Seznam 
Rozpravy
PDF 5001k
Středa, 14. března 2018 - Štrasburk Revidované vydání
1. Zahájení zasedání
 2. Rozpravy o případech porušování lidských práv, demokracie a právního státu (oznámení předložených návrhů usnesení): viz zápis
 3. Jednání předcházející prvnímu čtení v Parlamentu (schválení) (článek 69c jednacího řádu): viz zápis
 4. Rozhodnutí USA uvalit cla na ocel a hliník (rozprava)
 5. Pokračování denního zasedání
 6. Rozprava s portugalským premiérem Antóniem Costou o budoucnosti Evropy (rozprava)
 7. Žádost o zbavení imunity
 8. Hlasování
  8.1. Pokyny k rámci pro budoucí vztahy EU a Spojeného království (B8-0134/2018, B8-0135/2018) (hlasování)
  8.2. Statistika železniční dopravy (A8-0038/2018 - Karima Delli) (hlasování)
  8.3. Jmenování viceprezidenta Evropské centrální banky (A8-0056/2018 - Roberto Gualtieri) (hlasování)
  8.4. Opatření pro tlumení newcastleské choroby (A8-0026/2018 - Adina-Ioana Vălean) (hlasování)
  8.5. Makrofinanční pomoc pro Gruzii (A8-0028/2018 - Hannu Takkula) (hlasování)
  8.6. Námitka vůči nařízení Komise v přenesené pravomoci, kterým se mění nařízení (EU) č. 347/2013, pokud jde o unijní seznam projektů společného zájmu (B8-0136/2018) (hlasování)
  8.7. Uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci: žádost EGF/2017/008 DE/Goodyear (A8-0061/2018 - Ingeborg Gräßle) (hlasování)
  8.8. Jmenovité složení zvláštního výboru pro finanční trestné činy, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňové úniky (hlasování)
  8.9. Příští VFR: příprava postoje Parlamentu k VFR po roce 2020 (A8-0048/2018 - Jan Olbrycht, Isabelle Thomas) (hlasování)
  8.10. Reforma systému vlastních zdrojů Evropské unie (A8-0041/2018 - Gérard Deprez, Janusz Lewandowski) (hlasování)
  8.11. Evropský semestr pro koordinaci hospodářských politik: roční analýza růstu na rok 2018 (A8-0047/2018 - Hugues Bayet) (hlasování)
  8.12. Evropský semestr pro koordinaci hospodářských politik: hledisko zaměstnanosti a sociální hledisko v roční analýze růstu na rok 2018 (A8-0052/2018 - Krzysztof Hetman) (hlasování)
 9. Vysvětlení hlasování
  9.1. Pokyny k rámci pro budoucí vztahy EU a Spojeného království (B8-0134/2018, B8-0135/2018)
  9.2. Příští VFR: příprava postoje Parlamentu k VFR po roce 2020 (A8-0048/2018 - Jan Olbrycht, Isabelle Thomas)
  9.3. Reforma systému vlastních zdrojů Evropské unie (A8-0041/2018 - Gérard Deprez, Janusz Lewandowski)
  9.4. Evropský semestr pro koordinaci hospodářských politik: roční analýza růstu na rok 2018 (A8-0047/2018 - Hugues Bayet)
  9.5. Evropský semestr pro koordinaci hospodářských politik: hledisko zaměstnanosti a sociální hledisko v roční analýze růstu na rok 2018 (A8-0052/2018 - Krzysztof Hetman)
 10. Opravy hlasování a sdělení o úmyslu hlasovat: viz zápis
 11. Pokračování denního zasedání
 12. Schválení zápisu z předchozího zasedání: viz zápis
 13. Mezinárodní spolupráce v boji proti kybernetické trestné činnosti – hrozba pro veřejné služby (rozprava na aktuální téma)
 14. Ochrana investigativních novinářů v Evropě: případ slovenského novináře Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové (rozprava)
 15. Společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob - Společný základ daně z příjmů právnických osob (rozprava)
 16. Napadení podpory zemědělských podniků v EU v rámci SZP (v souvislosti se španělskými olivami) ze strany Spojených států (rozprava)
 17. Sociální odpovědnost podniků (rozprava)
 18. Členství ve výborech a delegacích: viz zápis
 19. Europass: rámec pro dovednosti a kvalifikace (rozprava)
 20. Program Kreativní Evropa (2014–2020) (rozprava)
 21. Dohoda o partnerství mezi EU a Komorami v odvětví rybolovu: vypovězení - Dohoda o partnerství mezi EU a Komorami v odvětví rybolovu: vypovězení (usnesení) (rozprava)
 22. Akty v přenesené pravomoci (čl. 105 odst. 6 jednacího řádu): viz zápis
 23. Prováděcí opatření (článek 106 jednacího řádu): viz zápis
 24. Převod prostředků: viz zápis
 25. Předložení dokumentů: viz zápis
 26. Pořad jednání příštího zasedání: viz zápis
 27. Ukončení zasedání


PRZEWODNICTWO: BOGUSŁAW LIBERADZKI
Wiceprzewodniczący

1. Zahájení zasedání
Videozáznamy vystoupení
 

(Posiedzenie zostało otwarte o godz. 8.31)

 

2. Rozpravy o případech porušování lidských práv, demokracie a právního státu (oznámení předložených návrhů usnesení): viz zápis

3. Jednání předcházející prvnímu čtení v Parlamentu (schválení) (článek 69c jednacího řádu): viz zápis
Videozáznamy vystoupení

4. Rozhodnutí USA uvalit cla na ocel a hliník (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
MPphoto
 

  Przewodniczący. – Kolejnym punktem porządku dnia jest oświadczenie Komisji w sprawie decyzji Stanów Zjednoczonych o nałożeniu ceł na stal i aluminium (2018/2629(RSP)).

 
  
MPphoto
 

  Jyrki Katainen, Vice-President of the Commission. – Mr President, we have taken note of the decision of the US President last week to impose tariffs on imports of steel and aluminium to the United States. We have also taken note of the possibility for allies to be excluded from the scope of such measures. We expect that the EU as a whole will be excluded, as a key political, security and economic partner that trades fairly with the United States. The EU and the US are strong historic allies. We share and promote fundamental values such as democracy, the rule of law and human rights. We also believe in, and stand for, an undistorted market economy, as well as open, rule-based and fair trade.

In past years, both the US and the EU have faced increased imports and dumping of steel and aluminium – mostly from Asia. To a large extent, this has been the consequence of global overcapacity, in particular in China, fuelled by massive domestic subsidies. As a response, both the EU and the United States have taken action against this in the form of anti-dumping measures on Chinese steel and aluminium imports, which are allowed by the WTO. Thanks to this, our industry has been able to survive for the time being.

The problem is not over yet, and this is why we have created a Global Forum on Steel Excess Capacity in which the EU and US work together with China and others to address the root causes of the problem. This group aims at identifying and eliminating overcapacity and the support measures that fuel it. Such work should be expedited. We should also better enforce WTO rules and, ideally, update rules on subsidies which are incomplete and do not cover all situations well. This would provide stronger discipline on massive subsidies that can create distortions and hurt EU and US companies.

The EU has already started to work with the US on this agenda. This is why we have created a trilateral cooperation on a level playing field with Japan as well. The first meeting took place this weekend in Brussels, on which Commissioner Malmström will debrief you. Work will accelerate and intensify in the near future. We hope that China will understand the value of a strong rules-based order and join our effort, even if it means going further in the reform of their economic model, where the state still has a strong role.

In the meantime, we sincerely hope that the process of exclusion of EU steel and aluminium exports from the scope of US measures will be expedited, transparent and smooth. We believe that our exports do not cause any threat to US security. Commissioner Malmström had a bilateral exchange with US Trade Representative Lighthizer on this matter in the margins of the trilateral meeting this weekend and can tell you more about this.

 
  
MPphoto
 

  Cecilia Malmström, Member of the Commission. – Mr President, honourable Members, as you know, President Trump signed off on import duties of 25% on steel and 10% on aluminium last week, under Section 232 of the 1962 Trade Expansion Act. This is a US law from the Cold War and it was justified on national security grounds. These measures will enter into force on the night between 22 and 23 March 2018.

We regret the adoption of these measures justifying tariffs on the basis of national security considerations. They risk undermining the multilateral trading system and, moreover, the European Union – which is made up of friends and allies in NATO – is not a threat to the national security of the US. During my meeting with US Trade Representative Robert Lighthizer this Saturday, I made it clear to him that we are very disappointed indeed that long-standing allies and security partners from Europe need to justify their exports of steel and aluminium and prove that they are not a threat to US security. We are of the firm view that the EU should be excluded as a whole from the Section 232 measures announced next week, and I made this very clear to Ambassador Lighthizer.

Unfortunately, I did not leave Saturday’s meeting with sufficient clarity regarding the exclusions. We are in contact with my US counterpart to obtain more clarity as soon as possible and we have been told that the US Trade Representative will publish a more detailed outline of the procedures for the exclusions very soon on their website.

This would be very damaging to transatlantic relations and to the global rules system, which is based on a common global order that we have constructed together with our US partners. If the EU is not exempted from the measures, there will have to be a firm and resolute, but proportionate, response.

We are continuing the preparations to ensure that we can respond, in line with WTO rules, in the event that we are not excluded from the scope of the Section 232 measures. Last week, the College of Commissioners discussed three strands of work for future measures that would defend our interests and those of the trading system. They will be fully in line with international obligations and in accordance with WTO procedures.

The first strand is that we would exercise our rights in the WTO. We are talking to friends and partners across the world who are also affected by the Section 232 decisions and who would be impacted by this measure. We are seeing if we can coordinate our rights in the WTO. But WTO proceedings take time, so we are also looking at other, more immediate, measures. The second track would be to protect our market from potentially significant trade diversion.

By the US’s own assessment, steel imports should be reduced by 13 million tonnes, and there could be a surge of steel or aluminium imports into the EU following US tariffs. We are therefore preparing to put in our own safeguard measures while maximising our openness. We urge our trading partners to do likewise. We do not want to encourage further closing of the steel and aluminium markets.

We suspect that the US’s steps are not actually based on security considerations, but that they are economic safeguard measures in disguise. We are therefore entitled to use the WTO safeguard agreement to rebalance the benefits we have granted to the US in the past. These allow for measures corresponding to the economic loss suffered, and we are discussing different US products.

So these are the three tracks we are discussing. We are ready to act in a proportionate way according to WTO rules. We do not want things to escalate. We do not share the view that trade wars are good and that they are easy to win. On the contrary, they are very bad for the world and they are very easy to lose. So things should not be escalated; we will manoeuvre carefully, but of course we need to protect the interests of the citizens and our jobs.

Dialogue with the US is intense. It is continuing this week, and we hope that very soon we can report to you in more detail on the outcome of this. Thank you very much, and I am looking forward to the debate.

(Applause)

 
  
MPphoto
 

  Manfred Weber, im Namen der PPE-Fraktion. – Herr Präsident, sehr geehrter Herr Vizepräsident, Frau Kommissarin, liebe Kolleginnen und Kollegen! Die EVP-Fraktion hat die heutige Debatte beantragt und wurde dankenswerterweise von den anderen Kollegen unterstützt. Das heutige Signal, das wir brauchen, ist, dass das Europäische Parlament voll hinter der EU-Kommission steht. Wir sind geschlossen, wir sind geeint als Europäer und wollen gemeinsam auf die Herausforderung der Zölle auf Stahl und Aluminium reagieren.

Meine Fraktion, die Europäische Volkspartei, steht für freien Welthandel. Wir haben das in den letzten Abstimmungen, beispielsweise zu CETA, dokumentiert und demonstriert, und wir wissen, dass in den letzten Jahrzehnten der Handel dazu geführt hat, dass die Welt insgesamt reicher geworden ist. Südkorea, die Türkei, viele Staaten in Afrika, auch China haben vom Welthandel massiv profitiert; die Welt ist damit insgesamt wohlhabender geworden. Und auch der Wohlstand Europas basiert eben bewusst auf dem Handel. Wir sind wettbewerbsfähig, wir haben gute Produkte, wir sind kreativ, und die Welt beneidet uns um diese Produkte.

Das dritte positive Argument für den Welthandel sind die Auswirkungen für den Verbraucher: die Auswahl wird größer, die Produkte werden günstiger – alle profitieren. Deswegen: Ja zum Welthandel.

Das Zweite, was uns wichtig ist, ist die Fragestellung: Was passiert in den USA, und wie bewerten wir die Maßnahmen? Auch aus der Sicht der EVP-Fraktion gibt es keine Begründung für die derzeitigen Maßnahmen gegen die Europäische Union. Welche Sicherheitsinteressen sollen denn betroffen sein? Es gibt kein Dumping in der Europäischen Union. Die Maßnahmen sind ungerechtfertigt, und es trifft Arbeitsplätze. Die EVP wird das nicht dulden.

Ein dritter Punkt ist uns wichtig, dass wir über adäquate Maßnahmen jetzt diskutieren, so wie Cecilia Malmström sie vorgestellt hat. Wir als EVP-Fraktion glauben, dass die Maßnahmen, die in der Kommission diskutiert werden, adäquate Maßnahmen sind. Wir dürfen nicht überreagieren, aber wir müssen entschieden reagieren. Wir glauben deswegen, dass das in die richtige Richtung geht. Wir brauchen jetzt Geschlossenheit und Entschlossenheit.

Und zum Vierten: Wir müssen reden. Wir müssen miteinander argumentieren und überzeugen, beispielsweise dass in den USA 33 000 Jobs an der Produktion von Stahl, aber über 180 000 Jobs an der Verarbeitung von Stahl hängen. Das heißt, Donald Trump schädigt auch seine Arbeitsplätze. Und wir müssen endlich über das eigentliche Problem reden, nämlich über China. Wir brauchen eine Deckelung für den europäischen Markt, direkte Maßnahmen, damit es jetzt nicht zu Überkapazitäten und noch mehr Dumping auf dem europäischen Markt kommt. Und wir müssen es schaffen, mit den USA gemeinsam über China und die Überproduktion dort zu reden. Wenn wir die iPhones mit den BMW gegenrechnen, dann wird es einen lachenden Dritten geben, und das ist China. Das darf uns nicht passieren. Deswegen auch Dank an Paul Ryan und viele Freunde in den Vereinigten Staaten, die die Diskussion ja Gott sei Dank angestoßen haben.

Und zu guter Letzt: Wir sollten aus diesen Debatten mit den Vereinigten Staaten auch die Chancen erkennen. Die Welt ist verwirrt darüber, was in Washington passiert. Das gilt für Mexiko, für Kanada, für Japan, für Mercosur – sie sind verwirrt. Und deswegen kann die Europäische Union die Region sein, die jetzt die Partnerschaft mit dem Rest der Welt anbietet. Wir spüren in den Gesprächen, dass eine neue Offenheit da ist. Wenn Donald Trump Mauern bauen will, dann müssen wir Europäer umso stärker Brücken bauen.

 
  
MPphoto
 

  Bernd Lange, im Namen der S&D-Fraktion. – Herr Vizepräsident, Frau Kommissarin, liebe Kolleginnen und Kollegen! Es ist klar, dass Herr Trump aus rein innenpolitischen Gründen diese Abschottungszölle erhoben hat. Die Wahl in Pennsylvania, die mid-term-review-Wahlen im November, das sind die Gründe. Selbst nach amerikanischem Recht ist es äußerst umstritten, ob diese Maßnahmen durch dieses Gesetzes aus dem Kalten Krieg von 1962 mit der nationalen Sicherheit überhaupt abgedeckt sind. Da wird es einige Prozesse geben.

Aber es kann nicht sein, dass aufgrund von innenpolitischen Überlegungen letztendlich internationales Recht unterlaufen wird. Und darum geht es ja. Er hat Maßnahmen gegen den Rest der Welt erhoben, 25 % auf Stahl und 10 % auf Aluminium gegen alle Importeure. Deswegen ist für uns Sozialdemokraten das entscheidene Momentum, wieder auf den Weg des Rechts zurückzukommen. Das heißt, dass wir ein deutliches Signal senden, und da unterstützen wir die Maßnahmen der Kommission, aber ebenso ein starkes gemeinsames Handeln mit den Partnern, die auch davon betroffen sind, wie zum Beispiel Japan, Brasilien, Mexiko und andere Länder. Wir müssen gemeinsam dem Herrn Trump sagen: Wir stehen zu der Geltung des Rechts und nicht zur Geltung des Rechts des Stärkeren. Insofern gilt es, hier gemeinsam zu handeln und auch mit den kritischen Kräften in den Vereinigten Staaten zu diskutieren, dass diesem innenpolitisch motivierten Handeln durch den amerikanischen Kongress Einhalt geboten wird.

 
  
MPphoto
 

  Emma McClarkin, on behalf of the ECR Group. – Mr President, Commissioner Malmström, thank you for your statement this morning. The United Kingdom and the European Union are close allies of the United States – the UK both as a Permanent Member of the UN Security Council, and as a nuclear power. The close cooperation between the UK, the EU and the US through NATO and other international forums is the cornerstone of international peace and security. So it is with great regret that we now see the impact that the US decision to impose tariffs on steel and aluminium will have on us here in the EU.

The ECR therefore welcomes the UK and the EU’s clarity that tariffs are not the right way to address the global problem of steel overcapacity. Instead, a multilateral solution is needed. Nonetheless, it is right that the UK and the EU seek to defend our domestic industries from US tariffs, but any countermeasures by the EU must be in accordance with international trade law and should not exacerbate an already tense situation. We should lead by example, to demonstrate that we believe in free trade and the rules-based multilateral trade system.

I would like to reiterate the UK’s commitment to working closely with the EU and its partners to consider the scope for exemptions as outlined by the US. However, I would like clarification on three points. Firstly, Canada, Mexico and Australia have been excluded from these measures, with the US citing their close security alliances for this decision. Does the Commission believes that the US is seeking for the EU to negotiate a security agreement to address those concerns? Secondly, is the Commission re-evaluating its measures to tackle the overcapacity of steel? Thirdly, which EU markets will be most affected by diverted trade to Europe because of these tariffs?

 
  
MPphoto
 

  Marietje Schaake, on behalf of the ALDE Group. – Mr President, trade rules and negotiations are complex. We saw this during years of negotiating the Transatlantic Trade and Investment Partnership (TTIP), negotiations that are stalled after a dramatic change in the American approach. Normally trade arrangements are certainly not the kind of topic to be shaped in a number of angry tweets one morning – tweets that sent stock markets plummeting and Gary Cohn resigning.

We condemn the harsh accusations in the EU’s direction and frankly are puzzled by what we see. Adding insult to injury, the President’s tweets now also speculate about imposing tariffs on European cars and other accusations. For a country that exports so many German cars, this is at least a bad business proposition. Many jobs are created in the US by European companies and vice versa. We don’t live in a zero-sum world but we are actually mutually dependent.

Senior officials have suggested national security is the reason to impose broad steel and aluminium tariffs also in Europe, and as allies we believe these arguments are misguided and not justified.

The same goes for the notion that individual Member States may negotiate exemptions. American hints at undermining the EU as well as British hints at being open to special treatment can only be read as being made in bad faith and must be challenged, where the British governments will find out soon, if necessary, what the benefits of a common approach globally in the EU are (or were, in their case).

For decades the US and the EU have worked together to craft a rules-based system: rules for human rights, war and peace, and also trade. Does that mean that the system or the World Trade Organisation (WTO) is perfect? Not at all. But does history suggest that our citizens benefit from shaping globalisation, from being rule makers instead of rule takers? Absolutely. That is precisely what makes the soundbites of the current US administration so disturbing. Right at the time we need to work together as the liberal democracies of this world to curb unfair trade practices of China and others, we are divided.

As Vice-President of the Transatlantic Legislators Dialogue, I look to members of Congress in particular for their leadership and solid affirmation of the Transatlantic Relation.

We do not need a trade war and will do what we can to stop it. The Commission has my Group’s full support as well. But we are ready to adapt proportionate and WTO-compliance countermeasures when it’s necessary.

 
  
MPphoto
 

  Yannick Jadot, au nom du groupe Verts/ALE. – Monsieur le Président, Madame la Commissaire, Monsieur le Vice-Président, après l’accord de Paris, après l’accord iranien sur le nucléaire, le président Trump veut s’exonérer des règles communes, veut s’exonérer du multilatéralisme et c’est un danger pour nous tous. C’est un danger pour nous tous qui nous oblige à une réaction ferme, évidemment à travers l’Organisation mondiale du commerce et les règles multilatérales, mais, si cela ne suffit pas, notamment en ce qui concerne les délais, il faudra que la réaction européenne soit à la hauteur du préjudice subi. Pas d’escalade commerciale, mais ni plus ni moins que le préjudice subi. Il faut être ferme de ce point de vue-là.

Si la décision de Trump est inacceptable, elle renvoie aussi l’Union européenne à ses propres insuffisances. Nous avons une politique commerciale commune, que vous portez, mais nous n’avons pas de diplomatie commerciale commune. Nous n’avons pas de diplomatie commerciale commune, nous l’avons vu. À chaque cas de dumping important de la part de la Chine ou d’autres pays, les États européens sont divisés. Chacun réagit, chacun essaie de sauver son secteur économique, ici les machines-outils, là le vin, ou là les investissements chinois dans le port du Pirée.

Si nous n’avons pas de diplomatie commerciale commune, c’est parce qu’il y a un défaut majeur dans cette Europe. Nous n’avons pas de politique industrielle commune. Tant que nous aurons 28 souverainismes nationaux en matière industrielle, nous serons divisés et nous ne pèserons pas. Nous avons tenté, y compris au sein de ce Parlement, avec le rapport Martin, de dire ce que nous devions faire sur la sidérurgie pour la moderniser, pour innover, pour faire de l’efficacité carbone, de l’efficacité énergétique, y compris peut-être avec une taxe carbone aux frontières, mais si nous ne faisons pas cela, à ce moment-là, nous serons toujours en difficulté vis-à-vis des États-Unis, de la Chine et de tous les autres. La décision américaine, c’est une opportunité pour l’Europe d’avoir enfin une politique industrielle et une diplomatie commerciale communes.

 
  
MPphoto
 

  Helmut Scholz, im Namen der GUE/NGL-Fraktion. – Herr Präsident, Frau Kommissarin, Herr Vizepräsident! Ja, Herr Katainen, Sie haben völlig recht, dass es bei dieser aktuellen Debatte um den Handelskonflikt um viel mehr geht als nur um die US-Pläne zur Erhöhung von Zöllen auf Stahl und Aluminium. Wir leben in einer globalen Weltwirtschaft, und wir müssen uns ihr stellen, sowohl hinsichtlich der Produktion, des Absatzes, des Verkaufs, des Handels – eines fairen Welthandels – als auch hinsichtlich der sozialen und damit verbundenen Umweltbedingungen und -auswirkungen. Wenn die Stunde gebietet, mit Augenmaß zu handeln, dann kann es nicht um Auge um Auge oder jeder gegen jeden gehen, sondern es muss darum gehen, wirklich in den globalen, in den internationalen Foren, über die wir in der WTO, in dem von ihnen genannten Stahlforum verfügen, gemeinsam mit den USA, China und mit anderen Produzenten darum zu ringen, wie diese globale Weltwirtschaft organisiert werden muss.

Deshalb stimme ich Ihnen durchaus zu. Rufen wir das WTO-Schiedsgericht an, um in der Sache prüfen zu lassen, was der US-Präsident am Ende nach der gestrigen Wahl und der Stimmabgabe in Pittsburgh beschließen wird! Bereiten wir die schnelle Einsatzfähigkeit unserer WTO-kompatiblen Schutzmaßnahmen im Volumenbereich von 2,8 Milliarden Euro vor, falls eine von Trump erzwungene Abschottung des US-Marktes zwischenzeitlich zur Umlenkung von Überschüssen auf den Stahlmarkt nach Europa führt! Vor allem aber suchen wir dort nach gemeinsamen Lösungen! Denn es muss um Lösungen für die Menschen gehen, die tatsächlich Nachteile aus der Entwicklung des Welthandels erfahren. Es gibt Armut, es gibt sozialen Abstieg, es gibt Umweltzerstörung auf allen Kontinenten. Wir lassen nicht zu, dass Trump diese Missstände in seinem eigenen Land auch dafür nutzt, um mit Egoismus seine Agenda durchzusetzen. Ich glaube, wir müssen diese Lösung gemeinsam umsetzen, und in dem Sinne haben Sie auch die Unterstützung von der GUE/NGL.

 
  
MPphoto
 

  Przewodniczący. – Starałem się tolerować przedłużenie czasu wypowiedzi o 15–20 sekund w imieniu grup politycznych, bo uważam, że jest to wystąpienie specyficzne, szczególnie ważne gatunkowo. Natomiast przekroczenie czasu o 30 sekund jest zbyt długie, panie Scholz, i na przyszłość proszę tego unikać. Wpłynęła także propozycja pytania w ramach niebieskiej kartki, ale chciałbym prosić pana Rubiga, który się o nie zwrócił, oraz pozostałe koleżanki i pozostałych kolegów, o stosowanie tej procedury bardzo ostrożnie w debacie poseł–poseł, ponieważ jest to raczej prezentacja stanowisk grup politycznych. Zatem bardzo proszę szanownego pana Rubiga o wybaczenie i ewentualnie o powstrzymanie się od niebieskiej kartki w tej części debaty między posłami. Jednocześnie chciałbym także prosić o wzięcie pod uwagę faktu, iż musimy zakończyć debatę do godz. 10.00. Potem nastąpi długa debata z udziałem premiera Portugalii. Chciałbym więc, żebyśmy zmieścili się w limicie czasowym. Dziękuję za zrozumienie.

 
  
MPphoto
 

  William (The Earl of) Dartmouth, on behalf of the EFDD Group. – Mr President, first of all some basic facts. China has been dumping steel. The European Steel Association (EUROFER) set this out in a statement in October 2015. Secondly, in the United States there are whole communities – indeed large towns – whose industry has been hollowed out, indeed devastated, by competition, competition that has likely been unfair. Thirdly, when running for election, the President of the United States made promises. These promises included tariffs.

Now we, as a party, favour free trade. Indeed, one compelling reason for Brexit is that the European Union is itself protectionist, despite what Mr Weber said. Before anybody blue cards me, that is what the customs union is – there is an external tariff wall. To give just one example, the EU imposes duties on agricultural goods that can be up to 67%. We would of course prefer it if the President of the United States did not introduce new tariffs. Nevertheless, it is important to understand the reasons.

If I may make a suggestion to the EU national governments, the United States would be much more likely to take note of what continental European governments want on tariffs if those same European governments were to spend the two percent of gross domestic product on security that is their obligation. That would be better for a peaceful world than the large EU tariff walls.

 
  
MPphoto
 

  Nicolas Bay, au nom du groupe ENF. – Monsieur le Président, eh oui! Il va falloir vous y faire, le président Trump tient les promesses du candidat Trump. Alors que la balance commerciale a connu l’an dernier un déficit record, 566 milliards de dollars, les États—Unis réagissent avec des mesures fortes pour protéger leur économie et tout particulièrement leur industrie de l’acier et de l’aluminium. Cette contre-offensive, Donald Trump l’avait annoncée à Da Nang au Viêt Nam, dans un discours que j’ai évoqué ici même en novembre dernier.

Aujourd’hui, la Commission européenne répond au président américain par des menaces qui sont insensées. Et voilà que les grands prêtres du libre-échangisme nous refont leurs habituels sermons, comme M. Moscovici, qui déclare «le protectionnisme, c’est le nationalisme et le nationalisme, c’est la guerre». Mais que M. Moscovici, qui fut l’un des plus calamiteux ministres français de l’économie, nous épargne ses formules creuses et éculées. Voilà des décennies qu’on nous rebat les oreilles avec le catéchisme de l’ouverture totale des frontières, mais ces utopies se fracassent aujourd’hui sur le mur des réalités car notre continent ne cesse de se désindustrialiser et ce sont des centaines de milliers d’emplois qui ont été sacrifiés. En France, pour ne parler que de la sidérurgie, ce sont les usines de Florange et de Gandrange qui ont été liquidées et notre production d’acier ne cesse de plonger, puisqu’elle a été divisée par deux en dix ans. Toutes les grandes puissances mondiales protègent leur économie. Une voiture américaine importée en Chine est taxée à 25 % tandis qu’une voiture chinoise aux États-Unis n’est imposée actuellement qu’à 2,5 %, c’est-à-dire dix fois moins.

À la suite du décret de Trump, on a d’ailleurs beaucoup parlé du départ de son conseiller, Gary Cohn, mais beaucoup moins du soutien que lui a apporté Elon Musk, entrepreneur avant-gardiste s’il en est.

Le jour où Trump a annoncé ces mesures, la Commission européenne lançait un nouveau plan d’action contre le réchauffement climatique. Mais les prétentions écologistes de la Commission sont aujourd’hui en totale contradiction avec son libre-échangisme forcené. Pour réduire les émissions de gaz à effet de serre, il faut relocaliser les économies et rapprocher les centres de production des lieux de consommation.

Voilà pourquoi les mesures de ce président, certes milliardaire, mais qui défend les classes moyennes et populaires de son pays, sont légitimes. Elles doivent nous inviter à repenser notre modèle économique. Il faut en finir avec ce système d’appauvrissement généralisé dans lequel ce sont les pauvres des pays riches qui enrichissent les riches des pays pauvres. L’avenir, ce sont les protections et les régulations, c’est la condition nécessaire à toute relation commerciale équilibrée.

 
  
MPphoto
 

  Λάμπρος Φουντούλης (NI). – Κύριε Πρόεδρε, η απόφαση του προέδρου Τραμπ να επιβάλλει δασμούς στις εισαγωγές χάλυβα και αλουμινίου είναι μία προαναγγελθείσα, πολύ σωστή κίνηση για τις ίδιες τις ΗΠΑ και τους πολίτες. Δίνει προτεραιότητα στις αμερικανικές βιομηχανίες. Η Ένωση καλό θα ήταν να δίνει κι εκείνη προτεραιότητα στους Ευρωπαίους πολίτες και όχι να προωθεί τη μετανάστευση των βιομηχανιών της Ευρώπης. Επίσης, ο κύριος Juncker δεν έχει καταλάβει πως δεν υπολογίζουν τις δηλώσεις του ούτε οι ηγέτες των κρατών της Ένωσης, πόσο μάλλον ο πρόεδρος των ΗΠΑ.

Όσο για τη δήθεν αγανάκτηση των ευρωπαϊκών κρατών για τη μη εξαίρεσή τους από το καθεστώς δασμών, ας θυμηθούν σχεδόν όλοι τις δηλώσεις τους εναντίον του Τραμπ, όπως επίσης και το γεγονός πως με ελάχιστες εξαιρέσεις, όπως η Ελλάδα, καμία χώρα της Ένωσης δεν πληροί την προϋπόθεση του 2% των αμυντικών δαπανών στο πλαίσιο του ΝΑΤΟ. Δεν έχουν λοιπόν πρόβλημα στο να αφήνουν τις ΗΠΑ να αναλαμβάνουν το οικονομικό βάρος της ασφάλειάς τους, αλλά ταυτόχρονα ζητούν, στο πλαίσιο της Συμμαχίας πάντα, οι ΗΠΑ να μη λαμβάνουν μέτρα τόνωσης και προστασίας της οικονομίας τους, ώστε να συνεχίσουν οι μεγάλες ευρωπαϊκές πολυεθνικές να κερδοσκοπούν. Πρέπει να το πάρετε απόφαση ότι η πολιτική της παγκοσμιοποίησης, την οποία υπηρετούσατε με σθένος, για τα συμφέροντα των πολυεθνικών αρχίζει να καταρρέει.

 
  
MPphoto
 

  Godelieve Quisthoudt-Rowohl (PPE). – Herr Präsident, sehr geehrte Kommissare, liebe Kollegen! Zunächst möchte ich die Kommission dafür loben, dass sie sich in den letzten Tagen besonnen und klug verhalten hat, statt der Versuchung zu erliegen, in das Säbelrasseln des amerikanischen Präsidenten einzustimmen. Gleichzeitig können wir nicht einfach ängstlich unsere Hände in den Schoß legen und hoffen, dass, wenn wir gar nicht reagieren, der Sturm einfach an uns vorbeizieht. Wir leben in einer anderen Situation als im Jahr 2002, wo wir auf die Maßnahmen der damaligen Präsidentschaft Bush nicht reagiert haben und sie einfach haben verpuffen lassen. Deshalb ist es jetzt richtig, dass die EU derzeit über Gegenmaßnahmen berät, welche nicht nur maßvoll und durchdacht sein wollen, sondern natürlich auch WTO-konform sein müssen. Die WTO-Statuten geben uns in dieser Situation genügend Spielraum, um angemessen reagieren zu können.

Donald Trumps protektionistische Strategie wird in Zeiten der global vernetzten Wertschöpfungsketten schon mittelfristig nicht aufgehen, und das ist auch hier eine Botschaft an alle Kollegen: Schutzzölle und Protektionismus gehen zum Nachteil der eigenen Arbeitnehmer. Also bleiben wir hier global und offen denkend. Das Problem liegt ohnehin nicht sonderlich zwischen den USA und der EU, das liegt in ganz anderen Gegenden der Welt.

(Der Präsident entzieht der Rednerin das Wort.)

 
  
MPphoto
 

  Alessia Maria Mosca (S&D). – Signor Presidente, onorevoli colleghi e commissari, il messaggio oggi deve essere molto chiaro: le guerre commerciali non sono la risposta alla crescente e legittima richiesta di tutela dei lavoratori. Le guerre commerciali danneggiano gli stessi cittadini a cui si promette protezione.

A fronte di un lieve aumento occupazionale nelle acciaierie, le misure potranno creare una perdita netta, come minimo, di 140 000 posti di lavoro negli Stati Uniti, e a subirne le conseguenze saranno in primis gli operai delle aziende che producono derivati di acciaio e alluminio. Come reazione ai dazi potrà seguire l'innalzamento dei dazi sulle esportazioni americane, e anche in questo caso a pagarne le spese saranno gli operai e i consumatori americani con meno lavoro e costi più alti.

Noi europei non dobbiamo farci trascinare in questa escalation. Dobbiamo batterci per non arrivare a un mondo di muri. Al contempo la nostra risposta dovrà essere ferma: deve essere chiaro che tutti, il Presidente Trump incluso, sono chiamati al rispetto delle regole e all'eliminazione di tutti i comportamenti distorsivi per una competizione corretta.

Bene ha fatto la Commissione a tenere questo atteggiamento di fermo equilibrio. Sarà fondamentale che tutti i paesi membri si muovano uniti e compatti. È un'occasione per dimostrare che l'Unione europea è forte e può essere la più responsabile nel promuovere un ordine globale equo e sostenibile. Oggi più che mai è necessario lavorare all'Organizzazione mondiale del commercio per imprimere al commercio valori di reciprocità e giustizia. I problemi globali necessitano infatti di soluzioni globali.

 
  
MPphoto
 

  Joachim Starbatty (ECR). – Herr Präsident! Trump will sein Land groß machen, aber er macht es klein. Wer Industrien schützt, die schrumpfen, weil der Wettbewerb weltweit so stark ist, macht sein Land nicht stark, sondern wettbewerbsunfähig. Herr Lange hatte darauf hingewiesen, welche Arbeitsplätze davon abhängen, wenn wir den Stahl so verteuern und welche Arbeitsplätze wegfallen. Trump schadet seinem Land. Und wenn wir Retorsionsmaßnahmen ergreifen, wie proportioniert sie auch immer sind – ich glaube nicht, dass wir damit etwas erreichen. Herr Trump reagiert ja wie ein trotziges Kind und sagt, ja gut, dann mache ich eben noch mehr.

Wir sollten eine andere Strategie wählen, nämlich die Strategie, dass wir die Zölle senken. Warum werden auf amerikanische Autos 10 % Zoll erhoben, aber nur 2,5 % in den USA? Lasst uns doch die 10 % heruntersetzen. Wer hat bei uns denn Angst vor amerikanischen Autos? Das ist ein Zeichen, lasst uns doch das machen, was bei TTIP steht, und es einseitig machen. Denn wenn es richtig ist, dass ein billiger Import die Wettbewerbsfähigkeit steigert, dann können wir davon nur profitieren.

(Der Redner ist damit einverstanden, eine Frage nach dem Verfahren der „blauen Karte“ gemäß Artikel 162 Absatz 8 der Geschäftsordnung zu beantworten.)

 
  
MPphoto
 

  Daniel Caspary (PPE), Frage nach dem Verfahren der „blauen Karte“. – Sehr geehrter Herr Starbatty! Ich habe mit großem Interesse Ihren Vorschlag für eine einseitige Zollsenkung vernommen. Stimmen Sie mir zu, dass wir genau im Rahmen der TTIP-Verhandlungen mit den Vereinigten Staaten nicht nur die Zölle auf Autos, sondern fast alle Zölle zwischen der Europäischen Union und den Vereinigten Staaten senken wollten, und diese Verhandlungen im Moment vor allem an der fehlenden Verhandlungsbereitschaft des US-Präsidenten scheitern?

Zweitens: Stimmen Sie mir zu, dass wir eben genau nicht einseitig Zölle für Autos aus Amerika senken können, sondern dass wir Zölle immer für alle senken müssen, und dass natürlich die Wettbewerbssituation in Ländern mit niedrigen Sozial- und Umweltstandards, wie in China oder wie in Indien, für uns sehr, sehr schwierig ist und wir deswegen natürlich alles durcheinanderbringen würden, wenn wir einseitig Zölle auf Autos senken würden?

 
  
MPphoto
 

  Joachim Starbatty (ECR), Antwort auf eine Frage nach dem Verfahren der „blauen Karte“. – Lieber Herr Caspary! Ich stimme Ihnen zu zwei Dritteln zu, aber Ihre letzten Schlussfolgerungen kann ich nicht nachvollziehen. Wenn Zollsenkungen wirklich günstig sind für die Wettbewerbsfähigkeit eines Landes, dann sollten wir es machen – egal, was Herr Trump darüber denkt. Ich finde, es ist richtig, wenn wir ein Zeichen setzen: Wir wollen nicht Zölle erhöhen, sondern wir setzen Zölle herunter. Das ist ein Zeichen, das Herr Trump versteht. Wenn wir sagen: Wir wollen unser Europa nicht durch Protektionismus, sondern durch freien Handel groß machen – das ist die Sprache, die Herr Trump vielleicht versteht.

 
  
MPphoto
 

  Nadja Hirsch (ALDE). – Mr President, the transatlantic relationship is much more than steel, peanut butter and orange juice. It is a profound strategic, political and economic bond, built by brave leaders and visionaries. Currently, President Trump is behaving neither like a leader, nor a visionary. The truth is that he won’t bring back jobs to the US steel and aluminium sector in any significant numbers. His confrontational actions, if not stopped, will only cost more jobs on both sides of the Atlantic.

Let’s be honest, it is not the European Union that is treating the US badly as in the case of most unfair trading practices China is to blame. If the EU were resorting to unfair practices then President Trump could have worked it out with the Transatlantic Trade and Investment Partnership, but he was the one who stopped the negotiations. He is responsible for our still having different tariffs on cars and he is responsible for our seeing almost no progress in recent years.

Dear President Trump, if you are ready to become a world leader in tackling unfair trade methods, you will have to look for allies, and you might find them here. I am a Member of the European Parliament, working every day for prosperous trade relations between our two continents – and by the way you, Mr Trump, can’t fire me for doing that.

 
  
MPphoto
 

  Reinhard Bütikofer (Verts/ALE). – Herr Präsident! Wir sind alle empört über Präsident Trump. Zum wievielten Mal eigentlich? Manche besonders empörte Stimmen haben sogar behauptet, Donald Trump sei dabei, die USA zu einem Schurkenstaat zu machen. Es könne nicht sein, was ist. Es ist aber. Ich sage: Verkriechen wir uns nicht in hilflosem Zorn. Das, was wir gerade erleben, ist erst der Auftakt.

Donald Trump glaubt tatsächlich, dass die Welthandelsordnung ein Nullsummenspiel sei. Er möchte eine Welthandelsordnung, die mit der bisherigen bricht. Er möchte eine Welthandelsordnung, in der die USA bestimmen können und die Regeln dann entsprechend ihren Interessen angepasst werden. Die Rücksichtslosigkeit, mit der er derzeit gegen Alliierte vorgeht, soll seine Entschlossenheit bei dieser Absicht zum Ausdruck bringen. Der Adressat sind aber nicht wir, der Adressat ist China. Trump wählt eine chinesische Vorgehensweise. Ein chinesisches Sprichwort sagt: Man töte das Huhn, um den Affen zu erschrecken. Wir sollen das Huhn sein.

Ich glaube, wir müssen einen Handelskrieg vermeiden und gleichzeitig die europäischen Interessen verteidigen. Das ist zweifellos eine höchst schwierige Aufgabe. Dazu gehört, dass wir vor das WTO-Schiedsgericht ziehen, wie es die Kommission vorgesehen hat. Dazu gehört auch, dass wir signalisieren: Wir lassen uns von den USA nicht alles bieten, wir halten nicht nur die andere Wange hin. Ich wünsche ihnen, Frau Kommissarin, und der ganzen Kommission, dass es eine Geschlossenheit der Mitgliedstaaten hinter Ihrem Vorgehen gibt. Denn wenn es den USA jetzt gelänge, entsprechend unterschiedlicher industrieller Interessen Europa auseinanderzudividieren, würden wir alle verlieren. Ich wünsche ihnen eine glückliche Hand.

 
  
MPphoto
 

  Patrick Le Hyaric (GUE/NGL). – Monsieur le Président, il est clair que la décision de M. Trump constitue une déclaration de guerre dirigée contre les industries de l’acier et de l’aluminium de l’Union européenne. Elle menace des dizaines de milliers d’emplois et la vie de territoires, de villes, sur un fond d’affaiblissement de nos industries. Ce protectionnisme est d’ailleurs combiné avec la baisse des impôts sur le capital aux États—Unis et les fluctuations compétitives du dollar. Cela relancera les taux d’intérêt à la hausse et l’inflation qui constituent des impôts sur les pauvres tandis qu’ils alimentent les marchés financiers.

Ces jeux combinant guerre commerciale et guerre monétaire peuvent devenir très dangereux pour les travailleurs des deux côtés de l’Atlantique et pour le monde entier. La solution n’est donc pas dans la guerre économique, dont les seuls fantassins sont les travailleurs, ici et aux États-Unis.

Il convient donc, dans l’immédiat, de déclencher les mécanismes de sauvegarde de nos industries, de l’emploi, mais en même temps, il faut développer un nouveau projet de partenariat commercial avec une action commerciale commune de l’Union européenne, à partir de l’intérêt général humain, avec des prix stables pour l’acier et un nouveau système monétaire mondial.

