Postup : 2019/2582(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B8-0200/2019

Předložené texty :

B8-0200/2019

Rozpravy :

Hlasování :

PV 14/03/2019 - 11.15
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2019)0217

<Date>{11/03/2019}11.3.2019</Date>
<NoDocSe>B8-0200/2019</NoDocSe>
PDF 212kWORD 67k

<TitreType>NÁVRH USNESENÍ</TitreType>

<TitreSuite>předložený na základě prohlášení Rady a Komise</TitreSuite>

<TitreRecueil>v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu</TitreRecueil>


<Titre>o změně klimatu: evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky </Titre>

<DocRef>(2019/2582(RSP))</DocRef>


<RepeatBlock-By><Depute>Nils Torvalds, Fredrick Federley</Depute>

<Commission>{ALDE}za skupinu ALDE</Commission>

</RepeatBlock-By>

Viz také společný návrh usnesení RC-B8-0195/2019

B8-0200/2019

Usnesení Evropského parlamentu o změně klimatu: evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky

(2019/2582(RSP))

Evropský parlament,

 s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. listopadu 2018 „Čistá planeta pro všechny – evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky“ (COM(2018)773) a na podrobnou analýzu, o níž se toto sdělení opírá,

 s ohledem na Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a na Kjótský protokol k této úmluvě,

 s ohledem na Pařížskou dohodu, rozhodnutí 1/CP.21, 21. konferenci smluvních stran (COP21) úmluvy UNFCCC a 11. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP11) a konala se ve dnech 30. listopadu až 11. prosince 2015 v Paříži ve Francii,

 s ohledem na 24. zasedání konference smluvních stran (COP24) UNFCCC, na 14. zasedání smluvních stran Kjótského protokolu (CMP14) a na třetí část prvního zasedání konference smluvních stran, která byla rovněž zasedáním smluvních stran Pařížské dohody (CMA1.3) a konala se v polských Katovicích ve dnech 2.–14. prosince 2018,

 s ohledem na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a na cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje,

 s ohledem na usnesení ze dne 25. října 2018 o konferenci OSN o změně klimatu konané v roce 2018 v polských Katovicích (COP24)[1],

 s ohledem na závěry Rady ze dne 22. března 2018,

 s ohledem na zvláštní zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) s názvem „Globální oteplování o 1,5°C“, jeho pátou hodnotící zprávu a jeho souhrnnou zprávu,

 s ohledem na deváté vydání zprávy OSN o nedostatečném úsilí při snižování emisí nazvané „Environment Emissions Gap Report“, která byla přijata  dne 27. listopadu 2018,

 s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

1. vítá sdělení Komise o dlouhodobé strategii do roku 2050 s názvem „Čistá planeta pro všechny – Evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky“, která zdůrazňuje příležitosti a výzvy, jež transformace k ekonomice s nulovými čistými emisemi skleníkových plynů přináší evropským občanům a evropské ekonomice, a stanoví základ pro širokou diskusi za účasti orgánů EU, vnitrostátních parlamentů, podnikového sektoru, nevládních organizací, měst a komunit, i občanů; schvaluje cíl nulových čistých emisí skleníkových plynů do roku 2050 a žádá členské státy, aby udělaly totéž na zvláštním summitu EU v Sibiu v květnu 2019 v rámci diskusí o budoucnosti Evropy; vyzývá členské státy, aby se zavázaly, že vynaloží úsilí nutné k dosažení tohoto cíle;

2. zdůrazňuje, že evropští občané již čelí přímým dopadům změny klimatu; zdůrazňuje, že podle Evropské agentury pro životní prostředí činily průměrné roční ztráty způsobené extrémními povětrnostními jevy a extrémními doprovodnými jevy změny klimatu v Unii v letech 2010 až 2016 přibližně 12,8 miliardy EUR, a nedojde-li k přijetí dalších opatření, mohly by škody způsobené změnou klimatu vystoupat do roku 2080 v EU přinejmenším na 190 miliard EUR, což představuje čistou ztrátu prosperity rovnající se 1,8 % jejího stávajícího HDP; zdůrazňuje, že podle scénáře s vysokými emisemi by roční náklady způsobené záplavami mohly v EU do roku 2100 dosáhnout až 1 bilionu EUR a že katastrofy související s povětrnostními jevy by do roku 2100 mohly mít dopad na asi dvě třetiny evropských občanů v porovnání s 5 % obyvatel v současnosti; dále zdůrazňuje, že podle Evropské agentury pro životní prostředí bude 50 % obydlených oblastí v EU do roku 2030 trpět vážným nedostatkem vody;

3. zdůrazňuje, že zvláštní zpráva IPCC o globálním oteplování o 1,5 °C  představuje nejucelenější a nejaktuálnější vědecké hodnocení způsobů zmírňování změny klimatu v souladu s Pařížskou dohodou;

4. zdůrazňuje, že z této zvláštní zprávy IPCC vyplývá, že omezit globální oteplování na 1,5 °C, a to bez jakéhokoli nebo jen s omezeným překročením, by znamenalo dosáhnout celosvětově nulových čistých emisí skleníkových plynů nejpozději do roku 2067 a každoročně emise skleníkových plynů do roku 2030 snižovat na nejvýše 27,4 GtCO2eq; zdůrazňuje, že s ohledem na tato zjištění musí Unie jako globální lídr usilovat o to, aby bylo nulových čistých emisí skleníkových plynů dosaženo co nejdříve, nejpozději do roku 2050, abychom mohli s určitou jistotou doufat, nárůst globální teploty nepřekročí 1,5 °C do roku 2100,

5. vyjadřuje znepokojení nad zprávou OSN o nedostatečném úsilí při snižování emisí „Environment Emissions Gap Report“, v níž se uvádí, že stávající nepodmíněné vnitrostátně stanovené příspěvky zdaleka překračují limit oteplování, který Pařížská dohoda stanovuje na úrovni výrazně pod 2 °C, neboť tyto příspěvky vedou naopak k oteplování o předpokládaných 3,2 °C[2] do roku 2100; zdůrazňuje, že je velmi naléhavé, aby všechny strany UNFCCC do roku 2020 zvýšily své klimatické cíle;

