Zpět na portál Europarl

Choisissez la langue de votre document :

  • bg - български
  • es - español
  • cs - čeština (výběr)
  • da - dansk
  • de - Deutsch
  • et - eesti keel
  • el - ελληνικά
  • en - English
  • fr - français
  • ga - Gaeilge
  • hr - hrvatski
  • it - italiano
  • lv - latviešu valoda
  • lt - lietuvių kalba
  • hu - magyar
  • mt - Malti
  • nl - Nederlands
  • pl - polski
  • pt - português
  • ro - română
  • sk - slovenčina
  • sl - slovenščina
  • fi - suomi
  • sv - svenska
 Seznam 
 Úplné znění 
Rozpravy
Čtvrtek, 30. listopadu 2017 - Brusel Revidované vydání

Rozpočtový proces na rok 2018 (A8-0359/2017 - Siegfried Mureşan, Richard Ashworth)
MPphoto
 

  Jiří Payne (EFDD). – Lisabonská smlouva v čl. 5 odst. 3 říká, že EU by měla zastávat zásadu subsidiarity, tzn. že by se všechny věci měly řešit co nejblíže k lidem, co nejblíže k občanům, že by EU neměla dělat věci, které lze uspokojivě řešit na regionální, místní úrovni.

Překvapuje mě, že stále v rozpočtu máme položky, ze kterých se financují dotace na projekty, které jsou čistě místního významu. Jako třeba rozhledny v údolí, jako třeba cyklostezky, které vedou od nikud nikam, jako dokonce noční kluby nebo čapí hnízda. To jsou projekty, který mají celoevropský význam? Podle zásady subsidiarity by se měly tyto projekty řešit na regionální úrovni. Domnívám se, že EU v této věci porušuje svou vlastní Lisabonskou smlouvu a tato praxe by měla skončit.

 
Právní upozornění