Postup : 2019/2582(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B8-0201/2019

Předložené texty :

B8-0201/2019

Rozpravy :

Hlasování :

PV 14/03/2019 - 11.15
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :


<Date>{11/03/2019}11.3.2019</Date>
<NoDocSe>B8‑0201/2019</NoDocSe>
PDF 188kWORD 60k

<TitreType>NÁVRH USNESENÍ</TitreType>

<TitreSuite>předložený na základě prohlášení Rady a Komise</TitreSuite>

<TitreRecueil>v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,</TitreRecueil>


<Titre>o změně klimatu: Evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky</Titre>

<DocRef>(2019/2582(RSP))</DocRef>


<RepeatBlock-By><Depute>Jadwiga Wiśniewska, Zdzisław Krasnodębski</Depute>

<Commission>{ECR}za skupinu ECR</Commission>

</RepeatBlock-By>


B8‑0201/2019

Usnesení Evropského parlamentu o změně klimatu: Evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky

(2019/2582(RSP))

Evropský parlament,

 s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. listopadu 2018 nazvané „Čistá planeta pro všechny – evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky“ (COM(2018)0773),

 s ohledem na Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a na Kjótský protokol k této úmluvě,

 s ohledem na Pařížskou dohodu, rozhodnutí 1/CP.21, 21. konferenci smluvních stran (COP21) úmluvy UNFCCC a na 11. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP11) a konala se ve dnech 30. listopadu až 11. prosince 2015 v Paříži ve Francii,

 s ohledem na 24. zasedání konference smluvních stran (COP24) UNFCCC, na 14. zasedání smluvních stran Kjótského protokolu (CMP14) a na třetí část prvního zasedání konference smluvních stran, která byla rovněž zasedáním smluvních stran Pařížské dohody (CMA1.3) a konala se v polských Katovicích ve dnech 2. až 14. prosince 2018,

 s ohledem na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a na cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje,

 s ohledem na usnesení ze dne 25. října 2018 o konferenci OSN o změně klimatu konané v roce 2018 v polských Katovicích (COP24)[1],

 s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 22. března 2018,

 s ohledem na zvláštní zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) s názvem „Globální oteplování o 1,5 °C“, jeho 5. hodnotící zprávu a jeho souhrnnou zprávu,

 s ohledem na 9. vydání zprávy OSN o nedostatečném úsilí při snižování emisí nazvané „Environment Emissions Gap Report“, která byla přijata dne 27. listopadu 2018,

 s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že konference COP24 v Katovicích vyústila v přijetí souboru pravidel z Katovic, jenž zajišťuje právní srozumitelnost v provádění Pařížské dohody,

B. vzhledem k tomu, že tři roky od historického uzavření Pařížské dohody zažilo hlavní město Francie vážné sociální nepokoje související s politikou v oblasti změny klimatu; vzhledem k tomu, že to dokazuje, že sociální ustanovení jsou nezbytná za účelem omezení negativních hospodářských dopadů legislativy v oblasti změny klimatu; vzhledem k tomu, že soubor pravidel z Katovic je pokusem vytvořit politiku v oblasti změny klimatu, která nikoho neopomene;

C. vzhledem k tomu, že EU je odpovědná za méně než 10 % globálních emisí skleníkových plynů a nemůže dosáhnout cílů Pařížské dohody sama; vzhledem k tomu, že globální opatření zahrnující největší hospodářství na světě může vést ke splnění těchto cílů;

D. vzhledem k tomu, že Pařížská dohoda byla možná jen tehdy, když smluvní strany upustily od myšlenky úplné dekarbonizace a namísto toho prosazovaly rovnováhu mezi emisemi a propady (nulové čisté emise);

E. vzhledem k tomu, že dlouhodobá strategie EU pro snižování emisí skleníkových plynů by vždy měla být doprovázena strategií na pomoc nejpostiženějším regionům, zejména regionům, v nichž se těží uhlí, aby realizovaly spravedlivý přechod, a zůstala tak v nich zachována zaměstnanost a vznikla podpora veřejnosti pro politiku v oblasti změny klimatu;