Scénáře pro změnu evropské strategie nulových emisí do poloviny století

6. vyjadřuje přesvědčení, že Evropa by mohla být vedoucí silou klimatické neutrality investicemi do inovativních technologických řešení, zvyšováním kompetencí občanů a sladěním kroků v klíčových oblastech, jako je energetika, průmyslová politika a výzkum, za současného zajištění sociální spravedlnosti pro spravedlivý přechod;

7. konstatuje, že strategie nulových čistých emisí EU představuje osm scénářů k tomu, jak dosáhnout ekonomické, technologické a sociální transformace, kterou Unie potřebuje, aby splnila dlouhodobý teplotní cíl vytyčený Pařížskou dohodou; konstatuje, že pouze dva z těchto scénářů umožní Unii dosáhnout nejpozději do roku 2050 nulových čistých emisí; zdůrazňuje, že to vyžaduje rychlou akci a značné úsilí na místní, regionální, celostátní a unijní úrovni se zapojením všech aktérů mimo státní sektor; uznává, že regionálně a místně stanovené příspěvky by mohly být důležitým nástrojem pro překonání nedostatků při snižování emisí;  připomíná, že členské státy mají povinnost přijímat dlouhodobé vnitrostátní strategie stanovené v nařízení o správě[3]; vyzývá proto členské státy, aby stanovily jednoznačné krátkodobé i dlouhodobé cíle a programy, které budou v souladu s cíli Pařížské dohody, a aby poskytovaly investiční podporu scénářům pro dosažení nulových čistých emisí;

8. zdůrazňuje, že cílem první kategorie scénářů pro dosažení nulových čistých emisí navržených ve strategii je snížit emise skleníkových plynů do roku 2050 pouze asi o 80 % oproti emisím z roku 1990; se znepokojením konstatuje, že tento cíl se nachází na nižší úrovni udržení globálního oteplování pod 2 °C a není tedy v souladu s pařížským cílem udržet jej výrazně pod 2 °C ani dále usilovat o jeho udržení pod hranicí 1,5 °C;

9. poukazuje na to, že, podle odhadů Komise má být růst HDP Unie ve scénářích s nulovými emisemi vyšší než ve scénářích s mírnějším snižováním emisí, přičemž účinky by měly být v obou případech rozloženy na území Unie nerovnoměrně, což je způsobeno rozdíly mezi jednotlivými členskými státy, mimo jiné pokud jde o HDP na obyvatele a uhlíkovou náročnost energetického mixu; domnívá se, že zcela nejnákladnější by bylo, pokud by se nepřijímala žádná opatření, což by nevedlo jen k výraznému poklesu HDP v Evropě, ale i k dalšímu nárůstu ekonomických rozdílů mezi členskými státy a regiony i v rámci nich, neboť se očekává, že nečinnost by měla na některé členské státy tvrdší dopad než na jiné;

10. se znepokojením konstatuje, že závislost EU na dovozu energií činí v současnosti přibližně 55 %; zdůrazňuje, že v situaci dosažení nulových čistých emisí skleníkových plynů by tento podíl klesl na 20 % do roku 2050, což by pozitivně ovlivnilo obchodní bilanci a geopolitické postavení EU; konstatuje, že kumulativní úspory nákladů na dovoz fosilních paliv v období 2031–2050 by dosáhly přibližně 2–3 bilionů EUR a tyto prostředky by mohly být vydávány na jiné priority evropských občanů;

11. zdůrazňuje, že snížené znečišťování ovzduší by v situaci dosažení nulových čistých emisí snížilo počet předčasných úmrtí způsobených jemnými částicemi o více než 40 %; konstatuje, že v takové situaci by se poškození zdraví snížilo o hodnotu přibližně 200 miliard EUR ročně;

12. oceňuje, že do strategie byly začleněny dva scénáře pro snížení emisí usilující o nulové čisté emise do roku 2050 a že Komise tyto dva scénáře podporuje, přičemž tento cíl stanovený na polovinu století považuje za jediný slučitelný se závazky Unie formulovanými v Pařížské dohodě; lituje, že strategie nezvažuje žádné scénáře k zajištění nulových čistých emisí skleníkových plynů před rokem 2050;

13. konstatuje, že tyto dva scénáře počítají s využitím řady technologií odstraňování uhlíku, jako je zachycování uhlíku a jeho ukládání a na přímém zachycování uhlíku ze vzduchu, které dosud nebyly uplatněny ve velkém rozsahu; domnívá se nicméně, že strategie nulových čistých emisí by měla prioritně usilovat o přímé snižování emisí a upřednostňovat akce směřující k zachování a rozšiřování přirozených propadů a rezervoárů uhlíku v EU a že by měla cílit na využívání technologií pro odstraňování uhlíku pouze tam, kde nejsou k dispozici žádné přímé možnosti snížení emisí; domnívá se, že do roku 2030 je třeba dalších opatření, pokud se má Unie vyhnout tomu, že by se opírala o technologie odstraňování uhlíku, které by byly spojeny se značnými riziky pro ekosystémy, biologickou rozmanitost a zajišťování potravin, jak rovněž potvrzuje zpráva IPCC o omezení oteplování na 1,5 °C;

Sociální aspekty změny klimatu a spravedlivý přechod

14. vítá prohlášení Komise, že nulových čistých emisí je možné dosáhnout bez čistého úbytku pracovních míst, a pozitivně hodnotí podrobné posouzení transformace v energeticky náročných odvětvích; poukazuje na to, že pokud bude spravedlivý přechod na ekonomiku s nulovými čistými emisemi skleníkových plynů proveden dobře a bude spojen s vhodnou podporou nejzranitelnějších regionů, odvětví a občanů, bude mít potenciál vytvořit čisté zisky v oblasti zaměstnanosti v Unii – ve scénáři nulových čistých emisí se zaměstnanost v celé ekonomice zvýší o dalších 2,1 milionu míst do roku 2050, ve srovnání se zvýšením zaměstnanosti o dalších 1,3 milionu pracovních míst ve scénáři, podle kterého se emise sníží o 80 %; domnívá se proto, že Komise by měla vyvinout nový audit dovedností v rámci Přehledu dovedností EU s regionálními údaji o dovednostech, které jsou zapotřebí k tomu, aby klimaticky neutrální Evropa dokázala podporovat tyto nejzranitelnější regiony, odvětví a občany při nabývání nových dovedností pro kvalitní pracovní místa v týchž regionech, která obstojí i v budoucnosti;