 
  
MPphoto
 

  Tiziana Beghin (EFDD). – Signor Presidente, onorevoli colleghi e commissari, proprio perché credo nel commercio, ritengo che i dazi doganali siano uno strumento importante quando li si usa contro i paesi che non rispettano le regole. Ma il problema, qui, è che i dazi di Trump su acciaio e alluminio si applicheranno anche a quei paesi che le regole le hanno sempre rispettate, come quelli europei che producono senza fare concorrenza sleale agli americani.

E allora questi non sono dazi nati per proteggere l'economia americana, ma sono dazi che servono per ottenere qualcos'altro. Sì, perché gli americani ci hanno già fatto capire che li toglieranno se investiremo di più nella Nato e nelle spese militari, magari acquistando armi o altri F35, oppure se abbasseremo le nostre leggi sulla qualità del cibo, magari autorizzando in Europa più OGM, glifosato, carne agli ormoni e quant'altro.

Il commercio internazionale, commissaria, va incentivato quando porta prosperità, e limitato quando danneggia l'economia, ma non va mai e poi mai usato come scusa per ottenere qualcos'altro. Non dobbiamo cedere agli Stati Uniti sul principio di precauzione, ma dobbiamo anche evitare a tutti i costi questa escalation verso una guerra commerciale che porterà solo danni ai nostri cittadini e ai nostri produttori.

L'Europa deve quindi trovare soluzioni alternative per far capire agli americani che siamo sempre i loro alleati, ma non cediamo ai ricatti.

 
  
MPphoto
 

  Mario Borghezio (ENF). – Signor Presidente, onorevoli colleghi, incredibili le reazioni ai dazi di Trump. Isteriche quelle della super lobby di Davos, ma ancora più grottesche quelle della Cina comunista, che è diventata l'alfiere del libero scambio. E poi la forte reazione della Germania e della signora Merkel, quando la causa di tutto è proprio la Germania super esportatrice, con un avanzo di 287 miliardi in evidente contrasto con le regole europee.

La lezione che dobbiamo trarne è che il libero scambio è un mito incapacitante, che produce – questo sì – guerre, e anche povertà. La Germania ha realizzato un enorme surplus commerciale, imponendo cose che hanno reso il suo export ipercompetitivo, bassi salari e cambio basso dell'euro contro il dollaro. Quindi, anziché contromisure anti-USA, la Germania si impegni piuttosto a ridurre il suo surplus commerciale.

L'UE avvii al più presto una procedura di salvaguardia sull'import di acciaio e alluminio per proteggere le imprese UE dall'afflusso verso l'Europa di produzioni provenienti da realtà molto agguerrite come Cina, Brasile, Corea, India che, a fronte dei nuovi dazi americani, non mancheranno di riversarsi sul mercato europeo. E difendiamo la nostra produzione, come nel caso dell'Embraco, che voi lasciate sola! Non volete parlare dell'Embraco? È una vergogna! Basta con il trasferimento di produzione a danno della protezione dei nostri lavoratori! Vergogna! Difendiamo l'Embraco!

 
  
MPphoto
 

  Diane James (NI). – Mr President, insulting world leaders, be it Trump or even Prime Minister May, appears to have become the norm. But let me just remind you of some key facts here before we start throwing bats and whatever at the USA. The European Union is the largest protectionist trade block in the world: EUR 17 billion a year charged to exporters via the common external tariff. Even the Commission admits to 5 000 non-tariff barriers. And then we have all of the red tape and the regulation, which equally acts as a tariff barrier or a barrier to trade in some context.

Therefore, to keep criticising Mr Trump and the USA because of his trade policy is not going to be in the least bit helpful, because he’s going to be able to come back and say: ‘What about in your own backyard? Why don’t you sort out to own trade policy in the first instance?’ Diplomacy is going to be absolutely pivotal here. We don’t need revenge, we don’t need retaliation and we don’t need penalty. Just remember how important the USA market is for European Member States.

(The President cut off the speaker)

 
  
MPphoto
 

  Daniel Caspary (PPE). – Herr Präsident! Wir sind nicht verantwortlich für die chinesischen Überkapazitäten, und wir sind auch nicht verantwortlich für die mangelnde Wettbewerbsfähigkeit der amerikanischen Stahlindustrie. Deswegen sind diese US-Maßnahmen gegen uns ungerechtfertigt, falsch und schädlich für beide Seiten. Aber, liebe Kollegen, wir tragen Verantwortung, dass wir gemeinsam mit allen Partnern in der Welthandelsorganisation sicherstellen, dass im globalen Handel weiterhin die Macht des Rechts und nicht die Macht des Stärkeren gilt. Deswegen ist es gut, dass die Europäische Kommission auf Gespräche setzt. Deswegen ist es gut, dass die Europäische Kommission Gegenmaßnahmen vorschlägt, die ein deutliches Zeichen setzen, die aber besonnen sind und die die Lage nicht weiter eskalieren lassen.

Präsident Trump rufe ich zu:

Dear Mr President, tear down this wall. Tear down those measures which are harming the transatlantic relations, and tear down those unjustified measures against your close friends and allies.

 
  
MPphoto
 

  Victor Boştinaru (S&D). – Mr President, reckless protectionism and nationalism can only isolate the United States and hurt the international rules-based trading system. Yes, a potential trade war can be triggered by new duties on steel and aluminium and can heavily impact first and foremost American jobs. Therefore, this Parliament can only invite President Trump and the US administration to take into consideration the potential damage before going any further. Do not forget: trade war can go global. Moreover, it is important for the EU to take all necessary measures – but well-calibrated in substance – to safeguard and to protect our internal market and workers and industries.

I will finish, nevertheless, by stating the obvious. Whilst transatlantic relations are facing an important number of challenges and disruptions in the short term, the long-term fundamentals remain strong. The cooperation between the EU and US as like-minded partners remains crucial, notably when it comes to trade and investment, and any further action on both sides should remain balanced and take into consideration the importance of our strategic relations and for the sides’ role at world level.

 
  
MPphoto
 

  Sander Loones (ECR). – Voorzitter, laat ons eerlijk tegen elkaar zijn. Amerika kiest steeds meer partij voor zichzelf, voor Amerika. Ze vinden steeds meer dat hun aloude bondgenoten hun eigen boontjes moeten doppen.

We zien dat in het Midden—Oosten, waar van Europa wordt verwacht dat wij de hete kolen meer zelf uit het vuur halen. We zien dat in de discussie over defensie en de NAVO, waar Amerika vindt dat wij meer zelf moeten gaan investeren. We zien dat ook in de vrijhandel over de Atlantische Oceaan, die niet gemakkelijker wordt. TTIP is afgevoerd. En vandaag wordt er gesproken over invoertarieven op aluminium en staal. Laat ons ook dat niet wijs maken: dit is geen nieuwe evolutie. We zagen dit al onder Obama, we zien dit nu opnieuw onder Trump.

Ik wil er dan ook toe oproepen: laat ons vooral naar onszelf kijken, laat ons niet in de val trappen, niet overreageren, integendeel. Laat ons de handschoen opnemen, fier, met vertrouwen, zelfvertrouwen. Wij kiezen tégen een handelsoorlog. Wij kiezen tégen protectionisme. Wij kiezen vóór eerlijke en correcte vrijhandel, omdat die goed is voor onze ondernemingen, onze banen en onze consumenten. Een handelsoorlog maakt Amerika en Europa not great again, maar maakt ons allemaal klein.

Not great again.

 
  
MPphoto
 

  Fredrick Federley (ALDE). – Herr talman! Jag tycker att många av mina kolleger väl har beskrivit förtjänsten av frihandel och hur viktigt det är att vi från Europeiska unionens sida nu inte driver på för att få ett handelskrig. Om det kommer åtgärder som riktar sig mot oss kommer vi självklart att behöva svara, men det gäller att vi försiktiga med en väldigt, väldigt obalanserad herre på andra sidan Atlanten som kan agera på ett sätt ena dagen för att nästa dag gå i en helt annan riktning.

Det som gör mig mest beklämd i detta är egentligen kanske inte de direkta tullar som föreslås nu, utan det är de omedelbara konsekvenserna som får spridning. Vi ser till exempel hur Electrolux stoppar investeringar i USA, och detta är bara början på den kedjereaktion vi skulle komma att få se om det blir ett handelskrig i full skala.

Samtidigt tappar EU och USA kraft att rikta energin som vi borde ha gjort gentemot Kina och de väldigt orättvisa handelsförhållanden som Kina har. Jag hoppas därför att vi kan komma tillbaka till förhandlingsbordet gemensamt med USA, arbeta för ökad frihandel och rikta skotten dit de ska, framför allt mot Kinas orättvisa handelsregler.

 
  
MPphoto
 

  Matt Carthy (GUE/NGL). – Mr President, Donald Trump does not care about lower-income workers, their jobs, their wages or their rights. We know this from his actions in providing tax breaks for the richest, and his regular attacks on vital services such as health care. But he was elected because he exploited the genuine concerns of many working people in the United States: people who haven’t received the benefits of free trade and globalisation, who in fact have lost their jobs and their faith in politics. Trump’s latest actions in imposing trade tariffs must be seen in this context.

However, the European Commission is playing in to his game by promoting a dangerous trade agenda. Through deals such the Comprehensive Economic and Trade Agreement (CETA) and Mercosur, the EU will actually increase the alienation and distrust that has already surged in many Member States. Any honest observer will attest that this agenda is, rather than enriching everyone, actually exacerbating the race to the bottom on global labour rights and standards.

If we want to respond effectively to Trumpism then we need to abandon a trade agenda that will only widen inequalities in Europe and across the globe.

 
  
MPphoto
 

  Franck Proust (PPE). – Monsieur le Président, Madame la Commissaire, permettez-moi de vous poser une question: pensez-vous que toutes les réunions que vous faites actuellement entre administrations américaine et européenne servent véritablement à quelque chose, avec Donald Trump?

Bien entendu, ce n’est pas vous que je remets en cause. Si je pose la question, c’est parce que je pense que son plus fidèle conseiller semble être son poste de télévision et son plus proche porte-parole, c’est son compte Twitter. Quand on partage ensemble plus de deux siècles d’histoire, le président des États-Unis n’utilise pas Twitter pour annoncer des mesures si graves pour l’économie. Quand on mène ensemble des combats avec des objectifs communs, il doit rassembler et ne pas tordre le bras de ses alliés.

Faut-il «tweeter» en caractères gras pour se faire entendre? On peut monter sur nos grands chevaux, demander la guerre commerciale ou négocier, c’est dans tous les cas jouer un jeu stupide qui fait courir un grand risque à de nombreux secteurs. Après avoir fait la course à celui qui a le plus gros bouton nucléaire, Donald Trump joue à celui qui a les plus gros droits de douane. Entre cela, la concurrence déloyale et la mondialisation sans règles, l’Europe doit compter sur elle-même et, surtout, s’assumer.

En tout cas, on peut concéder à Donald Trump une chose: il fait des miracles. Un peu comme Moïse, il écarte tout sur son chemin, à la fois ses conseillers et, malheureusement, même le bon sens.

 
  
MPphoto
 

  Jeppe Kofod (S&D). – Mr President, we all know that the post-World War order of free and fair rules-based trade is something we built together with the Americans, and therefore we also know that what Trump is doing right now is a major tactical and strategic mistake by unilaterally imposing tariffs that could disturb that rule-based order. That will be a long-term consequence if we enter into a trade war, so we should avoid that. We also have legitimate concerns about actors like China that are dumping steel on the global market, and we have to face them together – China and others – in the World Trade Organization. We agree upon that.

Secondly, we live in integrated economies, and we see that globalisation is changing the nature of work and of our industries rapidly, and I think that conversation – how to help workers and industries to transform – is an important discussion that we share with the Americans, and we should have that discussion with them.

Bilateral tariffs will only damage workers and will only make it more painful on both sides of the Atlantic, so let’s get to help the workers in a real way by discussing how they can be qualified and helped to get new jobs and live in a globalisation area where they are challenged.

 
  
MPphoto
 

  Evžen Tošenovský (ECR). – Pane předsedající, dnes diskutujeme o nové aktivitě prezidenta Donalda Trumpa o stanovení cla pro ocel a hliník. Toto rozhodnutí je podle mne směrem k mezinárodnímu obchodu nešťastné, špatné rozhodnutí. Vyvolává absolutně zbytečné emoce směrem k ekonomické spolupráci Spojených států amerických a Evropské unie. Samozřejmě se okamžitě objevily návrhy na odvetná opatření. Každá obchodní válka je nebezpečná a přináší pouze ztráty na obou stranách. Je proto důležité okamžitě hledat diplomatická řešení, dříve než se spustí dominový efekt.

Je zřejmé, že celosvětová nadprodukce oceli se dá vyřešit jen dohodou všech zainteresovaných stran. Věřím, že je zbytečné zde vyzývat nejvyšší představitele Komise k urgentním obchodním diplomatickým jednáním, a děkuji za dnešní informace paní komisařce. Dopad na ocelářský průmysl může být dramatický, a to zvláště po velmi silných regulacích v oblasti CO2 a omezení použití uhlí. Již dnes je situace v ocelářství skutečně na hraně a málokdo si uvědomuje nepostradatelnost oceli například v dopravě nebo ve stavebnictví.

Pokud se nám nepodaří tento problém celní ochrany vyřešit, tak mám obavu nejen z možných obdobných akcí v jiných oblastech, ale i z vážného poškození evropského ocelářství.

 
  
MPphoto
 

  Salvatore Cicu (PPE). – Signor Presidente, onorevoli colleghi, signori commissari, credo che abbiate ragione nell'individuare l'impegno e il tentativo per evitare in assoluto una escalation e una crisi nei rapporti commerciali con gli Stati Uniti.

Ma credo che l'aspetto più interessante e più importante, e nello stesso tempo drammatico, sia quello di impedire in assoluto che l'Europa si trovi ad affrontare, per responsabilità di Trump, per responsabilità di questi dazi, una crisi che potrebbe nascere, perché solo nel 2017 abbiamo dovuto confrontarci con importazioni esagerate, soprattutto nel settore dell'acciaio, della siderurgia, che provengono da paesi extraeuropei.

Io credo che sia un attacco vero e proprio nei confronti del sistema commerciale europeo. Credo che questo attacco vada fronteggiato con l'interlocuzione diplomatica, con la ricerca di soluzioni che evitino, appunto, il disastro di una crisi vera, ma nello stesso tempo sono fortemente d'accordo su una compattezza rispetto alle clausole di salvaguardia che la Commissione intende assumere.

 
  
MPphoto
 

  Inmaculada Rodríguez-Piñero Fernández (S&D). – Señor presidente, las medidas del presidente Trump a las importaciones del aluminio y del acero son injustas, innecesarias, y ponen en riesgo las relaciones comerciales transatlánticas. No pueden justificarse en defensa de la seguridad nacional. Es una deslealtad que implica no considerar a la Unión Europea como un aliado de los Estados Unidos.

En la Unión sufrimos también las consecuencias de la sobrecapacidad mundial del aluminio y el acero por el exceso de producción de países que no actúan bajo las reglas de la economía de mercado. Por ello, es más necesario que nunca defender la regulación de la globalización y el comercio basado en normas: hay que impedir que impere la ley del más fuerte, que pretende imponer medidas proteccionistas y populistas perjudicando a todos.

La Unión hace bien en dar una respuesta contundente, pero equilibrada, actuando con inteligencia, con una voz única y en coordinación y cooperación con nuestros socios en la OMC. Es responsabilidad de todos evitar una guerra comercial que solo conduciría a menos crecimiento y a pérdida de empleos. Por eso, debemos de pedir todos a Trump que recapacite.

 
  
MPphoto
 

  Iuliu Winkler (PPE). – Domnule președinte, decizia președintelui Trump a fost o surpriză amară pentru noi, pentru Grupul PPE, susținător al comerțului liber și echitabil pus în slujba oamenilor. Noi știm că protecționismul nu rezolvă probleme, ci le creează. Un război comercial nu are câștigători, ci numai perdanți. Cetățenii americani, susținătorii președintelui Trump, vor pierde. Industriile americane și europene vor pierde. Statele din estul Europei, printre care și România, țara mea, vor avea mult de suferit. Marii producători globali de oțel, Rusia, Ucraina, Turcia, sunt vecinii noștri. Ei își vor îndrepta exporturile către noi. De aceea, solicităm Comisiei Europene să găsească răspunsul cel mai rapid, ferm și convingător, în același timp proporționat, pentru apărarea industriilor Europene și evitarea unui război comercial, care ne-ar costa pe toți bunăstarea cetățenilor noștri.

 
  
MPphoto
 

  Karoline Graswander-Hainz (S&D). – Herr Präsident, werte Kommissarin, werte Kolleginnen und Kollegen! Am Anfang Aluminium und Stahl, dann deutsche Autos und jetzt schon Industrie- und Agrarprodukte. Trumps Pläne zu Strafzöllen auf europäische Produkte sind schwer zu durchschauen, folgen aber einer perfiden Strategie. Während alle Branchen um US-amerikanische Absatzmärkte zittern, sollen alle Handelspartner um bilaterale Ausnahmen buhlen. Das steht in krassem Widerspruch zu unseren Visionen einer multilateralen Handelspolitik auf der Basis von Werten und Grundlagen des Rechts.

Klar ist: Die angekündigten Strafzölle haben keine rechtliche Grundlage, und Europa wird nicht vor umfangreichen Gegenmaßnahmen zurückschrecken. Eine Verhandlungslösung kann aber nur gelingen, wenn wir nicht nur egoistisch auf Ausnahmen für Europa pochen, sondern gemeinsam mit unseren Verbündeten für einen fairen und regelbasierten Handel eintreten. Es ist wie auf dem Schulhof: Mobbing hört auf, wenn niemand mehr mitmacht.

 
  
MPphoto
 

  José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra (PPE). – Señor presidente, señores comisarios, señorías, la historia nos enseña que las guerras comerciales no son buenas ni siquiera para los que las proponen, aunque se diga, superficialmente, que son fáciles de ganar. La comisaria Malmström nos recordaba que se sabe cómo empiezan pero no se sabe cómo acaban.

La Comisión ha reaccionado con mesura, preparando un catálogo de contramedidas en defensa de los intereses de nuestros ciudadanos y de nuestras empresas y acordes con las normas de la Organización Mundial del Comercio.

Hoy resulta increíble tener que recordar que comercio es progreso, que comercio es paz, y que las murallas, los muros, las barreras, el unilateralismo se sitúan hoy en el paleolítico de la historia y suponen jugar una carta claramente perdedora.

En estas circunstancias difíciles hay que apoyar a la Comisión, su estrategia negociadora de acuerdos preferenciales, y apostar y doblar la apuesta en favor del libre comercio y en favor de un sistema de reglas justas, predecibles, estables, que incentive y fomente el comercio mundial y los intercambios.

 
  
MPphoto
 

  Pedro Silva Pereira (S&D). – Senhor Presidente, a decisão do Presidente Trump de impor tarifas de 25 % à importação de aço e 10 % à importação de alumínio constitui uma declaração de guerra comercial totalmente inaceitável. Esta medida protecionista esconde—se por detrás de uma falsa justificação de segurança nacional, viola as regras da Organização Mundial do Comércio, atinge gravemente a economia europeia e põe em risco a economia global.

A Comissão Europeia tem, por isso, o apoio deste Parlamento para, se a decisão se mantiver, pôr em execução uma resposta proporcional, mas firme, que defenda os milhares de empregos europeus que estão sob ameaça.

Há um problema no mercado mundial de aço e alumínio, mas esse problema chama-se China e exige uma resposta concertada da comunidade internacional contra o dumping chinês, e não medidas que erram o alvo e atingem de forma injusta e inaceitável a economia da União Europeia.

 
  
MPphoto
 

  Esther de Lange (PPE). – Voorzitter, ik wil u meenemen naar de stad IJmuiden aan de Noordzee, waar 9 000 mensen werken aan de productie van 7 miljoen ton staal. Want over hen gaat dit debat, en over het verschil tussen gelijk 'hebben' en gelijk 'krijgen'.

Want natuurlijk 'hebben' we gelijk. Niemand kan ons uitleggen– en het klópt ook niet – dat Europees staal en aluminium in deodorantbusjes en conservenblikken in Amerika een bedreiging zouden vormen voor de nationale veiligheid. Natuurlijk is dat niet zo.

Maar of we ook gelijk 'krijgen', dát is nu de vraag. Zeker nu er iemand in het Witte Huis zit die internationale regels en afspraken aan zijn laars lapt. Als die laars trouwens uit de schoenencollectie van zijn dochter Ivanka komt, dan komt hij waarschijnlijk made uit China. Ziedaar de hypocrisie van de familie Trump.

Maar om gelijk te krijgen, zullen we moeten optreden als Europese Unie. Uiteraard proportioneel, want aan escalatie heeft niemand wat, maar wel duidelijk. Dat betekent twee dingen: op zeer korte termijn vrijwaringsmaatregelen, zodat onze markten niet extra worden overspoeld, en de aanpak van het daadwerkelijke probleem, namelijk overproductie en dumping vanuit China. Niet om gelijk te krijgen, maar voor die mensen in IJmuiden en andere plekken in Europa wier baan hiervan afhangt.

 
  
MPphoto
 

  Edouard Martin (S&D). – Monsieur le Président, au préalable, j’aurais aimé éclairer M. Bay – mais il n’est plus là, c’est dommage – et l’informer qu’à Florange il y a encore plus de 2 000 travailleurs qui transforment chaque année près de 3 millions de tonnes d’acier.

Ceci étant dit, même s’il est vrai que les mesures unilatérales de Trump sont détestables, le fond de sa décision mérite réflexion. C’est la question de l’avenir de l’industrie qui est posée. Aujourd’hui les États-Unis, demain l’Union européenne, car nous souffrons des mêmes symptômes: le manque d’investissement et le manque d’anticipation.

On nous répond en sautant comme des cabris: libre-échange, libre-échange, libre—échange. Mais de quel libre-échange parle-t-on? Quel est le juste prix? Si le libre—échange ne consiste qu’à tirer toujours les prix vers le bas, la Chine va nous mettre tous à genoux. Donc il ne faut pas répondre à la provocation par la provocation, au contraire! Vous devez et nous devons être à l’offensive pour demander en urgence une révision des règles de l’OMC pour réintroduire le social et l’environnemental dans la fixation des prix internationaux.

 
  
 

Zgłoszenia z sali

 
  
MPphoto
 

  Romana Tomc (PPE). – Napovedi ZDA glede uvedbe carin me seveda zelo skrbijo, ampak reči, da jih ni bilo mogoče pričakovati, bi bilo naivno. Žal mi ne moremo ukazovati drugim, kako naj se obnašajo, lahko pa vplivamo na to, kako se bomo obnašali mi.

Seveda si ne želim nobene trgovinske vojne, to bi bilo škodljivo za vse, predvsem pa za naše evropske državljane, ampak moramo se vprašati ob tem tudi to, kaj nas je pripeljalo v takšno situacijo. Saj se še spomnimo, približno dve leti nazaj je bilo od tega, ko je bilo zelo veliko protestov, tudi v tej dvorani, proti trgovinskemu sporazumu TTIP. In danes se ti navdušujejo nad prosto trgovino.

Ne moremo si več privoščiti, da se vedno znova znajdemo v situaciji, ko se moramo braniti in očitno je, da Evropa postaja vse bolj ranljiva na gospodarskem, ekonomskem področju in da moramo sprejeti takšne ukrepe, ki bodo v prvi vrsti zaščitili evropske vrednote, evropsko gospodarstvo in evropske meje.

 
  
MPphoto
 

  Maria Grapini (S&D). – Domnule președinte, domnilor comisari, dezamăgirea noastră, tristețea nu țin loc de măsuri pentru protecția companiilor, a produselor românești, a cetățenilor din România.

Domnul Trump ne-a obișnuit cu decizii radicale. Până la urmă, dă dovadă că nu respectă un partener. Suntem membri ai Organizației Mondiale a Comerțului și cred, doamnă comisar, că din cele trei măsuri, nu aș începe cu prima, cu acționarea în justiție. Chiar dumneavoastră ați spus că durează foarte mult. Cred că trebuie să ne adresăm Organizației Mondiale a Comerțului, să facem o negociere și, sigur, mai ales, să protejăm piața, pentru că, în alte situații, când am cerut în această plenară să avem măsuri de protejare a pieței, nu de închidere a pieței, ci de protejare, pentru că avem intrare de produse cu preț de dumping, nu s-a întâmplat acest lucru.

De aceea, cred că nu ne trebuie un război comercial, dar trebuie foarte ferm să revenim, pentru protecția produselor europene – evident, și românești – și a companiilor europene. De aceea, pledez pentru o negociere și măsuri de salvgardare.

 
  
MPphoto
 

  Izaskun Bilbao Barandica (ALDE). – Señor presidente, las medidas adoptadas por Trump suponen una amenaza económica para todo el mundo y un retroceso democrático. La seguridad nacional que las justifica perjudica a un aliado histórico. Por eso, estas medidas son inaceptables y son antiguas.

Schuman ya demostró, en 1950, que la seguridad y la estabilidad se potencian recorriendo justo el camino contrario. La industria americana debería poner de su parte recordando a su presidente lo ocurrido con medidas similares adoptadas por Bush en 2002, que acabaron en un desastre para los Estados Unidos.

Por eso, apoyo las propuestas expuestas por la comisaria Malmström, animo a que se implementen contando con todos los agentes relevantes en el ámbito industrial, e informo de que el Gobierno vasco se ha puesto a plena disposición de las autoridades comunitarias para colaborar en el diseño de una estrategia compartida.

El País Vasco es una región industrial fuertemente impactada por este anuncio. Ya participó en el diseño de las medidas frente a la anterior crisis —generada por la sobrecapacidad china— y acaba de comunicar a las autoridades europeas su confianza y su oferta de colaboración para evitar una guerra comercial que a nadie conviene.

 
  
MPphoto
 

  Γεώργιος Επιτήδειος (NI). – Κύριε Πρόεδρε, με απόφαση του προέδρου των Ηνωμένων Πολιτειών, από την επόμενη εβδομάδα θα επιβληθούν πρόσθετοι φόροι στις εισαγωγές προϊόντων χάλυβα σε επίπεδο 25% και 10% σε προϊόντα αλουμινίου. Η απόφαση αυτή προφανώς ελήφθη για την προστασία των αμερικανικών βιομηχανιών από τον ανταγωνισμό των εισαγωγών, και λέω «προφανώς», διότι δεν τίθεται θέμα εθνικής ασφαλείας των Ηνωμένων Πολιτειών. Όμως η απόφαση αυτή δημιουργεί προβλήματα και στις ευρωπαϊκές χώρες αλλά και στις Ηνωμένες Πολιτείες. Υπάρχει κίνδυνος να χαθούν εκατοντάδες χιλιάδες θέσεων εργασίας, αυξάνεται το κόστος παραγωγής και γενικότερα σε πολιτικό επίπεδο θα υπάρξει τριβή μεταξύ των δύο μερών. Από τα μέτρα αυτά θίγονται ιδιαίτερα οι ελληνικές αντίστοιχες βιομηχανίες.

Σε μια εποχή που η χώρα διέρχεται κρίση οικονομίας, οι βιομηχανίες χάλυβα και αλουμινίου στην Ελλάδα δαπανούν μεγάλα ποσά για επενδύσεις σε προϊόντα τεχνολογίας, για να μπορέσουν να ανταποκριθούν στις απαιτήσεις των αγορών. Εάν όμως για τα μέτρα των Ηνωμένων Πολιτειών ληφθούν αντίμετρα και υπάρξει οικονομικός πόλεμος, αυτό θα γίνει προς ζημία όλων. Γι’ αυτό η Ευρωπαϊκή Ένωση πρέπει να απαιτήσει να εξαιρεθούν τα προϊόντα αυτά από τα ...

(Ο Πρόεδρος διακόπτει τον ομιλητή)

 
  
MPphoto
 

  Milan Zver (PPE). – Evroatlantske povezave so strateškega dolgoročnega pomena za ZDA in tudi za Evropsko unijo. Koreninijo v skupni kulturi, skupni kulturni podlagi, skupnih vrednotah, v gospodarstvih, ki so nas doslej povezovale.

Ukrep ZDA za drastičen dvig carin za jeklo in pa tudi za aluminij pa gre v nasprotno smer. Vsekakor gre za novi protekcionizem, ki namesto sodelovanja vzpostavi v prvo vrsto konfrontacijo. Spomnimo se, kam je protekcionizem pripeljal pred enim stoletjem. Pomeni predvsem zapiranje gospodarstev namesto sodelovanje in spoštovanje konkurence.

Odziv Evropske unije je zaenkrat dober. Čestitam Evropski komisiji, da pripravlja odločen in pa sorazmeren odgovor znotraj pravil Svetovne trgovinske organizacije.

Rad bi pa ponovil to, kar je zjutraj povedal naš predsednik Weber: tudi če bodo ZDA ali pa kdorkoli drug gradili zidove, bomo mi še naprej gradili mostove.

 
  
MPphoto
 

  Maria Arena (S&D). – Monsieur le Président, j’aurais juste trois questions par rapport au débat que nous avons eu.

La première question, Madame la Commissaire: est-ce que vous pensez sincèrement que, aujourd’hui, l’OMC a la capacité de faire respecter les règles au niveau international et, dans l’affirmative, comment entendez-vous mener cette politique au sein de l’OMC? Nous l’avons tous dit, nous sommes pour le multilatéralisme, mais nous voyons aujourd’hui qu’il fait défaut par rapport au respect des règles.

Deuxièmement, en ce qui concerne le soutien de l’industrie: bien entendu, nous ne sommes pas pour le protectionnisme, mais le libre-échange soumet nos industries aujourd’hui à une pression énorme par rapport à des compétiteurs qui ne respectent pas un certain nombre de règles. Comment soutenir nos industries si, effectivement, nous n’abordons pas cette question de manière claire?

Troisièmement, nous aurons des effets dérivés par rapport à la fermeture des marchés américains. Nous avons parlé de la surproduction chinoise. Comment allons-nous appliquer les nouveaux instruments de défense commerciale, mais aussi la distorsion significative? Êtes-vous prête, Madame la Commissaire, à activer les outils que nous venons de voter ici, dans cette assemblée?

 
  
MPphoto
 

  Christian Ehler (PPE). – Mr President, interestingly, the tariffs are not based on the basic trade legislation from the 1980s, but on the National Security Act of 1962. The expected reaction of the Commission would be that we go to the World Trade Organization (WTO) and we might indicate retaliatory measures.

But couldn’t it be a tactical measure that this is being based on the 1962 Act? This is because we are not quite sure whether or not, in terms of the WTO, if we lose the case based on national security concerns, then this could make the WTO system explode. If the measures were based on the Trade Act of 1989, then a WTO decision would have vertical effect on this specific measure, but if you lose the case on that measure, based on the national security angle, then, in principle, there would be a horizontal effect and that would make the system explode.

I am just asking what your perception is of the tactical aspect of what Mr Lighthizer is going to do.

 
  
MPphoto
 

  Doru-Claudian Frunzulică (S&D). – Mr President, Commissioner, this is an unfortunate situation. Everyone knows – and has been told here – that a trade war cannot be won. Maybe it is time, using this situation, to send the United States an invitation to a European Union—United States summit to discuss all these issues: political and diplomatic cooperation, the economy, trade, investments, security and defence. Maybe Mr Trump has forgotten that the closest allies of the United States are the European Union countries, not only Australia. Maybe we should use this situation in a positive way in order to have this summit. There have been too many situations recently where the European Union has had to respond to its close ally, the United States of America. It is probably time for discussions, and the President of the Council, the President of the Commission and Ms Mogherini should launch this initiative.

 
  
MPphoto
 

  Νότης Μαριάς (ECR). – Κύριε Πρόεδρε, η απόφαση του Τραμπ να επιβάλει δασμούς στις εισαγωγές προϊόντων χάλυβα και αλουμινίου δεν πρέπει να μας εκπλήσσει. Ο ίδιος και στην προεκλογική περίοδο και αργότερα είχε πει ότι η πολιτική του είναι «πρώτα η Αμερική», και αυτό σημαίνει μια κλειστή οικονομία, προκειμένου να στηρίξει τις αμερικανικές επιχειρήσεις, και έχει τη δυνατότητα να εφαρμόσει αυτή την πολιτική, διότι η αγορά των ΗΠΑ είναι μια τεράστια αγορά και μπορεί να αντέξει τα κλειστά σύνορα. Το θέμα είναι τι συμπεράσματα βγάζει η Ευρωπαϊκή Ένωση, η οποία είχε μια πολιτική ελευθέρου εμπορίου όπου επιτρέψαμε τις αθρόες εισαγωγές, πάμφθηνες εισαγωγές προϊόντων χάλυβα από την Κίνα, με αποτέλεσμα να διαλυθεί η χαλυβουργία στην Ευρώπη. Επομένως πρέπει να ληφθούν συγκεκριμένα μέτρα, ιδίως για τις ελληνικές βιομηχανίες χάλυβα και αλουμινίου που υποφέρουν και θα υποφέρουν από αυτές τις πολιτικές του Τραμπ.

 
  
MPphoto
 

  Κωνσταντίνος Παπαδάκης (NI). – Κύριε Πρόεδρε, οι λογαριασμοί είναι ανοικτοί και τα συγκρουόμενα συμφέροντα των μονοπωλίων μεγάλα. Υπερσυσσωρευμένα κεφάλαια που δεν βρίσκουν κερδοφόρα διέξοδο, ασθμαίνουσα ανάκαμψη, καπιταλιστικές οικονομίες που αλληλοδιαπλέκονται με ανακατατάξεις ισχύος. Οι ημιτελείς συμφωνίες του κεφαλαίου, όπως η διατλαντική, η διειρηνική, του Παρισιού για το κλίμα, φανερώνουν τους ανταγωνισμούς Ηνωμένων Πολιτειών, Κίνας, Ρωσίας και Ευρωπαϊκής Ένωσης, με τα ιδιαίτερα συμφέροντα Γερμανίας και Γαλλίας. Οι δυνάμεις του κεφαλαίου ανταγωνίζονται αλλά συμφωνούν και έχουν κοινή γραμμή για το πώς θα εντείνουν την εκμετάλλευση σε βάρος των εργατών. Οι δασμοί που όλοι ξορκίζουν και τελικά επιβάλλει καθένας στον ανταγωνιστή του για λογαριασμό των συμφερόντων της κερδοφορίας των δικών του ομίλων είναι ένα ακόμα εργαλείο των αστικών κρατών με ζημιωμένους τους εργαζόμενους. Δεν είναι απλά πόλεμος ούτε μόνο εμπορικός, έχει όνομα και λέγεται καπιταλισμός, το σάπιο εκμεταλλευτικό σύστημα που δεν γιατρεύεται, δεν εξανθρωπίζεται. Όσο τα αδιέξοδα μεγαλώνουν, οι λαοί με την ταξική τους πάλη να μη δεχθούν να γίνουν θύματα στον βωμό αυτών των ανταγωνισμών.

 
  
MPphoto
 

  Seán Kelly (PPE). – Mr President, my background is sport, and in sport we often say that you have short-term pain for long-term gain. In other words, if you train hard, you will reap the rewards in due course. But what we are seeing in the United States now is short-term gain for long-term pain. But that does not really worry Donald Trump. He made promises in the election and, regardless of the consequences, he wants to be able to say: ‘I promised ABC, I have delivered ABC’. Long-term pain, short-term gain, perhaps. We have had a long relationship with the United States and we want that to continue. This week, for instance, in my own country we have our national holiday, St Patrick’s Day, and the United States will turn green. But there is more to the United States than Donald Trump. Nevertheless, we cannot roll over on this one, and it is important that the Commission – and I am quite sure they will – take a proportionate, mature attitude and, hopefully, the matter can be resolved.

 
  
MPphoto
 

  José Blanco López (S&D). – Señor presidente, hace poco más de un año debatíamos un tratado de libre comercio con Obama. Hoy estamos ante una guerra comercial en ciernes con Trump de consecuencias imprevisibles. ¡Cómo cambian los tiempos! Europa no la ha iniciado, pero Europa debe intentar defenderse y debe tratar de evitarla.

Empresas y miles de trabajadores, muchos de ellos de mi región, Galicia, están en vilo ante el futuro de sus puestos de trabajo en una industria que está ya sacudida por la sobrecapacidad y las prácticas de dumping de China. Si los Estados Unidos quieren hacer frente al problema es ahí donde deben dirigir su mirada, no hacia su socio europeo.

Se impone prudencia pero, desde luego, también se impone firmeza. Empresas y trabajadores necesitan la certeza de que Europa va a utilizar todo el arsenal diplomático y todo lo que tenga a su disposición para garantizar el futuro de esta industria.

 
  
 

(Koniec zgłoszeń z sali)

 
  
MPphoto
 

  Cecilia Malmström, Member of the Commission. – Mr President, I will try to answer a few questions. The EU, together with Brazil, Canada and Mexico, are the countries most affected by this, but there are others who also export steel. Exactly how it strikes within the European Union: we do not have the figures here but we are of course in close dialogue with the Member States. There are about nine or ten countries affected in the European Union, but the consequences are, of course, much larger. We do not know much about the Australian exceptions. I have also read about it on Twitter. The exceptions for Canada and Mexico are related to a satisfactory outcome of the negotiations of NAFTA, so we are still looking for more information there. In the EU we are security partners to the United States. That goes a long way back. We work together in NATO; we have stood together in Iraq, Afghanistan and many other places in the world; we are cooperating in the fight against IS; and our friendship and strategic partnership goes way back.

On tariffs, we need to clarify a few issues. Yes, the EU has tariffs on cars vis-à-vis the US and other countries, but the US has higher tariffs on other items. For instance, there are 25% tariffs on trucks and pickups, and you cannot discuss tariffs unilaterally. We try to take away tariffs in trade agreements. When there are no trade agreements, these are the tariffs, and they are not only vis-à-vis the US, but they are against all countries with whom we do not have a free trade agreement. So that is why you cannot negotiate them individually. It is part of a bigger picture.

We believe that this measure is a safeguard in disguise and that the exception that does exist in the WTO, but which is meant to be used for wartime, is misused. So we are confident that we could win such a case in the WTO, and we are reaching out to other friends and allies to see if we can make a joint approach to the WTO. On trade distortions, Ms Arena, that is why we have the safeguard measures that we are ready to put into place. Whether a summit is the way to solve this is beyond my pay grade. I think we have to try to solve these issues quite urgently actually.

But as long as the measures have not entered into force, we hope to avoid a significant trade dispute. The root problem, as many of you have said, is over-capacity in the steel and aluminium sectors. Certain countries are using massive subsidies and producing non-market conditions, so the EU and the US should work together on this, and we are doing so. The EU have, from our side, done our part. As you know, with your help, we have modernised the trade defence instruments. We are using them and we are trying to uphold rules against those countries which distort trade or which have unfair practices. That is why we met, together with the US Trade Representative and also with Minister Seko from Japan, this weekend to discuss how we jointly can work to face this challenge. We achieved a to-do list and an action plan and we will meet jointly again. It was a very constructive meeting, and the aim is, of course, to work to improve the level playing field.

Protection is never a good answer, and that is why we are reaching out to other parties of the world in order to jointly stand up for the principles of the rules—based international global trading system and the multilateral organisations. WTO is not perfect, but it has served us well – us, the US and many other countries of the world – and we would rather work together to strengthen it and not weaken it. That is why we are also reaching out to other countries and have this very ambitious trading agenda. We are creating a circle of friends with parties across the world who are of the firm belief that trade is a good thing if we make good trade agreements based on fair, sustainable and transparent trade. That is good for our people and for our companies. That is why we stand up to do this within the framework of WTO rules and the global trading system.

I want to thank you for the strong support you have given to the Commission and our approach to adopt WTO-compatible measures. We are doing this in a measured and calm way. I also want to thank you because I know many of you have reached out individually to US counterparts in Congress and elsewhere. That is indeed very useful. So thank you very much for this debate.

(Applause)

 
  
MPphoto
 

  Jyrki Katainen, Vice-President of the Commission. – Mr President, thank you very much for this House’s very strong support for the policy the Commission has adopted in this fight. It’s very important that the whole EU is united when addressing this kind of trade issues and difficulties. We also acknowledge in the Commission the good cooperation with the Congress of the United States. Both main parties – Republicans and Democrats – share the view on rules-based world order and rules-based trade with us. We have to acknowledge this good cooperation. The business sector in the United States also shares our views. So we have to acknowledge this.

This is not a dispute between Europe and the United States as such. That is why the Commission will concentrate on problem-solving instead of provoking further problems in this fight. What do we want to do is to clear up this mess. I think there are good reasons which both sides will, at the end of the day, accept that we don’t need and we don’t want a trade war. Instead we should concentrate on improving our trading conditions between the two trading blocks and like-minded continents.

This incident is a good reminder for all of us: when we want to build or harness globalisation, it must be based on rules-based world order instead of the rule of the strongest.

Trade agreements are good examples of building a rules-based world order. Actually, the reality is as simple as this: we have to choose between the two options. Either we want to have trade agreements which bring values to trade and strengthen the rules-based world order, or then we are in a situation where we are at the moment, where arbitrary decisions can harm all of us.

We will try to find a solution as soon as possible, and we want to enhance our trading and security cooperation with the United States.

 
  
MPphoto
 

  Przewodniczący. – Zamykam debatę.

(Posiedzenie zostało na chwilę zawieszone.)

Oświadczenia pisemne (art. 162)

 
  
MPphoto
 
 

  Francisco Assis (S&D), por escrito. – A decisão anunciada pelo Presidente dos EUA, Donald Trump de introduzir elevadas tarifas à importação de aço e alumínio configuram um sinal muito preocupante de retrocesso na abertura comercial e põem em causa o futuro das relações comerciais entre as duas maiores economias mundiais. A Comissão Europeia deve agir com cautela, mas com firmeza. Uma guerra comercial não é do interesse de nenhuma das partes.

 
  
MPphoto
 
 

  Ivo Belet (PPE), schriftelijk. – De Amerikaanse president probeert lidstaten van de EU tegen elkaar uit te spelen. De Britten hebben dat ook geprobeerd in de brexit-onderhandelingen: ze zijn van een koude kermis thuisgekomen. Binnen de EU is het besef gegroeid dat we in dergelijke conflictdossiers veel sterker zijn als een solidair en eensgezind blok. Als Trump toch doorzet met zijn puberale maatregelen, tegen de adviezen in van zowat al zijn economische adviseurs, dan heeft de EU geen keuze daarop te antwoorden.

