Postup : 2016/2727(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B8-0644/2016

Předložené texty :

B8-0644/2016

Rozpravy :

PV 25/05/2016 - 18
CRE 25/05/2016 - 18

Hlasování :

PV 26/05/2016 - 6.6
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2016)0233

NÁVRH USNESENÍ
PDF 358kWORD 93k
Viz také společný návrh usnesení RC-B8-0623/2016
23.5.2016
PE582.665v01-00
 
B8-0644/2016

předložený na základě prohlášení Rady a Komise

v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu


o transatlantických tocích údajů (2016/2727(RSP))


Sophia in 't Veld za skupinu ALDE

Usnesení Evropského parlamentu o transatlantických tocích údajů (2016/2727(RSP))  
B8-0644/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 16 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie a na Evropskou úmluvu o lidských právech, zejména její články 7, 8, 47 a 52,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (dále jen „směrnice“)(1), a zejména na článek 25 uvedené směrnice,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále jen „obecné nařízení o ochraně údajů“), které vstoupilo v platnost dne 24. května 2016 a bude uplatňováno za dva roky od tohoto data,

–  s ohledem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 4. prosince 2015 ve věci Roman Zacharov v. Rusko,

–  s ohledem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. ledna 2016 ve věci Zsabó a Vissy v. Maďarsko,

–  s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 6. října 2015 ve věci C-362/14 Maximillian Schrems v. komisař pro ochranu údajů,

–  s ohledem na návrh prováděcího rozhodnutí Komise ze dne 29. února 2016 o odpovídající ochraně poskytované podle systému EU–USA na ochranu soukromí a na jeho přílohy v podobě dopisů administrativy USA a Federální obchodní komise USA,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 29. února 2016 o této záležitosti (COM(2016)0117), na sdělení Komise ze dne 29. listopadu 2013 o fungování „bezpečného přístavu“ z pohledu občanů EU a společností usazených v EU (COM(2013)847) a na sdělení Komise ze dne 27. listopadu 2013 o obnovení důvěry v toky údajů mezi EU a USA (COM(2013)0846),

–  s ohledem na stanovisko (WP 238), které dne 13. dubna 2016 přijala pracovní skupina zřízená podle článku 29 směrnice, a na dřívější stanoviska předložená k téže záležitosti (WP 12, WP 27 a WP 32),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí(2), a zejména na článek 5 uvedeného nařízení, který se týká přezkumného postupu,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2000 o návrhu rozhodnutí Komise o odpovídající ochraně poskytované podle zásad „bezpečného přístavu“ a s tím souvisejících „často kladených otázek“ vydaných Ministerstvem obchodu Spojených států(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2014 o programu agentury NSA (USA) pro sledování, subjektech členských států pro sledování a dopadech na základní práva občanů EU a na transatlantickou spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí(4) a na své usnesení ze dne 29. října 2015 o opatřeních v návaznosti na usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. března 2014 o hromadném elektronickém sledování občanů EU(5),

–  s ohledem na parafovanou dohodu mezi Spojenými státy americkými a Evropskou unií o ochraně osobních informací týkajících se předcházení, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů, kterou Komise předložila Radě k podpisu,

–  s ohledem na právní stanovisko své právní služby k dohodě mezi EU a USA o ochraně osobních údajů a spolupráci mezi donucovacími orgány v EU a ve Spojených státech,

–  s ohledem na předběžné stanovisko evropského inspektora ochrany údajů o dohodě mezi USA a Evropskou unií o ochraně osobních údajů v souvislosti s předcházením, vyšetřováním, odhalováním a stíháním trestných činů,

–  s ohledem na otázky o zastřešující dohodě, které dne 9. března 2016 položil Komisi Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, a na odpověď Komise na tyto otázky,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Soudní dvůr svým rozsudkem ze dne 6. října 2015 zneplatnil rozhodnutí Komise o odpovídající ochraně poskytované podle zásad „bezpečného přístavu“ a s tím souvisejících „často kladených otázek“ vydaných Ministerstvem obchodu Spojených států, přičemž zdůraznil zejména, že právní předpisy Spojených států v oblasti národní bezpečnosti a vymáhání práva se neomezují na to, co je naprosto nezbytné, když všeobecně povolují ukládání a zpracovávání veškerých z EU do Spojených států předávaných osobních údajů týkajících se všech osob;

B.  vzhledem k tomu, že ochrana osobních údajů znamená ochranu jednotlivců, jichž se zpracovávané informace týkají, a vzhledem k tomu, že taková ochrana je jedním ze základních práv uznávaných Unií (článek 8 Listiny základních práv a článek 16 SFEU);

