Postup : 2019/2670(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B8-0222/2019

Předložené texty :

B8-0222/2019

Rozpravy :

Hlasování :

PV 28/03/2019 - 8.11
CRE 28/03/2019 - 8.11
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2019)0329

<Date>{25/03/2019}25.3.2019</Date>
<NoDocSe>B8-0222/2019</NoDocSe>
PDF 178kWORD 56k

<TitreType>NÁVRH USNESENÍ</TitreType>

<TitreSuite>předložený na základě prohlášení Komise</TitreSuite>

<TitreRecueil>v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu</TitreRecueil>


<Titre>o aktuálním vývoji kauzy Dieselgate</Titre>

<DocRef>(2019/2670(RSP))</DocRef>


<RepeatBlock-By><Depute>Gerben-Jan Gerbrandy</Depute>

<Commission>{ALDE}za skupinu ALDE</Commission>

<Depute>Eleonora Evi, Piernicola Pedicini, Rosa D’Amato, Dario Tamburrano</Depute>

<Commission>{EFDD}za skupinu EFDD</Commission>

<Depute>Kathleen Van Brempt, Seb Dance</Depute>

<Commission>{S&D}za skupinu S&D</Commission>

<Depute>Merja Kyllönen, Marisa Matias, Luke Ming Flanagan, Lola Sánchez Caldentey, Patrick Le Hyaric, Paloma López Bermejo</Depute>

<Commission>{GUE/NGL}za skupinu GUE/NGL</Commission>

<Depute>Bas Eickhout, Karima Delli</Depute>

<Commission>{Verts/ALE}za skupinu Verts/ALE</Commission>

</RepeatBlock-By>

POZM. NÁVRHY

B8-0222/2019

Usnesení Evropského parlamentu o aktuálním vývoji kauzy Dieselgate

(2019/2670(RSP))

Evropský parlament,

 s ohledem na článek 226 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

 s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu, Rady a Komise č. 95/167/ES, Euratom, ESUO ze dne 19. dubna 1995 o podrobných ustanoveních o výkonu vyšetřovacího práva Evropského parlamentu[1],

 s ohledem na své rozhodnutí (EU) 2016/34 ze dne 17. prosince 2015 o zřízení vyšetřovacího výboru pro měření emisí v automobilovém průmyslu, jeho působnosti, početním složení a funkčním období[2],

 s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla[3],

 s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla[4],

 s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858 ze dne 30. května 2018 o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi, o změně nařízení (ES) č. 715/2007 a č. 595/2009 a o zrušení směrnice 2007/46/ES[5],

 s ohledem na nařízení Komise (EU) 2016/646 ze dne 20. dubna 2016, kterým se mění nařízení (ES) č. 692/2008 z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 6)[6],

 s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES ze dne 21. května 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu[7],

 s ohledem na své usnesení ze dne 27. října 2015 o měření emisí v automobilovém odvětví[8],

 s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2016 o vyšetřování měření emisí v automobilovém průmyslu[9] (vycházející z průběžné zprávy vyšetřovacího výboru pro měření emisí v automobilovém průmyslu),

 s ohledem na závěrečnou zprávu vyšetřovacího výboru pro měření emisí v automobilovém průmyslu ze dne 2. března 2017,

 s ohledem na své doporučení Radě a Komisi ze dne 4. dubna 2017 v návaznosti na vyšetřování měření emisí v automobilovém průmyslu[10],

 s ohledem na informační dokument Evropského účetního dvora ze dne 7. února 2019 o reakci EU na skandál „dieselgate“,

 s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ze dne 13. prosince 2018 ve spojených věcech T-339/16, T-352/16 a T-391/16[11],

 s ohledem na doporučení evropské veřejné ochránkyně práv ve věci 1275/2018/EWM,

 s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2019 o Evropě, která chrání: čistý vzduch pro všechny[12],

 s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že Parlament požádal Komisi o vypracování souhrnné zprávy o opatřeních přijatých Komisí a členskými státy v návaznosti na závěry a doporučení vyšetřovacího výboru pro měření emisí v automobilovém průmyslu (dále jen „výbor EMIS“);