Ondertussen moeten we versneld uitzoeken hoe we het concept van een grensheffing op CO2 kunnen uitrollen: dat idee zit ingebouwd in het akkoord over de hervorming van het ETS-stelsel die we onlangs hebben afgerond. Het zou erop neerkomen dat er aan de Europese grenzen een heffing wordt betaald op CO2-intensieve producten die in de EU worden verkocht. Producten die niet volgens de schoonste productietechnologieën zijn geproduceerd, worden onderworpen aan extra kosten, net zoals in het Europese ETS, het emissiehandelsstelsel van de EU. Daarbij komen o.a. Amerikaans staal en aluminium in het vizier. Maar in het bijzonder zou de zwaar vervuilende import vanuit China kunnen worden aangepakt. In het licht van de geplande Amerikaanse heropleving van de zwaar vervuilende steenkoolindustrie is dit een meer dan verantwoorde oefening.

 
  
MPphoto
 
 

  Birgit Collin-Langen (PPE), schriftlich. – Ich unterstütze das Vorgehen der Kommission. Zunächst gilt es – wie zwischen Partnern üblich – den Dialog zu suchen. Sollte dieser jedoch scheitern, unterstütze ich die möglichen Gegenmaßnahmen, wie sie die EU-Kommission in der vergangenen Woche angekündigt hat. Europa ist wettbewerbsfähig, wir stellen hochwertige Produkte her, wir sind erfindungsreich und kreativ, und daher lassen wir uns nicht unter Druck setzen.

 
  
MPphoto
 
 

  Adam Gierek (S&D), na piśmie. – Dziś na świecie wszyscy chcą produkować i korzystnie sprzedawać. Powoduje to głęboką nierównowagę finansową – zadłużenie wielu krajów i zapaść gospodarczą licznych regionów świata. Ta niezrównoważona globalizacja i nadprodukcja wielu towarów, w tym stali, wywołała niekorzystne zjawisko powrotu w USA do narodowego protekcjonizmu w postaci 25% cła na stal. Ogromna nadwyżka produkcji stali w Chinach może być w związku z tym jeszcze większym strumieniem skierowana po dumpingowych cenach do Europy. Jaka będzie wtedy kondycja naszego (polskiego) hutnictwa? Czy to początek wojny handlowej na świecie? Czy to początek zrywania powojennego porządku na linii Europa-USA? Świat musi zasiąść do „okrągłego stołu” i zreformować WHO lub stworzyć nową instytucję międzynarodową o szerszych kompetencjach. W przeciwnym razie dojdzie do chaosu gospodarczego i politycznych wstrząsów, a nawet do lokalnych gorących wojen. Optuję za szybkimi dyplomatycznymi krokami ze strony UE w celu porozumienia się z partnerami UE: m.in. z Japonią, Brazylią, Meksykiem i in. Zrównoważenie gospodarek krajów UE stanie się niewątpliwie asumptem do przyszłej, optymalnej reindustrializacji oraz ustanowienia nowego globalnego rynku.

 
  
MPphoto
 
 

  Agnes Jongerius (S&D), schriftelijk. – Vrienden lijken vijanden te worden. De Amerikaanse president Trump en de voorzitter van de Europese Commissie Juncker houden elkaar in een wurggreep als zij hun protectionistische handelsmaatregelen doorzetten en uitbreiden.

Wij, zowel hier in de EU als in de VS, moeten dan ook alles doen om een handelsoorlog te voorkomen. De VS en de EU moeten juist samenwerken om de echte problemen die gepaard gaan met handel aan te pakken. Ik verzet mij al jaren tegen het dumpen van staal door landen zoals China. Ik maak mij zorgen over strategische overnames door buitenlandse mogendheden. Ik pleit al tijden voor het opnemen van zowel sociale als milieunormen in handelsverdragen. Tegen de heren zou ik daarom willen zeggen: houd je hoofd koel, trek je niet terug achter de eigen dijken en werk vooral samen.

 
  
MPphoto
 
 

  Artis Pabriks (PPE), rakstiski. – ASV prezidenta Donalda Trampa lēmums par tarifu piemērošanu tērauda un alumīnija importam ir ekonomiskais nacionālisms. Tā ir populistiska un nepareiza politika, kas uz kādu laiku dos Trampam atbalstu vienkāršās tautas aprindās, bet ekonomiskos jautājumus neatrisinās, vienlaikus iedzenot pamatīgu plaisu starp sabiedrotajiem. Šis lēmums nozīmē apzinātu starptautiskās tirdzniecības sistēmas vājināšanu, Pasaules Tirdzniecības Organizācijas un tās noteikumu noārdīšanu. Tas novedīs pie filozofa Tomasa Hobsa aprakstītā visu kara pret visiem. Ja Eiropai netiks piemērots izņēmums, tai būs jāatbild ar to pašu, kas vēl tālāk eskalēs situāciju pa spirāli uz augšu. Rezultātā sākotnēji politiski ieguvēji no ASV un ES saspīlējuma tirdzniecības attiecībās būs Ķīna un Krievija. Situāciju ar Ķīnas alumīnija un tērauda importu vajadzēja ASV risināt kopā ar Eiropu un tās sabiedrotajiem. Ja nepieciešams, tirdzniecības noteikumus var mainīt, bet nedrīkstam no tiem pilnībā atteikties. ES šobrīd būtu īpašas pūles jāvelta uz noteikumiem balstītas tirdzniecības stiprināšanai, piemēram, ratificējot līgumus ar Japānu un Singapūru.

 
  
MPphoto
 
 

  Czesław Adam Siekierski (PPE), na piśmie. – Rosnące tendencje protekcjonistyczne na świecie mogą stanowić poważne zagrożenie dla naszych producentów. Żeby temu przeciwdziałać, potrzeba uporządkowania procesów globalizacyjnych i liberalizacyjnych. Droga do tego celu wiedzie przez przyjęcie pewnych zasad, reguł, dobrych praktyk na poziomie światowym.

Do niedawna forum dla przyjmowania takich zasad była Światowa Organizacja Handlu (WTO), lecz stopniowo traci ona na znaczeniu, czego przykładem jest choćby fiasko grudniowych rozmów na Konferencji Ministerialnej w Buenos Aires. Niemałą rolę w demontowaniu WTO odgrywa administracja prezydenta Trumpa. Protekcjonizm narusza zasady handlu przyjęte między partnerami. Nie użyłem tu określenia „narusza zasady wolnego rynku”, ponieważ są sytuacje, w których – za uzgodnieniem dwustronnym lub wielostronnym – przyjmuje się pewne preferencje dla niektórych uczestników wolnego rynku. Takie odejście od zasad wolnego rynku musi mieć jednak głębokie uzasadnienie.

Należałoby określić na poziomie międzynarodowym, jaka sytuacja zagrażająca interesom narodowym czy bezpieczeństwu musi wystąpić na rynku, aby wprowadzać tak ostre rozwiązania ochronne w postaci jednostronnych decyzji, bez żadnych uzgodnień, konsultacji. Przyjęła się zasada zgodna z dobrymi praktykami handlowymi, aby podejmowane działania były zawsze proporcjonalne do zaistniałej sytuacji. Jeśli ta proporcja zostaje naruszona, dochodzi wtedy do działań odwetowych drugiej strony, co stanowi właściwie początek wojny handlowej.

 
  
  

PRESIDENZA DELL'ON. ANTONIO TAJANI
Presidente

 

5. Pokračování denního zasedání
  

(La seduta è ripresa alle 10.07.)

 

6. Rozprava s portugalským premiérem Antóniem Costou o budoucnosti Evropy (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
MPphoto
 

  Presidente. – L'ordine del giorno reca la discussione con il Primo ministro del Portogallo, António Costa, sul futuro dell'Europa (2018/2576(RSP)).

Prima di dare la parola ad António Costa, vi ricordo che è possibile richiedere il "catch-the-eye" usando l'apparecchio per il voto elettronico. Per introdurre la vostra richiesta inserite la carta di voto e utilizzate uno qualsiasi dei bottoni per il voto elettronico. Procedo ora all'apertura del sistema che resterà aperto durante l'intervento del primo ministro Costa.

 
  
MPphoto
 

   Monsieur le Premier ministre, merci d’être ici. Comme vous le savez, le Parlement européen a décidé d’être le cœur du débat sur l’avenir de l’Europe. Voilà pourquoi nous avons invité tous les premiers ministres pour discuter avec nous. Ce ne sera donc pas une séance formelle, ce sera un vrai débat politique avec vous, et je suis heureux d’accueillir une nouvelle fois parmi nous António Costa, ancien député au Parlement européen, cette fois en tant que premier ministre. C’est un ancien collègue, il sera donc à l’aise parmi nous. Un grand merci et bon travail à vous au Portugal, pays très important pour l’Union européenne, notamment en ce qui concerne le renforcement du dialogue avec l’Afrique ou l’Amérique latine.

Soyez le bienvenu, vous êtes ici chez vous, en tant qu’ancien député de ce Parlement, et je vous donne tout de suite la parole.

 
  
MPphoto
 

  António Costa, Primeiro-Ministro de Portugal – Senhor Presidente do Parlamento Europeu, Senhor Presidente da Comissão Europeia, Senhoras e Senhores Deputados, agradeço, em primeiro lugar, ao Presidente Tajani a oportunidade de me dirigir ao Parlamento Europeu para debater convosco o futuro da Europa.

É um grande prazer, para mim, regressar a esta Casa, onde servi, ainda que brevemente, como deputado e como vice-presidente, e que tanto tem contribuído, enquanto a única instituição diretamente eleita pelos cidadãos, para melhorar a transparência e a democracia na Europa.

Saúdo também a presença do Presidente da Comissão, cuja visão, pragmatismo e experiência e o seu europeísmo nos têm ajudado na busca de soluções, a superar divisões e a reforçar a nossa União.

Nos últimos anos, a União Europeia foi sacudida por uma sucessão de crises sem precedentes na sua história e que a abalaram nas suas fundações – da grande recessão económica de 2008 ao Brexit e à dramática crise dos refugiados no verão de 2016.

Vivemos agora, é verdade, um momento de apaziguamento. Podemos finalmente celebrar o regresso do crescimento económico e evitámos que o Brexit se tornasse um princípio de desagregação.

Em qualquer caso, não há razões para complacência. A União Europeia tem de estar à altura da sua responsabilidade histórica. Em Bratislava, os Estados-Membros comprometeram-se a prosseguir unidos e a tornar a União mais atrativa e merecedora da confiança e do apoio dos nossos cidadãos.

Em Bruxelas, perante este Parlamento, o Presidente Juncker apresentou, em nome da Comissão, um ambicioso Livro Branco sobre o futuro da Europa. Em Gotemburgo, proclamámos os vinte princípios do Pilar Social, e a agenda dos líderes, proposta pelo Presidente Tusk, tem permitido um debate franco e direto entre os chefes de Estado e de Governo.

A questão, hoje, é muito simples: queremos continuar a prometer muito e a cumprir pouco, ou somos capazes de honrar os compromissos que assumimos perante os nossos cidadãos? Teremos nós a coragem de fazer opções e de dotar a União dos meios e dos instrumentos para responder aos desafios com que estamos confrontados?

Talvez por Portugal ter regressado à Europa, após longos 48 anos de ditadura e treze anos de anacrónicas guerras coloniais, em África, e por termos experimentado as tensões do período revolucionário fundador da nossa democracia, Portugal sabe bem que ser europeu não é uma mera coincidência geográfica ou histórica. Mais do que uma moeda única, mais do que um mercado interno, a Europa é, sobretudo, uma comunidade de valores.

Ser europeu é pertencer a um sistema de valores. A paz, a defesa incondicional da democracia, o primado do Estado de Direito, a liberdade, a igualdade, a dignidade da pessoa humana e a solidariedade – foram estes valores que trouxeram Portugal à Europa. Foi a vontade de consolidar a democracia reconquistada e de poder partilhar um espaço comum de liberdade, de segurança, de paz e de prosperidade.

Foi com esta visão que Mário Soares subscreveu o pedido de adesão de Portugal à então CEE, logo em 1977, e assinou o tratado de adesão em 1985. Aproveito, por isso, para agradecer, mais uma vez, ao Presidente Antonio Tajani a homenagem que este Parlamento prestou a este grande europeu e seu antigo membro.

Partilhar uma casa comum, partilhar os mesmos valores não significa, obviamente, prescindir da nossa própria identidade nem renunciar à liberdade de cada um fazer as suas escolhas.

O futuro da Europa não é compatível com um pensamento único, qualquer que ele seja. A democracia na Europa não pode estar espartilhada por uma ideia de “there is no alternative”. Significa, pelo contrário, acordar, entre todos, um conjunto de regras comuns de convivência e dar a cada um a liberdade de poder seguir o seu próprio caminho, de acordo com essas regras comuns e para benefício de todos.

Como numa grande família, viver a 28 ou a 27 numa mesma casa nem sempre é fácil. Por isso, são necessárias regras. Mas essas regras não servem para uniformizar as políticas. As regras servem para que os compromissos comuns possam ser alcançados através das diferentes políticas que os eleitorados escolham, democrática e soberanamente.

Em Portugal, definimos uma alternativa à política de austeridade, centrada em mais crescimento económico, mais e melhor emprego e maior igualdade. A reposição de rendimentos devolveu confiança aos agentes económicos, permitindo o maior crescimento económico desde o início do século, um crescimento sustentado no investimento privado, nas exportações e no emprego.

É verdade que fizemos diferente, mas cumprimos as regras e temos, aliás, hoje, finanças públicas mais sólidas do que tínhamos há três anos.

Saímos, em 2017, do procedimento por défice excessivo. Tivemos, no ano passado, o défice mais baixo dos 43 anos da nossa democracia e, na semana passada, a Comissão Europeia retirou a Portugal da lista de países com desequilíbrios macroeconómicos excessivos.

(Aplausos)

Mas o mais importante de tudo é que a afirmação da soberania democrática devolveu a confiança nas instituições democráticas e na União Europeia, como mostra o último barómetro, com um claro apoio dos portugueses à União Europeia.

Não temos, por isso, qualquer crise existencial. É na União, e com todos os que o queiram, que desejamos construir o nosso futuro. E temos inúmeros desafios pela frente: as alterações climáticas, a instabilidade na nossa fronteira externa, o terrorismo, a globalização, a transição digital e as migrações. Mas temos de ter consciência de que nenhum dos grandes desafios que enfrentamos será melhor resolvido fora da União, por cada Estado—Membro isoladamente, por mais populoso ou próspero que seja.

Só a União Europeia, em conjunto, conseguirá liderar uma ação concertada à escala mundial para a aplicação do Acordo de Paris, vital para responder às alterações climáticas que ameaçam a humanidade na sua existência.

Só unidos na cooperação estruturada permanente poderemos assumir uma responsabilidade crescente, de forma solidária e em complementaridade com a NATO, face à instabilidade nas nossas fronteiras, que ameaça a paz e a nossa segurança.

Só unidos poderemos reforçar a cooperação policial, a cooperação judicial e a troca de dados entre os nossos serviços de informações para enfrentar o terrorismo, que espalha o medo nas ruas das nossas cidades.

Só a União dará força a uma política comercial capaz de contribuir para regular os mercados globais e proteger os elevados padrões sociais, ambientais e de segurança alimentar que queremos preservar, regulando a globalização, que desafia a sustentabilidade do modelo social europeu.

Só o desenvolvimento do Pilar Social e do mercado único e o investimento conjunto na sociedade do conhecimento e na transição energética nos permitem assegurar o crescimento e o emprego digno, a única resposta eficaz às angústias que a transição digital e a automação colocam sobre o futuro do trabalho.

(Aplausos.)

Só à escala europeia é possível ir à raiz do problema das migrações, que alteram o equilíbrio das nossas sociedades, agindo na promoção do crescimento inclusivo e do desenvolvimento sustentável, da paz e dos direitos humanos em África, na cooperação com os países de origem e de trânsito, acompanhando o apelo do Secretário-Geral das Nações Unidas, António Guterres, a um novo pacto global para as migrações, assim como só solidariamente entre todos poderemos assegurar a defesa da nossa fronteira externa comum contra as redes de criminalidade organizada que promovem o tráfico de seres humanos e partilhar, de modo solidário, o dever humanitário de garantirmos proteção internacional a todos quantos dela carecem.

Sim, é verdade que todos estes desafios existem e que temos de os enfrentar. Não com grandes debates institucionais ou paralisantes revisões dos tratados – o essencial é definirmos o que queremos fazer.

A arquitetura institucional é apenas um instrumento que nos permitirá a sua concretização. Inverter a ordem é contraproducente e divide-nos no acessório antes de nos unir sobre o essencial. E o tempo urge. O nosso foco tem de estar nos cidadãos, ouvindo-os e devolvendo-lhes a confiança na nossa capacidade de enfrentar e vencer cada um destes desafios.

Aquilo que distingue a política democrática do populismo é que a política democrática não explora os medos nem vive dos problemas. Pelo contrário, a política democrática responde aos problemas, combate o medo e as angústias e devolve esperança ao futuro de todos os cidadãos.

A globalização não se enfrenta fechando fronteiras ou erigindo muros, retrocedendo numa lógica protecionista ou numa deriva xenófoba. Devemos deixar claro que estas não são nem nunca serão as opções da Europa. A União Europeia só terá a ganhar se continuar a projetar a visão de uma Europa aberta ao mundo, do Japão ao Mercosul.

O que a globalização nos exige é que sejamos capazes de investir nas qualificações, na inovação e nas infraestruturas que nos inserem nas redes globais, e só uma sociedade coesa – económica, social e territorialmente – garante uma competitividade sustentada.

É nossa responsabilidade política responder aos anseios legítimos dos cidadãos europeus, mas só o conseguiremos fazer se soubermos construir uma verdadeira União, mais coesa económica, social e politicamente. Para que isso seja possível, há duas prioridades muito claras: concluir a União Económica e Monetária – o projeto mais ambicioso que já conseguimos pôr em prática – e dotarmos a União de recursos à medida das suas responsabilidades e dos desafios que temos de enfrentar.

Senhoras e Senhores Deputados, a convergência é a chave para a união na Europa. Só ela poderá garantir a necessária estabilidade da zona euro, assegurando a redução dos riscos e a partilha dos benefícios.

A crise financeira que vivemos expôs as fragilidades da moeda única. Confrontados com uma emergência, evitámos, em grande parte por ação esclarecida do Banco Central Europeu, a desagregação que chegou a ameaçar-nos e criámos, com o plano Juncker, um novo instrumento de apoio ao investimento, que, com o contributo deste Parlamento, viria mesmo a ser reforçado.

Contudo, mesmo com estes avanços, as fragilidades estruturais da zona euro permanecem por resolver. As assimetrias e os desequilíbrios entre os seus membros reduzem o crescimento potencial e põem em causa a estabilidade da moeda única.

Enquanto a União Económica e Monetária se mantiver incompleta, serão maiores os riscos de novas crises. Precisamos de aproveitar este momento de crescimento e de otimismo nos mercados para dar um novo impulso à União Económica e Monetária, que reforce a convergência e previna novas crises.

(Aplausos.)

A União Económica e Monetária nunca poderá funcionar satisfatoriamente apoiada apenas no seu pilar monetário. Por economia de tempo, não vou desenvolver, aqui, os temas da União Bancária, que iniciámos e que importa concluirmos, da necessidade de clarificarmos regras orçamentais obscuras ou da evolução do Mecanismo Europeu de Estabilidade. Centrar-me-ei no que julgo essencial para otimizar a zona euro como união monetária, corrigindo as assimetrias e reforçando a convergência.

Qualquer união monetária madura dispõe de uma capacidade orçamental, e é nesse sentido que venho defendendo a criação de uma capacidade orçamental própria da zona euro, articulada com o exercício do Semestre Europeu. Esta capacidade orçamental poderá servir como instrumento de estabilização contra choques externos, mas o seu objetivo primordial deve ser o investimento, dotando as recomendações específicas por país, consolidadas nos programas nacionais de reformas, de instrumentos financeiros para a sua implementação.

Não se trata de estabelecer uma união de transferências nem mecanismos de financiamento às ineficiências nacionais. Quero ser claro: não defendo transferências permanentes.

O mecanismo de convergência que proponho, de alguma forma próximo do instrumento para as reformas referido recentemente pela Comissão, deverá assentar numa base contratual, de forma a executar reformas desenhadas à medida de cada país, em função dos seus próprios bloqueios estruturais, que permitam melhorar o seu potencial de crescimento, com metas quantificadas e calendarizadas, cujo cumprimento condicione a transferência faseada das tranches de financiamento. Por exemplo, olhando para o “country report” de Portugal, a nossa prioridade deve ser o investimento na educação, na formação ao longo da vida, na investigação e no desenvolvimento e na inovação, fixando métricas de sucesso e calendários de concretização.

O apoio à convergência é a medida certa para responsabilizar cada Estado—Membro pela realização das reformas de que necessita. É o melhor instrumento para garantir a estabilidade da zona euro e combinar o crescimento económico com a disciplina orçamental.

Trata-se de criar incentivos às reformas, uma condicionalidade positiva e não uma condicionalidade punitiva. É que não podemos continuar a olhar para a zona euro como um conjunto de economias que competem entre si e depois com o resto do mundo. Temos de tratar a zona euro como um espaço integrado, cuja prosperidade e coesão beneficiam todos os seus membros, em que o valor agregado do conjunto depende do sucesso de todos e de cada um.

(Aplausos.)

A estabilização duradoura e sustentável da zona euro é a primeira condição para podermos construir o futuro da Europa em bases sólidas. A segunda condição é dotarmos a União de um orçamento à medida das suas exigências e das suas ambições.

No seu recente relatório sobre o próximo quadro financeiro plurianual, o Parlamento Europeu defendeu que só será possível concretizar mais políticas e mais programas europeus com mais recursos e não com menos. Acompanhamos este Parlamento e partimos para este novo ciclo de negociações sobre o quadro financeiro plurianual com uma posição clara.

Temos de reforçar os recursos próprios da União e é necessário um aumento das contribuições de todos os Estados-Membros. Portugal está disponível para aumentar a sua contribuição e apoia a criação de novos recursos próprios, como proposto no relatório Mário Monti, objeto de sugestões múltiplas.

Só assim podemos honrar o compromisso que assumimos para com os cidadãos de garantir maior segurança face às alterações climáticas, às ameaças externas e ao terrorismo, e o futuro do nosso modelo social, do emprego e da gestão das migrações, sem sacrificar políticas que são já parte da identidade da União Europeia, como a política agrícola comum ou a política de coesão.

Seria um grave erro sacrificar estas políticas. O sucesso da política agrícola comum não se reduz à garantia da segurança alimentar da Europa, assim como o sucesso da política de coesão não se limita ao contributo que tem dado para a modernização económica e social dos nossos territórios. A sua maior mais-valia foi ter trazido a União Europeia para o dia-a-dia dos seus cidadãos, foi ter deixado que a Europa deixe de ser uma abstração para ser algo concreto na vida das pessoas. Com a política agrícola e a política de coesão, a Europa chegou a cada aldeia, a cada vila, a cada parcela do nosso território, das grandes metrópoles às regiões ultraperiféricas.

Temos de falar verdade aos nossos cidadãos. Não podemos querer mais da Europa sem darmos mais à Europa. Não podemos atribuir mais responsabilidades à Europa sem aumentarmos as nossas contribuições e os seus recursos próprios.

Mas não podemos, obviamente, simplesmente querer mais, sempre mais, mais e mais. Temos também de ser capazes de fazer diferente e fazer melhor, explorando a indispensável complementaridade de políticas e de instrumentos e melhorando a sua eficiência.

Desde logo, entre competitividade e coesão, não há mais lugar para uma Europa da produtividade e uma Europa da coesão. Precisamos de uma economia mais competitiva no mercado global e de uma sociedade mais coesa internamente. Mas também devemos ter a consciência de que a política agrícola tem de dar um contributo acrescido para enfrentarmos as alterações climáticas e a política de coesão tem de contribuir para a prevenção da radicalização nas periferias urbanas e tem de se centrar mais nas pessoas como instrumento do nosso pilar social.

Do mesmo modo, o objetivo da coesão não pode estar ausente de programas como o Horizonte 2020 ou do Fundo Europeu de Defesa, que não devem agravar as assimetrias entre as nossas economias. Só numa complementaridade do conjunto destas políticas poderemos ter mais convergência. É por isso que a convergência deve ser o critério do valor acrescentado, que deve estar transversalmente presente em todas as políticas e instrumentos, que se devem complementar, reforçando o potencial do sucesso agregado.

Senhor Presidente, Senhoras e Senhores Deputados, todos temos noção da dificuldade destes debates, quer sobre a conclusão da União Económica e Monetária quer sobre a adoção do próximo Quadro Financeiro Plurianual. Mas nada do que hoje é difícil ganha em ser adiado.

Pelo contrário, adiar tornará tudo ainda mais difícil, porque diminuirá a confiança que os cidadãos depositam na nossa capacidade de tomar decisões e de respondermos às suas necessidades, anseios e aspirações.

Por isso, devemos fazer tudo, mas mesmo tudo, para fechar estes debates durante o atual mandato do atual Parlamento Europeu.

(Aplausos.)

Esta é uma responsabilidade de todos. Temos de estar à altura do nosso tempo. Falo, naturalmente, por Portugal. Podem contar connosco. Mais uma vez, como sempre, Portugal também conta com a Europa, e a Europa pode contar com Portugal. Os desafios que temos pela frente são muito exigentes, mas, sempre que duvidarmos da nossa capacidade de unidos os vencermos, recordemos e inspiremo-nos numa grande mulher, Simone Veil, a primeira Presidente do Parlamento Europeu diretamente eleito pelos cidadãos: «Je suis, je reste toujours optimiste. La vie m’a appris qu’avec le temps, le progrès l’emporte toujours. C’est long, c’est lent, mais en définitif, je fais confiance.» 

(Aplausos.)

 
  
MPphoto
 

  Jean-Claude Juncker, Président de la Commission. – Monsieur le Président, Monsieur le Premier ministre, Mesdames et Messieurs les députés, je suis, en effet, très heureux de participer à ce troisième débat sur l’avenir de l’Europe en présence et sous l’animation du Premier ministre portugais, mon ami António.

J’étais au Portugal à la fin du mois d’octobre de l’année dernière et j’avais alors eu le grand honneur d’être invité par le président de la République portugaise et de procéder à un échange de vues avec les membres du conseil d’État sur le même thème, celui de l’avenir de l’Europe. J’ai aussi eu le privilège de dialoguer avec le Premier ministre et dans le cadre d’un dialogue citoyen avec les citoyens étudiants de Coimbra sur les grands enjeux européens et sur leurs espoirs pour l’avenir de l’Union. C’est dire combien ce sujet occupe, et à juste titre, les esprits de nos amis portugais et non seulement de leurs dirigeants politiques, mais je crois pouvoir dire aussi d’une grande partie de la société portugaise. Le Portugal est un pays que j’aime beaucoup, j’y ai passé l’un des moments les plus importants de ma vie. Les Portugais sont très présents dans mon pays d’origine, le Luxembourg: 20 % de la population luxembourgeoise est d’origine portugaise. Tous mes voisins ou presque sont portugais. C’est une joie de chaque jour de les entendre parler portugais.

Anecdote: très souvent, lorsque j’étais Premier ministre dans mon pays, nos amis portugais m’arrêtaient dans les rues et sur les trottoirs pour me dire: «M. le Premier ministre, il y a trop d’étrangers au Luxembourg», ce qui prouve à l’évidence que l’intégration des citoyens portugais au Luxembourg est très réussie.

(Rires)

En outre, je ne saurais oublier que c’est le peuple portugais qui, en avril 1974, a mis fin quasiment à un demi-siècle d’oppression et de dictature, ouvrant ainsi une voie pacifique vers la démocratie. Événement qui a suscité soulagement et espoir sur tout notre continent.

Deuxième anecdote: jeune homme, j’ai participé à des manifestations devant le consulat portugais. Vers la fin de la dictature dans votre pays, jusqu’à ce jour, la police grand-ducale enquête sur l’affaire suivante: quelqu’un a jeté une pierre sur l’une des fenêtres du consulat général, la police n’a pas trouvé le responsable: il est devant vous.

(Rires)

Le Portugal, après la révolution des œillets, s’est immédiatement et logiquement tourné vers l’Europe, sous la conduite inspirée de Mário Soares pour ancrer sa jeune démocratie dans un ensemble solidaire. Nous partageons les mêmes ambitions, la paix – qu’on oublie trop souvent et sans laquelle rien d’autre ne serait possible – et le respect de l’état de droit et des droits fondamentaux. Ce sont des valeurs à vocation universelle sur lesquelles notre Union a été bâtie et c’est sur la préservation de ces valeurs que nous devons bâtir l’avenir de notre Union, car n’oublions jamais qu’aucune de ces valeurs, paix, démocratie, état de droit n’est une évidence. Il faut constamment les défendre et je sais que nous pouvons compter sur nos amis portugais qui ont toujours montré qu’ils savent donner vie et couleur à nos valeurs communes et notamment à la solidarité européenne. L’accueil que réservent les Portugais et le gouvernement portugais aux réfugiés le démontre très clairement. Le Portugal, faisant plus que sa part, a relocalisé beaucoup de réfugiés venant de Grèce et d’Italie, ce qui pour le reste constitue un exemple dont certains devraient s’inspirer.

(Applaudissements)

Ces dernières années, le Portugal a été particulièrement éprouvé par la crise économique et financière et je suis heureux de voir que le Portugal affiche aujourd’hui de bons résultats économiques. Le Portugal est sorti l’année dernière de la procédure de déficit excessif et la semaine dernière, la Commission a conclu que les déséquilibres macroéconomiques ne sont plus excessifs. Qui l’aurait cru, il y a quelques années? Qui l’aurait cru? La vérité est que le pays est passé d’un niveau de déficit de 10 à 11 % à un niveau de moins de 2 %. Le chômage est en train de se corriger vers le bas et le taux d’emploi augmente considérablement de jour en jour. La vérité est que ces progrès ont exigé des Portugais tout au long de ces douloureuses années des efforts considérables que les autres Européens ne mesurent pas toujours à leur juste valeur. C’est une belle performance collective qui fait honneur à chaque Portugais. Je voudrais donc rendre hommage ici aux Portugais, à ceux qui ont dirigé le pays tout au long des années de crise et qui l’ont mené vers la correction des déséquilibres et surtout au peuple portugais, surtout aux plus modestes.

(Applaudissements)

Surtout aux plus modestes des Portugais qui ont contribué avec un courage admirable et avec un succès certain à ce grand effort national. Je voudrais aussi souligner que ces résultats remarquables donnent tort à ceux qui avaient reproché à la Commission européenne d’appliquer le pacte de stabilité avec plus de sagesse, voire d’intelligence et de cœur en lui octroyant une grille de lecture prenant en compte les défis sociaux nombreux au Portugal. La situation s’est améliorée, mais évidemment il reste des choses à faire. Il s’agit maintenant de consolider les efforts obtenus afin de fermer définitivement la page sur ces années sombres et se tourner résolument vers l’avenir. Oui, le Portugal connaît encore des déséquilibres, mais qui sont, à mes yeux, maîtrisables. Une plus grande croissance de la productivité reste essentielle à l’amélioration de la compétitivité et de la réduction de la dette. Le Portugal sait qu’il peut compter sur la Commission et sur notre programme d’appui à la réforme structurelle pour mener à bien ses réformes nécessaires. Je travaille notamment avec le Premier ministre à la définition d’un projet pilote visant à améliorer les qualifications et compétences des adultes ayant un faible niveau de formation. Et j’ai confiance dans la détermination des autorités portugaises, des forces politiques responsables en vue de corriger les faiblesses structurelles qui restent et qui peuvent encore freiner le plein développement économique du pays. Ce sont là des questions dont j’ai toujours discuté franchement, ouvertement, amicalement avec le Premier ministre et je compte continuer cet effort parfois difficile mais toujours franc, amical et ouvert parce que j’ai toujours pensé qu’on ne construit pas l’avenir de l’Europe en humiliant les pays, en ne respectant pas la dignité des peuples. J’ai voulu, dans le cas du Portugal, comme dans d’autres cas, remplacer la sanction anticipative par le dialogue constant qui d’ailleurs mène, comme le prouve le cas du Portugal, à de meilleurs résultats.

(Applaudissements)

L’intervention du Premier ministre devant cette assemblée a démontré que nous partageons, pour ce qui est de l’Europe, le même rêve, le même amour et que nous pensons tous que l’Union européenne reste le meilleur avenir pour nous-mêmes et pour les générations à venir. Il conviendra donc, dans les mois qui viennent, que nous complétions ensemble le travail commencé ces dernières années sur l’union de l’énergie, l’union numérique – le Premier ministre en a parlé –, l’union des marchés de capitaux et évidemment sur l’approfondissement de la zone économique et monétaire, sujet sur lequel nous avons, à la Commission, une large intersection de vues avec nos amis portugais. Cela est vrai, notamment, pour ce qui est de la nécessité de mettre en place de nouveaux instruments pour assurer la stabilité, la résilience de la zone euro et pour renforcer sa convergence interne. La Commission a fait à ce sujet des propositions très précises, y compris un nouvel instrument d’appui aux réformes nationales et un mécanisme de stabilisation qui nous permet de faire face à des chocs asymétriques majeurs car il sera, Mesdames et Messieurs les députés, de notre devoir de donner aux prochaines perspectives financières des moyens qui soient à la hauteur de nos ambitions. Comme l’a souligné António, nous avons beaucoup de responsabilités, anciennes ou, nouvelles, que ce soit en matière d’immigration, de politique de défense, de recherche, d’innovation ou d’éducation. Je crois savoir qu’au Portugal, le budget national représente 43 % du revenu national brut et la part de celui de l’Union européenne s’élève à 1 %, ce qui veut dire que sur 100 euros, 43 euros vont au ministère des finances à Lisbonne, dont un euro seulement pour l’Europe. Je salue la volonté affirmée, réaffirmée aujourd’hui, du Premier ministre d’augmenter la contribution portugaise au budget européen pour que nous puissions être à la hauteur de nos responsabilités. Voilà encore un exemple portugais à suivre par – je l’espère – beaucoup d’autres. Mais nous savons que des choix souvent difficiles restent à faire. L’Europe que nous léguerons à nos enfants dépendra de ces choix. À nous de décider maintenant de l’Europe que nous voulons pour demain. Laissez-moi prendre un seul exemple: celui du programme pour la recherche et l’innovation «Horizon 2020», ce qui n’est pas tout à fait innocent puisque le commissaire Carlos Moedas qui a la chance et le bonheur d’avoir la nationalité portugaise et qui est fier d’être commissaire, en a la charge et il fait un travail – je voulais le dire – absolument remarquable. Mais c’est aussi un programme clé pour la croissance et le développement des entreprises européennes.

(Applaudissements)

Nous consacrons, Mesdames, Messieurs, actuellement 80 millions d’euros à ce programme – celui dont je viens de parler. Si nous décidions de faire passer ce montant à 120 millions dans le prochain cadre financier, cela permettrait d’ici 2040, de créer 420 000 emplois supplémentaires et d’accroître le PIB de 0,3 %. Si nous allions – je rêve – jusqu’à 160 millions, cela se traduirait par la création de 650 000 emplois d’ici 2040 et par un accroissement du PIB de 0,5 %. Si nous le faisons – en fait, je crois que nous devrions le faire –, l’Union européenne deviendra l’un des principaux acteurs mondiaux dans le domaine de la recherche et de l’innovation.

Enfin, nul besoin de dire que les mois qui viennent seront cruciaux pour l’avenir de l’Europe. Ce sont sur les faits et non sur les paroles que nous serons jugés, et le Portugal qui, depuis son adhésion et même avant, a été de toutes les avancées européennes, a largement démontré qu’il respecte ce qu’il dit, quelles que soient les difficultés et elles furent grandes. L’avenir de l’Europe passe aussi par le Portugal.

(Vifs applaudissements)

 
  
MPphoto
 

  Presidente. – Ora inizia il dibattito con i presidenti rappresentanti in nome dei gruppi politici, vi prego di rispettare il tempo a voi assegnato per permettere al maggior numero possibile di deputati di poter intervenire in questo dibattito e permettere poi ad António Costa di dare risposte. Gli argomenti in discussione sono tanti e sono lieto che abbia sostenuto la posizione del Parlamento europeo sulle risorse proprie; noi abbiamo fatto alcune proposte, la web tax, la tassa sulle speculazioni finanziarie e la tassa ambientale.

La parola subito a Manfred Weber a nome del gruppo del Partito popolare europeo.

 
  
MPphoto
 

  Manfred Weber, im Namen der PPE-Fraktion. – Meine Herren Präsidenten! Sehr geehrter Herr Premierminister, willkommen im Europäischen Parlament! Weil der Präsident darauf hingewiesen hat, dass die Themenfülle so groß ist, werden auch wir uns in den Reden immer konzentrieren. Beim letzten Mal, als Andrej Plenković da war, der kroatische Kollege, sprach ich im Namen der EVP-Fraktion über die christlichen Werte dieses Kontinents. Heute möchte ich über einen anderen Sachverhalt auf diesem Kontinent sprechen, nämlich über das Gefühl der Angst der Menschen auf diesem Kontinent, die Verlustängste, die da sind, Richtung Migration, Globalisierung, Klimawandel, die Veränderungen, vor denen die Menschen stehen. Europa steht inmitten einer Debatte zwischen Hoffnung und Angst, zwischen Partnerschaft und Egoismus, zwischen Europa und Nationalismus. Es ist die Debatte, die wir auf diesem Kontinent haben.

Die Geschichte Portugals gibt uns eigentlich eine gute Indikation. Vor 500 Jahren, als die Chinesen ihre Flotte verbrannt und sich eingeigelt haben, sind Portugiesen wie Vasco da Gama in die Welt hinaus aufgebrochen, haben die Indien-Route entdeckt und haben jahrhundertelang davon profitiert. Ihr Land hat davon jahrhundertelang profitiert. Auch in der kurzen Zeit der Geschichte der letzten Jahre hat Portugal bewiesen, dass Aufbruch, dass Gestalten, dass Brückenbauen der richtige Weg in der Finanzkrise ist. Es wurde bereits von Jean-Claude Juncker angesprochen, ob Portugal die richtigen Antworten gegeben hat. Ich möchte ausdrücklich einen Namen nennen, der das mit gestaltet hat nämlich Ihr Vorgänger, Pedro Passos Coelho, der maßgeblich dazu beigetragen hat, dass Portugal heute auf diesen Weg gekommen ist und diese ökonomischen Daten hat, dass Wirtschaftswachstum da ist. Dass Portugal auf diesem Erfolgsweg ist, ist ein gemeinsamer Erfolg, und deswegen Gratulation dazu! Die Segel richtig zu setzen, das ist die Aufgabe.

Wenn wir nochmal auf diese Frage der Angst zurückkommen, dann schaue ich mal in der Geschichte des Kontinents zurück, wie wir mit den großen Angstfragen der Menschen umgegangen sind. Mit der Frage, Armut zu haben, mit der Frage, im Alter arm zu werden, mit der Frage, die Krankheit nicht abgesichert zu haben. Wir haben, liebe Kolleginnen und Kollegen, vor 150 Jahren die Idee der sozialen Marktwirtschaft entwickelt, dass der Staat sich darum kümmert, die Ängste der Menschen aufzunehmen. Ich glaube, wir sind heute in der Pflicht, neu darüber nachzudenken, wie wir denn diese soziale Marktwirtschaft in einer globalisierten Welt, in einer europäischen Welt, neu verwirklichen können. Wir glauben an die Sozialpartner. Wir erleben allerdings, dass die Konzerne europäisch aufgestellt sind und die Gewerkschaften leider Gottes noch nicht europäisch organisiert sind, um wirklich ein Gegengewicht zu bilden.

Liebe Kolleginnen und Kollegen, wir stellen im europäischen Budget über 86 Milliarden Euro für den Sozialfonds zur Verfügung, für die Bekämpfung der Jugendarbeitslosigkeit. Für uns als EVP heißt Sozialpolitik nicht in erster Linie versorgen, sondern ermöglichen. Deswegen ist es richtig, dass wir die Gelder Richtung Bildung investieren, Richtung Ausbildung, Qualifizierung – übrigens nicht nur für die jungen Leute sondern auch für die 50+, für die ältere Generation, die es oft schwer hat auf den Arbeitsmärkten, für Behinderte, für all die Menschen, die Unterstützung brauchen.

Moderne Sozialpolitik ist auch moderne Steuerpolitik, wenn Handwerker ihre Rechnungen zahlen, ihre Steuern zahlen und die Großkonzerne sich raushalten. Herr Premierminister, da ist das Problem der Einstimmigkeit bei der Steuerpolitik im Rat eines der großen Probleme, eine der großen Aufgaben. Dass wir Sozialpolitik neu begreifen, bedeutet mehr gemeinsame Gesetzgebung in der Steuerpolitik.

Fast 9 % der Arbeiter in Europa haben derzeit nicht genug zum Leben, fallen unter das Armutsrisiko – Menschen, die in die Arbeit gehen. Deswegen muss jeder Arbeiter von dem, was er verdient, auch in Würde leben können. Und deswegen müssen entweder die Sozialpartner oder der Staat, wenn es notwendig ist, für den entsprechenden Rahmen sorgen.

Lassen Sie mich zu guter Letzt sagen: Die größte soziale Frage für uns Europäer ist vielleicht nicht mal die interne europäische Frage, sondern die globale Frage. Papst Franziskus hat einmal in einer seiner ersten Enzykliken geschrieben, diese Wirtschaft, die wir heute haben, tötet. Eine sehr starke Anklage an das, was wir derzeit als Wirtschaftssystem haben. Deswegen müssen wir Europäer, wenn wir in die Zukunft gehen, überlegen, wie diese Wirtschaft, wie dieses Wirtschaftsmodell weiterentwickelt wird. Ich würde mich dafür aussprechen, dass wir bei Handelsfragen zukünftig nicht nur über Tarife oder über Zölle reden, sondern dass wir bei Handelsverträgen auch über soziale Mindeststandards reden. Wenn wir es gewährleisten können, dass in europäischen Supermärkten kein Produkt mehr verkauft wird, für das Kinder arbeiten mussten, dann wäre es eine große Sache für Europa.

(Beifall)

 
  
MPphoto
 

  Maria João Rodrigues, em nome do Grupo S&D. – Senhor Presidente, o nosso caloroso bem-vindo ao Primeiro-Ministro de Portugal: um primeiro-ministro com uma longa carreira europeia, na realidade um líder europeu, que, com o seu discurso, acaba de nos provar duas coisas: primeiro, que tem sido possível, em Portugal, mostrar que há uma alternativa progressista, centrada na resposta aos cidadãos, àquilo que pretendem e àquilo a que eles aspiram. Mas, com o seu discurso, também provou que tem uma visão ambiciosa e progressista para a nova fase do projeto europeu. Por isso, bem-vindo, em nome do Grupo S&D, o único grupo do Parlamento Europeu que incorpora delegações dos 28 Estados-Membros.