15. zdůrazňuje četné vedlejší přínosy, jež bude mít společnost neutrální z hlediska klimatu pro veřejné zdraví jak z hlediska úspor nákladů na péči a menšího tlaku na systémy pojištění a veřejné zdravotní péče, tak z hlediska celkových životních podmínek evropských občanů díky větší biologické rozmanitosti, snížení znečištění ovzduší a zmírnění expozice znečišťujícím látkám;

16. je přesvědčen, že transformace Evropy spjatá s klimatem musí být ekologicky, ekonomicky a sociálně udržitelná; zdůrazňuje, že v zájmu zajištění politického přijetí všemi občany je třeba vzít v potaz také distribuční účinky opatření v oblasti klimatu a dekarbonizace, zejména pokud jde o nízkopříjmové skupiny; domnívá se proto, že má-li v Evropě proběhnout sociální a ekologická transformace, je nutné ve všech unijních i vnitrostátních klimatických opatřeních plně zohledňovat sociální dopady; zdůrazňuje, že na základě inkluzivního procesu a v úzké spolupráci s místními a regionálními orgány veřejné správy, odbory, vzdělávacími institucemi, organizacemi občanské společnosti a soukromým sektorem bude třeba vypracovat individuálně přizpůsobené a dostatečně financované strategie na všech úrovních s cílem zajistit všem evropským občanům v rámci tohoto přechodu spravedlivé a rovné příležitosti;

17. vítá zvyšující se povědomí mladých lidí o životním prostředí a zdůrazňuje, že je třeba aktivně zapojit mladší generace do budování mezinárodních, mezikulturních a mezigeneračních vztahů na podporu celosvětového úsilí o udržitelnější budoucnost; vítá volání po opatřeních v oblasti klimatu ze strany veřejnosti, zejména studentů, z poslední doby, a je přesvědčen, že vnitrostátní, regionální a místní orgány i EU by měly tyto výzvy k větší naléhavosti v boji proti klimatické změně zohledňovat;

Průběžné cíle

18. uznává, že desetiletí 2020–2030 bude mít rozhodující význam pro to, zda EU dosáhne do roku 2050 nulových čistých emisí; domnívá se, že v zájmu zajištění dostatečně stabilních investic na trhu, plného využití potenciálu technologických inovací a posílení příležitostí evropských podniků stát se na světovém trhu lídry ve výrobě s nízkými emisemi je nutné stanovit jasný a stabilní střednědobý cíl;

19. zdůrazňuje, že má-li být v roce 2050 co nejúsporněji dosaženo nulových čistých emisí skleníkových plynů, je nutné posílit cíle stanovené na období do roku 2030 a sladit je se scénáři, u nichž se usiluje o nulové čisté emise do roku 2050; je přesvědčen, že je nanejvýš důležité, aby Unie vyslala nejpozději na summitu OSN o změně klimatu, který se bude konat v září 2019 v New Yorku, jasný signál, že je připravena přehodnotit svůj přínos k plnění Pařížské dohody;

20. podporuje aktualizaci vnitrostátně stanovených příspěvků Unie s cílem platným pro celé hospodářství snížit domácí emise skleníkových plynů do roku 2030 v porovnání s úrovněmi z roku 1990 o 55 %; vyzývá proto vedoucí představitele EU, aby na zvláštním summitu EU v Sibiu v květnu 2019 s ohledem na summit OSN o klimatu plánovaný na září 2019 podpořili posílení cílů vnitrostátně stanoveného příspěvku Unie;

21. domnívá se proto, že Komise by měla nejpozději při přezkumech klimatického balíčku na rok 2030 a dalších příslušných předpisů v letech 2022–2024 předložit legislativní návrhy, jimiž zvýší cíle v souladu s upravenými vnitrostátně stanovenými příspěvky a cílem dosáhnout nulových čistých emisí; domnívá se, že nedostatečné ambice na období do roku 2030 by omezily budoucí možnosti a možná i dostupnost některých metod nákladově efektivní dekarbonizace; domnívá se, že tento přezkum je důležitým milníkem na cestě k plnění závazků EU spojených s klimatem;

22. je toho názoru, že za účelem dalšího zajištění větší stability trhů bude rovněž přínosné, aby EU vytyčila také střednědobý cíl pro snížení emisí na období do roku 2040, který by mohl dále posílit stabilitu a zajistit splnění dlouhodobého cíle stanoveného na období do roku 2050;

23. domnívá se, že je nezbytné provádět pravidelný přezkum unijní strategie nulových čistých emisí; domnívá se, že tento přezkum by se měl opírat o pětileté globální hodnocení zakotvené v Pařížské dohodě a měl by přihlížet k technickému a společenskému vývoji a k příspěvkům nestátních aktérů a Evropského parlamentu;

Příspěvky jednotlivých odvětví

24. podtrhuje, že čisté emise budou muset být sníženy téměř na nulu ve všech odvětvích hospodářství, neboť všechna odvětví by měla společně přispět ke snižování emisí; vyzývá proto Komisi, aby vypracovala scénáře k zajištění neutrality všech odvětví z hlediska klimatu; v této souvislosti zdůrazňuje význam zásady „znečišťovatel platí“;

25. zdůrazňuje důležitost různých opatření a právních předpisů v oblasti klimatu přijatých v různých politických oblastech, avšak varuje, že roztříštěný přístup může vést k nekonzistentnostem a nepovede k dosažení  ekonomiky s nulovými čistými emisemi skleníkových plynů v EU do roku 2050; domnívá se, že je třeba přijmout zastřešující přístup;

26. zdůrazňuje význam široké škály technologií a podporuje inovace těchto technologií s cílem dekarbonizovat hospodářství, jako je doprava s nulovými emisemi, oběhové hospodářství a biohospodářství;