F. vzhledem k tomu, že dlouhodobá politika EU v oblasti snižování emisí skleníkových plynů by měla zohlednit odlišné infrastrukturní kapacity členských států;

1. zdůrazňuje, že evropští občané již čelí přímým dopadům změny klimatu; poukazuje na to, že podle Evropské agentury pro životní prostředí dosáhly průměrné roční ztráty v Unii způsobené počasím a extrémy souvisejícími s klimatem mezi lety 2010 a 2016 okolo 12,8 miliardy EUR;

2. konstatuje, že z této zvláštní zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) s názvem „Globální oteplování o 1,5 °C“ vyplývá, že omezit globální oteplování na 1,5 °C, a to bez jakéhokoli nebo jen s omezeným překročením, by vyžadovalo rychlou a rozsáhlou transformaci v energetice, půdě, městech a infrastruktuře (včetně dopravy a budov) a průmyslových systémech v nebývalém rozsahu a vyžadovalo by to výrazné snížení emisí ve všech odvětvích, širokou škálu zmírňujících opatření a významné navýšení investic do těchto opatření;

3. bere na vědomí zprávu OSN z roku 2018 o nedostatečném úsilí při snižování emisí nazvanou „Environment Emissions Gap Report“, v níž se uvádí, že stávající bezpodmínečné vnitrostátně stanovené příspěvky zdaleka překračují limit oteplování výrazně nižší než 2 °C určený v Pařížské dohodě a povedou naopak ke zvyšování teploty o předpokládaných 3,2 °C[2] do roku 2100; zdůrazňuje, že je naléhavě nutné, aby všechny smluvní strany UNFCCC včas zvýšily své závazky v oblasti klimatu;

4. bere na vědomí sdělení Komise o dlouhodobé strategii nazvané „Čistá planeta pro všechny – evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky“, které zdůrazňuje příležitosti a výzvy, jež transformace na ekonomiku s nulovými emisemi skleníkových plynů přináší evropským občanům a evropskému hospodářství, a stanovuje základ pro širokou debatu zahrnující orgány EU, vnitrostátní parlamenty, podnikatelský sektor, nevládní organizace, města a společenství, jakož i občany; žádá Radu, aby se s přihlédnutím k různým kapacitám členských států dohodla na nákladově efektivních způsobech, jak dosáhnout rovnováhy mezi emisemi a propady v souladu s Pařížskou dohodou;

Cesty ke změně v evropské strategii nulových emisí do poloviny století

5. konstatuje, že dlouhodobá strategie představuje osm cest k tomu, jak dosáhnout ekonomické, technologické a sociální transformace, kterou Unie potřebuje, aby splnila dlouhodobý teplotní cíl vytyčený Pařížskou dohodou; zdůrazňuje, že dvě z nich by Unii umožnily dosáhnout nulových čistých emisí skleníkových plynů do roku 2050; zdůrazňuje, že to vyžaduje pohotové jednání a značné úsilí na všech úrovních, od místní a regionální úrovně až po vnitrostátní a evropskou úroveň, a zapojení všech neveřejných subjektů; uznává, že by regionálně a místně stanovené příspěvky mohly být důležitým nástrojem k odstranění emisní propasti; připomíná povinnost členských států přijmout dlouhodobé vnitrostátní strategie, jak je stanoveno v nařízení o správě energetické unie[3], kterým by se měla řídit opatření EU; zdůrazňuje význam technologicky neutrálního přístupu ke snížení emisí skleníkových plynů v souladu s Pařížskou dohodou;

6. připomíná, že podle odhadů Komise by se mělo HDP EU při scénářích s nulovými emisemi zvýšit více než při scénářích s nižšími sníženími emisí, přičemž v obou případech by byly dopady v rámci EU nerovnoměrně rozloženy v důsledku rozdílů mezi členskými státy, mj. z hlediska HDP na obyvatele a uhlíkové náročnosti jednotlivých vnitrostátních skladeb energetických zdrojů;

