Indekss 
 Iepriekšējais 
 Nākošais 
 Pilns teksts 
Procedūra : 2017/2011(INI)
Dokumenta lietošanas cikls sēdē
Dokumenta lietošanas cikls : A8-0265/2017

Iesniegtie teksti :

A8-0265/2017

Debates :

PV 26/10/2017 - 6
CRE 26/10/2017 - 6

Balsojumi :

PV 26/10/2017 - 10.10
CRE 26/10/2017 - 10.10
Balsojumu skaidrojumi

Pieņemtie teksti :

P8_TA(2017)0421

Debates
Ceturtdiena, 2017. gada 26. oktobris - Strasbūra Pārskatītā redakcija

6. ES tiesību aktu piemērošanas pārraudzība 2015. gadā (debates)
Visu runu video
PV
MPphoto
 

  Πρόεδρος. – Το επόμενο σημείο στην ημερήσια διάταξη είναι η συζήτηση σχετικά με την έκθεση του κ. Κώστα Χρυσόγονου, εξ ονόματος της Επιτροπής Νομικών Θεμάτων, σχετικά με τον έλεγχο της εφαρμογής του δικαίου της ΕΕ το 2015 (2017/2011(INI)) (A8-0265/2017)

 
  
MPphoto
 

  Κώστας Χρυσόγονος, Εισηγητής. – Κύριε Πρόεδρε, κυρίες και κύριοι ευρωβουλευτές, θέλω αρχικά να ευχαριστήσω όλα τα μέλη της Επιτροπής Νομικών Υποθέσεων του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου που συνέβαλαν στην ολοκλήρωση της έκθεσής μου για την εφαρμογή του ενωσιακού δικαίου το έτος 2015. Ο τακτικός και συνεπής έλεγχος της εφαρμογής του ευρωπαϊκού δικαίου έχει καίρια σημασία για την εύρυθμη λειτουργία των θεσμών της Ευρωπαϊκής Ένωσης και για τη βελτίωση των πανθομολογούμενων αδυναμιών της. Η σχετική έκθεση της Ευρωπαϊκής Επιτροπής επικεντρώνει την προσοχή της στην τυπική εφαρμογή της ευρωπαϊκής νομοθεσίας από τα κράτη μέλη. Από την άλλη πλευρά όμως υποτιμά, φοβάμαι, τους ουσιαστικούς κινδύνους παραβίασης των θεμελιωδών ευρωπαϊκών αρχών και αξιών, οι οποίοι έχουν εμφιλοχωρήσει σε πρακτικές των οργάνων και της ίδιας της Ένωσης. Οι κίνδυνοι αυτοί οφείλουν να επισημανθούν, αν θέλουμε να αντιμετωπίσουμε αποτελεσματικά τις προκλήσεις του μέλλοντος.

Οι βασικοί τομείς στους οποίους η έκθεση της Επιτροπής καταγράφει ότι σημειώθηκαν οι περισσότερες διαδικασίες για παραβάσεις κατά κρατών μελών λόγω καθυστερημένης μεταφοράς ευρωπαϊκών κανόνων στην εσωτερική έννομη τάξη τους το 2015 είναι οι τομείς της κινητικότητας των εργαζομένων, των μεταφορών, της ενέργειας και του περιβάλλοντος. Αν και το έτος 2015, για πρώτη φορά από το 2011, ο αριθμός των νέων καταγγελιών για παραβιάσεις του ευρωπαϊκού δικαίου παρουσιάζεται μειωμένος, εκφράζονται ανησυχίες ότι σημαντικός αριθμός νέων καταγγελιών αφορά ευαίσθητους τομείς, όπως είναι η απασχόληση, οι κοινωνικές υποθέσεις, η κοινωνική ένταξη, η επιχειρηματικότητα και η δικαιοσύνη. Η ευθύνη πάντως των κρατών μελών για την εφαρμογή του ευρωπαϊκού δικαίου δεν απαλλάσσει σε καμία περίπτωση τα θεσμικά όργανα της ίδιας της Ένωσης από τον καθήκον τους να τηρούν και αυτά το ενωσιακό δίκαιο και να ενεργούν με βάση αυτό. Οι θεσμοί της Ευρωπαϊκής Ένωσης, ακόμη κι όταν δρουν ως μέλη μιας ομάδας διεθνών δανειστών, δεσμεύονται από τις Συνθήκες της Ένωσης και από τον Χάρτη Θεμελιωδών Δικαιωμάτων. Η πρακτική ενωσιακών θεσμών να υπογράφουν ως δανειστές μνημονιακές συμφωνίες με κράτη μέλη βάσει των οποίων αυτά αναλαμβάνουν την υποχρέωση να εφαρμόσουν επαχθή μέτρα λιτότητας, χωρίς οι συμφωνίες αυτές να υπόκεινται στο ευρωπαϊκό δίκαιο, είναι κατακριτέα. Επαχθή μέτρα, όπως συνεχείς περικοπές μισθών και συντάξεων, συνεχείς αυξήσεις φόρων και εισφορών που απορρέουν από αυτές τις συμφωνίες, και σε ορισμένες περιπτώσεις παραβιάζουν και συνταγματικά δικαιώματα, στερούνται βασικών προστατευτικών δικλείδων. Τις δικλείδες αυτές τις παρέχει και το ενωσιακό δίκαιο, καθώς και η ενσωματωμένη στο πρωτογενές δίκαιο Χάρτα των Θεμελιωδών Δικαιωμάτων της Ευρωπαϊκής Ένωσης. Επισημαίνεται ακόμη ότι, εξαιτίας της επιβολής ουσιαστικών περικοπών στη διοίκηση, τη δικαιοσύνη, την υγεία και την κοινωνική πρόνοια μέσω τέτοιων μέτρων, υποχωρεί τελικά η προστασία θεμελιωδών δικαιωμάτων και αρχών, όπως το δικαίωμα στην υγεία, το δικαίωμα στην εργασία, η προστασία της αξιοπρέπειας του ανθρώπου και εν γένει υπονομεύεται το κοινωνικό κράτος. Τέτοιες πρακτικές δεν συνάδουν συνεπώς με τον νομικό πολιτισμό της Ένωσης. Συγχρόνως πρέπει να υπογραμμιστεί και το έλλειμμα εφαρμογής των κανόνων που διέπουν το άσυλο και τη μετανάστευση από τρίτες χώρες στην Ένωση. Τούτο ισχύει ιδίως για τον μηχανισμό μετεγκατάστασης προσφύγων, καθώς ορισμένα κράτη μέλη δεν τηρούν την εν λόγω συμφωνία. Έτσι όμως υπονομεύεται η θεμελιώδης αρχή της ευρωπαϊκής αλληλεγγύης και συνεργασίας και πλήττεται το κύρος της Ευρωπαϊκής Ένωσης. Εν κατακλείδι, η εφαρμογή του ενωσιακού δικαίου πρέπει να είναι συνολική και όχι επιλεκτική, αν η Ένωση θέλει να πείσει τους πολίτες της ότι σέβεται τις αρχές της και έτσι να βελτιώσει τις μακροπρόθεσμες προοπτικές της δικής της βιωσιμότητας.

 
  
MPphoto
 

  Vytenis Povilas Andriukaitis, Member of the Commission. – Mr President, in Europe the strength of the law has replaced the law of the strong. Our Union is not a state, but it is a community of law. Proper application of the law ensures that individuals and companies can enjoy their rights, that they obtain legal certainty in their daily lives and obtain rapid and effective redress if rights are violated.

Together with the Council, the European Parliament can adopt the best law in the world, but unless it is properly applied it will not change anything, so on behalf of First Vice-President Frans Timmermans, I welcome the fact that this House so strongly shares the Commission’s view that making sure that European Union law is properly implemented, and effectively complied with, has to be permanently among our top priorities. For that reason, this Chamber’s continuous work on our annual reports is particularly important.

There have been a number of significant developments since 2015. I think these developments respond to a great number of the issues have raised. In particular, Members call for strengthened enforcement and monitoring of the implementation of the European Union legislation in key policy areas. Since 2016, the Commission’s new enforcement policy does exactly that. We have put forward a more strategic, effective and proportionate approach to our infringement policy to allow us to deliver on our policy priorities. Importantly, we will now launch infringement procedures without first relying on the EU pilot mechanism, unless recource to this mechanism is seen as useful in a particular case.

On transparency, we have taken concrete measures to provide more information about infringement decisions. In 2014 we set up a centralised platform for proactively disseminating information on infringements on our Europa website in all Union languages, and we are making an ongoing effort to improve the accessibility and user—friendliness of this website even more.

We will continue to provide Parliament and the public at large with information on the follow—up given to complaints and Parliamentary petitions in our annual reports. We must do this, of course, while respecting confidentiality with regard to the Member States in infringement procedures as recognised by the Court of Justice.

In recent years this House has dedicated considerable energy to better regulation and the Commission very much welcomes that. Our shared aim, reflected in the Institutional Agreement on Better Law—making, is to ensure legislation is prepared in an open, transparent way using the best evidence available and valuable stakeholder input.

We also focus on ways to support Member States in their implementation of European rules and are pleased to see that Parliament supports these efforts. We also pay particular attention to the national authorities who have key tasks under EU law, such as national competent authorities, national data protection supervisory authorities and national rail, energy and telecoms regulators. We will continue to work in partnership with them through the range of networks we have in place.