B. vzhledem k tomu, že komisařka pro vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky Elżbieta Bieńkowska zaslala dne 18. října 2018 v reakci na žádost o „souhrnnou zprávu o opatřeních přijatých Komisí a členskými státy v návaznosti na závěry a doporučení výboru EMIS“ dopis bývalé předsedkyni tohoto výboru, který obsahoval tabulku návazných opatření přijatých Komisí;

C. vzhledem k tomu, že tabulka v příloze tohoto dopisu reaguje pouze na otázky nadnesené v doporučeních, a nikoli na závěry výboru EMIS, zejména pokud jde o případy nesprávného úředního postupu a porušení práva EU; vzhledem k tomu, že komisařka Bieńkowska v tabulce několikrát zdůraznila, že některé otázky nadnesené v doporučeních nespadají do její oblasti působnosti;

D. vzhledem k tomu, že evropská veřejná ochránkyně práv dne 12. října 2018 dala za pravdu stížnosti jednoho z poslanců Evropského parlamentu a dospěla k závěru, že odmítnutí Komise umožnit veřejnosti přístup ke všem stanoviskům zástupců členských států týkajícím se informací o životním prostředí představuje nesprávný úřední postup;

E. vzhledem k tomu, že toto obstrukční jednání ze strany Komise mělo za následek značné zpomalení práce výboru EMIS a kromě jiných negativních dopadů vedlo i k omezení množství informací, které měli poslanci EP k dispozici, když při slyšeních kladli dotazy zástupcům Komise;

F. vzhledem k tomu, že Tribunál Evropské unie dne 13. prosince 2018 rozhodl vyhovět žalobám podaným městy Paříží, Bruselem a Madridem (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve spojených věcech T-339/16, T-352/16 a T-391/16) a částečně zrušil nařízení Komise 2016/646, které pro zkoušky nových lehkých osobních a užitkových vozidel stanovovalo nadměrně vysoké mezní hodnoty emisí dusíku;

G. vzhledem k tomu, že Komise se dne 22. února 2019 rozhodla proti tomuto rozsudku odvolat, což může vést k posunu lhůty stanovené Soudním dvorem, do které mohou tzv. „faktory shodnosti“ zůstat v platnosti;

H. vzhledem k tomu, že Komise dne 6. prosince 2016 rozhodla zahájit řízení o nesplnění povinnosti proti sedmi členským státům, konkrétně České republice, Litvě, Lucembursku, Německu, Řecku, Spojenému království a Španělsku, neboť nezavedly systémy sankcí, které by odrazovaly výrobce automobilů od porušování právních předpisů o emisích z automobilů, nebo v případě skupiny Volkswagen tyto sankce neuplatnily;

I. vzhledem k tomu, že Komise dne 17. května 2017 zahájila další řízení o nesplnění povinnosti v souvislosti se strategiemi pro regulaci emisí používanými skupinou Fiat Chrysler Automobiles (FCA) a skutečností, že Itálie nesplnila své povinnosti a nepřijala vůči tomuto výrobci nápravná opatření, ani na něj neuvalila sankce;

J. vzhledem k tomu, že ačkoli byla tato řízení (jež stále pokračují v případě Itálie, Lucemburska, Německa a Spojeného království) zahájena před více než dvěma lety, Komisi se stále nepodařilo pokročit v nich dále, než je fáze získávání dalších informací od členských států prostřednictvím zasílání dodatečných výzev;

K. vzhledem k tomu, že se zdá, že některé členské státy se v tomto ohledu nesnaží s Komisí upřímně spolupracovat;

L. vzhledem k tomu, že předseda Evropského účetního dvora (EÚD) Klaus-Heiner Lehne vydal dne 16. října 2018 tiskové prohlášení o pracovním programu EÚD na rok 2019, ve kterém oznámil, že Účetní dvůr se bude zabývat přístupem EU k měření emisí vozidel s cílem zjistit, „zda EU plní to, co slíbila“;