In fact, the European Union is confronted with new challenges. In this polarised world we are surrounded by nationalistic tones, and we need to make sure that the European Union is asserting itself as a beacon of international cooperation and of a progressive agenda. We need European-scale action to respond to climate change, to set new trade agreements, to make sure that we respond properly to the digital revolution and to the migration and refugee crises. For this, yes, we need a European scale. But in order to respond properly, we need to ensure the unity of European citizens, and this unity can only be based on implementing the European Social Pillar in such a way that children, young people, women and men can comply with their new needs. What is happening with the Social Pillar is that, if you really want to implement it, we need also to count on a powerful social-fairness package, which was presented yesterday by the Commission. But we really want to implement it.

But this is not enough, because if we want to sustain the welfare system, we also need to push for investment turned to the future, creating more and better jobs. And let me come with a powerful truth: this will only happen if we have the proper means, and the proper means will be (and you have referred to this) to have a budget turned to the future, to have a eurozone coming back to convergence, and financing this with new resources. The new resources should be based on tax fairness. We, the S&D Group, want to go to these new sources of taxation, and they must be based on whatever is producing added value and is not benefiting the European Union as a whole. This is the case with large-scale companies, the digital economy, financial transactions.

So this is our expectation. Today in Parliament we will vote on the Parliament position on the European budget for the future, and we are pleased to count on clear support from the Portuguese Government. But let me tell you, since we know that Europe needs to connect with European citizens: we intend to launch a large-scale debate across Europe at all levels – local, national and European – to connect with citizens, to come with our proposals and to listen to them. We, the S&D Group, will deploy our instruments to provide these large debates, because we have a democratic deficit, and a democratic deficit can only be reduced with large debates and delivering in the direction of what citizens really need.

 
  
MPphoto
 

  Ulrike Trebesius, im Namen der ECR-Fraktion. – Herr Präsident! Herr Premierminister Costa, ich habe heute gelernt, dass wir uns einig darin sind, dass die EU und das Euro-System aktuell nicht besonders gut funktionieren. Aber ich fürchte, hier enden unsere Gemeinsamkeiten auch schon. Während die große Koalition der Pro-Europäer hier Zentralisierung, gemeinsame Kassen und am Ende den EU-Superstaat möchte, halte ich diesen Weg für falsch. Zentralisierung beschädigt Eigenverantwortung und Kreativität.

Europa braucht Eigenverantwortung und Kreativität, nicht nur an den Gütermärkten. Leider sehen wir, dass die marktwirtschaftlichen Akteure durch immer mehr Regulierungen belastet werden und gleichzeitig immer mehr staatliche Industrieplanung aus Brüssel betrieben wird.

Europa braucht auch politischen Wettbewerb. Deswegen ist der Brexit nicht nur eine Bedrohung. Er ist auch eine Chance, weil die Briten kreativ werden müssen, um ihre Probleme zu lösen. Diese Kreativität kann ein positives Beispiel für uns sein und damit uns allen nutzen.

Es ist wichtig, dass die Schweiz, die im Herzen Europas sitzt und kein Mitglied dieser EU ist, unseren Bürgern jeden Tag zeigt, dass man ohne EU und ohne Euro außerordentlich gute wirtschaftliche Ergebnisse erzielen kann.

Für uns in Deutschland ist die Schweiz inzwischen sogar wichtig, weil dort deutschsprachige Medien sind, die sich nicht der bei uns im Lande allgegenwärtigen politischen Korrektheit unterworfen haben und die ein anderes Bild der Realität zeichnen. Alternative Fakten sind vielleicht verbal eine Erfindung aus den USA, aber wir müssen sie schon lange in unseren Ländern ertragen, beispielsweise beim Thema Euro oder eben auch beim Thema Migration. Es ist gut, wenn wir viele unterschiedliche Stimmen in Europa behalten, die auch den medialen Wettbewerb gegen die Übermacht der Staatsmedien erhalten.

Wie Sie hören, habe ich drei Mal über Wettbewerb gesprochen. Über Wettbewerb auf den Gütermärkten, wo Europa zu wenig innovativ ist. Über Wettbewerb um bessere politische Lösungen, wo Gleichmacherei aus Brüssel die Eigenverantwortung und die Kreativität überdeckt. Und über Wettbewerb um bessere Informationen und Medien, wo immer noch zu viele Journalisten sich dem herrschenden Mainstream anpassen.

Die sogenannten Pro-Europäer, die unserem Kontinent mehr schaden als ihnen vielleicht bewusst ist, geraten jedoch zunehmend unter Druck, wie die Wahlen in vielen Ländern in den letzten Monaten gezeigt haben. Und wir sind sehr froh, dass sich in der EU unter der Führung der Niederlande, Dänemarks, Finnlands, Irlands, Schwedens und der drei baltischen Staaten Widerstand gegen diese Zentralisierung formiert. Das macht mir wirklich Mut.

Herr Premierminister Costa! Ich bin und war und werde immer eine unverbesserliche Optimistin sein. Und ich werde optimistisch sein, dass sich am Ende die Vernunft durchsetzen wird.

 
  
MPphoto
 

  Guy Verhofstadt, on behalf of the ALDE Group. – Mr President, last week, Prime Minister, it was in China, President Xi Jinping crowned himself emperor for life of that enormous continent. Also last week, it was Donald Trump who started an old-fashioned, but, I think, dangerous trade war. And also last week, Vladimir Putin gets away with murders of former Russian spies on European soil. I should say: welcome back to the future. Welcome to the new world order, a world order based on empires and no longer on nation states, on the 196 nation states we count.

It is clear that, in such a world older, we have to look to one thing if we want to talk about a reform of Europe. What is our interest? How can we defend our interests in this new world order? And how can we defend also our security? Because in the future we will only count on ourselves in this new world order.

In such a new world order, the key question is: are we ready now with the European Union? My answer to this is: no! We are not ready for the moment, and I give always the example of how the Americans reacted to the financial crisis, Prime Minister, and how we reacted to the financial crisis in 2008. They, in nine months, Democrats and Republicans, decided a three-stage rocket: cleaning up the banks – 400 billion TARP; an investment programme three times bigger than ours – 900 billion (they are the capitalists and we are the so-called Keynesians, but the opposite is true); and at the same time, a quantitative easing programme of 1.2 trillion. And we, after nine years, are still discussing the banking union inside the European Union. And we have still not cleaned up all our banks in Europe. And that’s not the only example; the example is also valuable for other fields.

The real problem we have is that we are still not a real Union as our founding fathers wanted. We are still a confederation of nation states that is based on the unanimity rule. So what we need as reform – and you have indicated in a lot of your interventions – are three things. First of all, a European Defence Community. We are alone in the world of tomorrow, so we need to do that homework. We are spending 40% of American military expenditure and we are only capable of doing 10% of the operations of the American army. So there is a field where we need absolutely to create that community as fast as possible.

My second point – you have indicated it and I agree completely with you: the new euro governance, a euro budget, a fiscal capacity. It is completely ridiculous to have a single currency and not behind that single currency a fiscal capacity and a full authority. It is not only with the Stability and Growth Pact that we can do the business.

Finally, and that’s my third point (and here I’m in disagreement a little bit with you and with the tone of your intervention): we need also institutional reform, a renewed European democracy. We need, for example, a European Parliament that is not only responsible for the expenditure but also for the income, as in any normal European democracy. We need also, in my opinion (as I said already to President Juncker) not a Commission of 28. Let’s bring it back to a real European government of 12 or 15 people. And we need to get rid of the unanimity rule.

Let’s be honest, also in matters of foreign policy. I give the example now of what is happening in Britain: this attack on European, on British soil. We have still no opinion of the European Union. Ms Mogherini is completely silent about it. Why? Because she needs, for example, 28 agreements before she can take a position on such a crucial issue.

I think it’s time that we did this reform now. Why, Mr Prime Minister? We have a window of opportunity of two years to do so. After Brexit there was no Nexit, no Frexit, no Dexit, fortunately. But it’s not won. There could be a Frexit, a Dexit and a Nexit if, in the coming two years, we don’t succeed. And that’s your responsibility, and that’s our responsibility, and that’s in fact our common responsibility. So let’s do it now, in the coming two years.

 
  
MPphoto
 

  Philippe Lamberts, au nom du groupe Verts/ALE. – Monsieur le Premier ministre, quand vous êtes arrivé à la tête du gouvernement portugais en 2015, le plus dur de la crise était derrière le dos, mais votre pays était encore loin d’être sorti de la zone de tempête. Vous avez fait la démonstration, d’une part, que les partis de droite n’ont pas le monopole de la gestion responsable des finances publiques et, d’autre part, que cette gestion responsable n’était pas nécessairement antinomique avec un progrès vers plus de justice sociale. En témoignent les mesures prises en faveur des petits revenus et la revalorisation des services publics. Ne serait-ce que pour cela, vous méritez tous nos encouragements.

De même, nous partageons votre ambition résolue en faveur du projet européen, seul moyen – comme vous l’avez dit – pour les Européens de faire face aux défis de ce siècle.

Si l’Union européenne veut retrouver un soutien franc et massif de ses citoyens, elle doit résolument changer de cap et tourner le dos – et vous l’avez fait – à l’obsession austéritaire pour mettre le paquet sur l’investissement. Mais attention, pas n’importe quel investissement: tous les investissements qui favorisent la possibilité pour chacune et chacun de mener une vie digne en respectant les limites physiques et biologiques que la nature nous impose.

De ce point de vue, Monsieur le Premier ministre, on ne peut pas dire que le Portugal fasse, à ce stade, figure de leader de la transition écologique. J’en veux pour preuve la prospection pétrolière au large de vos côtes ou les méthodes de pêche intensive à la sardine. Nous sommes convaincus qu’il est crucial pour l’Europe d’être à la pointe de la transition écologique de l’économie, non seulement pour répondre aux impératifs climatiques, mais pour devenir un fournisseur de solutions au reste du monde.

Ces investissements doivent procéder à la fois du secteur privé, bien sûr, mais aussi du secteur public, y compris au niveau européen. Là aussi, nous partageons votre ambition pour un budget européen robuste et ambitieux, alimenté notamment par des ressources propres. Vous parlez de taxation sur les plateformes numériques, vous parlez aussi de toutes les formes de taxation de la pollution, et la taxe sur les transactions financières appartient d’ailleurs à cette catégorie.

Permettez-moi de conclure par un bémol: je n’ai jamais compris comment votre coalition s’est rangée spontanément en soutien d’un traité commercial comme le CETA. Ce type de traités commerciaux d’inspiration néolibérale va à l’encontre totale des politiques de justice sociale que vous menez dans ce pays. Si tous les sociaux-démocrates de cette Assemblée avaient voté contre, le CETA serait aujourd’hui mort et enterré.

 
  
MPphoto
 

  Tania González Peñas, en nombre del Grupo GUE/NGL. – Señor presidente, señor Costa, Portugal es hoy un faro de esperanza para quienes soñamos con otra Europa, con una Europa verdaderamente social, y los logros de las fuerzas progresistas portuguesas están ahí para quien quiera verlos.

Tras revertir parte de las medidas impuestas por la troika, Portugal no solo crece a buen ritmo, sino que, además, lo hace reduciendo el desempleo y la desigualdad. Portugal es la prueba palpable de que las políticas de austeridad agravaron la crisis económica de 2008, en lugar de aliviarla.

Desde España, miramos con envidia el pacto suscrito en Portugal entre el Partido Socialista y las fuerzas progresistas, y nos preguntamos por qué los socialistas en España han preferido otras vías, dejando gobernar al Partido Popular en lugar de entenderse con las fuerzas del cambio. Sin embargo, señor Costa, no perdemos la esperanza y confiamos en que, más pronto que tarde, se despejen los obstáculos que impiden que sigamos el mismo camino que ustedes.

La recuperación económica del sur de Europa necesita una Unión Europea diferente —como decía— a la altura de sus responsabilidades, más preocupada por el bienestar de sus pueblos y menos por las ganancias de las grandes entidades financieras. Cuando asistimos al proceso de integración europea, Europa era sinónimo de bienestar y de prosperidad. Hoy, tras la aplicación de las políticas de austeridad y los recortes sociales, esa percepción ha cambiado mucho.

Tres grandes reformas pueden ser los pilares para construir una Unión que ponga en el centro de su actividad la igualdad y la seguridad de nuestras poblaciones: una tasa para las transacciones financieras, la reestructuración de la deuda de los países del Sur y la transformación del Banco Central Europeo en una institución al servicio de la economía real.

No le quepa duda de que una península ibérica gobernada por las fuerzas progresistas sería una formidable alianza para impulsar la transformación democrática que la Unión Europea necesita. En estos tiempos de xenofobia y escepticismo, hay que avivar la esperanza de un futuro que no deje a nadie atrás.

 
  
MPphoto
 

  Jiří Payne, za skupinu EFDD. – Pane premiére, dámy a pánové, prožíváme období obrovské nestability. Všechno se mění, netušíme, co přijde za pár roků. Nevíme, jak bude vypadat Evropa a v této nejistotě se šíří propaganda nejrůznějšího druhu.

Na jedné straně jsou to fundamentalisté evropotvorné, eurofilní politiky, kteří tvrdí, že s Evropskou unií musíme zůstat na věčné časy, že Evropská unie je jediná instituce v dějinách lidstva, která vydrží na věky věků. To je nezodpovědná politika, protože ta situace je velmi nejistá a opravdu nedokážeme předpovědět, co bude za pár roků. Podobně se šíří propaganda jiných politiků, kteří říkají, že je potřeba z Evropské unie odejít okamžitě, nejlépe zítra, ať to stojí, co to stojí, i kdyby měl následovat kolaps a katastrofa. To je také nezodpovědná politika. Obojí je fundamentalismus stejného druhu. Možná jsou tady také lidé, kteří prospěchářsky vycházejí z toho, že zůstaneme v Evropské unii, dokud budou přicházet dotace. Všechny tyto přístupy jsou špatné, protože povinností politika je správně vyhodnotit aktuální situaci a podle toho se rozhodovat každý den. Nemůžeme vycházet z fundamentalistických představ, že víme, co je správné.

Právě v dobách politiky je to důležitější, protože neexistuje stálá odpověď, abychom přehodnocovali situaci. Evropská komise dala najevo, že Lisabonská smlouva v zásadě končí. Předložila Bílou knihu o budoucnosti Evropy a předložila několik scénářů, jak by mohl projekt dál vypadat. Vyzývá k diskusi o těchto alternativách a je zřejmé, že pravděpodobnost udržení Lisabonské smlouvy je velmi limitovaná.

Tuto nejistotu prohlubuje i nevyjasněné postavení Ruska, nevyjasněná situace Číny, situace v severní Africe, na Blízkém východě, migrace, oslabené NATO, které v důsledku politiky Evropské unie stále ztrácí svoji váhu a autoritu, a to ohrožuje nás všechny. Do toho přispívají vraždy novinářů, vraždy bývalých špionů a v této nejisté situaci stále více sílí volání po posílení demokracie. Občané evropských států cítí, že se rozhoduje o nás bez nás, že nemají vůbec žádný vliv na to, co se odehrává v Bruselu nebo tady. Sílí hlasy, které volají po skutečné alternativě, která by nahradila Lisabonskou smlouvu nějakým demokratickým zřízením. Nejde o to, abychom vyvolali konflikty, všichni si přejeme spolupráci evropských států, ale založenou na zcela jiných principech, než jaké tady vidíme dneska. Opravdu hledáme jinou cestu.

Pane premiére, my jsme popsali jednu takovou alternativu a Vy jste ji dostal prostřednictvím Vaší ambasády v Praze. Velmi bychom si přáli, abyste si ji přečetl a abychom začali diskutovat o skutečných alternativách, nejenom o tom, jak uchovat moc v Bruselu. Všechno to dobré, co Evropská unie dělá, lze totiž udělat i bez těchto institucí. A to je alternativa, o které bychom měli hovořit.

 
  
MPphoto
 

  Marcel de Graaff, on behalf of the ENF Group. – Mr President, there will be no future for Europe as we know it, because there is no past or future in Islam. Every reminder of a non-Islamic past will be destroyed, every possibility of a non-Islamic future will be killed.

The future of Europe will be the Caliphate. But first, Europe will be torn apart by religious and ideological wars, and that is the warning we get from almost every ex—Muslim who dares to speak out, who dares to speak out. Because ex—Muslims are murdered everywhere. That is the future of Europe, unless European countries start a programme of de-Islamising now.

(Murmurs of dissent)

The EU is not useless. The EU is not just an obstacle to fight this terrible threat. No. The EU itself is the threat to the future of Europe. It embraced the globalist agenda of self—destruction of European culture and the agenda of replacing the European people by people from Islamic countries.

It opened its borders and spent billions to invite millions of uneducated people from a backward culture that will launch Europe straight back into the Middle Ages. Islam means gender inequality, polygamy, child marriage, slavery and honour killings. It means death for unbelievers. It means absolute power to a political and religious elite.

The future of Europe must be a future of revolt against the EU, against the globalist agenda, against Islamisation. It must be a future for our cultural heritage, for our national identity, for our national sovereignty, or there will be no future at all.

Therefore, I welcome the victory of the eurosceptic parties in Italy. I welcome the stubborn resistance of Viktor Orbán, who fights the disruptive agenda at source. I welcome the courage of the Visegrad Group in fighting the madness of Merkel’s open-border policy. Patriots fight together for the future of Europe, for the future of our children, and we will prevail.

 
  
MPphoto
 

  Presidente. – Si può non essere d'accordo, on. Bütikofer, andiamo avanti con il dibattito.

La parola all'on. Epitideios.

 
  
MPphoto
 

  Reinhard Bütikofer (Verts/ALE). – Mr President, in two sentences: what the colleague just did amounted to hate speech. I want you to look into that.

(Applause)

 
  
MPphoto
 

  Γεώργιος Επιτήδειος (NI). – Κύριε Πρόεδρε –καλώς ήρθατε, κύριε πρωθυπουργέ–, ένα από τα πολλά θέματα τα οποία θα απασχολήσουν και στο μέλλον την Ευρωπαϊκή Ένωση είναι η σχέση της με την Τουρκία. Θα επισημάνω το θέμα αυτό, διότι σ’ αυτό ακριβώς το θέμα η Ευρωπαϊκή Ένωση έχει σημειώσει παταγώδη αποτυχία. Η ανεξήγητα και απαράδεκτα ανεκτική στάση της έχει αποθρασύνει την Τουρκία, η οποία συμπεριφέρεται ως κράτος-πειρατής. Εισβάλλει ανενόχλητη στο έδαφος της Συρίας, παραβιάζει την ΑΟΖ της Κύπρου, συλλαμβάνει πολίτες διαφόρων χωρών (Ηνωμένων Πολιτειών, Γερμανίας, Τσεχίας) και για να τους απελευθερώσει απαιτεί να αποδεχθούν παράλογες απαιτήσεις της και η τελευταία πρόκληση της είναι η σύλληψη δύο Ελλήνων στρατιωτικών, τους οποίους φυλάκισε στις φυλακές υψίστης ασφαλείας της Αδριανουπόλεως, για να εκβιάσει και την Ελλάδα, η οποία αδιαφορεί για τις υπόλοιπες απειλές της Τουρκίας. Τη στάση αυτή της Τουρκίας σάς ζητώ να την καταδικάσετε απερίφραστα και να απαιτήσετε και εσείς την άμεση απελευθέρωση των δύο Ελλήνων στρατιωτικών.

Αυτή η φαινομενικά ανεξήγητη όμως συμπεριφορά της Τουρκίας έχει εξήγηση. Και η εξήγηση αυτή έγκειται στο ότι η Τουρκία έχει υπογράψει με διάφορες χώρες της Ευρωπαϊκής Ένωσης συμφωνίες αγοράς στρατιωτικού υλικού. Πρόσφατα υπέγραψε 31 τέτοιες συμφωνίες με τη Γερμανία. Με την Ιταλία από το 2007, επί κυβερνήσεως Πρόντι, εγκρίθηκε η παράδοση στην Τουρκία στρατιωτικού υλικού ύψους ενός δισεκατομμυρίου ευρώ. Το 2016, επί κυβερνήσεως Ρέντσι, η εταιρεία Magusta παρέδωσε 51 επιθετικά ελικόπτερα στην Τουρκία, αξίας 134 εκατομμυρίων ευρώ. Όμως και η Ισπανία έχει ανάλογες συμφωνίες με την Τουρκία. Κατασκευάζει ένα αποβατικό σκάφος για λογαριασμό της Τουρκίας και πιθανόν να κατασκευάσει ή να ναυπηγήσει ελικοπτεροφόρο ή αεροπλανοφόρο τύπου Χουάν Κάρλος. Τελειώνω λέγοντας ότι η Ευρωπαϊκή Ένωση πρέπει να αφήσει αυτούς τους κυνισμούς και τα κροκοδείλια δάκρυα που χύνει για την παραβίαση των ανθρωπίνων δικαιωμάτων στην Τουρκία ...

(Ο Πρόεδρος διακόπτει τον ομιλητή.)

 
  
MPphoto
 

  Presidente. – On. Epitideios, La prego di concludere.

Se parlate oltre il tempo a voi assegnato, togliete tempo agli interventi dei vostri colleghi, quindi credo che sia interesse di tutti avere più spazio all'interno di questo dibattito.

Ora la parola al Primo ministro Costa. Chiedo anche a lui di essere breve nelle risposte, in modo che ci possa essere il maggior numero possibile di interventi. Ha capito anche l'italiano.

 
  
MPphoto
 

  António Costa, Primeiro-Ministro de Portugal – Vou procurar concentrar—me em três questões fundamentais para não consumir muito tempo.

Em primeiro lugar, de facto, o grande desafio que se coloca, hoje, à União Europeia é que a esperança vença os medos que minam a confiança no futuro da Europa. Nessa batalha, é absolutamente essencial centrarmo-nos nas respostas concretas aos cidadãos, porque ou os cidadãos consideram que, nas políticas europeias e nas decisões que tomamos, elas se concretizam e respondem aos seus anseios, ou efetivamente nós alimentaremos exclusivamente aqueles são contra a Europa, o discurso populista e aqueles têm uma visão protecionista relativamente ao futuro.

Para que a Europa seja mais eficaz, temos, em primeiro lugar, de consolidar aquilo que é o mais importante que já alcançámos e que é a base sobre a qual podemos construir o nosso futuro: a União Económica e Monetária. Em segundo lugar, temos de dotar a União dos meios necessários para que a União possa fazer aquilo que pedimos à União que faça, e isso implica, efetivamente, reforçar o orçamento da União.

Significa isto que temos de ter uma visão que fomente a convergência, porque é a convergência a chave no conjunto da União Europeia. A convergência tem de estar presente em tudo.

É verdade, precisamos de uma nova política industrial, e o Horizonte 2020 ou a cooperação estruturada para a defesa são, aliás, uma boa oportunidade para desenvolvermos essa política industrial. Mas essa política industrial não deve concorrer para agravar as assimetrias. Deve, pelo contrário, ter também presente este objetivo de convergência e fazer-nos participar, todos, nesse esforço conjunto.

Seguramente, algumas das economias são boas competidoras na produção de submarinos. Há outras que serão, certamente, excelentes competidoras na produção de têxteis ou calçado técnico. Se conseguirmos reunir as capacidades de cada um, reforçaremos a convergência e não estaremos com estas novas políticas a enfraquecer a coesão e a convergência.

Para esta nova Europa, não acredito que precisemos de um império. Nós não seremos a China, nós não seremos a Rússia, e creio que não desejamos ser nem a China nem a Rússia.

Cada um tem a sua história e a nossa história é uma história de Estados—nações. Essa história de Estados—nações tem provado, desde o pós—guerra, que tem conseguido construir a criação política mais original e criativa que a humanidade já produziu, que é a União Europeia. Isso tem de ser feito no respeito pela identidade, com a dotação dos meios necessários para que a União possa ser eficaz.

O atraso na resposta à crise de 2008 e à crise das dívidas soberanas em 2011 não foi pelo facto de a Comissão ter 28 comissários. Esse atraso deveu—se a haver uma divisão política profunda e a não termos conseguido perceber, a tempo, que tínhamos problemas estruturais da zona euro a que importava responder. Agora que aprendemos a lição, não podemos perder mais tempo, e agora que não há, neste momento, nenhuma crise em cima da mesa, tomemos as decisões certas para evitar que qualquer nova crise possa vir.

Aquilo de que a Europa precisa não é fechar-se ao mundo, nem é fazer uma depuração étnica no seio da Europa. A Europa é um continente de diversidade, e essa diversidade tem sido um fator de riqueza.

Creio que foi o Deputado Weber que invocou a viagem de Vasco da Gama à Índia e como isso beneficiou a Europa. Direi mesmo que, desta sala, devo ser o maior beneficiário dessa viagem, visto que, tendo origem indiana, porventura não estaria aqui, se Vasco da Gama não tivesse ido à Índia.

Aquilo que tem distinguido a Europa e dá força à Europa é mesmo sermos uma comunidade de valores. Desde logo, um valor fundamental, que é o da tolerância, o da capacidade de inclusão, sem relativismos multiculturais, porque, obviamente, há direitos humanos que, sendo direitos fundamentais, não são suscetíveis de serem discutidos, nem em nome do local de origem, nem em nome da religião. A igualdade de género é um valor absoluto em si e não há religião ou valor religioso que possa enfraquecer a defesa, na Europa, da igualdade de género.

(Aplausos.)

Mas isso não significa que nós sacrifiquemos esses valores, que são também os valores fundadores da Europa.

Por fim, queria dizer ao Senhor Verhofstadt o seguinte: porventura, não nos distingue a necessidade ou não de alterações institucionais. Distingue-nos qual deve ser o ponto de partida. Aquilo que digo é o seguinte: começarmos por discutir as alterações institucionais divide-nos, paralisa-nos e impede—nos de tomarmos as decisões que são essenciais. Comecemos por aquilo que é essencial. Podemos avançar na defesa com a cooperação estruturada? Avancemos. Podemos avançar com o reforço da capacidade orçamental, criar uma capacidade orçamental na zona euro? Avancemos. Não comecemos por discutir se é necessário um ministro das Finanças. Comecemos por discutir e concretizar aquilo que é essencial: termos uma capacidade orçamental da zona euro. Depois de termos a capacidade orçamental da zona euro, então aí, porventura, retiraremos a conclusão óbvia e necessária de que necessitamos de um ministro das Finanças e necessitamos de um maior controlo por parte do Parlamento Europeu sobre a execução da política económica no conjunto da zona euro. Não comecemos pelo fim, comecemos pelo princípio, e o princípio tem de ser responder e resolver os problemas dos cidadãos.

(Aplausos.)

 
  
 

Procedura "catch-the-eye"

 
  
MPphoto
 

  Nuno Melo (PPE). – Queria começar por saudá-lo pela presença no Parlamento Europeu. Porque tenho pouco tempo, vou focar-me no essencial.

Pergunto-lhe se acha, como adiantou em Portugal, que, com o lançamento de impostos europeus, os portugueses não serão taxados e, enfim, se achará que serão, então, quem, porventura os marcianos, que me conste. Pergunto-lhe se acha mesmo que, para conseguir um aumento de 1,2 % da dotação financeira para o orçamento da União Europeia – e nós defendemos esse aumento, até defendemos maior, estamos a falar de 380 milhões de euros – precisa de mais impostos, se não lhe chegam os impostos que já cobra e pagamos em Portugal.

Gostava de recordar ao Sr. Primeiro-Ministro que, quando governava o centro-direita, há pouco tempo, antes si, aplicando um programa de austeridade que os socialistas aprovaram depois de arruinar as contas públicas até 2011, o Sr. Primeiro—Ministro, na oposição, acusava esse governo de ir além da troica.

Hoje, o Sr. Primeiro-Ministro, de uma assentada – não é o Presidente Mário Tajani, não é ninguém –, quer que se lancem três impostos de uma só vez. Queria dizer ao Sr. Primeiro—Ministro que o Sr. Primeiro—Ministro não vai além da troica. O Sr. Primeiro—Ministro é a troica, sem troica. Governe melhor, consiga gerir bem o seu orçamento e não tribute mais os portugueses, que já pagam muitos impostos, demasiados impostos.

 
  
MPphoto
 

  Iratxe García Pérez (S&D). – Señor presidente, señor primer ministro, durante muchos años nos estuvieron diciendo que no había alternativa en Europa, que las políticas de austeridad, las políticas de recortes y las políticas de sufrimiento que han afectado a los más necesitados eran la única posibilidad. Su Gobierno ha demostrado que otra Europa es posible. Se ha hecho una política de equilibrio de las cuentas públicas, posibilitando también el crecimiento social: subiendo las pensiones, subiendo el salario mínimo, haciendo una política social dirigida a quien más lo necesita. Esa es la Europa que queremos construir.

Y sí, señora González, le voy a responder: yo también desearía que en España hubiera un gobierno de progreso. Y, si hoy no hay un gobierno de izquierdas en España, es porque su partido político, Podemos, prefirió ganar al PSOE en unas elecciones en vez de desalojar al Partido Popular del gobierno.

La socialdemocracia europea va a seguir trabajando porque otra Europa es posible y porque necesitamos dar esperanza a tantos ciudadanos y ciudadanas que están esperando que actuemos.

 
  
MPphoto
 

  Mark Demesmaeker (ECR). – Mr President, I would like to welcome Mr Costa. Mr Costa, citizens look at us as a Union where fundamental rights and freedoms are at the core, and where there is no place for authoritarianism. That is why so many are worried by what is going on in Spain and in Catalonia, your neighbours. For more than four months, elected politicians and civil society leaders have been in prison – in pre-trial detention – for their political activities. There are political prisoners in Spain, and so I am asking you: do we really accept that EU governments repress political dissent through arbitrary detention? The Spanish Government imposed direct rule on Catalonia and called regional elections. It is now clear that it just does not accept the results of these elections. So I am asking you: can we allow Member States to suspend democracy? The Taoiseach, your Irish counterpart, told us here that not repression, but dialogue, is the only way out. I couldn’t agree more. Do you agree as well?

 
  
MPphoto
 

  Charles Goerens (ALDE). – Monsieur le Président, on sait aujourd’hui que les Européens les plus convaincus vivent outre-Manche. On aura rarement vu tant d’Européens déçus de devoir quitter l’Union européenne et il est d’autant plus réconfortant d’entendre le discours que vous venez de prononcer.

On sait que les maillons faibles dans la construction européenne aujourd’hui sont, hélas, les États membres, qui sont allergiques à la moindre dose de solidarité. Les dirigeants de ces États prospèrent sur les difficultés – pour employer vos termes –, et ils ont, en même temps, le culot d’accuser l’Europe d’être incapable d’apporter des réponses tout en freinant des quatre fers quand il s’agit de donner à la même Europe des compétences dont celle-ci aurait besoin pour répondre aux attentes de leurs citoyens.

Que peut-on faire, de votre point de vue, pour éviter que cette forme – oui, je pèse mes mots – de crétinisme ne soit de nature à bloquer toute révision des traités? Va-t-on attendre jusqu’à ce que le moins-disant budgétaire et le moins-disant institutionnel arrivent à rejoindre les rangs de ceux qui veulent avancer, ou plaidez-vous en faveur – si cette situation devait perdurer – d’une Europe à deux vitesses?

 
  
MPphoto
 

  Ana Miranda (Verts/ALE). – Como galega, sinto-me emocionada por falar na nossa língua no Parlamento Europeu.

Em primeiro lugar, queria dar os parabéns às forças políticas que permitiram abrir o caminho ao Governo de Portugal. Um caminho de fazer frente e dar resposta à austeridade e aos problemas sociais.

Em segundo lugar, queria chamar a sua atenção para um problema europeu de muita gravidade, comum aos nossos povos: a tragédia dos incêndios que sofreu Portugal, a Galiza e outros povos europeus. Nunca esqueceremos fotografias assim. Nunca, Senhor Presidente, nunca!

As alterações climáticas e a falta de prevenção merecem uma resposta política que deve ser coordenada na Europa para colmatar défices de capacidade recorrentes e emergentes, porque os incêndios não têm fronteiras. Portugal solicitou ativar o mecanismo de proteção civil da União Europeia. A Espanha não.

Qual é a sua opinião sobre a necessidade de reforçar o mecanismo de proteção civil europeia para que seja mais flexível, atempado e com mais meios financeiros e humanos e de coordenar a luta contra os incêndios com a política agrícola, do ambiente e dos transportes? Também quero lembrar a política dos transportes.

 
  
MPphoto
 

  João Ferreira (GUE/NGL). – Senhor Presidente, Senhor Primeiro-Ministro, com o determinante contributo dos comunistas, com a luta dos trabalhadores e do povo foi possível encetar em Portugal um caminho de recuperação e conquista de direitos e rendimentos. A União Europeia - não o esquecemos - manifestou, desde cedo, a sua oposição e as ameaças a esse caminho.

Enfrentemos a realidade: duas décadas de euro, contra todas as promessas feitas, significaram para Portugal estagnação económica, dívida, défices, dependência, divergência, retrocesso. Ora, se os constrangimentos e as imposições da União Europeia, e em particular os do euro, comprometem a possibilidade de resposta aos problemas do país, a solução não é sucumbir ao reforço desses constrangimentos e virar costas aos problemas, a solução é enfrentar estes constrangimentos e imposições para resolver os problemas.

A solução não passa, ainda que com novas roupagens, por existir nas velhas promessas e ilusões que a vida deitou por terra, passa por, corajosamente, romper com as amarras que impedem o desenvolvimento soberano do país e este é o melhor contributo que Portugal pode dar para a construção de uma Europa de cooperação, de paz e de progresso.

 
  
MPphoto
 

  Gilles Lebreton (ENF). – Monsieur le Président, les partisans de l’Europe fédérale invoquent de moins en moins souvent la paix pour justifier leur projet, et pour cause, leur belle Union européenne a réussi à nous brouiller avec de grandes puissances comme la Russie et les États-Unis, avec de futurs anciens membres, comme le Royaume-Uni, et même avec des membres actuels, comme la Pologne.

Ils n’invoquent plus non plus la prospérité et on comprend pourquoi quand on voit la situation du Portugal, dont le produit intérieur brut reste inférieur à celui de 2008, au terme d’une cure d’austérité d’une dureté sans précédent.

Ne reste plus que l’argument en forme de blague du coût de la non-Europe, c’est-à-dire l’idée que tout irait plus mal si l’Union n’existait pas.

Ouvrez les yeux, Mesdames et Messieurs les eurocrates, votre union fédérale a échoué, les peuples la rejettent. Si vous voulez sauver ce qui peut l’être et aller vers une Europe des nations, relisez le livre blanc sur l’avenir de l’Europe et inspirez-vous de ses scénarios qui proposent de respecter davantage les aspirations des peuples.

 
  
MPphoto
 

  Presidente. – On. Gardini. Qui è segnata la sua richiesta. Bene, allora, on. Rangel.

 
  
MPphoto
 

  Paulo Rangel (PPE). – Senhor Primeiro-Ministro, saúdo o seu discurso pró-europeu no qual nos revemos. Pena que os seus parceiros de coligação sejam totalmente antieuropeus.

Queria também dizer que deixou aqui uma novidade e uma omissão. A novidade é que, sendo todos nós a favor de recursos próprios, nós somos muito claros em que não haja aumento da carga fiscal sobre os mesmos de sempre. Deixou aqui a porta aberta para um grande aumento da carga fiscal sobre os cidadãos contribuintes.

Segunda é a omissão que o Sr. Lamberts aqui deveria conhecer. Portugal tem o défice mais baixo de sempre, mas também tem o investimento público mais baixo de sempre. A saúde, os serviços públicos, nomeadamente a segurança rodoviária, a proteção civil, as infraestruturas, nos últimos anos foram completamente esquecidos para se conseguir cumprir as metas europeias e, por isso, eu deixo aqui este desafio e uma pergunta muito clara ao Primeiro—Ministro que é uma pergunta construtiva, apesar do balanço quanto aos serviços públicos portugueses nos últimos 2/3 anos ser, de facto, um balanço muito, muito negativo.

E a pergunta que deixo é a seguinte: tendo agora uma oportunidade de reprogramação dos fundos europeus, está disposto a fazê-lo de uma maneira que a prevenção dos fogos e o apoio às zonas afetadas sejam altamente privilegiados, porque a tragédia dos incêndios -que não tem nenhum precedente na história portuguesa e não tem precedente na história europeia - só foi possível, decerto, por haver um grande desinvestimento ao longo dos anos, mas também nestes meios, e por isso está disposto a fazer uma reprogramação que tenha em atenção justamente cuidar dessas populações e cuidar dessas regiões? Se o fizer terá o nosso aplauso.

 
  
MPphoto
 

  Henna Virkkunen (PPE). – Arvoisa puhemies, arvoisa pääministeri, oli hyvin mieluisaa kuulla, että korostitte erittäin voimakkaasti eurooppalaisia yhteisiä arvoja, tarvetta pitää kiinni yhteisistä oikeusvaltioperiaatteista, demokraattista arvoista ja tasa-arvosta.

Olen hyvin huolestunut siitä, että monet Euroopan unionin jäsenvaltiot ovat huolestuttavasti liukumassa pois näistä yhteisistä arvoista. Kysynkin, miten aiotte toimia huippukokouksessa sen eteen, että saamme varmistettua sen, että kaikki jäsenvaltiot ovat sitoutuneita näihin arvoihin. Korostitte myös tarvetta palauttaa luottamus Euroopan unioniin. Tässä kaikkein tärkeintä on mielestäni se, että jäsenvaltiot myös pitävät kiinni yhdessä sovituista säännöistä ja tekevät ne asiat, mistä yhdessä on sovittu. Vasta siten voimme palauttaa kansalaisten ja jäsenvaltioiden keskinäisen luottamuksen Euroopan unioniin.

Olen samaa mieltä siitä, että meidän täytyy lisätä yhteistä panostusta muun muassa yhteiseen turvallisuuteen. Meidän pitää ottaa voimakas rooli kansainvälisessä kauppapolitiikassa ja vastata yhdessä maahanmuuton haasteisiin. Se kuitenkin edellyttää myös sitä, että pystymme luopumaan joistakin aikaisemmista tavoitteista, koska ei ole realistista, että pystymme kasvattamaan budjettia niin mittavasti, että kaikki uudet haasteetkin pystyttäisiin yhtä aikaa kattamaan samalla kun panostamme näihin uusiin alueisiin.

 
  
MPphoto
 

  José Blanco López (S&D). – Señor presidente, usted se ha convertido, señor Costa, en una nueva esperanza para Europa con la demostración de que, frente al «austericismo», era posible crecer y corregir las desigualdades que tanto euroescepticismo han generado y, con ello, un incremento del populismo en el conjunto de Europa. Pero yo, hoy, le voy a interpelar por otra cuestión.

Usted ha dicho —y yo lo comparto— que tenemos un gran desafío, que es la lucha contra el cambio climático: impulsar una transición energética basada en energías renovables. Su país ha sido un ejemplo: ha sido un país que, en un mes de mayo pasado, fue capaz de subsistir durante cuatro días con viento, con energía solar y con energía marítima.

Pero yo le pido, señor Costa, que se alíe en el Consejo con los países que quieren más ambición en materia de energías renovables para poner de acuerdo con los objetivos de París los objetivos de la Unión Europea en la materia. Échenos una mano en el Consejo para pasar de las palabras a los hechos.

 
  
MPphoto
 

  Lukas Mandl (PPE). – Herr Präsident! Sehr geehrter Herr Premierminister, ich habe Ihren Ausführungen sehr aufmerksam zugehört und war über weite Strecken sehr beeindruckt. Ich habe mir zwei Seiten lange Notizen gemacht zur Frage des zukünftigen EU-Budgets. Zur Frage des mehrjährigen Finanzrahmens haben einige Nettozahlerstaaten eine andere Meinung. Wir glauben nicht, dass ein Fokus auf mehr Sicherheit oder auf qualitativ hochwertige Landwirtschaft, die klein strukturiert ist, mehr Geld bedeuten muss.

Ich will meine Frage aber fokussieren auf etwas, das Sie über die europäischen Werte gesagt haben, dass die Werte des Friedens und der Demokratie – Europa als Wertegemeinschaft – Portugal in die Europäische Union geführt haben. Ich möchte Sie fragen, wie die Haltung Portugals zu Südwesteuropa und Südosteuropa ist, wo die Europäische Kommission eine Kommissionsstrategie für den Westbalkan vorgelegt hat, was die Zukunftsszenarien für Albanien, Bosnien, Kosovo, Mazedonien, Montenegro und Serbien – die sechs Westbalkanstaaten – sein können, und wie wir es schaffen können, dass die von Ihnen genannten europäischen Werte auch für Südosteuropa den Weg in die Europäische Union ebnen können, sodass beide Seiten ihre Hausaufgaben schaffen. Da die Mitgliedstaaten im Rat ein entscheidendes Wort mitzureden haben, ist das meine Frage an Sie.

 
  
MPphoto
 

  José Manuel Fernandes (PPE). – Senhor Presidente, Senhor Primeiro-Ministro, hoje, neste Parlamento, vamos aprovar uma proposta que é excelente para Portugal e é cinco estrelas também para a União Europeia, que é o próximo quadro financeiro plurianual, os próximos fundos, que defendem precisamente os princípios da solidariedade, da convergência e da coesão territorial económica e social.

Mas estes princípios não podem ser apregoados – têm de ser praticados. A solidariedade tem de se praticar e é importante que não fique associada ao ditado “não olhes para o que eu faço, olha antes para aquilo que eu digo”.

Por isso, pergunto-lhe, em relação à reprogramação financeira que vai ser feita para o Portugal 2020: vai retirar dinheiro do interior e das regiões mais pobres, como o Norte, para dar às mais ricas? Ou, ao invés, vai dar corpo aos princípios, que aqui defendeu, da solidariedade e da coesão territorial e vai ajudar as regiões que mais precisam, as regiões mais pobres, como o Norte, o Centro, o Alentejo e as regiões também com dificuldades, como as regiões ultraperiféricas?

É a pergunta que aqui fica para que nos responda solenemente e para que os princípios estejam de acordo também com a prática.

 
  
MPphoto
 

  José Inácio Faria (PPE). – Senhor Presidente, Excelentíssimo Senhor Primeiro—Ministro, devo saudar Vossa Excelência por ter aceitado vir à casa europeia da democracia debater a União e os desafios que ela enfrenta neste momento.

É com muito gosto que ouço, hoje, o Sr. Primeiro-Ministro do meu país defender, apesar das forças políticas que apoiam a sua solução governativa, uma maior coesão e integração em domínios tão essenciais como a reforma da União Económica e Monetária e as novas fontes de financiamento comunitário.

