Návrh usnesení - B8-0720/2015Návrh usnesení
B8-0720/2015

NÁVRH USNESENÍ o připomínce událostí ve Srebrenici

7.7.2015 - (2015/2747(RSP))

předložený na základě prohlášení předsedy
v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu

Miloslav Ransdorf, Kateřina Konečná, Barbara Spinelli za skupinu GUE/NGL

Postup : 2015/2747(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
B8-0720/2015
Předložené texty :
B8-0720/2015
Rozpravy :
Přijaté texty :

B8‑0720/2015

Usnesení Evropského parlamentu o připomínce událostí ve Srebrenici

(2015/2747(RSP))

Evropský parlament,

–       s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.     vzhledem k tomu, že v červenci 1995 bylo v bosenském městě Srebrenica, které OSN prohlásila za bezpečné útočiště, zmasakrováno na 8 000 bosenských muslimů a násilně byly z města deportovány tisíce žen, dětí a starších lidí; vzhledem k tomu, že se jednalo o největší masakr a válečný zločin, který se v Evropě udál od konce druhé světové války; vzhledem k tomu, že dne 11. července 2015 si připomeneme dvacáté výročí tohoto masakru;

B.     vzhledem k tomu, že tato tragická událost byla vyvrcholením řady nacionalistických zvěrstev a válečných aktů, k nimž došlo mezi bosenskými Srby a muslimy v období 1992–1995;

C.     vzhledem k tomu, že rozpad Jugoslávie vyústil v krvavou válku a intervenci zahraničních sil na západním Balkáně; vzhledem k tomu, že na tehdejším vývoji událostí na západním Balkáně se podepsala skutečnost, že EU, její členské státy a mezinárodní společenství jako celek neměly připraven koncepční přístup, jak předcházet krizím;

D.     vzhledem k tomu, že tragické události ve Srebrenici zanechaly hluboké jizvy na duších těch, kteří přežili, a vytvořily trvalé překážky politickému usmíření mezi etnickými skupinami v Bosně a Hercegovině a v celém regionu; vzhledem k tomu, že navzdory úsilí o nalezení a exhumaci masových i jednotlivých hrobů nebylo dosud nalezeno a identifikováno téměř 1 200 mužů a chlapců ze Srebrenice;

1.      připomíná všechny oběti těchto hrůzných činů a vzdává jim čest; vyjadřuje soustrast a solidaritu rodinám obětí, z nichž mnohým se nedostalo konečného potvrzení osudů jejich otců, synů, manželů či bratrů;

2.      konstatuje, že masakr, k němuž došlo před dvaceti lety ve Srebrenici, je i nadále otevřenou ranou v dějinách tohoto regionu; naléhavě vyzývá všechny země a komunity, aby vyvinuly ještě větší úsilí na cestě k usmíření a spolupráci; zdůrazňuje důležitost osvětových programů napomáhajících pochopení příčin těchto zvěrstev a zvyšujících povědomí o tom, že je třeba prosazovat lidská práva a mezietnickou toleranci;

3.      dospívá k závěru, že mezinárodní síly s mandátem OSN sehrály tragickou roli, když nedokázaly zabránit válečným zločinům, které byly spáchány ve Srebrenici; dospívá k závěru, že je nutné vyvinout lepší mechanismy pro předcházení krizím;

4.      požaduje další vyšetřování odpovědnosti vojenských velitelů všech stran, které se účastnily konfliktu mezi bosenskými Srby a muslimy v období 1992–1995, za události ve Srebrenici;

5.      zdůrazňuje, že důležitým krokem k usmíření v regionu je postavit před soud ty, kteří nesou odpovědnost za zločiny spáchané během války v Bosně a Hercegovině; bere na vědomí úsilí, které bylo v tomto směru dosud vyvinuto, a vyjadřuje politování nad tím, jak neúplné bylo vyšetřování zločinů spáchaných všemi stranami konfliktu, včetně případu Násira Orica;

6.      konstatuje, že dvě desítky let po podepsání Daytonských dohod zůstávají klíčové politické problémy nevyřešeny; zastává názor, že je naléhavě třeba nová politická iniciativa pro Bosnu a Hercegovinu a že je nutno opustit etnocentrický přístup k řešení problémů a otupit různice mezi etnickými skupiny nalezením mírových, životaschopných a trvalých řešení, která mohou získat podporu každé z různých skupin žijících na území Bosny a Hercegoviny; zastává názor, že je nejvyšší čas ukončit vojenskou přítomnost zahraničních jednotek v Bosně a Hercegovině; vyzývá politické špičky v zemi, aby převzaly větší odpovědnost za své kroky;

7.      vyjadřuje vážné znepokojení nad ekonomickou a sociální situací; zdůrazňuje, že řešení této stěžejní otázky je klíčové pro stabilní vývoj v regionu; vyzývá vlády zemí regionu a EU, aby uznaly, že hospodářský a sociální rozvoj je pro národy v regionu nejvyšší prioritou, a aby podle toho jednaly; zdůrazňuje, že je důležité zintenzívnit regionální a přeshraniční spolupráci;

8.      pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám členských států, vládě a parlamentu Bosny a Hercegoviny a jejím entitám a také vládám a parlamentům zemí západního Balkánu.