výboru) pro boj proti praní špinavých peněz, jejímž cílem je odhalit stávající nedostatky a navrhnout opatření, která umožní účinnou spolupráci, koordinaci a výměnu informací mezi dohledovými a donucovacími orgány;

234. dospěl k závěru, že současná úroveň koordinace dohledu nad finančními institucemi v oblasti boje proti praní peněz a proti financování terorismu – zejména v případech praní peněz a financování terorismu, které mají přeshraniční dopady – není dostatečná a neumožňuje řešit současné výzvy v tomto odvětví a že schopnost Unie prosazovat koordinovaná pravidla a postupy v oblasti boje proti praní peněz je v současné době neuspokojivá;

235. žádá, aby bylo v souladu s tím, co se uvádí v Diskusním dokumentu o možných bodech plánu na vybudování fungující spolupráce mezi orgány činnými v oblasti boje proti praní peněz a orgány vykonávajícími obezřetnostní dohled v Evropské unii[126], provedeno posouzení dlouhodobých cílů, na jehož základě bude možné rámec pro boj proti praní peněz a financování terorismu posílit, a aby za tímto účelem došlo např. k vytvoření mechanismu na úrovni Unie pro lepší koordinaci činnosti orgánů vykonávajících v souvislosti s bojem proti praní peněz a financování terorismu dohled nad subjekty finančního sektoru, zejména v situacích, kdy je pravděpodobné, že podezření na praní peněz a financování terorismu bude mít přeshraniční dopady, a k případné centralizaci dohledu v oblasti boje proti praní peněz prostřednictvím již existujícího nebo nově zřízeného unijního orgánu s pravomocí prosazovat harmonizovaná pravidla a postupy v členských státech; domnívá se, že pokud bude takový mechanismus vytvořen, měly by mu být přiděleny dostatečné lidské a finanční zdroje, aby mohl účinně fungovat;

236. připomíná, že ECB má pravomoc a povinnost odebrat úvěrové instituci, která se dopustí závažného porušení právních předpisů v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, licenci; konstatuje však, že pokud se jedná o informace o takovém porušení, které odhalily vnitrostátní orgány, ECB je zcela závislá na vnitrostátních orgánech dohledu v oblasti boje proti praní peněz; vyzývá tedy vnitrostátní orgány příslušné pro boj proti praní peněz, aby ECB včas zpřístupňovaly kvalitní informace, aby mohla řádně plnit svou funkci; vítá v tomto ohledu mnohostrannou dohodu o praktických postupech pro výměnu informací mezi ECB a všemi příslušnými orgány odpovědnými za dohled nad tím, jak úvěrové a finanční instituce dodržují své povinnosti plynoucí ze směrnice AMLD4;

237. domnívá se, že nelze oddělovat obezřetnostní dohled a dohled nad praním peněz; upozorňuje, že evropské orgány dohledu mají v důsledku svých rozhodovacích struktur, nedostatečných pravomocí a omezených zdrojů jen omezené možnosti, aby v oblasti boje proti praní peněz zaujímaly významnější úlohu; zdůrazňuje, že orgán EBA by měl hrát v tomto boji vedoucí úlohu a současně úzce koordinovat své kroky s Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy (ESMA) a Evropským orgánem pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA), a měly by mu proto být naléhavě poskytnuty dostatečné kapacity, pokud jde o lidské i materiální zdroje, aby mohl účinně přispívat k důslednému a účinnému předcházení využívání finančního systému pro účely praní peněz, mj. prováděním posouzení rizik příslušných orgánů a přezkumů ve svém celkovém rámci; žádá, aby se těmto přezkumům dostávalo větší publicity, a zejména aby v případě závažných nedostatků zjištěných na úrovni členských států nebo Unie byly relevantní informace systematicky poskytovány Parlamentu a Radě[127];

238. bere na vědomí zvýšený význam vnitrostátních orgánů finančního dohledu; naléhavě vyzývá Komisi, aby po konzultaci s orgánem EBA navrhla mechanismus k usnadnění intenzívnější spolupráce a koordinace mezi orgány finančního dohledu; žádá, aby se v dlouhodobém horizontu zvýšila harmonizace postupů v oblasti dohledu uplatňovaných jednotlivými vnitrostátními orgány příslušnými pro boj proti praní peněz;

239. vítá sdělení Komise ze dne 12. září 2018 o posílení rámce Unie pro obezřetnostní dohled a dohled v oblasti boje proti praní peněz nad finančními institucemi (COM(2018)0645) a v něm obsažený návrh přezkumu evropských orgánů dohledu za účelem většího sblížení v oblasti dohledu; připomíná, že orgán EBA by měl na úrovni Unie zaujmout vedoucí, koordinační a monitorovací úlohu, s cílem účinně chránit finanční systém před praním peněz a riziky financování terorismu, a to s ohledem na neblahé potenciální systémové důsledky těchto činností pro finanční stabilitu Unie, které by mohly ze zneužívání finančního odvětví pro účely praní peněz nebo financování terorismu plynout, a na zkušenosti, které orgán EBA při ochraně bankovního odvětví před tímto zneužíváním jakožto orgán vykonávající dohled nad všemi členskými státy již získal;

240. bere na vědomí obavy, které orgán EBA vyjádřil v souvislosti s prováděním směrnice o kapitálových požadavcích (směrnice 2013/36/EU o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky)[128]; vítá návrhy řešení nedostatků současného právního rámce EU předložené orgánem EBA; vyzývá členské státy, aby urychleně provedly nedávno přijaté změny směrnice o kapitálových požadavcích ve vnitrostátním právu;

5.2. Spolupráce mezi finančními zpravodajskými jednotkami

241. připomíná, že podle směrnice AMLD5 jsou členské státy povinny zřídit automatizovaný ústřední mechanismus umožňující rychlé zjišťování totožnosti majitelů bankovních a platebních účtů a zajistit, aby každá finanční zpravodajská jednotka mohla včas poskytovat informace vedené v rámci těchto ústředních mechanismů kterékoli jiné finanční zpravodajské jednotce; klade důraz na význam včasného přístupu k informacím, má-li se předcházet závažným trestným činům a zabránit přerušení vyšetřování; vyzývá členské státy, aby zřizování těchto mechanismů urychlily a umožnily tak vnitrostátním finančním zpravodajským jednotkám na odhalování případů praní peněz vzájemně účinně spolupracovat a zasahovat proti nim; důrazně vybízí finanční zpravodajské jednotky členských států, aby využívaly síť FIU.NET; bere na vědomí, že i v této oblasti je důležitá ochrana údajů;

242. domnívá se, že v zájmu účinného boje proti praní peněz je zásadně důležité, aby měly vnitrostátní finanční zpravodajské jednotky náležité zdroje a kapacity;

243. zdůrazňuje, že pro účinné vedení boje proti praní peněz je zásadně důležité nejen to, aby finanční zpravodajské jednotky členských států spolupracovaly mezi sebou navzájem, ale aby spolupracovaly i s finančními zpravodajskými jednotkami třetích zemí; bere na vědomí politické dohody týkající se interinstitucionálních jednání[129] s cílem zajistit budoucí přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady o stanovení pravidel usnadňujících používání finančních a dalších informací k prevenci, odhalování, vyšetřování či stíhání určitých trestných činů a o zrušení směrnice Rady 2000/642/SVV;

244. vyzývá Komisi, aby vytvořila specializované odborné kurzy pro finanční zpravodajské jednotky, zejména s ohledem na omezenější kapacity v některých členských státech; bere na vědomí působení Egmontské skupiny, která sdružuje 159 finančních zpravodajských jednotek a prostřednictvím podpory pokračování a provádění četných projektů usiluje o posílení jejich operativní spolupráce; očekává, že Komise předloží posouzení rámce pro spolupráci finančních zpravodajských jednotek s třetími zeměmi a překážek a možností zlepšení spolupráce mezi finančními zpravodajskými jednotkami v Unii, včetně možnosti vytvoření koordinačního a podpůrného mechanismu; připomíná, že by toto posouzení mělo být vypracováno do 1. června 2019;

245. vyzývá Komisi, aby se spolu s členskými státy aktivně podílela na hledání mechanismů, které zlepší a posílí spolupráci finančních zpravodajských jednotek členských států s finančními zpravodajskými jednotkami třetích zemí; žádá Komisi, aby v tomto ohledu vhodným způsobem jednala na příslušných mezinárodních fórech, jako je OECD a Finanční akční výbor (FATF); domnívá se, že jakákoli výsledná dohoda by měla náležitě zohledňovat ochranu osobních údajů;

246. žádá Komisi, aby pro Parlament a Radu vypracovala zprávu, v níž posoudí, zda spolupráci v boji proti závažným trestným činům s přeshraničním rozměrem nenarušují odlišnosti týkající se statusu a organizace finančních zpravodajských jednotek členských států;

247. upozorňuje, že v důsledku chybějícího standardu pro hlášení podezřelých transakcí, která mají v jednotlivých členských státech a v případě odlišných povinných osob různý formát a odlišné limity, vznikají při zpracovávání informací a jejich vzájemné výměně mezi finančními zpravodajskými jednotkami obtíže; vyzývá Komisi, aby s pomocí orgánu EBA prozkoumala způsob, jak co nejdříve zavést pro toto oznamování standardizovaný formát, který by používaly povinné osoby a který by usnadnil zpracování a výměnu informací mezi finančními zpravodajskými jednotkami v případech, jež mají přeshraniční rozměr, a aby zvážila standardizaci limitů pro podezřelé transakce;

248. vyzývá Komisi, aby prozkoumala možnost vytvoření automatizovaných systémů s údaji o oznámených podezřelých transakcích, které by finančním zpravodajským jednotkám členských států umožnily dohledat transakce, jež byly v jednotlivých členských státech opakovaně oznámeny jako podezřelé, a rovněž původce a příjemce těchto transakcí;

249. vybízí příslušné orgány a finanční zpravodajské jednotky, aby se v součinnosti s finančními institucemi a dalšími povinnými osobami zasadily o zlepšení úrovně oznamování podezřelých aktivit a snížení „obranného“ oznamování a pomohly tak zajistit, aby finanční zpravodajské jednotky dostávaly užitečnější, cílenější a úplnější informace, které jim umožní řádně plnit své povinnosti, při současném zajištění souladu s požadavky obecného nařízení o ochraně údajů;

250. připomíná, že je důležité zlepšovat mechanismy dialogu, komunikace a výměny informací mezi veřejnými orgány a zvláštními zúčastněnými stranami v soukromém sektoru, jež jsou obecně známy jako „partnerství veřejného a soukromého sektoru“, zejména pro povinné subjekty podle směrnice o boji proti praní peněz, a upozorňuje na existenci a pozitivní výsledky jediného nadnárodního partnerství veřejného a soukromého sektoru, kterým je finanční zpravodajství Europolu, jež podporuje sdílení strategických informací mezi bankami, finančními zpravodajskými jednotkami, donucovacími orgány a vnitrostátními regulačními orgány ve všech členských státech;

251. podporuje, aby i nadále pokračovalo zlepšování sdílení informací mezi finančními zpravodajskými jednotkami a donucovacími orgány včetně Europolu; domnívá se, že je třeba vytvořit partnerství v oblasti nových technologií, zahrnujících virtuální aktiva, a formalizovat tak operace, které již v členských státech existují; vyzývá Evropský sbor pro ochranu osobních údajů (EDPB), aby organizátorům trhu, kteří zpracovávají osobní údaje v rámci svých povinností provádět hloubkovou kontrolu, podal další objasnění, jež by jim umožnilo dodržovat příslušná ustanovení obecného nařízení o ochraně údajů;

252. zdůrazňuje, že rozsáhlejší a lepší spolupráce mezi vnitrostátními orgány dohledu a finančními zpravodajskými jednotkami je pro účinný boj proti praní peněz a daňovým únikům zásadně důležitá; zdůrazňuje, že boj proti praní peněz a daňovým únikům rovněž vyžaduje dobrou spolupráci mezi finančními zpravodajskými jednotkami a celními orgány;

253. žádá Komisi, aby podala zprávu o stávající situaci finančních zpravodajských jednotek členských států a o zlepšeních v souvislosti se šířením, výměnou a zpracováním informací dosažených na základě doporučení výboru PANA[130] a mapovací zprávy vypracované Platformou finančních zpravodajských jednotek členských států;

5.3. Povinné osoby (oblast působnosti)

254. vítá skutečnost, že směrnice AMLD5 rozšířila seznam povinných osob o poskytovatele směnárenských služeb mezi virtuálními měnami a fiat měnami, poskytovatele elektronických peněženek, obchodníky s uměleckými díly a svobodné přístavy;

255. vyzývá Komisi, aby přijala opatření, která umožní lepší prosazování plnění povinnosti provádět hloubkové kontroly klientů, a která především jasně stanoví, že odpovědnost za správné provádění těchto kontrol nese vždy povinná osoba, a to i v případě, že je zajišťováno externě, jakož i za opatření pro případ sankcí v případě nedbalosti nebo střetu zájmů, je-li jejich provádění zajišťováno externě; zdůrazňuje právní povinnost povinných subjektů podle směrnice AMLD5 provádět zesílené kontroly a systematicky podávat zprávy při provádění hloubkových kontrol klientů týkajících se obchodních vztahů nebo transakcí, jež se týkají zemí, které Komise určila jako „třetí země vysoce rizikové z hlediska praní peněz“;

5.4. Rejstříky

256. vítá skutečnost, že na základě směrnice DAC5 získaly daňové orgány přístup k informacím o skutečných majitelích a k dalším informacím získaným na základě hloubkové kontroly klienta; připomíná, že přístup k těmto informacím je pro daňové orgány nezbytný pro řádné plnění jejich povinností;

257. konstatuje, že právních předpisy Unie v oblasti boje proti praní peněz ukládají členským státům povinnost, aby zřídily ústřední rejstříky, které budou obsahovat úplné údaje o skutečných majitelích společností a svěřenských fondů, a že podle uvedených právních předpisů mají být tyto rejstříky také vzájemně propojeny; vítá skutečnost, že směrnice AMLD5 ukládá členským státům povinnost zajistit, aby ve všech případech měla přístup k informacím o skutečných majitelích široká veřejnost;

