Postup : 2019/2582(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B8-0203/2019

Předložené texty :

B8-0203/2019

Rozpravy :

Hlasování :

PV 14/03/2019 - 11.15
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2019)0217

<Date>{11/03/2019}11.3.2019</Date>
<NoDocSe>B8‑0203/2019</NoDocSe>
PDF 198kWORD 67k

<TitreType>NÁVRH USNESENÍ</TitreType>

<TitreSuite>předložený na základě prohlášení Rady a Komise</TitreSuite>

<TitreRecueil>v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,</TitreRecueil>


<Titre>o změně klimatu: evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky</Titre>

<DocRef>(2019/2582(RSP))</DocRef>


<RepeatBlock-By><Depute>Lynn Boylan, Younous Omarjee, Marie‑Christine Vergiat, Patrick Le Hyaric, Barbara Spinelli, Anja Hazekamp, Marie‑Pierre Vieu, Stefan Eck, Eleonora Forenza, Luke Ming Flanagan, Rina Ronja Kari, Marisa Matias, Martina Michels</Depute>

<Commission>{GUE/NGL}za skupinu GUE/NGL</Commission>

</RepeatBlock-By>

Viz také společný návrh usnesení RC-B8-0195/2019

B8‑0203/2019

Usnesení Evropského parlamentu o změně klimatu evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky

(2019/2582(RSP))

Evropský parlament,

 s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. listopadu 2018 nazvané Čistá planeta pro všechny – evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky (COM(2018)0773),

 s ohledem na Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a na Kjótský protokol k této úmluvě,

 s ohledem na Pařížskou dohodu, rozhodnutí 1/CP.21, 21. konferenci smluvních stran (COP21) úmluvy UNFCCC a na 11. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP11) a konala se ve dnech 30. listopadu až 11. prosince 2015 v Paříži ve Francii,

 s ohledem na 24. zasedání konference smluvních stran (COP24) UNFCCC, na 14. zasedání smluvních stran Kjótského protokolu (CMP14) a na třetí část prvního zasedání konference smluvních stran, která byla rovněž zasedáním smluvních stran Pařížské dohody (CMA1.3) a konala se v polských Katovicích ve dnech 2. až 14. prosince 2018,

 s ohledem na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a na cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje,

 s ohledem na usnesení ze dne 25. října 2018 o konferenci OSN o změně klimatu konané v roce 2018 v polských Katovicích (COP24)[1],

 s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 22. března 2018,

 s ohledem na zvláštní zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) s názvem Globální oteplování o 1,5°C, jeho pátou hodnotící zprávu a jeho souhrnnou zprávu,

 s ohledem na deváté vydání zprávy OSN o nedostatečném úsilí při snižování emisí nazvané Environment Emissions Gap Report, která byla přijata dne 27. listopadu 2018,

 s ohledem na Úmluvu o biologické rozmanitosti,

 s ohledem na návrh usnesení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku,

 s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že konference COP24 v Katovicích vyústila v přijetí souboru pravidel z Katovic, jenž zajišťuje právní srozumitelnost v provádění Pařížské dohody;

1. zdůrazňuje, že evropští občané již čelí přímým dopadům změny klimatu; zdůrazňuje, že podle Evropské agentury pro životní prostředí činily průměrné roční ztráty způsobené extrémními povětrnostními jevy a extrémními doprovodnými jevy změny klimatu v Unii v letech 2010 až 2016 přibližně 12,8 miliardy EUR a že nedojde-li k přijetí dalších opatření, mohly by škody způsobené změnou klimatu vystoupat do roku 2080 v EU přinejmenším na 190 miliard EUR, což představuje čistou ztrátu prosperity rovnající se 1,8 % jejího stávajícího HDP; zdůrazňuje, že podle scénáře s vysokými emisemi by roční náklady způsobené záplavami mohly v EU do roku 2100 vzrůst až na 1 bilion EUR a že katastrofy související s povětrnostními jevy by do roku 2100 mohly mít dopad na asi dvě třetiny evropských občanů v porovnání s 5 % obyvatel v současnosti; dále zdůrazňuje, že podle Evropské agentury pro životní prostředí bude 50 % obydlených oblastí v EU do roku 2030 trpět vážným nedostatkem vody;

2. připomíná zjištění Eurobarometru z listopadu 2018, z nichž vyplývá, že 93 % Evropanů se domnívá, že změna klimatu je způsobena lidskou činností, a 85 % jich souhlasí s tím, že boj proti změně klimatu a účinnější využívání energie může zajistit hospodářský růst a pracovní místa v Evropě; konstatuje, že evropští obyvatelé přikládají změně klimatu velký význam;

3. zdůrazňuje, že zvláštní zpráva IPCC o globálním oteplování o 1,5°C představuje nejucelenější a nejaktuálnější vědecké hodnocení scénářů zmírňování změny klimatu v souladu s Pařížskou dohodou;

