Postup : 2019/2582(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B8-0195/2019

Předložené texty :

B8-0195/2019

Rozpravy :

Hlasování :

PV 14/03/2019 - 11.15
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2019)0217

<Date>{11/03/2019}11.3.2019</Date>
<NoDocSe>B8‑0195/2019</NoDocSe>
PDF 213kWORD 69k

<TitreType>NÁVRH USNESENÍ</TitreType>

<TitreSuite>předložený na základě prohlášení Rady a Komise</TitreSuite>

<TitreRecueil>předložený v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,</TitreRecueil>


<Titre>o změně klimatu</Titre>

<DocRef>(2019/2582(RSP))</DocRef>


<RepeatBlock-By><Depute>Eleonora Evi, Dario Tamburrano, Rosa D’Amato, Isabella Adinolfi, Piernicola Pedicini</Depute>

<Commission>{EFDD}za skupinu EFDD</Commission>

</RepeatBlock-By>

Viz také společný návrh usnesení RC-B8-0195/2019

B8‑0195/2019

Usnesení Evropského parlamentu o změně klimatu

(2019/2582(RSP))

Evropský parlament,

 s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. listopadu 2018 nazvané „Čistá planeta pro všechny – evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky“ (COM(2018)0773),

 s ohledem na Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a na Kjótský protokol k této úmluvě,

 s ohledem na Pařížskou dohodu, rozhodnutí 1/CP.21, 21. konferenci smluvních stran (COP21) úmluvy UNFCCC a na 11. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP11) a konala se ve dnech 30. listopadu až 11. prosince 2015 v Paříži ve Francii,

 s ohledem na 24. zasedání konference smluvních stran (COP24) UNFCCC, na 14. zasedání smluvních stran Kjótského protokolu (CMP14) a na třetí část prvního zasedání konference smluvních stran, která byla rovněž zasedáním smluvních stran Pařížské dohody (CMA1.3) a konala se v polských Katovicích ve dnech 2. až 14. prosince 2018,

 s ohledem na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a na cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje,

 s ohledem na usnesení ze dne 25. října 2018 o konferenci OSN o změně klimatu konané v roce 2018 v polských Katovicích (COP24)[1],

 s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 22. března 2018,

 s ohledem na zvláštní zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) s názvem „Globální oteplování o 1,5°C“, jeho 5. hodnotící zprávu a jeho souhrnnou zprávu,

 s ohledem na 9. vydání zprávy OSN o nedostatečném úsilí při snižování emisí nazvané „Environment Emissions Gap Report“, která byla přijata dne 27. listopadu 2018,

 s ohledem na otázky k ústnímu zodpovězení položené Radě a Komisi ohledně strategie pro dlouhodobé snižování emisí skleníkových plynů v EU v souladu s Pařížskou dohodou (O-000000/2019 – B8‑0000/2019 a O-000000/2019 – B8‑0000/2019),

 s ohledem na návrh usnesení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin,

 s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že konference COP24 v Katovicích vyústila v přijetí souboru pravidel z Katovic, jenž zajišťuje právní srozumitelnost v provádění Pařížské dohody,

1. zdůrazňuje, že evropští občané již čelí přímým dopadům změny klimatu; zdůrazňuje, že podle Evropské agentury pro životní prostředí činily průměrné roční ztráty způsobené extrémními povětrnostními jevy a extrémními doprovodnými jevy změny klimatu v Unii v letech 2010 až 2016 přibližně 12,8 miliardy EUR a že nedojde-li k přijetí dalších opatření, mohly by škody způsobené změnou klimatu vystoupat do roku 2080 v EU přinejmenším na 190 miliard EUR, což představuje čistou ztrátu prosperity rovnající se 1,8 % jejího stávajícího HDP; zdůrazňuje, že podle scénáře s vysokými emisemi by roční náklady způsobené záplavami mohly v EU do roku 2100 narůst až do výše 1 bilionu EUR a že katastrofy související s povětrnostními jevy by do roku 2100 mohly mít dopad na asi dvě třetiny evropských občanů v porovnání s 5 % obyvatel v současnosti; zdůrazňuje rovněž, že podle Evropské agentury pro životní prostředí bude 50 % obydlených oblastí v EU do roku 2030 trpět vážným nedostatkem vody;

2. připomíná zjištění Eurobarometru z listopadu 2018 uvádějící, že 93 % Evropanů se domnívá, že změna klimatu je způsobena lidskou činností, a 85 % jich souhlasí s tím, že boj proti změně klimatu a účinnější využívání energie může zajistit hospodářský růst a pracovní místa v Evropě; konstatuje, že evropští obyvatelé přikládají změně klimatu velký význam;

3. zdůrazňuje, že zvláštní zpráva IPCC o globálním oteplování o 1,5°C představuje nejucelenější a nejaktuálnější vědecké posouzení způsobů zmírňování změny klimatu v souladu s Pařížskou dohodou;

4. zdůrazňuje, že z této zvláštní zprávy IPCC vyplývá, že omezit globální oteplování na 1,5°C, a to bez jakéhokoli nebo jen s omezeným překročením, by znamenalo dosáhnout celosvětově nulových čistých emisí skleníkových plynů nejpozději do roku 2067 a každoročně emise skleníkových plynů do roku 2030 snižovat na maximální objem 27,4 Gt CO‏2eq; s ohledem na tato zjištění zdůrazňuje, že má-li mít Unie jako přední globální aktér skutečnou šanci udržet do roku 2100 globální nárůst teploty pod 1,5 °C , musí usilovat o to, aby bylo nulových čistých emisí skleníkových plynů dosaženo co nejdříve, nejpozději do roku 2050;

5. vyjadřuje znepokojení nad zprávou o nedostatečném úsilí při snižování emisí („Emissions Gap Report“) z roku 2018, ve které se uvádí, že nynější bezpodmínečné vnitrostátně stanovené příspěvky (NDC) daleko překračují hranici uvedenou v Pařížské dohodě, podle níž se růst oteplování má držet výrazně pod úrovní 2°C, a že povedou k odhadovanému zvýšení teploty o 3,2°C do roku 2100[2]; zdůrazňuje, že je naléhavě nezbytné, aby všechny smluvní strany UNFCCC své ambice v oblasti klimatu do roku 2020 zvýšily;

6. vítá zveřejnění sdělení Komise „Čistá planeta pro všechny – evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky“, která zdůrazňuje příležitosti a výzvy, jež přechod k ekonomice s nulovými emisemi skleníkových plynů pro EU představuje, a která vytváří základ pro širokou diskusi, do níž jsou zapojeny instituce EU, vnitrostátní parlamenty, podnikový sektor, nevládní organizace, města a obce i občané;