C.  vzhledem k tomu, že směrnice 95/46/ES, která bude v roce 2018 nahrazena obecným nařízením o ochraně údajů, stanoví práva subjektu údajů a příslušné povinnosti těch, kteří údaje zpracovávají nebo jejich zpracování kontrolují;

D.  vzhledem k tomu, že Komise musí jménem občanů Unie a jejích členských států zajistit, aby mohly být osobní údaje přenášeny pouze do těch zemí mimo EU a EHP, kde je zaručena odpovídající úroveň ochrany;

E.  vzhledem k tomu, že termín „odpovídající úroveň ochrany“ musí být chápán tak, že od třetí země vyžaduje, aby na základě svých vnitrostátních předpisů nebo svých mezinárodních závazků zajistila úroveň ochrany základních práv a svobod, která je v zásadě rovnocenná úrovni, již v Evropské unii zaručuje směrnice 95/46/ES vykládaná ve světle Listiny základních práv;

F.  vzhledem k tomu, že při přezkumu úrovně ochrany poskytované třetí zemí je Komise povinna posoudit obsah pravidel platných v této zemi, které vyplývají z vnitrostátních předpisů nebo mezinárodních závazků této země, jakož i praxi směřující k zajištění dodržování těchto pravidel, přičemž musí Komise podle čl. 25 odst. 2 směrnice 95/46/ES přihlédnout ke všem okolnostem souvisejícím s předáním osobních údajů do třetí země; vzhledem k tomu, že toto posouzení musí zahrnovat nejen předpisy a praxi související s ochranou osobních údajů pro obchodní a soukromé účely, ale musí se zabývat všemi aspekty rámce platného v této zemi či sektoru, k nimž patří mj. zejména vymáhání práva, národní bezpečnost a dodržování základních práv;

G.  vzhledem k tomu, že pracovní skupina pro ochranu údajů podle článku 29 (WP 29) provedla posouzení důsledků rozsudku ve věci Schrems na všechny přenosy údajů do Spojených států, a to prostřednictvím inventáře a analýzy judikatury Soudního dvora týkající se článků 7, 8 a 47 Listiny základních práv a judikatury Evropského soudu pro lidská práva týkající se článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech, pokud jde o otázky sledování ve státech, které jsou smluvními stranami Evropské úmluvy o lidských právech; vzhledem k tomu, že jako výsledek tohoto posouzení určila skupina WP 29 čtyři „evropské základní záruky“: (1.) zpracování údajů by se mělo zakládat na jasných, přesných a přístupných pravidlech, (2.) je třeba prokázat nezbytnost a přiměřenost, pokud jde o sledované legitimní cíle, (3.) měl by existovat nezávislý mechanismus dohledu a (4.) je třeba, aby byly dotčenému jednotlivci dostupné účinné opravné prostředky;

H.  vzhledem k tomu, že přeshraniční tok údajů mezi USA a Evropou je největší na světě – o 50 % větší než tok údajů mezi USA a Asií a téměř dvojnásobný ve srovnání s tokem údajů mezi USA a Latinskou Amerikou –, a vzhledem k tomu, že přenos a výměna osobních údajů jsou nezbytnou součástí úzkých vazeb mezi Evropskou unií a Spojenými státy v obchodní oblasti i v oblasti vymáhání práva;

I.  vzhledem k tomu, že důležitým rozměrem transatlantických vztahů je požadavek, aby byly EU, členské státy a Spojené státy schopny účinně reagovat na společné bezpečnostní hrozby a výzvy, a to ve vzájemné spolupráci a koordinovaně, a mohly se při tom opírat o výměnu osobních údajů v rámci policejní a soudní spolupráce v trestních věcech, což vyžaduje komplexní rámec, jenž je v souladu s právem, který zajistí zákonnost takového přenosu údajů;

J.  vzhledem k tomu, že v létě 2015 dokončily EU a Spojené státy jednání o mezinárodní dohodě o ochraně údajů v oblasti vymáhání práva – zastřešující dohodě mezi EU a USA o ochraně údajů, parafované dne 8. září 2015 v Lucemburku –, a vzhledem k tomu, že byl dne 10. února 2016 schválen v Kongresu a dne 24. února 2016 podepsán zákon USA o soudní nápravě, jenž občanům EU zajišťuje, pokud jde o uplatňování zákona USA z roku 1974 o ochraně soukromí, stejné postavení, jaké mají občané Spojených států;

1.  vítá úsilí vynaložené Komisí a administrativou Spojených států ve snaze dosáhnout v systému na ochranu soukromí podstatných zlepšení ve srovnání s rozhodnutím o „bezpečném přístavu“, zejména vložení definic klíčových pojmů, jako jsou „osobní údaje“, „zpracování“ a „správce údajů“, vytvoření mechanismů k zajištění dohledu nad seznamem subjektů v systému a zavedení nyní již povinných externích nebo interních přezkumů dodržování předpisů;

