Postup : 2019/2582(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B8-0188/2019

Předložené texty :

B8-0188/2019

Rozpravy :

Hlasování :

PV 14/03/2019 - 11.15
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :


<Date>{11/03/2019}11.3.2019</Date>
<NoDocSe>B8‑0188/2019</NoDocSe>
PDF 214kWORD 64k

<TitreType>NÁVRH USNESENÍ</TitreType>

<TitreSuite>předložený na základě prohlášení Rady a Komise</TitreSuite>

<TitreRecueil>v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,</TitreRecueil>


<Titre>o strategii pro dlouhodobé snižování emisí skleníkových plynů v EU v souladu s Pařížskou dohodou</Titre>

<DocRef>(2019/2582(RSP))</DocRef>


<RepeatBlock-By><Depute>Peter Liese, Jytte Guteland, Nils Torvalds, Bas Eickhout, Lynn Boylan, Eleonora Evi</Depute>

<Commission>{ENVI}za Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin</Commission>

</RepeatBlock-By>


B8‑0188/2019

Usnesení Evropského parlamentu o strategii pro dlouhodobé snižování emisí skleníkových plynů v EU v souladu s Pařížskou dohodou

(2019/2582(RSP))

Evropský parlament,

 s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. listopadu 2018 nazvané Čistá planeta pro všechny – evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky (COM(2018)0773),

 s ohledem na Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a na Kjótský protokol k této úmluvě,

 s ohledem na Pařížskou dohodu, rozhodnutí 1/CP.21, 21. konferenci smluvních stran (COP21) úmluvy UNFCCC a na 11. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP11) a konala se ve dnech 30. listopadu až 11. prosince 2015 v Paříži ve Francii,

 s ohledem na 24. zasedání konference smluvních stran (COP24) UNFCCC, na 14. zasedání smluvních stran Kjótského protokolu (CMP14) a na třetí část prvního zasedání konference smluvních stran, která byla rovněž zasedáním smluvních stran Pařížské dohody (CMA1.3) a konala se v polských Katovicích ve dnech 2. až 14. prosince 2018,

 s ohledem na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a na cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje,

 s ohledem na usnesení ze dne 25. října 2018 o konferenci OSN o změně klimatu konané v roce 2018 v polských Katovicích (COP24)[1],

 s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 22. března 2018,

 s ohledem na zvláštní zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) s názvem Globální oteplování o 1,5°C, jeho pátou hodnotící zprávu a jeho souhrnnou zprávu,

 s ohledem na deváté vydání zprávy OSN o nedostatečném úsilí při snižování emisí nazvané Environment Emissions Gap Report, která byla přijata dne 27. listopadu 2018,

 s ohledem na návrh usnesení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin,

 s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že konference COP24 v Katovicích vyústila v přijetí souboru pravidel z Katovic, jenž zajišťuje právní srozumitelnost v provádění Pařížské dohody;

1. zdůrazňuje, že evropští občané již čelí přímým dopadům změny klimatu; zdůrazňuje, že podle Evropské agentury pro životní prostředí činily průměrné roční ztráty způsobené extrémními povětrnostními jevy a extrémními doprovodnými jevy změny klimatu v Unii v letech 2010 až 2016 přibližně 12,8 miliardy EUR a že nedojde-li k přijetí dalších opatření, mohly by škody způsobené změnou klimatu vystoupat do roku 2080 v EU přinejmenším na 190 miliard EUR, což představuje čistou ztrátu prosperity rovnající se 1,8 % jejího stávajícího HDP; zdůrazňuje, že podle scénáře s vysokými emisemi by roční náklady způsobené záplavami mohly v EU do roku 2100 vzrůst až na 1 bilion EUR a že katastrofy související s povětrnostními jevy by do roku 2100 mohly mít dopad na asi dvě třetiny evropských občanů v porovnání s 5 % obyvatel v současnosti; dále zdůrazňuje, že podle Evropské agentury pro životní prostředí bude 50 % obydlených oblastí v EU do roku 2030 trpět vážným nedostatkem vody;

2. připomíná zjištění Eurobarometru z listopadu 2018, z nichž vyplývá, že 93 % Evropanů se domnívá, že změna klimatu je způsobena lidskou činností, a 85 % jich souhlasí s tím, že boj proti změně klimatu a účinnější využívání energie může zajistit hospodářský růst a pracovní místa v Evropě; konstatuje, že evropští obyvatelé přikládají změně klimatu velký význam;

3. zdůrazňuje, že zvláštní zpráva IPCC o globálním oteplování o 1,5°C představuje nejucelenější a nejaktuálnější vědecké hodnocení scénářů zmírňování změny klimatu v souladu s Pařížskou dohodou;

4. zdůrazňuje, že z této zvláštní zprávy IPCC vyplývá, že omezit globální oteplování na 1,5°C, a to bez jakéhokoli nebo jen s omezeným překročením, by znamenalo dosáhnout celosvětově nulových čistých emisí skleníkových plynů nejpozději do roku 2067 a každoročně snižovat emise skleníkových plynů do roku 2030 na maximálně 25 až 30 Gt CO2eq; s ohledem na tato zjištění zdůrazňuje, že aby Unie, která v celosvětovém měřítku udržuje vedoucí pozici, měla skutečnou šanci udržet globální nárůst teploty pod 1,5 °C do roku 2100, musí usilovat o to, aby bylo nulových čistých emisí skleníkových plynů dosaženo co nejdříve, nejpozději do roku 2050;

5. vyjadřuje znepokojení nad zprávou OSN o nedostatečném úsilí při snižování emisí nazvanou Environment Emissions Gap Report z roku 2018, v níž se uvádí, že stávající bezpodmínečné vnitrostátně stanovené příspěvky zdaleka překračují limit oteplování 2 °C určený v Pařížské dohodě, a naopak povedou k nárůstu teploty o předpokládaných 3,2°C[2] do roku 2100; zdůrazňuje, že je naléhavě třeba, aby všechny smluvní strany rámcové úmluvy UNFCCC zvýšily své cíle v oblasti klimatu do roku 2020;

6. vítá zveřejnění sdělení Komise Čistá planeta pro všechny – evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky; schvaluje cíl nulových čistých emisí skleníkových plynů do roku 2050 a naléhavě žádá členské státy, aby udělaly totéž na zvláštním summitu EU v Sibiu v květnu 2019 v rámci diskusí o budoucnosti Evropy;