27. požaduje harmonizaci stanovování cen uhlíku v EU prostřednictvím minimálních úrovní za účelem podpory přechodu na hospodářství s nulovými čistými emisemi, zejména v odvětvích, která nejsou zahrnuta do systému EU pro obchodování s emisemi;

28. domnívá se, že klíčem ke snížení emisí skleníkových plynů bude technologický vývoj a řešení, energetická účinnost jak v nabídce, tak v poptávce, udržitelná energie z obnovitelných zdrojů v dopravě, stavebnictví, vytápění a chlazení a v odvětvích energetiky, jakož i zásady oběhového hospodářství; v tomto ohledu podtrhuje význam strategií zaměřených na konkrétní technologii;

29. uznává úlohu, kterou zvláštní zpráva IPCC o globálním oteplení o 1,5 °C přisuzuje ve většině scénářů technologii zachycování a skladování uhlíku; zdůrazňuje, že EU musí v tomto směru sledovat náročnější cíle; dále poukazuje na to, že členské státy v rámci Evropského strategického plánu pro energetické technologie (plán SET) stanovily cíle pro komerční využití CCS v evropském odvětví energeticky a průmyslové výroby do 20. let 21. století; považuje za nezbytné, aby se zvýšila míra využívání ekologicky bezpečných technologií zachycování, skladování a využívání uhlíku v průmyslových procesech (CCU a CCS), díky čemuž by bylo dosaženo čistého snížení emisí a nebylo by nutné, aby byl CO2 skladován permanentně; se znepokojením konstatuje, že mnohé z technologií CCU zatím nevedou k trvalému snižování emisí; vyzývá proto Komisi, aby stanovila technická kritéria, která zajistí, že budou podporovány pouze technologie přinášející ověřitelné výsledky;

Energetická politika

30. zdůrazňuje ústřední úlohu energetiky při přechodu k hospodářství s nulovými čistými emisemi skleníkových plynů; připomíná, že Unii se podařilo v uplynulých desetiletích dostatečně oddělit emise skleníkových plynů a hospodářský růst a že snížila emise, zejména zvyšováním energetické účinnosti a prosazováním obnovitelných zdrojů; zdůrazňuje, že přechod k čisté energii by měl nadále vést k modernizaci evropské ekonomiky, přinášet udržitelný ekonomický růst a sociální a environmentální přínosy evropským občanům;

31. domnívá se, že vedoucí úloha EU v obnovitelných energiích a energetické účinnosti ukazuje dalším částem světa, že přechod k čisté energii je možný a přínosný i nad rámec boje proti změně klimatu;

32. poukazuje na to, že dosažení ekonomiky s nulovými čistými emisemi skleníkových plynů si vyžádá značné dodatečné investice do energetického systému EU a s ním spojené infrastruktury oproti současné částce, a to ve výši přibližně 175 až 290 miliard EUR ročně;

33. zdůrazňuje, že s ohledem na různou startovní pozici při přechodu na jiné zdroje energie může být úsilí o snížení emisí skleníkových plynů pro dosažení klimatické neutrality na úrovni EU vyvíjeno nestejně v různých částech Unie;

34. vyzývá členské státy, aby bezodkladně provedly balíček opatření pro čistou energii; připomíná, že členské státy mají pravomoc rozhodovat o svém energetickém mixu v klimatickém a energetickém rámci EU;

35. zdůrazňuje, že je důležité přijmout integrovaný meziodvětvový přístup s cílem usnadnit úsilí o dekarbonizaci v rámci energetického systému a dalších souvisejících odvětví a využít větší efektivity; uznává, že integrace energetických systémů může zajistit větší flexibilitu, vyšší účinnost systému, větší využívání energie z obnovitelných zdrojů u všech nosičů energie a v konečném důsledku nákladově efektivní transformaci energetiky;

36. vyzývá k vytvoření energeticky vysoce účinného energetického systému založeného na obnovitelných zdrojích energie; žádá Komisi a členské státy, aby v tomto ohledu přijaly veškerá nezbytná opatření, neboť to bude mít vedlejší dopady na všechna ekonomická odvětví; zdůrazňuje, že všechny scénáře ke snížení emisí představené Komisí počítají s úplnou dekarbonizací energetiky nejpozději do roku 2050, se zásadním snížením fosilních paliv a výrazným nárůstem využití obnovitelných zdrojů energie;

37. vyzdvihuje příspěvek energetické účinnosti k zabezpečení dodávek, hospodářské konkurenceschopnosti, ochraně životního prostředí, snižování nákladů na energie a zvyšování kvality bydlení; potvrzuje významnou úlohu energetické účinnosti při vytváření obchodních a pracovních příležitostí a její globální a regionální přínos; v této souvislosti připomíná zavedení zásady „energetická účinnost na prvním místě“ v rámci nařízení o správě a také skutečnost, že tato zásada by měla být plně uplatňována v celém energetickém řetězci a považována za základ pro jakýkoli scénář k dosažení cíle nulových čistých emisí do roku 2050;

38. zdůrazňuje, že směrnice o ekodesignu[4] významně přispěla k naplňování cílů EU v oblasti klimatu, neboť každoročně snížila emise skleníkových plynů o 320 milionů tun ekvivalentu CO2, a že díky této směrnici spotřebitelé v EU uspoří do roku 2020 podle odhadů až 112 miliard EUR neboli 490 EUR na domácnost ročně; požaduje, aby byly směrnicí o ekodesignu regulovány i další produkty, mimo jiné tablety a chytré telefony, a aby byly stávající normy pravidelně aktualizovány a zohledňovaly tak technologický vývoj;

39. zdůrazňuje, že je třeba zajistit další integraci evropského trhu s energií s cílem co nejúčinněji dekarbonizovat odvětví energetiky, usnadnit investice tam, kde lze dosáhnout co největšího podílu výroby energie z obnovitelných zdrojů, a podpořit aktivní účast občanů s cílem urychlit energetický přechod na uhlíkově neutrální a udržitelnou ekonomiku; považuje za velmi důležité zvýšit míru propojenosti mezi členskými státy a vybízí k tomu, aby vznikalo více režimů přeshraničních podpor;

