Postup : 2016/2727(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B8-0639/2016

Předložené texty :

B8-0639/2016

Rozpravy :

PV 25/05/2016 - 18
CRE 25/05/2016 - 18

Hlasování :

PV 26/05/2016 - 6.6
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2016)0233

NÁVRH USNESENÍ
PDF 348kWORD 83k
Viz také společný návrh usnesení RC-B8-0623/2016
23.5.2016
PE582.660v01-00
 
B8-0639/2016

předložený na základě prohlášení Rady a Komise

v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu


o transatlantických tocích údajů (2016/2727(RSP))


Claude Moraes, Birgit Sippel, Emilian Pavel, Ana Gomes za skupinu S&D

Usnesení Evropského parlamentu o transatlantických tocích údajů (2016/2727(RSP))  
B8-0639/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (dále jen „směrnice o ochraně údajů“)(1), a zejména na článek 25 uvedené směrnice,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES(2) (dále jen „obecné nařízení o ochraně osobních údajů“), které vstoupilo v platnost dne 24. května 2016 a bude uplatňováno za dva roky od tohoto data,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a na Evropskou úmluvu o lidských právech,

–  s ohledem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 4. prosince 2015 ve věci Roman Zacharov v. Rusko,

–  s ohledem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. ledna 2016 ve věci Zsabó a Vissy v. Maďarsko,

–  s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 6. října 2015 ve věci C-362/14 Maximillian Schrems v. komisař pro ochranu údajů,

–  s ohledem na návrh prováděcího rozhodnutí Komise ze dne 29. února 2016 o odpovídající úrovni ochrany zajišťované systémem EU-USA na ochranu soukromí („Privacy Shield“) a na jeho přílohy v podobě dopisů administrativy USA a Federální obchodní komise USA,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 29. února 2016 o této záležitosti (COM(2016)0117), na sdělení Komise ze dne 27. listopadu 2013 o fungování „bezpečného přístavu“ z pohledu občanů EU a společností usazených v EU (COM(2013)0847) a na sdělení Komise ze dne 27. listopadu 2013 o obnovení důvěry v toky údajů mezi EU a USA (COM(2013)0846),

–  s ohledem na stanovisko (WP 238), které dne 13. dubna 2016 přijala pracovní skupina zřízená podle článku 29 směrnice, a na dřívější stanoviska předložená k téže záležitosti (WP 12, WP 27 a WP 32),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí(3), a zejména na článek 5 uvedeného nařízení, který se týká přezkumného postupu,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2000 o návrhu rozhodnutí Komise o odpovídající ochraně poskytované podle zásad „bezpečného přístavu“ a souvisejících „často kladených dotazů“ vydaných Ministerstvem obchodu Spojených států(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2014 o programu agentury NSA (USA) pro sledování, subjektech členských států pro sledování a dopadech na základní práva občanů EU a na transatlantickou spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí(5) a na své usnesení ze dne 29. října 2015 o opatřeních v návaznosti na usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. března 2014 o hromadném elektronickém sledování občanů EU(6),

–  s ohledem na společný dopis ze dne 16. března 2016 amerických a evropských organizací pro občanskou svobodu předsedovi pracovní skupiny zřízené podle článku 29, předsedovi Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a velvyslanci a stálému zástupci Nizozemska při Evropské unii,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že ochrana osobních údajů znamená ochranu jednotlivců, jichž se zpracovávané informace týkají, a vzhledem k tomu, že taková ochrana je jedním ze základních práv uznávaných Unií (článek 8 Listiny základních práv EU a článek 16 Smlouvy o fungování Evropské unie);

B.  vzhledem k tomu, že směrnice o ochraně údajů, která bude do roku 2018 nahrazena obecným nařízením o ochraně údajů, stanoví práva subjektu údajů a příslušné povinnosti těch, kteří údaje zpracovávají nebo jejich zpracování kontrolují;

C.  vzhledem k tomu, že Komise je povinna jménem občanů Unie a jejích členských států zajistit, že osobní údaje mohou být přenášeny pouze do těch zemí mimo EU a EHP, kde je zaručena odpovídající úroveň ochrany;

D.  vzhledem k tomu, že termín „odpovídající úroveň ochrany“ musí být chápán tak, že od třetí země vyžaduje, aby na základě svých vnitrostátních předpisů nebo svých mezinárodních závazků zajistila úroveň ochrany základních práv a svobod, která je v zásadě rovnocenná úrovni, již v Evropské unii zaručuje směrnice o ochraně údajů vykládaná ve světle Listiny základních práv;