Cesty ke změně v evropské strategii nulových emisí do poloviny století

7. konstatuje, že strategie představuje osm cest k tomu, jak dosáhnout ekonomické, technologické a sociální transformace, kterou Unie potřebuje, aby splnila dlouhodobý teplotní cíl vytyčený Pařížskou dohodou; konstatuje, že pouze dvě z těchto cest umožní Unii, aby Evropa dosáhla nulových čistých emisí skleníkových plynů nejpozději do roku 2050; zdůrazňuje, že splnění tohoto cíle bude vyžadovat rychlé přijetí opatření a značné úsilí na všech úrovních od místní a regionální úrovně pro úroveň vnitrostátní a evropskou, a zapojení všech neveřejných subjektů; uznává, že by regionálně a místně stanovené příspěvky mohly být důležitým nástrojem k odstranění emisní propasti; připomíná povinnost členských států přijmout vnitrostátní dlouhodobé strategie, jak jsou stanoveny v nařízení o správě[3]; vyzývá proto členské státy, aby zavedly jednoznačné krátkodobé a dlouhodobé cíle a politiky, které budou v souladu s cíli Pařížské dohody, a aby způsoby zajištění nulových čistých emisí podpořily investicemi;

8. zdůrazňuje, že cílem první kategorie cest obsažených ve strategii je snížit emise skleníkových plynů do roku 2050 přibližně pouze o 80 % oproti emisím zaznamenaným v roce 1990; se znepokojením konstatuje, že tento cíl odpovídá nižší úrovni udržení globálního oteplování pod 2 °C a není tedy v souladu s pařížským cílem udržovat teplotu výrazně pod 2 °C ani dále usilovat o jeho udržení pod hranicí 1,5 °C;

9. zdůrazňuje, že podle odhadů Komise se očekává, že HDP EU poroste při úsilí o nulové čisté emise více než při snahách o menší snížení emisí, v obou případech ovšem nerovnoměrně rozloženo v rámci EU v důsledku rozdílů mezi členskými státy, mimo jiné z hlediska HDP na obyvatele a uhlíkové náročnosti skladby zdrojů energie; domnívá se, že zdaleka nejnákladnější by bylo, pokud by se nepřijímala žádná opatření, což by nevedlo jen k mimořádně velkému poklesu HDP v Evropě, ale i k dalšímu nárůstu ekonomických rozdílů mezi členskými státy a regiony i v rámci nich, neboť se očekává, že nečinnost by měla na některé členské státy tvrdší dopad než na jiné;

10. se znepokojením konstatuje, že závislost EU na dovozu energií činí v současnosti 55 %; zdůrazňuje, že v situaci dosažení nulových čistých emisí skleníkových plynů by tento podíl klesl na 20 % do roku 2050, což by pozitivně ovlivnilo obchodní bilanci a geopolitické postavení EU; konstatuje, že kumulativní úspory nákladů na dovoz fosilních paliv v období 2031 až 2050 by dosáhly přibližně 2–3 bilionů EUR a tyto prostředky by mohly být vydávány na jiné priority evropských občanů;

11. zdůrazňuje, že by snížené znečišťování ovzduší v situaci dosažení nulových čistých emisí snížilo počet předčasných úmrtí způsobených jemnými částicemi o více než 40 %; konstatuje, že v takové situaci by se poškození zdraví snížilo o hodnotu přibližně 200 miliard EUR ročně;

12. oceňuje, že do strategie byly začleněny dvě cesty k nižším emisím usilující o nulové čisté emise do roku 2050 a že Komise tyto dvě cesty podporuje, a tento cíl stanovený na poloviny století považuje za jediný slučitelný se závazky Unie formulované v Pařížské dohodě; lituje skutečnosti, že strategie nezvažuje žádné cesty k zajištění nulových čistých emisí skleníkových plynů před rokem 2050;

13. konstatuje, že tyto scénáře, které zahrnují využívání řady technologií odstraňování uhlíku, včetně těch založených na zachycování uhlíku a jeho ukládání (CCS) nebo zachycování uhlíku a jeho využití (CCU) a na přímém zachycování vzduchu, nebyly dosud ve větším měřítku zavedeny; domnívá se, že strategie EU pro dosažení čistých nulových emisí by měla upřednostňovat přímé snižování emisí a opatření na ochranu a posílení přírodních úložišť a rezervoárů v EU a měla usilovat o využití technologií odstraňování uhlíku pouze tam, kde nejsou k dispozici žádné přímé možnosti snižování emisí; je přesvědčen, že do roku 2030 je třeba dalších opatření, pokud se má Unie vyhnout tomu, že by se opírala o technologie odstraňování uhlíku, které by byly spojeny se značnými riziky pro ekosystémy, biologickou rozmanitost a zajišťování potravin, jak rovněž potvrzuje zpráva IPCC o omezení oteplování na 1,5°C;

14. zdůrazňuje, že dokud se neprokáže proveditelnost těchto technologií, měly by všechny cesty k cíli čistých nulových emisí do roku 2050 vycházet z komerční dostupnosti klíčových transformačních technologií, přičemž je třeba vzít v úvahu odlišné výchozí body členských států tím, že bude podporována spravedlivá transformace v regionech s nejvyššími emisemi uhlíku a budou snižovány emise ve všech odvětvích vypouštějících emise;

Sociální aspekty změny klimatu a spravedlivý přechod

15. vítá hodnocení Komise, že je možné dosáhnout čistých nulových emisí bez čistého úbytku pracovních míst, a pozitivně hodnotí podrobné hodnocení transformace v energeticky náročných odvětvích; zdůrazňuje, že při správném postupu a s náležitou podporou pro nejzranitelnější regiony, odvětví a občany může spravedlivý přechod k čistým nulovým emisím skleníkových plynů potenciálně vést v Unii ke vzniku dalších pracovních míst – v celé ekonomice dojde k vytvoření 2,1 milionu dalších pracovních míst do roku 2050 v situaci dosažení nulových čistých emisí ve srovnání se zvýšením zaměstnanosti o 1,3 milionu dalších pracovních míst v případě snížení emisí o 80 %; domnívá se proto, že by Komise měla v rámci Přehledu dovedností EU vypracovat aktualizovaný audit dovedností s využitím regionálních údajů o potřebě dovedností pro klimaticky neutrální Evropu, aby podpořila nejzranitelnější regiony, odvětví a osoby v oblasti rekvalifikace pro kvalitní pracovní místa, která budou vyhovovat budoucím potřebám právě v těchto regionech;

