Postup : 2016/2662(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B8-0492/2016

Předložené texty :

B8-0492/2016

Rozpravy :

PV 27/04/2016 - 18
CRE 27/04/2016 - 18

Hlasování :

PV 28/04/2016 - 4.65
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2016)0201

NÁVRH USNESENÍ
PDF 362kWORD 88k
Viz také společný návrh usnesení RC-B8-0488/2016
20. 4. 2012
PE582.504v01-00
 
B8-0492/2016

předložený na základě otázky k ústnímu zodpovězení B8-0361/2016

v souladu s čl. 128 odst. 5 jednacího řádu


o útocích na nemocnice a školy jako porušování mezinárodního humanitárního práva (2016/2662(RSP))


Stelios Kouloglou, Kateřina Konečná, Lola Sánchez Caldentey, Paloma López Bermejo, Patrick Le Hyaric, Tania González Peñas, Miguel Urbán Crespo, Estefanía Torres Martínez, Xabier Benito Ziluaga, Kostas Chrysogonos, Dimitrios Papadimoulis, Jiří Maštálka, Marina Albiol Guzmán, Merja Kyllönen, Stefan Eck, Kostadinka Kuneva, Neoklis Sylikiotis, Takis Hadjigeorgiou, Marie-Christine Vergiat, Ángela Vallina, Lidia Senra Rodríguez, Javier Couso Permuy, Barbara Spinelli, Marisa Matias za skupinu GUE/NGL

Usnesení Evropského parlamentu o útocích na nemocnice a školy jako porušování mezinárodního humanitárního práva (2016/2662(RSP))  
B8-0492/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a další nástroje OSN týkající se lidských práv,

–  s ohledem na Ženevské úmluvy a další právní nástroje týkající se mezinárodního humanitárního práva,

–  s ohledem na článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje,

–  s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci ze dne 8. prosince 2009 na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva,

–  s ohledem na Aktualizované obecné zásady Evropské unie na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva(1),

–  s ohledem na zásady partnerství (schválené v rámci celosvětového humanitárního programu) ze dne 12. července 2007,

–  s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN pro Světový humanitární summit s názvem „Jedno lidstvo, sdílená odpovědnost“ ze dne 2. února 2016,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1998 (2011) přijatou dne 12. července 2011 a rezoluci č. 2143 (2014) přijatou dne 7. března 2014, které se zabývají ochranou dětí postižených ozbrojeným konfliktem,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN A/RES/64/290 ze dne 9. července 2010 o právu na vzdělávání v mimořádných situacích,

–  s ohledem na prohlášení o bezpečných školách z května 2015, jehož schvalování bylo zahájeno na konferenci v Oslu o bezpečných školách svolané norským Ministerstvem zahraničních věcí v květnu 2015, a související pokyny týkající se ochrany škol a univerzit před vojenským využitím během ozbrojených konfliktů,

–  s ohledem na usnesení ze dne 10. prosince 2015 přijaté na 32. mezinárodní konferenci Červeného kříže a Červeného půlměsíce o posílení dodržování mezinárodního humanitárního práva,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. února 2016 o humanitární situaci v Jemenu(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. února 2015 o humanitární krizi v Iráku a Sýrii, zejména v souvislosti s Islámským státem(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. prosince 2015 k přípravě na Světový humanitární summit: výzvy a příležitosti pro humanitární pomoc(4),

–  s ohledem na otázku Radě o útocích na nemocnice a školy jako porušování mezinárodního humanitárního práva (O-000063/2016 – B8-0361/2016),

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství je v ozbrojených konfliktech po celém světě svědkem hrůzných tendencí směřujících k útokům na nemocnice a školy;

B.  vzhledem k tomu, že mezinárodní humanitární právo je porušováno nejen v probíhajících konfliktech v Afghánistánu, Jemenu a Sýrii, ale také v dlouhodobých konfliktech v Palestině a Západní Sahaře; vzhledem k tomu, že v srpnu 2014 Izrael bombardoval školu OSN poskytující úkryt více než 3 000 vysídlených osob ve městě Rafáh v pásmu Gazy, což generální tajemník OSN Pan Ki-mun veřejně odsoudil jako trestný čin;