7. se znepokojením konstatuje, že závislost EU na dovozu energií činí v současnosti okolo 55 %; zdůrazňuje, že v situaci dosažení nulových čistých emisí skleníkových plynů by tento podíl klesl na 20 % do roku 2050, což by mělo pozitivní dopad na obchodní bilanci a geopolitické postavení EU;

8. konstatuje, že cesty k dosažení nulových čistých emisí skleníkových plynů zahrnují využití několika technologií odstraňování uhlíku, mimo jiné pomocí využití zachycování a ukládání CO2 a jeho zachycování přímo ze vzduchu, které musí být ještě zavedeny ve větším měřítku; domnívá se však, že strategie EU v oblasti nulových čistých emisí by měla upřednostnit přímé snižování emisí a opatření na zachování a zlepšení přirozených propadů a rezervoárů EU a technologie odstraňování uhlíku by měla využívat pouze tehdy, pokud nejsou k dispozici přímá opatření pro snižování emisí;

9. zdůrazňuje, že dokud se neprokáže proveditelnost těchto technologií, měly by všechny cesty k cíli čistých nulových emisí do roku 2050 nebo dále v druhé polovině století vycházet z komerční dostupnosti klíčových transformačních technologií, přičemž je třeba vzít v úvahu odlišné výchozí body členských států tím, že bude podporována spravedlivá transformace v regionech s nejvyššími emisemi uhlíku a budou snižovány emise ve všech odvětvích vypouštějících emise;

Sociální aspekty změny klimatu a spravedlivý přechod

10. oceňuje skutečnost, že Komise uvádí, že je možné dosáhnout čistých nulových emisí bez čistého úbytku pracovních míst, a s uspokojením bere na vědomí podrobné hodnocení transformace v energeticky náročných odvětvích; zdůrazňuje, že spravedlivý přechod k čistým nulovým emisím skleníkových plynů má potenciál vytvořit čistý zisk z hlediska pracovních míst v Unii, pokud proběhne správně s náležitou podporou nejzranitelnějších regionů, odvětví a občanů;  domnívá se tedy, že by Komise měla v rámci Přehledu dovedností EU vytvořit audit obnovených dovedností s regionálními údaji o dovednostech potřebných pro klimaticky neutrální Evropu s cílem podpořit nejzranitelnější regiony, odvětví a osoby při rekvalifikaci ve prospěch kvalitních pracovních míst, jež obstojí v budoucnosti, v těchto regionech;

11. zdůrazňuje, že přechod musí být spravedlivý pro všechny segmenty společnosti; konstatuje, že to vyžaduje pochopení spravedlivého přechodu, jehož součástí jsou negativní a pozitivní dopady spojené s urychleným opatřením v oblasti klimatu, jako jsou ztráty pracovních míst a nové pracovní příležitosti;

12. domnívá se, že transformace Evropy spjatá s klimatem musí být ekologicky, ekonomicky a sociálně udržitelná; zdůrazňuje, že za účelem zajištění politického přijetí ze strany všech občanů je důležité zohlednit distribuční dopady politik týkajících se klimatu a dekarbonizace, zejména na osoby s nízkým příjmem; domnívá se tedy, že sociální dopady by měly být plně zohledněny ve všech politikách EU a vnitrostátních politikách v oblasti změny klimatu s cílem zajistit sociální a ekologickou transformaci v Evropě;

13. připomíná, že určitá míra flexibility při dosahování klimaticky neutrální ekonomiky by zmírnila sociální náklady, zejména v regionech závislých na uhlí, a přispěla by k jejich transformaci;

14. připomíná, že přibližně 50 až 125 milionů evropských občanů je v současnosti ohroženo energetickou chudobou[4]; zdůrazňuje, že přechod na jiné zdroje energie může mít neúměrný dopad na osoby s nízkými příjmy a dále zvýšit energetickou chudobu; uznává, že energetická politika musí mít sociální rozměr a zajistit, aby nikdo nebyl opomenut; vyzývá členské státy, aby přijaly progresivní opatření s cílem zajistit spravedlivý přechod na jiné zdroje energie a přístup k energii pro všechny občany EU;