7. podporuje rozhodnutí, že cílem je dosáhnout do roku 2050 nulových čistých emisí skleníkových plynů, a vyzývá členské státy, aby se v rámci jednání o budoucnosti Evropy na zvláštním summitu EU v Sibiu v květnu 2019 dohodly na strategii, která dosažení tohoto cíle umožní;

vyzývá členské státy, aby se zavázaly k přijetí ambiciózního postupu, který je pro dosažení tohoto cíle nezbytný;

8. je přesvědčen, že Evropa je schopna být průkopnickou silou na cestě ke klimatické neutralitě  a investovat za tímto účelem do inovativních technologických řešení, posilovat postavení občanů a zajistit vzájemný soulad opatření v klíčových oblastech, jako je energetika, průmyslová politika a výzkum, a zároveň s tím zajistit i sociální spravedlnosti pro spravedlivý přechod;

9. souhlasí s tím, jak Komise určila strategické oblasti, kde je třeba provádět společná opatření, a podporuje účinné využívání energie, zavádění obnovitelných zdrojů a globální konkurenceschopnost průmyslu EU;

10. zdůrazňuje důležitost různých opatření a právních předpisů v oblasti klimatu zavedených v různých politických oblastech, avšak varuje, že roztříštěný přístup může vést k nesrovnalostem a může stát v cestě tomu, aby hospodářství EU dosáhlo do roku 2050 nulových emisí skleníkových plynů; domnívá se, že je třeba přijmout zastřešující přístup;

Cesty ke změně v evropské strategii nulových emisí do poloviny století

11. konstatuje, že strategie EU pro nulové čisté emise představuje osm cest k tomu, jak dosáhnout ekonomické, technologické a sociální transformace, kterou Unie potřebuje, aby splnila dlouhodobý teplotní cíl vytyčený Pařížskou dohodou; zdůrazňuje, že pouze dvě z těchto cest umožní Unii dosáhnout nulových čistých emisí skleníkových plynů nejpozději do roku 2050; zdůrazňuje, že to vyžaduje rychlé kroky a značné úsilí na všech úrovních, od místních a regionálních až po úroveň celostátní a evropskou, a zapojení všech aktérů z neveřejného sektoru; uznává, že regionálně a místně stanovené příspěvky by se mohly stát důležitým nástrojem pro překonání nedostatků ve snižování emisí; připomíná členským státům, že se zavázaly přijmout dlouhodobé celostátní strategie podle nařízení o správě energetické unie[3]; vyzývá proto členské státy, aby stanovily jasné krátkodobé a dlouhodobé cíle a politiky, které budou v souladu s cíli Pařížské dohody, a aby poskytly investiční podporu jednotlivým cestám vedoucím čistým nulovým emisím;

12. zdůrazňuje, že cílem první kategorie cest, které strategie uvádí, je snížit emise skleníkových plynů do roku 2050 pouze o 80 % ve srovnání s rokem 1990; se znepokojením konstatuje, že tato ambice odpovídá spodní hranici míry snižování globálního oteplování pod 2°C, a není tudíž v souladu s cílem Pařížské dohody udržet oteplování výrazně pod úrovní 2°C, ani s vyšším cílem udržet je pod úrovní 1,5°C;

13. zdůrazňuje, že přechod k čisté energii by měl i nadále stimulovat modernizaci evropské ekonomiky, vytvářet udržitelný hospodářský růst a být zdrojem sociálních a environmentálních přínosů pro evropské občany; poukazuje na to, že podle odhadů Komise by scénáře s nulovými emisemi měly umožnit větší růst HDP EU než scénáře s nižším snížením emisí a že v důsledku rozdílů mezi členskými státy, jako jsou mimo jiné rozdíly v HDP na obyvatele a rozdíly v uhlíkové náročnosti ve skladbě energetických zdrojů, budou dopady v obou případech rozloženy v rámci EU nerovnoměrně; domnívá se, že zcela nejnákladnější by bylo nepřijímat žádná opatření, což by v Evropě vedlo nejen k velkým ztrátám HDP, ale i k dalšímu nárůstu hospodářských nerovností mezi členskými státy i v nich samých a v jejich regionech, neboť uvedená nečinnost by měla podle očekávání na některé z nich horší dopady než na jiné;

14. se znepokojením konstatuje, že závislost EU na dovozu energie činí v současnosti 55 %; zdůrazňuje, že v situaci dosažení nulových čistých emisí by tento podíl klesl do roku 2050 na 20 %, což by mělo pozitivní vliv na obchodní bilanci EU a na její geopolitické postavení; konstatuje, že souhrnné úspory nákladů na dovoz fosilních paliv v období 2031 a 2050 by dosáhly 2–3 bilionů EUR, které by bylo možné vynaložit na jiné priority evropských občanů;

15. zdůrazňuje, že v rámci scénáře dosažení nulových čistých emisí by se snížilo znečištění ovzduší a spolu s tím i počet předčasných úmrtí způsobených jemnými částicemi, a to o více než 40 %; konstatuje, že poškození zdraví by se v rámci takového scénáře snížilo o hodnotu přibližně 200 miliard EUR ročně;

16. oceňuje, že součástí strategie se staly dvě cesty, které mají vést k dosažení nulových čistých emisí do roku 2050, vítá podporu, kterou jim poskytla Komise, a domnívá se, že tento cíl, stanovený do poloviny století, je jako jediný slučitelný se závazky Unie vyplývající z Pařížské dohody; lituje, že v rámci této strategie nebyly vzaty v úvahu cesty, které by umožnily dosáhnout nulových čistých emisí skleníkových plynů ještě před rokem 2050;

17. konstatuje, že tyto dvě cesty využívají technologie odstraňování uhlíku, včetně technologií založených na zachycování uhlíku a jeho ukládání či na využívání a přímém zachycování vzduchu, k jejichž zavedení ve velkém měřítku má teprve dojít; domnívá se však, že prioritou strategie EU pro čisté nulové emise by mělo být přímé snižování emisí a opatření pro zachování a posílení přírodních jímek a rezervoárů, které v EU existují, a že s využíváním technologií odstraňování uhlíku by se v rámci této strategie mělo počítat pouze tam, kde neexistují možnosti přímého snižování emisí;

domnívá se, že do roku 2030 je třeba přijmou další opatření, nemá-li být Unie odkázána na technologie odstraňování uhlíku, které s sebou nesou značná rizika pro ekosystémy, biologickou rozmanitost a bezpečnost potravin, což potvrzuje zpráva IPCC o globálním oteplování o 1,5°C;

18. se znepokojením konstatuje, že fosilní paliva nejsou ze skladby energetických zdrojů vyloučena v žádném z uvedených scénářů;