E.  vzhledem k tomu, že při přezkumu úrovně ochrany poskytované třetí zemí je Komise povinna posoudit obsah pravidel platných v této zemi, které vyplývají z vnitrostátních předpisů nebo mezinárodních závazků této země, jakož i praxi směřující k zajištění dodržování těchto pravidel, přičemž musí Komise podle čl. 25 odst. 2 směrnice o ochraně údajů přihlédnout ke všem okolnostem souvisejícím s předáním osobních údajů do třetí země;

F.  vzhledem k tomu, že přeshraniční tok údajů mezi USA a Evropou je největší na světě, a vzhledem k tomu, že přenos a výměna osobních údajů jsou nezbytnou součástí úzkých vazeb mezi Evropskou unií a Spojenými státy v obchodních činnostech i v oblasti vymáhání práva;

G.  vzhledem k tomu, že Evropský soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 6. října 2015 zrušil platnost rozhodnutí Komise o odpovídající úrovni ochrany soukromí poskytované na základě zásad „bezpečného přístavu“ a souvisejících často kladených dotazů vydaných Ministerstvem obchodu Spojených států;

Úvod

1.  zdůrazňuje nezbytnost chránit základní práva včetně práva na ochranu údajů a na soukromí;

2.  vyzdvihuje důležitost transatlantického obchodu a spolupráce;

3.  zdůrazňuje důležitost právní jistoty pro subjekty údajů a správce údajů jak v Evropské unii, tak ve Spojených státech;

4.  vítá úsilí Komise a vlády USA o dosažení podstatného zlepšení v systému ochrany soukromí (Privacy Shield) ve srovnání se zneplatněným rozhodnutím o bezpečném přístavu;

5.  vítá oblasti, kde byla v systému ochrany soukromí Privacy Shield zlepšena úroveň ochrany, jako je mechanismus k zajištění dohledu systému Privacy Shield a nyní povinné externí nebo interní přezkumy dodržování požadavků;

6.  vítá pojistku ve článku 3 návrhu rozhodnutí o přiměřenosti ochrany, podle nějž mohou orgány dohlížející na ochranu údajů stále pozastavit předávání osobních údajů správcům údajů, kteří se systému Privacy Shield účastní v případě porušení pravidel;

7.  konstatuje, že jakmile se nařízení začne uplatňovat, budou správci údajů z USA muset dodržovat přímo toto nařízení, když budou nabízet služby na trhu EU nebo sledovat v EU jednotlivce;

8.  konstatuje, že Spojené státy navzdory určitému úsilí v posledních letech stále nemají komplexní horizontální zákon o ochraně spotřebitelů;

Obavy

9.  je znepokojen tím, že mechanismus nápravy pro jednotlivce v systému EU–USA na ochranu soukromí je příliš komplikovaný a je obtížné jej využít, čímž se stává neúčinným (stížnost správci údajů; alternativní řešení sporu; stížnost ministerstvu obchodu USA nebo Federální obchodní komisi USA prostřednictvím úřadu evropského inspektora ochrany údajů (poradní sbor štítu pro ochranu údajů, soud USA)); připomíná, že podle směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 je u spotřebitelských smluv alternativní řešení sporů zakázáno;

10.  poukazuje na to, že jediným postihem pro správce údajů, který zásady ochrany soukromí poruší, je výmaz ze seznamu subjektů štítu pro ochranu údajů, což nelze považovat za v zásadě rovnocenné správním a jiným sankcím, které stanoví právní předpisy EU pro ochranu osobních údajů, zejména obecné nařízení o ochraně osobních údajů;

11.  poukazuje na to, že Federální obchodní komise USA, ministerstvo obchodu USA ani subjekty zajišťující alternativní řešení sporu nemají rovnocenné vyšetřovací pravomoci jako evropské orgány dohlížející na ochranu údajů a Soudní dvůr EU prohlásil, že tyto pravomoci jsou nezbytné pro dohled na ochranu údajů podle primárního práva EU;