Apraz-me, Sr. Primeiro-Ministro, vê-lo hoje, aqui, a defender um regresso aos valores que fundaram a União Europeia. Tudo isto contrariando aquela sua tendência inicial, tão crítica da Europa, que, segundo me recordo, chegou a apelidar de Império de Austeridade e que tanto agradava aos partidos de extrema-esquerda que apoiam o seu executivo.

O Sr. Primeiro-Ministro falou de solidariedade europeia e eu contraponho-lhe com a falta de solidariedade que grassa em Portugal, fruto do desinvestimento continuado na proteção dos nossos concidadãos, que se traduz na falta de solidariedade para com os velhos e os novos e para quem vive no interior, e que, infelizmente, é a norma e o drama de um país desertificado e envelhecido. Como pretende Vossa Excelência contrariar isto?

Termino, agradecendo o ato de contrição que o Senhor Primeiro-Ministro fez aqui hoje.

 
  
MPphoto
 

  Maria Grapini (S&D). – Domnule președinte, domnule prim-ministru …(răspunzând afirmațiilor din sală) ... sorry. Mulțumesc. Domnule prim-ministru, m-ați convins: sunteți proeuropean. Aici sunt. V-am vizitat de foarte multe ori țara. Aveți o țară turistică. Pentru mine este clar: sunteți un proeuropean.

Am câteva întrebări; nu vreau să repet ce s-a întrebat aici. Domnule prim-ministru, cum vedeți viitorul Uniunii Europene, din punctul de vedere al încrederii cetățenilor? Ce fel de Europă putem să avem? Credeți în nevoia de a renunța la această împărțire în două Europe: Schengen/non-Schengen? Credeți în importanța informării cetățenilor, pentru a nu fi cetățeni eurosceptici? Credeți în viziunea comună de a avea o politică pe migrație? De exemplu, n-ați atins care este viziunea dumneavoastră legată de migrație. Considerați că, în politica de coeziune, intră și dezvoltarea turismului în Europa?

 
  
MPphoto
 

  Presidente. – Chi vuole parlare? Un'informazione, però, prima che voi interveniate. È stato rispettato in proporzione, nel "catch-the-eye", la proporzione… scusate, i calcoli non li ho fatti io, tutti i servizi hanno fatto i calcoli in base alla proporzione dei gruppi, in base ai numeri dei gruppi. Non è un mio capriccio, quindi, prego onorevole. Questi sono i dati, potete venire a contare e vi dico quanti sono stati, quindi è stato fatto in base alla proporzione. In base alla proporzione c'erano quattro… Onorevoli, non possiamo fare un dibattito sul Portogallo. Prego onorevole.

 
  
MPphoto
 

  Maria João Rodrigues (S&D). – Mr President, indeed this should not be a debate between Portuguese in Portuguese. Nevertheless, we are really regretting that three Portuguese Members of the EPP Group and one Portuguese Member of the ALDE Group were given the floor, and not one Portuguese Member from the S&D Group. This is completely unbalanced, and you need to correct this.

 
  
MPphoto
 

  Presidente. – Onorevole, io Le rispondo molto volentieri. On. Zorrinho, un attimo, le rispondo molto volentieri.

I numeri –, se mi fate rispondere vi dico cos'è successo perché così almeno sapete quello che è successo – i numeri sono, per i partecipanti al "catch-the-eye", in proporzione alla consistenza dei gruppi politici, se nel gruppo del Partito popolare europeo non c'erano parlamentari diversi da quelli portoghesi non è mia responsabilità, io ho dovuto far parlare il gruppo del Partito popolare europeo, tant'è che avevo dato la parola all'on. Gardini, che a me risultava iscritta e non era iscritta, io mi sono limitato a rispettare le proporzioni che ci sono, ma per me possiamo andare avanti, se volete rinviare il voto, per me possiamo far parlare pure tutti quanti gli iscritti. Non ho problemi, io posso stare qua, se volete votare all'una, se volete possiamo stare un'altra ora seduti qua a dibattere. Non è un mio problema.

On. Zorrinho, se vuole dire qualcosa, ma l'on. Costa saprà come difendersi, non è che abbia problemi.

 
  
MPphoto
 

  Carlos Zorrinho (S&D). – Senhor Presidente, de facto, tivemos aqui um magnífico debate sobre o futuro da Europa. Na forma como foram distribuídos os tempos, foi dada a palavra a quatro deputados portugueses do PPE, que, infelizmente, não aproveitaram esse tempo para discutir o futuro da Europa, mas para discutir o passado de Portugal, que ninguém quer, que ninguém relembra, e de que ninguém tem saudades.

Queria perguntar ao meu Primeiro-Ministro, saudando-o por estar aqui, como é que ele vê a aplicação da chave que são as políticas de convergência na luta contra o populismo e contra o protecionismo e para dar melhores condições de vida aos cidadãos, porque esse é verdadeiramente o segredo da governação em Portugal e esse é verdadeiramente o segredo que podemos ter para termos uma Europa com mais futuro.

 
  
  

(Fine della procedura "catch the eye")

 
  
MPphoto
 

  Presidente. – Il Primo ministro del Suo paese ha avuto tutto il tempo possibile, nel corso del suo intervento, per spiegare il lavoro che svolge il governo. Ha parlato a lungo e adesso gli do la possibilità di rispondere a tutte le domande, quindi non credo che abbia preoccupazioni, il Primo ministro António Costa, a rispondere anche alle critiche che sono venute da parlamentari di altri paesi.

(Fine della procedura "catch the eye")

Do la parola al Primo ministro Costa, prego.

 
  
MPphoto
 

  António Costa, Primeiro-Ministro de Portugal – Senhor Presidente, queria começar por agradecer as múltiplas e variadas questões e as palavras de incentivo relativamente à continuação de uma política que tem permitido não só virar a página da austeridade, como tem permitido obter bons resultados: bons resultados na consolidação das finanças públicas, um défice que, no ano passado, ficou perto de 1,1 %, com o início da redução da dívida pública, ao mesmo tempo que tivemos o maior crescimento desde o início do século, temos uma taxa de desemprego que tem vindo a cair sustentadamente e está, neste momento, abaixo dos 8 %. As vossas palavras incentivam-nos e reforçam a nossa energia para darmos continuidade ao sucesso e ao resultado destas políticas.

Gostaria de sublinhar, aqui, uma coisa importante. A mudança de política não teve só relevância económica. Permitiu também demonstrar que, dentro da Europa, não estamos condenados a um pensamento único e há a liberdade de desenvolver alternativas políticas. Isso é fundamental para reforçar a democracia e a confiança dos cidadãos. Se, hoje, o euroceticismo em Portugal voltou a baixar, deve-se, em muito, aos portugueses terem compreendido que é possível estar na Europa de formas diferentes.

O Sr. Deputado João Ferreira colocou uma questão que tem que ver com as dificuldades que o euro coloca a países como Portugal. Sabemos, pelo menos desde a união monetária nos Estados Unidos, que as uniões monetárias não diminuem as assimetrias – pelo contrário, acentuam-nas. Todos os estudos preparatórios do euro, desde o relatório McLaughlin ao Relatório Delors de 1989, diziam claramente que, para que o euro não tivesse um efeito assimétrico, era necessário dotar a zona euro de uma capacidade orçamental.

Há dois anos, alguns achavam que não podíamos sair da austeridade sem sair do euro, e outros achavam que não podíamos estar no euro saindo da austeridade. Hoje, sabemos que é possível estar no euro sem austeridade. Mas aquilo que também sabemos é que todos os que disseram que era necessário uma capacidade orçamental tinham razão, continuam a ter razão e é isso que eu espero – é que haja efetivamente uma capacidade orçamental.

Aquilo que não é possível é vir a cada um dos nossos países dizer que queremos mais dinheiro da Europa e depois dizer, ao mesmo tempo, que queremos dar menos dinheiro à Europa. A Europa não produz dinheiro por si própria. O dinheiro da Europa vem dos europeus e vem por uma de duas vias: ou porque os Estados-Membros aumentam as transferências à custa dos impostos dos seus nacionais, ou aumentamos os recursos próprios da União Europeia através de impostos sobre o conjunto da economia europeia. Ou, então, encontramos o justo equilíbrio entre estas duas fontes de financiamento.

Quero que o próximo orçamento seja um orçamento mais robusto e, para isso, tem de ter mais meios. Por isso, não tenho medo de dizer: Portugal está disponível para dar mais dinheiro à União Europeia. Mas apoiamos também que, para além do reforço que é feito à custa dos impostos dos portugueses, haja ao nível europeu novos recursos, que, aliás, só serão eficazes se existirem à escala europeia. Ou algum país vai conseguir taxar com efetividade as multinacionais americanas do digital, se não o conseguirmos fazer à escala europeia? Vamos conseguir taxar melhor os produtos antiambientais à escala europeia ou à escala nacional? Vamos ou não vamos ter definitivamente coragem de aprovar a taxação sobre as transações financeiras?

Devemos ter coragem e devemos taxar, e é este o discurso de verdade que devemos fazer perante os nossos cidadãos.

Migrações: Schengen é um grande “acquis” da nossa União. Foi Schengen que deu a liberdade de circulação dentro da União Europeia. Há doze anos, era Ministro do Interior e preparei, na presidência portuguesa, o alargamento de Schengen aos então novos Estados-Membros, e o orgulho-me muito das condecorações que recebi, desde a Polónia à República Checa, por ter alargado Schengen até aos novos Estados-Membros, devolvendo a liberdade de circulação que esses povos, durante décadas, não tiveram, porque estavam fechados para lá da cortina de ferro. É esse património de liberdade de circulação que temos de ser capazes de defender e que temos de ser capazes de continuar a afirmar.

Perguntam-me se a Europa deve ser construída a duas velocidades ou, como prefiro dizer, em geometria variável. Não. Na medida do possível, devemos continuar a construir a Europa a 28 ou a 27, mas temos de respeitar a liberdade daqueles que não querem fazer o que há outros que querem fazer. Não há forma de nos mantermos unidos sem respeitar a liberdade. Mas a liberdade de quem não quer ir mais longe não pode limitar a liberdade de quem quer ir mais depressa. Portanto, desde que essa geometria variável não seja exclusiva nem definitiva e mantenha sempre a porta aberta a que se junte quem se quer juntar – tal como acontece com o euro, tal como acontece com Schengen –, não há nenhuma razão para nos mantermos paralisados, só porque alguns não querem andar ao mesmo ritmo, e essa liberdade também devemos respeitar.

A energia é uma questão chave. Em Portugal, já atingimos 60 % da produção com energias renováveis e 30 % do consumo com energias renováveis. Temos bem consciência de que temos condições naturais que outros não têm. Mas, para podermos partilhar estas condições naturais, é fundamental que não atrasemos mais o processo das interconexões energéticas. É preciso ligar a Península Ibérica ao centro da Europa, ligar a França, da França à Alemanha, e a toda a Europa, para que toda a Europa possa beneficiar de um excesso de capacidade de produção de energias renováveis que naturalmente existem na Península Ibérica e que dificilmente poderão existir, por razões puramente naturais, em outras regiões da Europa.

Queria terminar com duas questões concretas. Primeiro, relativamente aos incêndios. Queria agradecer à Deputada Miranda o facto de ter falado num magnífico português de inspiração galega – não podendo eu retribuir em galego, retribuirei em português – e dizer-lhe o seguinte: os incêndios são uma tragédia e os passos que a Comissão Europeia já apresentou para melhorar o Mecanismo Europeu de Proteção Civil são importantes. A existência de uma reserva europeia que complemente a responsabilidade nacional de cada um dos Estados-Membros para poder acorrer em situação de tragédia é absolutamente fundamental. Mas mais importante ou tão importante, pelo menos, é podermos agir sobre as causas dos incêndios, e aquilo de que necessitamos é que a próxima política agrícola comum tenha também em conta a necessidade de adaptar a floresta no sul da Europa às novas condições climáticas e permita fazer uma alteração significativa da nossa composição florestal. Precisamos de ter menos eucaliptos, precisamos de ter menos pinho e precisamos de ter mais sobreiros, precisamos de ter mais carvalhos, precisamos ter mais oliveiras, precisamos de ter árvores que sejam resilientes ao fogo e que sejam capazes de contribuir para um desenvolvimento rural sustentável. Essa mudança a política agrícola deve também, desejavelmente, contribuir para fazer.

(Aplausos.)

A última questão a que quero responder é a questão da Catalunha. A questão da Catalunha é uma questão interna do Reino de Espanha, que tem de ser gerida seguramente por diálogo, mas no respeito pelo valor do Estado de Direito, da Constituição da Espanha e da soberania e unidade da Espanha. Aquilo que temos de fazer, aqueles que são defensores do Estado de Direito, é defender sempre o Estado de Direito, seja quando está em causa a autonomia do poder judicial, seja quando está em causa a dignidade da pessoa humana, seja quando está em causa a soberania da Constituição espanhola, que todos devemos respeitar como Estado democrático e de Direito que é parte integrante desta nossa União.

(Aplausos. A Assembleia aplaude, de pé, o orador.)

 
  
MPphoto
 

  Presidente. – La discussione è chiusa.

Dichiarazioni scritte (articolo 162)

 
  
MPphoto
 
 

  Ana Gomes (S&D), por escrito. – Portugal está na PESCO para construir a Europa da Defesa e Segurança face a ameaças de terrorismo e guerra híbrida. Para financiá-la - e a outras políticas - são precisos mais recursos próprios para o orçamento da UE, mas também para os erários dos Estados-Membros. Ora tais recursos têm sido injustamente sonegados - não apenas via “apagões fiscais” como o que Portugal sofreu às mãos do Governo mais troikista que a Troika - mas pelo “dumping” fiscal em que Estados-Membros rivalizam entre si, numa corrida para o fundo que aproveita escandalosamente grandes multinacionais, fortunas, organizações criminosas (incluindo terroristas), em detrimento dos cidadãos e PMEs sobrecarregados de impostos e recebendo em troca menos Estado social e pior Estado em geral.

A Holanda, por exemplo, funciona como principal “paraíso fiscal” para empresas sediadas em Portugal. O Senhor Primeiro Ministro propôs lançar impostos europeus sobre transações financeiras, empresas poluentes e plataformas digitais. Não pensa que a receita desses impostos pode, e deve, ser partilhada também com os orçamentos nacionais? Não pensa ser crucial que a UE avance com harmonização fiscal e parta para um combate coerente e eficaz contra os paraísos fiscais, dentro e fora da UE, a nível global?

 
  
MPphoto
 
 

  Miguel Viegas (GUE/NGL), por escrito. – Encetámos em Portugal, Com a luta dos trabalhadores e do povo, um caminho de reposição e conquista de direitos e rendimentos. Este caminho contou com a oposição e as ameaças da União Europeia, que preferiria manter Portugal amarrado ao declínio e ao empobrecimento da governação PSD-CDS e da “troika”. Quando os constrangimentos e imposições da União Europeia e em particular os do Euro impedem a resposta aos problemas do País, a solução não é vergar aos constrangimentos (eventualmente até reforçados) e virar costas aos problemas, mas sim enfrentar esses constrangimentos e imposições para resolver os problemas. A solução não é insistir, com novas roupagens, nas velhas promessas e ilusões que a vida fez cair por terra, mas sim romper corajosamente as amarras que impedem o desenvolvimento soberano do País. Este é o melhor contributo que Portugal pode dar para uma Europa de cooperação, de progresso e de paz.

 

7. Žádost o zbavení imunity
Videozáznamy vystoupení
MPphoto
 

  Presidente. – In seguito al decesso di Jens Nilsson, il Parlamento constata la vacanza del suo seggio a decorrere dal 13 marzo 2018, a norma dell'articolo 4, paragrafi 1 e 6, del regolamento.

*****

 
  
MPphoto
 

  João Ferreira (GUE/NGL). – Senhor Presidente, no debate anterior com o primeiro—ministro português, nas intervenções iniciais dos presidentes de vários grupos, essas intervenções ultrapassaram largamente o tempo estabelecido.

A primeira intervenção do nosso grupo cumpriu com o tempo estabelecido. Se há que retirar tempo ao “catch the eye” – e julgo que é este o procedimento que está combinado, mas que não foi seguido –, há que retirar tempo ao “catch the eye” dos grupos que ultrapassaram o tempo na sua primeira intervenção. O nosso grupo, tendo cumprido com o tempo que lhe tinha sido atribuído na primeira intervenção, viu-se privado de tempo no debate em “catch the eye”, e isso não está de acordo com as regras que estão estabelecidas e não queríamos aqui deixar de lavrar o nosso firme protesto.

 
  
MPphoto
 

  Presidente. – On. Ferreira, sono stati dati in proporzione gli spazi a tutti i gruppi, sono stato elastico con tutti i gruppi, però al Suo gruppo non credo sarebbero spettati altri interventi. Onorevole, Lei può dire di no, ma questa è la situazione. Lei può non essere d'accordo, io rispetto il suo disaccordo, ma i conti sono stati fatti in maniera matematica, sono stati fatti dai servizi, quindi non dipende da me. Dipende soltanto da quella che è la situazione dell'Aula.

Le autorità competenti della Repubblica ellenica mi hanno trasmesso una richiesta di revoca dell'immunità parlamentare dell'on. Georgios Kyrtsos, al fine di avviare un procedimento penale nei suoi confronti dinanzi al tribunale di primo grado di Atene. Conformemente al regolamento, tale richiesta à inoltrata alla commissione giuridica del Parlamento, che è competente in materia.

 

8. Hlasování
Videozáznamy vystoupení
MPphoto
 

  Presidente. – Procediamo ora alle votazioni.

Iniziamo con gli orientamenti sulle future relazioni tra l'Unione europea e il Regno Unito.

 

8.1. Pokyny k rámci pro budoucí vztahy EU a Spojeného království (B8-0134/2018, B8-0135/2018) (hlasování)
 

– Prima della votazione:

 
  
MPphoto
 

  Xabier Benito Ziluaga (GUE/NGL). – Señor presidente, solo quería hacer una aclaración respecto a la votación que vamos a realizar sobre la objeción relativa a la lista de proyectos de interés común. Quería aclarar el efecto que tendrá esta votación: si la objeción sale adelante —cosa a la que animo a esta Cámara—, ello no significará que caigan todos los proyectos de la lista, incluidos los que ustedes consideren positivos, sino que la Comisión Europea nos tendrá que presentar una nueva versión de lista con menos proyectos de gas y, por tanto también, más proyectos eléctricos, que es lo que los firmantes hemos pedido en esta objeción.

 
  
MPphoto
 

  Presidente. – Grazie on. Benito Ziluaga per il suo intervento, però ora iniziamo a votare sugli orientamenti sulle future relazioni tra l'Unione europea e il Regno Unito. La Sua osservazione riguardava una votazione successiva a quella che stiamo per avviare.

 
  
  

VORSITZ: RAINER WIELAND
Vizepräsident

 

8.2. Statistika železniční dopravy (A8-0038/2018 - Karima Delli) (hlasování)
 

– Vor der Abstimmung:

 
  
MPphoto
 

  Sven Giegold, on behalf of the Verts/ALE Group. – Mr President, with reference to Rule 190(4), we would like to postpone this vote. Before this vote, the ECON coordinators tried to get additional parliamentary control rights for our House in the nomination of ECB board members. Unfortunately, we have received a very disappointing answer from the Eurogroup today regarding our demands for more gender diversity and for more say from this House about who will become board members, and regarding the question of more competition and transparency in the selection process.

We hope for your support in order to put pressure on the Council to get more parliamentary say over the nomination of board members. Therefore, we should vote to postpone this vote for the nomination. We have every legal right to wait a bit longer.

(Applause)

 
  
MPphoto
 

  Der Präsident. – Das ist ein Vertagungsantrag nach Artikel 190 der Geschäftsordnung. Nach Artikel 185 der Geschäftsordnung gibt es Gelegenheit für einen Redner, dagegen zu sprechen.

 
  
MPphoto
 

  Brian Hayes, on behalf of the PPE Group. – Mr President, on behalf of our group, I would like to oppose the proposition that has been made that we should postpone this vote. And I’d like to set out the reasons why we should proceed with this vote and ask this House to confirm this nomination.

If we do not proceed with this vote and give an opinion on the proposal that has come from the Council, it means that the Council will not be able to make the appointment and a vacancy will continue. A vacuum will establish itself within the ECB. And I don’t think any of us support that principle on the basis of the independence and the credibility of monetary policy within the ECB.

I would remind colleagues on all sides that the ECB has already given an opinion on this matter. The Committee on Economic and Monetary Affairs (ECON) has supported the nomination that is before this House today by a significant majority. We have had two hearings, one in camera and one public hearing, where the candidate has demonstrated an excellent understanding of monetary policy and also demonstrated a commitment to the European Union.

So it is our view that we should proceed with the vote because, if this House wants to be taken seriously, we should jealously guard all of the procedures that we have. We have followed the letter of the law. While there can always be improvements, and especially on the question of agenda – and that is a matter for Member States to improve – we should proceed with this vote and do the right thing for the long-term viability of the euro project.

(Applause)

 
  
MPphoto
 

  Der Präsident. – Liebe Kolleginnen und Kollegen und in Sonderheit Herr Giegold! Ich habe jetzt hier die Abstimmung übernommen und war etwas eilig. Normalerweise nehme ich jeden dran, der sich für die Gegenrede zu Wort meldet. Mir wurde dann gesagt, dass eine schriftliche Voranmeldung einer Gegenrede von Frau Kollegin Berès da war. Herr Giegold, wenn Sie da keine Bedenken haben? Ich danke Ihnen sehr.

 
  
MPphoto
 

  Pervenche Berès, au nom du groupe S&D. – Monsieur le Président, c’est un moment aussi important pour les droits de ce Parlement européen. Je voudrais corriger mon collègue Brian Hayes, parce que le vote en commission des affaires économiques et monétaires n’a pas été un soutien large. Si vous comptez le nombre d’abstentions et le nombre de votes contre, ils étaient équivalents au vote en faveur, donc je ne pense pas que M. de Guindos ait eu une très grande majorité en commission des affaires économiques et monétaires. Mais je veux dépasser ce stade de notre débat car je connais l’importance pour notre institution de ce qui est en train de se jouer. Dans le respect des pleines compétences et de l’autorité de la légitimité de la Banque centrale européenne, nous devons renforcer la transparence, l’équilibre, le calendrier de désignation des membres de cette institution, au-delà de ce qui est écrit dans la lettre du traité. Et c’est pour cette raison que je tends une main aux autres groupes pour qu’ensemble nous continuions cette bataille comme institution unie vis-à-vis du Conseil, de l’Eurogroupe et du Conseil européen, pour que nous puissions obtenir, sur la base des six critères que nous avons définis au sein de la commission des affaires économiques et monétaires, une amélioration de la procédure, et j’espère avoir votre soutien en ce sens.

 
  
 

(Das Parlament lehnt den Antrag auf Rücküberweisung in den Ausschuss ab.)

 

8.3. Jmenování viceprezidenta Evropské centrální banky (A8-0056/2018 - Roberto Gualtieri) (hlasování)

8.4. Opatření pro tlumení newcastleské choroby (A8-0026/2018 - Adina-Ioana Vălean) (hlasování)

8.5. Makrofinanční pomoc pro Gruzii (A8-0028/2018 - Hannu Takkula) (hlasování)

8.6. Námitka vůči nařízení Komise v přenesené pravomoci, kterým se mění nařízení (EU) č. 347/2013, pokud jde o unijní seznam projektů společného zájmu (B8-0136/2018) (hlasování)

8.7. Uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci: žádost EGF/2017/008 DE/Goodyear (A8-0061/2018 - Ingeborg Gräßle) (hlasování)

8.8. Jmenovité složení zvláštního výboru pro finanční trestné činy, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňové úniky (hlasování)

8.9. Příští VFR: příprava postoje Parlamentu k VFR po roce 2020 (A8-0048/2018 - Jan Olbrycht, Isabelle Thomas) (hlasování)

8.10. Reforma systému vlastních zdrojů Evropské unie (A8-0041/2018 - Gérard Deprez, Janusz Lewandowski) (hlasování)

8.11. Evropský semestr pro koordinaci hospodářských politik: roční analýza růstu na rok 2018 (A8-0047/2018 - Hugues Bayet) (hlasování)

8.12. Evropský semestr pro koordinaci hospodářských politik: hledisko zaměstnanosti a sociální hledisko v roční analýze růstu na rok 2018 (A8-0052/2018 - Krzysztof Hetman) (hlasování)
MPphoto
 

  Der Präsident. – Damit ist die Abstimmungsstunde geschlossen.

 

9. Vysvětlení hlasování
Videozáznamy vystoupení
MPphoto
 

  Der Präsident. – Liebe Kolleginnen und Kollegen! Jetzt werde ich mir erlauben, einige aufzufordern. Die Herren Caspary und Weber, Frau Bearder, Herrn Weidenholzer, Frau in 't Veld. Könnten Sie sich bitte beeilen? Die Kollegen scheinen das nicht zu hören.

Es folgen nun die mündlichen Erklärungen zur Abstimmung.

 

9.1. Pokyny k rámci pro budoucí vztahy EU a Spojeného království (B8-0134/2018, B8-0135/2018)
Videozáznamy vystoupení
  

Mündliche Erklärungen zur Abstimmung

 
  
MPphoto
 

  Момчил Неков (S&D). – Г-н Председател, Брексит ще донесе промяна в Европейския съюз както за гражданите, така и за бизнеса. За нас българите, както и за всички европейци, е важно в кратки срокове да се постигне споразумение, което да гарантира правата на гражданите, за да могат всички тези стотици хиляди европейци да живеят без притеснения за бъдещето си.

За последното десетилетие стокообменът между Великобритания и България се е удвоил на 1,2 милиарда евро на годишна база. Без споразумение след Брексит българският износ за Обединеното кралство, равняващ се на 500 милиона евро, е застрашен. В наш интерес е тази икономическа връзка да се запази поне на днешните нива.

Сигурен съм, че и другите държави поглеждат с притеснение върху развитието на търговските и политическите отношения с Великобритания. Трябва да се изостави езикът на политическите обвинения и да погледнем прагматично на бъдещите отношения между Европейския съюз и Обединеното кралство.

 
  
MPphoto
 

  Jasenko Selimovic (ALDE). – Mr President, with Ms Theresa May making it clear last week that the EU’s access to the single market will be reduced, a hardening of the Irish border becomes inevitable. The risk is that this would be a step backwards in the peace process. The Good Friday Agreement strengthened the relationship between communities in Northern Ireland, between north and south, and across the Irish Sea, between communities that had been torn apart by violence and conflict. The Agreement was made possible because both countries were in the Union. The philosophy of it was that when you strengthen one of the relations, you strengthen all of them. The risk now is that by damaging one we can damage them all.

I therefore plead with the negotiators to be careful negotiating the future of the relations. I understand that every side is out to get as much as possible in the negotiations, but if we lose the peace, then the eventual gains are worth nothing.

 
  
MPphoto
 

  Monica Macovei (ECR). – Domnule președinte, eu o să am o altă abordare. Legislația electorală britanică nu permite finanțarea străină și, până când nu avem certitudinea că rezultatele referendumului din iunie 2016 sunt legale, nu putem vorbi despre o viitoare relație Uniunea Europeană - Marea Britanie. De ce spun asta? Senatul american a detaliat modul în care agenții Kremlinului au finanțat campania pentru Brexit cu sute de milioane de dolari proveniți din spălare de bani.

Conform concluziilor Deutsche Bank și Poliției metropolitane, în perioada 2010 - 2014 a existat o infuzie considerabilă de capital rusesc în Marea Britanie. Comisia electorală din Marea Britanie a început investigarea omului de afaceri Arron Banks în legătură cu originea fondurilor care i-au permis să evite falimentul și să finanțeze Brexitul. Ca atare, nu avem certitudinea că acest referendum a fost corect și trebuie dusă până la capăt investigația privind finanțarea rusească.

 
  
MPphoto
 

  Petras Auštrevičius (ALDE). – Mr President, I support this resolution as a blueprint for governing the future relations between the European Union and the UK after the UK’s withdrawal takes place. It is important to provide maximum certainty for our citizens and businesses as soon as possible.

Thus, the resolution proposes setting up a well—defined governance framework for a comprehensive association and partnership. It highlights four main pillars for our future relationship, such as economic relations, foreign affairs, security and thematic cooperation. However, if the citizens’ rights issues must be resolved on the basis of mutual respect and reciprocity, the future cooperation in the fields of security and defence should be based – and I hope it will happen – on the realistic assessment of European security needs.

 
  
MPphoto
 

  Bogdan Andrzej Zdrojewski (PPE). – Panie Przewodniczący! Przede wszystkim chciałem wyrazić satysfakcję z przyjęcia sugestii zgłoszonych przez Komisję Kultury, którą miałem przyjemność reprezentować. Przypomnę, że naszym postulatem było wyraźne określenie w tych negocjacjach stosunku do programów takich jak między innymi Erasmus+. Wydaje mi się, że odseparowanie dwóch elementów – programów Erasmus+ dedykowanych młodym ludziom, ale także nauczycielom, od programów dedykowanych wprost nauce jest dobrym posunięciem. W związku z tym można było głosować za tymi rozwiązaniami bez żadnych wątpliwości. Jeszcze raz chciałem podziękować za przyjęcie sugestii przygotowanych przez Komisję Kultury.

 
  
MPphoto
 

  Tibor Szanyi (S&D). – Szavazatommal támogattam ezt a fontos, az Európai Parlament szinte minden jelentős pártcsoportja által jelzett határozatot, amely azt bizonyítja, hogy az EU érdekei szempontjából a brexit kapcsán mindkét fél oldalán elkerülhetetlen veszteségek korlátozásában változatlanul az EP a leginkább következetes és felelős szereplő. Ezért is támogattam azt a tárgyalási célt, illetve EP-irányelvet, hogy az EU-brit kapcsolatok jövőjét lehetőleg egy korszerű társulási megállapodásban szabályozzuk, mégha a brit fél tárgyalási poziciója ezt nem is teszi lehetővé.

A határozat megítélésem szerint azt is elősegíti, hogy az Európai Parlament a tárgyalási folyamat szoros felügyeletével biztosítsa, hogy a majdani kilépési megállapodásban érvényesüljön a kötelezettségek és jogok egyensúlya, szavatoljuk az egységes belső piac sértetlenségét, és az EU jogi és politikai alakítási döntési autonómiáját.

 
  
MPphoto
 

  Jan Zahradil (ECR). – Pane předsedající, hlasujeme tady už poněkolikáté o úpravě vzájemných vztahů Evropské unie a Spojeného království po jeho odchodu z Evropské unie a já při každém tom hlasování mám pocit, že se v každé zprávě objeví několik podhozených požadavků, o kterých všichni víme, že budou pro druhou stranu, pro Spojené království, těžko přijatelné. Kladu si otázku, proč tomu tak je?

Nechci podléhat nějakému stihomamu, ale začínám mít dojem, že Evropský parlament to používá jako součást vyjednávací taktiky nebo že chce vyostřit tu situaci před nějakým případným konečným hlasováním anebo že dokonce, v tom nejhorším možném scénáři, ani o žádnou dohodu nestojí. Já bych si velmi přál, aby tady panovala vzájemná citlivost a abychom každou tuhle zprávu koncipovali a konstruovali natolik vyváženě, aby taková podezření nemohla vznikat.

 
  
MPphoto
 

  Deirdre Clune (PPE). – Mr President, we’ve had strong support for the resolution today from Members of this Parliament – the resolution on what the future relationship between the United Kingdom and Europe would be. I very much welcome the fact that the situation in Ireland has been underlined again in this resolution: that there should be no hard border between the north and the south in Ireland, and that the Good Friday Agreement in all its forms would be protected.

We are now approaching the 20th anniversary of the Good Friday Agreement: an Agreement that was ratified by an overwhelming majority of people, both the north and south of the island. It was supervised by Mr George Mitchell, US Envoy at the time, and indeed the European Union gave it its strong support and has continued to do that.

I very much welcomed the comments by the President of the Commission, Mr Juncker, yesterday when he said Europe stands with Ireland on this issue, and I think that’s a very important statement, a very strong statement, and that situation needs to be protected as we move forward to the next phase of negotiations.

 
  
MPphoto
 

  Ashley Fox (ECR). – Mr President, we welcome the acknowledgment of the importance of our relationship, our common values, our close connections and our historical links. We share the aspiration for a strong and effective partnership covering trade, foreign policy, internal security and areas of thematic cooperation, but we cannot support a resolution which ignores the parameters set out by our Prime Minister. To suggest that the best solution would be membership of the single market and customs union, to pay into the budget and to accept the jurisdiction of the ECJ is to call for EU membership in everything but name. That would mean undertaking all the obligations of EU membership but with no say, which would be neither democratic nor sustainable.

Differences remain and tough talks lie ahead, but I believe there is nothing preventing us from reaching a unique and mutually beneficial agreement, reflecting the new rights and obligations, apart from the political will and a sense of pragmatism. It is overwhelmingly in the interests of both the UK and the EU27 to have a unique deal with the freest possible trade and the closest possible security relationship. Let’s make it happen.

 
  
MPphoto
 

  Jiří Payne (EFDD). – Pane předsedající, dosavadní jednání s Velkou Británií vychází z představy, že Velká Británie doplatí na brexit. Ale když se podíváme na statistiky vzájemného obchodu, tak se ukazuje, že kontinent na brexit doplatí daleko více než Velká Británie. Naše podniky na kontinentě potřebují jasné a předvídatelné podnikatelské prostředí. Naléhavě potřebujeme znát informaci, jak to dopadne s volným obchodem. Naléhavě potřebujeme ujištění, že dohoda o volném obchodu s Velkou Británií bude uzavřena. Evropská komise svým vyjednáváním hazarduje s našimi osudy a prohlubuje negativní důsledky brexitu pro všechny.

 
  
MPphoto
 

  Zoltán Balczó (NI). – Az Európai Unió büntetni akarja az Egyesült Királyságot, egyben elvéve más országok kedvét egy esetleges kilépéstől. Olyan feltételeket támaszt, amit a brit kormány nem fogadhat el. Megtartaná az Európai Unió Bíróságának joghatóságát a kilépés után is. Az ír–északír határ problémáját Donald Tusk úgy oldaná meg, hogy gyakorlatilag kiszakítaná Észak-Írországot az Egyesült Királyságból.

Az EU elvárja, hogy a britek a kilépés után is betartsák a közös adóügyi jogszabályokat. Az átmeneti idő lejártáig megtiltaná más országokkal való szerződés megkötését. Ha az Európai Unió nem veszi figyelembe a britek méltányos érdekeit, akkor a kilépés szerződés megállapodás nélkül fog megtörténni. Ez pedig mindkét fél számára a legrosszabb lenne.

 
  
MPphoto
 

  Daniel Hannan (ECR). – Mr President, thank you as usual on the swift and sure way in which you got us through this lengthy vote. The British problem, or from our perspective the European problem, is very simply stated. Right from the beginning we wanted to be in a common market, not a common government.

Even as late as February 2016, if David Cameron had been able to come back with any significant retrieval of power, it is clear that he would have won the referendum. But faced with the choice, the other 27 or the Commission, or from whatever breakdown, it was clear that people would rather lose the second-largest financial contributor than set the precedent that powers could float back rather than just upwards.

So we find ourselves now having to look for such a deal from the outside. I have to say, there were a lot of voices in this House that before the referendum used to argue for precisely that, particularly among my federalist friends who used to say we need to find associate status for the United Kingdom: in the market but outside everything else. I understand that people are affronted, that the referendum has jangled nerves, but surely that’s still the best outcome for both sides.

 

9.2. Příští VFR: příprava postoje Parlamentu k VFR po roce 2020 (A8-0048/2018 - Jan Olbrycht, Isabelle Thomas)
Videozáznamy vystoupení
  

Mündliche Erklärungen zur Abstimmung

 
  
MPphoto
 

  Petras Auštrevičius (ALDE). – Aukšti Europos Sąjungos tikslai gali būti pasiekti tik garantuojant pakankamą tiek tradicinių, tiek naujųjų politikų finansavimą ir paramą joms. Solidari, lanksti ir į ateitį orientuoto Europos Sąjungos biudžeto politika gali suteikti reikiamą postūmį mūsų ekonomikų konkurencingumui, inovacijoms ir darbo vietų kūrimui. Pagaliau Europos Sąjungos biudžetas privalo būti susietas su Europos Parlamento rinkimais, t. y. penkerių metų politiniu ciklu, o ne europiečių gyvenimo biologiniu ciklu – 7 metais. Akivaizdu, kad valstybių narių tolimesnė ekonominė konvergencija, vidaus rinkų neiškraipymas ir pasiekiamų rezultatų išmatavimas bei skaidrumas privalo likti svarbiausiais Europos Sąjungos biudžeto planavimo principais. Europos Sąjungos daugiametis biudžetas privalo būti Europos Sąjungos politinių idėjų bei ambicijų įgyvendinimo pagrindas.

 
  
MPphoto
 

  Bogdan Andrzej Zdrojewski (PPE). – Wczoraj komisarz Oettinger wyraził zadowolenie z osiągnięcia 90 % zgodności między Parlamentem Europejskim a Komisją. Zawsze warto jednak zwrócić uwagę na to, co mieści się w obszarach rozbieżności, czyli w tych 10 %. Na szczęście okazuje się, że nie są to kwestie najważniejsze.

To, co jest kluczowe i co łączy Parlament z Komisją, to przede wszystkim zgoda, na przykład, na zwiększenie nakładów na obronność, na bezpieczeństwo utrzymania polityki spójności – polityki niezwykle ważnej, bo obejmującej samorządy terytorialne różnych szczebli, jak również na utrzymanie tak ważnych programów jak Erasmus+. To oczywiście szczegół w wielkim budżecie Unii Europejskiej, natomiast z punktu widzenia młodego pokolenia bardzo istotne jest, że stawiamy na edukację, na innowacje, na kreatywność. Za to chciałem serdecznie podziękować, zwracając się jeszcze raz do komisarza Oettingera o zadbanie także o te 10 %, bo choć nie są to kwestie kluczowe, mogą jednak w pewnych momentach okazać się istotne.

 
  
MPphoto
 

  Jasenko Selimovic (ALDE). – Mr President, the next Multiannual Financial Framework will set the tone for our action after 2020, and I am sorry to say that we didn’t seize the opportunity to reform how the budget is voted. I believe the budget should no longer be voted by unanimity in the Council. Unanimity means very often unsustainable compromises where every Member State competes to get the biggest rebate or to pay less. The EU budget is not, it should not be, the Christmas tree which every single Member States is decorating in its own way. It should, in contrast, reflect the priorities for the Union as a whole and it should enable us to close the democratic deficit. That’s why I am sorry that we didn’t take this opportunity.

 
  
MPphoto
 

  Tibor Szanyi (S&D). – Elnök úr, Szavazatommal támogattam a 2020 utáni időszakra vonatkozó többéves pénzügyi keretről szóló jelentést. Az Európai Unió politikai törekvéseihez megfelelő pénzügyi erőforrásokat is kell rendelni. Enélkül az euroszkeptikus polulista erők további térnyerését kockáztatjuk, és végeredményben az egész európai projektet. Ennek megfelelően kiemelten támogattam az Unió saját forrásainak növelését.

Aláhúzom továbbá a pénzügyi hatákonyság fontosságát is. Ezt egyrészről olyan programokkal lehet elérni, mint például az úgynevezett „okos falvak”, amely a többéves pénzügyi keret fő prioritásain keresztül egyszerre több területre is pozitív hatással lehetne. Másrészről nagyobb hangsúlyt kell fektetni az uniós források felhasználásának átláthatóságára, hogy ne történhessenek meg a magyar kormány által elkövetett nagy összegű csalásokhoz hasonló esetek.

 
  
MPphoto
 

  Michaela Šojdrová (PPE). – Pane předsedající, já jsem hlasovala pro pozici Evropského parlamentu k finančnímu rámci po roce 2020. Již podle pozměňovacích návrhů, o kterých jsme dlouho hlasovali, je zřejmé, že jednání o společné pozici muselo být velmi složité.

Nakonec návrh obsahuje i návrh na prodloužení plánovacího období ze sedmi let na pět plus pět, tedy na deset let. To je ta část, se kterou já osobně plně nesouhlasím, protože se domnívám, že sedmileté období je optimální, máme s ním dobré zkušenosti. Na druhou stranu velmi oceňuji to, že Evropský parlament podpořil navýšení programu Erasmus+, který je klíčový pro mladé lidi, podpořil navýšení výdajů na bezpečnost a podpořil nakonec také jízdenku pro mladé od osmnácti let, která je takovým pilotním programem pro mládež Evropské unie. Oceňuji tedy práci kolegů na této zprávě, kterou jsem mohla podpořit.

 
  
MPphoto
 

  Deirdre Clune (PPE). – Mr President, I too am happy to support the proposals here today as we move forward into the next round of MFF. We know that, post Brexit, if we are at that point, the funding will be reduced considerably, by about 12 billion, and how we are going to fill that gap. I think it is important we look at this, and I know the Prime Minister of my own country when he was here recently said that Ireland would be willing to increase contributions to the European Fund, and that is important.

As a Member of the Committee on Transport Committee and Tourism I had an opportunity to try and influence and put wording into the proposals here. I think transport infrastructure, particularly if we are trying to address or are trying to improve territorial cohesion and address the peripherality issue for some Member States – I was speaking particularly about Ireland, which post Brexit will be further isolated geographically, and we need to address cooperation with third countries in this whole area of transport infrastructure.

 
  
MPphoto
 

  Ricardo Serrão Santos (S&D). – Senhor Presidente, apoio esta proposta. As políticas de coesão e a política agrícola comum são fundamentais para uma Europa inclusiva e promotora da igualdade de oportunidades. Diminuir as suas dotações financeiras poderá intensificar o sentimento de descrença na União, abrindo espaço à proliferação de focos de populismo antieuropeu.

É absolutamente necessário reforçar o orçamento da União Europeia. A proposta de aumentar as contribuições dos países, numa percentagem que me parece absolutamente exequível, e dos recursos próprios deve ser o cavalo de batalha daqueles que querem continuar a consolidar a União Europeia.

No caso das regiões ultraperiféricas, que represento, importa assegurar o apoio a setores económicos vitais, como a pesca e a agricultura. Mas também o turismo, a investigação e a inovação são determinantes para que regiões como os Açores continuem a convergir económica e socialmente com a União Europeia. Aí se enquadram a manutenção e o eventual aumento do POSEI e a criação de um POSEI Pescas, fundamental para assegurar a política comum de pescas na região.

 
  
MPphoto
 

  Paloma López Bermejo (GUE/NGL). – Señor presidente, hoy nos aproximamos a un cambio cualitativo en la forma de realizar y ejecutar los presupuestos europeos. Al mismo tiempo, nos encontramos en un punto crítico: la ciudadanía europea nos observa con la esperanza de que estos cambios incluyan a las personas en el centro de las políticas, ahora que se proclama por decreto una supuesta recuperación.