16. zdůrazňuje, že přechod musí být spravedlivý pro všechny segmenty společnosti; konstatuje, že je proto nezbytné uznat, že spravedlivý přechod je spojen s negativními i pozitivními dopady souvisejícími se zrychlenými opatřeními v oblasti klimatu, jako je ztráta pracovních míst a nové pracovní příležitosti, jakož i s dopady souvisejícími s odkladem opatření v oblasti klimatu;

17. zdůrazňuje četné vedlejší přínosy, jež společnost neutrální z hlediska klimatu bude mít z hlediska úspory nákladů na péči a menšího zatížení systémů pojištění a systémů veřejné zdravotní péče, stejně jako z hlediska celkových dobrých životních podmínek evropských občanů z důvodu posílené biologické rozmanitosti, snížení znečištění ovzduší a zmírnění vystavení znečišťujícím látkám;

18. je přesvědčen, že transformace Evropy spjatá s klimatem musí být ekologicky, ekonomicky a sociálně udržitelná; zdůrazňuje, že v zájmu zajištění politického přijetí všemi občany je třeba zohlednit distribuční účinky politik v oblasti klimatu a dekarbonizace, zejména na osoby s nízkými příjmy; domnívá se proto, že za účelem zajištění sociální a ekologické transformace v Evropě by všechny politiky EU a členských států v oblasti klimatu měly plně zohledňovat sociální dopady; v tomto ohledu zdůrazňuje, že na základě inkluzivního procesu a v úzké spolupráci s místními a regionálními orgány veřejné správy, odbory, vzdělávacími institucemi, organizacemi občanské společnosti a soukromým sektorem bude třeba vypracovat individuálně přizpůsobené a dostatečně financované strategie na všech úrovních s cílem zajistit všem evropským občanům v rámci tohoto přechodu spravedlivé a rovné příležitosti;

19. připomíná, že přibližně 50 až 125 milionů evropských občanů je v současnosti ohroženo energetickou chudobou[4]; zdůrazňuje, že transformace energetiky může mít neúměrný dopad na osoby s nízkými příjmy a dále zvýšit energetickou chudobu; uznává, že energetická politika musí mít sociální rozměr a zajistit, aby nikdo nebyl opomíjen; vyzývá členské státy, aby přijaly progresivní opatření s cílem zajistit spravedlivou transformaci energetiky a přístup všech občanů EU k energii;

20. je přesvědčen, že u mladých lidí vzrůstá povědomí o naléhavé sociální odpovědnosti a odpovědnosti za ochranu životního prostředí, které má sílu změnit naši společnost tak, aby byla v budoucnu odolná vůči změně klimatu, a že vzdělávání mladých lidí představuje jeden z nejúčinnějších nástrojů boje proti změně klimatu; zdůrazňuje, že je nutné aktivně zapojovat mladší generace do budování mezinárodních, mezikulturních a mezigeneračních vztahů, z nichž vychází kulturní proměna, jež podpoří celosvětové úsilí o udržitelnější budoucnost;

21. vítá skutečnost, že lidé v celé Evropě čím dál aktivněji demonstrují za klimatickou spravedlnost, zejména v rámci školních stávek; vítá požadavky těchto aktivistů na větší ambice a domnívá se, že vnitrostátní, regionální a místní vládní instituce, jakož i EU by měly těmto požadavkům věnovat pozornost;

22. zdůrazňuje, že aby Evropa dosáhla nulových čistých emisí skleníkových plynů nejpozději do roku 2050, je nezbytné zapojit evropské občany a zajistit jejich účast; vybízí vnitrostátní, regionální a místní vládní instituce na všech úrovních, aby zavedly konkrétní opatření, která podpoří a usnadní zapojení občanů do přechodu na dekarbonizovanou společnost;

Bezprostřední cíle

23. uznává, že desetiletí mezi roky 2020–2030 bude nejvýznamnějším obdobím, má-li EU do roku 2050 dosáhnout nulových čistých emisí; vyzývá Komisi a členské státy, aby v zájmu zajištění dostatečně stabilních investic na trhu, plného využití potenciálu technologický inovací a posílení příležitostí evropských podniků stát se na světovém trhu lídry v nízkoemisní výrobě stanovily jasný a stabilní střednědobý cíl do roku 2030;

24. zdůrazňuje, že má-li být do roku 2050 co nejúsporněji dosaženo nulových čistých emisí skleníkových plynů, bude třeba posílit cíle stanovené na období do roku 2030 a sladit je se scénáři na dosažení nulových čistých emisí do roku 2050; je přesvědčen, že je nanejvýš důležité, aby Unie na summitu OSN o změně klimatu v září 2019 v New Yorku vyslala jasný signál, že je připravena přehodnotit svůj přínos k plnění Pařížské dohody;

25. podporuje aktualizaci vnitrostátně stanovených příspěvků Unie s cílem platným pro celé hospodářství snížit domácí emise skleníkových plynů do roku 2030 o 55 % v porovnání s úrovněmi z roku 1990; vyzývá proto vedoucí představitele EU, aby na zvláštním summitu EU v Sibiu v květnu 2019 s ohledem na summit OSN o klimatu plánovaný na září 2019 podpořili odpovídající zvýšení cílů vnitrostátně stanoveného příspěvku Unie;

26. poukazuje na dopad reformy systému obchodování s emisemi (ETS) na ceny emisních povolenek EU a na skutečnost, že došlo k obnově důvěry v tento systém;

27. domnívá se proto, že Komise by měla nejpozději během přezkumu svého klimatického balíčku a dalších souvisejících právních předpisů v letech 2022–2024 předložit legislativní návrhy, které posílí cíle v souladu s aktualizovanými vnitrostátně stanovenými příspěvky a v souladu s cílem dosažení nulových čistých emisí; je přesvědčen, že nedostatečné ambice na období do roku 2030 by omezily budoucí možnosti a možná i včetně dostupnosti některých metod nákladově efektivní dekarbonizace; domnívá se, že tento přezkum je důležitým milníkem na cestě k plnění závazků EU spojených s klimatem;

28. je přesvědčen, že za účelem dalšího zajištění větší stability trhů bude přínosné, aby EU vytyčila také střednědobý cíl pro snížení emisí na období do roku 2040, který by mohl dále posílit stabilitu a zajistit splnění dlouhodobého cíle stanoveného na období do roku 2050;

29. domnívá se, že je nezbytné provádět pravidelný přezkum strategie EU pro dosažení nulových čistých emisí; domnívá se, že v jeho rámci je třeba zohlednit pětileté globální hodnocení stanovené v Pařížské dohodě a technologický a společenský vývoj, jakož i vstupy nestátních subjektů a Evropského parlamentu;