Sociální aspekty změny klimatu a spravedlivý přechod

19. vítá tvrzení Komise, že čistých nulových emisí je možné dosáhnout bez čistého úbytku pracovních míst, a s uspokojením bere na vědomí podrobné hodnocení transformace v energeticky náročných odvětvích; upozorňuje na to, že podaří-li se spravedlivý přechod k nulovým čistým emisím skleníkových plynů dobře zvládnout a bude-li nejzranitelnějším regionům, odvětvím a občanům zajištěna odpovídající podpora, může vést k čistému přírůstku pracovních míst v Unii, jejichž počet by se v rámci scénáře čistých nulových emisí zvýšil do roku 2050 v celém hospodářství Unie o 2,1 milionu ve srovnání se zvýšením o 1,3 milionu pracovních míst v rámci scénáře snížení emisí o 80 %; domnívá se proto, že Komise by v rámci Přehledu dovedností EU měla vypracovat novou koncepci auditu dovedností, který by měl vycházet z regionálních údajů o tom, jaké dovednosti pro klimaticky neutrální Evropu potřebné, s cílem zajistit občanům EU spravedlivý přechod a podpořit nejzranitelnější regiony, jejichž hospodářství závisí na činnostech souvisejících s odvětvími nebo technologiemi, u nichž se očekává, že výhledově budou ustupovat nebo se budou muset transformovat, a podpořit i rekvalifikace, které by obyvatelům těchto regionů získat v daném místě kvalitní pracovní místa, která nebudou ohrožena budoucími změnami;

20. zdůrazňuje, že přechod musí být spravedlivý pro všechny segmenty společnosti; konstatuje, že spravedlivý přechod je třeba chápat jako proces, který má své negativní i pozitivní dopady, spojené s urychleným prováděním opatření v oblasti klimatu, jako je úbytek pracovních míst a vznik nových pracovních příležitostí, stejně jako dopady spojené s opožděným prováděním opatření v oblasti klimatu;

21. zdůrazňuje četné vedlejší přínosy, jež společnost neutrální z hlediska klimatu bude mít pro veřejné zdraví jak v podobě úspor nákladů na zdravotní péči, tak v podobě nižšího zatížení systémů zdravotního pojištění a veřejného zdravotnictví, ale i v podobě celkově dobrých životních podmínek evropských občanů díky zvýšení biologické rozmanitosti, snížení znečištění ovzduší a zmírnění vystavení znečišťujícím látkám;

22. domnívá se, že transformace Evropy spjatá s klimatem musí být ekologicky, ekonomicky a sociálně udržitelná; zdůrazňuje, že v zájmu zajištění jejího politického přijetí mezi všemi občany je důležité zohlednit distribuční účinky politických opatření v oblasti klimatu a dekarbonizace, zvláště pak na osoby s nízkými příjmy; domnívá se proto, že všechny politiky EU i členských států v oblasti klimatu by v zájmu zajištění sociální a ekologické transformace v Evropě měly plně zohledňovat sociální dopady; v této souvislosti zdůrazňuje, že na základě inkluzivního procesu a v úzké spolupráci s místními a regionálními orgány veřejné správy, odbory, vzdělávacími institucemi, organizacemi občanské společnosti a soukromým sektorem bude třeba vypracovat individuálně přizpůsobené a dostatečně financované strategie na všech úrovních s cílem zajistit všem evropským občanům v rámci tohoto přechodu spravedlivé a rovné příležitosti;

23. připomíná, že přibližně 50 až 125 milionů evropských občanů je v současnosti ohroženo energetickou chudobou[4]; zdůrazňuje, že energetická transformace může mít nepřiměřený dopad na osoby s nízkými příjmy a může energetickou chudobu dále prohlubovat; uznává, že energetická politika musí zahrnovat sociální rozměr a zajistit, aby nikdo nebyl opomíjen; vyzývá členské státy, aby přijaly do budoucna orientovaná opatření, která všem občanům EU zajistí spravedlivou energetickou transformaci a přístup k energii;

24. domnívá se, že mladí lidé si stále jasněji uvědomují svou sociální odpovědnost a odpovědnost za ochranu životního prostředí a že toto vědomí má sílu změnit naši společnost tak, aby byla v budoucnu odolná vůči změně klimatu, a že vzdělávání mladých lidí představuje jeden z nejúčinnějších nástrojů boje proti změně klimatu; zdůrazňuje, že je nutné aktivně zapojovat mladší generace do budování mezinárodních, mezikulturních a mezigeneračních vztahů, z nichž vychází kulturní proměna, jež podpoří celosvětové úsilí o udržitelnější budoucnost;

25. vítá, že lidé v celé Evropě čím dál aktivněji demonstrují za klimatickou spravedlnost, zejména formou školních stávek; vítá požadavky těchto aktivistů volajících po ambicióznějším přístupu a domnívá se, že vnitrostátní, regionální a místní vládní instituce i EU by měly těmto požadavkům věnovat pozornost;

26. zdůrazňuje, že dosáhnout nejpozději do roku 2050 nulových čistých emisí skleníkových plynů může Evropa jen za předpokladu zapojení a účasti evropských občanů; žádá všechny orgány celostátní, regionální a místní správy, aby zavedly konkrétní opatření na podporu a usnadnění účasti občanů a na výměnu osvědčených postupů v rámci transformace energetiky spojené s přechodem k hospodářství, které z hlediska klimatu neutrální;

Prozatímní cíle

27. uvědomuje si, že pro to, jestli EU dosáhne čistých nulových emisí do roku 2050, bude nejdůležitější desetiletí od roku 2020 do roku 2030; vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily silný střednědobý cíl do roku 2030, neboť je to nezbytné k zajištění dostatečné investiční stability trhu, k plnému využití potenciálu technologických inovací a k tomu, aby evropské podniky měly větší příležitosti, které jim umožní získat vedoucí postavení na světových trzích v oblasti nízkoemisní výroby;

28. zdůrazňuje, že má-li být v roce 2050 co nejúsporněji dosaženo nulových čistých emisí skleníkových plynů, je nutné stanovit vyšší cíle na období do roku 2030 a sladit je se scénáři počítající s dosažením nulových čistých emisí do roku 2050; je přesvědčen, že je nanejvýš důležité, aby Unie vyslala nejpozději na summitu OSN o změně klimatu, který se bude konat v září 2019 v New Yorku, jasný signál, že je připravena přehodnotit svůj přínos k plnění Pařížské dohody;

29. podporuje aktualizaci vnitrostátně stanovených příspěvků Unie s tím, že pro celé hospodářství by byl stanoven cíl snížit domácí emise skleníkových plynů do roku 2030 v porovnání s úrovněmi z roku 1990 o 55 %; vyzývá proto vedoucí představitele EU, aby na zvláštním summitu EU v Sibiu v květnu 2019 s ohledem na summit OSN o klimatu plánovaný na září 2019 stanovily pro vnitrostátně stanovený příspěvek Unie vyšší cíle;