15. zdůrazňuje, že aby Evropa dosáhla nulových čistých emisí skleníkových plynů, je nezbytné zapojit evropské občany a zajistit jejich účast; vybízí vnitrostátní, regionální a místní vládní instituce na všech úrovních, aby zavedly konkrétní opatření, která podpoří a usnadní zapojení občanů do přechodu na dekarbonizovanou společnost;

Přispění jednotlivých odvětví

16. podtrhuje, že čisté emise budou muset být nakonec sníženy téměř na nulu ve všech odvětvích hospodářství, neboť všechna odvětví by měla společně přispět ke snižování emisí; vyzývá proto Komisi, aby našla cesty k zajištění neutrality z hlediska klimatu pro všechna odvětví;

17. poukazuje nicméně na to, že dosažení ekonomiky s nulovými emisemi skleníkových plynů si vyžádá značné další investice do energetického systému EU a s ním spojené infrastruktury ve srovnání se současnou částkou, a to ve výši přibližně 175 až 290 miliard EUR ročně;

18. zdůrazňuje, že existují různé způsoby, jak dosáhnout klimaticky neutrální ekonomiky, a domnívá se, že členské státy by měly mít možnost zvolit si vlastní cestu přechodu ke snížení emisí skleníkových plynů na základě svých strategických plánů v oblasti energetiky a klimatu;

19. poukazuje na úlohu energeticky náročných odvětví při dosahování dlouhodobého snížení emisí skleníkových plynů EU; domnívá se, že zachování vedoucího postavení EU v oblasti nízkouhlíkového průmyslu a průmyslové výroby v EU, ochrana konkurenceschopnosti evropského průmyslu a předcházení riziku úniku uhlíku vyžadují inteligentní a cílené politické rámce; vyzývá Komisi, aby představila novou a integrovanou průmyslovou strategii EU v oblasti klimatu pro energeticky náročná odvětví na podporu přechodu ke konkurenceschopnému těžkému průmyslu s nulovými čistými emisemi;

20. vyzývá Komisi, aby vypracovala průmyslovou strategii s opatřeními, jež umožní evropskému průmyslu soupeřit na globální úrovni za rovných podmínek;  domnívá se, že v rámci této politiky by Komise měla prozkoumat účinnost dodatečných opatření, která mají chránit odvětví ohrožená únikem uhlíku, pokud jde o dovoz produktů, a jež by nahradila, upravila nebo doplnila stávající opatření ohledně úniku uhlíku, a jejich slučitelnost s pravidly Světové obchodní organizace;

21. zdůrazňuje, že s ohledem na různou startovní pozici v při přechodu na jiné zdroje energie může být úsilí o snížení emisí skleníkových plynů za účelem dosažení klimatické neutrality na úrovni EU vyvíjeno nestejně v různých částech Unie;

22. vyzývá členské státy, aby bezodkladně provedly balíček opatření pro čistou energii; připomíná, že členské státy mají pravomoc rozhodnout s svém energetickém mixu v klimatickém a energetickém rámci EU;

23. konstatuje, že Evropská komise ve své zprávě z roku 2018 „Ceny energií a energetické náklady v Evropě“[5] zdůrazňuje, že EU je stále velmi vystavena nestabilním a rostoucím cenám fosilních paliv a že budoucí náklady na výrobu elektřiny mají podle očekávání v případě produkce elektřiny z fosilních paliv růst a v případě obnovitelných zdrojů klesat; zdůrazňuje, že náklady EU na dovoz energií vzrostly v roce 2017 o 26 % na 266 miliard EUR, zejména z důvodu rostoucích cen ropy; konstatuje, že ve zprávě se odhaduje, že nárůst cen ropy má negativní dopad na růst EU (-0,4 % HDP v roce 2017) a inflaci (+0,6);