4. zdůrazňuje, že z této zvláštní zprávy IPCC vyplývá, že omezit globální oteplování na 1,5°C, a to bez jakéhokoli nebo jen s omezeným překročením, by znamenalo dosáhnout celosvětově nulových čistých emisí skleníkových plynů nejpozději do roku 2067 a každoročně snižovat emise skleníkových plynů do roku 2030 na maximálně 25 až 30 Gt CO2eq; s ohledem na tato zjištění zdůrazňuje, že aby Unie, která v celosvětovém měřítku udržuje vedoucí pozici, měla skutečnou šanci udržet globální nárůst teploty pod 1,5 °C do roku 2100, musí usilovat o to, aby bylo nulových čistých emisí skleníkových plynů dosaženo co nejdříve, nejpozději do roku 2050;

5. vyjadřuje znepokojení nad zprávou OSN o nedostatečném úsilí při snižování emisí nazvanou Environment Emissions Gap Report z roku 2018, v níž se uvádí, že stávající bezpodmínečné vnitrostátně stanovené příspěvky zdaleka překračují limit oteplování 2 °C určený v Pařížské dohodě, a naopak povedou k nárůstu teploty o předpokládaných 3,2°C[2] do roku 2100; zdůrazňuje, že je naléhavě třeba, aby všechny smluvní strany rámcové úmluvy UNFCCC zvýšily své cíle v oblasti klimatu do roku 2020;

6. vítá zveřejnění sdělení Komise Čistá planeta pro všechny – evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky, které upozorňuje na příležitosti, jež pro evropské občany a evropské hospodářství představuje přechod na hospodářství s nulovými čistými emisemi skleníkových plynů, zahrnující orgány EU, vnitrostátní parlamenty, podniky a nevládní organizace, stejně jako občany; schvaluje cíl nulových čistých emisí skleníkových plynů do roku 2050 a naléhavě žádá členské státy, aby udělaly totéž na zvláštním summitu EU v Sibiu v květnu 2019;

Cesty ke změně v evropské strategii nulových emisí do poloviny století

7. požaduje, aby Evropská unie zahrnula boj proti globálnímu oteplování mezi své základní hodnoty;

8. konstatuje, že strategie nulových čistých emisí představuje osm cest k tomu, jak dosáhnout ekonomické, technologické a sociální transformace, kterou Unie potřebuje, aby splnila dlouhodobý teplotní cíl vytyčený Pařížskou dohodou; konstatuje, že pouze dvě z těchto cest umožní Unii, aby Evropa dosáhla nulových čistých emisí skleníkových plynů nejpozději do roku 2050; zdůrazňuje, že splnění tohoto cíle bude vyžadovat rychlé přijetí opatření a značné úsilí na všech úrovních od místní a regionální úrovně pro úroveň vnitrostátní a evropskou, a zapojení všech neveřejných subjektů; uznává, že by regionálně a místně stanovené příspěvky mohly být důležitým nástrojem k odstranění emisní propasti; připomíná povinnost členských států přijmout vnitrostátní dlouhodobé strategie, jak jsou stanoveny v nařízení o správě[3]; vyzývá proto členské státy, aby zavedly jednoznačné krátkodobé a dlouhodobé cíle a politiky, které budou v souladu s cíli Pařížské dohody, a aby způsoby zajištění nulových čistých emisí podpořily investicemi;

9. se znepokojením konstatuje, že závislost EU na dovozu energií činí v současnosti 55 %, přičemž 90 % ropy a 70 % zemního plynu se do Evropy v současnosti dováží; zdůrazňuje, že v situaci dosažení nulových čistých emisí skleníkových plynů by tento podíl klesl na 20 % do roku 2050, což by pozitivně ovlivnilo obchodní bilanci a geopolitické postavení EU; konstatuje, že kumulativní úspory nákladů na dovoz fosilních paliv v období 2031 až 2050 by dosáhly přibližně 2–3 bilionů EUR a tyto prostředky by mohly být vydávány na jiné priority evropských občanů;

10. zdůrazňuje, že by snížené znečišťování ovzduší v situaci dosažení nulových čistých emisí snížilo počet předčasných úmrtí způsobených jemnými částicemi o více než 40 %; konstatuje, že v takové situaci by se poškození zdraví snížilo o hodnotu přibližně 200 miliard EUR ročně;

11. oceňuje, že do strategie byly začleněny dvě cesty k nižším emisím usilující o nulové čisté emise do roku 2050 a že Komise tyto dvě cesty podporuje, a tento cíl stanovený na poloviny století považuje za jediný slučitelný se závazky Unie formulované v Pařížské dohodě; lituje skutečnosti, že strategie nezvažuje žádné cesty k zajištění nulových čistých emisí skleníkových plynů před rokem 2050;