Přispění jednotlivých odvětví

30. podtrhuje, že čisté emise budou muset být sníženy téměř na nulu ve všech odvětvích hospodářství, neboť všechna odvětví by měla společně přispět ke snižování emisí; vyzývá proto Komisi, aby našla cesty k zajištění neutrality všech odvětví z hlediska klimatu; v této souvislosti zdůrazňuje význam zásady „znečišťovatel platí“;

31. zdůrazňuje, že je důležité přijmout integrovaný meziodvětvový přístup s cílem usnadnit úsilí o dekarbonizaci v energetickém systému a v dalších souvisejících odvětvích a využít zvýšené účinnosti; uznává, že integrace energetického systému může zajistit větší flexibilitu, vyšší účinnost systému, větší využívání energie z obnovitelných zdrojů u všech nosičů energie a v konečném důsledku nákladově efektivní, transformaci energetiky;

32. upozorňuje na úlohu energeticky náročných odvětví při dosažení dlouhodobého snížení emisí skleníkových plynů v EU; domnívá se, že zachování vedoucího postavení EU v oblasti nízkouhlíkového průmyslu a průmyslové výroby v EU, zachování konkurenceschopnosti evropských průmyslových odvětví a předcházení riziku úniku uhlíku vyžaduje inteligentní a cílené politické rámce; vyzývá Komisi, aby představila novou a integrovanou průmyslovou strategii EU v oblasti klimatu pro energeticky náročná odvětví na podporu přechodu ke konkurenceschopnému těžkému průmyslu s nulovými čistými emisemi;

33. vyzývá Komisi, aby vypracovala průmyslovou strategii a opatření, která umožní evropskému průmyslu podílet se na celosvětové hospodářské soutěži za rovných podmínek; domnívá se, že v rámci této politiky by Komise měla prověřit účinnost dodatečných opatření na ochranu průmyslových odvětví ohrožených únikem uhlíku a jejich slučitelnost s pravidly Světové obchodní organizace v souvislosti s dovozem výrobků, která by nahradila, upravila nebo doplnila všechna stávající opatření týkající se úniku uhlíku;

34. připomíná, že vzhledem k tomu, že evropská ekonomika je první významnou ekonomikou usilující o neutralitu z hlediska klimatu, budou mít evropské podniky, které jsou její součástí, možnost získat na mezinárodních trzích výhodu průkopníka a vydobýt si tak vedoucí postavení v globálním měřítku v oblasti udržitelné výroby účinně využívající zdroje; zdůrazňuje, že opožděná nebo nedostatečná opatření k dosažení čistých nulových emisí skleníkových plynů nejpozději do roku 2050 způsobí ekologicky, ekonomicky a sociálně neopodstatněné náklady a bude efektivně bránit budoucí konkurenceschopnosti evropského průmyslového odvětví;

35. konstatuje, že řada rozvíjejících se trhů se sama staví do situace, v níž hrají významnou úlohu v pokrytí potřeb světového trhu během přechodu na hospodářství s nulovými čistými emisemi, například pokud jde o dopravu s nulovými emisemi a obnovitelnou energii; zdůrazňuje, že EU musí zůstat vedoucí ekonomikou v oblasti ekologických inovací a investic do ekologických technologií;

36. konstatuje, že Evropská komise ve své zprávě z roku 2018 nazvané Ceny energií a energetické náklady v Evropě zdůrazňuje, že EU je stále velmi vystavena nestabilním a rostoucím cenám fosilních paliv a že budoucí náklady na výrobu elektřiny mají podle očekávání v případě produkce elektřiny z fosilních paliv růst a v případě obnovitelných zdrojů klesat; zdůrazňuje, že náklady EU na dovoz energií vzrostly v roce 2017 o 26 % na 266 miliard EUR, zejména z důvodu rostoucích cen ropy; konstatuje, že ve zprávě se odhaduje, že rostoucí ceny ropy mají negativní dopad na růst EU (-0,4 % HDP v roce 2017) a inflaci (+0,6);

37. zdůrazňuje význam široké škály technologií a podporuje inovace těchto technologií s cílem dekarbonizovat hospodářství, jako je doprava s nulovými emisemi, oběhové hospodářství a biohospodářství;

38. připomíná, že 71 % veškeré energie je využíváno pouze pro vytápění prostor; souhlasí s Komisí v tom, že energeticky účinné domy se v Evropě neutrální z hlediska klimatu stanou normou, zajistí lepší zdraví a pohodlí pro všechny Evropany;

39. požaduje harmonizaci stanovování cen uhlíku a energie v EU za účelem podpory přechodu na hospodářství s nulovými čistými emisemi, zejména v odvětvích, která nejsou zahrnuta do systému EU pro obchodování s emisemi;

40. vyzdvihuje ústřední význam obnovitelných zdrojů energie v přechodu na hospodářství s nulovými čistými emisemi skleníkových plynů, neboť energetika je v současnosti odpovědná za 75 % evropských emisí skleníkových plynů;

41. domnívá se, že klíčovou úlohu při snižování emisí skleníkových plynů sehrají rozvoj technologií a technologická řešení, energetická účinnost v oblasti nabídky i poptávky, udržitelná energie z obnovitelných zdrojů v odvětví dopravy, budov, vytápění a chlazení a energetiky, jakož i zásady oběhového hospodářství; v tomto ohledu podtrhuje význam strategií zaměřených na konkrétní technologii;

42. zdůrazňuje, že emise z průmyslových procesů je nutné řešit v mnohem větším rozsahu; upozorňuje, že podle zvláštní zprávy IPCC o omezení oteplování na 1,5 °C musí být emise CO2 z průmyslu v roce 2050 o 65–90 % nižší než v roce 2010, přičemž takového snížení lze dosáhnout pouze kombinací nových a stávajících technologií, včetně technologií CCU a CCS;

43. požaduje vysoce energeticky účinný energetický systém založený na obnovitelných zdrojích energie; žádá Komisi a členské státy, aby v tomto ohledu přijaly veškerá nezbytná opatření, neboť to bude mít vedlejší dopady na všechna ekonomická odvětví; zdůrazňuje, že všechny cesty ke snížení emisí počítají s úplnou dekarbonizací energetiky alespoň do roku 2050, se zásadním snížením fosilních paliv a výrazným nárůstem využití obnovitelných zdrojů energie;