24. připomíná, že 71 % veškeré energie je využíváno pouze pro vytápění prostor; souhlasí s Komisí v tom, že energeticky účinné domy se v Evropě neutrální z hlediska klimatu stanou normou, zajistí lepší zdraví a pohodlí pro všechny Evropany;

25. zdůrazňuje ústřední úlohu obnovitelných zdrojů energie a dalších zdrojů energie s nízkými emisemi při přechodu na ekonomiku s nulovými emisemi skleníkových plynů, neboť energie je v současnosti zodpovědná za 75 % emisí skleníkových plynů Evropy;

26. požaduje vysoce energeticky účinný energetický systém, který bude založen na zdrojích s nízkými emisemi, jež neohrožují energetickou bezpečnost; žádá Komisi a členské státy, aby přijaly veškerá nezbytná opatření v tomto směru, neboť budou mít vedlejší účinky napříč všemi hospodářskými odvětvími;

27. uznává úlohu přisuzovanou zachycování a ukládání CO2 ve většině scénářů týkajících se omezení oteplování na 1,5 °C ve zvláštní zprávě IPCC o oteplování o 1,5 °C; zdůrazňuje, že v této oblasti musí mít EU větší ambice; dále bere na vědomí cíle stanovené členskými státy v rámci strategického plánu pro energetické technologie (plán SET) provést v evropském energetickém a průmyslovém odvětví ve 20. letech 21. století zachycování a ukládání CO2 v komerčním rozsahu; považuje za nezbytné zvýšit v průmyslových postupech používání zachycování a využívání CO2 a zachycování a ukládání CO2, jež bude bezpečné z hlediska životního prostředí a povede k čistému snížení emisí pomocí zabránění emisím nebo trvalého ukládání CO2;

28. poukazuje na to, že elektrifikace odvětví stavebnictví, průmyslu a dopravy bude hrát klíčovou úlohu při snižování emisí těchto odvětví a bude v budoucnosti vyžadovat spolehlivé dodávky elektřiny a lepší kapacitu ukládání;

29. zdůrazňuje, že je důležité zajistit přechod z letecké dopravy na železniční, jakož i na veřejnou dopravu a sdílenou mobilitu; konstatuje, že silniční doprava se na celkových emisích oxidu uhličitého v EU podílí z jedné pětiny; vyzývá členské státy a Komisi, aby tedy přijaly rozhodná opatření s cílem umožnit spotřebitelům ve všech členských státech přístup k vozidlům s nulovými nebo nízkými emisemi a současně zabránit zvýšenému využívání starých a vysoce znečišťujících vozidel v členských státech s nízkými příjmy;  dále zdůrazňuje význam inteligentních technologií, např. inteligentní dobíjecí infrastruktury, pro vytvoření součinnosti mezi elektrifikací dopravy a využíváním obnovitelných zdrojů energie;

30. zdůrazňuje, že EU by měla podporovat úlohu a úsilí regionů, měst a obcí; vyzývá Komisi, aby navázala na činnost Paktu starostů a primátorů, kteří zastupují 200 milionů evropských občanů, a umožnila jim podporovat další transformaci;

Maximální využití potenciálu lesů v souvislosti s klimatem v rámci udržitelného biohospodářství

31. podporuje aktivní a udržitelné obhospodařování lesů na vnitrostátní úrovni společně s konkrétními prostředky ke stimulaci účinného a udržitelného biohospodářství v EU vzhledem ke značnému potenciálu lesů přispět ke snahám Evropy, pokud jde o problematiku klimatu (prostřednictvím pohlcování a ukládání uhlíku a substitučních účinků), a vzhledem k dosažení cíle nulových emisí nejpozději do roku 2050; uznává, že je nutné přizpůsobovat se změně klimatu a zastavit do roku 2020 úbytek biologické rozmanitosti a degradaci ekosystémových služeb v EU; zdůrazňuje, že je třeba vypracovat politiky založené na důkazech, které pomohou provést a financovat opatření EU v oblasti ochrany biologické rozmanitosti;