258. konstatuje nicméně, že pokud jde o svěřenské fondy, budou vnitrostátní rejstříky v zásadě přístupné pouze pro ty, kteří vykazují oprávněný zájem o přístup; zdůrazňuje, že členské státy jsou i nadále oprávněny v souladu s doporučením Parlamentu zpřístupnit rejstříky skutečných majitelů svěřenských fondů veřejnosti; vyzývá členské státy, aby zřídily volně přístupné a otevřené datové rejstříky; v každém případě připomíná, že poplatek, který se mohou rozhodnout uplatňovat, by neměl přesahovat správní náklady na zpřístupnění informací, k nimž ovšem patří i náklady na údržbu a vývoj rejstříku;

259. zdůrazňuje, že vzájemné propojení rejstříků skutečných majitelů by měla zajišťovat Komise; domnívá se, že Komise by měla pečlivě sledovat fungování tohoto propojeného systému a v přiměřeném časovém horizontu posoudit, zda funguje uspokojivě a zda by jako jeho doplněk neměl být vytvořen také veřejný rejstřík skutečných majitelů na úrovni EU nebo jiné nástroje, které by účinně napravily veškeré případné nedostatky; vyzývá Komisi, aby mezitím vypracovala a vydala technické pokyny, které podpoří sbližování formátu, interoperabilitu a propojení rejstříků členských států; zastává názor, že na skutečné vlastnictví svěřenských fondů by se – při zajištění odpovídajících záruk – měla vztahovat stejná míra transparentnosti jako na společnosti podle směrnice AMLD5;

260. vyjadřuje znepokojení nad tím, že informace v rejstřících skutečných majitelů nejsou vždy dostatečné či správné; vyzývá proto členské státy, aby zajistily, aby rejstříky skutečných majitelů zahrnovaly ověřovací mechanismy, které zaručí správnost údajů; žádá Komisi, aby ověřovací mechanismy a spolehlivost údajů posuzovala ve svých přezkumech;

261. požaduje přísnější a přesnější vymezení skutečného vlastnictví, aby bylo zajištěno určení totožnosti všech fyzických osob, které jsou konečnými majiteli daného právnického subjektu nebo o něm s konečnou platností rozhodují;

262. připomíná, že je třeba stanovit jasná pravidla usnadňující přímočarou identifikaci skutečných majitelů, včetně pravidla, že svěřenský fond a podobné struktury musí existovat v psané podobě a být registrovány v členském státě, v němž je svěřenský fond vytvořen, spravován či provozován;

263. upozorňuje na problém praní peněz prostřednictvím investic do nemovitostí v evropských městech, které zajišťují zahraniční krycí společnosti; připomíná, že by Komise měla posoudit nezbytnost a přiměřenost harmonizace informací v katastrálních registrech a posoudit potřebnost vzájemného propojení těchto registrů; žádá Komisi, aby ke své zprávě případně připojila legislativní návrh; zastává názor, že by členské státy měly zavést veřejně přístupné informace o skutečných majitelích půdy a staveb;

264. opakuje svůj postoj k vytvoření rejstříků skutečných majitelů smluv o životním pojištění, jak zazněl na interinstitucionálních jednáních o směrnici AMLD5; žádá Komisi, aby posoudila proveditelnost a nezbytnost zpřístupnění informací o skutečných majitelích smluv o životním pojištění a finančních nástrojů příslušným orgánům;

265. konstatuje, že podle směrnice AMLD5 je Komise povinna zpracovat analýzu proveditelnosti konkrétních opatření a mechanismů na úrovni Unie a členských států, které mají umožnit shromažďování a vyhodnocování informací o skutečných majitelích podnikových a jiných právnických subjektů sídlících mimo Unii; vyzývá Komisi, aby v případě kladného výsledku analýzy proveditelnosti předložila legislativní návrh takového mechanismu;

5.5. Technologická rizika a virtuální aktiva včetně virtuálních měn a kryptoměn

266. zdůrazňuje kladný potenciál nových technologií distribuované účetní knihy, jako je blockchain; zároveň ale poukazuje na stále častější zneužívání nových platebních a převodních metod, jež se zakládají na těchto technologiích, pro účely praní výnosů z trestné činnosti nebo páchání dalších trestných činů; uznává, že rychle se měnící technologický vývoj je třeba sledovat, má-li být legislativa schopna účinně řešit problém zneužívání nových technologií a anonymity, která páchání trestní činnosti usnadňuje, aniž by byly omezeny její pozitivní aspekty;

267. naléhavě vyzývá Komisi, aby důkladně sledovala příslušné aktéry v oblasti kryptoměn, na něž se dosud nevztahují právní předpisy v oblasti boje proti praní peněz, a aby případně rozšířila seznam povinných subjektů, a to především o poskytovatele služeb v oblasti transakcí zahrnujících směnu jedné či více virtuálních měn; žádá členské státy, aby prozatím co nejdříve provedly ustanovení směrnice AMLD5 ve vnitrostátním právu a uložily poskytovatelům peněženek pro virtuální měnu a směnárenských služeb povinnost zjišťovat totožnost svých klientů, což by velmi ztížilo anonymní používání virtuálních měn;

268. žádá Komisi, aby důkladně sledovala technologický vývoj, mj. rychlé šíření inovativních obchodních modelů založených na finančních technologiích a zavádění nově vznikajících technologií, jako je umělá inteligence, technologie distribuované účetní knihy, kognitivní informatika či strojové učení, ve snaze o posouzení technologických rizik a potenciálních mezer a o posílení odolnosti vůči kybernetickým útokům a selháním systému, zvláště podporou ochrany údajů; vybízí příslušné orgány a Komisi, aby provedly důkladné posouzení možných systémových rizik spojených s aplikacemi technologie distribuované účetní knihy;

269. zdůrazňuje, že vznik a používání virtuálních aktiv je dlouhodobým trendem a očekává se, že bude v nadcházejících letech pokračovat a vzrůstat, zejména prostřednictvím používání virtuálních mincí k různým účelům, např. k financování podniků; vyzývá Komisi, aby na úrovni EU vytvořila odpovídající rámec, který se bude tímto vývojem zabývat a bude se inspirovat činností realizovanou na mezinárodní úrovni a na úrovni evropských subjektů, jako je orgán ESMA; domnívá se, že tento rámec by měl poskytovat nezbytnou ochranu před zvláštními riziky, která virtuální aktiva představují, aniž by však narušoval inovace;

270. zejména konstatuje, že neprůhlednost virtuálních aktiv lze využít k usnadnění praní peněz a daňových úniků; naléhavě žádá v této souvislosti Komisi, aby vydala jasné pokyny, za jakých podmínek lze virtuální aktiva klasifikovat jako stávající nebo nové finanční nástroje podle směrnice MiFID II a za jakých okolností se stávající právní předpisy EU vztahují na prvotní nabídky digitální měny;

271. žádá Komisi, aby v souvislosti s konkrétními virtuálními aktivy zvážila zákaz některých opatření týkajících se anonymity a aby v případě potřeby posoudila možnost regulovat virtuální aktiva jako finanční nástroje; domnívá se, že finanční zpravodajské jednotky by měly být schopny přiřazovat adresy virtuálních měn a kryptoměn k totožnosti majitele virtuálních aktiv; domnívá se, že by Komise měla posoudit možnost povinné registrace uživatelů virtuálních aktiv; připomíná, že některé členské státy již přijaly různé druhy opatření pro dílčí segmenty této oblasti, jako jsou například prvotní nabídky digitální měny, což by mohlo být zdrojem inspirace pro budoucí kroky Unie;

272. zdůrazňuje, že Finanční akční výbor (FATF) nedávno upozornil, že je naléhavě zapotřebí, aby proti využívání virtuálních aktiv pro účely trestné činnosti a terorismu postupovaly všechny země koordinovaně, a že je nezbytné, aby právní i praktické kroky, které umožní zabránit zneužívání virtuálních aktiv, podnikaly všechny jurisdikce[131]; žádá Komisi, aby hledala způsob, jak do evropského právního rámce začlenit doporučení a standardy týkající se virtuálních aktiv, které vytvořil výbor FATF; zdůrazňuje, že EU by měla na základě úsilí, které vynaložila v rámci skupiny G20, i nadále prosazovat soudržný a koordinovaný mezinárodní regulační rámec pro virtuální aktiva;

273. znovu žádá Komisi, aby urychleně posoudila, jaké důsledky plynou z činnosti v odvětví elektronických hazardních her pro praní peněz a daňové trestné činy; považuje toto posouzení za prioritu; bere na vědomí růst odvětví elektronických hazardních her v některých jurisdikcích, mj. v některých korunních závislých územích Spojeného království, jako je na Ostrov Man, kde elektronické hazardní hry již představují 18 % národního důchodu;

274. bere na vědomí práci týkající se elektronické identifikace a postupů prověřování klientů na dálku, která probíhá na expertní úrovni a která se zabývá mj. otázkou, zda by finanční instituce nemohly používat elektronickou identifikaci (e-ID) a zda by výsledky prověřování klientů nemohly být přenositelné, aby bylo možné klienty identifikovat digitálně; žádá v této souvislosti Komisi, aby posoudila potenciální výhody zavedení evropského systému elektronické identifikace (e-ID); připomíná, že je důležité udržovat náležitou rovnováhu mezi ochranou údajů a soukromí a potřebou zajistit, aby měly příslušné orgány přístup k informacím pro účely vyšetřování trestné činnosti;

5.6. Sankce

275. zdůrazňuje, že právní předpisy EU v oblasti boje proti praní peněz od členských států vyžadují, aby za porušování právních předpisů proti praní peněz ukládaly sankce; zdůrazňuje, že tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující; požaduje, aby pro vymáhání finančních sankcí uložených za porušení právních předpisů v oblasti boje proti praní peněz zavedly členské státy zjednodušené postupy;

276. naléhavě vyzývá členské státy, aby vedle informací o druhu a povaze porušení a totožnosti odpovědné osoby co nejdříve a bez výjimky zveřejňovaly také informace o povaze a výši uložených sankcí; vyzývá členské státy, aby uplatňovaly sankce a opatření i na členy řídicích orgánů a další fyzické osoby, které podle vnitrostátního práva zodpovídají za porušení předpisů proti praní peněz[132];

277. žádá Komisi, aby Parlamentu každé dva roky předkládala zprávu o vnitrostátní legislativě a postupech týkajících se sankcí za porušení předpisů proti praní peněz;

278. vítá přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1805 ze dne 14. listopadu 2018 o vzájemném uznávání příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci[133], které má za cíl usnadnit vymáhání majetku z trestné činnosti v přeshraničním měřítku, a pomůže tudíž posílit schopnost Unie bojovat proti organizované trestné činnosti a terorismu a odříznout pachatele trestných činů a teroristy v celé Unii od zdrojů financování;

279. vítá přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1673 ze dne 23. října 2018 o boji vedeném trestněprávní cestou proti praní peněz[134], která zavádí nová ustanovení trestního práva a usnadňuje účinnější a rychlejší přeshraniční spolupráci mezi příslušnými orgány s cílem účinněji zamezit praní peněz a souvisejícímu financování terorismu a organizovaného zločinu; konstatuje, že by členské státy měly přijmout nezbytná opatření k zajištění toho, aby jejich příslušné orgány v souladu se směrnicí 2014/42/EU[135] zajistily nebo případně konfiskovaly výnosy pocházející ze spáchání nebo z přispění ke spáchání těchto trestných činů a nástroje, které byly použity nebo byly určeny k použití pro spáchání takových trestných činů nebo k přispění k jejich spáchání;

5.7. Mezinárodní rozměr

280. konstatuje, že podle směrnice AMLD4 má Komise povinnost určit vysoce rizikové třetí země se strategickými nedostatky v režimech pro boj proti praní peněz a financování terorismu;

281. domnívá se, že jakkoli je třeba zohledňovat práci vykonanou na mezinárodní úrovni, pokud jde o určení třetích zemí, které jsou z hlediska boje proti praní peněz a financování terorismu vysoce rizikové, zvláště pak práci Finančního akčního výboru (FATF), je nezbytné, aby Unie měla svůj autonomní seznam vysoce rizikových třetích zemí; vítá v tomto ohledu nařízení Komise v přenesené pravomoci ze dne 31. ledna 2019, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849, pokud jde o regulační technické normy pro minimální opatření a druh dalších opatření, která musí úvěrové a finanční instituce přijmout ke zmírnění rizika praní peněz a financování terorismu v některých třetích zemích[136];

282. bere na vědomí, že Komise přijala metodiku určování vysoce rizikových třetích zemí podle směrnice (EU) 2015/849, zveřejněnou dne 22. června 2018[137]; vítá posouzení Komise ze dne 31. ledna 2019 týkající se zemí první prioritní kategorie;

283. zdůrazňuje, že je třeba zajistit soulad a komplementaritu seznamu vysoce rizikových třetích zemí pro boj proti praní peněz s evropským seznamem nespolupracujících jurisdikcí; opakuje svou výzvu, aby byla Komisi svěřena při řízení obou těchto seznamů ústřední úloha; žádá Komisi, aby zajistila transparentnost procesu prověřování jurisdikcí;

284. vyjadřuje znepokojení nad tvrzeními, že příslušné orgány ve Švýcarsku neplní řádně své úkoly v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu[138]; žádá Komisi, aby k tomuto přihlížela, až bude aktualizovat seznam vysoce rizikových třetích zemí a při budoucích dvoustranných jednáních mezi Švýcarskem a Unií;

285. vyzývá Komisi, aby poskytovala technickou pomoc třetím zemím s cílem vytvořit účinné systémy pro boj proti praní peněz a soustavně tyto systémy zlepšovat;

286. žádá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby ve Finančním akčním výboru (FATF) EU hovořila jedním hlasem, a aby aktivně přispívaly k probíhající diskuzi o jeho reformě, s cílem posílit jeho zdroje a legitimitu; vyzývá Komisi, aby pracovníkům Evropského parlamentu umožnila účast v delegaci Komise ve výboru FATF v roli pozorovatelů;

287. vyzývá Komisi, aby vedla globální iniciativu zaměřenou na zavedení veřejných ústředních rejstříků skutečných majitelů ve všech jurisdikcích; v této souvislosti upozorňuje na zásadní úlohu mezinárodních organizací, jako jsou OECD a OSN;

6. Mezinárodní rozměr zdanění

288. poukazuje na to, že spravedlivý evropský daňový systém vyžaduje spravedlivější globální daňové prostředí; opakuje svou výzvu, že je třeba sledovat daňové reformy probíhající ve třetích zemích;

289. bere na vědomí snahu některých třetích zemí rozhodným způsobem zasahovat proti oslabování daňové základny a přesouvání zisku; zdůrazňuje však, že tyto reformy by měly zůstat v souladu s platnými pravidly WTO;