Esta esperanza solo tendría respuesta si el nuevo marco financiero plurianual asumiera e hiciera suyos los principios del pilar social, por ejemplo, presupuestando una renta mínima o presupuestando políticas de género e igualdad, en vez de aumentar las partidas de defensa y seguridad.

Esto sería posible si la Unión se dotara de un sistema robusto, progresivo y justo de recaudación y redistribución. Este, además, sería un marco creíble y aceptado si se adoptaran mayores medios de control político y ciudadano, un control ejercido de forma transparente.

Todo esto, lamentablemente, no ha quedado reflejado en la propuesta, a pesar de las medidas parciales y las buenas intenciones. Por eso, he votado en contra.

 
  
MPphoto
 

  Csaba Sógor (PPE). – Elnök úr, A 2020 utáni Európai Unió pénzügyi kerete fogja meghatározni azt, hogy milyen szerepet tölt be majd az EU a polgárok életében. Ezért fontos fenntartani a közös költségvetés jelenlegi forrásainak összegét az Egyesült Királyság kilépésének dacára. Azt gondolom, hogy a tagállamoknak is be kell látniuk: nagyobb hozzájárulásra van szükség, ha eredményeket akarunk elérni. A legfontosabb közös politikáink jelentik ugyanis a polgárok számára az EU-t. Ha csökken a kohéziós vagy a mezőgazdasági politika jelentősége, továbbá az EU nem tud értékelhető intézkedéseket előidézni a társadalmak számára fontosnak tartott területeken, akkor mi marad?

Az uniós intézmények fenntartása a polgárok szemében önmagában nem érték, csak akkor, ha azok megfelelő eszközök révén javítani tudnak az életükön, ezért akár a digitális gazdaságra, akár az elmaradott térségek felzárkóztatására, akár az európai élelmiszer-termelésre gondolunk, az EU és az európaiak jövőjéről beszélünk.

 
  
MPphoto
 

  Stanislav Polčák (PPE). – Pane předsedající, já jsem si vědom toho, že jsme na jistém předělu, že je před námi spousta výzev. Proto jsem podpořil finanční stabilitu, směřování do budoucna a zároveň tedy podporuji kohezní politiku dlouhodobě, protože je to politika, která pomáhá naší soudržnosti a měla by být tím skutečným odrazem evropské politiky jako takové. Pro mě bylo podstatné, že v této zprávě byla zachována role kohezní politiky jako takové, že byl posílen Erasmus, což je velmi dobrý program pro mladé, a že jsme nadále schopni reagovat na výzvy jako brexit i na nové výzvy, které se promítají do rozpočtu. Já tu zprávu hodnotím jako celkově vyváženou, a proto jsem ji podpořil.

 

9.3. Reforma systému vlastních zdrojů Evropské unie (A8-0041/2018 - Gérard Deprez, Janusz Lewandowski)
Videozáznamy vystoupení
 

Mündliche Erklärungen zur Abstimmung

 
  
MPphoto
 

  Bogdan Andrzej Zdrojewski (PPE). – Panie Przewodniczący! Przede wszystkim chcę zwrócić uwagę, że wysiłek zasypania dziury budżetowej, która powstaje po wyjściu Wielkiej Brytanii, rzeczywiście jest istotny i zasługuje na szacunek. Przy tej okazji warto jednak zwrócić uwagę na wysiłki podjęte w celu zreformowania tego całego zasobu dochodów, z jakich korzysta Unia Europejska. Na co zwracam uwagę? Przede wszystkim na zalecenie utrzymania obecnych zasobów własnych oraz stopniowe wprowadzanie nowych zasobów, które mogłyby się opierać na trzech kompletnie nowych elementach: przede wszystkim na wpływach z VAT-u w zmienionej formie, części dochodów z opodatkowania osób prawnych, rencie menniczej, czyli dochodach uzyskanych z banku centralnego pochodzących przede wszystkim z emisji pieniądza, ale także na podatku od transakcji finansowych, opodatkowaniu sektora cyfrowego lub podatkach środowiskowych. Bardzo istotne jest zwrócenie uwagi, że zasoby własne, czyli te 80% składające się z dwóch elementów podstawowych, są kluczowe i za to należy się szacunek tym, którzy opracowali niniejszy dokument.

 
  
MPphoto
 

  Jasenko Selimovic (ALDE). – Mr President, somewhere between 14 to 19% of the EU budget will be lacking when Brexit happens. It is obvious that this gap will be closed partly by raising the Member States’ national contributions and partly by cutting some costs, but there is a risk that it will be difficult to close it completely. We therefore have to explore new possibilities to finance the Union, such as collecting revenues from the emission trading schemes. Getting own resources is also a possible way of solving the problem that occurs every year in the Council when 27 or 28 Heads of State fight over who will pay less and get a rebate. Getting own resources will strengthen the Union, increase its capacity and lessen the burden we put on our citizens.

 
  
MPphoto
 

  Michaela Šojdrová (PPE). – Pane předsedající, stejně jako kolegové i já jsem podpořila návrh zprávy na reformu vlastních zdrojů také s ohledem na to, že musíme řešit dopady brexitu. Dalším důvodem je jistá nepřehlednost v systému financování rozpočtu. Shodneme se na tom, že je třeba zjednodušit, zpřehlednit příjmové strany rozpočtu, to je nepochybně na místě.

Nesouhlasila jsem, a tedy nehlasovala jsem, se zavedením některých návrhů na ekologické daně nebo podílu z daně z právnických osob. Tyto záležitosti nejsou dostatečně prodiskutované a je třeba je ještě daleko lépe zvážit. Na druhou stranu jsem souhlasila s výzvou, aby Evropská komise předložila příslušné právní předpisy týkající se DPH a návrh na reformování vlastního zdroje založeného právě na DPH v rámci nadcházejícího legislativního balíčku.

 
  
MPphoto
 

  Petras Auštrevičius (ALDE). – Mr President, I support the proposed reform of the European Union system of own resources which, among other things, addresses the Brexit budget gap arising after the UK’s withdrawal. Currently, national contributions based on the GNI resource represent around 83% of overall EU revenue which, regrettably, results in the ‘fewer returns’ logic which hijacks budgetary discussions in the Council, as everybody knows exactly how much they have put in.

The new own resources system will significantly reduce national contributions by Member States and would use a basket approach, reinforcing EU policies with added value. I believe this proposal would not only lead to more transparency, but, as well, a better understanding of the Union’s budget to all our citizens.

 
  
MPphoto
 

  Andrejs Mamikins (S&D). – Mr President, the European Union needs a stable financial environment. It is very regrettable that the enhanced cooperation on the financial transaction tax is shared only by 11 Member States. This tax could raise EUR 57 billion per year if implemented across the entire EU. This money could be dedicated to the personal and professional development of our citizens, resource the demographic revitalisation of our regions and substantially strengthen our social pillar.

This report, which I voted in favour of, invites the Commission to elaborate a new own resource for the Union budget. This rhetoric is good; however, we need to be realistic, otherwise enhanced cooperation will remain our lowest common denominator. We need, first of all, to create real incentives for the Member States to share more in order to get even more in return. Without mutual trust in the financial sectors, we will not be able to go any further than the enhanced cooperation.

 
  
MPphoto
 

  Monica Macovei (ECR). – Domnule președinte, dacă Brexitul se va dovedi legal și nefinanțat de banii rusești, atunci va lăsa un gol care trebuie acoperit fără a reduce resursele Uniunii și fără a afecta finanțarea proiectelor europene. E foarte important să aducem banii pe care deja îi avem, dar sunt furați și mă refer la fraudă. Repet, numai fraudarea TVA-ului la fonduri europene este de cinci miliarde de euro pe an. Banii ăștia îi putem aduce înapoi. Trebuie să fie o prioritate combaterea fraudei vamale de asemenea, combaterea oricărui tip de fraudă.

De asemenea, bugetul trebuie să aibă politici cu valoare adăugată europeană și să coreleze veniturile cu obiectivele Uniunii, în special în domeniile pieței unice, energiei, mediului și transportului. E nevoie și de o reformă a resursei umane - viitorul finanțării Uniunii nu trebuie lăsat în mâinile unor persoane corupte. De aceea, propun să introducem regula: fără penali în Parlamentul European și fără penali în instituțiile europene, asta ca să avem o relație de încredere cu cetățenii.

 
  
MPphoto
 

  Νότης Μαριάς (ECR). – Κύριε Πρόεδρε, όπως ανέφερα και κατά τη συζήτηση, η Τρόικα στην Ελλάδα έχει επιβάλει μια σκληρή φορομπηχτική πολιτική μέσω των μνημονίων με ιδιαίτερα αυξημένο ΦΠΑ. Ειδικότερα έχει επιβάλει νομοθεσία η οποία κατήργησε το προνομιακό καθεστώς μειωμένου φόρου προστιθέμενης αξίας που ίσχυε στα νησιά του Αιγαίου. Ο χαμηλός φόρος προστιθέμενης αξίας βοηθούσε στην οικονομική ανάπτυξη των νησιών λόγω της απόστασης τους από την κυρίως Ελλάδα αλλά και λόγω του ανταγωνισμού από την Τουρκία, η οποία έχει ιδιαίτερα χαμηλό ΦΠΑ. Με βάση τα ισχύοντα σήμερα, η Λέσβος, η Χίος, η Σάμος, η Ικαρία και η Λέρος από την 1η Ιουλίου 2018 θα χάσουν επίσης το δικαίωμα του μειωμένου φόρου προστιθέμενης αξίας. Πρόκειται για νησιά που πλήττονται από τις τεράστιες μεταναστευτικές ροές, γι’ αυτό λοιπόν πρέπει να διατηρηθεί ο μειωμένος φόρος προστιθέμενης αξίας σε Λέσβο, Χίο, Σάμο, Ικαρία και Λέρο και ταυτόχρονα να επανέλθει ο μειωμένος φόρος προστιθέμενης αξίας για τα νησιά του Αιγαίου.

 

9.4. Evropský semestr pro koordinaci hospodářských politik: roční analýza růstu na rok 2018 (A8-0047/2018 - Hugues Bayet)
Videozáznamy vystoupení
 

Mündliche Erklärungen zur Abstimmung

 
  
MPphoto
 

  Tibor Szanyi (S&D). – Elnök úr, Szavazatommal támogattam a gazdaságpolitikai koordináció európai szemeszteréről szóló jelentést. Egyetértek annak a beruházásokról és a növekedésről szóló megállapításaival. Különösen arra vonatkozóan, hogy a termelékenység növelése érdekében több beruházásra van szükség a kutatásba, a fejlesztésbe és az innovációba, valamint a technológiai korszerűsítésbe. A gyermekgondozásba, a szociális lakhatásba, az oktatásba, képzésbe, egészségügybe, kutatásba, a digitális innovációba és a körforgásos gazdaságba való befektetések mindenképpen növelnék a termelékenységet és a foglalkoztatást.

A konvergenciát és a befogadást illetően szintén osztom a jelentéstevő véleményét, többek között az adórendszer és a nem foglalkoztatott, oktatásban és képzésben nem részesülő fiatalok vonatkozásában is. A jelentés kapcsán sajnálatos módon meg kell említeni azonban, hogy az abban megfogalmazottakkal a magyar kormány szöges ellentétben cselekszik, veszélyeztetve ezzel Magyarország uniós forrásoktól független, önálló gazdasági növekedését és a foglalkoztatás javulását.

 
  
MPphoto
 

  Rosa D'Amato (EFDD). – Signor Presidente, onorevoli colleghi, abbiamo curato un malato con farmaci scaduti che hanno peggiorato le sue condizioni e ancora vogliamo accanirci con la stessa ricetta?

Questo è quanto emerge dalla relazione: ci si focalizza sui vincoli di bilancio, sull'insufficiente implementazione delle regole di governance europea e sulla mancata applicazione delle riforme strutturali da parte dei paesi membri. Ma non si spende alcuna parola sull'inadeguatezza delle misure di austerity che hanno soffocato i cittadini e le aziende europee. Al contempo, si chiedono ulteriori sforzi e sacrifici per il consolidamento fiscale e per le riforme strutturali, ma non si spinge sulle politiche sociali e sulle misure per la lotta all'evasione e all'elusione fiscale, così come non si trovano riferimenti ad azioni correttive per la gestione di squilibri macroeconomici indotti da eccessivi surplus commerciali, come ad esempio in Germania.

Ora, se errare è umano, perseverare è un'altra cosa, e ritengo che fosse assolutamente necessario imprimere un'altra direzione alle scelte politiche e abbandonare il percorso che ha messo in ginocchio parte dell'Europa. Per queste considerazioni, il mio voto è stato negativo.

 
  
MPphoto
 

  Monica Macovei (ECR). – Domnule președinte, previziunile economice ale Comisiei arată o continuare a creșterii economice într-un context politic în schimbare. Se așteaptă ca această creștere să se mențină atât în zona euro, cât și în Uniunea Europeană, la 2,1% în 2018 și la 1,9% creștere în 2019.

Ciclul semestrului european 2018 presupune armonizarea fiscalității europene și combaterea evaziunii fiscale. Bugetele Uniunii trebuie să ofere un stimulent pentru creștere durabilă, convergență, incluziune, astfel încât să putem crea condiții mai bune de muncă și de viață pentru cetățenii Uniunii.

Este foarte important, de asemenea, să investim în cercetare și inovare, pentru că numai așa vine progresul și duce la schimbarea și la mersul înainte al Uniunii Europene și al fiecărui stat în parte, și asta în toate domeniile.

 

9.5. Evropský semestr pro koordinaci hospodářských politik: hledisko zaměstnanosti a sociální hledisko v roční analýze růstu na rok 2018 (A8-0052/2018 - Krzysztof Hetman)
Videozáznamy vystoupení
 

Mündliche Erklärungen zur Abstimmung

 
  
MPphoto
 

  Michaela Šojdrová (PPE). – Pane předsedající, já jsem hlasovala pro zprávu Evropského parlamentu o provádění evropského semestru. Tato zpráva klada větší důraz na zaměstnanost a sociální kritéria. Roční analýzu růstu považuji za velmi důležitý nástroj, který členským státům poskytuje důležitou zpětnou vazbu pro to, na jaké oblasti se mají zaměřit a jaké reformy mají uskutečňovat.

Je potřeba větší flexibilitu pro pracovní úvazky a nezavrhnout ani typické formy zaměstnávání, pokud chceme skutečně pomoci k větší zaměstnanosti. Tyto formy také umožňují zaměstnancům sladit pracovní povinnosti s jinými. I tito zaměstnanci si ovšem zaslouží dostatečnou sociální ochranu. Proto jednou z největších výzev reforem bude vždy nalezení rovnováhy mezi flexibilitou a sociální ochranou. Nejdůležitějším nástrojem růstu však zůstává vzdělávání a samozřejmě i v digitálních technologiích, kde není dostatečná vzdělanost zaměstnanců.

 
  
MPphoto
 

  Rosa D'Amato (EFDD). – Signor Presidente, onorevoli colleghi, in Europa ci sono quasi 19 milioni di persone senza lavoro, con picchi di disoccupazione assolutamente preoccupanti.

Inoltre il dato di 119 milioni di europei a rischio di povertà e di esclusione sociale è del tutto inaccettabile. La frammentazione del mercato del lavoro, le forme contrattuali precarie, senza tutela, fini a se stesse e del tutto inutili per un percorso occupazionale futuro, e ancora la presenza, non solo in Italia, del fenomeno del caporalato, impongono all'Unione europea e ai governi dei paesi membri misure efficaci e di lunga durata.

Apprezzo il fatto che nella relazione emerga una maggiore attenzione sugli aspetti sociali, e quindi si punti su un'adeguata protezione sociale attraverso il reddito minimo o un regime di indennità di disoccupazione. Purtroppo, però, ci sono anche delle criticità, a partire dalla supposta necessità di ulteriori riforme strutturali, al permanere della gabbia del patto di stabilità e crescita, sino all'aumento dell'età pensionabile. Proprio in questa considerazione, noi abbiamo dovuto votare "meno".

 
  
MPphoto
 

  Νότης Μαριάς (ECR). – Κύριε Πρόεδρε, το ευρωπαϊκό εξάμηνο μειώνει την εθνική κυριαρχία των κρατών μελών. Επί της ουσίας αποτελεί ένα εργαλείο ελέγχου της οικονομικής πολιτικής των κρατών και ταυτόχρονα ένα εργαλείο επιβολής του συμφώνου σταθερότητας. Υποτίθεται ότι τα κράτη μέλη έχουν πλήρεις αρμοδιότητες στο θέμα της απασχόλησης και στο πεδίο της κοινωνικής πολιτικής. Αυτό άλλωστε προβλέπεται και από την αρχή των δοτών εξουσιών που καθορίζει η Συνθήκη αλλά επίσης και από την αρχή της επικουρικότητας. Ταυτόχρονα λοιπόν η Ευρωπαϊκή Ένωση επεμβαίνοντας δεν θεσμοθετεί επί της ουσίας ούτε ελάχιστο ευρωπαϊκό μισθό ούτε ελάχιστο ευρωπαϊκό εισόδημα ούτε ελάχιστο επίδομα ανεργίας και φυσικά οι ρυθμίσεις που επιβάλλει με το ευρωπαϊκό εξάμηνο ούτε αντιμετωπίζουν την ανεργία ούτε μειώνουν τον κοινωνικό αποκλεισμό ούτε επιφέρουν κοινωνική δικαιοσύνη. Διατηρούν τις επισφαλείς θέσεις εργασίας. Είναι μία αποτυχημένη πολιτική.

 
  
MPphoto
 

  Der Präsident. – Damit sind die Erklärungen zur Abstimmung geschlossen.

 

10. Opravy hlasování a sdělení o úmyslu hlasovat: viz zápis
Videozáznamy vystoupení
 

(Die Sitzung wird um 14.09 Uhr unterbrochen.)

 
  
  

PŘEDSEDNICTVÍ: PAN PAVEL TELIČKA
místopředseda

 

11. Pokračování denního zasedání
Videozáznamy vystoupení
 

(The sitting resumed at 15.04)

 

12. Schválení zápisu z předchozího zasedání: viz zápis
Videozáznamy vystoupení

13. Mezinárodní spolupráce v boji proti kybernetické trestné činnosti – hrozba pro veřejné služby (rozprava na aktuální téma)
Videozáznamy vystoupení
MPphoto
 

  President. – The next item is the topical debate (Rule 153a) on international cooperation in the fight against cybercrime – the threat to public services (2018/2627(RSP)).

 
  
MPphoto
 

  Helga Stevens, Auteur. – Voorzitter, het internet is zo goed als onmisbaar geworden in zowat alle facetten van ons leven. We sturen een WhatsApp-berichtje naar een geliefde, plannen een route via Google Maps, kijken kattenvideo's op YouTube, doen online aankopen en betalingen. Kritieke infrastructuur, zoals bijvoorbeeld ziekenhuizen, kunnen niet meer functioneren zonder het internet. Kijk maar naar Eurocontrol: de communicatie van onze Europese luchtverkeersleiding maakt gebruik van dezelfde internetkabels als Facebook en Amazon.

Maar dat internet wordt ook gebruikt voor minder vrolijke zaken. Bijna dagelijks zijn er incidenten die stof leveren voor een goed filmscenario. Onlangs vergrendelden hackers bijvoorbeeld op afstand de elektronische sloten van alle kamers van een Oostenrijks hotel in ruil voor losgeld.

We zullen meer en meer geconfronteerd worden met allerlei vormen van cybercriminaliteit. Hierbij zijn helaas soms ook buitenlandse overheden betrokken. We zijn veel kwetsbaarder dan we denken. Daarom moeten nationale en Europese autoriteiten samen alles in het werk stellen om onze veiligheid online te garanderen voor vandaag, maar ook voor morgen. Wij moeten veel meer investeren in preventie, detectie en respons.

Ons wettelijk kader hebben we al versterkt. De nieuwe gegevensbeschermingsverordening zal de normen voor gegevensbescherming verhogen. Het voorstel van de Commissie inzake EU—certificering voor veilige ICT—producten eveneens. We streven bij voorkeur over de gehele lijn een hoge en internationale beveiligingsstandaard na.

Wij zullen er echter niet komen met wetgeving alleen, want die kan de razendsnelle technologische ontwikkelingen niet altijd bijbenen.

Europol, het Europese agentschap voor politiesamenwerking, zal binnenkort een expertisecentrum voor decryptie krijgen. Dat is goed nieuws. Dat moet kleinere lidstaten ondersteunen bij het kraken van versleutelde berichten. Hiermee kunnen ze cybercriminelen die anoniem proberen te blijven, sneller opsporen en aanpakken. Hiervoor krijgen ze vijf miljoen aan extra middelen van de Europese Commissie.

De nieuwe Europolbaas Catherine De Bolle verklaarde al dat de strijd tegen misdaad en terrorisme niet los kan worden gezien van de ontwikkeling en het gebruik van nieuwe technologie. Nationale overheden moeten ook beseffen dat ouderwets politiewerk hand in hand moet gaan met de omarming van technologische vernieuwing. Die bedenking geldt ook voor justitie. Terwijl criminelen de allerlaatste snufjes gebruiken, zijn politie en justitie vaak op achtervolgen aangewezen met gedateerd materiaal.

Maar we moeten ook kijken naar de burgers. Overheden moeten hen bewuster maken van de risico's van het internet, zodat ze alerter zijn voor diverse vormen van cybercriminaliteit. Ook moeten ze worden aangemoedigd om altijd een klacht in te dienen als ze het slachtoffer worden van bijvoorbeeld cyberpesten, fishing of hacking. Dat gebeurt veel te weinig, maar zonder die melding kan de politie niet in actie komen. Meldingen zijn dan ook nodig om beter zicht te krijgen op cybercriminaliteit, zodat we die gerichter kunnen aanpakken.

Tot slot wil ik erop wijzen dat gegevens een waardevol goed zijn, niet alleen voor de particuliere gebruiker die ze wenst af te schermen, maar ook voor de politiediensten. Onze politie- en inlichtingendiensten hebben toegang tot gegevens nodig om misdrijven op te sporen en terreurcomplotten op tijd te ontdekken. Een te dogmatische zienswijze op privacy verhindert de politie en het gerecht om hun werk te doen. Dat is wat ik heb vernomen tijdens mijn werkzaamheden als co—rapporteur in de Bijzondere Commissie terrorisme.

Collega's, in het belang van onze burgers moeten we een goede balans vinden tussen privacy en veiligheid. Het is geen of—of-discussie, maar een en—en-discussie. Zowel privacy als veiligheid zijn belangrijk. Politiediensten moeten hun werk kunnen doen, namelijk ons beschermen tegen terroristen en criminelen, zowel offline als online.

 
  
MPphoto
 

  Monika Panayotova, President-in-Office of the Council. – Mr President, in 2017, internet access reached 51% of the world’s population. Devices connected to the internet reach 8.4 billion worldwide. With the number of targets expanding at such rates, cybercrime is likely to become the world’s number one threat, capable of causing serious economic damage estimated at no less than USD 6 trillion over the next two years alone.

Cybercrime and the criminal use of the internet violate privacy and human rights. They jeopardise the integrity of our data, attack the security of our critical infrastructures and seek to disrupt the provision of services vital for our security and economy. These are serious threats and they require our full and immediate attention. Already in 2013, the first EU Cybersecurity Strategy prioritised the fight against cybercrime. Since then, we have been constantly expanding the efforts we make to improve our resilience and our preparedness to counter these threats, so that citizens and businesses can fully enjoy the benefits of cyberspace.

Allow me to briefly outline some of the efforts which demonstrate the prominent place that the matter occupies on our political agenda. The ambitious Cybersecurity Package presented by the Commission on 13 September 2017 was followed by a set of Council conclusions and an action plan for their implementation. They emphasise the need to enhance the EU’s capacity to prevent, deter and respond to cyber—attacks. In this regard, they encourage the exchange of best practices, investment in cybersecurity training, awareness raising and cyber hygiene. As part of this package, the Council has also started examining the proposal for a Cybersecurity Act that addresses the need for a strong and permanent mandate for ENISA, referred to as the EU Cybersecurity Agency, and for enhancing the EU cybersecurity certification to promote the availability of secure products and services.

We are happy that the work on this file is progressing steadily in parallel with the work in Parliament. We are confident that the constructive dialogue will allow a swift closing of the negotiations and the timely adoption of the act. I would also like to recall that in September last year, the very first Digital Summit took place in Tallinn, allowing our political leaders to give strategic directions for future work in the digital domain. They confirmed the strong commitment of the European Union to fight cybercrime and the criminal use of the internet. This is part of the overall aim of making Europe a global leader in cybersecurity by 2025, in order to ensure the trust, confidence and protection of our citizens and businesses online.

Thus, it is not surprising that discussion has concentrated on the need to achieve the highest level of resilience for digital infrastructure, industries and services, to create a competitive advantage and to attract investment. This was further developed by the October 2017 European Council, which placed combating terrorism and online crime among the prerequisites for successfully building a digital Europe together with a common approach to cybersecurity.

I do not want to prolong my intervention, so I will limit myself to mentioning a number of other relevant initiatives including the EU Internal Security Strategy 2015—2020, which also prioritised the prevention of and fight against cybercrime as one of the three priorities of EU internal security. Secondly, the EU Policy Cycle, which is aimed at tackling the most important threats to the EU posed by organised and serious international crime, including cybercrime. I could also mention cyber dialogues between the European Union and key international partners, as well as cyber diplomacy on which the Council adopted conclusions in June 2017 towards a joint EU diplomatic response to malicious cyber activities.

Very positive news is that, on 9 March 2018, Ministers reached a general approach in the Council on the directive on combating fraud and counterfeiting of non-cash means of payment. The Directive aims to update the current rules to ensure that a clear robust and technology-neutral legal framework is in place. It also eliminates operational obstacles that hamper investigations and prosecutions and provides for actions to enhance public awareness of techniques such as phishing or skimming. Trilogues are now ready to start as soon as you have your mandate from Parliament’s side.

Finally, let me conclude by briefly mentioning that in May this year, we expect Member States to finalise the transposition of the 2016 NIS Directive. It is the first legislative act that seeks to achieve a high common level of security of network in the information systems within the European Union and to improve the functioning of the internal market by creating trust. Let us keep in mind that strong and trusted encryption is of high importance, not only for establishing and maintaining such trust, but also for assuring respect for human rights and fundamental freedoms. Their protection, including in cyberspace, is our paramount task and joint responsibility.

 
  
MPphoto
 

  Julian King, Member of the Commission. – Mr President, as we have heard, today it is not just computers and phones that are connected, but our homes, hospitals, governments, electricity grids, the news we read and the cars we drive. So we have to take cyber-attacks against our systems very seriously.

They can have a huge economic impact. We have heard some of the examples. Bank and credit card fraud in the eurozone alone amounts to some EUR 1.5 billion a year. Every month, one in five industrial computers are attacked. Aviation systems are subject to an average of 1 000 cyber-attacks a month.

But the threat continues to evolve and change. It is becoming more strategic. Cyber means have been used to undermine democratic institutions, to spread disinformation and to cast questions over elections. The internet of things means that tens of billions more devices are going online. This will inevitably create a huge number of extra potential vulnerabilities, and at the same time potential new tools to perform cyber-attacks. So what from the Commission side are we proposing to do about this?

First of all, we continue to support Member States in the implementation of the NIS Directive, as we have heard, ahead of the transposition deadline in May.

This will ensure operators of essential systems assess risk, prepare a strategy, and properly protect their systems. Some Member States are also extending these measures beyond the critical sectors already set out in legislation to other sectors at risk, in particular public administrations. The NIS Directive will also boost national capabilities and competence to promote the exchange of information about threats and incidents.

In parallel, we are continue the implementation of the action set out in the cybersecurity package presented last September, based around strengthening resilience, creating effective deterrents and reinforcing international cooperation. The Cyber Security Act, which this House and the Council are currently discussing, focuses on making us more resilient. It aims at giving ENISA a permanent mandate and it is setting up an EU-wide framework for cybersecurity certification systems, again as we have heard.

From the Commission side, we are convinced that a European certification process is an important step towards creating security by design. The Commission, the European Parliament and the Council have agreed that this is a priority file and it is of paramount importance that negotiations are concluded within the current mandate of Parliament.

Making us more resilient also means making sure the EU retains and develops essential capabilities to secure its digital economy infrastructure and society and democracy.

To this end, we have announced the creation of a network of European cybersecurity competence centres to reinforce capabilities across Europe and overcome the current fragmentation of research, with the cybersecurity research and competence hub at the heart of that.

The network should bring together research and expertise in cybersecurity from across the European Union and lead to the scaling-up of existing research and technological capacities in the competence centres in Member States, while making sure that research is transformed into specific products and services that will directly increase our cybersecurity.

On 1 February, the Commission launched a call for proposals for a EUR 50 million pilot project to support the creation of this network, an important step in its development. However, as we stressed in our joint communication last September, it is crucial to complement our efforts to build resilience with efforts to build effective deterrents.

We need to make sure that cybercrime does not pay. That means making it easier to detect and easier to prosecute. As long as there is little or no chance of getting caught, cybercrime will remain an all-too-attractive option for criminals and hostile governments alike. We have already proposed a directive to strengthen the ability of law enforcement authorities to combat fraud and the counterfeiting of non-cash means of payment.

To tackle barriers to prosecution, we are also working on a legislative proposal on obtaining electronic evidence for criminal investigations and prosecutions. Over the last two years we have carried out an extensive consultation process and conducted an impact assessment. This issue is complex and requires a carefully balanced approach, having an efficient instrument from law-enforcement point of view, while ensuring full respect for fundamental rights, data protection and ensuring legal certainty for business. I am confident that we will soon present a solid legislative proposal for consideration by the co-legislators.

In parallel, we are advancing work on our practical measures to simplify cooperation between judicial authorities and cooperation between our law-enforcement authorities and service providers, based on the existing legal framework. This includes cooperation inside the European Union and with our key international partners, notably the United States.

The Commission also actively participates in the ongoing preparatory work in the Council of Europe on the possible additional protocol to the Budapest Convention on Cybercrime, which will deal with cross-border access to e—evidence.

On the side of operational efforts that have been underlined, we are beefing up capacity at Europol’s Cybercrime Centre. Law-enforcement capacities need to keep pace with fast-changing technological tools and cybercriminals’ ways of working. This means more cooperation and sharing of experience and reinforced cyber-forensics and detection capabilities.

A strong cooperation framework with external partners is of the utmost importance, given the global nature of the threat. The Europol Cyber-crime centre provides technical and forensic support to a number of international investigations which have led, for instance, to the take-down last summer of two of the largest criminal dark web markets.

Aside from making ourselves more resilient and building more deterrents, we need stronger international cooperation to make cyberspace stable and secure. This is why the cybersecurity package has an important international dimension.

In order to shape this international cooperation, the EU has ongoing cyber-dialogues in place with the United States, Japan, India, South Korea, China and Brazil. Through these cyber-dialogues, the EU promotes the application of existing international law, the implementation of universal norms of responsible state behaviour, and regional cyber-confidence-building measures, as well as the international cooperation through the Budapest Convention on Cybercrime.

The dialogues allow for the enhancement of cooperation with third countries to strengthen global cyber-resilience and the multi-stakeholder model of internet governance, as well as to advance the protection of human rights and fundamental freedoms. They contribute to global cyber-stability, including through the exchange on responses to malicious cyber-activities that should encourage cooperation, facilitate mitigation of immediate and longer-term threats, and influence the behaviour of potential aggressors.

On all these proposals my colleagues and I are actively working with you for the speedy adoption and implementation of initiatives on the ground, and look forward to continuing this fruitful cooperation, to the benefit of all our citizens.

 
  
MPphoto
 

  Roberta Metsola, on behalf of the PPE Group. – Mr President, let me start by thanking you, Commissioner, for your work on this issue. You will find us as a strong partner to continue to work forward on such an important subject, because the spike that we witnessed in online crimes over the last years should concern us all.

Cybercrime and criminals have become more organised, more brazen and more serious. They are using the very tools that we have created to make people’s lives easier against us. We have seen computer systems that we thought impregnable hacked. We have seen the spread of government-controlled social media trolls blur the lines between propaganda and views. There are still too many credit cards and identities stolen and far too many children remain exploited.

Tools created for the good of mankind, and which are largely used for good, are being abused, and we must respond by closing the loopholes. With the increasing number, nature and gravity of cybercrime, with the increasing prevalence of the dark net, we need more and better coordination between Member States at international level, as well as with the private sector, to protect EU citizens, companies and our critical infrastructure.

We need to ensure that our law enforcement authorities are provided with the necessary tools, resources and staff in order to effectively investigate and prosecute cybercrimes, and that this is done in full respect of fundamental rights and privacy expectations. From here, let me call on the Member States which have not yet done so, to ratify the Council of Europe Convention on Cybercrime – as we call it, the Budapest Convention. We have to work together and, of course, we need Europol, CEPOL, Eurojust and ENISA to be granted sufficient resources and tools in order to allow them to build the necessary capabilities to cope with the increasing workload and to continue their valuable work in the area of cybercrime.

Finally, together I know that we can find the solutions that keep people and companies secure online and respect citizens’ privacy, and go after the criminals who think that they can mask their identities.

(The President cut off the speaker)

 
  
MPphoto
 

  Петър Курумбашев, от името на групата S&D. – Г-н Председател, първо позволете ми да поздравя инициаторите на тази дискусия – нашите колеги от ЕКР. Наистина много необходима дискусия в подходящото време. Подходящото време е, защото Европейската комисия внесе своите предложения, особено по отношение на мандата на ЕНИСА – Европейската агенция за киберсигурност. То е амбициозно, прави този мандат постоянен. От друга страна, бих казал, че може да се иска много повече.

Много съм впечатлен, че ние сме почти в парадоксалната ситуация, в която държавите членки, които са най-напред в своята киберсигурност, препятстват това Европейската агенция за киберсигурност да бъде по-силна. Имаме държави членки, които имат своите служби с 600, някои с 1000 служители в тази област. В същото време Европейската агенция за киберсигурност има 50 човека и с това предложение за удвояване на бюджета предполагам, че най-много може да стигне до 100 човека като капацитет.

От друга страна кой друг би могъл да организира отговора на европейско ниво, когато има атака, кибератака към повече държави членки? Кой, г-н Комисар, в момента е отговорен, ако ние имаме атака от типа на „Wan’a cry“ върху двадесет държави членки? Или ние ще оставим този въпрос всяка държава да го решава поединично и да се спасява поединично. Имаме в момента отделни държави членки, които имат добре развити структури, и има други държави членки, които изобщо не слагат сериозно внимание върху организирането на своите киберслужби.

Следващият въпрос, който стои, е въпросът за стандартизацията: дали европейските държави ще успеят да се споразумеят да имат свой сертификат, основан на сериозни международни стандарти, и дали този сертификат ще бъде толкова добре отворен, че ще може да бъде ползван не само в Европейския съюз, а и сред нашите партньори от Съединените Щати, Индия и други държави.

 
  
MPphoto
 

  Monica Macovei, în numele grupului ECR. – Domnule președinte, creșterea treptată a popularității monedelor digitale a atras după sine creșterea criminalității informatice, pentru că le oferă hackerilor controlul asupra acestor conturi virtuale.

Aș vrea să mă refer la un aspect specific: la Bitcoin și la OneCoin. Bitcoin este una din acele pretinse monede digitale, care de fapt nu există, care nu este înregistrată la nicio autoritate competentă, care este promovată de fondatorii săi ca o monedă digitală ce va îmbogăți investitorii în timp, însă nu există nicio dovadă a acoperirii în bani a acestei monede virtuale. Bitcoin nu poate fi folosită, pentru că nu pot fi efectuate plăți și este doar un instrument de speculă. O schemă Ponzi folosită de companii precum OneLife Network Ltd, cu sediul în jurisdicția offshore din Belize. Dacă ne uităm pe site, vedem că e temporar închis.

Acum, OneCoin este Bitcoinul regional și este o monedă, de asemenea, care nu există. Există, de exemplu, regional în Moldova, în Bulgaria și în România - se fac investigații. Este vândut de o rețea criminală, care funcționează pe un sistem piramidal și care se numește OneLife.

 
  
MPphoto
 

  Nathalie Griesbeck, au nom du groupe ALDE. – Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire, en effet, l’internet nous offre à la fois de belles et de très nombreuses opportunités dans le quotidien, mais en même temps de violentes et de nouvelles menaces, et en particulier la menace majeure qu’est la cybercriminalité. La cybercriminalité se multiplie – les collègues l’ont rappelé – et en très grand nombre. Cela nous affecte tous, dans les services publics. Je pense à l’attaque de WannaCry qui a été un exemple qui nous a mobilisés et qui est donc à suivre en ce qui concerne la protection. Il n’y a pas de frontières pour la cybercriminalité. Quel est notre rôle?

Premièrement, face aux États membres, peut-être leur demander de mettre en œuvre très rapidement le cadre européen concernant la protection des données. Cela nous permettra de restaurer la confiance des citoyens.

Deuxièmement, sensibiliser les citoyens aux petits gestes, mais aussi à la prise de conscience de l’importance de se protéger sur l’internet et de protéger l’internet des objets à travers ce qu’on appelle la cyber-résilience et, troisièmement, doter les autorités judiciaires et répressives de capacités et de ressources économiques et humaines suffisantes pour lutter efficacement contre cette menace, notamment par l’intermédiaire du Centre européen de lutte contre la cybercriminalité d’Europol. Je salue, à cet égard, Monsieur le Commissaire, le paquet «cybersécurité», présenté par la Commission. Il convient aussi de réformer – vous l’avez dit – l’agence ENISA pour se doter en Europe d’une agence forte en matière de cyberdéfense et, enfin, de protéger nos infrastructures, nos réseaux et les contenus. À cet égard, le rôle des entreprises est majeur. Seuls, nous ne pouvons pas agir uniquement au niveau public. Les entreprises doivent confectionner des objets sécurisés, savoir évaluer, sécuriser, appréhender les vulnérabilités qui menacent les produits ou les services et aussi signaler systématiquement les cyberattaques. Il est crucial aussi de travailler au chiffrement – je sais que c’est un thème sensible – dans la confection des outils pour garantir la sécurité et l’intégrité des réseaux en respectant les libertés. Allons plus fort et plus vite ensemble!

 
  
MPphoto
 

  Jan Philipp Albrecht, im Namen der Verts/ALE-Fraktion. – Sehr geehrter Herr Kommissar King, sehr geehrte Ratspräsidentschaft, werte Kolleginnen und Kollegen! Wir diskutieren das Thema cybercrime und Cybersicherheit ja nicht zum ersten Mal. Die Debatte hält schon einige Zeit an, wir haben in diesem Haus viele Resolutionen mit einer ganzen Reihe von Anforderungen verabschiedet. Wir haben auch viele Gesetze auf den Weg gebracht, die wichtig sind und die große Fortschritte sind. Trotzdem werden in jüngster Vergangenheit und die ganze Zeit immer wieder selbst bestgeschützte Netzwerke von Regierungsinstitutionen und Behörden gehackt, und es wird ganz offensichtlich, dass wir einen Riesennachholbedarf haben. Ich möchte einfach mal zehn Forderungen kurz zusammenfassen, wo ich glaube, dass wir wirklich endlich etwas tun müssen.

Erstens brauchen wir im Rahmen der ENISA-Reform, der gemeinsamen Verordnung zu einem cybersecurity act, verpflichtende Mindestanforderungen für IT-Produkte. Wir bekommen Jahr für Jahr auf dem europäischen Markt eine ganze Ladung von Produkten, die dem Mindestmaß an Standards für Sicherheit überhaupt nicht entsprechen. Wir haben keine solchen verpflichtenden Standards. Das muss sich ändern! Wir brauchen eine Haftung. Wenn Lücken überhaupt nicht geschlossen werden, muss klar sein, dass es auch eine Haftung gibt, die die Unternehmen trifft, die solche Lücken auf den Markt bringen. Es darf keine staatlich geförderte Unsicherheit geben. Es kann nicht sein, dass unsere Behörden Sicherheitslücken aufkaufen, um sie zu nutzen, dabei aber Lücken verschweigen und damit verhindern, dass die Infrastruktur nachgebessert wird.

Eine sichere Infrastruktur geht vor. Wir müssen Lücken erschließen statt verschweigen, und es muss auch nicht immer alles ins Internet. Ich glaube, wir müssen bei den Weiterentwicklungen von Technologie sehr darüber nachdenken, ob man wirklich alles immer mit dem Internet verbinden muss, oder ob es auch Möglichkeiten gibt, da Trennungen vorzuziehen. Außerdem müssen wir Produkte überprüfbar machen. Wir brauchen Personalprofis, die bezahlbar sind. Das sind Punkte, die wir definitiv angehen müssen. Wir brauchen eine Cyberstrategie, bei der auch die Netzkompetenz von Polizei und Justiz deutlich ausgebessert wird. Wir brauchen offene, überprüfbare Standards, die unsere Aufsichtsbehörden überprüfen können. Es ist ein Skandal, dass viele Behörden nicht einmal wissen, was in den Systemen auf ihren Rechnern passiert.

 
  
MPphoto
 

  Jiří Maštálka, za skupinu GUE/NGL. – Pane předsedající, pojmy jako hacker a kybernetika se používají v dnešní době denně. Státy se vzájemně osočují z napadání různých internetových serverů nebo ovlivňování voleb. Někteří odborníci mluví o takzvané studené kybernetické válce. To, že kybernetických útoků neustále přibývá a s největší pravděpodobností dále bude, to je realita.

Otázka je, zda je možno se na ně účinně připravit, případně jim předcházet. Mezinárodní výměna zkušeností na tomto poli je zcela zásadní. Problematika kyberbezpečnosti je však složitá. Internet je živý organismus, který si najde svou cestu, a obávám se, že bude vždy krok napřed před námi politiky. Pravidla je třeba nastavit vyváženě, aby nedocházelo k porušování základních práv občanů, jako je svoboda slova. Ale nemůžeme připustit likvidaci svobody internetu a záměrné špiclování občanů. Regulace není totéž co cenzura. Stojí před námi obrovský úkol, na jehož konci musí být zvýšení bezpečnosti našich občanů.

 
  
MPphoto
 

  Auke Zijlstra, namens de ENF-Fractie. – Voorzitter, slimme internetcriminelen hacken regelmatig apparatuur en zo'n hack heeft vaak grote gevolgen. De Nederlandse Tweede Kamer vroeg daarom vorig jaar aan de Nederlandse regering om het internet der dingen beter te beveiligen. Ik heb daarop onmiddellijk aan de Europese Commissie gevraagd of een dergelijke eenzijdige maar verstandige maatregel wel op die manier kan worden genomen.