44. upozorňuje na příspěvek energetické účinnosti pro bezpečnost dodávek energie, hospodářskou konkurenceschopnost, ochranu životního prostředí, snížení plateb za energie a zlepšení kvality domů; potvrzuje významnou úlohu energetické účinnosti při vytváření obchodních příležitostí a zaměstnanosti, stejně jako jejích globálních a regionálních přínosů; připomíná v této souvislosti zavedení zásady „energetická účinnost v první řadě“ v nařízení o správě a že její uplatňování by mělo být plně využíváno v celém energetickém řetězci a mělo by být považováno za základ pro všechny scénáře dosažení cíle nulových čistých emisí do roku 2050;

45. uznává úlohu, která je ve zprávě IPCC o omezení oteplování na 1,5 °C připisována technologii zachycování a ukládání CO2; zdůrazňuje, že je třeba, aby EU v této oblasti prosadila ambicióznější cíle; dále bere na vědomí cíle, které stanovily členské státy v rámci strategického plánu pro energetické technologie (plán SET) s cílem zavést mezi lety 2020 a 2030 v evropském odvětví energetiky a průmyslu zachycování a ukládání CO2 v komerčním rozsahu; považuje za nezbytné zvýšit využívání z hlediska životního prostředí bezpečných technologií CCU a CCS v průmyslových procesech, které zajistí čisté snížení emisí a zabrání vzniku emisí nebo zajistí trvalé ukládání CO2; konstatuje s obavami, že v současnosti mnohé technologie CCU nezajišťují trvalé snížení emisí; vyzývá proto Komisi, aby vypracovala technická kritéria, která zajistí, že podpora bude udělena pouze technologiím, které přinesou ověřitelné výsledky;

46. zdůrazňuje, že směrnice o ekodesignu[5] významně přispěla k naplňování cílů EU v oblasti klimatu, neboť každoročně snížila emise skleníkových plynů o 320 milionů tun ekvivalentu CO2, a že díky této směrnici spotřebitelé v EU uspoří podle odhadů do roku 2020 celkem 112 miliard EUR neboli 490 EUR ročně na domácnost; požaduje, aby byly podle směrnice o ekodesignu regulovány i další produkty, mimo jiné tablety a chytré telefony, a aby byly stávající normy aktualizovány a zohledňovaly tak technologický vývoj;

47. upozorňuje, že elektrifikace odvětví stavebnictví, průmyslu a dopravy bude mít ústřední význam pro snížení emisí v těchto odvětvích a bude vyžadovat obrovské dodávky elektřiny; zdůrazňuje v této souvislosti význam politik, které odvětví energetiky umožní dodávat dostatečný objem spolehlivé a uhlíkově neutrální elektřiny za konkurenceschopné ceny; naléhavě vyzývá Komisi, aby sdružila všechny zainteresované strany, aby bylo možné tuto transformaci uskutečnit;

48. zdůrazňuje, že je třeba neprodleně provést energetickou unii a balíček předpisů týkajících se čisté energie a zajistit další integraci evropského trhu s energií s cílem co nejefektivněji dekarbonizovat odvětví energetiky, usnadnit investice tam, kde lze dosáhnout co největší výroby energie z obnovitelných zdrojů, a zajistit aktivní účast občanů, tak aby byl urychlen přechod energetiky k uhlíkově neutrálnímu a udržitelnému hospodářství při současném snížení energetické chudoby; považuje za nezbytné zvýšit míru vzájemného propojení členských států a podporovat mimo jiné více režimů přeshraničních podpor;

49. poukazuje na to, že  tato strategie potvrzuje, že emise skleníkových plynů z dopravy stále rostou a že stávající politiky nebudou stačit k tomu, aby byla do roku 2050 provedena dekarbonizace dopravního odvětví; zdůrazňuje, že je důležité zajistit přechod z letecké dopravy na železniční, jakož i na veřejnou dopravu a sdílenou mobilitu; konstatuje, že silniční doprava se na celkových emisí oxidu uhličitého v EU podílí z jedné pětiny; vyzývá proto členské státy a Komisi, aby podnikly rozhodné kroky, které umožní spotřebitelům ve všech členských státech přístup k vozidlům s nulovými a nízkými emisemi, přičemž by se mělo zabránit tomu, aby v členských státech s nízkými příjmy docházelo k většímu využívání starých vozidel způsobujících vysoké znečištění; dále zdůrazňuje význam inteligentních technologií, např. inteligentní dobíjecí infrastruktury, pro vytvoření součinnosti mezi elektrifikací dopravy a využíváním obnovitelných zdrojů energie;

50. zdůrazňuje, že k zajištění neutrality hospodářství EU jako celku z hlediska klimatu musí přispívat všechna odvětví, včetně odvětví mezinárodní letecké a lodní dopravy; konstatuje, že z analýzy Komise vyplývá, že stávající celosvětové cíle a opatření přijatá Mezinárodní námořní organizací či Mezinárodní organizací pro civilní letectví ani při úplném provedení nezajišťují nezbytné snížení emisí, a že je zapotřebí dalších významných opatření, jež by byla v souladu s cílem dosažení nulových čistých emisí za celé hospodářství; zdůrazňuje potřebu investic do bezuhlíkových a nízkouhlíkových technologií a paliv v těchto odvětvích; vyzývá Komisi, aby v těchto odvětvích zavedla zásadu „znečišťovatel platí“, zejména pokud jde o zdanění petroleje a ceny letenek; připomíná, že podle odhadů se emise skleníkových plynů z mezinárodní lodní dopravy zvýší do roku 2050 o téměř 250 %; vítá skutečnost, že odvětví mezinárodní lodní dopravy si samo stanovilo absolutní cíl snížení emisí skleníkových plynů; se znepokojením konstatuje, že nedochází k žádnému pokroku, pokud jde o převedení tohoto cíle do krátkodobých a střednědobých opatření a dalších konkrétních kroků;

51. vyzývá Komisi, aby co nejdříve navrhla program pro evropské odvětví železniční dopravy, včetně rámce pro odstranění překážek bránících rychlému vytvoření interoperabilní vysokorychlostní železniční sítě uvnitř EU a uvolnění posílených investic do vysokorychlostních železničních spojení;

52. konstatuje, že přibližně 60 % celosvětového objemu metanu pochází z takových zdrojů, jako je zemědělství, skládky a odpadní vody, produkce fosilních paliv a jejich potrubní přeprava; připomíná, že metan je silný skleníkový plyn, jehož stoletý potenciál oteplování je 28krát vyšší než potenciál CO2[6], a že snížení emisí metanu může mít značný význam při snižování koncentrací přízemního ozonu a jejich negativních dopadů na kvalitu ovzduší a lidské zdraví; vítá záměr Komise snížit emise metanu v dotčených oblastech, což by mohlo vést k dalšímu snížení koncentrací ozonu v EU, jakož i její záměr podporovat snížení emisí metanu na mezinárodní úrovni;