30. domnívá se proto, že Komise by nejpozději v rámci přezkumů souboru klimatických opatření do roku 2030 a dalších příslušných právních předpisů, které budou probíhat v letech 2022–2024, měla předložit legislativní návrhy, které stanoví vyšší cíle v souladu s aktualizovaným celostátně stanoveným příspěvkem (NDC) a v souladu s cílem, kterým je dosažení nulových čistých emisí; domnívá se, že nedostatečné ambice na období do roku 2030 by omezily budoucí možnosti, mezi něž by mohly patřit i některé možnosti nákladově efektivní dekarbonizace; domnívá se, že tyto přezkumu jsou důležitým milníkem na cestě k zajištění plnění závazků EU v oblasti klimatu;

31. je toho názoru, že za účelem dalšího zajištění větší stability trhů bude přínosné i to, aby EU vytyčila střednědobý cíl pro snížení emisí na období do roku 2040, který by mohl dále posílit stabilitu a zajistit splnění dlouhodobého cíle stanoveného na období do roku 2050;

32. za nezbytné považuje pravidelný přezkum strategie EU pro čisté nulové emise; domnívá se, že takový přezkum by měl vycházet z globálního hodnocení pětiletého období v souladu s ustanovením Pařížské dohody a zohlednit technologický a společenský vývoj, jakož i z informací od nestátních subjektů a Evropského parlamentu;

Přispění jednotlivých odvětví

33. podtrhuje, že čisté emise budou muset být sníženy téměř na nulu ve všech odvětvích hospodářství, neboť ke snižování emisí by měla všechna odvětví přispívat společně; vyzývá proto Komisi, aby našla cesty k zajištění neutrality všech odvětví z hlediska klimatu; v této souvislosti zdůrazňuje význam zásady „znečišťovatel platí“;

34. zdůrazňuje ústřední úlohu energetiky při přechodu k hospodářství s nulovými emisemi skleníkových plynů;

35. zdůrazňuje, že je třeba přijmout integrovaný meziodvětvový přístup, který usnadní dekarbonizaci energetického systému a dalších souvisejících odvětvích a přinese užitek díky vyšší účinnosti; uznává, že integrace energetického systému může přinést vyšší flexibilitu, zlepšit účinnost systému, rozšířit využívání obnovitelných zdrojů energie ve všech nosičích energie a v konečném důsledku může umožnit nákladově efektivní energetický přechod;

36. vyzdvihuje význam energeticky náročných odvětví pro dlouhodobé snižování emisí skleníkových plynů v EU; domnívá se, že nezbytným předpokladem zachování vedoucího postavení EU v oblasti nízkouhlíkového průmyslu a průmyslové výroby v EU, zachování konkurenceschopnosti evropských průmyslových odvětví a předcházení riziku úniku uhlíku jsou inteligentní a cílené politické rámce; vyzývá Komisi, aby předložila novou a integrovanou strategii EU v oblasti průmyslového klimatu pro energeticky náročná průmyslová odvětví na podporu konkurenceschopného přechodu těžkého průmyslu s nulovými emisemi;

37. znovu opakuje, že přechod k ekonomice s nulovými emisemi skleníkových plynů představuje pro EU výzvy a příležitosti a že je zapotřebí investic do průmyslových inovací včetně digitálních a čistých technologií, aby se podpořila prosperita a posílila konkurenceschopnost, zvýšily budoucí dovednosti a vytvořily miliony pracovních míst, například v rostoucím oběhovém hospodářství a biohospodářství;

38. vyzývá Komisi, aby vypracovala průmyslovou strategii, jejíž součástí budou opatření, která evropskému průmyslu umožní rovné podmínky v celosvětové hospodářské soutěži; domnívá se, že v rámci této politiky by Komise měla přezkoumávat dodatečná opatření na ochranu průmyslových odvětví, kde v souvislosti s dovozem výrobků hrozí riziko úniku uhlíku, která mají nahrazovat, upravovat nebo doplňovat stávající předpisy týkající se úniku uhlíku, a to z hlediska účinnosti těchto opatření a jejich slučitelnosti s pravidly Světové obchodní organizace;

 

39. domnívá se, že se hospodářská prosperita, globální průmyslová konkurenceschopnost a klimatická politika navzájem posilují; připomíná, že vzhledem k tomu, že evropská ekonomika je první významnou ekonomikou usilující o neutralitu z hlediska klimatu, budou mít evropské podniky možnost získat na mezinárodních trzích výhodu průkopníka a vydobýt si tak vedoucí postavení v globálním měřítku v oblasti udržitelné výroby účinně využívající zdroje; zdůrazňuje, že opožděná nebo nedostatečná opatření k dosažení čistých nulových emisí skleníkových plynů nejpozději do roku 2050 způsobí ekologicky, ekonomicky a sociálně neopodstatněné náklady a bude efektivně bránit budoucí konkurenceschopnosti evropského průmyslového odvětví;

40. konstatuje, že řada rozvíjejících se trhů se sama staví do situace, v níž hrají významnou úlohu v pokrytí potřeb světového trhu během přechodu na hospodářství s nulovými čistými emisemi, například pokud jde o dopravu s nulovými emisemi a obnovitelnou energii; zdůrazňuje, že EU musí zůstat vedoucí ekonomikou v oblasti ekologických inovací a investic do ekologických technologií; domnívá se, že vedoucí úloha EU v obnovitelných energiích a energetické účinnosti ukazuje dalším částem světa, že přechod k čisté energii je možný a přínosný i nad rámec boje proti změně klimatu;

41. konstatuje, že Komise ve své zprávě z roku 2018 „Ceny energií a energetické náklady v Evropě“ zdůrazňuje, že EU je stále velmi vystavena nestabilním a rostoucím cenám fosilních paliv a že budoucí náklady na výrobu elektřiny mají podle očekávání v případě produkce elektřiny z fosilních paliv růst a v případě obnovitelných zdrojů klesat; zdůrazňuje, že náklady EU na dovoz energií vzrostly v roce 2017 o 26 % na 266 miliard EUR, zejména z důvodu rostoucích cen ropy; ve zprávě se odhaduje, že nárůst cen ropy má negativní dopad na růst EU (-0,4 % HDP v roce 2017) a inflaci (+0,6);

42. připomíná, že 71 % veškeré energie je využíváno pouze pro vytápění prostor; souhlasí s Komisí v tom, že energeticky účinné domy se v Evropě neutrální z hlediska klimatu stanou normou, zajistí lepší zdraví a pohodlí pro všechny Evropany;

43. vyzývá k vytvoření systému nebo mechanismu EU, který umožní jasné označování a propagaci produktů neutrálních z hlediska emisí uhlíku a který bude integrovat současné pilíře rámce EU pro oblast klimatu a energetiky;

44. domnívá se, že klíčový význam pro snižování emisí skleníkových plynů bude mít právě tak technologický vývoj a technická řešení, energetická účinnost na straně nabídky i poptávky a udržitelná energie z obnovitelných zdrojů v odvětvích dopravy, budov, vytápění a chlazení a energetiky jako zásady oběhového hospodářství; v tomto ohledu podtrhuje důležitost technologicky specifických strategií;