En: dat verbaast u niet, dat kan dus niet. Het moet Europees. De Commissie wil als maatregel tegen hacken verdergaande censuur op internetplatforms en weer een Europees agentschap vol met ambtenaren. Dit, Voorzitter, is Brussel ten voeten uit. Het maakt niet uit hoe kostbaar of hoe slecht een oplossing is, als het maar Europees is.

Voorzitter, het is onterecht dat de lidstaten geen zelfstandige maatregelen kunnen nemen. Ook op dit gebied kunnen lidstaten beter, sneller en alerter optreden dan Brussel. Wellicht kunnen we dan nog wat internetvrijheid behouden.

 
  
MPphoto
 

  Γεώργιος Επιτήδειος (NI). – Κύριε Πρόεδρε, στις αρχές του 21ου αιώνα προστέθηκε στις απειλές που υπήρχαν μέχρι τότε στα διάφορα κράτη και άλλη μία: οι επιθέσεις στον κυβερνοχώρο. Αν και γενικά δεν υπάρχει ένας καθολικά αποδεκτός ορισμός του κυβερνοχώρου, αυτός μπορούμε να πούμε ότι αποτελείται από το σύνολο των ηλεκτρονικών υπολογιστών, των δικτύων, το διαδίκτυο, των εγκαταστάσεων και των τηλεπικοινωνιακών δυνατοτήτων ενός κράτους. Οι απειλές που είναι δυνατόν να προέλθουν στον κυβερνοχώρο είναι επιθέσεις οι οποίες έχουν ως στόχο να καταστρέψουν ή να δημιουργήσουν προβλήματα στη λειτουργία των προαναφερθέντων μέσων. Επειδή οι δυνατότητες στο διαδίκτυο είναι πολύ μεγάλες, πολλές χώρες αντιμετωπίζουν τον κυβερνοπόλεμο ως απειλή κατά της ίδιας της υπάρξεως τους και γι’ αυτό τον έχουν εντάξει και στις στρατηγικές τους προτεραιότητες. Για να μπορέσουμε να ανταποκριθούμε σε αυτές τις απαιτήσεις, πρέπει τα κράτη να φροντίσουν ώστε οι υπηρεσίες άμυνας στον κυβερνοχώρο να συνεργαστούν μεταξύ τους, να ανταλλάσσουν πληροφορίες και κυρίως να κάνουν ασκήσεις ούτως ώστε να αποκτήσουν την απαιτούμενη εμπειρία για να αντιμετωπίσουν το πρόβλημα.

 
  
MPphoto
 

  Емил Радев (PPE). – Г-н Председател, информационните и комуникационните технологии предоставят не само възможности за развитие на обществото и икономиката, но и предизвикателства пред европейската и международната сигурност. Според редица анализи, следващата криза на сигурността ще бъде породена от използването на новите технологии като оръжие срещу критичната инфраструктура или дори за военни цели и се предполага, че ще доведе до огромни икономически и социални щети. Тук не говоря единствено за кибератаки, спонсорирани от определени държави, а за атаки дори от отделни индивиди, притежаващи уменията да нанесат вреди.

Това налага засилване на международното сътрудничество с цел преодоляване на ефекта от киберпрестъпност, кибератаки, електронен шпионаж и други. Регионални инициативи и мерки, като киберцентъра на Европол, заедно с технологичните компании, следва да задълбочат дебата в рамките на ООН за създаване на международен кодекс за поведение за държавите в киберпространството, както и да координират усилията в предотвратяването и разследването на кибератаки, включително чрез обмен на информация.

В този контекст е изключително важно колкото се може повече държави, не само от Европа, да се присъединят и ратифицират Конвенцията от Будапеща за киберпрестъпленията. А защо не дори да се започне работа по конвенция на ООН за борба срещу киберпрестъпленията. Време е да разберем, че киберпрестъпленията са реалност! Те изискват и реални контрамерки.

 
  
MPphoto
 

  Nicola Danti (S&D). – Signor Presidente, onorevoli colleghi, signor Commissario, le crescenti opportunità di connessione e di diffusione delle informazioni, il sempre maggiore utilizzo dei prodotti e dei servizi digitali e l'Internet delle cose hanno un impatto positivo su ogni aspetto della nostra vita quotidiana. D'altro canto espongono anche a nuovi pericoli e accrescono la vulnerabilità dei servizi pubblici, perché capaci di attraversarne confini e frontiere.

La sottrazione di dati sensibili, i casi crescenti di frodi nei pagamenti, la diffusione di materiale dal contenuto illegale e gli attacchi cyber su vasta scala, che hanno riempito le cronache dei giornali, dimostrano che le nostre società non sono ancora sufficientemente attrezzate per difendersi da questi rischi.

La direttiva NIS è stato il primo provvedimento sul tema della sicurezza informatica, con il quale ci si è posti l'obiettivo di garantire la resilienza delle infrastrutture strategiche, aumentarne il coordinamento nella prevenzione e nella risposta alle minacce cibernetiche: un passo in avanti di cui già apprezziamo i benefici, ma che non può dirsi all'altezza delle sfide a causa delle reticenze degli Stati membri.

Un anno dopo l'approvazione della direttiva sulla sicurezza delle reti, abbiamo in questi mesi un'altra occasione per irrobustire il sistema di cybersecurity, e di farlo in maniera coordinata attraverso un nuovo atto europeo su cui stiamo lavorando, che dovrà raggiungere due obiettivi ambiziosi. Il primo: il rafforzamento dell'agenzia dell'Unione europea per la cybersecurity, l'ENISA, con maggiori risorse e con poteri operativi. Il secondo: la creazione di un nuovo sistema di certificazione paneuropeo per garantire la sicurezza dei prodotti e dei servizi digitali, capace quindi di aumentare la fiducia nei consumatori che ogni giorno utilizzano beni e servizi connessi.

Solo investire in risorse e competenze in questo campo potrà far sì che il mercato unico digitale sia capace di consegnare a cittadini e imprese un sistema più sicuro e affidabile.

 
  
MPphoto
 

  Evžen Tošenovský (ECR). – Pane předsedající, digitální systémy pronikají do všech oblastí života, včetně veřejných služeb. Stáváme se na nich závislými. Hranice mezi kritickou a nekritickou infrastrukturou je stále méně zřetelná, plně autonomní systémy a 5G sítě se již brzy stanou realitou. Ochrana proti kybernetické kriminalitě je proto zásadním úkolem a základem musí být robustní spolupráce na evropské a mezinárodní úrovni. Členské státy Evropské unie mají své profesionální systémy a postupy. Ale potřebujeme prohloubit koordinaci a výměnu informací v rámci evropského ekosystému. Budeme diskutovat roli agentury ENISA, je zde i dimenze spolupráce policejních a justičních orgánů, včetně agentur EUROPOL a EUROJUST.

Ale nelze vytvořit „pevnost Evropa“, kybernetická kriminalita nerespektuje hranice. A o to důležitější je proto mezinárodní spolupráce s našimi euroatlantickými spojenci, ale i se zeměmi, jako je Izrael nebo Jižní Korea.

 
  
MPphoto
 

  Urmas Paet (ALDE). – Mr President, cyber security has become a part of global affairs and the threat is real, with possible lethal consequences. Imagine the consequences of a successful cyber attack on a nuclear plant, on an air-traffic control facility or on a hospital.

There are more and more network disruptions for political purposes, and various state actors have been involved in malicious cyber activities in pursuit of political, economic or security objectives, including attacks on critical infrastructure, cyber espionage and disinformation campaigns. Because of this, we need to update European cyber defence capabilities, we need more cooperation among Member States, the EU, NATO and other like-minded countries. We need to build trust. We need to train more experts in cyber defence. We need more joint exercises and we also need to improve accountability, which requires further development of a common understanding of the international law applicable to cyberspace.

The next attack might create far more damage than we have seen so far, and every future conflict can have a cyber dimension.

 
  
MPphoto
 

  Indrek Tarand (Verts/ALE). – Mr President, let me fire my salvo. Currently intelligence agencies like the NSA have a habit of hoarding security vulnerabilities and exploits in order to gather intelligence. This means that they don’t disclose these vulnerabilities in a timely manner to the manufacturers of the affected products, who thus remain unaware and can’t immediately patch their products and services.

Unfortunately, this modus operandi relies on the hope that these vulnerabilities are not discovered in parallel by anyone else, which is not very probable, especially if enough time goes by. This in turn makes everyone vulnerable, be it to attacks from a hostile nation-state or cyber criminals.

Due to the nature of digital technologies themselves we are either all secure or none of us are.

 
  
MPphoto
 

  Bogdan Andrzej Zdrojewski (PPE). – Wczoraj odbyliśmy debatę na temat wieloletnich ram finansowych. Cieszyła zgodność między Parlamentem a Komisją co do uznania bezpieczeństwa jako jednego z najważniejszych elementów właśnie tej perspektywy finansowej. Dziś rozmawiamy o cyberbezpieczeństwie. Musi ono zostać uznane za zadanie kluczowe, w innym wypadku nie odniesiemy bowiem sukcesu. Wciąż brakuje nam czasu, konsekwencji, determinacji, a zwłaszcza skuteczności w definiowaniu samego problemu.

Zwrócę uwagę na fakt, że cyberbezpieczeństwo wiąże się z atakami na programy, z zadaniami pozyskiwania informacji w sposób nieuprawniony, z rozmaitymi wirusami, również z podszywaniem się pod osoby nieuprawnione czy z kradzieżą informacji, a przede wszystkim z zagrożeniem bezpieczeństwa – bezpieczeństwa obywateli i podmiotów gospodarczych. Na co chcę zwrócić teraz największą uwagę? Jeżeli nie rozstrzygniemy, nie odniesiemy sukcesu w ochronie obywateli i podmiotów gospodarczych, bezpieczeństwo Europy zostanie poważnie zagrożone. A ono już jest poważnie zagrożone. I jeszcze jedno na koniec: nieprzerwanie uważam, że lekceważenie tej problematyki, również od strony technologicznej, sprzyja niestety przeciwnikom Europy, integracji europejskiej, a także naszemu bezpieczeństwu.

 
  
MPphoto
 

  Miriam Dalli (S&D). – Mr President, we have been hearing today that digital technologies are an integral part of our daily life and the backbone of our economies. This makes it more crucial for the European Union to continue to equip itself with strong cybersecurity legislation, whilst investing in further research on how to protect citizens online. I believe that this is our opportunity to train young ICT experts who can combat this phenomenon and the crimes we are facing now and also the crimes of the future.

Cybersecurity is not about infrastructure alone. It is also about educating users on the risks that they will be facing in cyberspace. The matter is more urgent since a number of public services across the EU are now available online. All it takes sometimes is just a click of a button or a password that is too easy to crack. My message today to the Commission and European governments is that it is not enough to arm yourselves with unhackable infrastructure. Educate citizens to think then click, not the other way round.

 
  
MPphoto
 

  James Nicholson (ECR). – Mr President, the European Union has rightly prioritised the issue of cybersecurity, in my opinion, for some time. Cybercrime is costing the EU citizens and businesses throughout. The Barroso Commission in 2013 said one of the strategic priorities on cybersecurity was to drastically reduce cybercrime. This remains a noble aim. But sadly, the reality is that cybercrime has grown five times within the last four years, and this is expected to grow even further in the coming years. We need to ensure our intelligence agencies and police forces across Europe have all the necessary tools and comprehensive policy framework to take on these criminals. Equally, it is vital that we continue to raise the awareness among citizens of the importance of protecting their data against viruses and malware.

While the United Kingdom will be leaving the European Union, we are not leaving Europe, and it is vital that we continue to work together, particularly on issues of security and cross-border crime. Hackers and other criminals seeking to attack us do not make a distinction between the EU and non-Member States.

 
  
MPphoto
 

  Heinz K. Becker (PPE). – Herr Präsident, Herr Kommissar, werte Kolleginnen und Kollegen! Wir wissen längst: Die Verlagerung weiter Teile unseres Lebens in die digitale Welt macht unser Leben erfreulicherweise meist einfacher, aber gleichzeitig gefährdeter durch Terroristen und Cybercrime-Täter. Das Internet macht nicht vor Ländergrenzen Halt, daher ist die oberste Priorität die europaweite Zusammenarbeit zwischen der EU-Kommission, den EU-Mitgliedsstaaten und uns hier im Parlament. Wir zeigen hier Entschlossenheit.

Der maximale Schutz der kritischen Infrastruktur muss verhindern, was vor wenigen Wochen in Lettland passiert ist, wo das Online-Gesundheitssystem von Hackern lahmgelegt wurde. Dieser maximale Schutz muss sich auf Unternehmen, Behörden und Bürger übertragen, und wir müssen alle dafür sorgen, dass ein gezieltes Bewusstsein zu diesem Thema entsteht. Das fängt an bei den Herstellern, ebenso wie bei den Bürgern, die keinen Virenschutz haben oder nicht einmal updaten. Die Devise heißt, nicht nur die Datenwelt zu schützen, die die Verkehrssysteme, die Bahn-, Flug- und Straßenverkehr betrifft, sondern auch die Kraftwerke, Staudämme, Industriebetriebe, Spitäler, alle Behörden und so weiter. Ich glaube, wir wissen ganz genau, dass auch die Europawahlen und alle Wahlen davon betroffen sind. Daher: Europa muss handeln, jetzt!

 
  
MPphoto
 

  Νότης Μαριάς (ECR). – Κύριε Πρόεδρε, η καταπολέμηση του ηλεκτρονικού εγκλήματος αποτελεί άμεση αναγκαιότητα για την εμπέδωση της δημοκρατίας, της ελεύθερης κυκλοφορίας ιδεών, της προστασίας των προσωπικών δεδομένων και του σεβασμού της προσωπικότητας. Ταυτόχρονα όμως η καταπολέμηση του κυβερνοεγκλήματος πρέπει να σέβεται τα θεμελιώδη δικαιώματα των πολιτών και τις προσωπικές τους ελευθερίες. Ιδιαίτερη μορφή κυβερνοεγκλήματος είναι η διαδικτυακή παρέμβαση στο πλαίσιο προεκλογικής περιόδου σε διάφορα κράτη μέλη. Έτσι, πέραν των άλλων, δημιουργούνται ψευδή προφίλ (fake profiles) στο Facebook, προκειμένου εν συνεχεία να διενεργούνται κυβερνοεπιθέσεις με καθαρά πολιτικούς σκοπούς και στόχους. Στο πλαίσιο αυτό, πραγματοποιούνται συντονισμένες κυβερνοεπιθέσεις με στόχο την πολιτική και ηθική απαξίωση όλων όσων με την πολιτική τους δράση ενοχλούν το πολιτικό και οικονομικό κατεστημένο. Με τον τρόπο αυτό, πέραν των ποινικών αδικημάτων που λαμβάνουν χώρα γίνεται και καταπάτηση κάθε έννοιας ανοικτής και δημοκρατικής κοινωνίας, και όλα αυτά, κύριε Πρόεδρε, ενόψει των επικείμενων ευρωεκλογών.

 
  
MPphoto
 

  Axel Voss (PPE). – Herr Präsident, sehr geehrter Herr Kommissar! Das wahre Ausmaß der Cyberangriffe, wird immer noch unterschätzt, und die wirtschaftlichen Schäden sind ja von den Kolleginnen und Kollegen auch schon entsprechend benannt worden. Die Dunkelziffer ist nur noch zu groß, und ich habe nach wie vor auch das Gefühl, wir sind im Umgang mit dem Ganzen noch zu behäbig. Das heißt, die Zeit spielt eine extreme Rolle, und wir müssen hier einfach schneller zu Rande kommen.

Das verdeutlicht letztlich auch zweierlei, auch das wurde eben schon angesprochen: Wir müssen eigentlich mehr Aufklärung betreiben, damit das auch in der Bevölkerung mehr verankert ist. Zweitens müssen wir erkennen, dass das ein globales Problem ist und wir deshalb auch die Zusammenarbeit mit den gleichgesinnten Partnern in der Welt entsprechend stärken müssen, wie wir das machen, weil die Technologie einfach die Grenzen zu sehr verwischt. Wir müssen auch stärker versuchen, hier gemeinsame Standards zu schaffen. Die Herausforderung ist nicht nur cyber crime, es ist das Internet der Dinge, es ist die unterschiedliche Gesetzgebung und es ist das menschliche Handeln.

Was brauchen wir? Wir brauchen Konzepte, eine Strategie, wie wir Cyberattacken verhindern können, eine Strategie, wie wir darauf reagieren können, wobei meines Erachtens auch ein hack back mit inkludiert sein sollte. Wir brauchen eine Strategie, wie wir unsere Systeme robuster gestalten können. Das ist das, was die Kollegen auch schon gesagt haben, wir brauchen Standards, wir brauchen die gemeinsamen Regeln, die Aufklärung, security by design, Meldepflichten, das Austarieren mit Datenschutzdingen, Übungen und die Zusammenarbeit mit anderen Staaten.

 
  
MPphoto
 

  Jeroen Lenaers (PPE). – Voorzitter, vorige week was Rob Wainwright, de scheidend directeur van Europol, voor een laatste keer te gast bij onze Commissie burgerlijke vrijheden, justitie en binnenlandse zaken. Ik vroeg hem wat voor hem de grootste prioriteit was voor het Europese veiligheidsbeleid in de komende tijd. Hij zei zonder te aarzelen: cybersecurity. Zonder te aarzelen.

Meer dan de helft van de mensen op deze wereld is tegenwoordig verbonden met het internet. Ook het aantal apparaten dat verbonden is met het internet, dat connected is, wordt alleen maar groter. Waar je vroeger alleen met je computer en een irritant inbelmodem het internet op kon, zijn nu onze koffiezetapparaten, onze thermostaten en onze tandenborstels connected.

We gaan tegenwoordig niet meer het internet op, maar we zijn non—stop online. Dat is mooi voor het gebruiksgemak dat daarmee gepaard gaat, maar het is ook kwetsbaar. Ook dat hebben we gezien. DDoS—aanvallen, hacks om bedrijfsgegevens te stelen, verkoop van drugs en andere verboden middelen op het dark web, cyberaanvallen op kritieke infrastructuur.

Één ding is in ieder geval duidelijk: cybercriminelen laten zich niet beperken door grenzen. Een efficiënte aanpak kan zich dat dus ook niet permitteren. De richtlijn ter beveiliging van netwerk- en informatiesystemen was een belangrijke stap om de EU weerbaarder te maken. Versterking van Enisa en ontwikkeling van het keurmerk zijn belangrijke stappen, maar het is nog niet genoeg. Meer dan honderd landen beschikken momenteel over de capaciteit om digitaal te spioneren digitaal en hun professionaliteit groeit.

Mijn vraag aan de Commissie is: hoe gaan we ons daar in de komende jaren tegen wapenen?

 
  
MPphoto
 

  Carlos Coelho (PPE). – Senhor Presidente, Senhora Presidente do Conselho, Senhor Comissário King, o cibercrime deixou de ser um risco para ser uma realidade com um impacto cada vez maior nas nossas vidas e no funcionamento das nossas comunidades.

Do agendamento da consulta médica até ao controlo da rede de distribuição de eletricidade, vivemos numa cidade interligada que obriga a uma atuação determinada, tanto a nível europeu como nacional, tanto no setor público como no privado, tanto na prevenção como no combate.

Defendemos, e nalguns casos aprovámos já, o reforço da Agência para a Segurança das Redes e da Informação (ENISA), o reforço das competências e dos meios da Europol, um maior financiamento e uma cooperação estreita com atores privados, como o Facebook e a Google.

Desta forma, temos vindo a equipar a União e os Estados-Membros para esta nova realidade. Mas precisamos também de adaptar os nossos meios de prova, ou seja, garantir que a polícia portuguesa tenha acesso a provas que estão num servidor na Irlanda, apesar de o crime investigado ter sido contra um cidadão português.

Este exemplo torna claro que a ausência de fronteiras no mundo digital dita, urgentemente, a criação de uma abordagem europeia para a prova digital. É por isso que apelo, hoje, para que a Comissão Europeia apresente uma proposta legislativa que venha a regulamentar a prova digital, permitindo um combate mais eficaz e certamente maiores salvaguardas na defesa dos direitos europeus.

 
  
MPphoto
 

  Michał Boni (PPE). – Mr President, digital is crucial for future competitive advantages and for everyday life. But the most essential things is trust. Trust based on guarantees to make all digital activities secure, and cybercrime as an offence clearly punishable, when we use the banking system, pay for digital services, use administrative services, watch movies at the tablet, send data to our doctor via telemedicine platform.

This is the preventive function of cybersecurity policies fighting against cybercrime possibilities. Much more secure and protected devices, networks, platforms are the purpose of EU debate on cybersecurity package.

Key for the prevention is cybersecurity hygiene; new attitude: to pay attention to the rules ensuring security in cyberspace.

So what do we need for an effective fight against cybercrime? A proper legislative framework, similar globally; international standards and certification schemes; cooperation and shared responsibility of all stakeholders: public authorities, private sector, civic society and consumer organisations; law enforcement; real and virtual capacity and tools, to act effectively against the dark net internationally. And coordination of common actions, in Europe and globally, based on exchange of all information.

 
  
MPphoto
 

  Julian King, Member of the Commission. – Mr President, thank you for this debate, which I think has been very timely and has underlined again the importance of these issues. Last year we saw major attacks with WannaCry and NotPetya, but we also saw politically-motivated attacks. I think together, that has raised the awareness of the need to tackle these different cyber threats. I think we are responding. I am very grateful for the support that I hear and indeed the encouragement to keep working on these issues.

From the Commission side we are committed to develop a cybersecurity agency with real competences and capacities and to develop a certification system that really delivers increased cybersecurity. We will work with the Member States to that end. We will work to promote a really effective public—private partnership. We will, as encouraged by you all, work to build the resilience of our infrastructures, our platforms, services and devices, but also to address the behavioural challenge: to build our behavioural and societal resilience too against some of these threats, because, as has been underlined by many of the speakers, in order to benefit to the full from the digital single market and all the social advantages we get from an ever-more interconnected society, we need to deal with the threats and the challenges that seek to undermine it.

 
  
MPphoto
 

  Monika Panayotova, President-in-Office of the Council. – Mr President, I listened to your debates with great interest, and if we had to summarise the main aspects of the issue, I have to say that on the one hand, cyber security questions are clearly linked to the development of the digital single market, providing opportunities for citizens and European industry to make the most of the digital economy. On the other hand we are facing ever-increasing cyber security challenges, and one of them is the cyberattack WannaCry mentioned by many of you.

These challenges ahead of us can be faced, and the ambition of making Europe the leader in cybersecurity by 2025 can be achieved, through multidimensional cooperation, a comprehensive approach and strengthening the legal framework.

In order to increase the preparedness at national and EU level, the key word to overcome those challenges is cooperation and the multidimensional aspects: public-private cooperation, cooperation between Member States, economic cross-border and cross-sector collaboration, cooperation between the relevant services of the Member States, the EU institutions, the new agencies as well as third countries and organisations.

As the Presidency, we are determined to advance the legislative work as much as possible. We consider the Cyber Security Act as a priority and hope to reach a general approach before the end of our term so that the trilogues can start under the Austrian Presidency.

The aim is to give a stronger and permanent mandate to the European Union Agency for Network and Information Security (ENISA), the new EU cyber security agency, and to avoid fragmentation of the cybersecurity market of services, goods and processes by establishing a framework for certification schemes at EU level. Discussions are still ongoing, notably the task and mandate of the ENISA as well as on certification.

Let me assure you of the Council’s firm commitment to continuing the work that I have outlined and our readiness to adopt and effectively implement concrete measures in the field in order to ensure an open, free, safe and secure cyberspace while protecting with strong determination the fundamental rights and freedoms of our citizens.

 
  
MPphoto
 

  President. – The debate is closed.

Written statements (Rule 162)

 
  
MPphoto
 
 

  Laura Ferrara (EFDD), per iscritto. – Sono molteplici i motivi di allarme sociale che possono essere alimentati dalla criminalità informatica. Alcuni di questi sono emersi nei diversi interventi dei relatori, nel corso di questo dibattito, e tutti richiedono attenzione ed azioni concrete, a partire dall'attuazione della direttiva recante misure per un livello comune elevato di sicurezza delle reti e dei sistemi informativi nell'Unione. D'altro canto, come già evidenziato nella risoluzione di questo Parlamento sulla lotta contro la corruzione e seguito dato alla risoluzione della commissione CRIM, la criminalità informatica è un mezzo spesso utilizzato nel riciclaggio di denaro e nella contraffazione. Questa forma di criminalità, pertanto, costituisce una fonte notevole di reddito per molti gruppi criminali e, anche per queste ragioni, la legislazione dell'Unione e la cooperazione tra gli Stati membri e con le agenzie dell'Unione in tale settore deve essere rafforzata. Non possiamo ignorare, infatti, che attraverso l'uso fraudolento di Internet per scopi illegali, come la promozione del traffico di droga o della tratta di esseri umani, le organizzazioni criminali sono riuscite ad ampliare notevolmente il volume dei loro traffici illeciti mettendo anche a repentaglio la sicurezza dei cittadini.

 
  
MPphoto
 
 

  Karol Karski (ECR), na piśmie. – Cyberprzestępczość – przez swój międzynarodowy charakter i rosnące szkody, jakie wywołuje – staje się coraz większym wyzwaniem dla państw członkowskich, Unii Europejskiej i społeczności międzynarodowej. Szacuje się, że cyberataki, czyli ataki z użyciem komputerów i sieci, przynoszą gospodarce światowej straty nawet do 400 miliardów euro rocznie. W zeszłym roku doszło do ponad 4 tysięcy prób wyłudzenia okupu dziennie, a 80 procent firm europejskich doświadczyło przynajmniej jednego incydentu związanego z cyberbezpieczeństwem.

Tymczasem 51 proc. obywateli UE czuło się niedoinformowanych, jeśli chodzi o zagrożenia cybernetyczne, a 69 proc. firm nie miało podstawowej wiedzy na temat swojej podatności na zagrożenia cyfrowe. Z tego względu należy poprzeć podwojenie przez Komisję Europejską nakładów na Agencję Bezpieczeństwa Sieci i Informacji (ENISA), przemianowanej w zeszłym roku na Agencję Cyberbezpieczeństwa UE (EU Cybersecurity Agency). Agencja ma organizować co roku ćwiczenia w zakresie cyberbezpieczeństwa i m.in. bronić przed zewnętrznymi próbami wpływania na wybory.

W oparciu o wspólną deklarację UE-NATO, podpisaną podczas szczytu NATO w Warszawie dnia 8 lipca 2016 r., UE współpracuje też z NATO na rzecz przeciwdziałania zagrożeniom hybrydowym i w zakresie cyberbezpieczeństwa. Zacieśnieniu współpracy odpowiednich unijnych i natowskich komórek cyberbezpieczeństwa oraz wypracowaniu wspólnych standardów mają służyć coroczne wspólne ćwiczenia w dziedzinie przeciwdziałania zagrożeniom dla cyberbezpieczeństwa i hybrydowym, którym w bieżącym roku przewodzić będzie UE.

 
  
MPphoto
 
 

  Ελισσάβετ Βόζεμπεργκ-Βρυωνίδη (PPE), γραπτώς. – Το έγκλημα στο διαδίκτυο αποτελεί αναμφισβήτητα σημαντική απειλή στον σημερινό κόσμο και πρόκειται να απασχολήσει τις κοινωνίες μας στο μέλλον. Σύμφωνα με στατιστικά στοιχεία, το κυβερνοέγκλημα αυξάνεται σε ένταση, πολυπλοκότητα και μέγεθος, καθώς σε ορισμένα κράτη μέλη παρατηρείται ότι η καταγγελλόμενη κυβερνοεγκληματικότητα υπερβαίνει το παραδοσιακό έγκλημα. Επίσης, περίπου το 80% των επιχειρήσεων στην Ευρώπη έχουν βιώσει τουλάχιστον ένα περιστατικό παραβίασης της ασφάλειας στον κυβερνοχώρο. Χαρακτηριστικά, μόλις τον περασμένο Μάιο, η παγκόσμια κυβερνοεπίθεση "WannaCry" επηρέασε χιλιάδες δίκτυα, ηλεκτρονικούς υπολογιστές, νοσοκομεία και σιδηροδρομικές γραμμές σε ολόκληρη την Ευρώπη. Τα πρόσφατα αυτά περιστατικά κατέδειξαν με σαφήνεια τον εξαιρετικά υψηλό βαθμό τρωτότητας της ΕΕ. Επομένως, το ερώτημα που τίθεται είναι πώς μπορούμε να αντιμετωπίσουμε αποτελεσματικά το έγκλημα στον κυβερνοχώρο στο πλαίσιο συνεργασίας σε ευρωπαϊκό επίπεδο και πώς μπορούμε να προστατεύσουμε καλύτερα τους ευρωπαίους πολίτες; Ως εισηγήτρια του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου στην έκθεση για την καταπολέμηση του εγκλήματος στο διαδίκτυο προσπάθησα να απαντήσω σε αυτά τα ερωτήματα και να χειριστώ αυτό το πολύπλοκο νομικό και κοινωνικό ζήτημα με αποτελεσματικό τρόπο. Η καταπολέμηση του εγκλήματος στον κυβερνοχώρο δεν είναι απλή υπόθεση, απαιτεί υψηλή ειδίκευση, συνεχή κατάρτιση και εκπαίδευση, καλύτερο συντονισμό, συνεργασία με τρίτες χώρες και νομική ασφάλεια.

 

14. Ochrana investigativních novinářů v Evropě: případ slovenského novináře Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
MPphoto
 

  President. – The next item is the debate on the Council and Commission statements on protection of investigative journalists in Europe: the case of Slovak journalist Ján Kuciak and Martina Kušnírová (2018/2628(RSP)).

 
  
MPphoto
 

  Monika Panayotova, President-in-Office of the Council. – Mr President, today’s debate has been triggered by the appalling assassination of Ján Kuciak and his partner Marina Kušnírová. First of all, I would like to offer my sincere condolences to their families, friends and colleagues.

The Council strongly condemns this crime and expects the perpetrators to be brought to justice. Mr Kuciak was a journalist who was not afraid to investigate serious crime. He wanted to shed light on what needs to be eradicated in our societies and devoted his life to fighting corruption and the abuse of power. Mr Kuciak’s courageous behaviour deserves our respect and recognition. The work of journalists like him is a truly vital part of any healthy democracy.

Media freedom is an indispensable pillar of any democratic society. Journalists are among the guardians of properly-functioning democracies. Where there is no freedom of speech and people fear for their lives every time they express a critical view, there is no democracy. It is for these very reasons that freedom of speech, media freedom and pluralism are guaranteed under the EU Charter of Fundamental Rights. They are among the core democratic values on which the European Union is founded.

These freedoms are an obligation on our governments, and all democracies must make it an absolute priority to protect journalists from financial or political pressure. Let me be clear: in our Union, attacks designed to silence media representatives are completely unacceptable. If they happen, we must act immediately: we must condemn the crime, find and punish the perpetrators and re-establish public trust in the ability of our democratic institutions to function.

We are all conscious of the responsibility our governments have to protect journalists and defend media freedom. The Slovak law enforcement authorities, together with international experts, are investigating the crime. A delegation from the European Parliament was in Bratislava last week. I look forward to what they will have to say.

The Council welcomes the timely initial response of the Slovak authorities, including their initiative to provide a detailed briefing during the February session of the General Affairs Council in Brussels, on 27 February. It signalled a clear commitment on the part of the Slovak Government to ensure a quick investigation.

The Council stands ready to provide any assistance to the Slovak authorities in investigating this appalling crime. We owe this to Mr Kuciak and to all journalists working to make our societies better.

 
  
MPphoto
 

  Julian King, Member of the Commission. – Mr President, we are all still deeply shocked by the assassination of Ján Kuciak, a 27-year-old investigative reporter, and his partner Martina Kušnírová two weeks ago in Slovakia. We strongly condemn it and express again our deepest condolences to their families and loved ones.

Last week President Tajani made a strong call for a detailed, in-depth international investigation. All of the political groups requested an independent inquiry commission to investigate what happened. As President Juncker said, the killing or intimidation of journalists has no place in Europe, no place in any democracy. On behalf of President Juncker and all my colleagues in the Commission, can I say that we fully agree that the top priority for all of us must be to carry out an independent and thorough investigation of the facts and bring those responsible to justice?

We call upon the Slovak authorities to do this quickly. We are aware that their investigation relies upon the cooperation of Europol and the Italian authorities. Europol is ready to support the investigations with all the instruments and expertise at its disposal. The EU also provides several additional tools to support police and judicial cooperation between Slovakia and Italy. We encourage the authorities to make full use of this extra support. This cooperation should be put in place as rapidly as possible in order for justice to be done.

In order to find out whether this case involved misuse of EU funds and had a cross-border dimension, we invite the authorities to cooperate fully with the European Anti-Fraud Office (OLAF). If misuse of funds were proven this case would illustrate again why we need the European public prosecutor.

The murders of Ján Kuciak and Martina Kušnírová, as well as that of Daphne Caruana Galizia five months ago, show that investigative journalism remains a dangerous profession everywhere in the world, including here in Europe. We can’t accept this. As First Vice-President Timmermans stated, no democracy can survive without the free press, which is why journalists deserve respect and protection. We have to do our utmost to ensure journalists’ safety and to stop such crimes from happening again in any EU Member State.

Media freedom and pluralism are essential pillars of our modern democracy. They are guarantees of an open and free democratic debate. They are fundamental rights, as enshrined in Article 11 of the EU Charter of Fundamental Rights. They’re intrinsically linked to the values which we treasure and which we can never take for granted.

Journalists have the right to investigate, to ask uncomfortable questions and to report effectively. This is what Ján Kuciak was doing. That, it appears, is why he was murdered.

Every day we witness the challenges that political, technological and sociological changes pose to pluralism, to the status of facts and investigative journalism throughout the world. In 2016 the Commission dedicated its annual colloquium on fundamental rights precisely to these issues – media pluralism and democracy. Several Members of this House took part in those discussions actively. They explored the multiple links between a free pluralistic media and democracy and agreed to promote and protect that pluralism and freedom of the media in the EU.

The assassinations in Slovakia show that we need to continue to be vigilant, including in Europe, and do more to protect these fundamental rights on a national as well as an EU level. Member States have a duty to make sure that press freedom and journalists are protected on their territory, in law but also in spirit. It is up to national governments, in this sad case Slovakia, to make sure that their citizens are protected and to bring those guilty of crimes to justice in accordance with their constitutional legal order and with international human rights obligations.

Under the Treaties, the Commission has limited powers concerning media freedom. However, we can and do monitor, encourage and guide. For instance, we are acting to make sure that journalists can do their essential work in safety.

Journalists are the watchdogs of our democratic societies. With their relentless work and investigations they enable a free and independent media to hold those in power to account.

In this context, we are completing our work on an initiative that we announced in our work programme last October to strengthen the protection of whistleblowers. Whistleblowers who unveil illegal activities are an important source of information for journalists. Protecting them from retaliation is, therefore, a vital part of safeguarding investigative journalism.

The best guarantee of media freedom and pluralism is to ensure the independence of media regulators. This is why the Commission has proposed strengthening the rules for the independence of national audiovisual regulators as part of the revision of the Audiovisual Media Services Directive. This includes requirements of independence that relate also to budgetary and structural provisions.

But it is not only about laws. We also monitor risks to media pluralism across Europe and map violations of media freedom. We support journalists under threat as well as investigative journalism. We have recently begun funding a scheme dedicated cross-border investigative journalism.

Many of these initiatives, and I salute this, are independent projects financed by this Parliament. One particularly useful instrument is the EU-financed media pluralism monitor, which aims to identify and highlight risks to media pluralism. Unfortunately, the results show that no Member State is immune from risks when it comes to media pluralism. I can assure you that we will continue to monitor the situation in all Member States, including in Slovakia.

As this case demonstrates, both the EU and its Member States need to do more to protect investigative journalism across Europe. The murder of this young journalist and his partner is an attack on all that Europe stands for, our values, our right to freedom of speech, our right to ask difficult questions, our rights justice and our capacity to hold those in power properly to account. This is what distinguishes our democracies and keeps them healthy and vibrant.

Mr President, if you’ll permit me, two words on another matter. We live in extraordinary times. Various forces seem intent on attacking the rule of law, the very values that lie at the heart of our open societies. We have seen recently the first offensive use of nerve agent on European territory since World War II, something that the Council of Europe called a ‘dangerous breach of the rule of law’.

I want to join First Vice-President Timmermans in repeating again, on behalf of the Commission, our full solidarity with the people of Salisbury, indeed the people of Britain, as they tackle this attack.

 
  
MPphoto
 

  President. – Thank you, Commissioner for both issues. On the latter issue Parliament has taken a very strong position and I can only reiterate and fully support what you have said.

 
  
MPphoto
 

  Ivan Štefanec, za skupinu PPE – Pán predsedajúci, pred dvomi týždňami sme boli všetci ochromení hrôzou z činu, ktorý sa stal na Slovensku. Dvaja mladí ľudia, investigatívny novinár Ján Kuciak a jeho priateľka Martina Kušnírová, boli brutálne popravení vo svojom vlastnom dome. Ak bol cieľom vrahov vyvolať v ľuďoch strach a apatiu, tak z tohto miesta im oznamujem, že sa im to nepodarilo.

Občania Slovenskej republiky, ktorí si už pomaly zvykli na denno-denné správy o miliónových kauzách a na zázračné slovné spojenie „skutok sa nestal“, vyšli v obrovskom počte do ulíc. Tieto protesty sa neniesli v znamení nenávisti a násilia. Boli a sú za slušné Slovensko. Za Slovensko, kde nerozhodujú kontakty a známosti, kde nevládne medzinárodná mafia, ale kde má každý rovnaké šance a kde poctivá práca vedie k slušnému životu. Za také Slovensko, aké chceli mať Ján Kuciak a Martina Kušnírová.

Čo môžeme urobiť my, poslanci Európskeho parlamentu, aby bolo Slovensko a Európa slušnejšie? Myslím, že veľmi veľa. V prvom rade musíme pokračovať tam, kde Ján Kuciak musel rukou vraha skončiť. Môžeme rozkryť schémy a cesty, akými sa európske peniaze dostávajú do rúk mafii. Môžeme zlepšiť legislatívu na ochranu novinárov a vyslať jasný signál, že takéto praktiky jednoducho nepripustíme. Meno Jána Kuciaka nesmie byť zabudnuté. Aj preto za Európsku ľudovú stranu navrhujeme, aby stáž pre novinárov v Európskom parlamente bola pomenovaná po Jánovi Kuciakovi. Uctime si jeho pamiatku a dotiahnime prácu Jána Kuciaka do konca.

 
  
MPphoto
 

  Claude Moraes, on behalf of the S&D Group. – Mr President, I speak for my group, but also with Ms Gräßle I co—chaired the delegation last week to Slovakia. This was a difficult delegation, and I think we both express our shock and sympathy to the family and friends of Ján Kuciak and his fiancée, Martina Kušnírová, for their loss, and we did so at their residence, which was a very moving moment. I think the entire delegation understood, in that moment, that this attack to silence journalists has shocked the entire country, and it is right that the European Union sends a delegation and tries to understand why this silencing of journalists anywhere in the EU is in fact an existential threat both to that country and to the European Union, as has been expressed. Together with my colleague Ms Gräßle, we had the task of trying to understand what was happening in the country. We spoke to journalists, to NGOs, to representatives of the protesters, right through to the Prime Minister, President and all of the Ministers and, as Ms Gräßle will say, to the highest audit and agricultural payment agencies’ authorities. We tried to understand what was happening.

But this debate centres very much on the question of press freedom. What I would have to say is that from the journalists we understood that they regard themselves as free to express what they want to express. But also in our investigation we understood that there were also threats existing before Ján Kuciak was murdered, and this investigation is an urgent one. For this reason, as Commissioner King has mentioned, there is a lot of cooperation with outside agencies. But we would urge not just assistance from Europol, but we would request – and we did request in Slovakia – that there is a joint investigation team and that there is that level of urgency and an opening of the investigation so that there is maximum trust and people see that the investigation is as open and as trusted as it can be.

The question of fundamental rights and press freedom is one for this whole House and indeed for the Commission and Council to consider. What happened to Ján Kuciak is something that we will investigate over the coming days: the connections between the allegations of corruption that we investigated without fear or favour. I would say that the entire delegation were not fearful of asking those difficult questions. In the final sentence, if I may, I would just say that we will make those observations clear in our report. Please read our report. But I would say that, if we have to protect journalists either in Slovakia or the rest of the EU, we will do it.

 
  
MPphoto
 

  President. – I am sure that I speak on behalf of the whole House when I say we are looking forward to the report and getting acquainted with the findings.

 
  
MPphoto
 

  Branislav Škripek, za skupinu ECR – Pán predsedajúci, vážený pán komisár, vážení kolegovia, v slovenskej národnej hymne sa spievajú slová “to Slovensko naše dosiaľ tvrdo spalo, ale blesky hromu vzbudzujú ho k tomu, aby sa prebralo”. A je veľkou tragédiou, že blesky hromu boli výstrely v dedinke Veľká Mača, ktoré usmrtili nevinných ľudí, Jána Kuciaka a Martinu Kušnírovú. Novinára, ktorý sa zaoberal protikorupčnými skúmaniami. Zaplatili najväčšou cenou, vlastnými životmi. Ján Kuciak odhaľoval korupčné politické kauzy a mafiánske zločiny. No poviem vám, že máme aj ďalších novinárov: Pavol Rýpal a Miroslav Pejko nebojácne odhaľovali rôzne škandály a sú dodnes nezvestní a stráca sa nádej, či ešte žijú.

Ľudí otupila ľahostajnosť, z ktorej ich prebrali až výstrely popravy Jána Kuciaka a jeho snúbenice. A Slovensko skutočne ožilo. Do mnohých našich miest vyšli demonštrovať Slováci a Slovenky, aby zapálili sviečky a vyjadrili jasný nesúhlas so smerovaním našej krajiny. Konajú sa aj rôzne koncerty a umelci rušia predstavenia, aby dali najavo, že toto nemôže tak ostať. Je hanbou vlády Róberta Fica a jeho ministrov, kam našu spoločnosť dohnala. Slovensko sa dostáva z letargie, a až doteraz chobotnica korupcie naťahovala svoje chápadlá až na najvyššie miesta riadenia štátu. Ja pevne verím, že tomuto nastáva koniec.