12.  konstatuje, že v příloze VI (dopis Roberta S. Litta z kanceláře ředitele Národní zpravodajské služby USA (ODNI) je uvedeno, že podle prezidentské směrnice o politice v oblasti zpravodajských služeb č. 28 („PPD-28“) je hromadné shromažďování osobních údajů a komunikace osob, které nejsou občany USA, v šesti případech nadále povoleno; podotýká, že toto hromadné shromažďování údajů musí být pouze „co nejvíce přizpůsobeno daným okolnostem“ a musí být „uvážlivé“, což neodpovídá přísnějším kritériím nezbytnosti a přiměřenosti stanoveným v Listině;

13.  vítá jmenování veřejného ochránce práv při Ministerstvu zahraničí USA jako kontaktní osoby pro orgány dohledu EU ve věcech státního dohledu; konstatuje, že v příloze III (dopis ministra zahraničí Johna F. Kerryho) se uvádí, že tento veřejný ochránce práv „nebude ani potvrzovat, ani vyvracet, že byla určitá osoba sledována“ a že nebude „potvrzovat konkrétní prostředek nápravy“ (odst. 4 písm. e)); je znepokojen tím, že tento veřejný ochránce práv nemá přiměřené pravomoci a potřebnou nezávislost na exekutivě, jelikož je podřízeným ministra zahraničí;

14.  vítá přijetí zákona USA o svobodě (Freedom Act) z roku 2015, který omezil masové sledování ze strany výzvědných služeb USA uvnitř Spojených států; je nicméně znepokojen tím, že právní situace, pokud jde o masové sledování ze strany výzvědných služeb vně Spojených států a osob, které nejsou občany USA, ve Spojených státech, se nezměnila, jak stanoví zákon USA (US Code (Title 50, §1881a (‘Section 702’)));

15.  poukazuje na to že právní status zásad štítu na ochranu soukromí, jak jsou stanovené v příloze II, jakož i ujištění a závazky vlády USA uvedené v přílohách III-V zůstávají i nadále nejasné; je znepokojen tím, že budoucí vláda USA by tyto závazky a ujištění mohla odvolat, aniž by to mělo důsledky pro platnost rozhodnutí o přiměřenosti;

16.  upozorňuje na to, že Komise neprovedla žádné posouzení práv a ochrany občanů z EU v případě, že jsou jejich osobní údaje předány v rámci systému Privacy Shield správcem údajů ze Spojených států donucovacímu orgánu USA;

17.  je znepokojen, ve světle výše uvedeného a stanovisek, jež přijali orgány pro ochranu údajů, akademičtí pracovníci a organizace na ochranu soukromí nebo ochranu údajů, tím, že systém Privacy Shield, jak je v současnosti navržen, nebude kompletně splňovat požadavky Listiny, směrnice o ochraně údajů, obecného nařízení o ochraně údajů a příslušných rozsudků Evropského soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva;

Závěry

18.  je znepokojen tím, že systém na ochranu soukromí tak, jak je v současnosti nastaven, a právní situace ve Spojených státech neposkytují dostatečně podstatné zlepšení ve srovnání s dohodou o bezpečném přístavu, a nezaručují tudíž zákonnost rozhodnutí o přiměřenosti ochrany osobních údajů;

19.  poukazuje na to, že je velmi pravděpodobné, že jakmile bude návrh rozhodnutí o přiměřenosti přijat, bude znovu napaden před soudem; zdůrazňuje, že to pro firmy a jednotlivce vytváří situaci právní nejistoty; konstatuje, že odborníci na ochranu údajů a obchodní sdružení již podnikům doporučují, aby používaly jiné prostředky přenosu osobních údajů do Spojených států;

20.  vyzývá Komisi, aby řádně zohlednila článek 29 stanoviska pracovní skupiny pro ochranu údajů č. 01/2016 týkající se návrhu rozhodnutí o přiměřenosti ochrany osobních údajů v rámci systému na ochranu soukromí a plně do textu návrhu zapracovala její doporučení;

21.  vyzývá Komisi, aby zahrnula ustanovení o skončení platnosti rozhodnutí o přiměřenosti po dvou letech a započala nová jednání se Spojenými státy o zlepšeném rámci na základě obecného nařízení o ochraně údajů s cílem zajistit, že do nového nástroje bude plně začleněna vyšší úroveň ochrany v EU;

22.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, vládě USA a Kongresu USA.

 

(1)

Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.

(2)

Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1.

(3)

Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.

(4)

Úř. věst. C 121, 24.4.2001, s. 152.

(5)

Přijaté texty, P7_TA(2014)0230.

(6)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0388.

Právní upozornění