12. zdůrazňuje, že změna klimatu a biologická rozmanitost jsou vnitřně propojeny; je hluboce znepokojen celosvětovou neschopností zastavit ztrátu biologické rozmanitosti; zdůrazňuje, že biologická rozmanitost má zásadní vnitřní hodnotu a má rozhodující význam pro naši existenci;

Sociální aspekty změny klimatu a spravedlivý přechod

13. vítá prohlášení Komise, že je možné dosáhnout čistých nulových emisí bez čistého úbytku pracovních míst, a pozitivně hodnotí podrobné hodnocení transformace v energeticky náročných odvětvích; zdůrazňuje, že při správném postupu a s náležitou podporou pro nejzranitelnější regiony, odvětví a občany může spravedlivý přechod k čistým nulovým emisím skleníkových plynů potenciálně vést v Unii ke vzniku dalších pracovních míst – v celé ekonomice dojde k vytvoření 2,1 milionu pracovních míst do roku 2050 v situaci dosažení nulových čistých emisí ve srovnání se zvýšením zaměstnanosti o 1,3 milionu pracovních míst v případě snížení emisí o 80 %; domnívá se proto, že by Komise měla v rámci Přehledu dovedností EU vypracovat aktualizovaný audit dovedností s využitím regionálních údajů o potřebě dovedností pro klimaticky neutrální Evropu, aby podpořila nejzranitelnější regiony, odvětví a osoby v oblasti rekvalifikace pro kvalitní pracovní místa, která budou vyhovovat budoucím potřebám právě v těchto regionech;

14. je přesvědčen, že transformace Evropy spjatá s klimatem musí být ekologicky, ekonomicky a sociálně udržitelná; zdůrazňuje, že v zájmu zajištění politického přijetí všemi občany je třeba zohlednit distribuční účinky politik v oblasti klimatu a dekarbonizace, zejména na osoby s nízkými příjmy; domnívá se proto, že za účelem zajištění sociální a ekologické transformace v Evropě by všechny politiky EU a členských států v oblasti klimatu měly plně zohledňovat sociální dopady; v tomto ohledu zdůrazňuje, že na základě inkluzivního procesu a v úzké spolupráci s místními a regionálními orgány veřejné správy, odbory, vzdělávacími institucemi, organizacemi občanské společnosti a soukromým sektorem bude třeba vypracovat individuálně přizpůsobené a dostatečně financované strategie na všech úrovních s cílem zajistit všem evropským občanům v rámci tohoto přechodu spravedlivé a rovné příležitosti;

15. připomíná, že přibližně 50 až 125 milionů evropských občanů je v současnosti ohroženo energetickou chudobou[4]; zdůrazňuje, že transformace energetiky může mít neúměrný dopad na osoby s nízkými příjmy a dále zvýšit energetickou chudobu; uznává, že energetická politika musí mít sociální rozměr a zajistit, aby nikdo nebyl opomíjen; vyzývá členské státy, aby přijaly progresivní opatření s cílem zajistit spravedlivou transformaci energetiky a přístup všech občanů EU k energii;

16. je přesvědčen, že u mladých lidí vzrůstá povědomí o naléhavé sociální odpovědnosti a odpovědnosti za ochranu životního prostředí, které má sílu změnit naši společnost tak, aby byla v budoucnu odolná vůči změně klimatu, a že vzdělávání mladých lidí představuje jeden z nejúčinnějších nástrojů boje proti změně klimatu; zdůrazňuje, že je nutné aktivně zapojovat mladší generace do budování mezinárodních, mezikulturních a mezigeneračních vztahů, z nichž vychází kulturní proměna, jež podpoří celosvětové úsilí o udržitelnější budoucnost;

17. vítá skutečnost, že lidé v celé Evropě čím dál aktivněji demonstrují za klimatickou spravedlnost, zejména v rámci školních stávek; vítá požadavky těchto aktivistů na větší ambice a domnívá se, že vnitrostátní, regionální a místní vládní instituce, jakož i EU by měly těmto požadavkům věnovat pozornost;

Bezprostřední cíle

18. zdůrazňuje, že má-li být do roku 2050 co nejúsporněji dosaženo nulových čistých emisí skleníkových plynů, bude třeba posílit cíle stanovené na období do roku 2030 a sladit je se scénáři na dosažení nulových čistých emisí do roku 2050; je přesvědčen, že je nanejvýš důležité, aby Unie na summitu OSN o změně klimatu v září 2019 v New Yorku vyslala jasný signál, že je připravena přehodnotit svůj přínos k plnění Pařížské dohody;