40. konstatuje, že odvětví stavebnictví je v EU v současnosti odpovědné za 40 % konečné spotřeby energie v Evropě a 36 % emisí CO2[5]; žádá, aby byl uvolněn potenciál tohoto odvětví pro energetické úspory a snížení uhlíkové stopy, v souladu s cílem stanoveným ve směrnici o energetické náročnosti budov[6], kterým je vytvoření do roku 2050 energeticky vysoce účinného fondu budov bez emisí uhlíku; zdůrazňuje, že dosažení účinnější spotřeby energie v budovách má značný potenciál pro další snížení emisí skleníkových plynů v Evropě; domnívá se také, že zajištění nízkoenergetických budov zásobovaných výhradně energií z obnovitelných zdrojů je nutnou podmínkou naplnění Pařížské dohody a programu EU pro růst, místní pracovní místa a lepší životní podmínky občanů v celé Evropě;

41. upozorňuje, že elektrifikace odvětví stavebnictví, průmyslu a dopravy bude mít klíčový význam pro snížení emisí v těchto odvětvích a bude vyžadovat výrazné zvýšení dodávek elektřiny; zdůrazňuje v této souvislosti význam politik, které odvětví energetiky umožní dodávat dostatečný objem spolehlivé a uhlíkově neutrální elektřiny za konkurenceschopné ceny; naléhavě vyzývá Komisi, aby sdružila všechny zainteresované strany, aby bylo možné tuto transformaci uskutečnit;

42. vyzývá všechny orgány státní správy na národní, regionální i místní úrovni, aby zavedly opatření na podporu účasti občanů na energetickém přechodu a na podporu výměny osvědčených postupů;

Průmyslová politika

43. domnívá se, že se hospodářská prosperita, globální průmyslová konkurenceschopnost a klimatická politika navzájem posilují; znovu opakuje, že přechod k ekonomice s nulovými emisemi skleníkových plynů představuje pro EU výzvy a příležitosti a že je zapotřebí investic do průmyslových inovací včetně digitálních a čistých technologií, aby se podpořil růst a posílila konkurenceschopnost, zvýšily budoucí dovednosti a vytvořily miliony pracovních míst, například v rostoucím oběhovém hospodářství a biohospodářství;

44. zdůrazňuje, že pro získání tolik potřebné důvěry investorů a pro umožnění toho, aby evropská odvětví mohla v Evropě přijímat dlouhodobá investiční rozhodnutí, protože doba života většiny průmyslových zařízení přesahuje 20 let, je klíčový stabilní a předvídatelný rámec energetické a klimatické politiky;

45. zdůrazňuje úlohu energeticky náročných odvětví pro dosažení dlouhodobého snížení emisí skleníkových plynů v EU; domnívá se, že pokud Unie chce zůstat lídrem v průmyslu s nízkými emisemi a zachovat průmyslovou výrobu v EU, udržet konkurenceschopnost evropských odvětví, minimalizovat závislost na fosilních palivech a zranitelnost vůči nestabilním a rostoucím cenám dovážených fosilních paliv a předejít riziku úniku uhlíku, jsou nezbytné inteligentní a cílené politické rámce; vyzývá Komisi, aby představila novou a integrovanou průmyslovou strategii EU v oblasti klimatu pro energeticky náročná odvětví na podporu přechodu ke konkurenceschopnému těžkému průmyslu s nulovými čistými emisemi;

46. vyzývá Komisi, aby vypracovala průmyslovou strategií obsahující opatření, která zajistí konkurenceschopnost evropského průmyslu na celosvětové úrovni za rovných podmínek; domnívá se, že v rámci této politiky by Komise měla posuzovat, zda další opatření na ochranu průmyslových odvětví ohrožených rizikem úniku uhlíku s ohledem na dovoz produktů, která nahradí, pozmění nebo doplní stávající opatření v této oblasti, jsou účinná a slučitelná s pravidly WTO;

47. zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že jakožto součást první významné ekonomiky usilující o neutralitu z hlediska klimatu by evropské podniky měly možnost získat na mezinárodních trzích výhodu průkopníka a vydobýt si tak v globálním měřítku vedoucí postavení v oblasti udržitelné výroby účinně využívající zdroje; zdůrazňuje, že opožděná nebo nedostatečná opatření k dosažení nulových čistých emisí skleníkových plynů nejpozději do roku 2050 způsobí ekologicky, ekonomicky a sociálně neobhajitelné náklady a bude efektivně bránit budoucí konkurenceschopnosti evropského průmyslového odvětví;

48. konstatuje, že řada rozvíjejících se trhů se k věci staví tak, že chtějí hrát významnou úlohu v pokrývání potřeb světového trhu během přechodu na hospodářství s nulovými čistými emisemi, například pokud jde o dopravu s nulovými emisemi a obnovitelnou energii; zdůrazňuje, že EU musí zůstat vedoucí ekonomikou v oblasti ekologických inovací a investic do ekologických technologií;

49. konstatuje, že Komise ve své zprávě z roku 2018 o cenách energií a energetických nákladech v Evropě zdůrazňuje, že EU je stále velmi vystavena nestabilním a rostoucím cenám fosilních paliv a že budoucí náklady na výrobu elektřiny mají podle očekávání v případě produkce elektřiny z fosilních paliv růst a v případě obnovitelných zdrojů klesat; zdůrazňuje, že náklady EU na dovoz energií vzrostly v roce 2017 o 26 % na 266 miliard EUR, zejména z důvodu rostoucích cen ropy; dále konstatuje, že ve zprávě se odhaduje, že nárůst cen ropy má negativní dopad na růst EU (-0,4 % HDP v roce 2017) a inflaci (+0,6);

