Postup : 2017/2620(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B8-0534/2017

Předložené texty :

B8-0534/2017

Rozpravy :

PV 03/10/2017 - 13
CRE 03/10/2017 - 13

Hlasování :

PV 04/10/2017 - 9.13
CRE 04/10/2017 - 9.13
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2017)0380

NÁVRH USNESENÍ
PDF 437kWORD 68k
25.9.2017
PE611.454v01-00
 
B8-0534/2017

předložený na základě otázek k ústnímu zodpovězení B8-0330/2017 a B8-0329/2017

v souladu s čl. 128 odst. 5 jednacího řádu


o Konferenci OSN o změně klimatu konané v roce 2017 v německém Bonnu (COP23) (2017/2620(RSP))


Adina-Ioana Vălean za Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin
Peter Liese za skupinu PPE
Gilles Pargneaux za skupinu S&D
Julie Girling za skupinu ECR
Gerben-Jan Gerbrandy za skupinu ALDE
Estefanía Torres Martínez za skupinu GUE/NGL
Marco Affronte za skupinu Verts/ALE
Piernicola Pedicini za skupinu EFDD
POZM. NÁVRHY

Usnesení Evropského parlamentu o Konferenci OSN o změně klimatu konané v roce 2017 v německém Bonnu (COP23) (2017/2620(RSP))  
B8-0534/2017

Evropský parlament,

–  s ohledem na Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a na Kjótský protokol k této úmluvě,

–  s ohledem na Pařížskou dohodu, rozhodnutí 1/CP.21, 21. konferenci smluvních stran (COP 21) úmluvy UNFCCC a na 11. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP11) a konala se ve dnech 30. listopadu až 11. prosince 2015 v Paříži,

–  s ohledem na 18. konferenci smluvních stran (COP 18) úmluvy UNFCCC a na 8. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP8) a konala se ve dnech 26. listopadu až 8. prosince 2012 v katarském Dohá, a s ohledem na přijetí změny protokolu, kterou se stanoví jeho druhé kontrolní období, které začíná 1. ledna 2013 a končí dne 31. prosince 2020,

–  s ohledem na to, že dne 22. dubna 2016 byla v sídle OSN v New Yorku otevřena k podpisu Pařížská dohoda a že zůstala otevřena až do 21. dubna 2017, že 195 států Pařížskou dohodu podepsalo a 160 států připravilo nástroje pro její ratifikaci,

–  s ohledem na 22. zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (COP 22) a 1. konferenci smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran Pařížské dohody (CMA 1), která se konala v marockém Marrákeši ve dnech 15. listopadu až 18. listopadu 2016,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. října 2016 o provádění Pařížské dohody a Konferenci OSN o změně klimatu konané v roce 2016 v marockém Marrákeši (COP 22) (1),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. července 2016 s názvem „Urychlení přechodu EU na nízkouhlíkovou ekonomiku“ (COM(2016)0500),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020: strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

–  s ohledem na závěry Evropské rady z 15. února 2016, 30. září 2016 a 23. června 2017,

–  s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 19. června 2017,

–  s ohledem na to, že dne 6. března 2015 předložily Lotyšsko a Evropská komise jménem Evropské unie a jejích členských států Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek EU a jejích členských států,

–  s ohledem na pátou hodnotící zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu a na souhrnnou zprávu obsaženou v této hodnotící zprávě,

–  s ohledem na souhrnnou zprávu Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) z listopadu 2016 o nedostatečném úsilí při snižování emisí nazvanou „The Emissions Gap Report 2016“ a na jeho zprávu o nedostatečném přizpůsobování se změně klimatu z roku 2016,

–  s ohledem na prohlášení vedoucích představitelů přijaté na summitu skupiny G-7 v německém Schloss Elmau ve dnech 7. až 8. června 2015, s názvem „Mysleme dopředu. Konejme spolu“ (Think Ahead. Act together), v němž znovu potvrdili svůj záměr dodržet závazek, jímž je snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů o 40 až 70 % oproti úrovním z roku 2010, přičemž je třeba zajistit, aby se snížení blížilo spíše 70 % než 40 %,

–  s ohledem na komuniké vedoucích představitelů skupiny G-7 z roku 2017 a zejména na boloňské komuniké ministrů pro životní prostředí;

–  s ohledem na rozhodnutí odstoupit od Pařížské dohody, které ohlásil prezident Spojených států amerických,

–  s ohledem na encykliku papeže Františka „Laudato Si“,

–  s ohledem na otázky Radě a Komisi týkající se konference OSN o změně klimatu konané v roce 2017 v německém Bonnu (COP 23) (O-0000068/2017 – B8-0329/2017O-000069/2017 – B8-0330/2017),

–  s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Pařížská dohoda vstoupila v platnost dne 4. listopadu 2016, kdy 160 ze 197 smluvních stran úmluvy uložilo své listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení do úschovy OSN (k datu 8. září 2017);

B.  vzhledem k tomu, že návrh reformy systému pro obchodování s emisemi (ETS) z července 2015 a návrhy balíčku opatření v oblasti klimatu z července 2016 (zahrnující sdílení úsilí, využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví a evropskou strategii pro nízkoemisní mobilitu) jsou klíčovými nástroji k plnění těchto závazků a k upevnění postoje EU jakožto globálního lídra v boji proti změně klimatu;

C.  vzhledem k tomu, že úsilí o zmírňování globálního oteplování by nemělo být považováno za překážku úsilí o hospodářský růst, ale naopak za hnací sílu pro dosahování nového a udržitelného růstu a zaměstnanosti;

D.  vzhledem k tomu, že nejvážnější dopady změny klimatu budou pociťovat rozvojové země, zejména ty nejméně rozvinuté, a rozvíjející se malé ostrovní státy, které mají nedostatek zdrojů na to, aby se připravily na probíhající změny a přizpůsobily se jim; vzhledem k tomu, že Afrika je podle Mezinárodního panelu pro změnu klimatu (IPCC) vůči této výzvě obzvláště zranitelná a tudíž vystavena nedostatku vody, extrémně silným meteorologickým jevům a nedostatku potravin způsobenému suchem a desertifikací;