45. zdůrazňuje, že emise z průmyslových procesů je nutné řešit v mnohem větším rozsahu; poukazuje na to, že podle zvláštní zprávy IPCC „Globální oteplování o 1,5°C“ je nutné, aby průmysl snížil své emise uhlíku do roku 2050 ve srovnání s rokem 2010 o 65–90 %;

 

46. vyzývá k vytvoření energeticky vysoce účinného energetického systému založeného na obnovitelných zdrojích energie a žádá Komisi a členské státy, aby v tomto ohledu přijaly veškerá nezbytná opatření, neboť to bude mít vedlejší dopady na všechna ekonomická odvětví; zdůrazňuje, že všechny cesty ke snížení emisí počítají s úplnou dekarbonizací energetiky, k níž by mělo dojít nejpozději do roku 2050, se zásadním omezením fosilních paliv a s výrazným nárůstem využívání obnovitelných zdrojů energie;

47. zdůrazňuje přínos energetické účinnosti pro zabezpečení dodávek, hospodářskou konkurenceschopnost, ochranu životního prostředí, snížení účtů za energie a zlepšení kvality bydlení; potvrzuje významnou úlohu energetické účinnosti z hlediska vytváření obchodních příležitostí a zvyšování zaměstnanosti, jakož i její celosvětové a regionální přínosy; v této souvislosti připomíná zásadu „energetická účinnost na prvním místě“, kterou zavedlo nařízení o správě energetické unie, a poznamenává k tomu, že tato zásada by měla být v plném míře uplatňována v rámci celého energetického řetězce a měla by být považována za základ pro jakoukoli cestu, která má vést k dosažení čistých nulových emisí do roku 2050;

48. uznává význam zachycování a ukládání uhlíku (CCS) pro snižování čistých emisí, s nímž se v rámci zvláštní zprávy IPCC „Globální oteplování o 1,5°C“ počítá ve většině scénářů, které chtějí udržet oteplování na úrovni 1,5°C, a uznává rovněž nezbytnost dalšího zkoumání možností zavádění environmentálně bezpečného zachycování a využívání uhlíku (CCU) a technologií CCS s cílem dosáhnout čistého snížení emisí a zamezit emisím CO2 v průmyslových procesech nebo zajistit trvalé uložení těchto emisí; se znepokojením konstatuje, že mnoho technologií CCU v současné době žádné trvalé snížení emisí nepřináší; vyzývá proto Komisi, aby vypracovala technická kritéria, která zajistí, aby podporovány byly pouze technologie, které přinášejí ověřitelné výsledky;

49. zdůrazňuje, že směrnice o ekodesignu[5] významně přispěla k naplňování cílů EU v oblasti klimatu, neboť každoročně snížila emise skleníkových plynů o 320 milionů tun ekvivalentu CO2, a že díky této směrnici spotřebitelé v EU uspoří podle odhadů do roku 2020 až 112 miliard EUR neboli 490 EUR ročně na domácnost; požaduje, aby byly podle směrnice o ekodesignu regulovány i další produkty, mimo jiné tablety a chytré telefony, a aby byly stávající normy aktualizovány a zohledňovaly tak technologický vývoj;

50. poukazuje na to, že elektrifikace odvětví budov, průmyslu a dopravy může účinně snížit jejich emise a dopad na životní prostředí pouze tehdy, bude-li následný nárůst poptávky po elektřině uspokojen odpovídajícím zvýšením kapacity obnovitelných zdrojů energie;

51. zdůrazňuje, že je třeba bezodkladně začít provádět balíček právních předpisů týkajících se energetické unie a čisté energie a zajistit další integraci evropského trhu s energií s cílem dosáhnout co nejefektivnější dekarbonizace elektroenergetického odvětví, usnadnit investice v oblastech, kde lze v největší míře dosáhnout výroby energie z obnovitelných zdrojů, a podporovat aktivní účast občanů, aby se urychlil přechod energetiky k udržitelnému hospodářství, které bude z hlediska emisí uhlíku neutrální, a aby se zároveň s tím snížila energetická chudoba;

52. zdůrazňuje, že pro přechod k čistým nulovým emisím skleníkových plynů bude klíčové zapojení občanů do energetického systému prostřednictvím decentralizované vlastní výroby energie z obnovitelných zdrojů, skladování elektřiny a účasti v režimech odezvy na straně poptávky a režimech zvyšování energetické účinnosti; vyzývá proto k tomu, aby aktivní zapojování občanů stalo nedílnou součástí různých cest snižování emisí, a to především na straně poptávky;

53. poukazuje na to, že  tato strategie potvrzuje, že emise skleníkových plynů z dopravy stále rostou a že současné politiky nebudou stačit k tomu, aby byla do roku 2050 provedena dekarbonizace dopravního odvětví; zdůrazňuje, že je důležité zajistit přechod z letecké dopravy na železniční, jakož i na veřejnou dopravu a sdílenou mobilitu; konstatuje, že silniční doprava se na celkových emisí oxidu uhličitého v EU podílí zhruba z jedné pětiny; vyzývá proto členské státy a Komisi, aby podnikly rozhodné kroky, které spotřebitelům ve všech členských státech umožní přístup k vozidlům s nulovými a nízkými emisemi a které zároveň nepovedou k tomu, že v členských státech s nízkými příjmy se zvýší využívání starších, vysoce znečišťujících vozidel; dále zdůrazňuje význam inteligentních technologií, např. inteligentní dobíjecí infrastruktury, pro vytvoření součinnosti mezi elektrifikací dopravy a využíváním obnovitelných zdrojů energie;

54. zdůrazňuje, že k zajištění neutrality hospodářství EU jako celku z hlediska klimatu musí přispívat všechna odvětví, včetně odvětví mezinárodní letecké a lodní dopravy; konstatuje, že podle analýzy Komise současné globální cíle a opatření, s jejichž uskutečněním výhledově počítá Mezinárodní námořní organizace a Mezinárodní organizace pro civilní letectví, nepovedou ani v případě, že budou uskutečněny v celém svém rozsahu, k nezbytnému snížení emisí a že v souladu s celohospodářským cílem, jímž je dosažení čistých nulových emisí, musí být přijata další významná opatření; zdůrazňuje potřebu investic do bezuhlíkových a nízkouhlíkových technologií a paliv v těchto odvětvích; vyzývá Komisi, aby v těchto odvětvích zavedla zásadu „znečišťovatel platí“, zejména pokud jde o zdanění petroleje a ceny letenek; připomíná, že podle odhadů se emise skleníkových plynů z mezinárodní lodní dopravy zvýší do roku 2050 o téměř 250 %; vítá skutečnost, že odvětví mezinárodní lodní dopravy si samo stanovilo absolutní cíl snížení emisí skleníkových plynů; se znepokojením konstatuje, že nedochází k žádnému pokroku, pokud jde o převedení tohoto cíle do krátkodobých a střednědobých opatření a dalších konkrétních kroků;