290. považuje za nejvýše důležité informace získané během návštěvy výboru ve Washingtonu DC o daňových reformách ve Spojených státech a jejich možném dopadu na mezinárodní spolupráci; bere na vědomí, že některá ustanovení zákona o snížení daní a pracovních místech (Tax Cuts and Jobs Act) z roku 2017 mohou být podle některých odborníků neslučitelná s platnými pravidly WTO; konstatuje, že některá ustanovení uvedené daňové reformy se snaží jednostranně a bez jakékoli reciprocity posílit nadnárodní příjmy, které lze připsat na vrub území Spojených států (za předpokladu, že jsou alespoň z 50 % vytvářeny na území USA); vítá skutečnost, že Komise v současné době provádí posouzení regulačních a obchodních důsledků, které mohou mít v rámci nové daňové reformy ve Spojených státech zejména ustanovení o BEAT, GILTI a FDII[139]; vyzývá Komisi, aby o výsledcích tohoto posouzení informovala Parlament;

291. bere na vědomí, že byly vypracovány dva modely mezivládní dohody o zákonu o podávání informací o zahraničních účtech pro daňové účely (FATCA), které mají napomoci tomu, aby byl zákon FATCA v souladu s mezinárodními právními předpisy[140]; konstatuje, že pouze jeden z těchto modelů je reciproční; vyjadřuje politování nad závažnou nerovnováhou, pokud jde o reciprocitu těchto dohod, neboť Spojené státy zpravidla získají od zahraničních vlád výrazně více informací, než samy poskytnou; vyzývá Komisi, aby zmapovala a analyzovala míru reciprocity při výměně informací mezi Spojenými státy a členskými státy;

292. vyzývá Radu, aby Komisi pověřila vyjednáním dohody se Spojenými státy, která zajistí v rámci zákona FATCA reciprocitu;

293. připomíná návrhy předložené ve svém usnesení ze dne 5. července 2018 o nepříznivém dopadu amerického zákona o podávání informací o zahraničních účtech pro daňové účely (FATCA) na občany EU, zejména na tzv. „náhodné Američany“[141], v nichž vyzývá Komisi, aby podnikla kroky s cílem zajistit zaručení základních práv všech občanů, zejména pak „náhodných Američanů“;

294. vyzývá Komisi a Radu, aby v zájmu náležité ochrany práv evropských občanů, zejména „náhodných Američanů“, a zajištění reciprocity při automatické výměně informací ze strany USA, předložily společný přístup EU k zákonu FATCA, přičemž preferovaným mechanismem je společný standard pro oznamování; vyzývá Komisi a Radu, aby v mezidobí zvážily přijetí případných protiopatření, např. srážkové daně, která zajistí rovné podmínky, pokud Spojené státy nezajistí v rámci zákona FATCA reciprocitu;

295. vyzývá Komisi a členské státy, aby sledovaly nová ustanovení týkající se daně z příjmů právnických osob v zemích, které s EU spolupracují na základě mezinárodní dohody[142];

6.1. Daňové ráje a jurisdikce usnadňující agresivní daňové plánování v EU i za jejími hranicemi

296. připomíná, že je důležité, aby EU měla společný seznam nespolupracujících jurisdikcí pro daňové účely (dále jen „seznam EU“), vycházející z komplexních, transparentních, spolehlivých, objektivně ověřitelných a společně přijímaných kritérií, který je pravidelně aktualizován;

297. vyjadřuje politování nad tím, že proces sestavování seznamu EU zpočátku zahrnoval pouze třetí země; konstatuje, že Komise určila v rámci evropského semestru nedostatky daňových systémů některých členských států, které usnadňují agresivní daňové plánování; vítá nicméně prohlášení předsedkyně Skupiny pro kodex chování (zdanění podniků) učiněné během slyšení ve výboru TAX3 dne 10. října 2018 týkající se možnosti prověřit členské státy podle stejných kritérií, jako byla stanovena pro účely seznamu EU, v souvislosti s revizí mandátu této skupiny[143];

298. vítá skutečnost, že dne 5. prosince 2017 přijala Rada první seznam EU a že se závazky, jež učinily třetí země, průběžně monitorují; poznamenává, že seznam EU byl na základě posouzení těchto závazků několikrát aktualizován a některé země z něj byly vyřazeny; konstatuje, že ke dni 9. listopadu 2018 bylo na seznamu EU pět daňových jurisdikcí: Americká Samoa, Guam, Samoa, Trinidad a Tobago a Americké Panenské ostrovy;

299. zdůrazňuje, že procesy prověřování a monitorování jsou neprůhledné a že je nejasné, zda bylo u zemí, jež byly ze seznamu odstraněny, dosaženo reálného pokroku;

300. zdůrazňuje, že Rada a její Skupina pro kodex chování (zdanění podniků) vychází při posuzování z kritérií, jež se odvíjející od technického srovnávacího přehledu vypracovaného Komisí, a že Parlament neměl na tomto procesu žádnou právní účast; vyzývá v této souvislosti Komisi a Radu, aby Parlament o každé navržené změně tohoto seznamu předem podrobně informovaly; vyzývá Radu, aby v rámci pravidelných aktualizací, které jí Skupina pro kodex chování předkládá, pravidelně uveřejňovala zprávy o pokroku týkající se jurisdikcí zařazených na seznam nespolupracujících jurisdikcí a na seznam šedých zón;

301. vyzývá Komisi a Radu, aby pracovaly na seriózní a objektivní metodice, která se nezakládá na závazcích, ale spíše na hodnocení dopadů řádně a správně provedených právních předpisů v těchto zemích;

302. vyjadřuje hluboké politování nad neprůhledností postupů při sestavování prvního seznamu a odsuzuje skutečnost, že kritéria pro sestavování seznamu stanovená Radou ECOFIN jsou uplatňována neobjektivně; trvá na tom, že proces nesmí být nijak politicky ovlivňován; vítá nicméně to, že transparentnost se zvětšila díky zpřístupnění dopisů zaslaných jurisdikcím, které sleduje skupina pro kodex chování a souboru přijatých dopisů obsahujících závazky; žádá, aby všechny dopisy, které dosud nebyly zpřístupněny, byly zveřejněny, aby byla zajištěna kontrola a řádné plnění závazků; zastává názor, že jurisdikce, které odmítají udělit souhlas se zveřejněním svých závazků, vyvolávají u veřejnosti podezření, že v daňových záležitostech nespolupracují;

303. vítá vysvětlující informace ke kritériím spravedlivého zdanění, které skupina pro kodex chování nedávno poskytla, zvláště co se týče problému hospodářského opodstatnění zdanění v případě jurisdikcí, které mají nulovou nebo téměř nulovou sazbu daně z příjmu právnických osob; vyzývá členské státy, aby se společně zasazovaly o postupné tříbení kritérií, podle kterých se seznam EU sestavuje, tak aby tato kritéria zahrnovala veškeré škodlivé daňové postupy[144];

304. vítá novou celosvětovou normu OECD týkající se uplatňování faktoru významných činností u jurisdikcí, které neukládají žádné nebo jen nominální daně[145], přičemž tato norma do značné míry vychází z práce EU na sestavení seznamu EU[146]; vyzývá členské státy, aby přiměly skupinu G20 reformovat kritéria černé listiny OECD tak, aby překračovala rámec daňové transparentnosti a byla rovněž zaměřena proti daňovým únikům a agresivnímu daňovému plánování;

305. požaduje, aby jmenovitě Švýcarsko, pro které nebyl s ohledem na předchozí dohodu mezi Švýcarskem a EU stanoven žádný přesný termín, bylo do konce roku 2019 uvedeno v příloze I, pokud v návaznosti na řádný postup eskalace do té doby nezruší daňové režimy, které jsou v rozporu s právními předpisy a které umožňují nerovné zacházení se zahraničními a domácími příjmy, jakož i daňové výhody pro určité typy společností;

306. se znepokojením konstatuje, že třetí země mohou zrušit daňové režimy, které jsou v rozporu s právními předpisy, a nahradit je novými, jež jsou pro EU potenciálně škodlivé; zdůrazňuje, že to může platit zejména v případě Švýcarska; vyzývá Radu, aby Švýcarsko a jakoukoli jinou třetí zemi[147], která podobné legislativní změny zavede, podrobila opětovnému přezkoumání[148];

307. konstatuje, že jednání mezi EU a Švýcarskem o revizi dvoustranného přístupu k vzájemnému přístupu na trh stále probíhají; vyzývá Komisi, aby zajistila, že konečná dohoda mezi EU a Švýcarskem bude obsahovat ustanovení o řádné správě v oblasti daní, včetně zvláštních pravidel státní podpory v podobě daňového zvýhodnění, pravidel o automatické výměně informací o zdanění a případně veřejném přístupu k informacím o skutečném vlastnictví, a ustanovení proti praní peněz; požaduje, aby vyjednavači EU finalizovali dohodu, která mimo jiné odstraní nedostatky[149] švýcarského systému dohledu a ochrání oznamovatele;

308. je znepokojen tím, že rakouští rezidenti, kteří mají bankovní účty u úvěrových institucí v Lichtenštejnsku, nejsou dotčeni aktem o společném standardu pro oznamování v případě, že jejich kapitálové příjmy pocházejí ze struktury investičního majetku (soukromé nadace, podniky, svěřenské fondy a podobně), a úvěrové instituce v Lichtenštejnsku mají na starost zdanění v souladu s dvoustrannými dohodami; vyzývá Rakousko, aby v tomto ohledu upravilo své právní předpisy tak, aby byla odstraněna právní mezera v úpravě společného standardu pro oznamování;

309. konstatuje, že například podle údajů OECD o přímých zahraničních investicích má Lucembursko společně s Nizozemskem více příchozích investic než USA, že většinou se jedná o investice do jednotek pro speciální účel, které nevykonávají žádnou podstatnou hospodářskou činnost, a že do Irska směřuje více investic než do Německa či Francie; poukazuje na to, že zahraniční investice na Maltě činí podle jejího národního statistického úřadu 1 474 % velikosti ekonomiky této země;

310. připomíná vědeckou studii, z níž vyplývá, že vyhýbání se daňovým povinnostem prostřednictvím šesti členských států EU způsobuje ztráty daňových příjmů ostatních 22 členských států[150] ve výši 42,8 miliardy EUR, což znamená, že čistou platební situaci těchto zemí lze započíst proti ztrátám, které způsobí daňové základně ostatních členských států;

311. připomíná, že v zájmu intenzivnějšího boje Unie a členských států proti daňovým podvodům, vyhýbání se daňovým povinnostem a praní peněz musí být efektivně využívány veškeré dostupné údaje, včetně údajů makroekonomických;

312. připomíná, že Komise kritizovala sedm členských států[151] (Belgii, Kypr, Maďarsko, Irsko, Lucembursko, Maltu a Nizozemsko) za nedostatky v jejich daňových systémech, které umožňují „agresivní“ daňové plánování, s tím, že ohrožují integritu evropského jednotného trhu; zastává názor, že tyto jurisdikce lze rovněž považovat za nástroj usnadňující agresivní daňové plánování v celosvětovém měřítku;

313. netrpělivě očekává oznámený přezkum seznamu EU v prvním čtvrtletí roku 2019; žádá Komisi, aby zveřejnila podrobné hodnocení závazků u jurisdikcí, které se zavázaly k reformě a byly uvedeny v příloze II v době zveřejnění prvního seznamu EU dne 5. prosince 2017; požaduje, aby jurisdikce uvedené v příloze II z důvodu svých závazků učiněných v roce 2017 byly uvedeny v příloze I, pokud náležité reformy nebyly provedeny do konce roku 2018 nebo ve stanovené lhůtě;

6.2. Protiopatření

314. znovu vyzývá EU a její členské státy, aby přijaly účinná a odrazující protiopatření namířená proti nespolupracujícím jurisdikcím s cílem podnítit dobrou spolupráci v daňových záležitostech a zajistit, aby země uvedené v příloze I seznamu EU dodržovaly stanovená pravidla;

315. nesouhlasí s tím, že většina protiopatření, které Rada navrhla, je ponecháno členským státům k uvážení; se znepokojením konstatuje, že během slyšení ve výboru TAX3 dne 15. května 2018 někteří odborníci[152] zdůraznili skutečnost, že protiopatření nemusí nespolupracující jurisdikce ke splnění požadavků dostatečně motivovat, neboť „seznam EU opomíjí některé z nejznámějších daňových rájů“; je přesvědčen, že to oslabuje důvěryhodnost procesu sestavování seznamů, na což někteří odborníci rovněž poukázali;

316. vyzývá členské státy, aby přijaly jednotný soubor silných protiopatření, jako jsou srážkové daně, vyloučení ze soutěží o veřejné zakázky, zpřísnění požadavků na audit a automatické uplatňování pravidel pro ovládané zahraniční společnosti u společností přítomných v nespolupracujících jurisdikcích, pokud tam plátci daně nevykonávají skutečnou ekonomickou činnost;

317. vybízí orgány daňové správy i daňové poplatníky, aby spolupracovaly na shromažďování relevantních údajů v případě, že ovládaná zahraniční společnost vyvíjí významnou a skutečnou hospodářskou činnost a její významnou hospodářskou působnost dokládají její pracovníci, vybavení, majetek a pozemky, o čemž svědčí příslušná fakta a okolnosti;

318. konstatuje, že rozvojové země by nemusely disponovat prostředky k provádění nově dohodnutých mezinárodních nebo evropských daňových standardů; vyzývá proto Radu, aby vyloučila protiopatření, jako jsou škrty v rozvojové pomoci;

319. konstatuje, že protiopatření mají zásadní význam pro boj proti daňovým únikům, agresivnímu daňovému plánování a praní peněz; dále konstatuje, že hospodářská váha Evropské unie může sloužit k tomu, aby odradila nespolupracující jurisdikce a plátce daně od využívání mezer v daňových předpisech a škodlivých daňových praktik, které tyto jurisdikce nabízejí;

320. vyzývá evropské finanční instituce[153], aby zvážily možnost uplatňovat v případě jurisdikcí uvedených na seznamu EU v příloze II důkladnější a přísnější hloubkové kontroly klientů a pro každý projekt zvlášť, aby nedocházelo k tomu, že prostředky EU budou investovány do subjektů ve třetích zemích, které nesplňují daňový normy EU, nebo budou jejich prostřednictvím převáděny; bere na vědomí oznámení EIB ohledně její nové politiky vůči jurisdikcím nedodržujícím pravidla a vyzývá k tomu, aby tato politika byla pravidelně aktualizována a aby do ní byly začleněny přísnější požadavky na transparentnost v souladu s normami EU;