M. vzhledem k tomu, že EÚD ve svém informačním dokumentu ze dne 7. února 2019 o reakci EU na skandál „dieselgate“ upozornil, že na silnicích se stále vyskytuje velké množství vysoce znečišťujících vozidel, a poznamenal, že probíhající svolávání vozidel mělo jen omezený dopad na emise oxidů dusíku, stejně jako aktualizace softwaru, které byly v této souvislosti provedeny;

N. vzhledem k tomu, že Německo od německých výrobců automobilů vyžaduje, aby vlastníkům automobilů nabídli program výměny nebo mechanické úpravy se systémem selektivní katalytické redukce (SCR);

O. vzhledem k tomu, že odkaz vysoce znečišťujících vozidel s naftovým motorem zůstává do velké míry nezměněn, neboť budou i nadále nepříznivě ovlivňovat kvalitu ovzduší po mnoho následujících let, pokud Komise a členské státy nepřijmou účinná koordinovaná opatření ke snížení škodlivých emisí, jež produkují, zejména v oblastech, do kterých jsou tato vozidla ve velkém počtu vyvážena;

P. vzhledem k tomu, že podle informací, které Komisi předaly členské státy, se svolávací kampaně ve členských státech týkají pouze omezeného počtu automobilů těchto značek: Volkswagen, Renault, Daimler, Opel a Suzuki;

Q. vzhledem k tomu, že některé nevládní organizace a sdělovací prostředky informovaly o tom, že modely několika dalších značek vykazují podezřelé chování, pokud jde o produkci emisí, nebo překračují mezní hodnoty znečišťujících látek stanovené v právních předpisech EU;

R. vzhledem k tomu, že některé členské státy, konkrétně Bulharsko, Irsko, Maďarsko, Slovinsko a Švédsko, dosud Komisi o svých svolávacích programech nezaslaly žádné informace;

S. vzhledem k tomu, že reakce Komise na kauzu Dieselgate nezahrnovala pouze revizi směrnice 2007/46/ES, ale také návrh směrnice o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů (COM(2018)0184); vzhledem k tomu, že tento návrh je klíčový k zajištění toho, aby spotřebitelé měli jasná práva a mohli podávat kolektivní žaloby; vzhledem k tomu, že tento spis patří k mnoha dalším, které jsou blokovány Radou;

T. vzhledem k tomu, že předseda Juncker navrhl přezkum nařízení (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí[13], s cílem přinutit členské státy k větší transparentnosti, pokud jde o postoje, jež zaujímají na úrovni výboru; vzhledem k tomu, že – jak se uvádí v závěrech výboru EMIS – transparentnější postup pro přijetí zkoušky emisí v reálném provozu (RDE) by zamezil neoprávněnému zdržování tohoto postupu ze strany členských států; vzhledem k tomu, že i tato záležitost patří k mnoha dalším, které jsou blokovány Radou;

U. vzhledem k tomu, že na základě šetření Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) uzavřela Evropská investiční banka a společnost Volkswagen AG dohodu ohledně dílčího projektu financovaného z půjčky ve výši 400 milionů EUR, která byla společnosti poskytnuta v roce 2009 a v plné výši a podle plánu splacena v únoru 2014;

V. vzhledem k tomu, že podle této dohody Evropská investiční banka svá šetření uzavřela a společnost Volkswagen AG se zavázala, že se dobrovolně nebude účastnit žádných projektů Evropské investiční banky po dobu 18 měsíců;

Povinnosti Komise

1. připomíná, že podle čl. 17 odst. 8 Smlouvy o Evropské unii „Komise je jako sbor odpovědná Evropskému parlamentu“; vyjadřuje proto politování nad tím, že Komise, jako sbor, nepředložila Parlamentu souhrnnou zprávu ohledně závěrů a doporučení výboru EMIS;

2. velmi kriticky vnímá skutečnost, že dopis komisařky pro vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky Elżbiety Bieńkowské bývalé předsedkyni výboru EMIS je nedostatečný, byť s odůvodněním, že ne všechny záležitosti jsou v působnosti komisaře, a že dopis se k závěrům výboru EMIS nevyjadřuje;