As you will know, we reported on the latest developments on better regulation in a communication adopted this Thursday alongside the Commission Work Programme for 2018.

I also support your call for a more active role for national parliaments in the dialogue on the European Union’s legislative proposals. The Commission has invested heavily in the political dialogue with national parliaments, as well as the formal consultation mechanisms set out in the Treaty.

Over the last three years, Members of the Commission have visited national parliaments more than 650 times. They also participated in more than 300 interactive citizens’ dialogues in more than 80 cities and towns across 27 Member States.

Finally, we will continue to strengthen our cooperation with the European Network of Ombudsmen, which the European Ombudsman coordinates and which promotes good administration in the application of EU law at national level.

There are nevertheless two issues which we have also discussed in the past and where we do not fully agree.

First, your call for an increased role for Parliament in monitoring the implementation of EU law. Without prejudice to the essential democratic control by Parliament, it is the Commission which oversees the application of European Union law, under the control of the Court of Justice of the European Union.

The infringement procedure has a specific bilateral nature recognised in the Treaty. It is conducted solely between the Commission and the Member State concerned. There are thus legal limits as regards the role of Parliament in this process.

Second, you call again for a legislative proposal on administrative procedures under Article 298 of the Treaty. I would like to stress two points here. Firstly, the Commission has already created a strong framework to protect complainants. Our Code of Good Administrative Behaviour and the Communication on relations with the complainant offer a number of guarantees that safeguard complainants’ rights throughout the entire procedure. Secondly, as the EU administers a range of diverse, often highly—specialised activities, we need sector—specific rules. Citizens and businesses concerned by such specialised activities are guaranteed specific administrative rights which are guaranteed by the Court of Justice of the European Union.

Against this background, the Commission still remains to be convinced of the added value of a legal instrument that would codify administrative law.

The effective application of European Union law is essential to deliver the benefits of European policies to citizens, businesses and public administrations. The Commission welcomes the fact that it has such a strong partner as the Parliament in ensuring that the laws you pass are implemented properly so that they really deliver positive benefits on the ground.

 
  
MPphoto
 

  Kazimierz Michał Ujazdowski, autor projektu opinii Komisji Spraw Konstytucyjnych. – Panie Przewodniczący! Bardzo dziękuję panu posłowi Christogonosowi za opracowanie opinii. Nasza opinia jest opinią pomocniczą i ujmuje cały proces stosowania prawa w szerszym aspekcie.

Po pierwsze, chcemy zwrócić uwagę na fakt, że dobrze stosowane prawo wymaga, by już w fazie projektowania aktów prawnych –jest to przede wszystkim apel do Komisji Europejskiej – prawo było oszczędne, niezbiurokratyzowane, spójne i zrozumiałe dla obywateli. Czym lepsze będą projekty w fazie wyjściowej, tym lepsze będzie stosowanie prawa.

Ta sama uwaga dotyczy transponowania dyrektyw do porządku krajowego: nie należy obciążać ich dodatkową treścią, która komplikuje prawo i mnoży biurokratyczne bariery. Komisja AFCO kładzie nacisk na przejrzystość całego procesu jako warunek kontroli ze strony opinii publicznej i zapewnienia prawa obywateli do informacji o procesie stanowienia prawa.

Przywiązujemy bardzo dużą wagę do umocnienia roli parlamentów narodowych jako partnerów instytucji europejskich. Kładziemy pod rozwagę rozluźnienie przepisów, tak aby parlamenty narodowe, w pierwszej fazie wczesnego ostrzegania i stosowania zasady pomocniczości, miały większe możliwości niż dotychczas. Będzie to z pożytkiem dla dobrego stosowania prawa. Są to zasadnicze kwestie, które podnosi komisja AFCO.

 
  
MPphoto
 

  Cecilia Wikström, rapporteur for the opinion of the Committee on Petitions. – Mr President, the Committee on Petitions, for which I am chair, is, at its very best, a tool that bridges the gap between the EU institutions and the citizens. The Treaties guarantee all citizens the right to petition my Committee on the difficulties and problems that they face in their everyday life. In 2015, we received 1 431 petitions. Some of them refer to clear violation of EU law. The most common concerns remain within the areas of the environment, justice, fundamental rights and the internal market.

Altogether, this shows us at least three different things. Firstly, that we have a long way to go before EU legislation is applied equally all over the European Union, in every Member State. Secondly, it shows us the importance of petitions as a monitoring tool at grassroots level: the petitioners raise our awareness not only of violations of EU law, but also of deficiencies and loopholes that exist in the legislation. Thirdly, it shows that the EU is crucial in securing the wellbeing of its citizens where the nation state fails or ignores its responsibilities.

We must remember that the application and the implementation of EU law is ultimately the responsibility of the Member States. As the number of infringement procedures initiated by the Commission was still at a high level in 2015, I would strongly urge the Member States to look into this and into their performance when it comes to implementation of EU law.

We must ensure that the rights and the opportunities offered by EU legislation are maximised to benefit all the citizens of the Union, irrespective of which Member State they happen to live in.

 
  
MPphoto
 

  Daniel Buda, în numele grupului PPE. –Domnule președinte, în primul rând, doresc să—mi exprim aprecierea pentru munca colegilor și a raportorului. Transpunerea unitară și la timp a legislației la nivelul întregii Uniuni este absolut necesară, astfel încât cetățenii din toate statele membre să beneficieze concomitent de avantajele politicii Uniunii Europene. Raportul realizat de Comisie a dezvăluit faptul că există în continuare, în majoritatea statelor membre, probleme legate de aplicarea legislației europene. Transpunerea tardivă sau incorectă a acestor norme afectează în mod negativ securitatea juridică și împiedică cetățenii să beneficieze, efectiv și în mod egal, de pe urma drepturilor care le sunt recunoscute la nivel european.

Apreciez că, în acest context, Comisia trebuie să identifice punctual domeniile în care există dificultăți privind transpunerea legislației, pentru a identifica soluțiile care se impun și nu doar să ofere o privire de ansamblu. De asemenea, doresc să subliniez rolul procedurilor EU Pilot, care vizează o cooperare mai strânsă între Comisie și statele membre, pentru a remedia încă din faza inițială situațiile de încălcare a legislației Uniunii Europene, fără a se recurge la procedurile oficiale de constatare a neîndeplinirii obligațiilor.

Fiecare stat european trebuie, însă, să se abțină de la o supra reglementare la nivel național, deoarece aceasta duce automat la complicații administrative, care au un impact negativ asupra vieții cetățenilor. Mai mult, o legislație națională stufoasă, incoerentă și des schimbată pune în pericol eficiența politicilor Uniunii Europene în diverse domenii, cum ar fi politica de coeziune și politica agricolă comună. Acest aspect se regăsește mai ales în domeniul reglementării procedurilor de absorbție a fondurilor europene, unde statele membre adaugă condiționalități suplimentare, dincolo de regulamentele și directivele europene. Consider, astfel, că este necesară intervenția Comisiei în sensul limitării unor astfel de supra-reglementări.

Asigurarea aplicării la timp și în mod corect a legislației Uniunii în statele membre rămâne o provocare considerabilă și permanentă. Trebuie să reținem, însă, că acest lucru contribuie semnificativ la creșterea investițiilor, la creșterea economică, dar și la creșterea numărului locurilor de muncă. Tocmai de aceea, grupul meu politic și eu personal, considerăm că se impune respingerea prin vot a tuturor amendamentelor care combat legitimitatea politicilor europene

 
  
MPphoto
 

  Sylvia-Yvonne Kaufmann, im Namen der S&D-Fraktion. – Herr Präsident! Zwei Zahlen sind besonders interessant: Zum einen ist festzustellen, dass im Jahr 2015 erstmals seit 2011 die Zahl der neuen Beschwerden von Bürgern, Unternehmen oder Organisationen über potenzielle Verstöße gegen das EU-Recht zurückgegangen ist. Das ist erfreulich, wenngleich zirka 3 500 Beschwerden im Jahr noch immer recht viel sind. Und dann die zweite Zahl: Im selben Jahr – 2015 – leitete die Kommission 742 neue Vertragsverletzungsverfahren gegen die Mitgliedstaaten ein.

Die verspätete beziehungsweise die nicht ordnungsgemäße Umsetzung von europäischen Gesetzen hat zweifelsohne negative Auswirkungen auf die allgemeine Rechtssicherheit und auch auf die Wettbewerbsbedingungen im Binnenmarkt. Und wenn man dann noch feststellen muss, dass ausgerechnet im Beschäftigungsbereich auch 2015 wieder die meisten Beschwerden wegen der Verletzung des EU-Rechts eingegangen sind, dann braucht man sich auch nicht darüber zu wundern, weshalb die Bürgerinnen und Bürger wahrnehmen, dass sich ihre sozialen und Arbeitnehmerrechte nicht verbessern.

Wir erleben es ja immer wieder, dass bei Problemen lautstark auf „die da in Brüssel“ verwiesen wird. Ach, das ist ja so einfach und so unglaublich populär, Brüssel zum Sündenbock zu erklären. Aber so darf das nicht weitergehen. Es ist höchste Zeit, dass, wenn über die Europäische Union und ihre Probleme gesprochen wird, ganz konkret Ross und Reiter benannt werden, das heißt, klar gesagt wird, wer wofür zuständig ist und die politische Verantwortung trägt.