6.3. EU v pozici celosvětového lídra

321. opětovně vyzývá EU a její členské státy, aby se na základě předchozího koordinačního ujednání postavily do čela celosvětového boje proti daňovým únikům, agresivnímu daňovému plánování a praní peněz, a to zejména na základě iniciativ Komise na všech příslušných mezinárodních fórech, včetně OSN, G20 a OECD, která hrála ústřední roli v daňových záležitostech zejména po mezinárodní finanční krizi;

322. připomíná, že multilaterální politiky a mezinárodní spolupráce mezi zeměmi, včetně rozvojových zemí, jsou i nadále upřednostňovaným prostředkem k dosažení konkrétních výsledků při dodržování zásady vzájemnosti; lituje však, že některé legislativní návrhy, které jdou nad rámec doporučení OECD pro řešení eroze základu daně a přesouvání zisku a mohly se stát východiskem pro další plodnou spolupráci na mezinárodní úrovni, jsou v Radě stále zablokovány;

323. domnívá se, že vytvoření mezivládního daňového orgánu v rámci OSN, který by měl být dobře vybaven a mít dostatek prostředků a případně dostatečné donucovací pravomoci, by zajistilo, že se všechny země budou moci podílet na tvorbě a reformě globálních daňové agendy za rovných podmínek[154] s cílem účinně bojovat proti škodlivým daňovým praktikám a zajistit náležité přidělení práv zdanění; všímá si výzev z poslední doby, aby byl Odborný výbor OSN pro mezinárodní spolupráci v daňových záležitostech modernizován do podoby mezivládního celosvětového daňového orgánu OSN[155]; zdůrazňuje, že vzorová daňová úmluva OSN zajišťuje spravedlivější rozdělení práv zdanění mezi zeměmi původu a rezidence;

324. vyzývá k uspořádání mezivládního setkání na vrcholné úrovni, jehož předmětem by byly nezbytné globální daňové reformy, které ještě zbývá provést a které by umožnily posílit mezinárodní spolupráci a vyvíjet tlak na všechny země, zvláště pak na jejich finanční střediska, aby dodržovaly normy transparentnosti a spravedlivého zdanění; vyzývá Komisi, aby k takovému setkání dala podnět a aby se na tomto setkání zahájil druhý soubor mezinárodních daňových reforem v návaznosti na akční plán proti erozi základu daně a přesouvání zisku a aby na něm došlo k ustavení výše zmíněného mezivládního daňového orgánu;

325. bere na vědomí činnost a přínos Komise v Globálním fóru OECD pro transparentnost a výměnu informací v daňových záležitostech a inkluzivním rámci pro řešení eroze základu daně a přesouvání zisku, konkrétně pokud jde o snahy prosadit vyšší úroveň řádné správy v oblasti daní v celém světě a současně zajistit, aby v EU byly mezinárodní normy pro správu v oblasti daní i nadále dodržovány v plném rozsahu;

6.4. Rozvojové země

326. domnívá se, že podpora rozvojových zemích v boji proti daňovým únikům a agresivnímu daňovému plánování, jakož i v boji proti korupci a utajování informací, jež usnadňují nezákonné finanční toky, má zásadní význam pro posílení soudržnosti politik ve prospěch rozvoje v EU i pro zlepšení daňové kapacity a schopností rozvojových zemí pro mobilizaci jejich vlastních zdrojů pro účely udržitelného hospodářského rozvoje; zdůrazňuje, že je třeba zvýšit podíl finanční a technické pomoci daňovým správám rozvojových zemí s cílem vytvořit stabilní a moderní právní rámce pro zdanění;

327. vítá spolupráci mezi EU a Africkou unií (AU) v rámci addisabebské iniciativy v oblasti daní a iniciativy v oblasti transparentnosti těžebního průmyslu a kimberleyského procesu; vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily země AU při provádění politik transparentnosti; v této souvislosti vybízí vnitrostátní a regionální daňové orgány, aby si automaticky vyměňovaly informace; připomíná, že je výhodné uzavřít úzkou a posílenou spolupráci mezi Interpolem a Afripolem;

328. připomíná, že členské státy musí v úzké spolupráci s Komisí provádět pravidelné analýzy vedlejších účinků podstatného dopadu daňových politik a dvoustranných daňových dohod na ostatní členské státy a rozvojové země, přičemž uznává, že v tomto ohledu již byly učiněny některé kroky v rámci Platformy pro řádnou správu daní; vyzývá všechny členské státy, aby pod dohledem Komise tyto analýzy vedlejších účinků provedly;

329. připomíná, že je nutné zohledňovat konkrétní právní specifika a slabá místa rozvojových zemí, zvláště pak v souvislosti s automatickou výměnou informací, zejména během přechodného období, a jejich potřebu podpory budování kapacit;

330. poukazuje na potřebu užší spolupráce s regionálními organizacemi, zejména s AU, za účelem potírání nezákonných finančních toků a korupce v soukromém i veřejném sektoru;

331. vítá skutečnost, že všechny země mají rovné podmínky účasti v inkluzivním rámci, který shromažďuje 115 zemí a jurisdikcí ke spolupráci na provádění souboru opatření OECD/G20 proti erozi základu daně a přesouvání zisku; vyzývá členské státy, aby podpořily reformu mandátu i fungování inkluzivního rámce, tak aby bylo zajištěno, že budou zohledňovány zájmy rozvojových zemí; připomíná však, že z jednání o opatřeních proti erozi základu daně a přesouvání zisku bylo vyloučeno více než 100 rozvojových zemí;

332. konstatuje, že režimy daňových rájů existují i v rozvojových zemích; vítá návrh Komise na posílení spolupráce se třetími zeměmi v boji proti financování terorismu a zejména na vytvoření dovozní licence pro starožitnosti;

333. připomíná, že rozvojová pomoc z veřejných prostředků zaměřená na snižování chudoby by se měla více zaměřovat na provádění vhodného regulačního rámce a posilování orgánů daňové správy a institucí zodpovědných za boj proti nezákonným finančním tokům; vyzývá k tomu, aby pomoc byla poskytována formou odborného poradenství v oblasti řízení zdrojů, finančních informací a protikorupčních pravidel; žádá rovněž, aby tato pomoc napomohla regionální spolupráci v oblasti boje proti daňovým podvodům, daňovým únikům, agresivnímu daňovému plánování a praní peněz; zdůrazňuje, že tato pomoc by měla zahrnovat i podporu občanské společnosti s cílem zajistit veřejnou kontrolu nad domácí daňovou politikou;

334. očekává, že Komise poskytne potřebné prostředky k uplatňování zásady „vybrat více, utratit lépe“, a to zejména v rámci svých stěžejních programů[156];

335. požaduje koordinovanou vnější činnost EU a jejích členských států na všech úrovních politiky s cílem poskytnout třetím zemím, a zejména rozvojovým zemím, finanční prostředky na posílení vyváženého hospodářského rozvoje a prevenci závislosti na jediném odvětví, především na odvětví finančním;

336. připomíná, že při sjednávání daňových dohod je třeba s rozvojovými zeměmi zacházet spravedlivě a se zřetelem k jejich konkrétní situaci, přičemž je třeba zajistit spravedlivé rozdělení práv zdanění, tak aby odpovídala skutečné hospodářské aktivitě a tvorbě hodnot; vyzývá v tomto ohledu k dodržování vzorové daňové úmluvy OSN jakožto minimální normy a k zajištění transparentnosti při vyjednávání dohod; konstatuje, že vzorová daňová úmluva OECD přiznává více práv zemi, v níž se nachází sídlo společnosti;

337. vyzývá Komisi, aby do dohody, která má být vyjednána se zeměmi AKT po vypršení stávající dohody z Cotonou v únoru 2020, zahrnula ustanovení proti finančním trestným činům, daňovým únikům a agresivnímu daňovému plánování; poukazuje na zvláštní význam transparentnosti v daňových záležitostech pro účinné provádění těchto ustanovení;

6.5. Dohody EU se třetími zeměmi

338. připomíná, že řádná správa v oblasti daní je celosvětová výzva, která vyžaduje především celosvětová řešení; připomíná proto svůj postoj, že doložka o řádné správě v oblasti daní by měla být systematicky začleňována do všech příslušných dohod, které EU nově uzavře se třetími zeměmi, aby bylo zajištěno, že společnosti nebo zprostředkovatelé nebudou moci tyto dohody zneužívat k vyhýbáním se daňovým povinnostem nebo k daňovým únikům či k legalizaci výnosů z trestné činnosti, aniž by byly omezeny výlučné pravomoci EU; zastává názor že tato doložka by měla obsahovat konkrétní pravidla státní podpory poskytované formou daňového zvýhodnění, požadavky týkající se transparentnosti a ustanovení proti praní peněz;

339. vybízí členské státy, aby využívaly své dvoustranné vztahy s příslušnými třetími zeměmi koordinovaným způsobem a s podporou Komise, bude-li to vhodné, k navázání další dvoustranné spolupráce mezi finančními zpravodajskými jednotkami, daňovými orgány a příslušnými orgány v boji proti finanční trestné činnosti;

340. konstatuje, že vedle politických dohod obsahujících tuto doložku o řádné správě v oblasti daní obsahují dohody EU o volném obchodu daňové výjimky, které vytvářejí politický prostor pro uplatňování přístupu EU k boji proti daňovým únikům a praní peněz, spočívající například v požadavku řádné správy v oblasti daní a faktickém používání seznamu EU nespolupracujících daňových jurisdikcí; poznamenává rovněž, že cílem dohod o volném obchodu je také prosazovat příslušné mezinárodní normy a jejich uplatňování ve třetích zemích;

341. domnívá se, že EU by neměla uzavírat dohody s nespolupracujícími jurisdikcemi, které jsou uvedeny na seznamu EU v příloze I, dokud příslušná jurisdikce nezačne jednat v souladu s normami EU pro řádnou správu v oblasti daní; vyzývá Komisi, aby prošetřila, zda v případech, kdy dohoda byla již podepsána, nemá nedodržování norem EU pro řádnou správu v oblasti daní nepříznivý vliv na řádné plnění dohod o volném obchodu nebo politických dohod;

342. připomíná, že doložky o řádné správě v oblasti daní a o transparentnosti, jakož i výměna informací, by měly být zahrnuty do všech nových příslušných dohod EU se třetími zeměmi a měly by se o nich jednat v rámci revize stávajících dohod, neboť se jedná o základní nástroje vnější politiky EU, přestože v různých oblastech politiky má EU různou míru pravomocí;

6.6. Dvoustranné daňové dohody uzavírané členskými státy

343. konstatuje, že podle názoru některých odborníků mnohé, v současnosti platné daňové dohody, které mají uzavřeny členské státy EU, omezují daňová práva zemí s nízkými a nižšími středními příjmy[157]; požaduje, aby Evropská unie a její členské státy při vyjednávání daňových dohod dodržovaly zásadu soudržnosti politik ve prospěch rozvoje stanovenou v článku 208 SFEU; zdůrazňuje, že členské státy mají právo uzavírat daňové dohody;

344. konstatuje, že míra ztrát způsobená vyhýbáním se daňovým povinnostem je v zemích s nízkými a středními příjmy, zejména v subsaharské Africe, Latinské Americe a karibské oblasti a v jižní Asii, v porovnání s ostatními regiony podstatně větší[158]; žádá proto členské státy, aby opětovně projednaly své dvoustranné daňové smlouvy se třetími zeměmi s cílem zahrnout do nich ustanovení proti zneužívání systému, zamezit hledání výhodnějších smluvních podmínek (tzv. treaty shopping) a soupeření rozvojových zemí ve změkčování podmínek;

345. vyzývá Komisi, aby přezkoumala všechny platné daňové dohody, které členské státy uzavřely se třetími zeměmi, a zajistila, aby všechny vyhovovaly novým celosvětovým normám, jako je mnohostranná úmluva o provádění opatření souvisejících s daňovými dohodami za účelem předcházení erozi základu daně a přesouvání zisku; konstatuje, že mnohostranná úmluva o provádění opatření souvisejících s daňovými dohodami za účelem předcházení erozi základu daně a přesouvání zisku představuje normy OECD, jež nebyly stanoveny s ohledem na potřeby a problémy rozvojových zemí; žádá Komisi, aby pro členské státy vydala doporučení týkající se stávajících dvoustranných daňových dohod, aby bylo zajištěno, že tyto dohody budou obsahovat obecná pravidla proti zneužívání daňového režimu s ohledem na skutečnou hospodářskou aktivitu a tvorbu hodnot;

346. je si vědom toho, že dvoustranné daňové smlouvy nezohledňují současnou realitu digitálních ekonomik; vyzývá členské státy, aby modernizovaly své dvoustranné daňové smlouvy na základě doporučení Komise týkajícího se zdanění právnických osob v případě významné digitální přítomnosti[159];

6.7. Dvojí zdanění

347. vítá posílený rámec, který brání dvojímu nezdanění; zdůrazňuje, že odstranění dvojího zdanění má velký význam pro zajištění toho, aby se s poctivými daňovými poplatníky zacházelo spravedlivě a aby nebyla ohrožena jejich důvěra; vyzývá členské státy, aby dodržovaly své dohody o zamezení dvojímu zdanění a loajálně a pohotově spolupracovaly v případě, kdy je dvojí zdanění oznámeno;

348. vítá přijetí směrnice Rady (EU) 2017/1852 ze dne 10. října 2017 o mechanismech řešení daňových sporů v Evropské unii, která provádí normu stanovenou v opatření č. 14 proti erozi základu daně a přesouvání zisku; poukazuje na to, že prováděcí lhůta této směrnice (30. června 2019) dosud neuplynula a že tato ustanovení bude třeba sledovat, aby byla zajištěna jejich účinnost a účelnost;

349. vyzývá Komisi, aby zjistila a zveřejnila informace o počtu zahájených a vyřešených daňových sporů, které roztřídí podle typu sporu, roku a dotčených zemí, tak aby bylo možné tento mechanismus sledovat a zajistit jeho účinné a účelné fungování;

6.8. Nejvzdálenější regiony

350. žádá Komisi a členské státy, aby zajistily, že nejvzdálenější regiony EU provedou minimální normy týkající se eroze základu daně a přesouvání zisku a směrnici proti vyhýbání se daňovým povinnostem;

351. konstatuje, že Komise zahájila hloubkové šetření s cílem zjistit, zda Portugalsko ve svobodném pásmu Madeiry uplatňuje režim regionální podpory[160];