C.  vzhledem k tomu, že první Světový humanitární summit se bude konat v Istanbulu ve dnech 23.–24. května 2016; vzhledem k tomu, že generální tajemník OSN ve své zprávě pro Světový humanitární summit s názvem „Jedno lidstvo, sdílená odpovědnost“ upozorňuje na to, co nazývá „bezostyšným a surovým narušováním dodržování mezinárodních lidských práv a humanitárního práva“ v situacích ozbrojeného konfliktu, což představuje hrozbu, že dojde k návratu do období neomezených válek; vzhledem k tomu, že zpráva konstatuje, že neúspěch při požadování a prosazování toho, aby byla tato práva a právo dodržovány, a neúspěšná podpora stávajících mechanismů prosazování, sledování a odpovědnosti přispívají k tomuto narušování;

D.  vzhledem k tomu, že humanitární zásady lidskosti, neutrality, nestrannosti a nezávislosti a základní pravidla mezinárodního humanitárního práva a lidských práv obsažená v Ženevských úmluvách a jejich dodatkových protokolech musí být základem všech humanitárních opatření; vzhledem k tomu, že musí být bezpodmínečně zaručena ochrana vysídlených osob a že je nutné prosazovat nezávislost pomoci, tj. že pomoc nesmí být podmíněna politickými, ekonomickými či bezpečnostními požadavky ani zatížena jakoukoli formou diskriminace;

E.  vzhledem k tomu, že účelem mezinárodního humanitárního práva, známého rovněž pod názvem právo ozbrojených konfliktů, je zmírnit dopady ozbrojeného konfliktu prostřednictvím ochrany osob, které se neúčastní ozbrojeného konfliktu, jakož i prostřednictvím úpravy prostředků a způsobů vedení boje;

F.  vzhledem k tomu, že nemocnice a zdravotnický personál jsou výslovně pod ochranou mezinárodního humanitárního práva, a vzhledem k tomu, že veškeré záměrné útoky na civilní obyvatelstvo a civilní infrastrukturu jsou považovány za vážné porušení mezinárodního humanitárního práva;

G.  vzhledem k tomu, že ženy a děti čelí zvýšeným rizikům v důsledku nuceného vysídlování a zhroucení běžných struktur v oblasti ochrany a podpory; vzhledem k tomu, že mezinárodní humanitární právo požaduje, aby byla dívkám a ženám, které byly za války znásilněny, bez jakékoliv diskriminace poskytnuta veškerá nezbytná lékařská péče; vzhledem k tomu, že Světová zdravotnická organizace uvádí umělé přerušení těhotenství prováděné v nebezpečných podmínkách za jednu ze tří nejčastějších příčin úmrtí matek; vzhledem k tomu, že k hlavním výzvám v uprchlických táborech patří zdraví matek, psychologická péče pro znásilněné ženy, vzdělávání a školní docházka vysídlených dětí;

H.  vzhledem k tomu, že ke dni 14. března 2016 schválilo 52 států, včetně několika, ale ne všech členských států EU, prohlášení o bezpečných školách, a to na základě konference v Oslu o bezpečných školách konané v květnu 2015;

I.  vzhledem k tomu, že Rada pro zahraniční věci při přijímání obecných zásad Evropské unie na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva zdůraznila, že k účinnému odstranění následků závažného porušování mezinárodního práva je třeba podporovat vhodné mechanismy odpovědnosti, a upozornila na to, že v případech, kdy daný stát či státy nemohou nebo nechtějí tuto jurisdikci vykonávat samy, může hrát významnou úlohu Mezinárodní trestní soud; vzhledem k tomu, že obecné zásady Evropské unie zavazují „příslušné pracovní skupiny Rady“ k tomu, aby sledovaly situace, při kterých lze použít mezinárodní humanitární právo, a aby v těchto případech doporučily akci na podporu jeho dodržování (bod 15 písm. a));

J.  vzhledem k tomu, že mezi lety 2012 a 2015 Mezinárodní výbor Červeného kříže uspořádal hlavní konzultaci ohledně toho, jak posílit právní ochranu obětí ozbrojených konfliktů a jak zlepšit účinnost mechanismu dodržování mezinárodního humanitárního práva;

K.  vzhledem k tomu, že státům účastnícím se 32. konference Mezinárodního hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce konané v prosinci 2015 se nakonec nepodařilo dospět k dohodě o novém mechanismu, který navrhl Mezinárodní výbor Červeného kříže a švýcarská vláda za účelem posílení dodržování mezinárodního humanitárního práva; vzhledem k tomu, že navržený nový mechanismus by zahrnoval ustavení výročních schůzí států, které jsou stranami Ženevských úmluv; vzhledem k tomu, že účastnické státy se dohodly, že zahájí nový mezivládní proces zaměřený na nalezení způsobů, jak zlepšit provádění mezinárodního humanitárního práva s cílem předložit výsledek na příští mezinárodní konferenci konané v roce 2019;