Die Kommission ist verantwortlich für Gesetzesvorschläge und wacht als Hüterin der Verträge über die Einhaltung europäischen Rechts, und die Mitgliedstaaten sind verantwortlich, einmal beschlossene europäische Gesetze auch fristgerecht umzusetzen und ordnungsgemäß anzuwenden. Dieser Verantwortung dürfen sie sich nicht entziehen. Sie müssen ihre Pflichten endlich wahrnehmen, damit wir alle die Vorteile der europäischen Gesetzgebung wahrnehmen können.

Abschließend möchte ich mich beim Berichterstatter, Herrn Chrysogonos, für seine hervorragende Arbeit und die gute Zusammenarbeit bedanken.

 
  
MPphoto
 

  Ангел Джамбазки, от името на групата ECR. – Г-н Председател, поздравявам колегата Хрисогонос за работата по доклада. Адаптирането на законодателството на държавите членки към нормалната правна система на Съюза е сложен процес, който изисква време. Много често то причинява редица трудности, които не винаги могат да бъдат решени в точните срокове. От друга страна, забавянето на транспонирането на правото на Съюза не позволява на частните лица и предприятия да се възползват от европейските норми, като обърква прилаганите правила и оказва отрицателно въздействие върху функционирането на вътрешния пазар на Съюза.

Приветствам становището на докладчика, че отговорността за правилното прилагане на правото на Съюза се носи не само от държавите членки, но и от институциите на Съюза, които трябва да се съобразяват с принципите на субсидиарност и пропорционалност. Подкрепям мнението на докладчика, че включването на националните парламенти в диалога относно съдържанието на законодателните приложения ще насърчи по-ефективното прилагане на правото на Европейския съюз. Не съм съгласен, обаче, с аргументите му относно процедурата за миграцията и предоставянето на убежище.

На края искам да подчертая, че Комисията е пазител на договорите, но това не ѝ дава право да се намесва във вътрешните работи на демократично избраните правителства на държавите членки.

 
  
MPphoto
 

  Jean-Marie Cavada, au nom du groupe ALDE. – Monsieur le Président, ce rapport est vraiment très utile et je veux d’abord remercier notre collègue, M. Chrysogonos, pour toutes les nuances qu’il a apportées et l’effort qu’il a accompli afin que ce soit un rapport fondamental, parce qu’il montre que la responsabilité des États est de mieux en mieux prise en compte et que cette affaire progresse pour que nous ayons une cohérence dans l’Union européenne.

Évidemment, ce rapport reflète aussi le fait que les efforts que les États membres ont fait, vont faire et, en tout cas, doivent faire sont tout à fait fondamentaux pour la relation démocratique entre nos institutions et les électeurs, les citoyens de l’ensemble de l’Union.

Je vais émettre d’abord une restriction avant d’apporter mon appui total. Je ne partage pas toutes les idées qui sont dans ce rapport, et notamment, chers collègues, lorsque le rapporteur établit un lien de causalité entre les mesures financières restrictives imposées par l’Union à certains États membres et l’application incorrecte du droit de l’Union, ou bien lorsqu’il est déploré que les réexamens annuels, par la Commission, la Banque centrale européenne ou le Conseil, des programmes d’ajustement économique destinés aux membres de la zone euro ne soient pas faits de manière – je dirais – démocratique.

En réalité, sur le fond, je vais appuyer ce rapport, que je voterai bien évidemment. Sur un certain nombre de points essentiels, il dit vraiment très bien les choses: sur le respect des droits fondamentaux qui me semblent la pierre angulaire, sur la crise migratoire, sur la responsabilité des États membres qui ne respectent pas les quotas d’accueil des réfugiés, ce qui est une lourde tache sur notre comportement, et puis sur les infractions au droit de l’environnement. Sur ces points-là, je crois que notre rapporteur a mis en lumière, de façon compréhensible par tout le monde, comment nous devons avancer dans la transposition du droit européen dans les États membres et l’expliquer aux électeurs.

 
  
MPphoto
 

  Jiří Maštálka, za skupinu GUE/NGL. – Pane předsedající, s velkým zájmem jsem si přečetl zprávu kolegy Chrysogonose o uplatňování práva v Evropské unii za rok 2015. Musím říci, že údaj o počtu 3 450 stížností adresovaných Komisi pro možné porušení práva v Evropské unii mě nepříjemně překvapilo. Možná to svědčí o tom, že přijímaná legislativa je složitá a nesrozumitelná. V době narůstajícího euroskepticismu bychom měli vést diskuse zejména o tom, jaké právní předpisy jsou nadbytečné a zatěžující a které naopak na evropské úrovni občanům prospěšné. To znamená, jaká společná unijní legislativa může zlepšit kvalitu života a zajistit hospodářský rozvoj.

Například evropská spolupráce při odstraňování genderové nerovnosti v platovém ohodnocení, které v Evropské unii činí až 16 %, může být jedině prospěšná. Taková nerovnost je samozřejmě neospravedlnitelná. Jsem i toho názoru, že bychom se měli více soustředit na uplatňování principu subsidiarity a proporcionality. Větší zapojení vnitrostátních parlamentů považuji rovněž za nezbytné. Vnitrostátní parlamenty musí mít možnost vyjádřit názor již v rané fázi legislativního procesu, je třeba revidovat takzvaný systém včasného varování a zajistit tak lepší uplatňování postupu žluté karty.

Nechceme další nadbytečnou regulaci a větší administrativní zátěž. Při vytváření právních předpisů musíme dbát na větší zapojení sociálních partnerů, občanské společnosti, organizací na ochranu spotřebitelů. Cílem je transparentnější a otevřenější legislativní proces, jednoduchá, jasná a srozumitelná legislativa, která sníží byrokracii.

 
  
MPphoto
 

  Heidi Hautala, on behalf of the Verts/ALE Group. – Mr President, the principle of the rule of law, as recalled in Article 2 of the Treaty of the European Union, is the foundation of the Union. The principle of legality, as a corollary to the rule of law, requires that activities of the Union’s administration are carried out in full accordance with the law.

With the development of the competencies of the European Union, citizens are increasingly confronted with the Union’s institutions and procedures in their daily lives. Despite this increase, the procedures remain opaque, rules unclear and the people do not know what their rights are or if there is a remedy. In other words, alongside the expansion of administrative procedures, the EU has failed to ensure that the procedural rights that are affected will be adequately protected. Yet, in a Union under the rule of law, it is necessary that procedural rights and obligations be clearly defined and complied with. It remains the case that the Union lacks a coherent and comprehensive set of codified rules of administrative law. Not only does this enable poor, non-transparent and inconsistent administration, it makes it difficult for citizens to understand their administrative rights under Union law.

The right to good administration requires that administrative acts should be taken by the Union’s administration pursuant to clear and accessible administrative procedures which guarantee impartiality, fairness and timeliness. In its resolution of 15 January 2013, the European Parliament called for the adoption of a regulation on a European law of administrative procedure, to legally guarantee the right to good administration, by means of an open, efficient and independent European administration. However, despite the fact that the motion for a resolution was adopted in plenary by an overwhelming majority, Parliament’s request has not been followed up by a Commission proposal. Last year, I asked my colleagues in the Committee on Legal Affairs to draft the regulation together with me if the Commission would not do it, and we did it. The text was endorsed by the Committee in June last year and the European Parliament in its plenary adopted it. It called for the Commission to come forward with a comprehensive legislative proposal.

Mr President, the entry into force of the Treaty of Lisbon would give us the full obligation to implement the right to good administration and I am extremely disappointed to hear once again from the Commission, as we heard, that the Commission still remains to be convinced about the need for a unified law on administrative procedure.

 
  
MPphoto
 

  Jane Collins, on behalf of the EFDD Group. – Mr President, all Member States have very distinct legal cultures. The legal system of the UK is very different to the rest of continental Europe. A blanket policy cannot work in this Union.

It saddens me to see that this report is calling on the Commission to urge Member States to ensure the strict enforcement of EU rules on the free movement of persons. The EU cannot force an EU migration policy on countries which are already dealing with very difficult internal problems, such as housing and financial commitments. I also note with concern that the emphasis of this report is on bringing sovereign nation states ‘back into line’. The report’s references to ensuring the EU institutions themselves comply with EU law could almost be obligatory. This is not a periphery matter. This report, like the EU institutions themselves, has failed to consider who guards the guards.

 
  
MPphoto
 

  Gilles Lebreton, au nom du groupe ENF. – Monsieur le Président, le rapport Chrysogonos fait le point sur l'application par les États européens du droit de l'Union en 2015.

Il répond aux canons habituels de la langue de bois, en chantant les louanges de la Commission de Bruxelles et en se félicitant de la marche irrésistible de l'Union vers l'avenir radieux d'une Europe fédérale. Il n'y manque rien, pas même l'allégeance aux lobbies, pudiquement rebaptisés «organisations de la société civile», ni l'hommage au Comité des régions, dont le travail de sape est en train de démolir l'Espagne. Bel exploit en vérité!

Mais la réalité est têtue. Voilà que soudain le rapport se trouble! Au paragraphe 31, il se déclare préoccupé par l'austérité infligée par l'Union à la Grèce. Il est vrai que l'auteur du rapport est grec et qu'il est difficile d'ignorer le saccage dont son pays est victime. Il finit même par avouer, au paragraphe 33, son inquiétude face au refus de certains États d'Europe de l'Est d'appliquer les relocalisations de migrants ordonnées par la Commission.