7. Zprostředkovatelé

352. vítá široce pojatou definici „zprostředkovatele“[161] a „přeshraničního uspořádání, které se má oznamovat“ uvedené v nedávno přijaté směrnici DAC6[162]; žádá, aby stěžejní ustanovení směrnice DAC6 byla aktualizována tak, aby zahrnovala mimo jiné režimy dividendových arbitráží, včetně vyplácení daňových vratek z dividend a kapitálových zisků; vyzývá Komisi, aby se opětovně zabývala rozšířením oznamovací povinnosti podle směrnice DAC6 na domácí případy; připomíná povinnost zprostředkovatelů podle DAC6 oznamovat správcům daně režimy založené na strukturálních nedostatcích v daňových právních předpisech, zejména s ohledem na rostoucí počet přeshraničních strategií vyhýbání se daňovým povinnostem; domnívá se, že je třeba se režimy, které jsou příslušnými vnitrostátními orgány považovány za škodlivé, zabývat a zveřejňovat je v anonymní podobě;

353. opakuje, že zprostředkovatelé hrají rozhodující úlohu v usnadňování praní peněz a financování terorismu a měli by se z této činnosti zodpovídat;

354. opakuje, že je zapotřebí posílené spolupráce mezi daňovými správami a orgány finančního dohledu, které budou společně a účinně dohlížet nad působením finančních zprostředkovatelů, a to i s ohledem na to, že některé finanční nástroje motivované daněmi mohou představovat riziko pro stabilitu finančního trhu a integritu trhu;

355. domnívá se, že Unie by měla jít příkladem, a vyzývá Komisi, aby zajistila, že zprostředkovatelé, kteří podporují agresivní daňové plánování a daňové úniky, nebudou zasahovat formou pokynů či poradenství do tvorby politiky Unie týkající se těchto záležitostí;

356. vyzývá Komisi a členské státy, aby si byly vědomy rizika střetů zájmů při poskytování poradenství korporátním klientům a veřejným orgánům vyplývajícího z poskytování právního poradenství, daňového poradenství a auditorských služeb jak korporátním klientům, tak veřejným orgánům, a aby toto riziko řešily; poukazuje na to, že tento střet zájmů může mít řadu podob, může k němu docházet prostřednictvím veřejných zakázek, které vyžadují, aby bylo v těchto záležitostech poskytováno placené poradenství, neformální či neplacené poradenství prostřednictvím oficiálních poradenských či odborných skupin či prostřednictvím tzv. „otáčivých dveří“; vyzdvihuje proto důležitost transparentních informací, z nichž je zřejmé, jaké služby jsou tomu kterému klientovi poskytovány, a jasného vzájemného odlišení těchto služeb; opakuje své požadavky z předchozích zpráv[163] na toto téma;

357. vítá sledování provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/56/EU ze dne 16. dubna 2014, kterou se mění směrnice 2006/43/ES o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek[164], a nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 16. dubna 2014 o specifických požadavcích na povinný audit subjektů veřejného zájmu a o zrušení rozhodnutí Komise 2005/909/ES[165], zejména ustanovení o statutárních auditorech a auditorských společnostech provádějících statutární audity subjektů veřejného zájmu; upozorňuje, že je nezbytné zajistit řádné uplatňování předpisů;

358. vyzývá členské státy, aby zvážily zavedení povinnosti daňového výkaznictví pro všechny daňové a finanční zprostředkovatele uvedené v opatření č. 12 projektu řešení eroze základu daně a přesouvání zisku, kteří se v průběhu výkonu odborné činnosti dozvěděli o nekalých nebo agresivních transakcích, nástrojích nebo strukturách;

359. požaduje, aby se auditoři střídali každých sedm let s cílem zabránit střetům zájmů a aby se poskytování neauditorských služeb udržovalo na minimu;

360. znovu opakuje, že finanční instituce, poradci a další zprostředkovatelé, kteří vědomě, systematicky a opakovaně umožňují, vykonávají nebo se účastní praní peněz nebo daňových úniků nebo zřizují kanceláře, pobočky nebo dceřiné společnosti v jurisdikcích uvedených na seznamu EU, jež nabízejí svým klientům režimy agresivního daňového plánování, měli čelit účinným, přiměřeným a odrazujícím sankcím; vyzývá k tomu, aby tyto instituce a jednotlivci měli pro svou činnost licence, které by byly podrobeny serióznímu přezkumu v případě, že by byli usvědčeni z účasti na podvodném jednání nebo si byli vědomi toho, že se tohoto jednání dopouští jejich klienti, a aby se v příslušných případech omezila jejich činnost na jednotném trhu;

361. upozorňuje, že profesní tajemství nesmí být zneužíváno k ochraně či utajování nezákonných praktik nebo k jednání v rozporu s duchem zákona; naléhavě žádá, aby povinnost mlčenlivosti ve vztahu klienta a právního zástupce nebránila odpovídajícímu oznamování podezřelých obchodů ani podávání zpráv o jiných potenciálně nezákonných činnostech, aniž jsou dotčena práva zaručená Listinou základních práv Evropské unie a obecné zásady trestního práva;

362. vyzývá Komisi, aby vydala pokyny týkající se výkladu a uplatňování povinnosti mlčenlivosti advokáta, jimiž by se tato profese řídila, a stanovila jasnou hranici mezi tradičním právním poradenstvím a případy, kdy právníci jednají jako finanční aktéři, a to v souladu s judikaturou evropských soudů;

8. Ochrana oznamovatelů a novinářů

363. je přesvědčen, že ochrana oznamovatelů v soukromém i veřejném sektoru má velmi důležitou úlohu v prevenci nezákonných aktivit a porušování práva nebo v jejich rozmáhání; uznává, že oznamovatelé mají zásadní význam v posilování demokracie ve společnosti v boji proti korupci a jiné závažné trestné činnosti či nezákonným aktivitám, jakož i v ochraně finančních zájmů Unie; zdůrazňuje, že oznamovatelé jsou mnohdy klíčovým zdrojem informací pro investigativní novináře, a měli by proto být chráněni před veškerými formami obtěžování a odvety; poukazuje na to, že je důležité dát k dispozici pro oznamování všechny kanály;

364. je přesvědčen, že pokud má investigativní žurnalistika má i nadále plnit svou roli hlídacího psa demokratické společnosti, je nutné chránit důvěrnost zdrojů investigativních novinářů včetně oznamovatelů;

365. domnívá se proto, že je namístě stanovit, že od této povinnosti utajení se lze odchýlit pouze za okolností omezených na výjimečné případy, kdy je zveřejnění údajů o totožnosti oznamující osoby nezbytnou a přiměřenou povinností vyplývající z právních předpisů Unie nebo vnitrostátních právních předpisů v souvislosti s vyšetřováním nebo soudním řízením nebo za účelem ochrany svobod jiných osob, včetně práva dotčené osoby na obhajobu, a v každém případě při poskytnutí náležitých záruk podle těchto právních předpisů. domnívá se, že pro případ nedodržení povinnosti utajení totožnosti oznamující osoby by měly být stanoveny odpovídající sankce[166];

366. konstatuje, že zákon USA o neoprávněných nárocích představuje spolehlivý rámec pro odměnu oznamovatelů v případech, kdy vládní instituce získají zpět finanční prostředky ztracené z důvodu podvodu[167]; zdůrazňuje, že podle zprávy ministerstva spravedlnosti USA byli oznamovatelé přímo odpovědní za odhalení a oznámení případů, které umožnily navrácení 3,4 miliardy z celkové sumy 3,7 miliardy USD; vyzývá členské státy, aby zavedly kanály pro bezpečnou a důvěrnou komunikaci pro oznamovatele v rámci příslušných orgánů a soukromých subjektů;

367. vyzývá Komisi, aby prozkoumala osvědčené postupy využívané po celém světě[168] za účelem ochrany oznamovatelů a poskytování pobídek pro ně, a aby tam, kde je to vhodné a nutné, zvážila přezkum stávající legislativy s cílem zefektivnit obdobná opatření v EU;

368. požaduje, aby byl zřízen obecný fond EU, z nějž by byla oznamovatelům, jejichž živobytí je ohroženo z důvodu odhalení trestné činnosti nebo skutečností jasného veřejného zájmu, poskytována odpovídající finanční podpora;

369. je znepokojen tím, že oznamovatele od sdělení informací často odrazují jejich obavy z odvety, a pokud od odvety není odrazováno nebo pokud není trestána, může se stát, že potenciální oznamovatelé raději svá zjištění raději neoznámí; domnívá se, že díky tomu, že směrnice AMLD5 uznává právo oznamovatelů, kteří jsou terčem výhrůžek nebo odvety, podat stížnost příslušným orgánům bezpečným způsobem, t.j. ve složitých mezinárodních případech prostřednictvím jednotného kontaktního místa, jakož i jejich právo na účinnou ochranu představuje významné zlepšení situace jednotlivých osob, které buď uvnitř společnosti, nebo finanční zpravodajské jednotce oznámí, že mají podezření, že dochází k praní peněz nebo financování terorismu; naléhavě vyzývá členské státy, aby včas provedly a řádně vymáhaly ustanovení týkající se ochrany oznamovatelů stanovené ve směrnici AMLD5;

370. vítá návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie a vyzývá k urychlenému uzavření interinstitucionálních jednání; žádá, aby byl konečný text vyvážený a aby v jeho důsledku nedocházelo k nadměrnému administrativnímu zatížení malých a středních podniků;

371. připomíná, že úředníci EU požívají ochrany oznamovatelů podle služebního řádu a pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie[169], a vyzývá členské státy, aby zavedly srovnatelné normy pro své úředníky;

372. domnívá se, že dohody o zachování důvěrnosti obsažené v pracovních smlouvách a v dohodách o propouštění by v žádném případě neměly zaměstnancům bránit v tom, aby příslušným orgánům hlásili podezření na případy porušování právních předpisů a lidských práv[170]; vyzývá Komisi, aby posoudila možnost návrhu legislativního opatření, kterým by se zakazovaly nepatřičné dohody o zachování důvěrnosti;

373. poznamenává, že výbor TAX3 pozval oznamovatele v případech Julius Bär a Danske Bank, aby svá svědectví přednesli na veřejném parlamentním slyšení[171]; je znepokojen skutečností, že ochrana oznamovatelů ve finančních institucích není plně uspokojivá a že obavy z odvetných opatření zaměstnavatelů i orgánů mohou zabránit tomu, aby oznamovatelé předložili informace o porušování právních předpisů; hluboce lituje, že oznamovatel Danske Bank nemohl z důvodu právních omezení svobodně a v plném rozsahu o případu Danske Bank sdílet své informace;

374. vyjadřuje politování nad skutečností, že dánský orgán finančního dohledu nenavázal kontakt s oznamovatelem, který upozornil na rozsáhlé praní peněz v Danske Bank; je toho názoru, že toto opomenutí představuje ze strany dánského orgánu finančního dohledu hrubé zanedbání jeho povinnosti řádně prošetřit závažná obvinění banky z rozsáhlého a soustavného praní peněz; vyzývá příslušné orgány EU a členských států, aby informace, kterém jim oznamovatelé poskytnou, plně využívaly a na základě informací, které od nich obdrží, rychle a rozhodně jednaly;

375. vyzývá členské státy, aby úzce spolupracovaly v rámci Rady Evropy na tom, aby všech státy, které jsou členy Rady Evropy, ve svém vnitrostátním právu prosadily a provedly doporučení ohledně ochrany oznamovatelů; vyzývá Komisi a členské státy, aby na jiných mezinárodních fórech zaujaly vedoucí postavení a podporovaly přijetí mezinárodně závazných norem ochrany oznamovatelů;

376. konstatuje, že kromě zachování utajení totožnosti oznamovatelů, což má zásadní význam pro ochranu oznamujících osob, je třeba dále chránit anonymní oznamování před všeobecnými hrozbami a útoky domněle dotčených subjektů, které mají oznamující osobu zdiskreditovat;

377. uvědomuje si obtíže, na něž narážejí novináři, kteří vyšetřují případy praní peněz, daňových podvodů, daňových úniků a agresivního daňového plánování nebo o takových případech podávají zprávu; obává se, že investigativní novináři jsou často vystaveni hrozbám a zastrašování, včetně právního zastrašování strategickými žalobami proti účasti veřejnosti; vyzývá členské státy, aby zlepšily ochranu novinářů, zejména těch, kteří se účastní vyšetřování finanční trestné činnosti;

378. důrazně odsuzuje násilí namířené proti novinářům; připomíná, že je hluboce otřesen smrtí novinářů, kteří vyšetřovali pochybné aktivity spojené s praním peněz a kteří byli v nedávné době zavražděni na Maltě a na Slovensku[172]; zdůrazňuje, že podle Rady Evropy nekorektní a trestné jednání vůči novinářům silně paralyzuje svobodu projevu a umocňuje fenomén autocenzury;

379. vyzývá maltské orgány, aby využily všech dostupných zdrojů a pokročily v pátrání po osobách, které si objednaly vraždu investigativní novinářky Daphne Caruany Galiziaové; vítá iniciativu 26 mezinárodních organizací pro svobodu sdělovacích prostředků a novinářských organizací, jež usilují o zahájení nezávislého veřejného vyšetřování vraždy Daphne Caruany Galiziaové a o posouzení toho, zda bylo možné jejímu zavraždění zabránit; naléhavě vyzývá maltskou vládu, aby toto nezávislé veřejné vyšetřování neprodleně zahájila; Konstatuje také, že maltská vláda spolupracuje s mezinárodními organizacemi, jako je Europol, FBI a nizozemský forenzní ústav, aby prohloubila své odborné znalosti;

380. vybízí slovenské orgány, aby pokračovaly ve vyšetřování vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové, zjistily identitu skutečných strůjců těchto vražd; vyzývá slovenské orgány, aby v plném rozsahu prošetřily případy strategií rozsáhlých daňových úniků, podvodů v oblasti DPH a praní peněz, na něž upozornil Ján Kuciak v rámci své investigativní činnosti;

381. vyjadřuje politování nad skutečností, že investigativní novináři, např. Daphne Caruana Galiziaová, se často stávají oběťmi soudních žalob zneužívaných jako prostředku censury, zastrašování a umlčení, kdy jsou novináři pod tíhou soudních výloh spojených s právní obhajobou nakonec nuceni přestat kritizovat a klást odpor; připomíná, že zneužívání soudních procesů představuje ohrožení demokratických práv, jako je svoboda projevu, svoboda sdělovacích prostředků a svoboda přijímat a šířit informace;

