Postup : 2019/2536(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B8-0238/2019

Předložené texty :

B8-0238/2019

Rozpravy :

PV 17/04/2019 - 25
CRE 17/04/2019 - 25

Hlasování :

PV 18/04/2019 - 10.20
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2019)0440

<Date>{09/04/2019}9.4.2019</Date>
<NoDocSe>B8-0238/2019</NoDocSe>
PDF 146kWORD 52k

<TitreType>NÁVRH USNESENÍ</TitreType>

<TitreSuite>předložený na základě otázek k ústnímu zodpovězení B8-0019/2019 a B8-0020/2019</TitreSuite>

<TitreRecueil>v souladu s čl. 128 odst. 5 jednacího řádu</TitreRecueil>


<Titre>o jednáních s Radou a Komisí o legislativním návrhu týkajícím se vyšetřovacího práva Evropského parlamentu</Titre>

<DocRef>(2019/2536(RSP))</DocRef>


<RepeatBlock-By><Depute>Danuta Maria Hübner</Depute>

<Commission>{AFCO}za Výbor pro ústavní záležitosti</Commission>

</RepeatBlock-By>


B8-0238/2019

Usnesení Evropského parlamentu o jednáních s Radou a Komisí o legislativním návrhu týkajícím se vyšetřovacího práva Evropského parlamentu

(2019/2536(RSP))

Evropský parlament,

 s ohledem na čl. 14 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

 s ohledem třetí odstavec článku 226 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

 s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 16. dubna 2014 o návrhu nařízení Evropského parlamentu o pravidlech pro výkon vyšetřovacího práva Evropského parlamentu, kterým se zrušuje rozhodnutí Evropského parlamentu, Rady a Komise 95/167/ES, Euratom, ESUO[1],

 s ohledem na příslušné body svého doporučení ze dne 13. prosince 2017 Radě a Komisi v návaznosti na vyšetřování praní peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových úniků (usnesení výboru PANA, body 190–200)[2] a na své doporučení ze dne 4. dubna 2017 Radě a Komisi v návaznosti na vyšetřování měření emisí v automobilovém průmyslu (usnesení výboru EMIS, body 76–94)[3],

 s ohledem na rozhodnutí Konference předsedů ze dne 18. září 2014, v souladu s článkem 229 jednacího řádu, pokračovat v novém funkčním období v projednávání výše uvedeného legislativního návrhu nařízení o vyšetřovacím právu Evropského parlamentu,

 s ohledem na tři pracovní dokumenty[4] Výboru pro právní záležitosti k výše uvedenému legislativnímu návrhu,

 s ohledem na výhrady Rady a Komise k tomuto legislativnímu návrhu vyjádřené v dopise generálních tajemníků Rady a Komise generálnímu tajemníkovi Evropského parlamentu ze dne 4. dubna 2014 a v dopisech prvního místopředsedy Komise ze dne 28. dubna 2015, lucemburského předsednictví Rady ze dne 3. září 2015, slovenského předsednictví Rady ze dne 13. října 2016 a rakouského předsednictví Rady ze dne 25. října 2018 zaslanými předsedkyni Výboru pro ústavní záležitosti,

 s ohledem na rozpravu na plenárním zasedání dne 13. prosince 2017, a zejména na odpovědi estonského předsednictví Rady a Komise v návaznosti na otázky k ústnímu zodpovězení (článek 128), které dne 29. listopadu 2017 předložila Danuta Maria Hübnerová jménem Výboru pro ústavní záležitosti Radě a Komisi ve věci vyšetřovacího práva Evropského parlamentu,

 s ohledem na rozpravu na plenárním zasedání dne ... 2019 v návaznosti na otázky k ústnímu zodpovězení (článek 128), které dne 22. ledna 2019 předložila Danuta Maria Hübnerová jménem Výboru pro ústavní záležitosti ve věci legislativního návrhu nařízení o vyšetřovacím právu Evropského parlamentu[5],

 s ohledem na návrh usnesení Výboru pro ústavní záležitosti (B8-0238/2019),

 s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že již v prvním pracovním dokumentu, který Výbor pro ústavní záležitosti (AFCO) přijal dne 20. ledna 2015, bylo uvedeno, že „výhrady“ vyjádřené Radou a Komisí „by samy o sobě neměly představovat nepřekonatelnou námitku“ a že výbor AFCO uznává, že „existují alternativní řešení a pružnější formulace, které by umožnily nalézt řešení patové situace v otázce tohoto nařízení“, přičemž výbor AFCO navrhl předsednictví Rady a Komisi cestu vpřed formou politických jednání následovaných technickými schůzkami;

B. vzhledem k tomu, že Rada na tuto nabídku odpověděla vyjádřením ochoty a příslibu spolupracovat s Parlamentem pod podmínkou, že Parlament nejprve vyřeší zásadní problémy právní a institucionální povahy;

C. vzhledem k tomu, že výbor AFCO přijal druhý pracovní dokument umožňující zpravodajovi učinit další kroky v rámci jednání s Radou a Komisí k nalezení řešení výše uvedených problémů; vzhledem k tomu, že byla přijata nová strategie pro jednání a dne 30. června 2016 byl Radě a Komisi zaslán dokument v podobě pracovního dokumentu obsahujícího politické argumenty a nastiňující možná řešení;

D. vzhledem k tomu, že dne 10. října 206 se všechny tři orgány rozhodly pokročit v neformální výměně názorů mezi svými právními službami, aby byly dále vyjasněny právní a institucionální otázky; vzhledem k tomu, že Parlament tak mohl předložit nové znění nařízení, přičemž hlavní sporné politické body zůstaly otevřené;