E.  vzhledem k tomu, že změna klimatu může zintenzivnit soupeření o zdroje, jako jsou potraviny, voda nebo pastviny, a zhoršit ekonomické problémy a politickou nestabilitu a může se stát největší hnací silou přesunů obyvatelstva jak v rámci států, tak přes vnitrostátní hranice, a to v nepříliš vzdálené budoucnosti; vzhledem k tomu, že problematika klimatické migrace by proto měla být jednou z priorit mezinárodní agendy;

F.  vzhledem k tomu, že EU a její členské státy předložily dne 6. března 2015 Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu (UNFCCC) své zamýšlené vnitrostátně stanovené příspěvky, v nichž se zavázaly k cíli spočívajícímu v nejméně 40% snížení domácích emisí skleníkových plynů do roku 2030 oproti úrovním pro rok 1990;

G.  vzhledem k tomu, že ambiciózní politiky v oblasti zmírňování změny klimatu mohou vytvářet růst a pracovní místa; avšak vzhledem k tomu, že některá specifická odvětví s vysokými emisemi uhlíku a vysokou intenzitou obchodu mohou trpět únikem uhlíku, pokud ambice na ostatních trzích nebudou srovnatelné; vzhledem k tomu, že na ochranu pracovních míst v těchto specifických odvětvích je tedy nezbytná vhodná ochrana proti úniku uhlíku;

1.  připomíná, že změna klimatu je jednou z nejdůležitějších výzev, před nimiž lidstvo stojí, a že všechny státy a všichni aktéři na celosvětové úrovni musí vynaložit veškeré úsilí k omezení souvisejících problémů; zdůrazňuje, že Pařížská dohoda je významným krokem v tomto směru, je však třeba učinit mnohem více;

Vědecké poznatky pro opatření v oblasti klimatu

2.  připomíná, že podle vědeckých důkazů předložených v 5. hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) za rok 2014 je oteplování klimatického systému nepochybné, ke změně klimatu dochází a hlavní příčinou oteplování pozorovaného od poloviny 20. století je lidská činnost; vyjadřuje znepokojení nad tím, že rozsáhlé a závažné dopady změny klimatu se projevují na přírodních a lidských systémech všech kontinentů a oceánů již nyní;

3.  bere na vědomí globální uhlíkové rozpočty uvedené v 5. hodnotící zprávě IPCC a dochází k závěru, že pokud budou globální emise skleníkových plynů pokračovat na současné úrovni, bude zbývající uhlíkový rozpočet umožňující omezit zvýšení průměrné globální teploty na 1,5°C vyčerpán již v příštích čtyřech letech; zdůrazňuje, že, má-li se zabránit nejhorším dopadům globálního oteplování, měly by všechny země urychlit přechod na nulové emise skleníkových plynů a odolnost vůči změně klimatu v souladu s Pařížskou dohodou;

4.  opět zdůrazňuje, že je důležité zakládat globální činnost v oblasti klimatu na nejlepších dostupných vědeckých poznatcích a vítá facilitativní dialog, který se uskuteční v roce 2018 a bude předcházet lhůtě UNFCC pro opětovné předložení vnitrostátně stanovených příspěvků do roku 2030, jež je stanovena na rok 2020, i první globální přezkum, který se uskuteční v roce 2023, jelikož se jedná o první příležitosti, jak tuto zásadu uvést do praxe;

5.  vybízí k dialogu mezi odborníky Mezivládního panelu na změnu klimatu (IPCC) a smluvními stranami v průběhu přípravy a zveřejňování výsledků šestého posuzovacího cyklu; za tímto účelem vítá rozhodnutí zveřejnit v roce 2018 zvláštní zprávu IPCC o dopadech nárůstu globálního oteplování o 1,5°C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a o souvisejících scénářích snižování celosvětových emisí skleníkových plynů;

Ratifikace Pařížské dohody a plnění závazků

6.  vítá nebývale svižné tempo ratifikací a rychlý vstup Pařížské dohody v platnost, jakož i celosvětové odhodlání k jejímu úplnému a rychlému provedení, jak bylo vyjádřeno v marrákešském akčním prohlášení; naléhavě žádá všechny smluvní strany, aby dohodu co nejdříve ratifikovaly;

7.  vyjadřuje uspokojení nad tím, že na konferenci COP 22 v Marrákeši se všechny smluvní strany zavázaly k pokračování v činnosti založené na pařížských závazcích, a to nezávisle na změnách politických okolností;

8.  vyjadřuje své zklamání nad prohlášením prezidenta USA Donalda Trumpa, že zamýšlí odstoupení Spojených států amerických od Pařížské dohody; lituje tohoto rozhodnutí, které představuje krok zpět; zdůrazňuje, že formální odstoupení od dohody může začít platit nejdříve po příštích prezidentských volbách v USA v roce 2020; vítá rozhodné reakce vlád po celém světě a jejich pokračující a posílenou podporu plného uplatňování Pařížské dohody; s uspokojením bere na vědomí závazky některých států, měst a podniků USA, že budou pokračovat v plnění závazků USA vyplývajících z Pařížské dohody;

9.  vyjadřuje své uspokojení nad tím, že po prohlášení prezidenta Trumpa všechny významné smluvní strany potvrdily své závazky stanovené v Pařížské dohodě;

10.  zdůrazňuje, že Evropa nyní musí při obhajobě Pařížské dohody zaujmout vedoucí postavení s cílem zajistit budoucnost našeho životního prostředí i našich průmyslových odvětví; vítá skutečnost, že EU posílí stávající partnerství a bude usilovat o nová spojenectví;

11  poukazuje na rychlý pokrok, kterého bylo dosud dosaženo při převádění mezinárodního závazku EU do právních předpisů EU, které zřizují pevný politický rámec pro klima a energetiku do roku 2030, a zdůrazňuje svůj záměr dokončit tento legislativní proces do konce roku 2017;

12.  zdůrazňuje, že zejména po prohlášení prezidenta Trumpa je důležité zavést vhodná ustanovení proti úniku uhlíku a zajistit, aby společnosti, které patří k těm nejvýkonnějším a mají vysokou intenzitu uhlíku a vysokou intenzitu obchodu, získávaly potřebné povolenky zdarma; žádá Komisi, aby přezkoumala účinnost a legálnost dodatečných opatření na ochranu průmyslových odvětví ohrožených únikem uhlíku, jako je například uhlíková hraniční daňová úprava a poplatek za spotřebu, zejména pokud jde o produkty pocházející ze zemí, jež nesplňují své závazky vyplývající z Pařížské dohody;