19. podporuje aktualizaci vnitrostátně stanovených příspěvků Unie s cílem platným pro celé hospodářství snížit domácí emise skleníkových plynů do roku 2030 v porovnání s úrovněmi z roku 1990 alespoň o 55 %; vyzývá proto vedoucí představitele EU, aby na zvláštním summitu EU v Sibiu v květnu 2019 s ohledem na summit OSN o klimatu plánovaný na září 2019 podpořili odpovídající zvýšení cílů vnitrostátně stanoveného příspěvku Unie;

20. domnívá se proto, že Komise by měla nejpozději během přezkumu svého klimatického balíčku a dalších souvisejících právních předpisů v letech 2022–2024 předložit legislativní návrhy, které posílí cíle v souladu s aktualizovanými vnitrostátně stanovenými příspěvky a v souladu s cílem dosažení nulových čistých emisí; je přesvědčen, že nedostatečné ambice na období do roku 2030 by omezily budoucí možnosti a možná i včetně dostupnosti některých metod nákladově efektivní dekarbonizace; domnívá se, že tento přezkum je důležitým milníkem na cestě k plnění závazků EU spojených s klimatem;

21. je přesvědčen, že za účelem dalšího zajištění větší stability trhů bude přínosné, aby EU vytyčila také střednědobý cíl pro snížení emisí na období do roku 2040, který by mohl dále posílit stabilitu a zajistit splnění dlouhodobého cíle stanoveného na období do roku 2050;

Příspěvky jednotlivých odvětví

22. zdůrazňuje, že je důležité přijmout integrovaný meziodvětvový přístup s cílem usnadnit úsilí o dekarbonizaci v energetickém systému a v dalších souvisejících odvětvích a využít zvýšené účinnosti; uznává, že integrace energetického systému může zajistit větší flexibilitu, vyšší účinnost systému, větší využívání energie z obnovitelných zdrojů u všech nosičů energie a v konečném důsledku nákladově efektivní, transformaci energetiky;

23. upozorňuje, že systém EU pro obchodování s emisemi (ETS) od svého založení v roce 2005 nedosáhl snížení emisí a oddálil rozpravu o závažných opatřeních na úrovni EU v oblasti klimatu; je přesvědčen, že trh s uhlíkem představuje chybný systém, který nelze opravit prostřednictvím revizí, a že změnu klimatu nelze zastavit prostřednictvím tržních sil; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby systém EU ETS zrušily a nahradily jej přímou regulací zaměřenou na odvětví fosilních paliv a největší znečišťovatele;

24. zdůrazňuje význam široké škály technologií a podporuje inovace těchto technologií s cílem dekarbonizovat hospodářství, jako je doprava s nulovými emisemi, oběhové hospodářství a biohospodářství; naléhavě vyzývá, aby byla zastavena podpora fosilních paliv a aby byly tyto prostředky místo toho využity na hospodářské činnosti, které se zaměřují zejména na odvětví mikropodniků a malých a středních podniků, včetně výzkumu a projektování čistých technologií a (místní) výroby energie z obnovitelných zdrojů, jakož i místní udržitelné výroby potravin nezávisle na intenzivním zemědělství;

25. připomíná, že 71 % veškeré energie je využíváno pouze pro vytápění prostor a že energeticky účinné domy se v Evropě neutrální z hlediska klimatu stanou normou, zajistí lepší zdraví a pohodlí pro všechny Evropany;

26. vyzdvihuje ústřední význam obnovitelných zdrojů energie v přechodu na hospodářství s nulovými čistými emisemi skleníkových plynů, neboť energetika je v současnosti odpovědná za 75 % evropských emisí skleníkových plynů;

27. domnívá se, že klíčovou úlohu při snižování emisí skleníkových plynů sehrají rozvoj technologií a technologická řešení, energetická účinnost v oblasti nabídky i poptávky, udržitelná energie z obnovitelných zdrojů v odvětví dopravy, budov, vytápění a chlazení a energetiky, jakož i zásady oběhového hospodářství;

28. požaduje vysoce energeticky účinný energetický systém založený na obnovitelných zdrojích energie; žádá Komisi a členské státy, aby v tomto ohledu přijaly veškerá nezbytná opatření, neboť to bude mít vedlejší dopady na všechna ekonomická odvětví; naléhavě vyzývá, aby byla směrnice o energetické účinnosti prohlášena za závaznou, aby bylo možné účinně dosáhnout jejích cílů; zdůrazňuje, že všechny cesty ke snížení emisí počítají s úplnou dekarbonizací energetiky alespoň do roku 2050, se zásadním snížením fosilních paliv a výrazným nárůstem využití obnovitelných zdrojů energie;

29. zdůrazňuje, že k zásadě „energetická účinnost v první řadě“ je třeba přihlížet v celém energetickém řetězci, včetně výroby, přenosu, distribuce a konečného užití energie, a že energetická účinnost musí být zohledňována při přijímání rozhodnutí o plánování nebo financování, která jsou důležitá pro energetické systémy;