53. konstatuje, že odvětví stavebnictví je v současnosti odpovědné za přibližně 40 % konečné spotřeby energie v Evropě a 36 % emisí CO2[7]; požaduje uvolnění jeho potenciálu v oblasti úspor energie a snížení uhlíkové stopy v souladu s cílem směrnice o energetické náročnosti budov[8], jímž je energeticky vysoce účinný a dekarbonizovaný fond budov do roku 2050; zdůrazňuje, že dosažení účinnější spotřeby energie v budovách má značný potenciál pro další snížení emisí skleníkových plynů v Evropě; dále se domnívá, že zajištění nízkoenergetických budov zásobovaných výhradně energií z obnovitelných zdrojů je nutnou podmínkou naplnění Pařížské dohody a programu EU pro růst, místní pracovní místa a lepší životní podmínky občanů v celé Evropě;

54. opět vyzývá Komisi, aby v rámci strategického plánu Unie pro metan co nejdříve prozkoumala politiky, jež by bylo možné přijmout, a rychle tak reagovat na problém emisí metanu, a aby za tímto účelem předložila Parlamentu a Radě legislativní návrhy; zdůrazňuje, že v roce 2050 bude jedním z hlavních zbývajících zdrojů emisí skleníkových plynů v EU zemědělství, a to zejména v důsledku emisí metanu a oxidu dusného; zdůrazňuje potenciál odvětví zemědělství pro řešení problémů spojených se změnou klimatu, např. pomocí ekologických a technologických inovací, jakož i zachycování uhlíku v půdě;

55. zdůrazňuje význam energeticky náročných odvětví jakožto pasivních i aktivních subjektů transformace; vyzývá Komisi, aby vypracovala rámec EU pro transformaci průmyslu s cílem přilákat investice do vývoje nízkouhlíkových technologií a výrobků a usnadnit nezbytné průmyslové zkoušky průlomových technologií v komerčním rozsahu;

56. požaduje takovou společnou zemědělskou politiku (SZP), která přispívá ke snížení emisí skleníkových plynů v souladu s přechodem na hospodářství neutrální z hlediska klimatu; vyzývá Komisi, aby zajistila, že zemědělské politiky, především unijní a vnitrostátní fondy, budou v souladu s cíli Pařížské dohody;

57. zdůrazňuje, že je nutné zohledňovat cíle v oblasti klimatu ve všech politikách EU, včetně politiky obchodní; naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila, že všechny obchodní dohody uzavřené Evropskou unií jsou plně slučitelné s Pařížskou dohodou, neboť by to nejen posílilo celosvětové úsilí v oblasti změny klimatu, ale také zaručilo rovné podmínky pro dotčená odvětví;

58. zdůrazňuje, že EU by měla podporovat úlohu a úsilí regionů, měst a obcí; vyzývá Komisi, aby navázala na činnost Paktu starostů a primátorů, kteří zastupují 200 milionů evropských občanů, a umožnila jim podporovat další transformaci;

59. lituje, že Komise ve své strategii nezohlednila možnost posílit opatření EU v oblasti fluorovaných skleníkových plynů; zdůrazňuje, že jasnou příležitostí, jak pomoci EU splnit cíle Pařížské dohody, je zamezit nelegálnímu obchodu s hydrofluoruhlovodíky (HFC) přijetím systému poskytování licencí na HFC, zakázat jejich používání v odvětvích, která je již nepotřebují, přidělovat kvóty na HFC prostřednictvím systému dražebního prodeje a v plném rozsahu provést nařízení o fluorovaných skleníkových plynech[9] zákazem jakéhokoli zbytečného použití SF6;

Maximální využití potenciálu lesů v souvislosti s klimatem v rámci udržitelného biohospodářství

60. podporuje aktivní a udržitelné obhospodařování lesů na vnitrostátní úrovni společně s konkrétními prostředky ke stimulaci účinného a udržitelného biohospodářství v EU vzhledem ke značnému potenciálu lesů přispět ke snahám Evropy, pokud jde o problematiku klimatu, (prostřednictvím pohlcování a ukládání uhlíku a substitučních účinků), a vzhledem k dosažení cíle nulových emisí nejpozději do roku 2050; uznává, že je nezbytné přizpůsobovat se změně klimatu a zastavit do roku 2020 úbytek biologické rozmanitosti a degradaci ekosystémových služeb v EU; zdůrazňuje, že je nezbytné vyvinout politiky založené na důkazech, které pomohou provádět a financovat opatření EU na zachování biologické rozmanitosti;

61. zdůrazňuje, že je nezbytné zajistit větší komerční konkurenceschopnost udržitelného obhospodařování lesů a podporovat praktická opatření s výrazným pohlcováním a ukládáním uhlíku, např. používat dřevo jako stavební materiál ve městech i venkovských oblastech, jako náhradu fosilních paliv a jako nástroj pro lepší zadržování vody;

62. doporučuje, aby se významné úsilí zaměřilo na agrolesnictví, přičemž skutečné přínosy – z hlediska ekologie a biologické rozmanitosti – je třeba zajistit tím, že budou stromy a další vegetace integrovány do obhospodařované zemědělské půdy;

63. uznává pozitivní, ale v konečném důsledku omezený potenciál pro zalesňování v Evropě; je proto přesvědčen, že zalesňovací iniciativy musí být doplněny konkrétními iniciativami a pobídkami zaměřenými na posílení potenciálu k pohlcování, přičemž je třeba zajistit a posílit zdraví stávajících lesních pozemků, aby tak bylo možné využít výhod, které z toho plynou pro klima, udržitelné biohospodářství a biologickou rozmanitost; podporuje proto zalesňování opuštěné a omezeně produktivní zemědělské půdy, agrolesnictví a minimalizaci přeměny lesních ploch na jiné využití půdy;

64. zdůrazňuje, že opatření a politiky EU mají dopad i na přirozené propady, půdu a lesy mimo Evropu a že strategie EU pro dosažení nulových čistých emisí by měla zajistit, že opatření EU nebudou mít škodlivé účinky na klima ve třetích zemích; vyzývá Komisi a členské státy, aby v této souvislosti prosazovaly přísná mezinárodní pravidla v rámci pařížského souboru pravidel, zejména pokud jde o článek 6 Pařížské dohody, s cílem zabránit mezerám ve vykazování a dvojímu započítávání opatření pro zalesňování, jež by mohlo rozmělnit celosvětové úsilí v oblasti klimatu;