3. vyzývá Komisi, aby Parlamentu okamžitě zaslala souhrnnou zprávu schválenou celým kolegiem, jak Parlament požaduje ve svém usnesení, a aby se tato zpráva nezabývala pouze doporučeními, ale také jádrem parlamentního vyšetřování, t.j. závěry výboru EMIS, zejména pokud jde o případy nesprávného úředního postupu a porušování právních předpisů EU; domnívá se, že Komise by měla ze závěrů výboru EMIS vyvodit jasné politické závěry;

4. poukazuje na to, že v doporučení evropské veřejné ochránkyně práv se potvrzuje, že Komise oficiálnímu parlamentnímu vyšetřovacímu výboru výrazně bránila v činnosti; je toho názoru, že Komise by měla z tohoto selhání vyvodit jasné politické závěry;

5. vyzývá Komisi, aby zpřístupnila zápisy z jednání technických výborů obecně a konkrétně pak z  jednání svého technického výboru pro motorová vozidla;

6. vyzývá Komisi, aby zveřejnila pokyny pro stažení vozidel, přičemž by měla přesně uvést, jak mají stažená vozidla dosáhnout shody s příslušnými předpisy EU, a to i pokud jde o provádění dodatečných mechanických úprav, pokud aktualizace softwaru dodržování emisních limitů nezajistí;

7. vyzývá Komisi, aby do pokynů začlenila opatření, která zajistí, aby vysoce znečišťující vozidla nezůstávala na trhu s ojetými vozy, a to ani v jiných členských státech a ve třetích zemích;

8. vyzývá Komisi, aby monitorovala nastavení a provádění kontrol v rámci dohledu nad trhem ze strany členských států v souladu s nařízením (EU) 2018/858;

9. vyzývá Komisi, aby pokročila v práci na první fázi řízení o nesplnění povinnosti proti Německu, Lucembursku, Spojenému království a Itálii, jelikož tato řízení byla zahájena před více než dvěma lety, a aby vydala odůvodněná stanoviska;

10. vítá rozsudek SDEU ze dne 13. prosince 2018, který dospěl k závěru, že Evropská komise nemá žádné pravomoci měnit v rámci druhého balíčku ohledně emisí v reálném provozu emisní limity pro NOx stanovené normou Euro 6; konstatuje, že SDEU rovněž dospěl k závěru, že Komise neposkytla dostatečné technické vysvětlení, proč je třeba přizpůsobit emisní limity NOx zavedení faktorů shodnosti; domnívá se, že limity NOx stanovené normou Euro 6 musí být splněny během normálních podmínek použití a že Komise odpovídá za navržení zkoušek emisí v reálném provozu tak, aby tyto reálné emise odrážely;

11. lituje rozhodnutí Komise odvolat se proti rozsudku SDEU ve věcech T-339/16, T-352/16 a T-391/16 a žádá Komisi, aby své rozhodnutí ve světle posledního vývoje přehodnotila;

12. žádá Komisi, aby Parlament informovala, zda v důsledku rozhodnutí o odvolání bude posunuta lhůta stanovená SDEU, do níž mohou faktory shodnosti zůstat v platnosti;

13. vyzývá Komisi, aby respektovala v současnosti platné emisní limity stanovené nařízením 715/2007, které mají být podle tohoto nařízení dodržovány v reálných podmínkách řízení, a aby nezaváděla žádné opravné koeficienty (faktory shodnosti), jimiž by se přísnost těchto zákonných limitů snížila;

14. vyjadřuje politování nad tím, že zpráva úřadu OLAF, která byla sepsána na základě vyšetřování v souvislosti s půjčkou EIB společnosti Volkswagen AG v rámci programu „Antrieb RDI“, nebyla nikdy zveřejněna a také nad mírností opatření, jež EIB v návaznosti na tuto zprávu přijala;

Povinnosti členských států

15. vyzývá členské státy, aby neprodleně poskytly všechny informace požadované Komisí k přípravě zprávy o opatřeních Komise a členských států v návaznosti na závěry a doporučení výboru EMIS;

16. vyjadřuje politování nad nejednotností přístupu a nedostatečnou koordinací ze strany členských států, pokud jde o stahování vozidel a nabídku programů výměny; domnívá se, že tato různorodost přístupů poškozuje zájmy spotřebitelů a je na úkor ochrany životního prostředí, zdraví občanů a fungování vnitřního trhu;