Příspěvky dalších odvětví

50. poukazuje na to, že tato strategie potvrzuje, že emise skleníkových plynů z dopravy stále rostou a že stávající politiky nebudou stačit k tomu, aby byla do roku 2050 provedena dekarbonizace dopravního odvětví; zdůrazňuje, že je důležité zajistit přechod z letecké dopravy na železniční, jakož i na veřejnou dopravu a sdílenou mobilitu; konstatuje, že silniční doprava se na celkových emisích CO2 v EU podílí z jedné pětiny; vyzývá proto členské státy a Komisi, aby přijaly rozhodné kroky, které umožní přístup spotřebitelů ve všech členských státech k vozidlům s nulovými a nízkými emisemi a současně zabrání zvýšenému používání starých, ovzduší vysoce znečišťujících vozidel v členských státech s nižšími příjmy; dále zdůrazňuje význam inteligentních technologií, např. inteligentní dobíjecí infrastruktury, pro vytvoření součinnosti mezi elektrifikací dopravy a využíváním obnovitelných zdrojů energie;

51. zdůrazňuje, že k zajištění neutrality hospodářství EU jako celku z hlediska klimatu musí přispívat všechna odvětví, včetně odvětví mezinárodní letecké a lodní dopravy; konstatuje, že z analýzy Komise vyplývá, že současné globální cíle a plánovaná opatření Mezinárodní námořní organizace a Mezinárodní organizace pro civilní letectví, i kdyby byla plně realizována, nestačí k dosažení nezbytného snížení emisí a že je zapotřebí dalších rozsáhlých akcí, jejichž cílem bude dosáhnout nulových čistých emisí v celé ekonomice; zdůrazňuje potřebu investic do bezuhlíkových a nízkouhlíkových technologií a paliv v těchto odvětvích; vyzývá Komisi, aby v těchto odvětvích zavedla zásadu „znečišťovatel platí“, zejména pokud jde o zdanění petroleje a ceny letenek; připomíná, že podle odhadů se emise skleníkových plynů z mezinárodní lodní dopravy zvýší do roku 2050 až o 250 %; vítá skutečnost, že odvětví mezinárodní lodní dopravy si samo stanovilo absolutní cíl snížení emisí skleníkových plynů; se znepokojením však konstatuje, že nedochází k žádnému pokroku, pokud jde o převedení tohoto cíle do krátkodobých a střednědobých opatření a dalších konkrétních kroků;

52. vyzývá Komisi, aby co nejdříve navrhla program pro evropské odvětví železniční dopravy, včetně rámce pro odstranění překážek bránících rychlému vytvoření interoperabilní vysokorychlostní železniční sítě uvnitř EU a uvolnění posílených investic do vysokorychlostních železničních spojení;

53. konstatuje, že přibližně 60 % světového objemu methanu pochází z takových zdrojů, jako je zemědělství, skládky a odpadní vody, produkce fosilních paliv a jejich potrubní přeprava; připomíná, že methan je silný skleníkový plyn, jehož stoletý potenciál oteplování je 28krát vyšší než potenciál CO2[7], a že snížení emisí methanu může mít značný vedlejší přínos při snižování koncentrací přízemního ozonu a jejich negativních dopadů na kvalitu ovzduší a lidské zdraví; trvá proto na tom, že je důležité snižovat emise methanu v dotčených odvětvích a prosazovat snižování emisí methanu v mezinárodním měřítku;

54. opět vyzývá Komisi, aby v rámci strategického plánu Unie pro metan co nejdříve prozkoumala politiky, jež by bylo možné přijmout, a rychle tak reagovat na problém emisí metanu, a aby za tímto účelem předložila Parlamentu a Radě legislativní návrhy; zdůrazňuje, že v roce 2050 bude jedním z hlavních zbývajících zdrojů emisí skleníkových plynů v EU zemědělství, a to zejména v důsledku emisí metanu a oxidu dusného; zdůrazňuje potenciál odvětví zemědělství pro řešení problémů spojených se změnou klimatu, např. pomocí ekologických a technologických inovací, jakož i zachycování uhlíku v půdě;

55. požaduje takovou společnou zemědělskou politiku, která přispívá ke snížení emisí skleníkových plynů v souladu s přechodem na hospodářství neutrální z hlediska klimatu; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby zemědělské politiky, především unijní a vnitrostátní fondy, byly v souladu se záměry a cíli Pařížské dohody;

56. zdůrazňuje, že v půdě je uloženo více uhlíku než v biosféře a atmosféře dohromady; zdůrazňuje proto, že je důležité zastavit degradaci půdy v EU a zajistit společná opatření EU pro zachování a zkvalitnění kvality půd a jejich schopnosti ukládat uhlík;

57. lituje skutečnosti, že Komise nevyužila možnosti posílení opatření EU v oblasti fluorovaných skleníkových plynů, včetně opatření zabraňujících nezákonnému obchodování s hydrofluoruhlovodíky (HFC) přijetím systému poskytování licencí na HFC;

58. zdůrazňuje, že je nutné zohledňovat cíle v oblasti klimatu ve všech politikách EU, včetně politiky obchodní; naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila, že všechny obchodní dohody uzavřené Evropskou unií jsou plně slučitelné s Pařížskou dohodou, neboť by to nejen posílilo celosvětové úsilí v oblasti změny klimatu, ale také zaručilo rovné podmínky pro dotčená odvětví;

59. zdůrazňuje, že EU by měla podporovat klimatická opatření regionů, měst a obcí a umožnit jim, aby se staly katalyzátory další transformace;

Maximální využití potenciálu lesů v souvislosti s klimatem v rámci udržitelného biohospodářství

60. podporuje aktivní a udržitelné obhospodařování lesů na vnitrostátní úrovni společně s konkrétními prostředky ke stimulaci efektivního a udržitelného biohospodářství v EU vzhledem k velkému potenciálu lesů přispět k posílení klimatického úsilí Evropy (pohlcování a ukládání uhlíku a substituční účinky) a k dosažení cíle nulových emisí nejpozději do roku 2050; uznává nutnost přizpůsobit se změně klimatu a zastavit úbytek biologické rozmanitosti a zhoršování ekosystémových služeb v EU do roku 2020 a potřebu vypracování politik podložených důkazy, které pomohou zavádění a financování opatření EU na ochranu biologické rozmanitosti;