Tout cela est pathétique! Au lieu de faire allégeance à la Commission, l'auteur du rapport aurait mieux fait de s'attaquer à Schengen, dont la faillite est responsable de la submersion migratoire que connaît son pays, la Grèce.

 
  
MPphoto
 

  Krisztina Morvai (NI). – Biztos Úr! Önhöz van kérdésem, kérem, hogy legyen szíves válaszolni. Hogyan döntik el azt, hogy az európai uniós normák tényleges vagy állítólagos megsértése esetén mikor indítanak eljárást, és mikor nem. Mint ahogy az a jelentésükből is kiderül, nem haboznak eljárást indítani soha, például az én hazám, Magyarország ellen, amikor az Európai Unió – sokszor önkényes – migrációval kapcsolatos normáit nem tartjuk be, mert szeretnénk megvédeni a hazánkat.

Úgy tűnik, hogy soha nem indítanak viszont eljárást akkor, amikor a másik oldalon óriási lobbik vannak a bankvilág részéről. Gondolok itt elsősorban a devizahiteles ügyekre. Az én hazámban, Magyarországon most sok tízezer emberrel szemben áll fenn a végrehajtás, az otthonuk elvesztésének a veszélye.

Hogyha az ember megnézi az európai uniós fogyasztóvédelmi normákat, ez csak néhány közülük. Nem is kell jogásznak lenni, hogy lássuk, hogy ezek a devizahiteles banki ügyletek élesen szembe mentek minden európai uniós fogyasztóvédelmi normával, mint ahogy az is, hogy most ezek az emberek végrehajtás alatt állnak, miközben az Európai Unió bíróságának eljárása ezekben az ügyekben még folyamatban van. Szíveskedjen tájékoztatni a magyar közvéleményt arról, hogy mi az Európai Unió álláspontja ebben a kérdésben! Köszönöm!

 
  
MPphoto
 

  Pavel Svoboda (PPE). – Pane předsedající, Evropská unie je společenstvím práva a já jsem ráda, že můžeme tuto zprávu, kterou připravil pan Chrysogonos, diskutovat a děkuju mu za práci na ní odvedenou.

Chtěl bych říci, že jak řekl i pan Maštálka, existují příklady legislativy, kde by skutečně Evropská komise mohla navrhnout jejich změnu, například nesmyslná směrnice o střídání zimního a letního času je horkým kandidátem na změnu, protože byla prokázána nejenom její škodlivost, ale i to, že nepřináší nic dobrého.

Za druhé, nemohu se ztotožnit s návrhem skupiny konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice na změnu, který říká, že uplatňování právních předpisů Evropské unie je v rozporu s blahobytem naprosté většiny obyvatel Evropy. Za prvé, věcně to není pravda, protože právo Evropské unie přispívá k evropské integraci a ta přispívá k blahobytu naprosté většiny obyvatel Evropy. Za druhé, nesouhlasím s tím, aby právo, včetně evropského práva, bylo využíváno jako nástroj třídního boje. Toho jsem si v mládí, kdy jsem studoval na komunistické právnické fakultě, užil dost.

 
  
MPphoto
 

  Claudia Țapardel (S&D). – Domnule președinte, domnule comisar, domnule raportor, stimați colegi, în calitate de raportor social democrat pe avizul Comisiei pentru afaceri constituționale, îmi exprim preocuparea în legătură cu implementarea la timp și în mod corect a dreptului comunitar în legislația națională. Acest lucru continuă să fie o provocare majoră din cauza numărului mare de proceduri de infringement, un lucru care, bineînțeles, are un impact negativ asupra finalizării pieței unice interne.

Într-adevăr, responsabilitatea principală pentru implementarea și aplicarea corectă a dreptului Uniunii revine statelor membre. Cu toate acestea, instituțiile Uniunii Europene, și anume Comisia, trebuie să se asigure că instrumentele puse la dispoziția statelor membre, precum manuale, grupuri de experți, platforme online speciale, sunt suficiente și răspund cu adevărat la problemele de transpunere a legislației. În plus, sunt dezamăgită de faptul că, în materie de transpunere a prevederilor legislative, cele trei domenii în care statele membre au făcut cel mai mult obiectul procedurilor de infringement au fost sectorul transporturilor, energie și mediu. Totuși, nu trebuie să uităm că aceste sectoare sunt caracterizate de o anumită specificitate. În acest sens, am invitat Comisia să explice motivele acestei situații.

Consider că, pentru respectarea termenelor de transpunere, Comisia ar trebui să stabilească și termene de implementare realiste, încă din faza pre-legislativă, deoarece capacitatea administrativă și nevoile în materie de infrastructură diferă de la un stat membru la altul. Așadar, în mod evident, și eforturile depuse în vederea ajustării legislației naționale ar putea solicita unor țări un dublu de acțiuni sau măsuri, mai ales că, în anumite situații și în cazul anumitor state membre, Comisia vine cu condiționalități suplimentare, care afectează capacitatea respectivelor state să implementeze legislația europeană sau să beneficieze de utilizarea fondurilor și finanțărilor europene, iar acest lucru afectează în mod direct investițiile și locurile de muncă și, implicit, economiile naționale și cea europeană.

Un aspect pozitiv este, totuși, faptul că acest raport reflectă și o poziție care încurajează o mai bună legiferare la nivelul Uniunii Europene, better law-making, și aceasta este procedura spre care trebuie să ne concentrăm pe viitor.

 
  
MPphoto
 

  Bernd Kölmel (ECR). – Herr Präsident! Die Kommission ist die Hüterin der Verträge.

So weit, so gut, oder genauer gesagt müsste man sagen: So weit, so schlecht. Denn wenn ich zwei große und wichtige Bereiche nehme, zum Beispiel die Migration und die Eurozone, dann sehe ich nicht, dass die Kommission ihrem Auftrag nachkommt, die Einhaltung dieser Verträge auch wirklich durchzusetzen.

Wir haben eine Vereinbarung von Dublin, und da ist klar geregelt, wie man sich im Migrationsbereich verhalten muss. Dagegen wird permanent verstoßen. Das ist eine der Hauptursachen, weshalb wir in der EU in einer so großen Krise sind. Wenn ich den Vertrag von Maastricht nehme, dann muss ich sagen: Es ist doch ein Unding, dass dagegen dutzendmal – ja sogar weit über hundertmal – verstoßen wird, ohne dass es zu Sanktionen kommt. Das dürfte sich die EU nicht bieten lassen.

Erst recht nicht, dass wir eine europäische Institution haben – mit der Europäischen Zentralbank –, die im Prinzip macht, was sie will. Sie überschreitet ihr Mandat, sie führt Maßnahmen durch, die in keinster Weise nachhaltig sind, und die Bürger der EU, die Steuerzahler, werden hierfür die Lasten tragen müssen. Ich bitte die Kommission, hier für Abhilfe zu sorgen.

 
  
MPphoto
 

  Ángela Vallina (GUE/NGL). – Señor presidente, lo primero de todo, quisiera dar las gracias y agradecer el trabajo de nuestro compañero Chrysogonos, ponente de este informe.

Dice el artículo 42 de la Carta de los Derechos Fundamentales que toda persona física o jurídica tiene derecho al acceso a la documentación de la Unión Europea. Desde la Comisión de Peticiones, reiteramos que debemos hacer efectivo ese derecho. Necesitamos conocer los datos de los procedimientos de investigación —no le estoy hablando de los procedimientos de infracción, sino de investigación— abiertos por la Comisión Europea en relación con las peticiones.

Pero, más aún, necesitamos tener acceso a los expedientes de esos procedimientos cuando se trata de peticiones que están abiertas y tenemos que dilucidar sobre ellas. Si no es así, estamos minando la credibilidad de estas instituciones europeas, que ya está bastante dañada y de lo cual somos todos y todas conscientes.

 
  
MPphoto
 

  Eleonora Evi (EFDD). – Signor Presidente, onorevoli colleghi, le petizioni sono uno strumento indispensabile per informare le istituzioni europee sulle gravi carenze nell'applicazione del diritto dell'Unione. È fondamentale, quindi, ascoltare la voce dei cittadini e agire concretamente per tentare di trovare delle soluzioni. Solo così possiamo davvero contribuire a risolvere i problemi dovuti alla cattiva applicazione del diritto dell'Unione ed evitare situazioni dove la giustizia sociale, i diritti fondamentali e la tutela dell'ambiente sono negati.

Vorrei fare degli esempi, in particolare relativi alle gravi carenze nell'applicazione e nell'attuazione della legislazione ambientale e sulla qualità dell'aria. Penso ad esempio al mio paese, all'Italia, nei cui confronti da anni ormai sono in piedi delle procedure d'infrazione che riguardano i superamenti degli inquinanti atmosferici che causano, ogni anno, il triste primato dell'Italia di 86 000 morti premature a causa dell'inquinamento atmosferico.

È ovviamente un problema inaccettabile, che va gestito a livello di Stato membro, ma per il quale anche la Commissione europea ha grandi responsabilità. Penso allo scandalo dieselgate, penso a quanto è successo proprio nel 2015, quando la Commissione europea, però, si è guardata bene dall'esercitare pienamente, tempestivamente e in modo efficace i suoi poteri di controllo per scongiurare l'immissione sul mercato di auto diesel non conformi in materia di omologazione. Si è evidentemente dato ascolto agli interessi lobbistici delle case automobilistiche e non alla salute dei cittadini.