55. konstatuje, že přibližně 60 % celosvětového objemu methanu pochází z takových zdrojů, jako je zemědělství, skládky a odpadní vody, produkce fosilních paliv a jejich potrubní přeprava; připomíná, že methan je silný skleníkový plyn, jehož stoletý potenciál oteplování je 28krát vyšší než potenciál CO2[6], a že snížení emisí methanu může mít značný význam při snižování koncentrací přízemního ozonu a jejich negativních dopadů na kvalitu ovzduší a lidské zdraví; vítá záměr Komise snížit emise methanu v dotčených oblastech, což by mohlo vést k dalšímu snížení koncentrací ozonu v EU, jakož i její záměr podporovat snížení emisí methanu na mezinárodní úrovni;

56. konstatuje, že na odvětví budov připadá v současné Evropě přibližně 40 % konečné spotřeby energie a 36 % emisí CO2[7]; vyzývá k uvolnění potenciálu odvětví v oblasti úspor energie a omezování uhlíkové stopy v souladu s cílem stanoveným ve směrnici o energetické náročnosti budov,[8] jímž je vysoce energeticky účinný a dekarbonizovaný fond budov do roku 2050; zdůrazňuje, že zvyšování účinnosti spotřeby energie v budovách má značný potenciál pro další snížení emisí skleníkových plynů v Evropě; domnívá se navíc, že zajištění nízké energetické náročnosti budov, do nichž bude dodávána výhradně energie z obnovitelných zdrojů, je nutnou podmínkou naplnění Pařížské dohody a programu EU pro růst, místní pracovní místa a lepší životní podmínky občanů v celé Evropě;

57. opět vyzývá Komisi, aby v rámci strategického plánu Unie pro metan co nejdříve prozkoumala politiky, jež by bylo možné přijmout, a rychle tak reagovat na problém emisí metanu, a aby za tímto účelem předložila Parlamentu a Radě legislativní návrhy; zdůrazňuje, že zemědělství je a bude stále více jedním z hlavních zbývajících zdrojů emisí skleníkových plynů v Unii v roce 2050, a to zejména kvůli emisím metanu a oxidu dusného, ale i emisím souvisejícím se změnami v nepřímém využívání půdy; zdůrazňuje potenciál odvětví zemědělství pro řešení problémů spojených se změnou klimatu, např. cestou ekologických a technologických inovací, jakož i prostřednictvím zachycování uhlíku v půdě;  

58. požaduje takovou společnou zemědělskou politiku, která bude přispívat ke snižování emisí skleníkových plynů v souladu s přechodem na hospodářství neutrální z hlediska klimatu; vyzývá Komisi, aby zajistila, že zemědělské politiky, především unijní a vnitrostátní fondy, budou v souladu s cíli a záměry Pařížské dohody;

59. zdůrazňuje, že je nutné zohledňovat cíle v oblasti klimatu ve všech politikách EU, včetně politiky obchodní; naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila, že všechny obchodní dohody uzavřené Evropskou unií budou plně slučitelné s Pařížskou dohodou, což by to nejen posílilo celosvětové úsilí v oblasti změny klimatu, ale také zaručilo rovné podmínky pro dotčená odvětví;

60. zdůrazňuje, že EU by měla podporovat úlohu a úsilí regionů, měst a obcí; vyzývá Komisi, aby navázala na činnost Paktu starostů a primátorů, kteří zastupují 200 milionů evropských občanů, a umožnila jim podporovat další transformaci;

61. lituje, že Komise ve své strategii nezohlednila možnost posílit opatření EU v oblasti fluorovaných skleníkových plynů; zdůrazňuje, že jasnou příležitostí, jak pomoci EU splnit cíle Pařížské dohody, je zamezit nelegálnímu obchodu s hydrofluoruhlovodíky (HFC) přijetím systému poskytování licencí na HFC, zakázat jejich používání v odvětvích, která je již nepotřebují, přidělovat kvóty na HFC prostřednictvím systému dražebního prodeje a v plném rozsahu provést nařízení o fluorovaných skleníkových plynech[9] zákazem jakéhokoli zbytečného použití SF6;

Maximální využití potenciálu lesů v souvislosti s klimatem v rámci udržitelného biohospodářství

62. podporuje udržitelné obhospodařování lesů na vnitrostátní úrovni společně s konkrétními prostředky ke stimulaci efektivního a udržitelného biohospodářství v EU vzhledem ke značnému potenciálu lesů přispívat k úsilí Evropy v oblasti klimatu, (prostřednictvím pohlcování, ukládání a nahrazování uhlíku) a s ohledem na záměr dosáhnout do roku 2050 nulových emisí; uznává, že je nutné přizpůsobovat se změně klimatu a zastavit do roku 2020 úbytek biologické rozmanitosti a degradaci ekosystémových služeb v EU; zdůrazňuje, že je třeba vypracovat koncepci politik založených na důkazech, které pomohou provádět a financovat opatření EU pro zachování biologické rozmanitosti;

63. doporučuje, aby se významná část úsilí zaměřila na agrolesnictví, přičemž skutečné přínosy z hlediska ekologie a biologické rozmanitosti je třeba zajistit tím, že budou stromy a další vegetace integrovány do obhospodařované zemědělské půdy;

64. uznává pozitivní, ale v konečném důsledku omezený potenciál pro zalesňování v Evropě; je proto přesvědčen, že zalesňovací iniciativy musí být doplněny konkrétními iniciativami a pobídkami zaměřenými na posílení potenciálu k pohlcování, přičemž je třeba zajistit a posílit zdraví stávajících lesních pozemků, aby tak bylo možné využít přínosů, které z toho plynou pro klima, udržitelné biohospodářství a biologickou rozmanitost; podporuje proto zalesnění opuštěné a okrajově produktivní zemědělské půdy, agrolesnictví a minimalizaci přeměny lesních ploch na jiné využití půdy;

65. upozorňuje, že opatření a politiky EU mají dopad i na přirozené propady, půdu a lesy mimo Evropu a že strategie EU pro dosažení nulových čistých emisí by měla zajistit, aby opatření EU neměla škodlivé účinky na klima ve třetích zemích; vyzývá Komisi a členské státy, aby v této souvislosti prosazovaly přísná mezinárodní pravidla v rámci pařížského souboru pravidel, zejména pokud jde o článek 6 Pařížské dohody, s cílem zabránit mezerám ve vykazování a dvojímu započítávání opatření pro zalesňování, jež by mohlo rozmělnit celosvětové úsilí v oblasti klimatu;

66. domnívá se, že dlouhodobá strategie nevěnuje přiměřenou pozornost hospodářským odvětvím prvovýroby a že lesnictví a zemědělství a příslušné komunity čelí nepoměrně vyššímu riziku nepříznivých důsledků změny klimatu; doporučuje, aby strategie jasně naznačila cestu, kterou se tato odvětví musí vydat, aby posílila svou odolnost, zlepšila prevenci rizik a zachovala ekosystémy a ekosystémové služby, na nichž hospodářství závisí;