61. uznává pozitivní, ale v konečném důsledku omezený potenciál pro zalesňování v Evropě; je proto přesvědčen, že zalesňovací iniciativy musí být doplněny konkrétními iniciativami a pobídkami zaměřenými na posílení potenciálu k pohlcování, přičemž je třeba zajistit a posílit zdraví stávajících lesních pozemků, aby tak bylo možné využít výhod, které z toho plynou pro klima, udržitelné biohospodářství a biologickou rozmanitost; podporuje proto zalesňování opuštěné zemědělské půdy a zemědělské půdy s minimální produktivitou, agrolesnictví a co nejmenší míru přeměny lesních ploch na jiné využití půdy;

62. upozorňuje, že opatření a politiky EU mají dopad i na přirozené propady, půdu a lesy mimo Evropu a že strategie EU pro dosažení nulových čistých emisí by měla zajistit, že opatření EU nebudou mít škodlivé účinky na klima ve třetích zemích; vyzývá Komisi a členské státy, aby v této souvislosti prosazovaly solidní mezinárodní pravidla v rámci pařížského souboru pravidel, zejména pokud jde o článek 6 Pařížské dohody, s cílem zabránit mezerám ve vykazování a dvojímu započítávání opatření pro zalesňování, které by mohly rozmělnit celosvětové úsilí v oblasti klimatu;

Výzkum a inovace

63. zdůrazňuje, že pro podporu vedoucí úlohy EU v boji proti změně klimatu jsou klíčové unijní a vnitrostátní výzkumné a inovační programy, a domnívá se, že otázka klimatu by měla být vhodně začleňována do všech oblastí přípravy a provádění výzkumných a inovačních programů;

64. upozorňuje na zprávu Panelu na vysoké úrovni pro možnosti dekarbonizace[8] o úloze výzkumu a inovací ve snaze o dosažení cílů Pařížské dohody a z hlediska získání konkurenční výhody EU v úsilí o dekarbonizaci; bere na vědomí soubor tematických a průřezových doporučení tohoto panelu, zejména s ohledem na zaměření nového rámcového programu EU pro výzkum a inovace na období 2021–2027 – Horizont Evropa;

65. domnívá se, že v příštích dvou desetiletích bude nutné vyvinout značné úsilí v oblasti výzkumu a inovací, aby se nízkouhlíková a bezuhlíková řešení stala sociálně a ekonomicky udržitelnými a dostupnými pro všechny, a rovněž je nutno nalézt nová řešení pro dosažení ekonomiky s nulovými emisemi skleníkových plynů;

66. zdůrazňuje svůj postoj k programu Horizont Evropa, pokud jde o nutnost přispívat alespoň 35 % jeho výdajů vhodným způsobem na podporu cílů v oblasti klimatu i jako součást obecného cíle Unie o začleňování klimatického hlediska do všech oblastí činnosti;

Financování

67. požaduje, aby byl rychle zřízen „Inovační fond EU pro ETS“, pro nějž by první výzvy k předkládání návrhů měly být zveřejněny v roce 2019, s cílem podpořit investice do demonstrací přelomovým nízkouhlíkových technologií v širokém spektru odvětví, nejen v odvětví výroby elektrické energie, nýbrž také v dálkovém vytápění a průmyslových procesech; žádá, aby byl víceletý finanční rámec (VFR) na období 2021–2027 a jeho programy plně v souladu s Pařížskou dohodou;

68. zdůrazňuje význam energeticky náročných odvětví jakožto pasivních i aktivních subjektů transformace; vyzývá Komisi, aby vypracovala rámec EU pro transformaci průmyslu s cílem přilákat investice do vývoje nízkouhlíkových technologií a výrobků a usnadnit nezbytné průmyslové zkoušky průlomových technologií v komerčním rozsahu;

69. domnívá se, že má-li Unie dosáhnout nejpozději do roku 2050 nulových čistých emisí, je třeba mobilizovat soukromé investice značné výše; domnívá se, že to bude vyžadovat dlouhodobé plánování, regulační stabilitu a předvídatelnost pro investory a odpovídající a řádné zohlednění v budoucích předpisech EU; zdůrazňuje proto, že provádění akčního plánu udržitelných financí, který byl přijat v březnu 2018, by mělo být na seznamu priorit, včetně kalibrace kapitálových požadavků bank a obezřetného nakládání s aktivy s vysokým podílem uhlíku, obezřetnostních pravidel pro pojišťovny a modernizace povinností institucionálních investorů a správců aktiv;

70. domnívá se, že VFR na období 2021–2027 by měl být před svým přijetím zhodnocen s ohledem na cíl zajistit do roku 2050 hospodářství neutrální z hlediska klimatu a že musí být zavedena standardní zkouška odolnosti výdajů z rozpočtu EU vůči změně klimatu;

71. vyjadřuje politování nad tím, že dotace na fosilní paliva stále narůstají a dosahují přibližné roční výše 55 miliard EUR[9]; vyzývá EU a členské státy, aby okamžitě ukončily všechny evropské a vnitrostátní dotace na fosilní paliva;

72. zdůrazňuje význam spravedlivého přechodu na uhlíkově neutrální ekonomiku a vyzývá členské státy, aby v tomto ohledu zavedly vhodné politiky a financování; zdůrazňuje, že tam, kde je to vhodné, by měly spravedlivý přechod rovněž podporovat výdaje EU z příslušných fondů; v této souvislosti zdůrazňuje, že v regionech závislých na uhlíku bude investice do spravedlivého přechodu podporovat Modernizační fond ETS;

Úloha spotřebitelů a oběhového hospodářství

73. zdůrazňuje, že na dosažení snížení emisí skleníkových plynů mají významný vliv změny v chování spotřebitelů, a to mimo jiné v celém potravinovém systému, v odvětví dopravy a zejména v letectví; vyzývá Komisi, aby se co nejdříve zabývala možnými politikami, které by vybízely ke změnám chování, včetně ekologických daní; při podpoře změny chování zdůrazňuje význam iniciativ vycházejících zdola, jako je Pakt starostů a primátorů;

74. konstatuje, že ze statistických údajů Organizace OSN pro výživu a zemědělství vyplývá, že celková spotřeba masa a živočišných produktů na obyvatele v EU-28 se od 90. let minulého století snížila a že podpora tohoto pokračujícího trendu v kombinaci s technickými opatřeními ke zmírnění na straně nabídky by mohla výrazně snížit emise ze zemědělské výroby;