382. vyzývá členské státy, aby zavedly mechanismy, které zabrání podávání strategických žalob proti účasti veřejnosti; domnívá se, že tyto mechanismy by měly náležitě zohledňovat právo na respektování dobrého jména a pověsti; vyzývá Komisi, aby se zabývala možností přijetí konkrétního opatření v této oblasti a jeho povahou;

383. odsuzuje švýcarské právní předpisy o urážce na cti, které jsou využívány k umlčení kritiků ve Švýcarsku i v celém světě, neboť důkazní břemeno podle nich nese žalovaný, nikoli žalobce; zdůrazňuje, že to má dopad nejen na novináře a oznamovatele, ale také na oznamující subjekty v Evropské unii a osoby, které mají oznamovací povinnost podle rejstříku skutečných vlastníků, neboť v případě, že má oznamující osoba povinnost oznámit skutečného vlastníka, který je švýcarským státním příslušníkem, může být ve Švýcarsku žalována pro urážku a pomluvu, které jsou trestnými činy[173];

9. Institucionální hlediska

9.1. Transparentnost

384. vítá práci, kterou odvedla Platforma pro řádnou správu daní; poznamenává, že mandát této platformy platí do 16. června 2019; žádá, aby její mandát byl prodloužen nebo obnoven, a bylo tak zajištěno, aby členské státy a Komise znaly výhrady a odborné názory občanské společnosti; vybízí Komisi, aby rozšířila okruh odborníků přizvaných do odborné skupiny pro praní peněz a financování terorismu (EGMLTF) o odborníky ze soukromého sektoru (podnikové sféry a z nevládních organizací);

385. zdůrazňuje, že evropský veřejný ochránce práv je oprávněn dohlížet na to, jakým způsobem orgány EU uplatňují pravidla EU pro zveřejňování dokumentů, včetně pracovních metod Rady a skupiny pro kodex chování v oblasti daní;

386. připomíná výsledky šetření zaměřeného na pracovní metody Rady, které veřejná ochránkyně práv provedla z vlastního podnětu, a její doporučení ze dne 9. února 2018, v němž dospěla k závěru, že praxe Rady nezpřístupňovat legislativní dokumenty široké veřejnosti, její nadměrné využívání statutu omezeného přístupu a soustavné nezaznamenávání toho, které členské státy zastávaly v daném legislativním postupu určitý postoj, představuje nesprávný úřední postup[174];

387. připomíná, že zdanění zůstává v kompetenci členských států a že Evropský parlament má v této oblasti omezené pravomoci;

388. upozorňuje však, že problém daňových podvodů, daňových úniků a agresivního daňového plánování nemohou členské státy jednotlivě účinně řešit; kritizuje proto skutečnost, že navzdory požadavkům předloženým Radě nebyly výboru TAX3 zpřístupněny žádné relevantní dokumenty; je hluboce znepokojen chybějící politickou vůlí členských států a Rady podniknout zásadní kroky v boji proti praní peněz, daňovým podvodům, daňovým únikům a agresivnímu daňovému plánování či jednat v souladu se SEU a zásadou loajální spolupráce[175] tím, že zajistí dostatečnou transparentnost a spolupráci s ostatními orgány EU;

389. lituje, že současná pravidla pro přístup k utajovaným informacím a dalším důvěrným informacím poskytovaným Radou, Komisí nebo členskými státy Evropskému parlamentu nezajišťují úplnou právní srozumitelnost, ale obecně jsou vykládány tak, že akreditovaní parlamentní asistenti nesmí nahlížet do neutajovaných „jiných důvěrných informací“ v zabezpečené čítárně a studovat je; požaduje proto, aby do vyjednávané interinstitucionální dohody bylo zavedeno jasně formulované ustanovení, které akreditovaným parlamentním asistentům zaručí právo na přístup k dokumentům na základě „potřeby znát“ v rámci jejich úlohy, kterou je podpora poslanců;

390. lituje, že zástupci předsednictví Rady i přes opakované výzvy odmítli vystoupit ve výboru TAX3, aby informovali o pokroku v provádění doporučení výborů TAXE, TAX3 a PANA; zdůrazňuje, že pracovní kontakty mezi předsednictvím Rady a zvláštními a vyšetřovacími výbory Evropského parlamentu by měly být standardní praxí;

9.2. Skupina pro kodex chování ve věci zdanění podniků

391. poukazuje za větší míru komunikace ze strany skupiny pro kodex chování a vítá zejména uveřejňování její pololetní zprávy, kterou předkládá Radě, jakož i dopisy zaslané různým jurisdikcím a závazky, které přijala v souvislosti s vytvářením seznamu EU;

392. vyjadřuje nicméně politování nad neprůhledností jednání, která v rámci procesu vytváření seznamu EU probíhají, a vyzývá členské státy, aby zajistily transparentnost nadcházející aktualizace seznamů;

393. vítá skutečnost, že předseda skupiny pro kodex chování navštívil výbor TAX3, což ve srovnání s dřívějším postojem této skupiny představuje určitý obrat; poznamenává rovněž, že skupina pro kodex chování poskytovala výboru TAX3 od zahájení jeho činnosti souborné přehledy výsledků své práce[176]; lituje nicméně, že tyto dokumenty nebyly zveřejněny dříve a že podstatné části byly redigovány;

394. zdůrazňuje, že výše zmíněná doporučení veřejné ochránkyně práv se vztahují i na skupinu pro kodex chování, která by měla poskytovat nezbytné informace týkající se zejména škodlivých daňových praktik členských států a procesu vytváření seznamu EU;

395. vyzývá skupinu pro kodex chování, aby přijala další opatření k zajištění transparentnosti svých jednání, zejména tím, že zveřejní postoje jednotlivých členských států k projednávané agendě nejpozději šest měsíců po schůzi;

396. vyzývá Komisi, aby předložila zprávu o provádění kodexu chování ve věci zdanění podniků a uplatňování daňové státní podpory, jak je stanoveno v bodě odůvodnění N kodexu chování[177];

397. domnívá se, že mandát skupiny pro kodex chování je třeba upravit, protože skupina se zabývá záležitostmi nad rámec posuzování škodlivých daňových praktik v EU, a poskytuje tedy víc než pouhé technické údaje pro rozhodnutí Rady; s ohledem na práci, kterou skupina vykonává a která je rovněž politické povahy, žádá, aby tyto úkoly začala vykonávat opět v rámci, který bude umožňovat demokratickou kontrolu nebo dohled, přičemž prvním krokem je zajištění transparentnosti;

398. v této souvislosti žádá, aby byl uveřejněn seznam členů skupiny pro kodex chování, čímž by se napravil problém, který představuje neprůhlednost týkající se jejího složení;

9.3. Prosazování právních předpisů EU

399. žádá, aby nově zvolený parlament dal podnět k celkovému posouzení pokroku, pokud jde o zpřístupňování dokumentů, které si vyžádaly výbory TAXE, TAX 2, PANA a TAX3, přičemž tyto žádosti by se měly srovnat s těmi, kterým Rada a jiné orgány EU vyhověly, a aby v případě, že to bude potřebné, dal podnět k nezbytným procedurálním a/nebo právním opatřením;

400. žádá vytvoření nového unijního centra pro soudržnost a koordinaci daňové politiky v rámci Komise, které by mělo být schopno posuzovat a monitorovat daňové politiky členských států na úrovni Unie a zajistit, aby členské státy neprováděly žádná nová škodlivá daňová opatření;

401. domnívá se, že by toto centrum zajistilo účinnou a rychlou spolupráci mezi členskými státy[178] a usnadnilo včasné varování v případech, jako je skandál „cum-ex“; dále se domnívá, že toto centrum by mělo být schopno sledovat, jak se členské státy řídí společným seznamem Unie nespolupracujících jurisdikcí; naléhavě žádá členské státy, aby tuto výzvu podpořily, a vyzývá Komisi, aby předložila legislativní návrh na vytvoření takového mechanismu;

9.4. Spolupráce neinstitucionálních účastníků

402. vítá účast a příspěvek zúčastněných stran v rámci slyšení ve výboru TAX3, jak je uvedeno v oddílu IV.3 přehledu činností během mandátu výboru TAX3; kritizuje fakt, že další zúčastněné strany odmítly účast na slyšeních ve výboru TAX3, jak je uvedeno v oddílu IV.4 přehledu činností; konstatuje, že v případech, kdy nebyl důvod pro toto odmítnutí, nebyly zjištěny žádné odrazující sankce;

403. vyzývá Radu a Komisi, aby se dohodly na sestavení veřejně přístupného a pravidelně aktualizovaného seznamu nespolupracujících neinstitucionálních stran v interinstitucionální dohodě o povinném rejstříku transparentnosti pro lobbisty; domnívá se také, že by se měly vést záznamy o odbornících a organizacích, které se bez náležitého zdůvodnění odmítli slyšení ve výborech TAXE, TAX2, PANA a TAX3 zúčastnit; vyzývá orgány EU, aby tento přístup zohlednily při veškerých budoucích jednáních s dotčenými zúčastněnými stranami a aby jim odebraly průkazy ke vstupu do svých prostor;

9.5. Právo Evropského parlamentu prověřovat a vyšetřovat

404. domnívá se, že pro výkon demokratické kontroly nad exekutivou je nezbytné, aby byly Parlamentu svěřeny vyšetřovací a prověřovací pravomoci, které se shodují s pravomocemi vnitrostátních parlamentů členských států; je přesvědčen, že za účelem plnění této úlohy musí mít Parlament pravomoc předvolávat svědky a vyžadovat, aby se dostavili či předložili dokumenty;

405. domnívá se, že aby tato práva mohla být uplatňována, musí členské státy souhlasit se zavedením sankcí proti jednotlivcům v případě, že se nedostaví nebo nepředloží dokumenty, v souladu s vnitrostátním právem upravujícím vyšetřovací a prověřovací postupy ve vnitrostátních parlamentech;

406. naléhavě vyzývá Radu a Komisi, aby včas dokončily jednání o návrhu nařízení Evropského parlamentu o pravidlech pro výkon vyšetřovacího práva Parlamentu;

9.6. Jednomyslnost versus kvalifikovaná většina

407. připomíná svou výzvu Komisi, aby případně použila postup stanovený v článku 116 SFEU, který umožňuje pravidlo jednomyslnosti změnit v případech, kdy Komise shledá, že existující rozdíly mezi právními a správními předpisy členských států narušují podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu;

408. vítá příspěvek Komise v podobě jejího sdělení „Kroky k zajištění efektivnějšího a demokratičtějšího rozhodování v daňové politice EU“, v němž navrhuje, aby se o specifických a naléhavých politických otázkách, v jejichž případě byly v Radě důležité legislativní návrhy a podněty týkající se boje proti daňovým podvodům, daňových úniků nebo finanční trestné činnosti ke škodě většiny členských států zablokovány, hlasovalo kvalifikovanou většinou; vítá podporu, kterou některé členské státy pro tento návrh vyjádřily[179];

409. zdůrazňuje, že v úvahu je třeba stále brát v úvahu všechny možné scénáře, a nikoli pouze přechod od jednomyslnosti k hlasování kvalifikovanou většinou na základě překlenovacího ustanovení; vyzývá Evropskou radu, aby do konce roku 2019 doplnila tento bod na pořad jednání svého summitu a zapojila se do plodné diskuse o tom, jak usnadnit rozhodování o daňových otázkách v zájmu fungování jednotného trhu;

9.7. Návazná opatření

410. zastává názor, že práce výborů TAXE, TAX2, PANA a TAX3 by měla pokračovat i v příštím volebním období Parlamentu v rámci stálé parlamentní struktury, kterou by mohl být například podvýbor Hospodářského a měnového výboru (ECON), tak aby se umožnila účast napříč výbory;

°

° °

411. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě pro hospodářské a finanční věci, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost, evropským orgánům dohledu, Úřadu evropského veřejného žalobce, Evropské centrální bance, výboru Moneyval, členským státům, vnitrostátním parlamentům, OSN, skupině G20, Finančnímu akčnímu výboru a OECD.

 

OVERVIEW OF ACTIVITIES DURING THE MANDATE

March 2018 - February 2019

* * *

I. LIST OF ACRONYMS

APAs   Accredited Parliamentary Assistants

AU   African Union

ATP   Aggressive Tax Planning

ATAD   Anti-Tax Avoidance Directive

AML   Anti - Money Laundering

AMLD   Anti-Money Laundering Directive

BEAT  Base Erosion and Anti- Abuse Tax

BEPS  Base Erosion and Profit Shifting

CTP  Certified Taxable Person

CBI  Citizenship by Investment (Golden visa programmes)

CoC Group  Code of Conduct Group on Business Taxation

CCTB  Common Corporate Tax Base

CCCTB   Common Consolidated Corporate Tax Base

CRS   Common Reporting System

CFC   Controlled Foreign Corporation

CIT  Corporate Income Tax

CSR  Corporate Social Responsibility

CDD  Customer Due Diligence

DAC  Directive on Administrative Cooperation in the tax area

Commission  European Commission

The Council  The Council of the European Union

EBA  European Banking Authority

EPPO  European Public Prosecutor’s Office

ESAs  European Supervisory Authorities

EU (or the Union) European Union

FATF  Financial Action Task Force

FIU  Financial Intelligence Unit

FDII  Foreign Derived Intangible Income

FDR  Foreign Direct Investment

FTAs   Free Trade Agreements

GAAR   General Anti- Abuse Rule

GDP  Gross Domestic Product

GILTI   Global Intangible Low-Taxed Income

IMF  International Monetary Fund

JTPF  Joint Transfer Pricing Forum

KYC   Know Your Customer

ML  Money Laundering

MLI  Multilateral Convention to Implement Tax Treaty related Measures to Prevent Base Erosion and Profit Shifting (Multilateral Instrument)

MNE  Multinational Enterprise

NGOs  Non-Governmental Institutions

NOE  Non -Observed Economy

OECD  Organisation for Economic Co-operation and Development

OLAF  European Anti- Fraud Office

R&D   Research & Development

RBI   Residency by Investment

SMEs   Small and Medium- sized Enterprises

SEZ  Special Economic Zone

SPE  Special Purpose Entity

SLAPP  Strategic Lawsuits against Public Participation

TAX3  Special Committee on Financial Crimes, Tax Evasion and Tax Avoidance

TF  Terrorist Financing

TFEU  Treaty on the Functioning of the European Union

UBO  Ultimate Beneficial Owner

UCC  Union Customs Code

UHNWI   High Net Worth Individuals (HNWI)/ Ultra High Net Worth Individuals

UN  United Nations

VAT  Value Added Tax

WTO  World Trade Organisation


 