E. vzhledem k tomu, že navzdory odvedené práci v právní oblasti nebyli vedoucí právní služby Komise a Rady schopni formálně schválit dokument, který byl výsledkem značného úsilí právních služeb všech tří orgánů, což u tohoto důležitého spisu způsobilo patovou situaci; vzhledem k tomu, že dne 13. prosince 2017 se proto uskutečnila rozprava v plénu pod vedením výboru AFCO v návaznosti na dvě otázky k ústnímu zodpovězení, po níž výbor AFCO dne 3. května 2018 zaslal nové znění návrhu ve formě pracovního dokumentu formálně navazující na dohodu dosaženou mezi předsedkyní výboru AFCO a zpravodajem Ramónem Jáuregui Atondem se slovenským předsednictvím Rady a Komisí dne 10. října 2016, v níž se uvádělo, že „k zahájení oficiálních jednání je nutné předložit nové znění návrhu EP“;

F. vzhledem k tomu, že na navrhované nové znění vycházející z právní práce právních služeb, zkušeností obou vyšetřovacích výborů (EMIS a PANA) vytvořených v osmém volebním období a návrhu, který Parlament přijal v roce 2014, Rada dne 25. října 2018 odpověděla; vzhledem k tomu, že ve své odpovědi Rada formalizovala nový seznam výhrad, a to i nad rámec stanoviska její vlastní právní služby, čímž zpochybnila dosud odvedenou práci, a uvedla hlavní institucionální problémy Parlamentu, které je obtížné překonat; domnívá se, že Rada tak neponechává žádný manévrovací prostor pro vyjednávání, ačkoli záměrem pracovního dokumentu bylo v podstatě to, aby byla novým zněním zahájena jednání a politické diskuse;

G. vzhledem k tomu, že přirozenou podstatou všech legislativních komor a podmínkou pro oddělení moci v demokracii, která je hodna svého jména, je to, aby měl parlament možnost volat výkonnou moc k odpovědnosti zřizováním vyšetřovacích výborů s reálnou pravomocí předvolávat svědky a získávat dokumenty;

H. vzhledem k tomu, že všechny orgány Evropské unie se pravidelně zavazují k loajální spolupráci, která není v případě dotčeného nařízení příliš zjevná;

1. vyjadřuje hluboký nesouhlas s přístupem Rady (a Komise), jež po více než čtyřech letech neformálních setkání a výměn dopisů a dokumentů stále brání formálnímu setkání za účelem projednání možných řešení zjištěných problémů na politické úrovni a odmítají schválit politický mandát předsednictví Rady, který by otevřel cestu k politickým schůzkám s cílem vyřešit nejspornější otázky a zjistit, zda lze dosáhnout dohody;

2. žádá svého předsedu, aby na znepokojení Parlamentu nad tím, že Rada a Komise nedodržují zásadu interinstitucionální spolupráce, upozornil politické lídry;

3. navrhuje, aby Výbor pro právní záležitosti posoudil možnost vypracování žaloby k Soudnímu dvoru Evropské unie týkající se vzájemné loajální spolupráce mezi orgány (čl. 13 odst. 2 SEU) a v této souvislosti aby rovněž prověřil porušování platného právního rámce vyšetřovacích výborů vytvořených v tomto volebním období (PANA a EMIS) ze strany Rady a podal v této věci zprávu;

4. zdůrazňuje, že třetí odstavec článku 226 SFEU v platném znění stanoví „zvláštní legislativní postup“ a vyžaduje souhlas Rady a Komise s přijetím pravidel pro výkon vyšetřovacího práva Parlamentu, přičemž neukládá Radě a Komisi povinnost vyjednávat, neboť jsou povinny pouze udělit nebo neudělit souhlas s návrhem Parlamentu, nikoli vést jednání za účelem dosažení společné dohody;

5. doporučuje, aby bylo stanoveno, že legislativní postup vyplývající z práva legislativního podnětu uděleného Parlamentu Smlouvami musí v rámci interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů zahrnovat žádost o sestavení legislativního kalendáře pro příslušné iniciativy, podobně jako je tomu u řádného legislativního postupu; dále zdůrazňuje, že tento zvláštní legislativní postup musí být v souladu s ustanoveními interinstitucionální dohody, pokud jde o institucionální povinnost vyjednávat, kterou mají všechny tři orgány;

6. vyzývá Radu a Komisi, aby v případě, že nemohou udělit svůj souhlas s návrhem, obnovily jednání s nově zvoleným Parlamentem, v jejichž rámci uznají dosažený pokrok v podobě nového znění návrhu předloženého formou pracovního dokumentu, který je výsledkem práce právních služeb všech tří orgánů; je přesvědčen, že se jedná o systematičtější a koherentnější text, než jaký byl přijat v roce 2014, přičemž stanoví stejné vyšetřovací pravomoci, avšak je aktualizován v souladu se zkušenostmi z posledních let a stávající institucionální realitou;

7. vyzývá politické strany, aby ve svých volebních programech vyjádřily odhodlání k předložení návrhu nového, aktualizovaného nařízení o vyšetřovacím právu Parlamentu, a vyzývá jednotlivé hlavní kandidáty k veřejné a politické podpoře této záležitosti;

8. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě, Komisi, Soudnímu dvoru Evropské unie a vnitrostátním parlamentům.

 

[1] Úř. věst. C 443, 22.12.2017, s. 39.

[2] Úř. věst. C 369, 11.10.2018, s. 132.

[3] Úř. věst. C 298, 23.8.2018, s. 140.

[4] PE544.488v03-00, PE571.670v03-00 a PE630.750v01-00.

[5] O-000003/19 a O-000004/19,

Poslední aktualizace: 12. dubna 2019Právní upozornění