30. zdůrazňuje, že směrnice o ekodesignu[5] významně přispěla k naplňování cílů EU v oblasti klimatu, neboť každoročně snížila emise skleníkových plynů o 320 milionů tun ekvivalentu CO2, a že díky této směrnici spotřebitelé v EU uspoří podle odhadů do roku 2020 celkem 112 miliard EUR neboli 490 EUR ročně na domácnost; požaduje, aby byly podle směrnice o ekodesignu regulovány i další produkty, mimo jiné tablety a chytré telefony, a aby byly stávající normy aktualizovány a zohledňovaly tak technologický vývoj;

31. poukazuje na to, že  tato strategie potvrzuje, že emise skleníkových plynů z dopravy stále rostou a že stávající politiky nebudou stačit k tomu, aby byla do roku 2050 provedena dekarbonizace dopravního odvětví; zdůrazňuje, že je důležité zajistit přechod z letecké dopravy na železniční, jakož i na veřejnou dopravu a sdílenou mobilitu; konstatuje, že silniční doprava se na celkových emisí CO2 v EU podílí z jedné pětiny; vyzývá proto členské státy a Komisi, aby podnikly rozhodné kroky, které umožní spotřebitelům ve všech členských státech přístup k vozidlům s nulovými a nízkými emisemi, přičemž by se mělo zabránit tomu, aby v členských státech s nízkými příjmy docházelo k většímu využívání starých vozidel způsobujících vysoké znečištění; dále zdůrazňuje význam inteligentních technologií, např. inteligentní dobíjecí infrastruktury, pro vytvoření součinnosti mezi elektrifikací dopravy a využíváním obnovitelných zdrojů energie;

32. vyjadřuje politování nad skutečností, že dotace zaváděné některými členskými státy pod názvem „přechodový bonus“ ve skutečnosti činí pořízení naftových a benzínových automobilů pro spotřebitele o více než 90 % výhodnější, a vyzývá dotčené členské státy, aby tyto bonusy upravily způsobem, který povede k dosažení účinného cíle nákupu nejméně 50 % elektrických automobilů a automobilů s nulovými emisemi;

33. zdůrazňuje, že k zajištění neutrality hospodářství EU jako celku z hlediska klimatu musí přispívat všechna odvětví, včetně odvětví mezinárodní letecké a lodní dopravy; konstatuje, že z analýzy Komise vyplývá, že stávající celosvětové cíle a opatření přijatá Mezinárodní námořní organizací či Mezinárodní organizací pro civilní letectví ani při úplném provedení nezajišťují nezbytné snížení emisí, a že je zapotřebí dalších významných opatření, jež by byla v souladu s cílem dosažení nulových čistých emisí za celé hospodářství; zdůrazňuje potřebu investic do bezuhlíkových a nízkouhlíkových technologií a paliv v těchto odvětvích; vyzývá Komisi, aby v těchto odvětvích zavedla zásadu „znečišťovatel platí“, zejména pokud jde o zdanění petroleje a ceny letenek; připomíná, že podle odhadů se emise skleníkových plynů z mezinárodní lodní dopravy zvýší do roku 2050 o téměř 250 %; vítá skutečnost, že odvětví mezinárodní lodní dopravy si samo stanovilo absolutní cíl snížení emisí skleníkových plynů; se znepokojením bere na vědomí nedostatečný pokrok, pokud jde o přenesení tohoto cíle do konkrétních opatření, jako je prohlášení Středozemního moře za oblast kontroly emisí síry (SECA) pro zaoceánské lodě a velká plavidla, jak je tomu již v případě Severního moře a Lamanšského průlivu;

34. upozorňuje, že odvětví zemědělství, zejména odvětví živočišné výroby, které je odpovědné za přibližně 10 % celkových emisí skleníkových plynů v EU, je největším zdrojem emisí metanu a má vážný negativní dopad na biologickou rozmanitost na celém světě; je hluboce znepokojen tím, že v posledních letech vzrostly emise skleníkových plynů ze zemědělství, které jsou v současnosti odpovědné až za 60 % současných celosvětových emisí metanu; zdůrazňuje, že snížení emisí silného skleníkového plynu, který má však krátkou životnost, je nezbytnou strategií k tomu, aby se globální oteplování podařilo udržet pod úrovní 1,5 °C;

35. připomíná, že metan je silný skleníkový plyn, jehož stoletý potenciál oteplování je 28krát vyšší než potenciál CO2[6], a že snížení emisí metanu může mít značný význam při snižování koncentrací přízemního ozonu a jejich negativních dopadů na kvalitu ovzduší a lidské zdraví; vítá záměr Komise snížit emise metanu v dotčených oblastech, což by mohlo vést k dalšímu snížení koncentrací ozonu v EU, jakož i její záměr podporovat snížení emisí metanu na mezinárodní úrovni;