65. domnívá se, že dlouhodobá strategie nevěnuje přiměřenou pozornost hospodářským odvětvím prvovýroby a že lesnictví a zemědělství a příslušné komunity čelí nepoměrně vyššímu riziku nepříznivých důsledků změny klimatu; doporučuje, aby strategie jasně naznačila cestu, kterou se tato odvětví musí vydat, aby posílila svou odolnost, zlepšila prevenci rizik a zachovala ekosystémy a jejich ekosystémové služby, na nichž hospodářství závisí;

66. zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby byla maximalizována ochrana a obnova zalesněných ploch a mokřadů, které přirozeně odstraňují uhlík;

67. zdůrazňuje skutečnost, že v ´půdě je uloženo více uhlíku než v biosféře a atmosféře dohromady; zdůrazňuje proto, že je důležité zastavit degradaci půdy v EU a zajistit společná opatření EU pro zachování a zkvalitnění kvality půd a jejich schopnosti ukládat uhlík;

68. zdůrazňuje, že z celkového technického potenciálu postupů pro lepší pohlcování uhlíku v zemědělství v EU má největší potenciál agrolesnictví[10];

69. zdůrazňuje význam výrobků z vytěženého dřeva s dlouhou životností v oblasti využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF) do roku 2030; zdůrazňuje, že budoucí rámec by měl zvážit přínos těchto výrobků, včetně výrobků z kategorií zemědělské půdy, a nikoli pouze obhospodařovaných lesů a zalesněných ploch;

70. zdůrazňuje, že je důležité optimalizovat zemědělské modely podporující zemědělské systémy odolné vůči extrémním povětrnostním jevům a napadení škůdci, zajišťující lepší pohlcování uhlíku v půdě, zachycování vody a zemědělskou biologickou rozmanitost;

Financování a výzkum

71. vyzývá k rychlému zavedení inovačního fondu systému EU pro obchodování s emisemi (ETS) a k zahájení první výzvy k předkládání návrhů v roce 2019 s cílem podpořit investice do demonstrace průkopnických průmyslových nízkouhlíkových technologií v širokém spektru odvětví, nejen v oblasti výroby elektřiny, ale také v oblasti dálkového vytápění a průmyslových procesů; žádá, aby víceletý finanční rámec (VFR) na období 2021–2027 a jeho programy byly plně v souladu s Pařížskou dohodou;

72. domnívá se, že má-li Unie dosáhnout nejpozději do roku 2050 nulových čistých emisí, je třeba mobilizovat soukromé investice značné výše; je přesvědčen, že to vyžaduje dlouhodobé plánování, regulační stabilitu a předvídatelnost pro investory a v tomto smyslu také řádné zohlednění v rámci budoucích předpisy EU; zdůrazňuje, že prioritou by mělo být uplatňování akčního plánu pro udržitelné financování, který byl schválen v březnu 2018, včetně nastavení kapitálových požadavků bank a obezřetnostního zacházení s aktivy s vysokými emisemi uhlíku, obezřetnostních pravidel pro pojišťovny a úpravy povinností institucionálních investorů a správců aktiv;

73. domnívá se, že VFR na období 2021–2027 by měl být před svým přijetím zhodnocen s ohledem na cíl zajistit do roku 2050 hospodářství neutrální z hlediska klimatu a že musí být zavedena standardní zkouška, která zaručí, že výdaje z rozpočtu EU budou odolné vůči změně klimatu;

74. konstatuje, že strategie EU v oblasti lesnictví vnímá politiku v oblasti rozvoje venkova v rámci SZP jako hlavní zdroj podpory ochrany a udržitelného obhospodařování lesů v EU a že strategie biohospodářství klade důraz na SZP při podpoře biohospodářství jak finančně, tak zajištěním vstupních materiálů;

75. vyjadřuje politování nad tím, že dotace na fosilní paliva stále narůstají a dosahují přibližné roční výše 55 miliard EUR; požaduje, aby EU a členské státy[11] okamžitě ukončily všechny evropské a vnitrostátní dotace na fosilní paliva;

76. zdůrazňuje, že zejména pro regiony nejvíce postižené dekarbonizací, jako jsou např. hornické regiony, v nichž se těží uhlí, je důležité založit fond pro spravedlivý přechod, ve spojení s důkladným zohledněním sociálních dopadů stávajícího financování spojeného s otázkami klimatu; v tomto ohledu zdůrazňuje, že je třeba, aby dlouhodobá strategie byla veřejností co nejvíce přijímána, vzhledem k transformačním změnám, které jsou v některých odvětvích potřebné;

77. zdůrazňuje, že začleňování oblasti klimatu musí být plně začleněno do obsahu výzkumu a inovací a uplatňováno ve všech fázích výzkumného cyklu jako jedna ze zásad financování EU;

Úloha spotřebitelů a oběhového hospodářství

78. zdůrazňuje, že na snižování emisí skleníkových plynů mají významný vliv změny v chování spotřebitelů, a to mimo jiné v celém potravinovém systému a v oblasti dopravy a zejména v odvětví letecké dopravy; vyzývá Komisi, aby se co nejdříve zabývala možnými politikami, včetně environmentálních daní, které by se staly podnětem ke změnám chování; při podpoře změny chování zdůrazňuje význam iniciativ vycházejících zdola, jako je Pakt starostů a primátorů;

79. konstatuje, že ze statistických údajů Organizace OSN pro výživu a zemědělství vyplývá, že celková spotřeba masa a živočišných produktů na obyvatele v EU-28 se od 90. let minulého století snížila a že podpora tohoto pokračujícího trendu v kombinaci s technickými opatřeními ke zmírnění nabídky na straně nabídky by mohla výrazně snížit emise ze zemědělské výroby;

80. zdůrazňuje, že je důležité, aby v EU došlo nejen k nahrazení v oblasti energie, ale ve stejné míře i k nahrazení výrobků/materiálů, tj. k nahrazování výrobků a materiálů, které pocházejí z fosilních zdrojů nebo při jejichž výrobě vznikají vysoké úrovně emisí, výrobky založenými na obnovitelných zdrojích;

81. zdůrazňuje, že velká část spotřeby energie, a tedy i emisí skleníkových plynů, je vázána přímo na získání zdrojů, jejich zpracování, přepravu, přeměnu, použití a likvidaci; zdůrazňuje, že v každé fázi řetězce řízení zdrojů lze dosáhnout velmi významných úspor; zdůrazňuje proto, že zvyšování produktivity zdrojů prostřednictvím vyšší účinnosti a snížení množství odpadů prostřednictvím opatření, jako je opětovné použití, recyklace a repase, může významně snížit spotřebu zdrojů i emise skleníkových plynů při současném zlepšování konkurenceschopnosti a vytváření obchodních příležitostí a pracovních míst; vyzdvihuje nákladovou efektivitu opatření přijímaných na podporu oběhového hospodářství; zdůrazňuje, že zlepšené přístupy účinného využívání zdrojů a oběhového hospodářství, stejně jako design výrobků oběhového hospodářství přispějí ke změně výrobních a spotřebních modelů a snížení množství odpadu;