13.  zdůrazňuje, že závazky učiněné podle Pařížské dohody udržet nárůst průměrné celosvětové teploty na mnohem nižší hodnotě než 2 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a dále se snažit omezit zvýšení teploty na 1,5°C, jakož i cíl zabezpečit na spravedlivém základě rovnováhu mezi antropogenními emisemi ze zdrojů a záchyty skleníkových plynů („nulové čisté emise“) v druhé polovině tohoto století, jsou rozhodujícím průlomem v celosvětovém kolektivním úsilí k přechodu namířenému na klimaticky neutrální a odolnou celosvětovou ekonomiku;

14.  připomíná, že omezení nárůstu průměrné celosvětové teploty na mnohem nižší hodnotu než 2 °C nezaručuje, že se zabrání významným negativním dopadům na klima; konstatuje, že stávající závazky dosud nedostačují ke splnění cílů Pařížské dohody; zdůrazňuje proto, že celosvětové emise skleníkových plynů by měly co nejdříve dosáhnout svého maxima a že by všechny smluvní strany, zejména všechny státy skupiny G-20, měly zintenzivnit své úsilí a zvýšit do roku 2020 své vnitrostátně stanovené příspěvky v návaznosti na facilitativní dialog, který se uskuteční v roce 2018; připomíná, že globální emise uhlíku je třeba do roku 2050 postupně zastavit; domnívá se, že zavedení politik a opatření za účelem dosažení a případně překročení vnitrostátně stanovených příspěvků by pro všechny země mělo být klíčovou domácí prioritou a že by dále měly být každých pět let předmětem nového posouzení v souladu s ambiciózním mechanismem Pařížské dohody; uznává však, že důslednost a úroveň ambicí domácích strategií snižování emisí nejsou podmíněny předložením aktualizovaných vnitrostátně stanovených příspěvků;

15.  vyzývá všechny strany, aby zajistily, že jejich vnitrostátně stanovené příspěvky budou v souladu s dlouhodobými cíli vyplývajícími z dlouhodobého teplotního cíle uvedeného v Pařížské dohodě; zdůrazňuje, že je třeba zohledňovat činnost v rámci zvláštní zprávy IPCC ohledně dopadu nárůstu teploty o 1,5 ºC a souvisejících scénářů i závěry facilitativního dialogu, který se bude konat v roce 2018; v této souvislosti připomíná závazek zemí skupiny G-7, že předloží rozvojové strategie snižování emisí skleníkových plynů pro polovinu století ve velkém předstihu před dohodnutou lhůtou v roce 2020; uvádí, že je připraven se plně zapojit do rozvoje strategie EU na základě analýzy Komise, kterou oznámila ve svém sdělení „Po pařížské konferenci“ ze dne 2. března 2016 (COM(2016)0110);

16.  zdůrazňuje zejména odpovědnost všech velkých hospodářství, která společně odpovídají za tři čtvrtiny světových emisí, a domnívá se, že opatření v oblasti klimatu by měla být i nadále klíčovým tématem pro skupiny států G-7 a G-20, a to zejména v oblastech, jako je provádění vnitrostátně stanovených příspěvků, strategie pro polovinu století, reforma dotací na fosilní paliva, zpřístupňování informací o uhlíku, čistá energie a další; zdůrazňuje, že je třeba pokračovat v zapojování ministrů velkých ekonomik do fór, jako je zasedání ministrů věnované čisté energii;

17.  vyzývá EU, aby se ve svých vnitrostátně stanovených příspěvcích do roku 2030 zavázala k dalšímu snižování emisí v návaznosti na facilitativní dialog, který se uskuteční v roce 2018;

18.  zdůrazňuje, že je důležité, aby EU dokázala, že za Pařížskou dohodou stojí, mimo jiné prováděním dohody prostřednictvím právních předpisů EU, včetně rychlého přijetí nařízení EU o opatřeních v oblasti klimatu a revize směrnice o EU ETS ze strany spoluzákonodárců, i včasným navyšováním cílů a posilováním politických nástrojů EU; připomíná, že všechny smluvní strany jsou vyzvány, aby do roku 2020 sdělily sekretariátu UNFCCC dlouhodobou rozvojovou strategii snižování emisí skleníkových plynů do poloviny století; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby ke splnění povinnosti vyplývající z dohody připravila do konference COP 24 strategii EU pro snižování emisí skleníkových plynů do poloviny století, jež bude obsahovat nákladově účinný scénář k dosažení cíle nulových čistých emisí stanoveného v Pařížské dohodě s cílem udržet nárůst celosvětové teploty na mnohem nižší hodnotě než 2 °C a usilovat o to, aby byl omezen na 1.5 °C; domnívá se, že by tento proces měl být zahájen co nejdříve, aby se umožnila komplexní diskuse, v níž by měl Evropský parlament hrát klíčovou úlohu, ve spolupráci se zástupci vnitrostátních, regionálních a místních orgánů i občanské společnosti a podnikatelského odvětví; připomíná však, že opatření pouze na úrovni EU nebudou postačovat, a proto vyzývá Komisi a Radu, aby důrazněji vybízely ostatní partnery k témuž;

19.  vítá závazek pařížské dohody snížit v průběhu druhé poloviny století celosvětové emise na nulové čisté emise; uvědomuje si, že to znamená, že většina odvětví v EU musí dosáhnout nulových emisí již podstatně dříve;

20.  domnívá se, že by měla pokročit jednání týkající se klíčových prvků Pařížské dohody, včetně posíleného rámce pro transparentnost, detailů globálního přezkumu, dalších pokynů týkajících se zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků, pochopení diferenciace, ztráty a škody, podpory financování a kapacit v oblasti klimatu, včetně inkluzivní víceúrovňové správy a mechanismu usnadňujícího provádění a podporujícího dodržování této dohody; naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby dodržovaly závazky dohodnuté v rámci Pařížské dohody, zejména pokud jde o příspěvek EU ke zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně a její podporu v oblasti financí, přenosu technologií a budování kapacit;