Voglio ricordare anche i ritardi accumulati in altre procedure di infrazione, in altri ambiti del diritto dell'Unione. Penso, ad esempio, a quello sull'abuso dei contratti a termine nel settore del pubblico, che condanna migliaia e milioni di cittadini al precariato e, infine, la mancata ricollocazione dei migranti, uno scandalo per questa Europa. Chiudo ricordando le moltissime petizioni in tema di benessere animale. È inammissibile che la strategia dell'Unione sia ancora ferma e non trovi concreta applicazione.

 
  
MPphoto
 

  Rosa Estaràs Ferragut (PPE). – Señor presidente, efectivamente, aplicar eficazmente el Derecho de la Unión Europea tiene que ser una prioridad para todas las instituciones, porque aumenta el sentimiento de pertenencia y de confianza de la ciudadanía europea hacia sus instituciones. Realmente es muy importante en estos momentos que se aumente esta confianza; además, consigue que no haya desigualdades y favorece mucho la seguridad jurídica.

La Comisión, sin duda, es responsable de aplicar y hacer cumplir la legislación europea. Y por eso quiero alentar a la Comisión a que tenga un papel activo en esa misión y que sea para ella una prioridad política. Sin duda la supervisión del cumplimiento de esta legislación con el diálogo estructurado antes de abrir un procedimiento de infracción favorece que no haya estos procedimientos y que se pueda aplicar de manera satisfactoria.

Los Estados miembros también tienen una altísima responsabilidad. Para ello es necesario que se haga la transposición y que la transposición se haga en unos plazos realistas, que hagan que se pueda realmente ejecutar y aplicar ese Derecho de la Unión.

En la Comisión de Peticiones —lo decía su presidenta— hemos podido ver muchísimas peticiones en torno a derechos humanos, a justicia, a mercado interior y, sobre todo, a medio ambiente y accesibilidad. Temas que preocupan a la ciudadanía y que efectivamente tienen que ver con la dificultad a la hora de poder aplicar esa legislación europea. Es una oportunidad para conseguir que este sentimiento de pertenencia de la ciudadanía europea hacia esos valores europeos sea una realidad.

Comparto en líneas generales el informe del ponente, menos en una cuestión: criticar las decisiones legítimas europeas —lo han dicho algunos compañeros aquí— y, aprovechando que el Pisuerga pasa por Valladolid, hacer críticas de sesgo ideológico en un informe que lo que pretende es valorar la aplicación de la legislación europea, no tiene mucho sentido.

Yo creo que lo que tenemos que hacer con este informe es ver de qué manera podemos mejorar la aplicación de esta legislación y reforzar, sobre todo, la credibilidad en las instituciones europeas. Utilizar el informe para cuestiones ideológicas nos produce justamente el efecto contrario. Creo que es el momento de ajustarnos al debate, de ser serios y de generar esas confianzas.

 
  
MPphoto
 

  Sergio Gaetano Cofferati (S&D). – Signor Presidente, onorevoli colleghi, quello fatto dal collega Chrysogonos e dai suoi collaboratori è un ottimo lavoro, che consente di affrontare compiutamente il problema che stiamo discutendo.

Ora è molto importante legiferare bene, sempre. È altrettanto importante però controllare poi che le leggi vengano applicate tempestivamente e correttamente: tempestivamente perché, negli elementi rilevati in continuazione nel corso degli ultimi anni, lo scostamento tra il momento dell'approvazione della norma e la sua attuazione, anche quando questa avviene, è secondo me sinceramente eccessivo, soprattutto per alcuni temi. Poi abbiamo visto come per altre materie, in verità, l'applicazione sia erratica o addirittura inesistente.

È indubbiamente positivo che il numero di infrazioni rilevate o di ritardi appurati sia calato nel corso degli ultimi anni. Non è tranquillizzante, però, che quello che rimane sia prevalentemente legato alle condizioni legislative che riguardano il lavoro e i diritti delle persone che lavorano. Occorre in questo molta determinazione da parte della Commissione: non si può accettare che, ad esempio, in una materia delicatissima come quella dell'immigrazione ci sia un sottrarsi agli obblighi precedentemente discussi e concordati.

Esattamente come la stessa cosa non è accettabile per quanto concerne uno dei temi più delicati emersi nel corso degli ultimi mesi, quello del fisco. Il fisco è diventato strumento di concorrenza tra i paesi dell'Unione. Il rispetto delle norme, anche se questa è una materia che ancora attiene alla competenza degli Stati membri, è indispensabile. Dunque è molto importante che ciò venga rimarcato, che si attuino i provvedimenti del caso. Allo stesso modo credo, infine, che sia molto utile far sì che i parlamenti nazionali affrontino con la stessa convinzione e con la stessa determinazione i temi che abbiamo discusso questa mattina.

 
  
MPphoto
 

  Anders Primdahl Vistisen (ECR). – Hr. formand! Det er symptomatisk for dagens debat, der handler om, hvordan vi som Parlament og Kommissionen skal sikre overholdelsen af EU-lovgivningen, at vi viger uden om alle de centrale problemer. De centrale problemer er, at der er en klar dobbeltstandard i EU i forhold til, hvilke overtrædelser Kommissionen tager alvorligt, og hvilke overtrædelser man ikke bryder sig om at tage op. Vi kan bare se på hele euroområdet, hvordan lande som Frankrig og Tyskland år efter år efter år har overtrådt de regler, man selv har implementeret for euroområdet, uden at Kommissionen har lagt an til en traktatsag på den baggrund. Som min kollega nævnte tidligere, så er Dublinkonventionen og Tysklands brud på den, midt under den største flygtningekrise i Europas nyere historie, også et eksempel, hvor man har svigtet. Så lad os nu gøre op med dobbeltstandarderne. Hvis EU skal være et samfund baseret på lige regler for alle, så skal Kommissionen også tage et opgør med de store lande, i stedet for kun at gå efter de små fisk på de små områder.

 
  
MPphoto
 

  Νικόλαος Χουντής (GUE/NGL). – Κύριε Πρόεδρε, χρόνια πολλά. Κύριε Επίτροπε, για τη χώρα μου, την Ελλάδα, η εφαρμογή του δικαίου της Ευρωπαϊκής Ένωσης το 2015 είναι συνώνυμη με την κατάλυση της δημοκρατίας και της λαϊκής κυριαρχίας. Το 2015, ο ελληνικός λαός με δημοκρατικό τρόπο αποφάσισε την αλλαγή των νεοφιλελεύθερων οικονομικών πολιτικών που εφήρμοζαν οι ελληνικές κυβερνήσεις και η τρόικα τα προηγούμενα χρόνια. Ο ελληνικός λαός, με 62% στο δημοψήφισμα, καταψήφισε τη συνέχιση των μνημονίων που επέβαλε η τρόικα. Σε αυτή την κυρίαρχη απόφαση, οι θεσμοί της Ευρωπαϊκής Ένωσης απάντησαν με ένα οικονομικό πραξικόπημα. Με όπλο το κλείσιμο των τραπεζών, εκβίασαν την Ελλάδα να υπογράψει για τρίτη φορά το ξεπούλημα της χώρας, τις περικοπές εισοδημάτων και συντάξεων, και την απορρύθμιση της αγοράς εργασίας. Δηλαδή επέβαλαν και πάλι μνημόνια που, εκτός των άλλων, παραβιάζουν τον Χάρτη Θεμελιωδών Δικαιωμάτων κατά κοινή ομολογία και έχουν οδηγήσει στη φτώχεια και στην ανεργία. Τώρα οι θεματοφύλακες των Συνθηκών και οι κυβερνήσεις που εφαρμόζουν τα μνημόνια αλληλοκαταγγέλλονται στην παρανομία αλλά και ταυτόχρονα συνεργάζονται για την επιβολή της πολιτικής της λιτότητας. Κύριε Επίτροπε, ο ελληνικός λαός τις έχει καταδικάσει αυτές τις πολιτικές, θεωρεί συνυπεύθυνους και τους ευρωπαϊκούς θεσμούς και τις κυβερνήσεις για τις καταστροφές που έχουν επιφέρει και θα τους δώσει την κατάλληλη απάντηση.

 
  
MPphoto
 

  Πρόεδρος. – Σας ευχαριστώ για τις ευχές σας για την ονομαστική μου εορτή.

 
  
MPphoto
 

  Francis Zammit Dimech (PPE). – Sur President, jien ningħaqad ma’ kull min feraħ lir-rapporteur għar-rapport tiegħu li jidentifika numru ta’ aspetti importanti marbuta ma’ suġġett li hu fil-qalba tal-ħajja demokratika Ewropea għaliex l-implimentazzjoni tal-liġi Ewropea hi preċiżament dik li tagħti l-garanzija liċ-ċittadini Ewropej biex jibbenefikaw mis-sħubija tal-pajjiżi tagħna fl-istess Unjoni Ewropea.

Nagħmel xi referenzi anke li huma rilevanti għall-Malta, pereżempju fil-paragrafu 16 huwa identifikat nuqqasijiet meta jkollok dewmien, anke fl-applikazzjoni ta’ liġijiet li jolqtu l-frodi jew il-ħasil tal-flus. Wieħed ma jistax ma jorbotx dak li jissemma hemmhekk fir-rapport, anke ma’ sitwazzjonijiet li huma serji ħafna, serji anke fid-dawl ta’ dak li kien żvelat fil-Panama Papers u għalhekk, meta f’pajjiżna ma jkunx qiegħed jimplimenta jew, fi żmien li suppost jew anke korrettament, il-miżuri marbuta ma’ ħasil ta’ flus, dak ikun ta’ detriment għall-ħajja mbagħad taċ-ċittadini ġewwa pajjiżna.