36. konstatuje, že odvětví stavebnictví je v současnosti odpovědné za přibližně 40 % konečné spotřeby energie v Evropě a 36 % emisí CO2[7]; požaduje uvolnění jeho potenciálu v oblasti úspor energie a snížení uhlíkové stopy v souladu s cílem směrnice o energetické náročnosti budov[8], jímž je energeticky vysoce účinný a dekarbonizovaný fond budov do roku 2050; zdůrazňuje, že dosažení účinnější spotřeby energie v budovách má značný potenciál pro další snížení emisí skleníkových plynů v Evropě; dále se domnívá, že zajištění nízkoenergetických budov zásobovaných výhradně energií z obnovitelných zdrojů je nutnou podmínkou naplnění Pařížské dohody a programu EU pro růst, místní pracovní místa a lepší životní podmínky občanů v celé Evropě;

37. opět vyzývá Komisi, aby v rámci strategického plánu Unie pro metan co nejdříve prozkoumala politiky, jež by bylo možné přijmout, a rychle tak reagovat na problém emisí metanu, a aby za tímto účelem předložila Parlamentu a Radě legislativní návrhy; zdůrazňuje, že v roce 2050 bude jedním z hlavních zbývajících zdrojů emisí skleníkových plynů v EU zemědělství, a to zejména v důsledku emisí metanu a oxidu dusného; zdůrazňuje potenciál odvětví zemědělství pro řešení problémů spojených se změnou klimatu, např. prostřednictvím snížení počtu hospodářských zvířat pomocí ekologických a technologických inovací, jakož i zachycování uhlíku v půdě;

38. upozorňuje na odpovědnost politik EU za společnou zemědělskou politiku, jež v průběhu let vedla ke zvýšení koncentrace výroby, úrovně intenzivního zemědělství a týrání zvířat společně s používáním obrovských dávek chemických látek (pesticidů a hnojiv), což vedlo k prohlubování regionální asymetrie a závislosti EU na zahraničním zemědělském zboží; požaduje, aby se v každé zemi, která je schopna snížit emise skleníkových plynů v souladu s přechodem na klimaticky neutrální ekonomiku, stala výchozím bodem opravdová tradice v oblasti biologické rozmanitosti namísto toho, aby zasazovaly životnímu prostředí těžkou ránou způsobující ještě větší znečištění půdy, vody a vzduchu, zejména v Evropě, a aby byla ve všech členských státech obnovena udržitelná zemědělská politika;

39. lituje, že Komise ve své strategii nezohlednila možnost posílit opatření EU v oblasti fluorovaných skleníkových plynů; zdůrazňuje, že jasnou příležitostí, jak pomoci EU splnit cíle Pařížské dohody, je zamezit nelegálnímu obchodu s hydrofluoruhlovodíky (HFC) přijetím systému poskytování licencí na HFC, zakázat jejich používání v odvětvích, která je již nepotřebují, přidělovat kvóty na HFC prostřednictvím systému dražebního prodeje a v plném rozsahu provést nařízení o fluorovaných skleníkových plynech[9] zákazem jakéhokoli zbytečného použití SF6;

40. je znepokojen nesouladem mezi ambicemi volného obchodu a opatřeními v oblasti klimatu a negativním dopadem, který budou mít budoucí obchodní dohody, jako je transatlantické obchodní a investiční partnerství, komplexní dohoda o hospodářské a obchodní spolupráci či dohoda o obchodu se službami, na cíle udržitelného rozvoje; vyzývá proto Komisi, aby do všech obchodních politik zahrnula závazná ustanovení týkající se lidských práv a cílů udržitelného rozvoje a aby účinně respektovala demokratický a svrchovaný politický prostor vlád, pokud jde o regulaci a přijímání rozhodnutí ve prospěch vlastního obyvatelstva;

41. požaduje, aby byl při plném respektování vnitrostátních pravomocí zaveden širší evropský právní rámec, podle něhož by Soudní dvůr Evropské unie mohl rozhodovat o trestné činnosti proti klimatu a životnímu prostředí;

42. upozorňuje na potřebu udržitelných postupů obhospodařování lesů, které zachovají rovnováhu mezi třemi hlavními pilíři udržitelného rozvoje, tj. ekologickými, hospodářskými a sociokulturními, s cílem podpořit opatření v oblasti hospodaření s výraznými účinky ve formě pohlcování a ukládání uhlíku, např. využívání dřeva jako stavebního materiálu ve městech i venkovských oblastech, jako náhrady fosilních paliv a jako nástroje pro lepší zadržování vody;