2.  oceňuje úsilí vynaložené administrativou Spojených států s cílem lépe informovat o právním rámci upravujícím zasahování do osobních údajů přenášených na základě systému EU–USA na ochranu soukromí pro účely vymáhání práva, včetně platných omezení a záruk;

3.  s uspokojením konstatuje, že podle článku 3 návrhu prováděcího rozhodnutí Komise stále mohou orgány dohlížející na ochranu údajů pozastavit předávání osobních údajů správcům údajů, kteří se systému na ochranu soukromí účastní; poukazuje na to, že tato skutečnost je v souladu s článkem 4 rozhodnutí Komise 2001/497/ES o standardních smluvních doložkách pro předávání osobních údajů do třetích zemí;

4.  oceňuje a vítá pokrok, který v zájmu zlepšení přístupu k soudní nápravě ve Spojených státech pro občany EU přineslo přijetí zákona USA o soudní nápravě, podepsaného dne 24. února 2016;

Vytvoření legálního a udržitelného nástroje pro transatlantické toky údajů

5.  trvá na tom, že právní jistota pro přenos osobních údajů mezi EU a Spojenými státy je zásadním prvkem pro důvěru spotřebitelů, pro rozvoj transatlantického obchodu a pro spolupráci při vymáhání práva, z čehož plyne, že je pro účinnost a dlouhodobé provádění nástrojů umožňujících tyto přenosy zásadně důležité, aby byly v souladu s primárním i sekundárním právem EU;

6.  trvá na tom, že systém na ochranu soukromí musí být v souladu s primárním i sekundárním právem EU, jakož i s příslušnými rozsudky Soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva; žádá Komisi, aby tento systém a svůj návrh rozhodnutí příslušným způsobem upravila;

7.  naléhavě vyzývá Komisi, aby si vyžádala úplné vysvětlení právního statusu „písemného prohlášení o zárukách“ poskytnutého Spojenými státy;

Aspekty týkající se soukromého sektoru

8.  trvá na tom, že zásady ochrany soukromí (příloha II) jsou v zásadě rovnocenným souborem zásad, jehož součástí je i zásada minimalizace údajů, které umožňují zpracovávat osobní údaje pouze pro účely slučitelné s účelem, pro nějž byly získány; byl by znepokojen, kdyby bylo povoleno určité zpracování osobních údajů, pro které by nebylo zapotřebí souhlasu subjektu údajů nebo u nějž by neměl subjekt údajů právo zpracování odmítnout;

9.  připomíná, že přijetí rozhodnutí o odpovídající úrovni ochrany poskytuje správcům údajů dané třetí země privilegovaný přístup na trh EU; vyjadřuje znepokojení nad tím, že pokud se ukáže, že jsou požadavky zásad ochrany soukromí ve srovnání s právními předpisy EU na ochranu údajů slabší, správcové a zpracovatelé usazení ve Spojených státech by mohli získat konkurenční výhodu oproti těm, kteří jsou usazeni v Unii;

Sledování státem, přístup donucovacích orgánů a výjimka týkající se národní bezpečnosti

10.  připomíná, že k prokázání existence zásahu do základního práva na respektování soukromého života není podstatné, zda dotčené informace o soukromém životě představují citlivé údaje nebo zda dotčené osoby utrpěly z důvodu tohoto zásahu případné nepříznivé následky (viz rozsudek Digital Rights Ireland a další, C-293/12 a C-594/12, EU:C:2014:238, bod 33);

11.  zdůrazňuje v tomto ohledu, že v příloze VI (dopis Roberta S. Litta z Úřadu ředitele národního zpravodajství (ODNI)) je uvedeno, že podle prezidentské směrnice č. 28 („PPD-28“) je hromadné shromažďování osobních údajů a komunikace osob, které nejsou občany USA, v šesti případech nadále povoleno; zdůrazňuje, že i když směrnice PPD-28 ukládá nová pravidla, jež omezují používání a šíření osobních údajů a komunikace osob, které nejsou občany USA, tato směrnice neomezuje jejich hromadné shromažďování; konstatuje, že podle administrativy USA hromadné shromažďování nezahrnuje hromadné sledování osobních údajů a komunikací a přístup k nim, ale pouze hromadné ukládání těchto údajů nebo komunikací, což může být v rozporu s rozsudkem Soudního dvora ve věci Schrems, podle nějž právní předpisy, které povolují „všeobecný přístup k obsahu elektronické komunikace, představují porušení principu základního práva na respektování soukromého života“;