Wieħed ukoll ma jistax ma jirreferix għar-rapporti li kellna fil-midja, anke rigward indħil fl-operat tal-FIAU, li hija l-aġenzija marbuta biex tħares kontra l-ħasil tal-flus jew anke rapporti iktar riċenti dwar il-Bank Pilatus li huwa implikat anke rigward attività illeċita fejn qiegħed jaġixxi ta’ bully mal-midja lokali biex jassigura li jneħħu anke mill-arkivji tagħhom xi materjal li hu jqis offensiv lejh.

L-Unjoni Ewropea hija mibnija fuq is-saltna tad-dritt. Preċiżament dan il-Parlament, fil-ġranet li għaddew, kellna l-opportunità li nsellmu lejn il-memorja tal-ġurnalista investigattiva Daphne Caruana Galizia, li għamlet il-ħidma kollha tagħha biex tassigura dik is-saltna tad-dritt u biex tkun hi minn ta’ quddiem nett, anke f’investigazzjonijiet importanti ħafna.

Nagħlaq b’kumment għal paragrafu ieħor fejn jissemmew il-whistleblowers. Ir-rapport jgħid li dawn iridu jingħataw inkoraġġiment u mhux ikunu mfixkla. Ukoll dan huwa importanti għaliex f’xi pajjiżi, sfortunatament inkluż f’Malta, ikollok sitwazzjonijiet fejn, il-whistleblower ikun mogħti inkoraġġiment jew ikun imfixkel, skont dak li jgħid, jekk jaqbilx jew le lil min ikun qiegħed fil-poter.

 
  
MPphoto
 

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (S&D). – Panie Przewodniczący! Komisja Europejska jako strażniczka traktatów powinna być gwarantem stosowania prawa wspólnotowego, aby tak było w praktyce, niezbędne jest dalsze usprawnianie transpozycji prawa w państwach członkowskich, jak i zagwarantowanie jego należytego poszanowania. W 2015 roku Komisja otrzymała 3450 skarg dotyczących domniemanych naruszeń prawa unijnego. Państwa członkowskie, których dotyczyła większość skarg, to Włochy, Hiszpania i Niemcy. Duża liczba toczących się postępowań w sprawie uchybienia zobowiązaniom państwa członkowskiego pokazuje, że prawidłowe stosowanie prawa unijnego wciąż pozostaje poważnym wyzwaniem. Z końcem 2015 roku otwartych było 1368 spraw dotyczących niewypełnienia obowiązków państw członkowskich, co stanowi nieznaczny wzrost w stosunku do poprzedniego roku, niemniej jednak jest to nadal mniejsza liczba postępowań niż w 2011 roku, co jest swego rodzaju optymistycznym sygnałem.

Prawidłowa transpozycja i wdrożenie przepisów prawa unijnego do ustawodawstwa krajowego w odpowiednim czasie oraz przejrzyste krajowe ramy legislacyjne zapewniające pełne poszanowanie dla podstawowych wartości i praw zapisanych w traktatach i Karcie Praw Podstawowych Unii Europejskiej powinny być dla państw członkowskich priorytetem, aby unikać przypadków naruszania prawa wspólnotowego, gdyż w efekcie narusza ono należytą ochronę obywateli.

Na koniec pragnę pogratulować sprawozdawcy dobrze przygotowanego dokumentu.

 
  
MPphoto
 

  Marek Jurek (ECR). – Rządy prawa polegają przede wszystkim na kontroli władzy, a rządy prawa w Unii Europejskiej polegają na kontroli władz Unii Europejskiej. Jeżeli jakakolwiek władza dojdzie do wniosku, że zarzuty, że nie przestrzega ona zasad, na które się powołuje, mają charakter absurdalny, są niedopuszczalne, to może skończyć tak jak ta władza, która swoich oponentów umieszczała w szpitalach psychiatrycznych.

Oczywiście na razie krytyków władz Unii Europejskiej traktuje się u nas tylko jako przeciwników Europy, ale i tak jest to oburzające. Mam nadzieję, że pewnego dnia zawrócimy z tej drogi. Niestety bardzo często widzimy, że konkretne naruszenia prawa w państwach członkowskich, wobec których oczekiwalibyśmy tylko werbalnego zajęcia stanowiska, przez władze Unii Europejskiej są ignorowane – na przykład cenzura zawarta w nowym prawie francuskim o tzw. zakazie utrudniania aborcji albo zatajanie przestępstw popełnianych przez nielegalnych imigrantów w poszczególnych państwach członkowskich. Władze Unii Europejskiej muszą szanować głosy wzywające do przestrzegania prawa, niezależnie od tego skąd i od kogo pochodzą.

 
  
MPphoto
 

  Емил Радев (PPE). – Г-н Председател, ефективното прилагане на законодателството на Европейския съюз е от съществено значение, за да могат гражданите и предприятията да извлекат ползи от политиките, които изготвяме. Правилното прилагане на правото гарантира, че физическите лица и дружествата могат да се възползват от правата си и да получат бърза и ефективна правна защита, ако тези права са нарушени. Ако законодателството не се изпълнява или прилага правилно, това ще отслаби доверието на гражданите в Европейския съюз.

През 2015 г. мобилността и транспорта, енергетиката и околната среда са били трите области на политиката, в които бяха установени най-голям брой потенциални нарушения. А резултатите в докладите показват, че ненавременното и неправилно транспониране на европейските директиви продължава да бъде основен проблем при прилагането на правото на Европейския съюз. Не може да не отбележим и ролята, която гражданите и европейските институции имат, за да гарантират, че държавите членки спазват правото на Европейския съюз.

Големият брой производства за установяване на неизпълнение на задължения през 2015 г. показва, че гарантирането на навременното и правилно прилагане на законодателството на Европейския съюз в държавите членки остава сериозно предизвикателство. За да улесним прилагането на правото на Европейския съюз от държавите членки, законодателството на Съюза трябва да бъде ясно, разбираемо, последователно и прецизно, като същевременно се взема предвид практиката на Съда на Европейския съюз, в която се набляга на необходимостта от предвидимост и предсказуемост на разпоредбите на ЕС. Поздравявам докладчика г-н Хрисогонос за отличния доклад.

 
  
MPphoto
 

  Evelyn Regner (S&D). – Herr Präsident! Rechtsetzung ist die eine Seite der Medaille. Die andere Seite der Medaille, die aber genauso wichtig ist, ist dann natürlich die Anwendung und die Kontrolle. Die Europäische Kommission ist die Hüterin der Verträge und dementsprechend auch zuständig für beide Seiten dieser Medaille. Die Kontrolle der Kommission über die Anwendung des EU-Rechts wird also von Jahr zu Jahr bedeutender. Es ist wichtig, dass wir darauf achten, unseren gemeinsamen acquis zu erhalten und für die einheitliche Anwendung und Umsetzung zu sorgen.

Neben den wichtigen Themen der Anwendung im Bereich Asyl und Migration möchte ich hier insbesondere auf die wirtschaftspolitische Komponente eingehen. Es gibt nun Mitgliedstaaten, die in einigen Bereichen die Anwendung des EU-Rechts verweigern oder zumindest verwässern, und zwar tun sie das systematisch.

Einerseits dort, wo es um die Umsetzung ins nationale Recht geht. Hier möchte ich als ein bad example Österreich bezüglich der Umwelthaftung hervorheben, die wir in der nächsten Debatte thematisieren werden.

Andererseits aber auch in der Durchsetzung und im Vollzug von EU-Recht – genau dort, wo das Funktionieren des Binnenmarkts von der grenzüberschreitenden Behördenzusammenarbeit abhängt, dort, wo die Staaten oftmals kein eigenes Interesse haben, lassen einige Mitgliedstaaten systematisch Ignoranz walten.

Ich möchte hier ein konkretes Beispiel ansprechen, nämlich Ungarn. Der österreichische Verwaltungsgerichtshof hat vor Kurzem bei der Entsendung von Arbeitnehmern feststellen müssen, dass trotz EU-Vorschriften, die die effektive Strafverfolgung und den Strafvollzug zwischen den Mitgliedstaaten sicherstellen, im Falle Ungarns, die Rechtshilfe systematisch verweigert wird. Es ist also ein Streitfall im Zusammenhang mit der Entsendung von Arbeitnehmern. Das ist natürlich ein Fall, der besonders heikel ist, und daher suche ich gerade auch bei diesen heiklen Fällen, darauf zu achten, dass beide Staaten auch wirklich EU-Recht entsprechend anwenden.

