Postup : 2019/2819(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B9-0097/2019

Předložené texty :

B9-0097/2019

Rozpravy :

PV 18/09/2019 - 17
CRE 18/09/2019 - 17

Hlasování :

PV 19/09/2019 - 7.5
CRE 19/09/2019 - 7.5
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P9_TA(2019)0021

<Date>{17/09/2019}17.9.2019</Date>
<NoDocSe>B9‑0097/2019</NoDocSe>
PDF 150kWORD 56k

<TitreType>NÁVRH USNESENÍ</TitreType>

<TitreSuite>předložený na základě prohlášení Rady a Komise</TitreSuite>

<TitreRecueil>v souladu s čl. 132 odst. 2 jednacího řádu</TitreRecueil>


<Titre>k 80. výročí začátku druhé světové války a významu evropské paměti pro budoucnost Evropy</Titre>

<DocRef>(2019/2819(RSP))</DocRef>


<RepeatBlock-By><Depute>Michael Gahler, Andrius Kubilius, Rasa Juknevičienė, Željana Zovko, David McAllister, Antonio Tajani, Sandra Kalniete, Traian Băsescu, Radosław Sikorski, Andrzej Halicki, Andrey Kovatchev, Ewa Kopacz, Kinga Gál, Vangelis Meimarakis, Lukas Mandl, György Hölvényi, Alexander Alexandrov Yordanov, Andrea Bocskor, Inese Vaidere, Elżbieta Katarzyna Łukacijewska, Vladimír Bilčík, Ivan Štefanec</Depute>

<Commission>{PPE}za Poslanecký klub ELS</Commission>

</RepeatBlock-By>

Viz také společný návrh usnesení RC-B9-0097/2019

B9‑0097/2019

Usnesení Evropského parlamentu k 80. výročí začátku druhé světové války a významu evropské paměti pro budoucnost Evropy

(2019/2819(RSP))

Evropský parlament,

 s ohledem na všeobecné zásady lidských práv a základní zásady Evropské unie jako společenství založeného na společných hodnotách,

 s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, kterou přijalo Valné shromáždění OSN dne 10. prosince 1948,

 s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2005 k 60. výročí konce druhé světové války v Evropě dne 8. května 1945[1],

 s ohledem na rezoluci č. 1481 Parlamentního shromáždění Rady Evropy ze dne 26. ledna 2006 o nutnosti mezinárodního odsouzení zločinů totalitních komunistických režimů,

 s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV ze dne 28. listopadu 2008 o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva[2],

 s ohledem na Pražskou deklaraci o svědomí Evropy a komunismu, která byla přijata dne 3. června 2008,

 s ohledem na své prohlášení ze dne 23. září 2008 o vyhlášení 23. srpna Evropským dnem památky obětí stalinismu a nacismu[3],

 s ohledem na své usnesení ze dne 2. dubna 2009 o svědomí Evropy a totalitě[4],

 s ohledem na zprávu Komise ze dne 22. prosince 2010 o povědomí o zločinech spáchaných totalitními režimy v Evropě (COM(2010)0783),

 s ohledem na závěry Rady z 9.–10. června 2011 o povědomí o zločinech spáchaných totalitními režimy v Evropě,

 s ohledem na Varšavskou deklaraci, která byla přijata dne 23. srpna 2011 u příležitosti evropského dne památky obětí totalitních režimů,

 s ohledem na společné prohlášení představitelů vlád osmi členských států EU ze dne 23. srpna 2018 k připomenutí památky obětí komunismu,

 s ohledem na usnesení a prohlášení o zločinech totalitních komunistických režimů přijatá několika vnitrostátními parlamenty,

 s ohledem na čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že si v letošním roce 2019 připomínáme 80. výročí vypuknutí druhé světové války, která lidstvu způsobila takové množství utrpení, s jakým se dosud nesetkalo, a vedla k okupaci některých evropských zemí na mnoho příštích desetiletí;

B. vzhledem k tomu, že před 80 lety dne 23. srpna 1939 komunistický Sovětský svaz a nacistické Německo podepsaly smlouvu o neútočení, známou pod názvem pakt Molotov-Ribbentrop, a její tajné protokoly, čímž si tyto dva totalitní režimy mezi sebou rozdělily Evropu a území nezávislých států do sfér zájmu, a vydláždily tak cestu ke vzniku druhé světové války;