32. zdůrazňuje, že je nezbytné zajistit větší komerční konkurenceschopnost udržitelného obhospodařování lesů a podporovat praktická opatření s výrazným pohlcováním a ukládáním uhlíku, např. používat dřevo jako stavební materiál ve městech i venkovských oblastech, jako náhradu fosilních paliv a jako nástroj pro lepší zadržování vody;

33. doporučuje, aby se významné úsilí zaměřilo na agrolesnictví, přičemž skutečné přínosy z hlediska ekologie a biologické rozmanitosti je třeba zajistit tím, že budou stromy a další vegetace integrovány do obhospodařované zemědělské půdy;

34. uznává pozitivní potenciál pro zalesňování v Evropě; je přesvědčen, že zalesňovací iniciativy musí být doplněny konkrétními iniciativami a pobídkami zaměřenými na posílení potenciálu k pohlcování, přičemž je třeba zajistit a posílit zdraví stávajících lesních pozemků, aby tak bylo možné využít výhod, které z toho plynou pro klima, udržitelné biohospodářství a biologickou rozmanitost; podporuje tedy zalesňování opuštěných pozemků nebo pozemků s okrajovou produktivitou, agrolesnictví a minimalizaci přeměny lesních ploch na jiné využití;

Financování a výzkum

35. požaduje urychlené provedení inovačního fondu pro systém EU pro obchodování s emisemi a zahájení první výzvy k podávání návrhů v roce 2019 s cílem oživit investice do demonstrací průlomových nízkouhlíkových průmyslových technologií v širokém spektru odvětví, nejen ve výrobě elektřiny, ale také v oblasti dálkového vytápění a průmyslových postupů; požaduje, aby byl víceletý finanční rámec na období 2021–2027 a jeho programy plně v souladu s Pařížskou dohodou;

36. domnívá se, že má-li Unie dosáhnout nulových čistých emisí, je třeba mobilizovat soukromé investice značné výše; domnívá se, že to bude vyžadovat dlouhodobé plánování, regulační stabilitu a předvídatelnost pro investory a v souladu s tím náležité zohlednění v budoucích předpisech EU;

37. zdůrazňuje, že je důležité založit fond pro spravedlivý přechod zejména pro regiony nejvíce postižené dekarbonizací, především regiony s těžbou uhlí, společně se všeobecným horizontálním zohledněním sociálních dopadů ve stávajícím financování spojeném s otázkami klimatu; poukazuje v tomto ohledu na to, že vzhledem k transformaci, jež je zapotřebí v některých odvětvích, je třeba, aby tuto dlouhodobou strategii přijala široká veřejnost;

38. zdůrazňuje, že geografická rovnováha při rozdělování podpory z výzkumných a inovačních programů mezi členské státy je klíčem pro jejich účinný příspěvek ke klimaticky neutrální ekonomice;

Úloha spotřebitelů a oběhového hospodářství

39. zdůrazňuje, že je důležité, aby v EU došlo nejen k nahrazení v oblasti energie, ale stejně tak i k nahrazení z hlediska výrobků/materiálů, tj. k nahrazování výrobků a materiálů, které jsou z fosilních zdrojů nebo při jejichž výrobě vznikají vysoké úrovně emisí, výrobky založenými na obnovitelných zdrojích;

40. zdůrazňuje, že velká část spotřeby energie, a tedy i emisí skleníkových plynů, je vázána přímo na získání zdrojů, jejich zpracování, přepravu, přeměnu, použití a likvidaci; zdůrazňuje, že v každé fázi řetězce řízení zdrojů jsou možné velmi výrazné úspory; poukazuje tedy na to, že zvýšení produktivity zdrojů pomocí vyšší účinnosti a snížení odpadů ze zdrojů prostřednictvím opatření, jako je opětovné využití, recyklace a repase, může účinně snížit jak spotřebu zdrojů, tak emise skleníkových plynů a současně zlepšit konkurenceschopnost a vytvořit obchodní příležitosti a pracovní místa; vyzdvihuje nákladovou efektivitu opatření přijímaných na podporu oběhového hospodářství; zdůrazňuje, že lepší přístupy v oblasti účinného využívání zdrojů a oběhového hospodářství, jakož i v oblasti designu výrobků oběhového hospodářství pomohou zavést změnu ve výrobních a spotřebních vzorcích a snížit množství odpadu;