 
  
MPphoto
 

  Νότης Μαριάς (ECR). – Κύριε Πρόεδρε, κύριε Andriukaitis, η Ευρωπαϊκή Επιτροπή υποτίθεται ότι είναι ο φύλακας των Συνθηκών. Το ερώτημα όμως που πλανάται στον ελληνικό λαό είναι ποιος τελικά θα μας φυλάξει από τους φύλακες, κι αυτό γιατί τα έργα και οι ημέρες της Ευρωπαϊκής Επιτροπής ως μέλους της τρόικας είναι από τα πιο μελανά σημεία της λειτουργίας της Ευρωπαϊκής Ένωσης. Αντί η Επιτροπή να είναι θεματοφύλακας των Συνθηκών, εδώ και επτά χρόνια δρα ως θεματοφύλακας των συμφερόντων των δανειστών. Ως μέλος της τρόικας, μαζί με την Ευρωπαϊκή Κεντρική Τράπεζα, επέβαλε μνημόνια, πετσόκοψε μισθούς και συντάξεις, μείωσε τις δημόσιες δαπάνες, διέλυσε το σύστημα υγείας και το ασφαλιστικό σύστημα, γέμισε την Ελλάδα με στρατιές ανέργων και εκατομμύρια φτωχούς, μετέτρεψε την Ελλάδα σε ένα απέραντο κοινωνικό νεκροταφείο. Έτσι, παραβίασε το δίκαιο της Ευρωπαϊκής Ένωσης, τα θεμελιώδη δικαιώματα της Χάρτας των Ανθρωπίνων Δικαιωμάτων και κουρέλιασε κάθε έννοια δημοκρατίας στην Ελλάδα, καθώς, όχι μόνο δεν σεβάστηκε το αποτέλεσμα του δημοψηφίσματος του Ιουλίου του 2015 κατά των μνημονίων, αλλά αντίθετα εκβίασε την ανατροπή του. Επομένως για ποια εφαρμογή δικαίου μιλάμε;

 
  
MPphoto
 

  Tomáš Zdechovský (PPE). – Pane předsedající, aby mohla Evropská unie dosahovat všech svých cílů, je nutné, aby dobře fungovala. Evropská unie přináší podnikům a občanům mnoho výhod, které však nepřichází automaticky. Aby lidé mohli využívat benefity členství v Evropské unii a aby jim svědčila ochrana, kterou jim evropské právo zajišťuje, musí státy implementovat a transponovat evropské právo a musí ho střežit a chtít jeho dodržování.

Nicméně se setkáváme s transpozičním deficitem, což opětovně prokazuje právě tato zpráva o kontrole uplatňování práva v Evropské unii. Je zde řada negativních jevů. Třeba rozdílné právní úpravy, bariéry, nedostatečná ochrana a nejistota firem a občanů Evropské unie. Je nutné o tomto deficitu také více diskutovat a je potřeba více se zamyslet, jak efektivním způsobem bojovat proti porušování práva a řízením před Evropskou komisí a před Soudním dvorem.

Je třeba také zajistit včasné a správné uplatňování právních předpisů Evropské unie, ale vidíme, že zavedený způsob není dostatečně aktivní. Já nevyzývám k tomu, aby Soudní dvůr daleko více někoho penalizoval a abychom se přikláněli k řešením, která budou mít finanční následky. Já vyzývám k tomu, abychom se více zamysleli nad tím, jak třeba efektivně vysvětlovat transpoziční dluh v daných členských státech. Především předlužené státy, bylo tady zmíněno Řecko nebo Itálie, stejně nejsou schopny tyto sankce potom dodržovat. Proto chci, aby se Evropská komise zamyslela nad tím, jak uplatňovat svou moc a jakým způsobem bude s členskými státy i nadále více komunikovat.

 
  
MPphoto
 

  Maria Grapini (S&D). – Domnule președinte, domnule comisar, stimați colegi, transparența și claritatea sunt indispensabile în elaborarea și aplicarea dreptului de către instituțiile Uniunii Europene și statele membre. S-a vorbit aici de numărul mai mic de petiții, de plângeri, 3 450. Pentru mine este o surpriză că jumătate, aproape 50 %, din aceste plângeri sunt venite din trei țări, care pot fi exemplu sau se vor a fi exemplu pentru statele membre mai noi, vorbesc aici de Germania, Italia și Spania. Din păcate, nu trebuie să ne amăgim. Numărul de încălcări ale drepturilor omului este mult mai mare, însă cetățenii, mulți dintre ei, nu își știu drepturile sau sunt demobilizați de birocrația care există în depunerea unei petiții. Petițiile reprezintă o sursă importantă de informații directe, nu numai cu privire la încălcările și deficiențele aplicării dreptului în Uniunea Europeană și în statele membre, ci și la posibilele lacune ale legislației Uniunii. De aceea, trebuie să ținem cont de ele.

Personal, primesc foarte multe petiții, nu numai din țara mea ci și din alte țări. Cred, domnule comisar, că nu trebuie să fiți supărat - așa am înțeles eu și poate îmi răspundeți. Parlamentul are un rol esențial și trebuie să exercite un control politic asupra acțiunilor de asigurare a respectării legislației, privind modul în care Comisia rezolvă această problemă și cum raportează, în mod transparent, anual, Parlamentului despre acest subiect.

 
  
MPphoto
 

  Csaba Sógor (PPE). – Mr President, like many others before it, this report again points out that the EU has been set up as a Union based on the rule of law and respect for human rights, a community of values in which the rights of minorities are respected and in which cultural and linguistic diversity is protected and enhanced.

The report is right to point out that, besides monitoring violations and deficiencies in the application by Member States of existing EU legislation, the Commission is also bound to act in previously omitted legislative areas in order to give effect to Treaty provisions. This is especially true for cases where definite failures can be observed in the compliance with the founding values of our Union. For example, there is still no secondary EU legal framework to protect and guarantee the rights of national minorities living in the European Union, even though this is an area where the EU is very active in relation to third countries. As one academic pointed out, in the EU, minority protection is still an area destined for export and not for domestic consumption.

Such loopholes in EU legislation are very clearly visible, not only when Member States act against the spirit of the Treaties but also when citizens expressly point out issues in petitions or citizens’ initiatives. In this sense, it was definitely regrettable that the Commission only agreed to register the Minority SafePack European citizens’ initiative when forced by a judgment of the EU tribunal.

To recall, the promoters asked the EU to adopt a set of legal acts aimed at improving the protection of persons belonging to national and linguistic minorities, and [noted] that strengthening cultural and linguistic diversity in the Union is something that is a founding value of our Union. The implementation of EU law is a priority, but so is acting on such long-standing omissions with clear negative consequences on the lives of millions of EU citizens.

 
  
MPphoto
 

  Stanislav Polčák (PPE). – Pane předsedající, řádné uplatňování práva Evropské unie je důležité zejména z dvou momentů. Umožnuje řádné fungování Evropské unie a poskytuje právní jistotu občanům a institucím a samozřejmě i podnikům, že se mohou spolehnout na platné právo, že mohou jednat v důvěře v platné právo.

Kontrola dodržování práva Evropské unie je svěřena Komisi a také občanům. Pokud jde o tu občanskou kontrolu, myslím si, že o ni bychom měli velmi stát a měli bychom napomáhat právě této občanské iniciativě. Jako jeden z těch momentů, po kterém opakovaně voláme, se objevuje požadavek na zřízení jednoho ústředního portálu pro podávání stížností, ale i pro informace o zahájených řízeních o porušovánínebo nesplnění povinnosti. Pro mě je velmi podstatné, že dochází k jakémusi poklesu počtu zahajovaných řízení, což je dáno nepochybně i nižší legislativní aktivitou v tomto volebním období, což kvituji.

Na druhou stranu to porušování práva je stále nesmírně závažné. Za ty závažné příklady já považuji zejména porušování práv daných na úseku ochrany životního prostředí a nejsou to pouze nové členské státy. Je to například i Rakousko. Nechci vést dělicí čáru mezi starými a novými členskými státy, ale je důležité, aby zejména na úseku životního prostředí opravdu platilo pravidlo Evropské unie, padni komu padni.

Pokud jde o gold-plating, zde bych si ještě dovolil říci jednu zásadní poznámku. Myslím si, že bychom měli opravdu zdůrazňovat i úlohu vnitrostátních parlamentů. Na závěr bych chtěl poděkovat zpravodaji za předložení velmi dobré zprávy.

 
  
 

Παρεμβάσεις με τη διαδικασία “catch-the-eye”

 
  
MPphoto
 

  Κώστας Μαυρίδης (S&D). – Κύριε Πρόεδρε, συγχαρητήρια για την ονομαστική σας εορτή. Συγχαίρω τον εισηγητή της έκθεσης, κύριο Χρυσόγονο, για αυτή την έκθεσή του που αναπόφευκτα περιλαμβάνει συμβιβασμούς, αλλά χαιρετίζω ιδιαίτερα το γεγονός της αναφοράς στα δικαιώματα των ευρωπαίων πολιτών, τα οποία παραβιάζονται από την οικονομική κρίση. Το κράτος δικαίου είναι το υπέρτατο συμφέρον των ευρωπαίων πολιτών. Η εφαρμογή του κράτους δικαίου είναι πρωτίστως αρμοδιότητα και της Ευρωπαϊκής Επιτροπής κι αυτό δεν είναι θεωρητικό ζήτημα, είναι πρακτικό ζήτημα. Αποφάσεις δικαστηρίων της Ευρωπαϊκής Ένωσης, του Δικαστηρίου της Ευρωπαϊκής Ένωσης, που αφορούν θεμελιακά δικαιώματα παραβιάζονται και δεν εφαρμόζονται στην Κύπρο. Ευρωπαϊκές οδηγίες για τις παράνομες πρακτικές και τις ρήτρες των τραπεζών δεν εφαρμόζονται με τον ίδιο συνεκτικό τρόπο σε όλη την Ευρωπαϊκή Ένωση. Και καταλήγω, κύριε Πρόεδρε: η Ευρωπαϊκή Ένωση, με βάση τη Συνθήκη της Λισαβόνας, πρέπει να είναι χώρος ελευθερίας, ασφάλειας και δικαιοσύνης. Αυτό είναι το όραμα, αυτό μας ενώνει.