C. vzhledem k tomu, že přímým důsledkem paktu Molotov-Ribbentropa následné nacisticko-sovětské smlouvy o hranicích a přátelství ze dne 29. září 1939 bylo napadení Polské republiky nejprve Hitlerem a o dva týdny později Stalinem, což vedlo ke ztrátě polské nezávislosti a představovalo neslýchanou tragédii pro polský národ; vzhledem k tomu, že dalším důsledkem této smlouvy bylo, že komunistický Sovětský svaz zahájil 30. listopadu 1939 agresivní válku proti Finsku a v červnu 1940 okupoval a zabral části Rumunska (území, která nebyla nikdy vrácena) a násilně anektoval nezávislé republiky Litvu, Lotyšsko a Estonsko;

D. vzhledem k tomu, že komunistický Sovětský svaz jako spojenec a partner nacistického Německa politicky a ekonomicky přispěl k dobytí západní Evropy Hitlerem tím, že zajistil Německu během prvních 22 měsíců války bezpečný týl, poskytoval mu množství strategických surovin včetně ropy a obilí jakož i politickou podporu například tím, že nařídil francouzským komunistům, aby nacistické invazi nebránili;

E. vzhledem k tomu, že strategickým cílem vůdců Kremlu bylo urychlit světovou komunistickou revoluci podněcováním války mezi nacistickým Německem a západními spojenci, aby se obě strany navzájem oslabovaly, dokud nedozrají pro sovětizaci – o těchto plánech Stalin informoval politbyro v tajném projevu dne 19. srpna 1939;

F. vzhledem k tomu, že po porážce nacistického režimu a na konci druhé světové války probíhala v některých evropských zemích poválečná obnova a usmíření, zatímco jiné se na půl století ocitly pod sovětskou okupací a nadvládou komunistických diktatur a byla jim nadále upírána svoboda, svrchovanost, důstojnost, lidská práva a sociálně-ekonomický rozvoj;

G. vzhledem k tomu, že zločiny nacistického režimu byly souzeny a potrestány během norimberského procesu; vzhledem k tomu, že existuje naléhavá potřeba úplného uvědomění a morálního a právního posouzení zločinů spáchaných stalinistickými a komunistickými diktaturami;

H. vzhledem k tomu, že v některých členských státech EU byl komunistický režim zákonem prohlášen za „zločinný režim“ a komunistická strana za „zločinné spolčení“;

I. vzhledem k tomu, že proces rozšíření EU z roku 2004, který zahrnoval některé evropské země, jež trpěly pod sovětskou okupací a nadvládou komunistických diktatur, představoval návrat těchto zemí do evropské rodiny, kam náleží;

J. vzhledem k tomu, že připomínka obětí totalitních režimů a uznání a vědomí společného evropského odkazu zločinů spáchaných komunistickými, nacistickými a jinými diktaturami mají zásadní význam pro jednotu Evropy a jejích obyvatel a pro budování odolnosti EU vůči současným vnějším hrozbám;

K. vzhledem k tomu, že ve svém historickém usnesení o situaci v Estonsku, Lotyšsku a Litvě přijatém dne 13. ledna 1983[5] v reakci na „baltskou výzvu“ 45 občanů z těchto zemí odsoudil Evropský parlament skutečnost, že k okupaci těchto kdysi nezávislých a neutrálních států Sovětským svazem v roce 1940 došlo v návaznosti na pakt Molotov-Ribbentrop a že tato okupace v té době stále trvala;

L. vzhledem k tomu, že před 30 lety, dne 23. srpna 1989, v den padesátého výročí paktu Molotov-Ribbentrop byl jako připomínka obětí totalitních režimů utvořen tzv. Baltský řetěz, jedinečná demonstrace 2 milionů Litevců, Lotyšů a Estonců, kteří spojením rukou vytvořili lidský řetěz propojující všechny tři národy od Vilniusu přes Rigu do Tallinnu;

1. zdůrazňuje, že druhá světová válka, která se stala nejničivější válkou v evropských dějinách, vypukla v přímém důsledku nechvalně známé nacisticko-sovětské smlouvy o neútočení ze dne 23. srpna 1939 – rovněž nazývané paktem Molotov-Ribbentrop – a jejích tajných protokolů, v nichž si dva totalitní režimy, které sdílely cíl dobytí světa, rozdělily Evropu do dvou zón vlivu;