II. COMMITTEE MANDATE

 

P8_TA(2018)0048

Setting up a special committee on financial crimes, tax evasion and tax avoidance (TAX3)

European Parliament decision of 1 March 2018 on setting up a special committee on financial crimes, tax evasion and tax avoidance (TAX3), and defining its responsibilities, numerical strength and term of office (2018/2574(RSO))

The European Parliament,

 having regard to the proposal for a decision of the Conference of Presidents,

 having regard to its decision of 12 February 2015[180] on setting up a special committee on tax rulings and other measures similar in nature or effect (the ‘TAXE 1 special committee’), its powers, numerical strength and term of office,

 having regard to its resolution of 25 November 2015 on tax rulings and other measures similar in nature or effect[181],

 having regard to its decision of 2 December 2015[182] on setting up a special committee on tax rulings and other measures similar in nature or effect (the ‘TAXE 2 special committee’), its powers, numerical strength and term of office,

 having regard to its resolution of 6 July 2016 on tax rulings and other measures similar in nature or effect[183],

 having regard to its decision of 8 June 2016[184] on setting up a Committee of Inquiry to investigate alleged contraventions and maladministration in the application of Union law in relation to money laundering, tax avoidance and tax evasion (the ‘PANA inquiry committee’), its powers, numerical strength and term of office,

 having regard to its recommendation of 13 December 2017 to the Council and the Commission following the inquiry into money laundering, tax avoidance and tax evasion[185],

 having regard to Rule 197 of its Rules of Procedure,

1. Decides to set up a special committee on financial crimes, tax evasion and tax avoidance, vested with the following powers:

(a)  to build on and complement the work carried out by the TAXE 1 and TAXE 2 special committees, in particular focusing on the effective implementation by Member States, Commission and/or the Council, and the impact of, the recommendations in its abovementioned resolutions of 25 November 2015 and 6 July 2016;

(b)  to build on and complement the work carried out by the PANA inquiry committee, in particular focusing on the effective implementation by Member States, Commission and/or the Council, and the impact of, the recommendations in its abovementioned recommendation of 13 December 2017;

(c)  to follow up on the progress by the Member States in ending tax practices which allow for tax avoidance and/or tax evasion that are harmful for the proper functioning of the single market, as referred to in its abovementioned resolutions of 25 November 2015 and 6 July 2016 and recommendation of 13 December 2017;

(d)  to assess how EU VAT rules were circumvented in the framework of the Paradise Papers and to evaluate in a more general way the impact of VAT fraud and administrative cooperation rules in the Union; and to analyse the exchange of information and coordination policies between the Member States and Eurofisc;

(e)  to contribute to the ongoing debate on taxation of the digital economy;

(f)  to assess national schemes providing tax privileges (such as citizenship programmes);

(g)  to follow closely the ongoing work of, and contribution by, the Commission and Member States in international institutions, including the Organisation for Economic Co-operation and Development, G20, UN and the Financial Action Task Force (FATF), while fully respecting the competences of the Committee on Economic and Monetary Affairs regarding taxation matters;

(h)  to access documents relevant to its work and to make the necessary contacts and hold hearings with international, European (including the Code of Conduct Group for Business Taxation) and national institutions and fora, the national parliaments and governments of the Member States and third countries, as well as representatives of the academic community, business and civil society, including social partners, in close cooperation with the standing committees; in doing so taking into account efficient use of Parliament resources;

(i)  to analyse and assess the third‑country dimension in tax avoidance practices, including the impact on developing countries; to monitor improvements and existing gaps in the exchange of information with third countries in this respect, with particular attention to be given to the Crown Dependencies and Overseas Territories;

(j)  to assess the Commission’s own assessment and screening process for listing countries in the AMLD delegated act on high-risk third countries;

(k)  to assess the methodology, country screening and impact of the EU list of non-cooperative jurisdictions for tax purposes (EU blacklist of tax havens), the removal of countries from the list, and the sanctions adopted towards listed countries;

(l)  to examine the consequences of bilateral tax treaties concluded by Member States;

(m)  to make any recommendations that it deems necessary in this matter;

2. Decides that the Special Committee should take into account in its work the recent Paradise Papers revelations from 5 November 2017 and any relevant developments within the remit of the Committee that emerge during its term;

3. Decides that the special committee shall have 45 members;

 

4. Decides that the term of office of the special committee shall be 12 months, beginning on the date of adoption of this decision.


III. COMMITTEE COMPOSITION

 

 

1. Bureau

Petr JEŽEK (CS)

Chairman

ALDE

Roberts ZĪLE (LV)

1st Vice-Chair

ECR

Eva JOLY (FR)

2nd Vice-Chair

Greens/EFA

Esther DE LANGE (NL)

3rd Vice-Chair

EPP

Ana GOMES (PT)

4th Vice-Chair

S&D

 

2. Coordinators

Dariusz ROSATI (PL)

EPP

Tom VANDENKENDELAERE (NL)

(Deputy Coordinator)

EPP

Peter SIMON (DE)

S&D

Monica MACOVEI (RO)

ECR

Nils TORVALDS (SV)

ALDE

Sven GIEGOLD (DE)

Greens/EFA

Martin SCHIRDEWAN (DE)

GUE/NGL

David COBURN (EN)

EFDD

Mario BORGHEZIO (IT)

ENF

3. Co-Rapporteurs

Luděk NIEDERMAYER (CS)

EPP

Jeppe KOFOD (DA)

S&D

 

4. Shadow-Rapporteurs

Roberts Zile (LV)

ECR

Wolf KLINZ (DE)

ALDE

Molly SCOTT CATO (EN)

Greens/EFA

Miguel URBÁN CRESPO (ES)

GUE/NGL

.....

EFDD

Mario BORGHEZIO (IT)

ENF

 

 

5.  Members of the Committee

 

The committee is composed of 45 Members distributed by political groups as follows:

 

EPP

14

S&D

11

ECR

4

ALDE

4

GUE/NGL

4

Greens/EFA

3

EFDD

2

ENF

2

N-A

1

 

 

6. List of Full Members and Substitutes

 

FULL MEMBERS

 

SUBSTITUTES

L

EPP

14/14

L

EPP

14/14

MT

CASA David

 

EL

CHRISTOFOROU Lefteris

 

DE

FERBER Markus

 

IT

COMI Lara

 

PT

FERNANDES José Manuel

 

FR

DIDIER Geoffroy

 

DE

KARAS Othmar

 

FR

ENGEL Frank

 

NL

DE LANGE Esther

 

EN

HAYES Brian

 

DE

LANGEN Werner

 

SV

HÖKMARK Gunnar

 

LV

LOSKUTOVS Aleksejs

 

PL

JAZŁOWIECKA Danuta

 

RO

MUREŞAN Siegfried

 

EL

KYRTSOS Georgios

 

CS

NIEDERMAYER Luděk

 

FR

LAMASSOURE Alain

 

PL

ROSATI Dariusz

 

DE

MANN Thomas

 

ES

SALAFRANCA SÁNCHEZ-NEYRA José Ignacio

ES

MATO Gabriel

 

IT

SALINI Massimiliano

 

MT

METSOLA Roberta

 

FR

SANDER Anne

 

BG

RADEV Emil

 

NL

VANDENKENDELAERE Tom

 

SK

ŠTEFANEC Ivan

 

L

S-D

11/11

 

S-D

11/11

FR

DELVAUX Mady

 

FR

BERÈS Pervenche

 

EN

GILL Neena

 

RO

FRUNZULICĂ Doru Claudian

 

PT

GOMES Ana

 

DE

KOHN Arndt

 

IT

GUALTIERI Roberto

 

DE

KÖSTER Dietmar

 

ES

JÁUREGUI ATONDO Ramón

 

ES

LÓPEZ AGUILAR Juan Fernando

 

DA

KOFOD Jeppe

 

SV

LUDVIGSSON Olle

 

RO

PAVEL Emilian

 

RO

POPA Răzvan

 

DE

REGNER Evelyn

 

MT

SANT Alfred

 

FR

ROZIÈRE Virginie

 

IT

SCHLEIN Elly

 

DE

SIMON Peter

 

HU

SZANYI Tibor

 

NL

TANG Paul

 

IT

VIOTTI Daniele

 

L

ECR

4/4

 

ECR

1/4

RO

MACOVEI Monica

 

DE

LUCKE Bernd

 

PL

OŻÓG Stanisław

 

 

 

 

FI

RUOHONEN-LERNER Pirkko

 

 

 

 

LV

ZĪLE Roberts

 

 

 

 

L

ALDE

4/4

 

ALDE

4/4

CS

JEŽEK Petr

 

ES

CALVET CHAMBON Enrique

 

DE

KLINZ Wolf

 

FR

CORNILLET Thierry

 

FR

MICHEL Louis

 

NL

NAGTEGAAL Caroline

 

SV

TORVALDS Nils

 

ES

PAGAZAURTUNDÚA RUIZ Maite

 

L

GUE/NGL

4/4

 

GUE/NGL

4/4

EN

CARTHY Matt

 

EL

KOULOGLOU Stelios

 

PT

MATIAS Marisa

 

ES

LÓPEZ BERMEJO Paloma

 

FR

MAUREL Emmanuel

 

DE

SCHIRDEWAN Martin

 

ES

URBÁN CRESPO Miguel

 

PT

VIEGAS Miguel

 

L

Greens/EFA

3/3

 

Greens/EFA

3/3

DE

GIEGOLD Sven

 

SV

ANDERSSON Max

 

FR

JOLY Eva

 

ES

SOLÉ Jordi

 

EN

SCOTT CATO Molly

 

ES

URTASUN Ernest

 

L

EFDD

2/2

 

EFDD

2/2

EN

COBURN David

 

FR

MONOT Bernard

 

EN

FINCH Raymond

 

IT

VALLI Marco

 

L

ENF

2/2

 

ENF

2/2

IT

BORGHEZIO Mario

 

FR

LEBRETON Gilles

 

DE

KAPPEL Barbara

 

DE

PRETZELL Marcus

 

L

N-A

1/1

 

 

 

EL

ZARIANOPOULOS Sotirios

 

 

 

 

 

 

 


IV. ACTIVITIES OF THE COMMITTEE

 

 

 

 

 

 

The constitutive meeting took place on 22 March 2018.

 

The TAX3 Committee held 34 Committee meetings, public hearings and workshops from March 2018 until end of February 2019.

 

Including:

 

 In the context of the TAX3 Report, 3 Committee meetings:

 Consideration of draft report, on 27 November 2018

 Consideration of amendments, on 29 January 2019

 Vote on TAX3 report in Committee, on 27 February 2019

 

 10 exchanges of views with:

 Commissioner Pierre Moscovici, on 27 March 2018, jointly with Committee on Economic and Monetary Affairs (ECON)

 Commissioner Vera Jourova, on 25 June 2018

 Fabrizia Lapecorella, Chair of the Code of Conduct Group on Business Taxation, on 10 October 2018

 The French Minister for Economy and Finance, Bruno Le Maire, on 23 October 2018, jointly with Committee on Economic and Monetary Affairs (ECON)

 Commissioner Pierre Moscovici, on 27 November 2018

 Commissioner Vera Jourova, on 10 December 2018

 Owen Bonnici, Minister for Justice of Malta, on 11 February 2019

 National Parliaments, jointly with ECON, on 18 February 2019

 Commissioner Margrethe Vestager on 19 February 2019

 Inés María Bardón Rafael, Spanish State Secretary for the Treasury, on 19 February 2019

 

 18 public hearings, among which:

 16 TAX3 public hearings

 1 joint public hearing with the Special Committee on Terrorism (TERR) on “The use of tax frauds –including VAT or carousel fraud- to finance terrorism”, on 28 June 2018

 1 joint public hearing with the Committee on Economic and Monetary Affairs (ECON) on the “Cum-Ex scandal: financial crime and the loopholes in the current legal framework”, on 26 November 2018

 

 3 workshops

 “Taxation and fight against Money Laundering: Crypto Currencies, Digitalisation and the European Semester” with the Policy Department "A" for Economic, Scientific and Quality of Life, on 7 June 2018

 Presentation of Study on “VAT fraud: economic impact, challenges and policy issues”, with the Policy Department "A" for Economic, Scientific and Quality of Life, on 10 October 2018

 “Golden Visas, Free Ports, and Shell Companies in the EU: Money Laundering, Tax Evasion And Tax Avoidance Risks” with the European Parliamentary Research Service (EPRS), on 18 October 2018

 

Coordinators' meetings

 

 22 March 2018 in Brussels

 27 March 2018 in Brussels

 12 April 2018 in Brussels

 15 May 2018 in Brussels

 11 June 2018 in Strasbourg

 25 June 2018 in Brussels

 13 September 2018 in Strasbourg

 1st October 2018 in Strasbourg

 15 October 2018 in Brussels

 27 November 2018 in Brussels

 14 January 2019 in Strasbourg

 19 February 2019 in Brussels

 

Shadow-Rapporteurs meetings

 

 Tuesday, 15 January 2019, in Strasbourg

 Wednesday, 23 January 2019, in Brussels

 Tuesday, 12 February 2019, in Strasbourg

 Wednesday, 13 February 2019, in Strasbourg

 Tuesday, 19 February 2019, in Brussels

 Wednesday, 20 February 2019, in Brussels

 

* * *

 

The TAX3 Committee held 4 fact-findings missions from July 2018 until February 2019:

 16-18 July 2018 - Mission to USA (Washington)

 30-31 August 2018 - Mission to Latvia (Riga)

 22-23 November 2018 - Mission to Isle of Man

 6-8 February 2019 - Mission to Estonia and Denmark


 

List of activities of

TAX1, TAX2, PANA and TAX3 Committees

 

Activities

TAXE

Mandate: 10 months

TAX2

Mandate: 8 months

PANA

Mandate: 18 months

TAX3

Mandate: 12 months

TOTAL

Public hearings

4

5

13

18

40

Exchanges of views

(Commission, Council, Ministers, National Parliaments...)