43. uznává významný, ale v konečném důsledku omezený potenciál pro zalesňování v Evropě; je proto přesvědčen, že zalesňovací iniciativy musí být doplněny konkrétními iniciativami a pobídkami zaměřenými na posílení potenciálu k pohlcování, přičemž je třeba zajistit a posílit zdraví stávajících lesních pozemků, aby tak bylo možné využít výhod, které z toho plynou pro klima, udržitelné biohospodářství a biologickou rozmanitost; podporuje proto zalesňování opuštěné a omezeně produktivní zemědělské půdy, agrolesnictví a minimalizaci přeměny lesních ploch na jiné využití půdy, stejně jako posílení ochrany a obnovu zalesněných ploch a mokřadů, které přirozeně odstraňují uhlík;

44. zdůrazňuje, že opatření a politiky EU mají dopad i na přirozené propady, půdu a lesy mimo Evropu a že strategie EU pro dosažení nulových čistých emisí by měla zabránit tomu, aby opatření EU měla škodlivé účinky na klima ve třetích zemích; vyzývá Komisi a členské státy, aby v této souvislosti prosazovaly přísná mezinárodní pravidla v rámci pařížského souboru pravidel, zejména pokud jde o článek 6 Pařížské dohody, s cílem zabránit mezerám ve vykazování a dvojímu započítávání opatření pro zalesňování, jež by mohlo rozmělnit celosvětové úsilí v oblasti klimatu;

45. vyzývá k zavedení odrazující daně na papír, která by minimalizovala jeho využívání na všech úrovních, zejména pro účely reklamy a při používání nadměrného množství obalů, a k zákazu kácení stromů pro účely výroby papíru a nábytku mimo lesy za tímto účelem pěstované; naléhavě vyzývá k vytvoření alternativních postupů, které umožní vysokou úroveň rozvoje digitální podpory v našich současných společnostech;

46. upozorňuje na naléhavou potřebu snížení uhlíkové stopy spotřebních a výrobních modelů EU, a to nejen v EU, ale i mimo ni, kde výroba krmiv a biopaliv vytváří obrovský tlak na klima a na ekosystémy s vysokými zásobami uhlíku; jako deštné pralesy a rašeliniště; požaduje výraznou podporu pro transformaci v oblasti spotřeby bílkovin a energie, která dokáže významně snížit evropskou stopu; vítá další přínosy pro biologickou rozmanitost, bezpečnost potravin, lidské zdraví a dobré životní podmínky zvířat, které tato transformace přinese;

47. zdůrazňuje význam výrobků z vytěženého dřeva s dlouhou životností v oblasti využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF) do roku 2030; zdůrazňuje, že budoucí rámec by měl zvážit přínos těchto výrobků, včetně výrobků z kategorií zemědělské půdy, a nikoli pouze obhospodařovaných lesů a zalesněných ploch;

48. zdůrazňuje, že je důležité optimalizovat zemědělské modely podporující zemědělské systémy odolné vůči extrémním povětrnostním jevům a napadení škůdci, zajišťující lepší pohlcování uhlíku v půdě, zachycování vody a zemědělskou biologickou rozmanitost;

Financování a výzkum

49. domnívá se, že víceletý finanční rámec na období 2021–2027 by měl být před svým přijetím zhodnocen s ohledem na cíl zajistit do roku 2050 hospodářství neutrální z hlediska klimatu a že musí být zavedena standardní zkouška, která zaručí, že výdaje z rozpočtu EU budou odolné vůči změně klimatu; zdůrazňuje, že začleňování oblasti klimatu musí být plně začleněno do obsahu výzkumu a inovací a uplatňováno ve všech fázích výzkumného cyklu jako jedna ze zásad financování EU;

50. zdůrazňuje, že zejména pro regiony nejvíce postižené dekarbonizací, jako jsou např. hornické regiony, v nichž se těží uhlí, je důležité založit fond pro spravedlivý přechod, přičemž je třeba důkladně zohlednit sociální dopady stávajícího financování spojeného s otázkami klimatu;

51. vyzývá ECB jakožto jednu z institucí EU, která je tudíž vázána Pařížskou dohodou, aby ambiciózně zvýšila úvěry poskytované na podporu udržitelného rozvoje a ekologické transformace a usilovala o podstatné meziroční zvýšení těchto úvěrů na úkor úvěrů poskytovaných odvětví fosilních paliv;

52. vyjadřuje politování nad tím, že přímé i nepřímé dotace na fosilní paliva stále narůstají a dosahují přibližné roční výše 55 miliard EUR; vyzývá EU a členské státy[10], aby neprodleně zahájily postupné rušení všech evropských a vnitrostátních dotací na fosilní paliva, aby zastavily veškerá nová povolení k těžbě ropy nebo zemního plynu a aby do roku 2030 ukončily využívání stávajících koncesí;