21.  zdůrazňuje, že čas je zásadním faktorem společného úsilí o boj proti změně klimatu a dodržení Pařížské dohody; zdůrazňuje, že EU má kapacitu i odpovědnost jít příkladem a okamžitě začít pracovat na sladění svých klimatických a energetických cílů s dohodnutým mezinárodním cílem omezit nárůst celosvětové průměrné teploty na hodnotu pod 2 °C a pokračovat v úsilí o omezení nárůstu této teploty na 1,5 °C;

22.  připomíná, že pokud má být splněna cílová hodnota celosvětové průměrné teploty, je nezbytné včas zahájit dekarbonizaci a emise skleníkových plynů musí co nejdříve dosáhnout svého maxima; připomíná, že pokud má svět směřovat k nákladově účinné emisní trajektorii v souladu s teplotními cíli stanovenými v Pařížské dohodě, měly bý být globální emise postupně zastaveny do roku 2050 nebo krátce poté; vyzývá všechny strany, které jsou schopny uskutečnit své vnitrostátní cíle a strategie v oblasti dekarbonizace, aby tak učinily, s tím že budou upřednostňovat ukončení emisí z uhlí, které je nejvíce znečišťujícím zdrojem energie, a vyzývá EU, aby za tímto účelem spolupracovala se svými mezinárodními partnery a poskytovala jim příklady osvědčených postupů;

23.  vyzývá všechny členské státy, aby ratifikovaly změnu Kjótského protokolu dohodnutou v Dohá;

COP 23 v Bonnu

24.  vítá závazek přijatý v Marrákeši dokončit pracovní program za účelem vypracování podrobných prováděcích pravidel Pařížské dohody do roku 2018; domnívá se, že konference COP 23 představuje pro tuto technickou činnost významný milník;

25.  s nadějí očekává, že během konference COP 23 dojde k vyjasnění struktury facilitativního dialogu, který se uskuteční v roce 2018 a bude představovat klíčovou příležitost ke zmapování pokroku při plnění cíle, který dohoda stanovila pro zmírnění změny klimatu, a informování o přípravách a revizi vnitrostátně stanovených příspěvků smluvních stran do roku 2030, které je třeba provést do roku 2020, aby bylo možné cíle dohody splnit; je přesvědčen, že EU by v tomto prvním facilitativním dialogu měla hrát proaktivní úlohu s cílem zhodnotit kolektivní úsilí a pokrok při provádění závazků; vyzývá Komisi a členské státy, aby v dostatečném časovém předstihu před konáním facilitativního dialogu předložily další závazky na snižování emisí skleníkových plynů nad rámec současných závazků podle Pařížské dohody, jež by vhodným způsobem přispěly k odstranění nedostatků při zmírňování změny klimatu v souladu s kapacitami EU;

26.  připomíná, že posílení opatření na zmírňování změny klimatu v období před rokem 2020 je pro dosažení dlouhodobých cílů Pařížské dohody absolutně nezbytné, a vyzývá k tomu, aby EU zajistila, že krátkodobá opatření zůstanou na programu konference COP 23;

Finanční prostředky v oblasti klimatu a další způsoby provádění

27.  vítá finanční plán „Roadmap to $100 Billion“, díky kterému by se mělo dosáhnout cíle uvolnit 100 miliard USD do roku 2020 na boj proti změně klimatu v rozvojových zemích; zdůrazňuje, že lhůta pro uvolnění prostředků byla prodloužena do roku 2025, jak bylo rozhodnuto na konferenci COP 21;

28.  vítá závazek smluvních stran Pařížské dohody zajistit, aby všechny finanční toky byly v souladu s cílem směřujícím k nižším emisím skleníkových plynů a rozvojem odolnosti vůči změně klimatu; domnívá se proto, že EU musí naléhavě řešit finanční toky do fosilních paliv a infrastruktury s vysokými emisemi uhlíku;

29.  uznává, že je důležité zaměřit se na mechanismus pro ztráty a škody, který je součástí Pařížské dohody, a rozhodně podporuje diskusi o tomto mechanismu jakožto o zvláštním pilíři opatření v oblasti klimatu na konferenci COP 23 v Bonnu;

30.  poukazuje na to, že je důležité, aby otázka lidských práv zůstala v jádru opatření přijímaných v oblasti změny klimatu, a trvá na tom, že je nutné, aby Komise a členské státy zajistily, aby byla v rámci jednání o opatřeních na přizpůsobení se změně klimatu uznána nutnost dodržovat, chránit a prosazovat lidská práva, mezi něž patří mimo jiné rovnost mezi muži a ženami, plné a rovné zapojení žen do společnosti a aktivní podpora spravedlivého přechodu pracovní síly, který by vytvořil důstojnou práci a kvalitní pracovní místa pro všechny;

31.  vítá plynulé navyšování finančních prostředků EU na klimatické otázky, zdůrazňuje však, že je nutno vyvinout další úsilí; zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby ostatní rozvinuté smluvní strany poskytly své příspěvky k dosažení cíle ve výši 100 miliard USD; vyzývá k přijetí konkrétních a mezinárodních závazků, které by pomohly získat dodatečné zdroje financování;

32.  žádá, aby vlády a veřejné a soukromé finanční instituce, včetně bank, penzijních fondů a pojišťoven, přijaly ambiciózní závazky k tomu, že uvedou úvěrové a investiční postupy do souladu s cílem dosáhnout mnohem nižší hodnoty oteplení než 2°C v souladu s čl. 2 odst. 1 písm. c) Pařížské dohody a zastaví investice do fosilních paliv, včetně postupného ukončování exportních úvěrů na investice do fosilních paliv; vyzývá k přijetí specifických veřejných záruk na podporu ekologických investic, k zavedení ochranných značek a daňových výhod pro fondy určené na ekologické investice a k vydávání ekologických dluhopisů;

33.  je si vědom toho, že změny ve vnitrostátních a mezinárodních daňových systémech, včetně přesouvání daňové zátěže z práce na kapitál, uplatňování zásady „znečišťovatel platí“, upuštění od fosilních paliv a stanovení vhodné ceny uhlíku, jsou zásadní pro vytvoření hospodářského prostředí, které podpoří veřejné a soukromé investice a v němž lze v rámci průmyslových politik dosáhnout cílů udržitelného rozvoje;