17. vyzývá členské státy, aby neodkladně provedly opatření nutná ke stažení nebo odstranění velkého počtu vysoce znečišťujících vozidel z trhu a aby plně spolupracovaly s Komisí na společném přístupu ke stahování vozidel z trhu na základě pokynů Komise;

18. vyjadřuje politování nad tím, že požadavky na programy výměny a dodatečné mechanické úpravy pro výrobce německých automobilů v Německu neplatí i mimo Německo nebo pro jiné výrobce automobilů v Unii;

19. vyzývá členské státy a výrobce automobilů, aby koordinovali povinné dodatečné mechanické úpravy vozidel s naftovým motorem nesplňujících požadavky, včetně mechanických úprav se systémem selektivní katalytické redukce (SCR), s cílem snížit emise oxidu dusičitého (NO2) a ozdravit stávající vozový park; domnívá se, že náklady na tyto dodatečné úpravy by měl nést příslušný výrobce automobilu;

20. vyzývá ty členské státy, které Komisi dosud neposkytly žádné informace o svých programech stahování vozidel z trhu, aby tak bez prodlení učinily;

21. vyzývá členské státy, aby zajistily účinnost kontrol v rámci dohledu nad trhem a aby automobily v oběhu testovaly i nad rámec parametrů emisí v reálném provozu, aby se zajistilo, že výrobci nebudou optimalizovat automobily pro účely měření těchto emisí pomocí svých vlastních zařízení, jak se uvádí v informačním dokumentu EÚD;

22. vyzývá členské státy, jichž se příslušné řízení pro nesplnění povinnosti týká, aby v plné míře spolupracovaly s Komisí a poskytly jí veškeré potřebné informace;

23. vyzývá členské státy, aby zamezily výrobcům automobilů, aby při laboratorních testech v rámci celosvětově harmonizovaného zkušebního postupu pro lehká vozidla (WLTP) používali způsoby, jak své emise CO2 snížit;

24. připomíná členským státům, že mají zajistit, aby u všech automobilů v prodejnách byly uváděny pouze hodnoty CO2  naměřené v rámci WLTP, aby nedošlo k matení spotřebitele, a zdůrazňuje, že členské státy by měly přizpůsobit zdanění automobilů a daňové pobídky hodnotám WLTP a dodržovat přitom zásadu, že WLTP by neměl mít nepříznivý dopad na spotřebitele;

25. naléhavě vyzývá Radu Evropské unie, aby převzala odpovědnost a neodkladně přijala obecný přístup k návrhu směrnice o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů a k návrhu na přezkum nařízení 182/2011;

26. naléhavě vyzývá předsedu Evropské rady a předsedu Komise, aby se zúčastnili plenárního zasedání Evropského parlamentu v dubnu 2019, aby tam zodpověděli veškeré zbývající otázky ohledně závěrů a doporučení výboru EMIS, doporučení evropské veřejné ochránkyně práv a dalších prvků tohoto usnesení;

 

°

° °

27. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

 

 

 

 

[1] Úř. věst. L 113, 19.5.1995, s. 1.

[2] Úř. věst. L 10, 15.1.2016, s. 13.

[3] Úř. věst. L 171, 29.6.2007, s. 1.

[4] Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1.

[5] Úř. věst. L 151, 14.6.2018, s. 1.

[6] Úř. věst. L 109, 26.4.2016, s. 1.

[7] Úř. věst. L 152, 11.6.2008, s. 1.

[8] Úř. věst. C 355, 20.10.2017, s. 11.

[9] Úř. věst. C 204, 13.6.2018, s. 21.

[10] Úř. věst. C 298, 23.8.2018, s. 140.

[11] Rozsudek Soudního dvora ze dne 13. prosince 2018, Ville de Paris, Ville de Bruxelles, Ayuntamiento de Madrid v. Komise, T-339/16, T-352/16 a T-391/16, ECLI:EU:T:2018:927.

[12] Přijaté texty, P8_TA(2019)0186.

[13] Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.

Poslední aktualizace: 27. března 2019Právní upozornění