67. zdůrazňuje, že je třeba maximalizovat ochranu a obnovu zalesněných ploch a mokřadů, které přirozeně odstraňují uhlík;

68. zdůrazňuje, že v půdě se nachází více uhlíku než v biosféře a atmosféře dohromady; zdůrazňuje proto, že je důležité zastavit degradaci půdy v EU a zajistit společná opatření EU pro zachování a zkvalitnění kvality půd a jejich schopnosti ukládat uhlík;

69. zdůrazňuje, že z celkového technického potenciálu postupů pro lepší pohlcování uhlíku v zemědělství v EU má největší potenciál agrolesnictví[10];

70. poukazuje na úlohu produktů z vytěženého dřeva s dlouhou životností a jejich funkci v oblasti využívání půdy, změny využívání půdy a lesnictví (LULUCF) do roku 2030; zdůrazňuje, že budoucí rámec by měl přínos těchto produktů zohlednit, a to i přínos produktů, které pocházejí z různých kategorií zemědělské půdy, a nikoli pouze z lesů a zalesněné půdy;

71. zdůrazňuje, že je důležité optimalizovat zemědělské modely, které podporují zemědělské systémy odolné vůči extrémním povětrnostním jevům a napadení škůdci a které umožňují lepší pohlcování uhlíku v půdě a zachycování vody a vyšší zemědělskou biologickou rozmanitost;

Financování a výzkum

72. vyzývá k rychlému zavedení Fondu inovací systému EU pro obchodování s emisemi a k vydání první výzvy k předkládání návrhů v roce 2019 s cílem podpořit investice do předvádění průlomových průmyslových technologií s nízkými emisemi uhlíku v širokém spektru odvětví, nejen v odvětví výroby elektřiny, ale i v odvětví dálkového vytápění a průmyslových procesů; vyzývá k tomu, aby víceletý finanční rámec pro období 2021–2027 a jeho programy byly plně v souladu s Pařížskou dohodou;

73. poukazuje na to, že dosažení ekonomiky s nulovými emisemi skleníkových plynů si vyžádá značné další investice do energetického systému EU a s ním spojené infrastruktury ve srovnání se současnou částkou, a to ve výši přibližně 175 až 290 miliard EUR ročně; zdůrazňuje, že stabilní a předvídatelný rámec politiky v oblasti energetiky a klimatu je klíčový pro zajištění velmi potřebné důvěry investorů a pro to, aby evropská průmyslová odvětví mohla v Evropě přijímat dlouhodobá investiční rozhodnutí; zdůrazňuje proto, že prioritou by mělo být provádění akčního plánu pro udržitelné financování, který byl přijat v březnu 2018, včetně kalibrace kapitálových požadavků bank a obezřetného zacházení s aktivy s vysokými emisemi uhlíku, pravidel obezřetného podnikání pro pojišťovny a nové úpravy povinností institucionálních investorů a správců aktiv;

74. domnívá se, že VFR na období 2021–2027 by měl být před svým přijetím zhodnocen s ohledem na cíl zajistit do roku 2050 hospodářství neutrální z hlediska klimatu a že musí být zavedena standardní zkouška, která zajistí odolnost výdajů z rozpočtu EU vůči změně klimatu;

75. konstatuje, že strategie EU v oblasti lesnictví vnímá politiku v oblasti rozvoje venkova v rámci společné zemědělské politiky (SZP) jako hlavní zdroj podpory ochrany a udržitelného obhospodařování lesů v EU a že strategie biohospodářství klade důraz na SZP při podpoře biohospodářství jak finančně, tak zajištěním vstupních materiálů;

76. lituje, že dotace na fosilní paliva stále narůstají a dosahují přibližné roční výše 55 miliard EUR; vyzývá EU a členské státy[11], aby okamžitě ukončily všechny evropské a vnitrostátní dotace na fosilní paliva;

77. zdůrazňuje, že zejména pro nejvíce postižené regiony, jako jsou oblasti těžby uhlí, je důležité založit fond pro spravedlivý přechod a že spolu s tím je obecně zapotřebí zohledňovat sociální dopady stávajícího financování opatření v oblasti klimatu vzhledem k potřebným změnám v některých odvětvích proto zdůrazňuje potřebu kladného přijetí dlouhodobé strategie ze strany široké veřejnosti;

78. zdůrazňuje, že pro podporu vedoucí úlohy Unie v boji proti změně klimatu jsou klíčové výzkumné a inovační programy EU i členských států;

79. zdůrazňuje, že klimatické hledisko musí být v plné míře uplatňováno v programech výzkumu a inovací a ve všech fázích výzkumného cyklu jako jedna ze zásad financování ze strany EU;

80. upozorňuje na zprávu Panelu na vysoké úrovni pro možnosti dekarbonizace[12] o úloze výzkumu a inovací v úsilí o dosažení cílů Pařížské dohody, ale i o jejich významu pro získávání konkurenční výhody EU v soutěži v oblasti dekarbonizace; bere na vědomí soubor tematických a průřezových doporučení tohoto panelu, zejména s ohledem na orientaci nového rámcového programu EU pro výzkum a inovace na období 2021–2027 Horizont Evropa;

81. domnívá se, že v příštích dvou desetiletích je nutno vyvinout značné úsilí v oblasti výzkumu a inovací, aby se nízkouhlíková a bezuhlíková řešení stala všeobecně dostupná a sociálně a ekonomicky udržitelná a aby byla nalezena nová řešení, která umožní vybudovat hospodářství s nulovými čistými emisemi skleníkových plynů;

82. zdůrazňuje, že podle jeho názoru musí program Horizont Evropa přispívat alespoň na 35 % jeho případných výdajů na podporu cílů v oblasti klimatu v rámci plnění obecného záměru Unie uplatňovat klimatické hledisko ve všech oblastech činnosti;

Úloha spotřebitelů a oběhové hospodářství

83. zdůrazňuje, že na snižování emisí skleníkových plynů mají významný vliv změny v chování spotřebitelů, a to mimo jiné v celém potravinovém řetězci a v oblasti dopravy, především dopravy letecké; vyzývá Komisi, aby co nejdříve zvážila různé možnosti politiky, včetně environmentálního zdanění, která by chování spotřebitelů změnila; při podpoře změny chování zdůrazňuje význam iniciativ vycházejících zdola, jako je Pakt starostů a primátorů;

84. konstatuje, že ačkoli spotřeba nasycených tuků a tmavého masa v Unii zůstává výrazně nad doporučovanými výživovými hodnotami, statistiky Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) ukazují, že celková spotřeba masa a živočišných produktů na obyvatele zemí EU-28 se od 90. let 20. století snížila; připomíná, že urychlení tohoto pokračujícího trendu je nezbytným předpokladem výraznějšího snížení emisí skleníkových plynů a dusíku z potravinářského průmyslu a zemědělství;