34.  podporuje posílenou spolupráci mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi, mimo jiné v rámci partnerství v oblasti vnitrostátně stanovených příspěvků, aby měly země efektivnější přístup k technickým poznatkům a finanční podpoře nezbytným k zavedení politik, díky nimž splní a překročí své vnitrostátně stanovené příspěvky;

35.  vyzývá Komisi, aby provedla zevrubné hodnocení možných dopadů Pařížské dohody na rozpočet EU a aby vypracovala zvláštní automatický mechanismus financování z EU, který poskytne další přiměřené financování, aby se zajistilo, že EU přispěje svým spravedlivým dílem k dosažení cíle, kterým je získat prostředky ve výši 100 mld. USD na financování opatření v oblasti klimatu;

36.  vyzývá k přijetí konkrétních závazků na získání dalších finančních prostředků na opatření v oblasti klimatu, mj. zavedení daně z finančních transakcí, vyčlenění části emisních povolenek v rámci systému EU ETS v období 2021–2030 a vyčlenění příjmů získaných na základě unijních a mezinárodních opatření týkajících se emisí z letecké a lodní dopravy na financování mezinárodních opatření ve prospěch klimatu a na Zelený klimatický fond;

Role nestátních subjektů

37.  podtrhuje úsilí stále většího počtu nestátních subjektů v oblasti snižování emisí uhlíku a zvyšování odolnosti vůči změně klimatu; zdůrazňuje proto význam strukturovaného a konstruktivního dialogu mezi vládami, podnikatelskou sférou, městy, regiony, mezinárodními organizacemi, občanskou společností a akademickými institucemi a důležitost jejich zapojení do plánování a provádění rozšiřitelných opatření v oblasti klimatu s cílem vyvinout výraznou celosvětovou aktivitu směřující k nízkouhlíkovým a odolným společnostem a prokázat pokrok v plnění cílů Pařížské dohody;

38.  vyzývá EU a její členské státy, spolu s ostatními stranami Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), aby podporovaly proces, který aktivně zapojí nestátní subjekty do jednání o provádění Pařížské dohody, podpoří jejich snahy přispět ke splnění vnitrostátně stanoveného příspěvku určitého státu navzdory vnitrostátní politické transformaci a umožní jim nalézt nové formy účasti a přidružení těchto subjektů v rámci UNFCCC;

39.  zdůrazňuje důležitou roli zóny nestátních subjektů pro opatření v oblasti klimatu (NAZCA) při podpoře a sledování opatření nestátních subjektů, jako je Globální pakt starostů a primátorů, iniciativa Mission Innovation, InsuResilience, Udržitelná energie pro všechny a partnerství v oblasti vnitrostátně stanovených příspěvků;

40.  vítá úsilí „bojovníků za klima“ v rámci marrákešského partnerství pro opatření v oblasti klimatu;

41.  vyzývá EU a její členské státy, aby spolupracovaly se všemi subjekty občanské společnosti (institucemi, soukromým sektorem, nevládními organizacemi a místními komunitami) na rozvoji iniciativ týkajících se snižování emisí v klíčových odvětvích (energetika, technologie, města, doprava) a také iniciativ na přizpůsobení se a na zvýšení odolnosti, a tím reagovaly na otázky přizpůsobení, zejména v souvislosti s přístupem k vodě, potravinovým zabezpečením a prevencí rizik; vyzývá všechny vlády a subjekty občanské společnosti, aby tento akční program opatření podpořily a posílily;

42.  připomíná OSN a smluvním stranám UNFCCC, že činnost jednotlivců je stejně důležitá jako činnost vlád a institucí; vyzývá tudíž k větší snaze pořádat kampaně a činnosti ke zvyšování povědomí a informování veřejnosti o malých a velkých gestech, která mohou přispět k boji proti změně klimatu v rozvinutých i rozvojových zemích;

Komplexní úsilí všech odvětví

43.  vítá rozvoj systémů pro obchodování s emisemi na celosvětové úrovni, včetně 18 systémů pro obchodování s emisemi, které fungují napříč čtyřmi kontinenty a představují 40 % celosvětového HDP; vybízí Komisi, aby podpořila vazby mezi systémem EU pro obchodování s emisemi a jinými systémy pro obchodování s emisemi s cílem vytvořit mechanismy mezinárodního trhu s uhlíkem, který by zvýšil ambice v oblasti boje proti změně klimatu a současně přispěl ke snížení nebezpečí úniku uhlíku vytvořením rovnocenných podmínek pro všechny; vyzývá Komisi, aby přijala záruky, které zajistí, že propojení se systémem ETS EU bude trvale přispívat ke zmírňování změny klimatu a neohrozí domácí cíle EU v oblasti snižování emisí skleníkových plynů;

44.  zdůrazňuje, že je třeba být ambicióznější a přijmout další opatření, aby byly zachovány dostatečné pobídky pro dosažení snížení emisí skleníkových plynů, které je třeba ke splnění emisních a energetických cílů EU do roku 2050; zdůrazňuje, že ve snižování emisí skleníkových plynů v odvětví dopravy a zemědělství nebylo dosaženo dostatečného pokroku, pokud jde o cíle do roku 2020, a že je třeba zvýšit úsilí, pokud mají tato odvětví splnit své cíle v oblasti snížení emisí do roku 2030;

45.  zdůrazňuje, že je důležité zajistit ekologickou vyváženost veškerých budoucích tržních přístupů, ať už v rámci Pařížské dohody nebo nad její rámec, tím, že se zohlední rizika, jako jsou mezery umožňující dvojí započítávání, problémy s trvalostí a adicionalitou snižování emisí, možné negativní dopady pro udržitelný rozvoj a zvrácené pobídky ke snižování ambicí v oblasti vnitrostátně stanovených příspěvků;

46.  zdůrazňuje, že cíle „20-20-20“ pro emise skleníkových plynů, obnovitelné zdroje energie a úspory energie hrály klíčovou úlohu v tomto procesu a vedly k zachování pracovních míst více než 4,2 milionu osob zaměstnaných v různých ekologických odvětvích s nepřetržitým růstem během hospodářské krize;