Úloha spotřebitelů a oběhového hospodářství

53. konstatuje, že navzdory skutečnosti, že ze statistických údajů organizace FAO vyplývá, že celková spotřeba masa a živočišných produktů na obyvatele v EU-28 se od 90. let minulého století snížila, celková produkce masa ve stejném období vzrostla v důsledku rozšiřování zámořských trhů, které jsou ještě více uhlíkově náročné, a v důsledku obchodního programu EU; konstatuje, že omezená kapacita EU k výrobě masa a živočišných výrobků znamená, že obchodní politiky EU musí podporovat krátké dodavatelské řetězce pro tyto výrobky;

54. požaduje, aby byla přijata dodatečná opatření na podporu tohoto trendu, mimo jiné ve formě fiskální reformy s cílem učinit zdravější a k životnímu prostředí šetrnější výběr potravin přitažlivější, podpořit inovace v oblasti udržitelných potravin, veřejné informační kampaně zvyšující povědomí o dopadu potravin na klima a ukončení finanční podpory pro uvádění živočišných bílkovin na trh;

55. požaduje sníženou sazbu DPH pro majitele restaurací, kteří používají výrobky z krátkých řetězců a biopotraviny a ekologickou produkci;

56. zdůrazňuje, že je důležité, aby v EU došlo nejen k nahrazení v oblasti energie, ale i výrobků/materiálů, tj. k nahrazování výrobků a materiálů, které pocházejí z fosilních zdrojů nebo při jejichž výrobě vznikají vysoké úrovně emisí, výrobky založenými na obnovitelných zdrojích;

EU a globální opatření v oblasti klimatu

57. zdůrazňuje význam rostoucího počtu iniciativ a soustavného dialogu na patřičných mezinárodních fórech a účinné diplomatické činnosti v oblasti klimatu, jejichž účelem je podnítit obdobná politická rozhodnutí k ambiciózním cílům v oblasti klimatu i v dalších regionech a třetích zemích; požaduje proto EU, aby zvýšila finanční prostředky, které sama přiděluje na problematiku klimatu, a aktivně vybízela členské státy k posilování pomoci třetím zemím v souvislosti s klimatem (rozvojové pomoci spíše než půjček), což by mělo doplňovat zahraniční rozvojovou pomoc a nemělo by se započítávat dvakrát jako rozvojová pomoc a finanční podpora v oblasti klimatu;

58. vyjadřuje politování nad skutečností, že mnoho ostatních významných ekonomik ještě stále nepracuje na strategiích do roku 2050 a že v ostatních významných ekonomikách neprobíhají téměř žádné diskuse o zvýšení vnitrostátně stanovených příspěvků, aby byly v souladu s celosvětovým cílem podle Pařížské dohody; žádá proto Radu a Komisi, aby zintenzívnily diplomacii v oblasti klimatu a přijaly další vhodná opatření na podporu ostatních významných ekonomik, aby bylo možné dosáhnout společné rámce a opatření v rámci formátů OSN, abychom tak mohli společně dosáhnout dlouhodobých cílů Pařížské dohody;

59. zdůrazňuje, že summit OSN o změně klimatu v září 2019 bude vhodným okamžikem pro vedoucí představitele, kdy mohou oznámit posílení vnitrostátně stanoveného příspěvku; domnívá se, že EU by měla zaujmout postoj k aktualizaci svého vnitrostátně stanoveného příspěvku v dostatečném předstihu, aby byla na summit dobře připravená a mohla v úzké spolupráci s mezinárodní koalicí smluvních stran podpořit zvýšení ambicí v oblasti klimatu;

 

°

° °

60. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

[1] Přijaté texty, P8_TA(2018)0430.

[2] Program OSN pro životní prostředí, The Emissions Gap Report 2018, s.10

[3] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 1).

[4] http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2015/563472/IPOL_STU(2015)563472_EN.pdf

[5] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (Úř. věst. L 285, 31.10.2009, s. 10).

[6] Van Dingenen, R., Crippa, M., Maenhout, G., Guizzardi, D., Dentener, F., Global trends of methane emissions and their impacts on ozone concentrations (Světový vývoj emisí metanu a jejich dopady na koncentrace ozonu), EUR 29394 EN, Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2018, ISBN 978-92-79-96550-0, doi:10.2760/820175, JRC113210.

[7] https://ec.europa.eu/energy/en/topics/energy-efficiency/buildings

[8] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (Úř. věst. L 156, 19.6.2018, s. 75).

[9] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014 ze dne 16. dubna 2014 o fluorovaných skleníkových plynech a o zrušení nařízení (ES) č. 842/2006 (Úř. věst. L 150, 20.5.2014, s. 195).

[10] Ceny energií a náklady na energie v Evropě, COM(2019)0001, s. 10.

Poslední aktualizace: 14. března 2019Právní upozornění