8

5

9

10

32

Discussions on the Report

3

2

4

3

12

Workshops

1

1

4

3

9

Total Committee meetings

16

13

30

34

93

Missions

6

3

8

4

21

Coordinators’ meetings

11

6

16

12

45

Studies

6

4

9

6

25

---------------------------

 Special Committee on tax rulings and other measures similar in nature or effect (TAXE) -  From 12 February 2015 to 30 November 2015

 Special committee on tax rulings and other measures similar in nature or effect (TAXE2) - From 2 December 2015 to 2 August 2016

 Committee of Inquiry to investigate alleged contraventions and maladministration in the application of Union law in relation to money laundering, tax avoidance (PANA) - From 8 June 2016 to 8 December 2017

 Special committee on financial crimes, tax evasion and tax avoidance (TAX3) - From 1st March 2018 to 1st March 2019


 

 

 

 

 

Date

Topic / objective

Tuesday, 27 March 2018

09.00 - 10.30

Joint Public meeting with ECON

Exchange of views with Commissioner Pierre Moscovici on ”Digital taxation and aggressive tax planning in the context of the European Semester”

Thursday, 26 April 2018

9.00 - 12.30

Public hearing

Combatting Money Laundering in the EU Banking System

Tuesday, 15 May 2018

14.30 - 18.00
Public Hearing

The Fight against Harmful Tax Practices within the European Union and abroad

Thursday, 7 June 2018

14.00 - 18.00

Workshop

Taxation and fight against Money Laundering: Crypto Currencies, Digitalisation and the European Semester

Thursday, 21 June 2018

9.00 - 12.30

Public hearing

Lessons Learnt from Paradise Papers

Monday, 25 June 2018

17.00 - 18.30

Committee meeting

Exchange of views with Commissioner Vera Jourova

Thursday, 28 June 2018

9.00 - 11.00

TAX3/TERR Joint public hearing

The use of tax frauds - including VAT carousel fraud - to finance terrorism

Thursday, 28 June 2018

11.00 - 13.00

Public hearing

VAT Fraud

Monday, 16 July 2018

To

Wednesday 18 July

Committee mission

Mission to Washington D.C.

Thursday 30 August 2018

To

Friday, 31 August 2018

Committee mission

Mission to Riga (Latvia)

Monday, 10 September 2018

20.00 - 22.00

Public hearing

Digital taxation

Wednesday, 26 September 2018

15.00 - 18.30

Public hearing

The third country dimension in the Fight against Tax crimes, Tax Evasion and Tax Avoidance

Monday, 1st October 2018

20.30 - 22.00

Public Hearing

Relations with Switzerland in Tax Matters and the Fight against Money Laundering

Wednesday, 10 October 2018

14.00 - 15.00

Workshop

Presentation of Study on "VAT fraud: economic impact, challenges and policy issues"

Wednesday, 10 October 2018

15.00 - 16.30

Committee meeting

Exchange of views with Fabrizia Lapecorella, Chair of the Code of Conduct Group on Business Taxation

Monday, 15 October 2018

15.00 - 18.30

Public hearing

Golden visas and other national schemes providing tax privileges (free ports, Special Economic Zones)

Thursday, 18 October 2018

14.00 - 17.30

Workshop

Presentation of EPRS Studies (Golden visas, shell companies and free ports)

Tuesday, 23 October 2018

12h00 - 13h00

TAX3/ECON joint meeting

Exchange of views with Bruno Le Maire, French Minister for Economy and Finance

Wednesday, 21 November 2018

9.00 - 12.30

Public hearing

Combatting Money laundering in the EU banking sector

Thursday, 22 November

to

Friday, 23 November

Committee mission

Mission to Isle of Man

Monday, 26 November 2018

19.00 - 20.30

ECON/TAX3 Joint hearing

Cum-Ex scandal: financial crime and the loopholes in the current legal framework

Tuesday, 27 November 2018

15.00 - 16.30

Committee meeting

Consideration of TAX3 draft report

Tuesday, 27 November 2018

16.00 - 17.15

Committee meeting

Exchange of views with Commissioner Moscovici

Tuesday, 27 November 2018

17.15 - 18.30

Public hearing

 Alleged Aggressive Tax Planning in the EU

Monday, 10 December 2018

19.15 - 21.45

Committee meeting

Exchange of views with Commissioner Jourova

Thursday, 24 January 2019 9h00-10h30

Public hearing

Alleged financial crimes, tax evasion and tax avoidance in Slovakia

Thursday, 24 January 2019 10h30-12h00

Public hearing

Evaluation of the tax gap

Tuesday, 29 January 2019

14h30-17h30

Public hearing

Money laundering cases involving Russian individuals and their effect on the EU

Tuesday, 29 January 2019

17h30-18h30

Committee meeting

Consideration of amendments

Monday, 4 February 2019

18h30-20h00

Public hearing

Deutsche Bank

Tuesday, 5 February 2019

9h00 - 12h00

Public hearing

Impact of tax evasion and money laundering on local real estate markets, in particular in European cities

Wednesday 6 February

to

Friday 8 February 2019

Committee mission

Mission to Estonia and Denmark

Monday, 11 February 2019

19h00-20h00

Committee meeting

Exchange of views with Dr. Owen Bonnici, Minister for Justice of Malta

Monday, 11 February 2019

19h00-20h00

Public hearing

Alleged financial crimes, tax evasion and tax avoidance in Malta

Monday, 18 February 2019

15h00-17h00

ECON/TAX3 joint meeting

Exchange of views with National Parliaments

Tuesday, 19 February 2019

17h30 - 18h30

Committee meeting

Exchange of views with Commissioner Vestager

Tuesday, 19 February 2019

17h30 - 18h30

Committee meeting

Exchange of views with María Bardón Rafael, Spanish State Secretary for the Treasury

Wednesday, 27 February 2019

9h00-13h00

Committee meeting

Vote on TAX3 Report

 

 

 

 


 

 

Special Committee on Financial Crimes, Tax Evasion and Tax Avoidance   

 

 

 

 

 

Name

Date

Meeting/Delegation

Organisation

Function

Country

Link

Pierre Moscovici

Tuesday, 27 March 2018

09.00 - 10.30

Joint exchange of views with ECON

European Commission (EC)

Commissioner responsible for Economic and Financial Affairs, Taxation and Customs

European Union

Digital taxation and aggressive tax planning in the context of the European Semester

Peter Putnins

Thursday, 26 April 2018

9.00 - 12.30

Public hearing

Financial and Capital Market Commission (FCMC)

Chairman

Latvia

Combatting Money Laundering in the EU Banking System

Jamal El-Hindi

Thursday, 26 April 2018

9.00 - 12.30

Public hearing

Financial Crimes Enforcement Network (FinCEN) of the U.S Department of Treasury

Acting Director

United States

Combatting Money Laundering in the EU Banking System

Marianne Scicliuna

Thursday, 26 April 2018

9.00 - 12.30

Public hearing

Malta Financial Services Authority (MFSA)

Director General

Malta

Combatting Money Laundering in the EU Banking System

Kenneth Farrugia

Thursday, 26 April 2018

9.00 - 12.30

Public hearing

Financial Intelligence Analysis Unit (FIAU)

Director

Malta

Combatting Money Laundering in the EU Banking System

Andre Nõmm

Thursday, 26 April 2018

9.00 - 12.30

Public hearing

Financial Supervision Authority (FSA)

Member of the Management Board

Estonia

Combatting Money Laundering in the EU Banking System

Piers Haben

Thursday, 26 April 2018

9.00 - 12.30

Public hearing

 European Banking Authority (EBA)

 Director of Banking Markets, Innovation and Consumers

United Kingdom

Combatting Money Laundering in the EU Banking System

Mauro Grande

Thursday, 26 April 2018

9.00 - 12.30

Public hearing

Single Resolution Board (SRB)

Director of Strategy and Policy Coordination; Board Member

Belgium

Combatting Money Laundering in the EU Banking System

Roberto Ugena

Thursday, 26 April 2018

9.00 - 12.30

Public hearing

European Central Bank (ECB)

Deputy Director of the General Legal Services

Germany

Combatting Money Laundering in the EU Banking System

Emily O’Reilly

Tuesday, 15 May 2018

14.30 - 18.00
Public Hearing

European Ombudsman

European Ombudsman

European Union

The Fight against Harmful Tax Practices within the European Union and abroad

Valère Moutarlier

Tuesday, 15 May 2018

14.30 - 18.00
Public Hearing

European Commission (EC)

Director of the Dir D - Direct Taxation, Tax Coordination, Economic Analysis and Evaluation, DG of Taxation and Customs Union (TAXUD)

European Union

The Fight against Harmful Tax Practices within the European Union and abroad

Elly Van de Velde

Tuesday, 15 May 2018

14.30 - 18.00
Public Hearing

 

Hasselt University

Professor of Tax Law 

Belgium

The Fight against Harmful Tax Practices within the European Union and abroad

Alex Cobham

Tuesday, 15 May 2018

14.30 - 18.00
Public Hearing

Tax Justice Network (TJN)

Chief Executive (CEO)

United Kingdom

The Fight against Harmful Tax Practices within the European Union and abroad

Robby Houben

Thursday, 7 June 2018

14.00 - 18.00

Workshop

University of Antwerp

Professor of Company and Financial Law

Belgium

Taxation and fight against Money Laundering: Crypto Currencies, Digitalisation and the European Semester

Eli Hadzhieva

Thursday, 7 June 2018

14.00 - 18.00

Workshop

Dialogue for Europe (NGO)

Founder

Belgium

Taxation and fight against Money Laundering: Crypto Currencies, Digitalisation and the European Semester

John Vella

Thursday, 7 June 2018

14.00 - 18.00

Workshop

University of Oxford

Associate Professor of Taxation

United Kingdom

Taxation and fight against Money Laundering: Crypto Currencies, Digitalisation and the European Semester

Valère Moutarlier

Thursday, 7 June 2018

14.00 - 18.00

Workshop

European Commission (EC)

Director of the Dir D - Direct Taxation, Tax Coordination, Economic Analysis and Evaluation, DG of Taxation and Customs Union (TAXUD)

European Union

Taxation and fight against Money Laundering: Crypto Currencies, Digitalisation and the European Semester

Dr. Achim Pross

Thursday, 21 June 2018

9.00 - 12.30

Public hearing

Organisation for Economic Co-operation and Development

Head of the International Co-operation and Tax Administration division

France

Lessons learnt from the Paradise Papers

Juliette Garside

Thursday, 21 June 2018

9.00 - 12.30

Public hearing

The Guardian

Financial Correspondent

Reporter on Panama Papers for ICIJ

United Kingdom

Lessons learnt from the Paradise Papers

Lucía Rossel Flores

Thursday, 21 June 2018

9.00 - 12.30

Public hearing

“Combating Fiscal Fraud and Empowering Regulators (COFFERS) Project

Researcher

The Netherlands

Lessons learnt from the Paradise Papers

Irene Yates

Thursday, 21 June 2018

9.00 - 12.30

Public hearing

McDonald’s

Vice-President, Corporate Tax

United States

Lessons learnt from the Paradise Papers

Patricia Johnson

Thursday, 21 June 2018

9.00 - 12.30

Public hearing

Nike Inc.

Vice-President and Chief Tax Officer

United States

Lessons learnt from the Paradise Papers

Věra Jourová

Monday, 25 June 2018

17.00 - 18.30

Committee meeting

European Commission (EC)

Commissioner responsible Justice, Consumers and Gender Equality

European Union

Exchange of views with Commissioner Jourova

Bo Elkjaer

Thursday, 28 June 2018

9.00 - 11.00

TAX3/TERR Joint public hearing

Danish Broadcasting Corporation

Investigative Reporter

Denmark

The use of tax frauds - including VAT carousel fraud - to finance terrorism

Elena Hach

Thursday, 28 June 2018

9.00 - 11.00

TAX3/TERR Joint public hearing

Romanian General Attorney Office in the Board of the FIAU (the National Office for Prevention and Control of Money Laundering)

Representative

Romania

The use of tax frauds - including VAT carousel fraud - to finance terrorism

Pedro Seixas Felicio

Thursday, 28 June 2018

9.00 - 11.00

TAX3/TERR Joint public hearing

European Union Agency for Law Enforcement (EUROPOL)

Head of Unit - Economic Operations and Property Crime

The Netherlands

The use of tax frauds - including VAT carousel fraud - to finance terrorism

Marius-Cristian Frunza

Thursday, 28 June 2018

9.00 - 11.00

TAX3/TERR Joint public hearing

Schwarzthal Kapital

Managing Partner

United Kingdom

The use of tax frauds - including VAT carousel fraud - to finance terrorism

Neven Mates

Thursday, 28 June 2018

11.00 - 13.00

Public hearing

European Court of Auditors (ECA)

Member

European Union

VAT Fraud

Maite Fabregas Fernandez

Thursday, 28 June 2018

11.00 - 13.00

Public hearing

European Commission (EC)

Director of Dir C — Indirect taxation and tax administration

European Union

VAT Fraud

Alma Olofsdottir

Thursday, 28 June 2018

11.00 - 13.00

Public hearing

EUROFISC

Chair

Sweden

VAT Fraud

Richard Murphy

Thursday, 28 June 2018

11.00 - 13.00

Public hearing

Tax Research UK

Fair Tax Mark

Director

Technical Director

United Kingdom

VAT Fraud

David O’Sullivan

Monday, 16 July 2018

To

Wednesday 18 July

Committee mission

EU Delegation in the United States (U.S)

Ambassador

United States

Mission to Washington D.C

Antoine Ripoll

Monday, 16 July 2018

To

Wednesday 18 July

Committee mission

European Parliament

Liaison Office in Washington

Director

United States

Mission to Washington D.C

Gary Kalman

Monday, 16 July 2018

To

Wednesday 18 July

Committee mission

Financial Accountability & Global Transparency (FACT) Coalition

Executive Director

United States

Mission to Washington D.C

Lilian Faulhaber

Monday, 16 July 2018

To

Wednesday 18 July

Committee mission

Georgetown University

Professor of Law

United States

Mission to Washington D.C

Eric Toder

Monday, 16 July 2018

To

Wednesday 18 July

Committee mission

Urban Institute

Institute Fellow and Coordinator, Tax Policy Center

United States

Mission to Washington D.C

Jamal El-Hindi

Monday, 16 July 2018

To

Wednesday 18 July

Committee mission

Financial Crimes Enforcement Network (FinCEN) of the U.S Department of Treasury

Acting Director

United States

Mission to Washington D.C

Marina Walker Guevara

Monday, 16 July 2018

To

Wednesday 18 July

Committee mission

International Consortium of Investigative Journalism (ICIJ)

Deputy Director

United States

Mission to Washington D.C

Will Fitzgibbon

Monday, 16 July 2018

To

Wednesday 18 July

Committee mission

International Consortium of Investigative Journalism (ICIJ)

Reporter

United States

Mission to Washington D.C