75. zdůrazňuje, že je důležité, aby v EU došlo nejen k nahrazení v oblasti energie, ale také k nahrazení z hlediska výrobků/materiálů, tj. k nahrazování výrobků a materiálů, které jsou z fosilních zdrojů nebo při jejichž výrobě vzniká velké množství emisí, výrobky založenými na obnovitelných zdrojích;

76. zdůrazňuje, že velká část spotřeby energie, a tedy i emisí skleníkových plynů, je vázána přímo na získání zdrojů, jejich zpracování, přepravu, přeměnu, použití a likvidaci; zdůrazňuje, že v každé z fází řetězce řízení zdrojů by bylo možné dosáhnout velmi rozsáhlých úspor; zdůrazňuje proto, že zvyšování produktivity zdrojů prostřednictvím lepší účinnosti a omezování plýtvání zdroji prostřednictvím opatření, jako je opětovné využití, recyklace a repasování, může výrazně snížit jak spotřebu zdrojů, tak i emise skleníkových plynů a současně zvýšit konkurenceschopnost a vytvořit obchodní a pracovní příležitosti; vyzdvihuje nákladovou efektivitu opatření přijímaných na podporu oběhového hospodářství; zdůrazňuje, že vyšší účinnost zdrojů a přístup oběhového hospodářství a designu výrobků oběhového hospodářství přispějí ke změně ve vzorcích výroby a spotřeby a sníží množství odpadu;

77. zdůrazňuje význam politiky výrobků, jako jsou ekologické veřejné zakázky a ekodesign, která může významně přispět k úsporám energie a ke snížení uhlíkové stopy výrobků a zároveň zlepšit stopu použitých materiálů a celkový dopad na životní prostředí; zdůrazňuje, že jako součást norem EU v oblasti ekodesignu je třeba zavést požadavky na oběhové hospodářství a rozšířit stávající metodiku ekodesignu na další kategorie výrobků, vedle výrobků spojených se spotřebou energie;

78. konstatuje, že úspěch přechodu k Evropě, která je neutrální z hlediska klimatu, bude záviset na účasti a angažovanosti občanů, což lze usnadnit prostřednictvím energetické účinnosti a dostupností energie z obnovitelných zdrojů na místě nebo prostřednictvím technologií založených na obnovitelných zdrojích energie v blízkém okolí;

79. je toho názoru, že by se mělo pokračovat v práci na spolehlivém modelu měření klimatického dopadu na základě spotřeby; bere na vědomí závěr, k němuž dospěla hloubková analýza Komise, že úsilí EU o snížení emisí z výroby se do jisté míry ruší dovozem zboží s vyšší uhlíkovou stopou, ale že EU nicméně významně přispěla ke snížení emisí v jiných zemích v důsledku zvýšeného toku obchodu a zvýšené uhlíkové účinnosti jejího vývozu;

EU a globální opatření v oblasti klimatu

80. zdůrazňuje význam rostoucího počtu iniciativ a soustavného dialogu na patřičných mezinárodních fórech a účinné diplomacie v oblasti klimatu, jejímž účelem je podnítit obdobná politická rozhodnutí k ambiciózním cílům v oblasti klimatu i v dalších regionech a třetích zemích; vyzývá EU, aby navýšila finanční prostředky, které sama přiděluje na problematiku klimatu, a aby se aktivně zasazovala o to, aby členské státy posílily svou finanční pomoc třetím zemím v souvislosti s klimatem (rozvojovou pomoc spíše než půjčky), což by mělo doplňovat zahraniční rozvojovou pomoc a nemělo by se započítávat dvakrát jako rozvojová pomoc a finanční podpora v oblasti klimatu;

81. zdůrazňuje, že summit OSN o změně klimatu, který se bude konat v září 2019, by byl ideálním okamžikem k tomu, aby na něm vedoucí představitelé oznámili zvýšené ambice, pokud jde o výši vnitrostátně stanovených příspěvků; domnívá se, že EU by měla přijmout postoj k aktualizaci svých vnitrostátně stanovených příspěvků v dostatečném časovém předstihu, aby byla na summit dobře připravena a předem navázala úzkou spolupráci s mezinárodní koalicí stran na podporu vyšších ambicí v oblasti klimatu;

82. zdůrazňuje, že důležité je posílit interoperabilitu mezi politickými nástroji EU a jejich ekvivalenty ve třetích zemích, zejména mechanismů stanovování cen uhlíku; vyzývá Komisi, aby nadále rozvíjela a posilovala spolupráci a podporu při rozvoji mechanismů stanovování cen uhlíku mimo Evropu s cílem usilovat o větší snížení emisí a celosvětově lepší rovné podmínky; zdůrazňuje, že je důležité stanovit environmentální záruky, aby se zajistilo další a skutečné snížení emisí skleníkových plynů; vyzývá proto Komisi, aby se zasazovala o přísná a solidní mezinárodní pravidla, která by znemožnila mezery, pokud jde o vykazování či dvojí započítávání snižování emisí;

°

° °

83. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

 

 

[1] Přijaté texty, P8_TA(2018)0430.

[2] Program OSN pro životní prostředí, „The Emissions Gap Report 2018“, s. 10.

[3] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 1).

[4] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (Úř. věst. L 285, 31.10.2009, s. 10).

[6] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (Úř. věst. L 156, 19.6.2018, s. 75).

[7] Van Dingenen, R., Crippa, M., Maenhout, G., Guizzardi, D., Dentener, F., Global trends of methane emissions and their impacts on ozone concentrations (Světový vývoj emisí methanu a jejich dopady na koncentrace ozonu), EUR 29394 EN, Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2018, ISBN 978-92-79-96550-0, doi:10.2760/820175, JRC113210.

[8] závěrečná zpráva Panelu na vysoké úrovni pro možnosti dekarbonizace, generální ředitelství Evropské komise pro výzkum a inovace, listopad 2018.

[9] Ceny energií a náklady na energie v Evropě, COM(2019)0001 final, s. 10–11.

Poslední aktualizace: 13. března 2019Právní upozornění