47.  bere na vědomí rozhodnutí shromáždění Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) z roku 2016 o vytvoření systému kompenzací a snižování emisí uhlíku v mezinárodní letecké dopravě (CORSIA);

48.  je však zklamán tím, že se organizace ICAO nedohodla na snížení emisí a systém CORSIA je namísto toho zaměřen hlavně na kompenzace; vyjadřuje politování nad tím, že vůbec není zaručena kvalita těchto kompenzací, že používání systému CORSIA je právně závazné pouze od roku 2027 a že hlavní členové ICAO se ještě nezavázali k účasti v dobrovolné fázi, zatímco jiní velcí znečišťovatelé se nezavázali k uhlíkově neutrálnímu růstu, což vyvolává řadu otázek ohledně skutečného dopadu na klima, jelikož výsledek ani zdaleka neodpovídá očekáváním, která EU měla, když rozhodla o dočasném omezení působnosti systému EU pro obchodování s emisemi; vyzývá k urychlené finalizaci pevného souboru pravidel k zajištění plné funkčnosti systému CORSIA za účelem včasného provádění na vnitrostátní a regionální úrovni a řádného vymáhání všemi stranami; dále vyzývá ke zlepšení veškerých technologických inovací týkajících se výkonu motoru a kvality paliva;

49.  připomíná, že ačkoliv vnitroevropské lety budou i nadále zahrnuty do systému EU pro obchodování s emisemi, jakoukoli změnu stávajících právních předpisů a plánovaného zavedení systému CORSIA lze zvažovat pouze ve světle úrovně ambice systému a jeho prováděcích opatření, která teprve budou navržena;

50.  bere na vědomí plán na vyvinutí „komplexní strategie IMO, jejímž cílem je snižování emisí skleníkových plynů z lodí“, který byl přijat na 70. zasedání Výboru Mezinárodní námořní organizace (IMO) pro ochranu mořského prostředí; naléhavě žádá organizaci IMO, aby vyvinula celosvětový mechanismus v souladu s cíli Pařížské dohody tím, že stanoví ambiciózní cíl snížení emisí a vypracuje konkrétní časový plán v rámci výchozí strategie IMO týkající se skleníkových plynů, která má být přijata na jaře 2018;

51.  vítá kigalskou změnu týkající se globálního omezování výskytu fluorovaných uhlovodíků (HFC), které mají dopad na oteplování klimatu; domnívá se, že toto představuje konkrétní krok na cestě ke splnění Pařížské dohody, která by mohla do roku 2050 předejít emisím více než 70 miliard tun ekvivalentu CO2, což znamená jedenáctkrát roční emise USA, a vybízí tudíž všechny smluvní strany Montrealského protokolu, aby podnikly všechny nezbytné kroky pro rychlou ratifikaci; připomíná, že EU přijala ambiciózní právní předpisy na postupné ukončování výroby částečně fluorovaných uhlovodíků do roku 2030 o 79 %, neboť jsou široce dostupné jejich náhražky šetrné ke klimatu, jejichž potenciál je třeba plně využít;

Odolnost vůči změně klimatu prostřednictvím přizpůsobení

52.  bere na vědomí, že priority předsednictví Fidži na Konferenci COP 23 zahrnují oblasti, ve kterých hraje důležitou roli činnost týkající se odolnosti a přizpůsobení; připomíná, že opatření pro přizpůsobování se změně klimatu jsou zcela nezbytná pro všechny země, aby mohly minimalizovat negativní dopady a plně využít příležitostí k růstu odolnému vůči změně klimatu a udržitelnému rozvoji;

53.  žádá, aby byly odpovídajícím způsobem stanoveny dlouhodobé cíle v oblasti přizpůsobování se; připomíná, že rozvojové země, zejména nejméně rozvinuté země a malé ostrovní rozvojové státy, které ke změně klimatu přispěly nejméně, jsou nejzranitelnější vůči jejím nepříznivým dopadům a mají nejnižší schopnost se jim přizpůsobit;

54.  zdůrazňuje, že je nutné přizpůsobení se změně klimatu skutečně začlenit do vnitrostátních rozvojových strategií, včetně finančního plánování, a zároveň zlepšovat koordinační kanály mezi různými úrovněmi veřejné správy a zainteresovanými subjekty; domnívá se, že je rovněž důležitý soulad se strategiemi a plány snižování rizika katastrof;

55.  zdůrazňuje, že je důležité posoudit obzvlášť dopady změny klimatu na města a jejich jedinečné problémy a možnosti v oblasti přizpůsobení se a zmírňování změny klimatu; domnívá se, že posílení schopnosti měst a místních orgánů zapojit se a pracovat na zvýšení odolnosti jejich komunity je zásadně důležité pro řešení místního rozměru dopadů změny klimatu;

56.  domnívá se, že politiky v oblasti klimatu se mohou těšit dostatečné podpoře, pokud budou doprovázeny sociálními opatřeními, např. fondem pro spravedlivou transformaci, který propojí stávající problémy v oblasti boje proti změně klimatu s úsilím v boji proti nezaměstnanosti a nejistému zaměstnání;

57.  vyzývá Komisi, aby znovu posoudila strategii EU pro přizpůsobení se klimatu z roku 2013 s cílem posílit zaměření na činnosti související s přizpůsobením a zajistit jejich přidanou hodnotu na celkové úrovni EU, a to vytvořením užších vazeb na Pařížskou dohodu a podporou dalšího rozvoje sdílení osvědčených postupů, příkladů a informací v oblasti práce zaměřené na zmírnění změn klimatu; zdůrazňuje potřebu vyvinout systémy a nástroje na sledování pokroku a účelnosti národních plánů a činností týkajících se přizpůsobení;

58.  připomíná, že změna klimatu bude mít nedozírný vliv na zemědělskou půdu, mokřady a lesy, které pokrývají více než 90 % povrchu EU; zdůrazňuje, že toto odvětví – nazývané využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví – emise pohlcuje, ale je zároveň i jejich zdrojem, a je zásadně důležité pro zmírňování dopadů a zvyšování odolnosti;