82. zdůrazňuje význam politiky výrobků, jako jsou ekologické veřejné zakázky a ekodesign, která může významně přispět k úsporám energie a ke snížení uhlíkové stopy výrobků a zároveň zlepšit uhlíkovou stopu požívaných materiálů a celkový dopad na životní prostředí; zdůrazňuje, že jako součást norem EU v oblasti ekodesignu je třeba zavést požadavky na oběhové hospodářství a rozšířit stávající metodiku ekodesignu na další kategorie výrobků vedle výrobků spojených se spotřebou energie;

83. konstatuje, že úspěch přechodu k Evropě, která je neutrální z hlediska klimatu, bude záviset na účasti a angažovanosti občanů, což lze usnadnit prostřednictvím energetické účinnosti a dostupností energie z obnovitelných zdrojů na místě nebo prostřednictvím technologií založených obnovitelných zdrojích energie v blízkém okolí;

84. je toho názoru, že by e mělo pokračovat v práci na spolehlivém měření vlivu klimatu na základě spotřeby; bere na vědomí skutečnost, že na základě stávajících modelů dospěla hloubková analýza k závěru, že úsilí EU o snížení emisí z jeho výroby je nějakým způsobem stabilizováno dovozem zboží s vyšší uhlíkovou stopou; zdůrazňuje závěr, že do roku 2016 EU již významně přispěla ke snížení emisí v jiných zemích v důsledku zvýšeného toku obchodu a zvýšené uhlíkové účinnosti jejího vývozu;

EU a globální opatření v oblasti klimatu

85. zdůrazňuje význam rostoucího počtu iniciativ a soustavného dialogu na patřičných mezinárodních fórech a účinné diplomatické činnosti v oblasti klimatu, jejichž účelem je podnítit obdobná politická rozhodnutí k ambiciózním cílům v oblasti klimatu i v dalších regionech a třetích zemích; požaduje proto EU, aby zvýšila finanční prostředky, které sama přiděluje na problematiku klimatu, a aktivně vybízela členské státy k posilování pomoci třetím zemím v souvislosti s klimatem (rozvojové pomoci spíše než půjček), což by mělo doplňovat zahraniční rozvojovou pomoc a nemělo by se započítávat dvakrát jako rozvojová pomoc a finanční podpora v oblasti klimatu;

86. vyjadřuje politování nad skutečností, že mnoho ostatních významných ekonomik ještě stále nepracuje na strategiích do roku 2050 a že v ostatních významných ekonomikách neprobíhají téměř žádné diskuse o zvýšení vnitrostátně stanovených příspěvků, aby byly v souladu s celosvětovým cílem podle Pařížské dohody; žádá Radu a Komisi, aby zintenzívnily diplomacii v oblasti klimatu a přijaly další vhodná opatření na podporu ostatních významných ekonomik, abychom mohli společně dosáhnout dlouhodobých cílů Pařížské dohody.

87. zdůrazňuje význam silné diplomacie a vedoucího postavení EU v oblasti klimatu a energetiky s cílem posílit globální, mnohostrannou spolupráci a ambice v boji proti změně klimatu a v zájmu udržitelného rozvoje; vyzývá Komisi a členské státy, aby se zasazovaly o společné rámce a opatření v rámci fór OSN;

88. zdůrazňuje, že summit OSN o změně klimatu v září 2019 bude vhodným okamžikem pro vedoucí představitele, kdy mohou oznámit posílení vnitrostátně stanoveného příspěvku; domnívá se, že EU by měla zaujmout postoj k aktualizaci svého vnitrostátně stanoveného příspěvku v dostatečném předstihu, aby byla na summit dobře připravená a mohla v úzké spolupráci s mezinárodní koalicí smluvních stran podpořit zvýšení ambicí v oblasti klimatu;

89. zdůrazňuje, že důležité je posílit interoperabilitu mezi politickými nástroji EU a jejich ekvivalenty ve třetích zemích, zejména mechanismů stanovování cen uhlíku; vyzývá Komisi, aby pokračovala ve spolupráci a podpoře při přípravě mechanismů stanovování cen uhlíku mimo Evropu a zesílila je s cílem prosazovat větší snižování emisí a zlepšit rovné podmínky na celosvětové úrovni; zdůrazňuje, že je třeba zavést opatření na ochranu životního prostředí, aby se zajistilo skutečné a dodatečné snížení emisí skleníkových plynů; vyzývá proto Komisi, aby prosazovala přísná a rozhodná mezinárodní pravidla v souvislosti s článkem 6 Pařížské dohody s cílem zabránit mezerám ve vykazování nebo dvojímu započítávání snížení emisí;

°

° °

90. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

 

[1] Přijaté texty, P8_TA(2018)0430.

[2] Program OSN pro životní prostředí, The Emissions Gap Report 2018, s.10

[3] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 1).

[4] http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2015/563472/IPOL_STU(2015)563472_EN.pdf

[5] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (Úř. věst. L 285, 31.10.2009, s. 10).

[6] Van Dingenen, R., Crippa, M., Maenhout, G., Guizzardi, D., Dentener, F., Global trends of methane emissions and their impacts on ozone concentrations (Světový vývoj emisí metanu a jejich dopady na koncentrace ozonu), EUR 29394 EN, Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2018, ISBN 978-92-79-96550-0, doi:10.2760/820175, JRC113210.

[7] https://ec.europa.eu/energy/en/topics/energy-efficiency/buildings

[8] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (Úř. věst. L 156, 19.6.2018, s. 75).

[9] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014 ze dne 16. dubna 2014 o fluorovaných skleníkových plynech a o zrušení nařízení (ES) č. 842/2006 (Úř. věst. L 150, 20.5.2014, s. 195).

[10] Joris Aertsens, Leo De Nocker, Anne Gobin, 2011: Valuing the carbon sequestration potential for European agriculture (Ocenění potenciálu pohlcování uhlíku pro evropské zemědělství).

[11] Ceny energií a náklady na energie v Evropě, COM(2019)0001, s. 10.

Poslední aktualizace: 14. března 2019Právní upozornění