2. připomíná, že během 20. století nacistické a komunistické režimy páchaly masové vraždy a genocidu a mají na svědomí deportace a ztráty na životech v rozsahu, který nemá v lidských dějinách obdoby; připomíná strašlivý zločin holocaustu spáchaný nacistickým režimem;

3. vyjadřuje hlubokou úctu každé oběti těchto totalitních režimů a vyzývá všechny evropské orgány a subjekty, aby učinily vše, co je v jejich silách, aby zajistili připomínku hrozivých totalitních zločinů proti lidskosti a systematického porušování lidských práv a spravedlivý proces k jejich souzení a aby zaručily, že se tyto zločiny nebudou nikdy opakovat;

4. co nejdůrazněji odsuzuje akty agrese, zločiny proti lidskosti a hromadné porušování lidských práv, které páchaly totalitní nacistické a komunistické režimy;

5. vyzývá všechny členské státy EU, aby jednoznačně a zásadně odsoudily zločiny a agrese spáchané totalitními komunistickými režimy a nacistickým režimem;

6. vyjadřuje znepokojení nad vzestupem krajně pravicových a krajně levicových hnutí v členských státech;

7. vyzývá všechny členské státy, aby si na úrovni EU i na úrovni vlád připomínaly 23. srpna jako evropský den památky obětí totalitních režimů, aby posilovaly povědomí mladší generace a rozšířily školní osnovy a učebnice na všech evropských školách o výuku dějin totalitních režimů a rozbor jejich důsledků;

8. vyzývá Komisi, aby účinně podporovala projekty na podporu historické paměti a připomínky v členských státech a činnosti Platformy evropské paměti a svědomí a aby v rámci programu „Evropa pro občany“ vyčlenila přiměřené finanční zdroje na podporu připomínky a památky obětí totalitních ideologií;

9. poukazuje na to, že země východní a střední Evropy se prostřednictvím vstupu do EU a NATO nejen vrátily do evropské rodiny svobodných demokratických zemí, ale také za pomoci EU dosáhly nebývalého úspěchu v úsilí o reformy a sociálně-ekonomický rozvoj; zdůrazňuje však, že projekt evropského míru a integrace nebude dokončen, dokud se všechny evropské země, které zvolí cestu evropských reforem, jako je Ukrajina, Moldavsko a Gruzie, nestanou plnoprávnými členy EU;

10. domnívá se, že úspěch Ukrajiny, Gruzie a Moldavska, jehož lze dosáhnout pouze prostřednictvím procesu integrace do EU, bude nejúčinnějším nástrojem, který vytvoří precedens pro pozitivní transformaci Ruska, a umožní tak těmto zemím konečně překonat tragické důsledky paktu Molotov-Ribbentrop;

11. trvá na tom, že Rusko se stalo největší obětí komunistické totality a že skutečnost, že ruská vláda, politické elity a politická propaganda zakrývají skutečnou povahu komunistických zločinů a oslavují sovětský totalitní režim, brání rozvoji země v demokratický stát; vyzývá proto všechny části ruské společnosti, aby se vyrovnaly se svou tragickou minulostí;

12. je hluboce znepokojen snahami dnešního vedení Ruska zkreslovat historické skutečnosti a zakrývat skutečnou povahu zločinů spáchaných sovětským totalitním režimem; považuje tyto snahy za nebezpečnou součást informační války vedené proti demokratické Evropě, jejímž cílem je rozdělit náš kontinent; vyzývá proto Komisi, aby těmto snahám rozhodně čelila;

13. upozorňuje na pokračující používání symbolů komunistického totalitního režimu ve veřejných prostorách a pro komerční účely a připomíná, že řada evropských zemí používání nacistických i komunistických symbolů zakázala;

14. konstatuje, že přetrvávající přítomnost památníků a pomníků oslavujících sovětskou armádu ve veřejných prostorách (v parcích, na náměstích, v ulicích atd.) některých členských států, jíž byly tyto země současně okupovány, vytváří podmínky pro zkreslování pravdy o důsledcích druhé světové války a propagaci totalitního politického systému;

15. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

[1] Úř. věst. C 92 E, 20.4.2006, s. 392.

[2] Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 55.

[3] Úř. věst. C 8 E, 14.1.2010, s. 57.

[4] Úř. věst. C 137 E, 27.5.2010, s. 25.

[5] Úř. věst. C 42, 14.2.1983, s. 77.

Poslední aktualizace: 18. září 2019Právní upozornění - Ochrana soukromí