59.  zdůrazňuje, že nečinnost bude mít vážné negativní a často nevratné důsledky, a připomíná, že změna klimatu se týká všech regionů světa různým, avšak velmi ničivým způsobem, což vede k migračním vlnám a ztrátám na životech, jakož i k hospodářským, ekologickým a sociálním ztrátám; zdůrazňuje, že máme-li dosáhnout našich klimatických cílů a usnadnit růst, je velmi důležité začít z politického i finančního hlediska společně na celém světě prosazovat inovace v oblasti čisté energie a obnovitelných energetických zdrojů;

60.  uznává, že je velmi složité vytvořit všeobecně přijatelnou definici pojmu „klimatický uprchlík“, ale požaduje seriózní uznání povahy a rozsahu vysídlování a migrace v důsledku změny klimatu a katastrof způsobených globálním oteplováním; se znepokojením konstatuje, že mezi roky 2008 a 2013 muselo zhruba 166 milionů lidí opustit své domovy kvůli přírodním katastrofám, zvyšování hladiny moří, extrémním povětrnostním jevům, desertifikaci, nedostatku vody a šíření tropických nemocí a nemocí přenášených vektory; zejména připomíná, že vývoj v některých částech Afriky a Blízkého východu související s klimatem by mohl přispět k politické nestabilitě, ekonomickému strádání a vystupňování uprchlické krize ve Středomoří;

61.  poznamenává, že 20 % celosvětových emisí skleníkových plynů vzniká v důsledku úbytku a znehodnocování lesů, a zdůrazňuje úlohu lesů a aktivního udržitelného lesního hospodářství při zmírňování změny klimatu a potřebu posílit schopnost lesů přizpůsobit se změně klimatu a jejich odolnost vůči této změně; zdůrazňuje potřebu úsilí o zmírňování změny klimatu zaměřeného na oblast tropických lesů (REDD +); zdůrazňuje, že bez tohoto úsilí se pravděpodobně nepodaří dosáhnout cíle, kterým je omezit oteplování Země na méně než 2 °C; dále vyzývá EU, aby zvýšila mezinárodní financování na omezení odlesňování v rozvojových zemích;

Podpora rozvojových zemí

62.  zdůrazňuje, že významnou úlohu při dosahování cílů Pařížské dohody hrají také rozvojové země, kterým se musí dostat pomoci při plnění jejich klimatických plánů, přičemž je nutné plně využívat synergií s relevantními cíli udržitelného rozvoje provedených klimatických opatření, akčního plánu z Addis Abeby a Agendy 2030;

63.  zdůrazňuje, že je nutné na základě většího využívání obnovitelných zdrojů energie podporovat všeobecný přístup k udržitelné energii v rozvojových zemích, zejména v Africe; poukazuje na to, že Afrika má rozsáhlé přírodní zdroje, které jí mohou zajistit energetickou bezpečnost; upozorňuje na to, že pokud by se podařilo nakonec úspěšně zajistit propojení elektrických sítí, mohla by část evropské energie pocházet z Afriky;

64.  zdůrazňuje, že EU má zkušenosti, kapacitu a globální dosah, aby mohla mít vůdčí postavení při vytváření inteligentnější, ekologičtější a odolnější infrastruktury potřebné k dosažení celosvětového přechodu, který byl podnícen Pařížskou dohodou; vyzývá EU, aby podporovala úsilí rozvojových zemí při přechodu na nízkouhlíkové společnosti, které jsou inkluzivnější, sociálně a environmentálně udržitelné, prosperující a bezpečnější;

Průmysl a konkurenceschopnost

65.  vítá neustálé úsilí a pokrok, kterého dosáhl evropský průmysl při plnění svých povinností a využívání příležitostí vyplývajících z Pařížské dohody, neboť mohou vést k úspěšným a nákladově efektivním opatřením v oblasti boje proti změně klimatu;

66.  zdůrazňuje, že boj proti změně klimatu je celosvětovou prioritou a měl by být předmětem skutečně celosvětového úsilí při zajišťování energetické bezpečnosti a udržitelné ekonomiky;

67.  zdůrazňuje, že stabilní a předvídatelný právní rámec a jasné politické signály na úrovni EU i na celosvětové úrovni by usnadnily a zvýšily investice v oblasti klimatu;

68.  zdůrazňuje, že pro opatření v oblasti klimatu a Pařížskou dohodu je zásadně důležité trvalé odhodlání, především na straně hlavních celosvětových znečišťovatelů; vyjadřuje hluboké politování nad prohlášením vlády USA ohledně jejího postoje k Pařížské dohodě; vřele však vítá pokračující podporu velkých průmyslových odvětví v USA, která si zjevně uvědomují rizika vyplývající ze změny klimatu a příležitosti, které přináší opatření v této oblasti;

69.  domnívá se, že pokud ostatní velké ekonomiky nepřijmou závazky srovnatelné s těmi, které v oblasti snižování emisí skleníkových plynů přijala EU, bude nezbytné zachovat ustanovení týkající se úniku uhlíku, zejména ustanovení zaměřená na odvětví, jež jsou vystavena vysoké intenzitě obchodu i vysokému podílu nákladů na uhlík při výrobě, aby byla zajištěna celosvětová konkurenceschopnost evropského průmyslu;

70.  vítá, že Čína a další hlavní konkurenti energeticky intenzivních odvětví EU zavádějí obchodování s uhlíkem nebo další mechanismy oceňování; domnívá se, že dokud nebude dosaženo rovných podmínek, měla by EU zachovat odpovídající a přiměřená opatření k zajištění konkurenceschopnosti svého průmyslu a bránit se v případě potřeby úniku uhlíku a zohledňovat přitom, že energetická, průmyslová a klimatická politika jdou ruku v ruce;

71.  zdůrazňuje, že je důležité zvýšit počty kvalifikovaných pracovníků v průmyslu a podporovat znalosti a osvědčené postupy pro účely podpory vytváření kvalitních pracovních míst, a zároveň podporovat transformaci pracovní síly tam, kde je to třeba;

Energetická politika

72.  vyzývá EU, aby přiměla mezinárodní společenství k bezodkladnému přijetí konkrétních opatření, včetně harmonogramu, za účelem postupného zrušení dotací škodlivých pro životní prostředí, a to i na fosilní paliva, které narušují hospodářskou soutěž, brzdí mezinárodní spolupráci a inovace;