1.  vyjadřuje své zděšení a vážné znepokojení ohledně vražedných útoků na nemocnice a školy, k nimž v ozbrojených konfliktech na celém světě dochází stále častěji, přičemž cílem a oběťmi se stávají pacienti, studenti, zdravotnický personál, učitelé, humanitární pracovníci a rodinní příslušníci, zatímco mezinárodní odsouzení zřídkakdy vedou k nezávislým vyšetřováním a skutečné odpovědnosti; vyzývá členské státy, orgány EU a vysokou představitelku, místopředsedkyni, aby uznaly skutečný rozsah této mimořádné situace a bezodkladně vypracovaly konkrétní časově ohraničený akční plán s cílem využít v plném rozsahu vlivu EU a členských států k zastavení těchto porušování a zneužívání;

2.  odsuzuje útoky na nemocnice a školy, které jsou podle mezinárodního práva zakázány, a uznává, že tyto akty mohou představovat hrubá porušení Ženevských úmluv z roku 1949 a válečné zločiny podle Římského statutu Mezinárodního trestního soudu; vyjadřuje své přesvědčení, že ochrana zdravotnických a vzdělávacích zařízení jakožto neutrálních chráněných prostor během ozbrojených konfliktů závisí na výsledku transparentních, nezávislých a nestranných vyšetřování surových útoků, k nimž dochází, a na dosažení skutečné odpovědnosti za spáchané trestné činy;

3.  připomíná, že veškerá porušení mezinárodního humanitárního práva, jako jsou útoky na nemocnice, představují válečné zločiny, a měla by proto být důkladně a nezávisle vyšetřena;

4.  vybízí EU a její členské státy, aby plně podpořily výzvu generálního tajemníka OSN, aby všechny členské státy OSN využily příležitosti, kterou je Světový humanitární summit, k tomu, aby se opětovně zavázaly k ochraně civilního obyvatelstva a lidských práv všech tím, že budou dodržovat pravidla, na nichž se již dohodly; poukazuje na význam, který generální tajemník OSN přikládá posílení mezinárodních vyšetřovacích a soudních systémů, včetně Mezinárodního trestního soudu, pokud jde o dokončení vnitrostátních rámců, s cílem ukončit beztrestnost porušování mezinárodního humanitárního práva;

5.  vyjadřuje vážné obavy ohledně humanitární situace v Pásmu Gazy a okupované Západní Sahaře; zdůrazňuje, že nezbytným předpokladem míru je spravedlnost a dodržování právního státu, a zdůrazňuje, že musí přestat dlouhodobá systémová beztrestnost osob porušujících mezinárodní právo;

6.  uznává význam a jedinečný charakter obecných zásad Evropské unie, pokud jde o podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva, neboť žádné další státy nebo organizace takovýto dokument nepřijaly; vyjadřuje však své obavy ohledně účinnosti provádění obecných pokynů Evropské unie orgány EU a členskými státy;

7.  vyzývá EU, aby podporovala globální konsensus pro humanitární pomoc, který znovu potvrzuje zásady humanitární pomoci a povinnosti a nároky podle mezinárodního humanitárního práva a zároveň zajišťuje reakce zaměřené na ochranu obyvatel a založené na dodržování lidských práv a vede vlády k přijetí vlastní odpovědnosti a povinností, pokud jde o ochranu lidí; upozorňuje na negativní dopady politizace humanitární pomoci a připomíná, že trvalé dodržování klíčových humanitárních zásad má kritický význam pro zajištění humanitárního prostoru v oblastech konfliktu;

8.  vyzývá Radu pro zahraniční věci a vysokou představitelku, místopředsedkyni, aby v zájmu zajištění toho, že politiky a opatření EU související s mezinárodním humanitárním právem budou vytvářeny soudržným a účinným způsobem, přezkoumaly současné rozdělení odpovědnosti, podle něhož provádění obecných pokynů Evropské unie spadá především do pravomoci pracovní skupiny Rady pro mezinárodní právo veřejné, které předsedá předsednictví Rady; zdůrazňuje v této souvislosti, že obecné pokyny Evropské unie zavazují „příslušné pracovní skupiny Rady“ k tomu, aby sledovaly situace, při kterých lze použít mezinárodní humanitární právo, a aby v těchto případech doporučily akci na podporu jeho dodržování (bod 15 písm. a)); vyzývá příslušné pracovní skupiny Rady, aby využily svého mandátu k řešení současné naléhavé krize nedodržování tohoto práva;