85. zdůrazňuje, že je důležité, aby EU dosáhla nejen nahrazení zdrojů energie, ale právě tak i nahrazení výrobků / materiálů, a to zejména nahrazení výrobků a materiálů, které jsou založeny na fosilních palivech nebo jejichž výroba je zdrojem vysokých emisí, výrobky založenými na obnovitelných zdrojích;

86. zdůrazňuje, že velká část spotřeby energie, a tedy i emisí skleníkových plynů, je vázána přímo na získání zdrojů, jejich zpracování, přepravu, přeměnu, použití a likvidaci; zdůrazňuje, že významných úspor lze dosáhnout v každém článku řetězce řízení zdrojů; zdůrazňuje proto, že zvyšování produktivity zdrojů prostřednictvím vyšší efektivity a snižování objemu odpadů prostřednictvím opatření, jako je opětovné použití, recyklace a repasování, může významně snížit jak spotřebu surovin, tak emise skleníkových plynů a zároveň s tím i zvýšit konkurenceschopnost a vytvářet obchodní příležitosti a pracovní místa; vyzdvihuje nákladovou efektivitu opatření přijímaných na podporu oběhového hospodářství; zdůrazňuje, že lepší využívání surovin a metody oběhového hospodářství a jim odpovídající technický návrh výrobků přispějí ke změně výrobních a spotřebních vzorců a ke snížení množství odpadu;

87. zdůrazňuje význam produktové politiky, jako jsou ekologické veřejné zakázky a ekodesign, která může významně přispět k úsporám energie a k omezení uhlíkové stopy výrobků a zároveň s tím zlepšit i jejich materiálovou stopu a celkový dopad na životní prostředí; zdůrazňuje, že jako součást norem EU v oblasti ekodesignu je třeba zavést požadavky na oběhové hospodářství a rozšířit stávající metodiku ekodesignu na další kategorie výrobků vedle výrobků spojených se spotřebou energie;

88. je toho názoru, že by e mělo pokračovat v práci na spolehlivém měření vlivu klimatu na základě spotřeby; bere na vědomí skutečnost, že na základě stávajících modelů dospěla hloubková analýza k závěru, že úsilí EU o snížení emisí z jeho výroby je nějakým způsobem stabilizováno dovozem zboží s vyšší uhlíkovou stopou; zdůrazňuje závěr, že do roku 2016 EU již významně přispěla ke snížení emisí v jiných zemích v důsledku zvýšeného toku obchodu a zvýšené uhlíkové účinnosti jejího vývozu;

EU a globální opatření v oblasti klimatu

89. zdůrazňuje význam rostoucího počtu iniciativ a soustavného dialogu na patřičných mezinárodních fórech a účinné klimatické diplomacie jako stimulace podobných politických rozhodnutí, která posilují ambice v oblasti klimatu i v dalších regionech a ve třetích zemích; vyzývá EU, aby zvýšila finanční prostředky, které sama přiděluje na opatření v oblasti klimatu, a aby členské státy aktivně podněcovala k posilování jejich pomoci třetím zemím v souvislosti s klimatem (v podobě rozvojové pomoci spíše než půjček), která by měla doplňovat zahraniční rozvojovou pomoc a neměla by se započítávat dvakrát jako rozvojová pomoc a finanční podpora v oblasti klimatu;

90. zdůrazňuje význam silné diplomacie a vedoucího postavení EU v oblasti klimatu a energetiky pro posílení globální a mnohostranné spolupráce a ambicí v boji proti změně klimatu a v zájmu udržitelného rozvoje; vyzývá Komisi a členské státy, aby se zasazovaly o společné rámce a opatření v rámci fór OSN;

91. zdůrazňuje, že summit OSN o změně klimatu, který se bude konat v září 2019, by byl ideálním okamžikem pro to, aby vedoucí představitelé oznámili vyšší cíle v oblasti vnitrostátně stanovených příspěvků (NDC); domnívá se, že EU by postoj k aktualizaci svého vnitrostátně stanoveného příspěvku (NDC) měla zaujmout s dostatečným předstihem, aby na summit přijela dobře připravena a aby jednala v úzké spolupráci s mezinárodní koalicí stran na podporu vyšších cílů v oblasti klimatu;

92. zdůrazňuje, že důležité je posílit interoperabilitu mezi politickými nástroji EU a jejich ekvivalenty ve třetích zemích, zejména mechanismů stanovování cen uhlíku; vyzývá Komisi, aby i nadále rozvíjela a posilovala spolupráci a podporu v oblasti rozvoje mechanismů stanovování cen uhlíku mimo Evropu s cílem dosáhnout v celosvětovém měřítku většího snížení emisí a rovnějších podmínek; zdůrazňuje, že je důležité zavést opatření na ochranu životního prostředí, která zajistí další reálné snižování emisí skleníkových plynů; vyzývá proto Komisi, aby prosazovala přísná a pevně stanovená mezinárodní pravidla týkající se článku 6 Pařížské dohody, s cílem zabránit mezerám ve vykazování a dvojímu započítávání snižování emisí;

°

° °

93. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

 

[1] Přijaté texty, P8_TA(2018)0430.

[2] Program OSN pro životní prostředí, „The Emissions Gap Report 2018“, s. 10.

[4] http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2015/563472/IPOL_STU(2015)563472_EN.pdf

[5] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (Úř. věst. L 285, 31.10.2009, s. 10).

[6] Van Dingenen, R., Crippa, M., Maenhout, G., Guizzardi, D., Dentener, F., Global trends of methane emissions and their impacts on ozone concentrations (Světový vývoj emisí methanu a jejich dopady na koncentrace ozonu), EUR 29394 EN, Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2018, ISBN 978-92-79-96550-0, doi:10.2760/820175, JRC113210.

[7] https://ec.europa.eu/energy/en/topics/energy-efficiency/buildings

[8] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (Úř. věst. L 156, 19.6.2018, s. 75).

[9] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014 ze dne 16. dubna 2014 o fluorovaných skleníkových plynech a o zrušení nařízení (ES) č. 842/2006 (Úř. věst. L 150, 20.5.2014, s. 195).

[10] Joris Aertsens, Leo De Nocker, Anne Gobin, 2011: Valuing the carbon sequestration potential for European agriculture (Ocenění potenciálu pohlcování uhlíku pro evropské zemědělství).

[11] Ceny energií a náklady na energie v Evropě, COM(2019) 0001 final, s. 10–11.

[12] závěrečná zpráva Panelu na vysoké úrovni pro možnosti dekarbonizace, generální ředitelství Evropské komise pro výzkum a inovace, listopad 2018.

Poslední aktualizace: 14. března 2019Právní upozornění