73.  zdůrazňuje význam energetických úspor, energetické účinnosti a obnovitelné energie pro snižování emisí i pro finanční úspory, energetickou bezpečnost a předcházení energetické chudobě a pro zmírňování této chudoby, pro ochranu a pomoc pro zranitelné a chudé domácnosti; požaduje celosvětovou podporu energetické účinnosti a úsporných opatření a rozvoje obnovitelných zdrojů energie (např. podporou vlastní výroby a spotřeby z obnovitelných zdrojů energie) a jejich účinné zavádění; připomíná, že upřednostňování energetické účinnosti a celosvětové vedoucí postavení EU v oblasti energie z obnovitelných zdrojů jsou dva z hlavních cílů energetické unie EU;

74.  zdůrazňuje, že je důležité vyvíjet technologie pro uchovávání energie, inteligentní sítě a reakci na poptávku, které přispějí k posílení účinného zavádění obnovitelných zdrojů při výrobě energie a v odvětví vytápění a chlazení domácností;

Výzkum, inovace a digitální technologie

75.  zdůrazňuje, že trvalý a posílený výzkum a inovace v oblasti zmírňování změn klimatu, politik přizpůsobení, účinného využívání zdrojů, nízkoemisních technologií a udržitelného využívání druhotných surovin („oběhové hospodářství“) je klíčem k boji proti změně klimatu nákladově efektivním způsobem a snižuje závislost na fosilních palivech; vyzývá proto k přijetí globálních závazků za účelem posílení a zaměření investic v této oblasti;

76.  zdůrazňuje, že pokrok v technologiích nezbytných pro dekarbonizaci bude vyžadovat jasné politické signály, a to i pokud jde o omezení tržních a regulačních překážek, které nové technologie a obchodní modely brzdí, a o řádně zacílené veřejné výdaje;

77.  připomíná, že výzkum, inovace a konkurenceschopnost jsou jedním z pěti pilířů strategie EU pro energetickou unii; konstatuje, že EU je odhodlána i nadále zůstat globálním lídrem v těchto oblastech a zároveň rozvíjet úzkou vědeckou spolupráci s mezinárodními partnery; zdůrazňuje význam budování a udržování rozsáhlých inovačních kapacit, a to jak v rozvinutých, tak v rychle se rozvíjejících zemích, pro zavádění čistých a udržitelných energetických technologií;

78.  připomíná zásadně důležitou roli digitálních technologií v rámci transformace energetiky, při vytváření nových udržitelných obchodních modelů a zlepšování energetické účinnosti a úspor; zdůrazňuje environmentální přínosy, které může přinést digitalizace evropského průmyslu prostřednictvím účinného využívání zdrojů a snižování materiálové náročnosti;

79.  zdůrazňuje, že je nutné plně využívat stávající programy a nástroje EU, jako je Horizont 2020, které jsou otevřeny účasti třetích zemí, a to zejména v oblastech energetiky, změny klimatu a udržitelného rozvoje;

80.  požaduje lepší využívání technologií, jako např. vesmírných družic, pro přesný sběr údajů o emisích, teplotě a změně klimatu; zdůrazňuje zejména přínos programu Copernicus; vyzývá také k transparentní spolupráci a sdílení informací mezi státy a zpřístupnění údajů vědecké obci;

Diplomacie v oblasti klimatu

81.  jednoznačně podporuje pokračující zaměření EU na diplomacii týkající se klimatu, neboť má zásadní význam pro větší zviditelnění opatření v oblasti klimatu v partnerských zemích a v očích světové veřejnosti; zdůrazňuje potřebu nadále při diplomatických jednáních nastolovat otázku změny klimatu jako strategickou prioritu, s přihlédnutím k nejnovějšímu vývoji a měnící se geopolitické situaci; zdůrazňuje skutečnost, že Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) a členské státy mají nesmírnou kapacitu zahraniční politiky a musí prokázat svou vůdčí roli na fórech zaměřených na změnu klimatu; zdůrazňuje, že ambiciózní a naléhavá opatření v oblasti klimatu a provádění závazků COP 21 musí zůstat jednou z priorit EU v rámci dvoustranných a biregionálních dialogů na vysoké úrovni mezi EU a partnerskými zeměmi, v G7, G20, OSN a na dalších mezinárodních fórech;

82.   znovu opakuje svůj názor, že cíle politiky v oblasti klimatu by měly být středobodem úsilí v oblasti zahraniční politiky EU a světové agendy; naléhavě vyzývá EU a členské státy, aby prokázaly svou vůdčí roli v rámci celosvětových opatření proti změně klimatu tím, že budou stále prosazovat Pařížskou dohodu a aktivně spolupracovat se strategickými partnery na vnitrostátní i nižší úrovni, aby vytvořily či posílily aliance v oblasti opatření proti změně klimatu, a tím zachovaly dynamiku směřující k ambicióznímu režimu ochrany klimatu;

83.  naléhavě vyzývá EU a členské státy, aby usilovaly o širší povědomí o rizicích souvisejících s klimatem a o jejich analýzu a řešení a podporovaly partnery EU na celém světě, aby v rámci svého úsilí lépe chápali, zohledňovali, předvídali a řešili dopady změny klimatu na vnitřní stabilitu, mezinárodní bezpečnost a vysídlování obyvatelstva;

84.  zavazuje se k tomu, že využije svou mezinárodní úlohu a členství v mezinárodních parlamentních sítích k důsledné snaze o pokrok směrem k urychlenému provádění Pařížské dohody;

Úloha Evropského parlamentu

85.  domnívá se, že jelikož Parlament musí poskytnout svůj souhlas s mezinárodními dohodami a jako spolunormotvůrce hraje ústřední roli v provádění Pařížské dohody v EU, musí být řádně začleněn do delegace EU; očekává proto, že mu bude umožněno účastnit se koordinačních schůzek EU v Bonnu a bude mu zaručen přístup ke všem přípravným dokumentům od okamžiku zahájení jednání;

°

°  °

86.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a sekretariátu UNFCCC s žádostí, aby bylo rozesláno všem smluvním stranám, které nejsou členy EU.

 

(1)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0383.

Právní upozornění