41. zdůrazňuje význam politiky výrobků, jako jsou ekologické veřejné zakázky a ekodesign, která může významně přispět k úsporám energie a ke snížení uhlíkové stopy výrobků a zároveň zlepšit jejich materiálové složení a celkový dopad na životní prostředí; zdůrazňuje, že jako součást norem EU v oblasti ekodesignu je třeba zavést požadavky na oběhové hospodářství a rozšířit stávající metodiku ekodesignu na další kategorie výrobků vedle výrobků spojených se spotřebou energie;

42. konstatuje, že úspěch přechodu k Evropě, která je neutrální z hlediska klimatu, bude záviset na účasti a angažovanosti občanů, což lze usnadnit prostřednictvím energetické účinnosti a dostupností energie z obnovitelných zdrojů na místě nebo prostřednictvím technologií založených na obnovitelných zdrojích energie v blízkém okolí;

43. je toho názoru, že by se mělo pokračovat v práci na spolehlivém měření vlivu klimatu na základě spotřeby; bere na vědomí skutečnost, že na základě stávajících modelů dospěla hloubková analýza k závěru, že úsilí EU o snížení emisí z jeho výroby je nějakým způsobem vyrovnáno dovozem zboží s vyšší uhlíkovou stopou;

EU a globální opatření v oblasti klimatu

44. zdůrazňuje význam rostoucího počtu iniciativ a soustavného dialogu na patřičných mezinárodních fórech a účinné diplomacie v oblasti klimatu s cílem podnítit obdobná politická rozhodnutí k ambiciózním cílům v oblasti klimatu i v dalších regionech a třetích zemích, vzhledem k tomu, že pouze činnost na globální úrovni může mít vliv na celosvětové snížení emisí skleníkových plynů;

45. vyjadřuje politování nad skutečností, že mnoho ostatních významných ekonomik ještě stále nepracuje na dlouhodobých strategiích a že v ostatních významných ekonomikách neprobíhají téměř žádné diskuse o zvýšení vnitrostátně stanovených příspěvků, aby byly v souladu s celosvětovým cílem podle Pařížské dohody; žádá proto Radu a Komisi, aby zintenzívnily diplomacii v oblasti klimatu a přijaly další vhodná opatření na podporu ostatních významných ekonomik, aby bylo možné společně dosáhnout dlouhodobých cílů Pařížské dohody;

46. zdůrazňuje, že důležité je posílit interoperabilitu mezi politickými nástroji EU a jejich ekvivalenty ve třetích zemích, zejména mechanismů stanovování cen uhlíku; vyzývá Komisi, aby pokračovala ve spolupráci a podpoře při rozvoji mechanismů stanovování cen uhlíku mimo Evropu a zintenzivnila je s cílem usilovat o vyšší snížení emisí a lepší rovné podmínky na celém světě; zdůrazňuje, že je důležité stanovit environmentální záruky s cílem zajistit skutečné a dodatečné snížení skleníkových plynů; vyzývá tedy Komisi, aby podporovala přísná a spolehlivá mezinárodní pravidla týkající se článku 6 Pařížské dohody s cílem zabránit mezerám při započítávání nebo dvojímu započítávání snižování emisí;

°

° °

47. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

 

[1] Přijaté texty, P8_TA(2018)0430.

[2] Program OSN pro životní prostředí, „The Emissions Gap Report 2018“, s.10.

[3] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 1).

[4]http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2015/563472/IPOL_STU(2015)563472_EN.pdf

[5] https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?qid=1548155579433&uri=CELEX%3A52019DC0001

Poslední aktualizace: 14. března 2019Právní upozornění