12.  vyjadřuje politování nad tím, že všeobecná výjimka týkající se národní bezpečnosti obsažená v příloze II bodu 5 zásad ochrany soukromí je doslovně převzata ze zásad „bezpečného přístavu“ a není nijak omezena;

13.  upozorňuje, že Komise neprovedla žádné posouzení práv a ochrany občanů EU za situace, kdy správce údajů usazený ve Spojených státech jejich osobní údaje předá v rámci systému na ochranu soukromí donucovacímu orgánu USA; poukazuje na to, že příloha VII (dopis Bruce C. Swartze z ministerstva spravedlnosti) o přístupu donucovacích orgánů k osobním údajům se zmiňuje pouze o přístupu k údajům uchovávaným podniky, ale nezabývá se subjektem údajů a prostředky soudní nápravy osob, k jejichž údajům byl umožněn přístup;

Mechanismy nápravy

14.  je znepokojen komplexností a nejasností celkové architektury mechanismu, kterým se mají vykonávat práva občanů EU na nápravu, což může mít negativní dopad na účinné uplatňování tohoto mechanismu;

15.  vítá skutečnost, že orgány Spojených států zřídily v rámci mechanismu nápravy úřad veřejného ochránce práv, avšak domnívá se, že tento nový úřad není dostatečně nezávislý, není obdařen odpovídajícími pravomocemi, aby mohl účinně vykonávat a prosazovat své povinnosti, a nezaručuje tudíž uspokojivou nápravu v případě, kdy není dosaženo dohody; lituje, že pokud jde o rozhodnutí veřejného ochránce práv, není subjektům údajů z EU přiznána žádná možnost soudní nápravy, což je v rozporu s požadavky Evropského soudu pro lidská práva;

Doporučení

16.  žádá Komisi, aby před přijetím vlastního rozhodnutí o odpovídající úrovni ochrany řádně zohlednila připomínky učiněné v tomto usnesení a reagovala na ně, jakož i na stanovisko 01/2016 pracovní skupiny pro ochranu údajů podle článku 29 k návrhu rozhodnutí o odpovídající úrovni ochrany u systému EU–USA na ochranu soukromí, a aby věnovala zvláštní pozornost následujícím čtyřem zásadním zárukám: (1.) zpracování údajů by se mělo zakládat na jasných, přesných a přístupných pravidlech, (2.) je třeba prokázat nezbytnost a přiměřenost, pokud jde o sledované legitimní cíle, (3.) měl by existovat nezávislý mechanismus dohledu a (4.) je třeba, aby byly dotčenému jednotlivci dostupné účinné opravné prostředky;

17.  zvláště vyzývá Komisi, aby se zabývala obavami vyjádřenými ve stanovisku pracovní skupiny pro ochranu údajů podle článku 29, konkrétně že formulace použitá v návrhu rozhodnutí o odpovídající úrovni ochrany neukládá organizacím povinnost vymazávat údaje, které již nejsou nezbytné, že administrativa USA plně nevylučuje, že nadále probíhá rozsáhlé a nerozlišující shromažďování údajů, i když takové shromažďování údajů představuje zasahování do základních práv jednotlivců, a že pravomoci a postavení veřejného ochránce práv je třeba vyjasnit, má-li být možné prokázat, že se jedná o skutečně nezávislý úřad, který může poskytovat účinnou nápravu v případě zpracování údajů, jež není v souladu s pravidly;

18.  vyzývá Komisi, aby rozhodnutí o odpovídající úrovni ochrany uplatňovala pouze dočasně, a to do doby, než budou ukončena nová jednání se Spojenými státy o lepším rámci, jenž bude vycházet z obecného nařízení o ochraně údajů;

19.  žádá Komisi, aby v zájmu zajištění souladu s Listinou základních práv zajistila, aby subjekty údajů z EU měly přístup k účinné správní a soudní nápravě, když jejich osobní údaje předané v rámci systému na ochranu soukromí dále analyzují a zpracovávají donucovací orgány Spojených států pro účely vymáhání práva;

20.  naléhavě vyzývá Komisi, aby se vyjádřenými obavami zabývala, neboť jinak by se mohla tím, že rozhodne, že systém na ochranu soukromí ve Spojených státech zajišťuje odpovídající úroveň ochrany, bez provedení úplného posouzení systému USA, mimo oblast svých pravomocí;

21.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a vládě a Kongresu Spojených států.

(1)

Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.

(2)

Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.

(3)

Úř. věst. C 121, 24.4.2001, s. 152.

(4)

Přijaté texty, P7_TA(2014)0230.

(5)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0388.

Právní upozornění