9.  připomíná postoj stanovený v obecných pokynech Evropské unie, podle něhož se v příslušných případech vezme v úvahu i využití mezinárodní humanitární vyšetřovací komise (IHFFC) založené podle dodatkového protokolu I k Ženevským úmluvám z roku 1949, která může svými vyšetřovacími schopnostmi a náležitým výkonem úřadu přispět k prosazování dodržování mezinárodního humanitárního práva; konstatuje, že služby mezinárodní humanitární vyšetřovací komise nebyly využity, a naléhavě vyzývá Radu, členské státy a Evropskou službu pro vnější činnost, aby poprvé od vytvoření této komise vážně zvážily její aktivaci s cílem řešit útoky na nemocnice a školy jako naléhavou krizovou situaci týkající se dodržování standardů mezinárodního humanitárního práva;

10.  se znepokojením bere na vědomí institucionální prostor, který má k dispozici mezinárodní společenství pro řešení obecných obav souvisejících s prováděním mezinárodního humanitárního práva a jenž je v současnosti omezený; lituje v tomto smyslu skutečnosti, že se státům účastnícím se 32. konference Mezinárodního hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce konané v prosinci 2015 nepodařilo dospět k dohodě o novém mechanismu, který by posílil systém správy mezinárodního humanitárního práva tím, že by ustavil výroční schůzi států za účelem posílení dialogu a zavedl pravidelné podávání zpráv o dodržování mezinárodního humanitárního práva v jednotlivých státech; vyzývá EU a její členské státy, aby v nadcházejícím mezivládním procesu usilovaly o dosažení lepšího výsledku;

11.  vyzývá k tomu, aby byl přijat globální závazek s cílem zajistit, aby byly ženy a dívky v každé nouzové nebo krizové situaci od počátku v bezpečí, jak to požaduje mezinárodní humanitární právo a Ženevské úmluvy a její dodatkové protokoly, tím, že se bude věnovat pozornost zvýšenému riziku sexuálně motivovaného násilí a násilí na základě pohlaví, že bude přikročeno ke stíhání pachatelů těchto činů a zajištěno, aby ženy a dívky měly přístup k celé řadě služeb v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, včetně bezpečného přerušení těhotenství v situacích humanitárních krizí, a že s nimi nebude zacházeno nelidským způsobem;

12.  připomíná, že konkrétní politiky vlád a Evropské unie, včetně obchodních politik, vedly k současné nestabilní situaci v Afghánistánu, Jemenu, Iráku a celé oblasti Blízkého východu a severní Afriky; připomíná, že fundamentalismus a násilí jsou výsledkem nerovnosti a chudoby;

13.  požaduje, aby EU a její členské státy reagovaly na své závazky v oblasti rozvojových politik a respektovaly článek 208 SFEU, který uvádí, že „Unie přihlíží k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země“;

14.  odmítá koncepci civilně-vojenské spolupráce, neboť zahrnuje nevypočitatelné riziko, že civilisté a humanitární pracovníci budou využiti k dosažení vojenských cílů, porušuje neutralitu, nezávislost a nestrannost civilních, rozvojových a humanitárních organizací, což je nezbytným předpokladem pro účinné poskytování pomoci, a může vést k útokům na nevládní organizace a humanitární organizace; požaduje proto důsledné oddělení civilních a vojenských operací ve všech oblastech a připomíná, že velká většina (humanitárních) organizací pomoci trvá na své nezávislosti a nestrannosti, které jsou stanoveny v Kodexu chování pro mezinárodní hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce a pro nevládní organizace pomoci při odstraňování následků katastrof;

15.  s velkým znepokojením konstatuje, že došlo k nárůstu vojenských intervencí a vojenského přístupu ke konfliktům, a velmi kriticky se staví k úloze, kterou hrály různé západní intervence z nedávných let při podpoře umocňování konfliktů v této oblasti; konstatuje, že konflikty v tomto regionu nelze řešit vojenskou silou; požaduje ryze civilní a mírovou zahraniční politiku EU;

16.  odmítá používání pojmu „odpovědnost za ochranu“ jako záminky pro jednostranné použití síly;

17.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise, Radě, Komisi, zvláštnímu zástupci Evropské unie pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, předsedovi Valného shromáždění OSN a vládám členských států OSN.

(1)

Úř. věst. C 303, 15.12.2009, s. 12.

(2)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0066.

(3)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0040.

(4)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0459.

Právní upozornění