 
  
MPphoto
 

  António Marinho e Pinto (ALDE). – Senhor Presidente, felicito o colega Chrysogonos pelo sentido deste relatório, pelo excelente trabalho realizado e, sobretudo, pela coragem de nele incluir alguns aspetos da realidade que as conveniências políticas de circunstância poderiam aconselhar a omitir.

Refiro-me à influência negativa que as medidas de austeridade aplicadas em alguns Estados-Membros tiveram na administração da justiça. Eu próprio testemunhei isso em Portugal, pois, enquanto presidente da Ordem dos Advogados Portugueses, escrevi por duas vezes ao Fundo Monetário Internacional, à Comissão Europeia e ao Banco Central Europeu, alertando para os efeitos catastróficos que uma tresloucada política de justiça assente na austeridade estavam a causar no funcionamento do sistema judicial.

Senhor Comissário, é urgente e imperioso tomar medidas para aprofundar a integração europeia na área da justiça. As instituições da União funcionarão muito melhor e, sobretudo, modernizar-se-ão alguns sistemas judiciais de Estados-Membros que estão mais próximos dos modelos do Santo Ofício do que dos modelos de justiça de Estados democráticos.

 
  
MPphoto
 

  Γεώργιος Επιτήδειος (NI). – Κύριε Πρόεδρε, χρόνια πολλά. Θέλω και εγώ να συγχαρώ τον κύριο Χρυσόγονο για τον εμπεριστατωμένο τρόπο με τον οποίο αντιμετώπισε ορισμένα κρίσιμα και ευαίσθητα θέματα στην έκθεσή του. Μία παράμετρος που πρέπει να μας απασχολήσει για την εφαρμογή του δικαίου της Ευρωπαϊκής Ενώσεως είναι η καθυστέρηση με την οποία εφαρμόζεται αυτό από ορισμένα κράτη, καθώς επίσης και η μη εφαρμογή του από άλλα, παρά το γεγονός ότι αυτά ξέρουν πως θα υποστούν συνέπειες. Αιτία αυτής της εξελίξεως είναι το γεγονός ότι το δίκαιο, σε πολλές περιπτώσεις, δεν ανταποκρίνεται στις απαιτήσεις της σύγχρονης κοινωνίας και δεν καλύπτει τις ανάγκες αυτής. Επιπλέον, υπάρχει πολύ μικρή συνεργασία με τα εθνικά κοινοβούλια και πολλές φορές η Ευρωπαϊκή Ένωση επιβάλλει να θεσμοθετηθούν αποφάσεις οι οποίες στρέφονται κατά των συμφερόντων ορισμένων κρατών. Χαρακτηριστικό παράδειγμα είναι η Ελλάδα στην οποία, με τρόπο απαράδεκτο και κατά παράβαση της αρχής της αλληλεγγύης έχει επιβάλει τα μνημόνια και έχει μετατρέψει τη χώρα σε ένα απέραντο στρατόπεδο συγκεντρώσεως δυστυχισμένων ανθρώπων.

 
  
 

(Τέλος παρεμβάσεων με τη διαδικασία “catch-the-eye”)

 
  
MPphoto
 

  Vytenis Povilas Andriukaitis, Member of the Commission. – Mr President, colleagues, thank you very much indeed for your comments, questions and suggestions. If I may, let me start with Ms Hautala’s question on administrative procedures because this is a very fundamental one.

The Commission is committed to guaranteeing that citizens, businesses and stakeholders can interact with an administration that is open, independent and efficient. For that purpose, the Commission, as well as other institutions and bodies, has a well-established set of horizontal rules which govern its administrative behaviour.

This includes, among others, a strong commitment made by laying down general provisions in the Code of Good Administrative Behaviour, which must guide administrative conduct in relations with citizens, as well as a range of provisions in legislation on staff and financial regulations, on data protection and access to documents, to name but a few. In addition, the Annex ‘Administrative procedures for the handling of relations with the complainant regarding the application of European Union law’ to the communication ‘EU law: Better results through better application’, on relations with a complainant in respect of infringements of Union law, specifically protects the complainant’s position in the informal phase of the infringement procedure.

These measures include: first, a 12-month time limit from the filing of the complaint, within which the Commission should, as a general rule, decide whether to initiate an infringement procedure or not; second, the possibility for the complainant to meet the representatives of the Commission in order to present his/her argument; and, third, the requirement to give prior notice should the Commission intend to close the case, thus allowing the complainant to raise new arguments within four weeks.

The Commission is, therefore, at this stage not convinced that the benefits of using a legislative instrument that would codify administrative law would outweigh the costs. New legislation would require the revision of a considerable volume of existing European Union legislation. Even when done with care and a sense of proportion, codification is likely to lead to problems of delimitation between the general and specific laws, not making legislation any clearer or litigation any easier for citizens and businesses affected. It would also remove the flexibility required to adapt to particular needs.

The second question concerning the role of Parliament in monitoring the implementation of EU law was raised by Ms Grapini. Without prejudice to the democratic control by Parliament, under Article 17 of the TEU it is the Commission which oversees the application of European Union law, under the control of the Court of Justice of the European Union.

The infringement procedure, under Articles 258 and 260 TEU, form part of a specific sui generis competence conferred directly on the Commission under the Treaties. Therefore, the infringement procedure has a specific bilateral nature. It is conducted solely between the Commission and the Member State concerned.

Some Members of Parliament raised questions about Greece and Cyprus, especially Mr Marias, Mr Mavrides, and others. I would just say that the Greek and Cypriot Memorandums of Understanding were not part of European Union law because they led to intergovernmental financial support. The Greek and Cypriot Memorandums of Understanding were only formally agreed between the lenders and the beneficiary Member State.

The Court of Justice confirmed that, when adopting and implementing measures under such an intergovernmental adjustment programme, the national authorities of the concerned Member State do not implement European Union law.

Referring to some political statements about double standards and so on, as you know very well, the rule of law, the European Union Treaties, procedures and competences, are enshrined in a crystal-clear legal framework. Here it doesn’t matter whether it is a small country or a big country, we have the same possibility to start these procedures if the situation allows us to do it. The procedure to address infringements is the same for all countries, and the Commission takes all cases very seriously, whether it concerns cases in Hungary, Germany, or any other country.

Mr President, honourable Members, the Commission very much shares your interest in the correct application of EU law, which is necessary for the benefit of European Union citizens, businesses and public administration. The Commission looks forward to continuing its work with Parliament on this very important topic.

 
  
MPphoto
 

  Κώστας Χρυσόγονος, Εισηγητής. – Κύριε Πρόεδρε, να ευχηθώ και εγώ με τη σειρά μου για την ονομαστική σας εορτή. Θα ήθελα να ευχαριστήσω όλους τους συναδέλφους, τόσο της μεγάλης πλειοψηφίας των ομιλητών που εξέφρασαν πολύ θετικά σχόλια για την έκθεσή μου, όσο και για εκείνους που εξέφρασαν επικριτικές απόψεις, διότι στο πλαίσιο ενός δημοκρατικού διαλόγου οι επικρίσεις, όταν αφορούν την ουσία των ζητημάτων, μπορούν μερικές φορές να μας δώσουν την ευκαιρία για γόνιμο προβληματισμό. Η ουσία του πράγματος είναι ότι η Ευρωπαϊκή Ένωση βρίσκεται σήμερα σε μια κατάσταση αμφιβολίας για το μέλλον της. Πριν από λίγο καιρό, ένα κράτος μέλος για πρώτη φορά αποφάσισε να αποχωρήσει με την ψήφο των πολιτών του. Αλλά η αμφισβήτηση δεν περιορίζεται σ’ αυτό το κράτος μέλος. Είναι φανερό ότι μεγάλη μερίδα ευρωπαίων πολιτών αισθάνεται πως οι πολιτικές της Ένωσης δεν εξυπηρετούν επαρκώς τον στόχο της κοινής ευημερίας των λαών της, των οποίων εξαγγέλλει η ιδρυτική της Συνθήκη. Τις ανησυχίες αυτές των πολιτών πρέπει η Ένωση να τις αντιμετωπίσει σοβαρά και κατά την άποψή μου ο δρόμος για να τις αντιμετωπίσει είναι να υπάρξει μεγαλύτερη προσήλωση στο πρωτογενές ευρωπαϊκό δίκαιο, στις Συνθήκες, και ιδίως στο Χάρτη Θεμελιωδών Δικαιωμάτων, με έμφαση, θα σας έλεγα, στα κοινωνικά δικαιώματα. Στο δικαίωμα για υγεία, στο δικαίωμα για παιδεία, στο δικαίωμα για εργασία, στο δικαίωμα για κοινωνική ασφάλιση, γενικότερα στα δικαιώματα αξιοπρεπούς διαβίωσης των ανθρώπων. Προκειμένου να συμβεί αυτό, χρειάζεται περισσότερη αλληλεγγύη, τόσο μεταξύ των κρατών μελών όσο και στο εσωτερικό των κοινωνιών, με αναδιανομή από τους έχοντες προς τους μη έχοντες και όχι το αντίστροφο, όπως σε μεγάλο βαθμό συμβαίνει σήμερα.

 
  
MPphoto
 

  Πρόεδρος. – Η συζήτηση έληξε. Η ψηφοφορία θα διεξαχθεί σήμερα.

 
Juridisks paziņojums - Privātuma politika