Vážení kolegovia z monitorovacej komisie, ja Vám ďakujem za prácu, ktorú ste odviedli, lebo sme potrebovali aj takýto zásah. Som vďačný, že ste pomenovali konkrétne problémy, s ktorými sa Slovensko musí vysporiadať. Toto je čas, kedy slovenských politikov, poctivých policajtov aj vyšetrovateľov čaká práca, ako aj celú našu občiansku verejnosť, veľká práca, ako nastaviť nové paradigmy výkonu spravodlivosti, vymožiteľnosti práva, ktorú sľuboval náš premiér pred rokmi, keď nastupoval do svojej funkcie, a doteraz sa zdá, že sa mu to nepodarilo.

Ďalej treba obnoviť dôveru v štát, ktorý háji slobodu a bezpečnosť občanov, ako aj novinárov, ktorí nebojácne odhaľujú korupciu. Je potrebná dôkladnejšia kontrola európskych peňazí, pretože sú zdrojom korupcie na Slovensku.

 
  
MPphoto
 

  President. – I must say that it is surely not just me who has the highest respect for the Slovaks and the message that they sent out in the streets of many Slovak towns and cities.

 
  
MPphoto
 

  Sophia in 't Veld, on behalf of the ALDE Group. – Mr President, last week the delegation stood at the house where Ján Kuciak and Martina Kušnírová lived and, as Claude Moraes already said, it was an emotional moment and it also gave a very strong sense of purpose to the work of the delegation, because Ján wrote about corruption, fraud and organised crime and possible connections with government circles. Was he killed because of his work? Because exposing wrongdoing is likely to get some very powerful people really upset, maybe even upset to kill for. Just months earlier, Daphne Caruana Galizia was also killed.

Two journalists killed in the European Union because they did their job: scrutinising those in power. Those killings are an attack on democracy, and it doesn’t just affect Maltese or Slovakian democracy but it affects the European Union as a whole.

We saw a kind of double reality in Slovakia. On the one hand, the legislative framework is solid. The basic democratic institutional structures are in place, and media and civil society are vibrant and critical. On the other hand, there is a parallel reality of corruption, fraud, state capture and organised international crime. In this shady world it’s very difficult to distinguish between truth, half truths, lies and imagination. This uncertainty creates a climate of deep distrust and frustration of citizens with the public institutions. It’s therefore crucial that the murder investigation is independent. I strongly advocate the full involvement of Europol – and not just to provide technical expertise, but with full access to the files.

Then, Commissioner, I hear what you’re saying, I’ve heard it before: the European Commission has very little powers to intervene. Well, I disagree with that. We have discussed it often. But this would finally be the opportunity to put forward a legislative proposal for a really strong mechanism for an annual health check for democracy, the rule of law and fundamental rights, because I am convinced that in Slovakia that would have really been support for the ‘good’ people.

Finally, we found a nation that is in shock, traumatised and angry – but also a nation that is resilient, and our visit was a message to the people of Slovakia. We stand shoulder to shoulder with you as Europeans to defend our shared values.

 
  
MPphoto
 

  Benedek Jávor, on behalf of the Verts/ALE Group. – Mr President, the tragic assassination of Ján Kuciak shocked everybody in Slovakia and in the European institutions alike. As a member of the EP delegation to Slovakia, I believe that now the most important thing is an impartial and in—depth investigation to unveil who and what were behind this brutal murder.

But we also have lessons to learn at EU level. The first is that the media freedom situation of investigative journalism and journalists must be an issue for the EU as well. We cannot hide behind the mantra that media issues belong to the Member States and are Member State competences. We need better legal protection for journalists and journalistic sources, including whistle-blowers, now. We have to analyse the situation in the Member States regarding access to information regimes in the Member States and the possible protection of investigative journalists’ personal data in requests for data procedures. We must step up against practices to intimidate journalists by threatening them or by strategic law suits. We have to have European anti—SLAPP measures today and we should invest financial resources to support, strengthen and protect independent media in the Member States in the next post—2020 MFF at the latest.

Second, there is the question of EU funds. How is it possible that major frauds regarding EU funds were happening for years and finally it was neither the Slovakian authorities nor the European institutions who uncovered them, but a 27—year—old investigative journalist who paid for this with his life? This must warn us that the control mechanisms to check the spending of EU funds are not strict and effective enough and so are not able to prevent EU funds enriching organised crime groups and politically well-positioned oligarchs in the Member States.

 
  
MPphoto
 

  Kateřina Konečná, za skupinu GUE/NGL. – Pane předsedající, smrt se nedá nikdy ospravedlnit a už vůbec ne, jedná-li se o tak mladé lidi, kteří se pouze snažili dobrat pravdy. Smrt Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové musí být co nejdříve prošetřena, abychom znali pravdu o tomto zbabělém a odporném činu. Ještě jednou mi dovolte vyjádřit upřímnou soustrast rodinám pozůstalých.

Případ, o kterém se tu dnes bavíme, je naprosto odsouzeníhodný, ale chtěla bych všechny přítomné poprosit, aby zde nedělali ze Slovenska zemi okupovanou mafiány. Neudělali jsme to na Maltě a neměli bychom to dělat na Slovensku. Všichni tady věříme v demokratickou kontrolu a nedělitelnost moci, a tak nechme slovenské orgány konat. Teď opravdu není chvíle pro sbírání levných politických bodíků. Události na Slovensku nemá soudit ulice, Evropská unie a ani Evropský parlament, ale nezávislý slovenský soud.

V této souvislosti považuji za naprostou drzost, že náš kolega Manfred Weber školí premiéra Fica z toho, koho má vyhodit z vlády. Chtěla bych tedy vědět, jestli i země střední Evropy mohou diktovat, kdo bude v německé vládě, když už se konečně rýsuje. Doufám, že ano, protože tu jinak dochází k dvojímu metru. Prosím veďme tuto debatu s úctou ke Slovensku a jeho demokratickým a nezávislým institucím. Slovensko si zaslouží pomocnou ruku, pokud o ni požádá, a nikoliv odsuzování na základě spekulací.

(Řečnice souhlasila s tím, že odpoví na otázku položenou zvednutím modré karty (čl. 162 odst. 8 jednacího řádu).)

 
  
MPphoto
 

  Michaela Šojdrová (PPE), otázka položená zvednutím modré karty. – Já bych se chtěla paní Konečné zeptat, co se jí nelíbí na tom, když slovenští občané jdou svobodně vyjádřit svůj názor. Oni na ulici nerozhodují, oni se tam schází proto, aby vyjádřili svůj nesouhlas s tím, když vláda nejedná, když nechce vzít zodpovědnost za situaci, která tam je. Ulice nerozhoduje, ale ulice volá po tom, aby na Slovensku byla tato vražda řádně vyšetřena.

Takže se ptám: Proč nesouhlasíte s tím, když lidé jdou do ulic vyjádřit svůj názor?

 
  
MPphoto
 

  Kateřina Konečná (GUE/NGL), odpověď na otázku položenou zvednutím modré karty. – Paní kolegyně, na to, že jsem mluvila česky, se divím, že mi nerozumíte. Já jsem neřekla, že nesouhlasím s tím, že ulice vyslovuje svůj názor. Já jsem jen řekla, že máme věřit nezávislým soudům a věřit Slovensku a odmítám, aby naši kolegové, Vaši kolegové, Váš Manfred Weber, zasahovali do toho, kdo má být na Slovensku jakým ministrem, případně jak má být složena vláda. Na to nemáme právo, a pokud toto dovolíme, otevíráme Pandořinu skříňku, která se nám může setsakramentsky vymstít.

 
  
MPphoto
 

  Marco Valli, a nome del gruppo EFDD. – Signor Presidente, onorevoli colleghi, ho fatto anch'io parte della delegazione del Parlamento che ha visitato la Slovacchia la settimana scorsa, e quanto successo a Ján Kuciak e alla fidanzata Martina ha colpito fortemente tutti.

Come prima raccomandazione, fortemente bisogna fare delle indagini indipendenti e attraverso anche una forte cooperazione con le polizie internazionali, soprattutto quella italiana, viste le possibili implicazioni della mafia, della criminalità organizzata. E su questo punto la polizia italiana ha numerose informazioni e sarebbe opportuno coinvolgerla in tutto l'arco e delle investigazioni.

Inoltre, la commissione per il controllo dei bilanci approfondirà la questione legata all'utilizzo dei fondi strutturali, soprattutto nell'ambito dell'agricoltura e dello sviluppo, visto che potrebbero esserci anche lì delle connessioni legate, appunto, a possibili frodi, o necessità comunque di ulteriore trasparenza.

Infine, utilizziamo questo momento per cercare di chiedere l'attuazione di una procedura che porti il giornalismo investigativo ad essere fortemente tutelato, e il reato per associazione mafiosa un qualcosa di non solo recepito in Italia, ma anche nel resto dei paesi dell'Unione europea.

 
  
  

PRÉSIDENCE: SYLVIE GUILLAUME
Vice-présidente

 
  
MPphoto
 

  Dominique Bilde, au nom du groupe ENF. – Madame la Présidente, en 2016, le Centre pour le pluralisme et la liberté des médias évaluait à 53 % le risque pour l’indépendance de la presse en Slovaquie. C’était sans compter le climat de corruption endémique souligné par plusieurs indices internationaux, notamment celui de Transparency International.

Combien de bains de sang, comme l’assassinat de Ján Kuciak et de Martina Kušnírová, pour que l’Union européenne prenne enfin à bras le corps la question de la criminalité financière rampante. Son inaction dans l’affaire du meurtre de Daphne Caruana Galizia – d’ailleurs, on avait eu le même discours et, depuis, on n’a plus entendu parler de rien – est symptomatique de son attentisme, comme l’est la division par deux, le 23 janvier dernier, de sa liste déjà très lacunaire des paradis fiscaux.

À l’heure où la Commission agite des chiffons rouges, comme la menace imaginaire des fausses informations, son inertie face au recul dramatique de la liberté de la presse est d’autant plus scandaleuse que le courage de vrais journalistes d’investigation se paie au prix du sang.

 
  
MPphoto
 

  Ingeborg Gräßle (PPE). – Frau Präsidentin! Ich möchte mich bei den Delegationsmitgliedern für ihre Präsenz in der Slowakei bedanken. Ich möchte uns vor voreiligen Schlüssen warnen. Wir wissen – Stand jetzt – nicht, warum der Journalist erschossen wurde. Wir müssen der Staatsanwaltschaft und der Polizei alle Möglichkeiten geben, nach allen Richtungen zu ermitteln, und dürfen nicht Vorverurteilungen und voreingenommene Wege aufzeigen – es wäre ein schwerer Fehler –, wenn wir wollen, dass diese Geschichte aufgeklärt wird. Dazu gehört aber auch, dass wir natürlich die systemischen Probleme innerhalb der Slowakei angehen müssen, und mir hat nicht gefallen, dass wir enge Regierungsmitarbeiterinnen mit Mafiaverbindungen haben. Das geht nicht. Ich möchte, dass hier auch die Besorgnis der Bevölkerung aufgegriffen wird, und ich möchte, dass wir hier auch für klare Verhältnisse sorgen.

Herr Kommissar King, wir haben auch einige Bitten an Sie: Die Kommission hat den jährlichen Antikorruptionsbericht eingestellt Wir glauben, dass es gut und wichtig wäre, diesen Bericht wieder zu machen. Wir haben aus der Sicht der Haushaltskontrolle gesehen, dass wir in den Agrarfonds Probleme haben. Wir in der Haushaltskontrolle werden diese Probleme jetzt aufarbeiten, in jedem Bereich – bei der Zahlstelle, bei den Agrarfonds. Wir werden uns ganz intensiv und ausführlich mit der Slowakei auseinandersetzen, ohne irgendwelche Vorverurteilungen. Bis jetzt waren wir mit den slowakischen Behörden eigentlich immer ganz zufrieden. Die Slowakei war nicht das Land, wo wir die größten Probleme gesehen haben, aber zugegebenermaßen haben wir auch eine Helikoptersicht, wir sehen nicht alles. Aber wir werden einige Dinge nachholen und sehr intensiv arbeiten, mit dem Ziel, der Slowakei zu helfen, sie eben nicht zu verurteilen. Die Slowakei ist ein wichtiges Mitglied unserer europäischen Familie, und deswegen verdient sie unser aller Solidarität, aber auch, dass wir bestimmte Korruptionszustände abstellen.

 
  
MPphoto
 

  Monika Smolková (S&D) – Pani predsedajúca, 26. február, kedy sme sa dozvedeli o brutálnej vražde novinára Jána Kuciaka a jeho priateľky, bol čiernym dňom nielen pre Slovensko, ale aj pre celú Európsku úniu. Boli zavraždení dvaja mladí ľudia, ktorí chceli žiť spoločne. Plánovali si založiť rodinu a verili hodnotám spoločnej Európy. Tento brutálny čin musí byť vyšetrený, aby sme nevzali mladým ľuďom nádej, že žijeme v demokratických krajinách, kde platia zákony.

Žijem na Slovensku, kde sa tento ohavný čin stal. Bezprostredne zažívam atmosféru, ktorú tento čin vyvolal u ľudí. Je to strach, neistota, možno až beznádej, že sa páchatelia neodhalia. Ja si túto nádej nechcem dať vziať a pevne verím, že táto vražda bude potrestaná aj preto, že našim kriminalistom pomáhajú aj zahraniční experti.

Minulý rok sme boli svedkami vraždy novinárky na Malte. Prosím, spoločne urobme maximum pre to, aby sme podobné smutné prípady už nemali. Tentokrát to bola Malta a Slovensko, ale mohli sa stať aj kdekoľvek inde. Novinári majú nezastupiteľné miesto v našej spoločnosti. Ochrana novinárov musí byť jasne deklarovaná, musia mať pre svoju prácu vytvorené také podmienky, aby neboli zastrašovaní, aby nemuseli pracovať a žiť pod policajnou ochranou. Táto smutná udalosť však nastoľuje mnoho otázok.

Legitímnou otázkou je, čo sme urobili pre to, aby v Európskej únii organizovaný zločin nemal miesto. Čo sme urobili pre to, aby nebol nekontrolovateľný pohyb teroristov v Európskej únii. Urobili sme dostatočné opatrenia na to, aby sme vytvorili účinné mechanizmy kontroly čerpania eurofondov s možnosťou trestného stíhania, ak sa zistia podvody? Pri daňových únikoch a vyhýbaniu na daniach prichádza EÚ ročne o 1 bilión euro. Opakujem, 1 bilión euro. Toto sú témy, ktorým sa investigatívni novinári venujú.

Preto sa pripájam k výzve, ktorú Komisii napísalo 17 novinárskych organizácií, aby vysokopostavení predstavitelia únie nemárnili čas a na svoje slová nadviazali činmi. Komisia podľa tohto listu musí zaujať vedúce postavenie a vyžadovať od štátnych predstaviteľov a verejných osobností, aby vytvárali prostredie, v ktorom je zásadná úloha žurnalistiky rešpektovaná. Prvým krokom k tomu je rýchle sfunkčnenie európskeho prokurátora, zriadenie európskeho úradu vyšetrovania Európskej spravodajskej agentúry. A povedzme si úprimne, že aj odstránenie daňových rajov v rámci Európskej únie a prijatie európskej legislatívy, ktorá zabráni daňovým únikom a podvodom. Sme to dlžní Jánovi Kuciakovi a jeho priateľke, ale aj občanom EÚ.

(Rečníčka súhlasila s tým, že odpovie na otázku položenú zdvihnutím modrej karty (článok 162 ods. 8 rokovacieho poriadku).)

 
  
MPphoto
 

  Tomáš Zdechovský (PPE), otázka položená zvednutím modré karty. – Vážená paní kolegyně, já vím, že pocházíte z východního Slovenska a to je vlastně i hlavním tématem nebo bylo hlavním tématem posledních článků Jana Kuciaka. Proto se Vás chci zeptat: Jak Vy osobně vnímáte to, co psal, a to, co popisoval? Jak Vy vnímáte ty praktiky? Vy jste tady dnes vyzývala k tomu, že musí novináři mít ochranu. Jak Vy osobně vnímáte to, že on o tu ochranu žádal a nedostal ji od policie? A jak Vy osobně hodnotíte práci slovenských úřadů z pozice členky vládní strany SMER?

 
  
MPphoto
 

  Monika Smolková (S&D), odpoveď na otázku položenú zdvihnutím modrej karty – Veľmi rada odpoviem.

Žijem na východnom Slovensku a vám garantujem, že žiadnu mafiu na východnom Slovensku nemáme.

Ja pozývam poslancov, pokiaľ sa chcú pozrieť, mám skutočne prehľad aj o tom, ako hospodária jednotliví farmári, a chcem vám povedať, že okrem talianskych podnikateľov tam máme nemeckých, holandských a rôznych iných, ktorí možno dopredu vedeli, ako dostávať dotácie. Mnohí naši farmári o tom ešte nevedeli, neboli pripravení, čiže chcem povedať, že len využívajú to, ako sme nastavili dotácie v Európskej únii. Je načase pozrieť sa na spoločnú poľnohospodársku politiku a dotácie.

 
  
MPphoto
 

  Ryszard Czarnecki (ECR). – Pani Przewodnicząca! Występuję tu w podwójnej roli: jako członek naszej misji na Słowację i jako koordynator swojej frakcji politycznej w Komisji Kontroli Budżetowej. Muszę powiedzieć, że w tej sytuacji trzeba mówić bardzo precyzyjnie.

Z jednej strony, przyjmując spore środki z Unii Europejskiej na rolnictwo, Słowacja w sposób oczywisty może spodziewać się, że rozdział tych środków będzie skrupulatnie przestrzegany. Z drugiej strony to, co dzieje się na Słowacji, jest wewnętrzną sprawą tego kraju. Słowacy decydują, czy chcą wcześniejszych wyborów czy nie. Ta decyzja należy do słowackich władz, prezydenta, rządu, do słowackiego społeczeństwa i my w to ingerować nie będziemy. Mamy prawo oczekiwać jasnych i przejrzystych procedur. Na koniec zaproponuję tylko, abyśmy nie mówili o procedurze ogólnej, Pani Poseł, ponieważ jest to przyznanie się do bezradności władz Pani kraju.

 
  
MPphoto
 

  Petr Ježek (ALDE). – Paní předsedající, vražda Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové je strašná a příslušné orgány musí odhalit a potrestat viníky. Média, zejména tištěná, v dnešní době čelí ekonomickým problémům v souvislosti s internetovým zpravodajstvím, sociálními sítěmi a dalšími změnami celého prostředí. Zvláště časově náročná investigativní žurnalistika nemá mnohdy dostatek prostředků. Role tradiční novinařiny je v demokracii nezastupitelná o to víc, že v dnešním světě na nás cílí množství falešných zpráv a dezinformací. O jejím významu svědčí i odhalení typu Panamských dokumentů. Politici musí respektovat a v případě potřeby bránit svobodu projevu a vytvářet podmínky pro svobodnou práci médií, o bezpečnosti novinářů nemluvě. Na Maltě byla zavražděna Daphne Caruanová Galiziová a teď se vraždilo na Slovensku. Je absolutní nutností udělat vše, aby se něco takového neopakovalo.

 
  
MPphoto
 

  Sven Giegold (Verts/ALE). – Frau Präsidentin! Wie schon zuvor in Malta sehen wir auch diesmal wieder das gleiche Muster: Es gibt Neuwahlen oder Diskussionen über Neuwahlen, einzelne Rücktritte, aber was wir eigentlich brauchen, ist die Aufklärung der Morde und die Aufklärung der Taten, über die die Journalisten recherchiert haben. Das steht in Malta genauso aus wie es jetzt in der Slowakei aussteht. Deshalb sollten wir auf der Seite derjenigen stehen, die derzeit in der Slowakei – wie es schon in Malta passiert ist – auch jetzt wieder auf der Straße für die Einhaltung der europäischen Werte demonstrieren.

Aber hier können wir auch Dinge tun, und deshalb rufe ich Sie auch auf, Herr Kommissar: Setzen Sie wenigstens jetzt den jährlichen Antikorruptionsbericht der EU-Kommission wieder ein und sorgen Sie für ein jährliches Monitoring von Grundrechten, Demokratie und Rechtsstaatlichkeit in allen europäischen Mitgliedstaaten. Das würde auch der Gleichbehandlung Genüge tun. Schließlich finde ich, dass sich auch die sozialdemokratische Parteienfamilie fragen lassen muss, ob Robert Fico mit seinen Äußerungen über Journalisten als Prostituierten, Schlangen und Hyänen nicht zu dem Klima für diesen Mord beigetragen hat. Wann distanzierten Sie sich von Robert Fico? Das würde ich schon gerne noch von Ihnen wissen.

 
  
MPphoto
 

  Στέλιος Κούλογλου (GUE/NGL). – Κυρία Πρόεδρε, υπάρχει ένα ερώτημα γι’ αυτούς τους ανθρώπους για τους οποίους συζητάμε σήμερα: Είναι σύμπτωση ότι τρεις μήνες μετά τη δολοφονία της μαλτέζας δημοσιογράφου είχαμε καινούργιες δολοφονίες; Όχι, δεν είναι σύμπτωση. Είναι αποτέλεσμα του γεγονότος ότι υπάρχει εύφορο έδαφος για την ανάπτυξη εγκληματικότητας. Η οικονομική ολιγαρχία γίνεται όλο και πιο ανεξέλεγκτη, οι φορολογικοί παράδεισοι εξακολουθούν να υπάρχουν στην Ευρώπη και δεν υπάρχει προστασία επαρκής ούτε των δημοσιογράφων ούτε των μαρτύρων δημοσίου συμφέροντος. Στη χώρα μου, στην Ελλάδα, υπάρχει ένα μεγάλο σκάνδαλο, το σκάνδαλο Νovartis, που προχωράει, ερευνάται, χάρις στις μαρτυρίες των μαρτύρων δημοσίου συμφέροντος (των whistleblowers), οι οποίοι δεν προστατεύονται ούτε πανευρωπαϊκά.

Mr King, I would like to ask you a question. A month ago, together with colleagues from all the political Groups in the Parliament, we sent a letter to Mr Timmermans, First Vice-President of the Commission, asking him to protect journalists against lawsuits. Daphne was a victim of that. We have no answer. Any news?

Another short question for the Commission: the current Prime Minister of Slovakia was calling the journalists ‘prostitútkaʼ like prostitutes. Any comment, Ms Panayotova, about that?

(The President cut off the speaker)

 
  
MPphoto
 

  Roberta Metsola (PPE). – Qegħdin illum hawn nitkellmu dwar assassinju ta’ ġurnalist, Jan Kuciak. Aħna f’Malta wkoll ġarrabna assassinju ta’ ġurnalista – dak ta’ Daphne Caruana Galizia.

Kien hemm min kellu kull interess li ħasad il-ħajja tagħhom, biex iġib fi tmiem dak li kienu qegħdin jagħmlu. L-investigazzjonijiet dwar ir-rabtiet u x-xibka ta’ korruzzjoni, u l-investigazzjonijiet dwar il-ħasil ta’ flus huma ta’ xkiel għal min irid jostor il-verità. Ta’ xkiel għal min ikun irid jaħbi l-fatti. Ta’ xkiel għal min irid isir sinjur b’mezzi illegali.

Il-mexxejja u min għandu r-responsabbiltà li jinvestiga dawn l-assassinji għandhom piż kbir fuq spallejhom. L-għeruq ta’ xi jwassal għall-assassinji aħna nafuhom. Nafu li l-istituzzjonijiet meta jkunu dgħajfa u n-nuqqas ta’ infurzar tal-liġijiet huma velenu għas-soċjetà u vitamini għall-kriminali. Il-mekkaniżmu biex iċ-ċittadini Ewropej ikollhom moħħhom mistrieħ mid-demokrazija, il-ħarsien u l-applikazzjoni tal-liġi kif ukoll id-drittijiet tal-bniedem qed isir aktar urġenti. Jeħtieġ li dan il-mekkaniżmu jkun applikabbli għal kull pajjiż u jidħol fis-seħħ malajr.

Il-ġurnalisti qed iħallsu prezz għoli. Qed iħallsu b’theddid ta’ azzjonijiet legali, b’kawżi fil-qrati, b’intimidazzjoni u saħansitra bi qtil kif rajna f’Malta u s-Slovakkja. Sadanittant u aħna neħtieġu azzjoni, ser inkomplu niġġieldu l-korruzzjoni tkun fejn tkun, nirsistu għall-istituzzjonijiet indipendenti u serji.

U hawnhekk nispiċċa, ir-riga għandha tkun għal kulħadd. Kullimkien.

We are all for Ján and we will never stop fighting for justice for Daphne.

 
  
MPphoto
 

  Josef Weidenholzer (S&D). – Frau Präsidentin! Die Nachricht vom gewaltsamen Tod des Journalisten Ján Kuciak und seiner Verlobten Martina Kušnírová haben überall großes Entsetzen ausgelöst, genauso wie die Ermordung von Daphne Galizia. Wir müssen alles tun, um die Schuldigen zu finden und sie vor Gericht zu stellen. Vor allem müssen die Hintergründe aufgeklärt werden und es muss auch ermittelt werden, warum die Behörden versagt oder einzelne Amtsträger vielleicht sogar in die Vorfälle involviert waren. Das muss schonungslos und ohne Rücksichtnahme passieren, unverzüglich. Aber wir müssen uns auch fragen, welche Auswirkungen solche Verbrechen auf die Berufsausübung von Journalisten haben. Das sind wir den Opfern schuldig.

Eine lebendige Demokratie braucht unabhängigen Journalismus; das ist wie die Luft zum Atmen. Journalisten müssen ungehindert ihrer Arbeit nachgehen können, ohne Angst vor Repression, Verfolgung oder gar Tod. Deshalb müssen wir allen Versuchen, die Unabhängigkeit der Medien zu beschneiden und die Freiheit der Berufsausübung einzuschränken, mit aller Entschiedenheit entgegentreten. Vor allem aber braucht es dringend eine Legislativinitiative zum Schutz von Whistleblowern. Wir können das Geschehene nicht ungeschehen machen, aber wir können es vielleicht in Zukunft verhindern.

 
  
MPphoto
 

  Monica Macovei (ECR). – Doamnă președintă, Ján Kuciak investiga cum unul dintre cele mai brutale sindicate ale mafiei italiene s-a infiltrat în Slovacia. Avea informații că bani europeni din subvenții agricole au ajuns la aceștia și a descoperit legături între oficialii slovaci și mafia calabreză.

Dar de ce a murit? Ján a solicitat informații, pe baza legii informațiilor publice din Italia, de la finanțele italiene, care, potrivit legii, înștiințează persoanele despre care se cer informații, dacă acestea vor să facă apel. Practic, în Italia, criminalii sunt efectiv anunțați când cineva solicită informații despre ei.

Trebuie să facem urgent standarde în legislația Uniunii, care să protejeze identitatea jurnaliștilor de investigație. Putem lua exemplu din diverse legi privind protecția martorilor sub acoperire. Altfel, practic, forțăm jurnaliști de investigație să își divulge datele personale, le împachetăm viețile și le facem cadou organizațiilor criminale.

 
  
MPphoto
 

  Eva Joly (Verts/ALE). – Madame la Présidente, chers collègues, Ján Kuciak a payé de sa vie et de celle de Martina Kušnírová son goût de la vérité et son dégoût de la corruption qui gangrène la Slovaquie.

Face à l’intolérable, je suis aux côtés de leur famille et de ces milliers de Slovaques qui expriment leur ras-le-bol et leur soif de justice. D’abord, en exigeant une enquête approfondie et impartiale sur ces assassinats. Ensuite, en appelant à une plus grande protection des journalistes et des lanceurs d’alerte. Enfin, en veillant à ce que toute la lumière soit faite sur la criminalité organisée que dénonçait Ján Kuciak.

Cette affaire illustre tout l’intérêt du futur Parquet européen alors que des fonds européens sont détournés et que des groupes mafieux et des responsables politiques semblent parties liées. Le Parquet européen saura mettre la distance indispensable entre la justice et le politique. Il garantira que les enquêtes sensibles soient menées de manière réellement indépendante et coordonnée. Les Européens sont fatigués de la corruption, mettons fin à l’impunité.

 
  
MPphoto
 

  József Nagy (PPE) – Pani predsedajúca, násilie a strach nesmie ovládať naše životy. Preto som rád, že aj Európsky parlament sa pripája k mediálnemu a politickému tlaku, aby sa ohavná vražda mladého novinára Kuciaka a jeho priateľky vyšetrila.

Na Slovensku ľudia na uliciach právom protestujú, lebo sa v mnohých oblastiach života nevedia dočkať spravodlivosti. Naším vyšším cieľom preto musí byť, aby ľudia mohli získať dôveru v štátne inštitúcie. Aby nemávli len rukou nad možnosťou žiadať o spravodlivosť. Vyšetrovacia komisia Európskeho parlamentu dospela k viacerým kľúčovým zisteniam.

Poburuje ma, že napríklad ignorancia niektorých európskych štandardov bráni na Slovensku vo vyšetrovaní kriminálnych káuz. Ale najväčším problémom je, že aj tam, kde legislatíva je v súlade s normami EÚ, existuje obrovský deficit pri uplatňovaniach v praxi.

A to je dôvod, prečo na Slovensku naozaj prevláda silná nedôvera voči inštitúciám, a to je aj dôvod, prečo si zločinci čoraz viac dovoľujú. Áno, každá vražda je ohavným činom bez ohľadu na osobu obete a každý nevyšetrený trestný čin oslabuje vieru v spravodlivosť a ďalej povzbudzuje páchateľov.

Naša rezolúcia by mala požadovať okrem dôsledného vyšetrenia prípadu novinára Kuciaka a jeho partnerky aj objasnenie v prípadoch záhadného zmiznutia našich dvoch dlhodobo nezvestných investigatívnych novinárov Pavla Rýpala a Miroslava Pejka.

 
  
MPphoto
 

  Birgit Sippel (S&D). – Frau Präsidentin! Wenn mitten in Europa Journalisten getötet werden, die zu Korruption, zu möglichen Verbindungen zwischen Kriminalität und Politik recherchiert haben, dann muss das auf die europäische Agenda. Denn wir dürfen nicht hinnehmen, dass Korruption das Vertrauen in öffentliches Handeln erschüttert. Wir dürfen nicht zulassen, dass Journalisten aufgrund ihrer Recherchen bedroht oder gar getötet werden. Denn unabhängige, kritische Medien sind ein unverzichtbarer Pfeiler der Demokratie und Rechtsstaatlichkeit. Deshalb müssen nationale und europäische Akteure gemeinsam für Aufklärung sorgen, müssen Recherchen fortgesetzt und klare Konsequenzen gezogen werden. Das ist nicht nur eine Anerkennung der journalistischen Arbeit, sondern es wäre ein klares Signal, dass wir gemeinsam Korruption und Machtmissbrauch überall entschieden entgegentreten.

 
  
MPphoto
 

  Mark Demesmaeker (ECR). – Voorzitter, bij het horen van het radionieuws op 26 februari overviel ook mij een gevoel van afschuw. Voor de tweede keer in korte tijd werd in een van onze Europese lidstaten een journalist vermoord. Ik heb zelf jarenlang als journalist gewerkt, daarom raakt dat nieuws mij zeer diep.

Ján Kuciak en zijn partner Martina Kušnírová werden in koelen bloede doodgeschoten. Kwam hij in zijn onderzoek naar mogelijke inmenging van de maffia in het Slowaakse staatsbestel te dicht bij de waarheid? We moeten het grondig laten uitzoeken.

Journalisten, de waakhonden van onze democratie, moeten niet alleen met rust worden gelaten, ze moeten ook actief worden beschermd. Onze overheden moeten aan journalisten garanderen dat ze hun werk kunnen doen, dat ze hun fundamentele recht op toegang tot informatie kunnen uitoefenen zonder daarbij het risico te lopen dat hun persoonlijke gegevens worden gelekt, worden doorgegeven aan derden, in het ergste geval aan criminele organisaties.

Voor Kuciak en zijn vrouw is het jammer genoeg te laat. Maar laat ons lessen trekken voor de toekomst – en ik sluit me aan bij de commissaris – laat ons de Slowaakse regering, in samenwerking met Europol, een onafhankelijk en onpartijdig onderzoek uitvoeren en daarbij ook de nodige aandacht besteden aan mogelijke medeplichtigheid van ambtenaren.

(De spreker wordt door de Voorzitter onderbroken.)

 
  
MPphoto
 

  Josep-Maria Terricabras (Verts/ALE). – Madam President, the recent murders of the Slovakian journalist and his partner are terrible, but unfortunately this is not something new. Across the world we find too many cases to deplore and condemn, among others the murder of Anna Politkovskaya in Russia and the hundreds of journalists and crucial rights defenders murdered in Mexico. They were killed because they were investigating and denouncing corruption and the abuse of power.

What can we do? Of course we should attack the causes of these tragedies. This means that we cannot leave those who fight for justice and freedom all alone. Corruption is destroying the kernel of our systems. Corruption is not just a private matter. That’s why we have to push governments and political and social bodies to fight, for themselves, against their internal, structural corruption. European insistence and monitoring in this direction is the best contribution you can make. If we do not fight corruption systematically, we are leaving critical citizens alone and unprotected.

 
  
MPphoto
 

  Agustín Díaz de Mera García Consuegra (PPE). – Señora presidenta, el pasado 26 de febrero fueron asesinados el periodista eslovaco Ján Kuciak y su pareja, Martina Kušnírová. Ján estaba investigando presuntos vínculos de conexión entre políticos eslovacos y la mafia calabresa. Este asesinato, este acto de cobardía, es un atentado contra uno de los pilares fundamentales de la Europa democrática: la libertad de expresión y el periodismo de investigación. Mi más profunda y enérgica condena.

Lamentablemente, no es el primer caso y, desgraciadamente, puede que no sea el último atentado contra periodistas en un Estado miembro de la Unión. Es necesario recordar ahora y tener presente a Daphne Caruana Galizia, que pagó con su vida denunciar e investigar constantes violaciones del Estado de Derecho en Malta. Ni Eslovaquia ni Malta merecen lo que está ocurriendo, y es obligación de este Parlamento exigir el cumplimiento a todos los Estados miembros de lo establecido en el artículo 11 de la Carta de los Derechos Fundamentales, que garantiza la libertad de información.

Celebro y valoro de manera muy positiva la misión que enviamos a Eslovaquia hace una semana. Espero que las reuniones mantenidas con los diferentes actores e instituciones ayuden a arrojar un poco de luz sobre este atentado. Es fundamental que Europol, señor comisario, se involucre mucho más en las investigaciones sobre el terreno para el esclarecimiento de estos asesinatos. Europol juega un papel determinante con arreglo a su propio Reglamento.

 
  
MPphoto
 

  Monika Beňová (S&D) – Pani predsedajúca, opakovane už niekoľkýkrát chcem aj ja vyjadriť poľutovanie nad smrťou mladého novinára a jeho priateľky. A chcem Vás ubezpečiť, že rovnako to cítia aj všetci ľudia na Slovensku. Hovorím to nielen ako politička, nielen ako poslankyňa Európskeho parlamentu, ale aj ako žena a mama. Môj syn bude mať tento rok 30 rokov a viem si predstaviť, aké ťažké to musí byť pre jeho rodičov.

Chcem Vás rovnako ubezpečiť, že všetky príslušné orgány, ktoré sa zaoberajú touto brutálnou vraždou, robia všetky úkony, ktoré vedú k tomu, aby sa táto vražda vyšetrila. Nikomu na Slovensku teraz nejde viac o to, aby bola táto vražda vyšetrená.

Samozrejme, že našou povinnosťou je chrániť práva a životy novinárov v celej Európskej únii, a my politici by sme s novinármi mali mať korektné vzťahy a mali by sme sa navzájom rešpektovať. Ak to tak nebolo v minulosti na Slovensku, chcem vysloviť presvedčenie, že to tak bude, a chcem zároveň požiadať všetky kompetentné orgány v Európskej únii, aby sme pristúpili aj k tomu, aby sa rozšírili práve pre rôzne podozrenia v Európskej únii a v iných krajinách, ako je Slovensko, právomoci európskej prokuratúry.

(Rečníčka súhlasila s tým, že odpovie na otázku položenú zdvihnutím modrej karty (článok 162 ods. 8 rokovacieho poriadku).)

 
  
MPphoto
 

  Sophia in ’t Veld (ALDE), blue-card question. – Ms Beňová, I think everybody agrees that we need to have an independent investigation. The problem is, of course, that the work of Ján Kuciak was investigating, in particular, people in power. So how can the investigation into his murder be independent if the very people he was targeting are in charge of that? Would you like to argue with your party in Slovakia that they should allow Europol in as a full member of the investigation?

 
  
MPphoto
 

  Monika Beňová (S&D), odpoveď na otázku položenú zdvihnutím modrej karty – Sofia, poznáme sa už veľa rokov, sme spolu už dlhé roky vo výbore LIBE a môžem Ťa ubezpečiť, že naozaj, tak ako povedal aj prezident Slovenskej republiky, všetky orgány, alebo všetci tí, ktorí sa zúčastňujú na vyšetrení vraždy pána Kuciaka, majú enormný záujem na tom, aby sa táto vražda vyriešila. A tak ako povedala pani Gräßle, nevidím cestu v tom, že teraz budeme v pléne Európskeho parlamentu obviňovať jednotlivých členov vlády alebo vládu ako celok, že snáď participovala na vražde. To predsa nemôžeš myslieť vážne ani Ty.

 
  
MPphoto
 

  Zdzisław Krasnodębski (ECR). – Pani Przewodnicząca! Dla mnie te dwa bulwersujące mordy, zarówno ten na Malcie, jak teraz na Słowacji, popełnione na dziennikarzach śledczych, podobnie jak trudny los wielu sygnalistów, o których kiedyś, niedawno, również tutaj debatowaliśmy, mają nieco szersze znaczenie. I wydaje mi się, że to są drastyczne przykłady, które pokazują znacznie szerszy problem. Jaki jest to problem? Mianowicie, różnice między fasadą a rzeczywistością. Fasadą zbudowaną z deklaracji, czasami też fasadą budowaną tutaj, w Parlamencie, z przywiązania do wartości i zasad przejrzystości, wartości europejskiej demokracji, a rzeczywistością. I ta rzeczywistość, jak wiemy, jest nieco bardziej skomplikowana. Rzeczywistość tę badają właśnie dziennikarze śledczy. I tu chciałem powiedzieć, że to, co ujawniają dziennikarze śledczy – a czasami też sygnaliści – to nie jest tylko rozbieżność między fasadą a rzeczywistością na Malcie i na Słowacji, tylko również w innych krajach europejskich. I radziłbym kolegom, żeby baczniej przyglądali się również sytuacji w swoich krajach.

 
  
MPphoto
 

  Ana Miranda (Verts/ALE). – Señora presidenta, ninguna democracia puede sobrevivir sin prensa libre, decía el comisario. Queremos lamentar el drama de este asesinato por investigar la verdad.

Ser periodista es una profesión de alto riesgo en muchos lugares, por investigar casos de corrupción, de narcotráfico, de fraude fiscal o de evasión de capitales, pero en algunos Estados miembros se están produciendo también graves ataques a la libertad de expresión —como afirmaba también el comisario en relación con el pluralismo—, como acontece en el Estado español, donde se está reprimiendo y amordazando la libertad de expresión de periodistas y también la de artistas y tuiteros.

Todo mi apoyo a esas personas represaliadas por el ejercicio de su derecho a la libertad de prensa y a la libertad de expresión. Que se lo digan a la periodista Ana Pardo de Vera; al vicepresidente del Consejo de Informativos de Televisión Española, Xabier Fortes; a Nacho Carretero por la incautación del libro «Fariña» sobre el narcotráfico; a Pablo Hasél; a César Strawberry; a la tuitera Cassandra; al artista al que le retiraron su obra de ARCO. Que se lo digan a tantas personas reprimidas por la ley mordaza.

 
  
MPphoto
 

  Frank Engel (PPE). – Madame la Présidente, dans un nombre croissant de pays européens, il semblerait que, si on est journaliste, si on enquête, si on risque de trop s’approcher d’intérêts cupides, criminels, mais surtout privés de certains puissants, on vit une vie dangereuse. On a commencé, l’année dernière, ce qui s’apparente à une série avec Daphne Caruana Galizia, qui est morte parce qu’elle enquêtait. Ján Kuciak est mort, avec sa compagne, parce qu’il enquêtait. On me dit qu’en Pologne, un journaliste est encore en train de lutter pour sa vie. Il n’est pas encore mort, mais pourrait bien l’être à la suite d’une attaque lâche qui a été perpétrée contre lui, parce qu’il enquêtait lui aussi sur de possibles intérêts coupables, cupides, des puissants.

La privatisation de l’État à laquelle nous sommes en train de faire face, où des intérêts mafieux puissants assujettissent les autorités publiques légitimes, est un fléau que nous nous devons de combattre. Nous assistons à la captation d’États en Europe, avérée à plus d’une reprise, et ce n’est pas un état des choses qui est tolérable au XXIe siècle, ni d’ailleurs les éternelles intimidations de journalistes, les dénigrements de gens qui font leur travail.

M. Orbán, premier ministre de Hongrie, nous a allégué, il y a quelques jours, que lui, il sait: c’est M. Soros qui est derrière la mort de M. Kuciak. Peut-on tomber plus bas? Jusqu’où peut-on aller dans une rhétorique politique inacceptable qui crée des atmosphères dans lesquelles des gens meurent et où chaque mort comme celle-là est une mort de trop?

(L’orateur accepte de répondre à une question «carton bleu» (article 162, paragraphe 8 du règlement intérieur))

 
  
MPphoto
 

  Doru-Claudian Frunzulică (S&D), question "carton bleu". – Cher collègue, ne croyez—vous pas – et je vous ai écouté très attentivement – que nous avons besoin en ce moment de renforcer les services de sécurité européens communs? Ne croyez-vous pas que nous avons besoin de créer une agence européenne du renseignement? Pas seulement contre le terrorisme, mais aussi contre la criminalité en Europe, parce que nous voyons des choses abominables qui se passent en Europe, en Slovaquie, en Grande-Bretagne, partout.

 
  
MPphoto
 

  Frank Engel (PPE), réponse "carton bleu". – Cher collègue, je n’ai pas l’impression que le problème que nous traitons ici soit en premier lieu un problème d’existence ou de non—existence d’agence européenne. Je suis en faveur d’une police criminelle européenne, d’une espèce de FBI européen. On en aura besoin, bien plus tôt encore, je crois, que de services ou d’agences de renseignement, mais ici nous avons un autre problème, à savoir que l’État slovaque est structurellement – très probablement – complice d’intérêts mafieux. Il n’y a aucune agence de police européenne ou nationale qui puisse modifier cet état des choses et il faut faire en sorte que les États redeviennent indépendants au sens de «non soumis à des intérêts mafieux».

 
  
MPphoto
 

  Νότης Μαριάς (ECR). – Κυρία Πρόεδρε, οι δημοσιογράφοι και οι μπλόγκερς βρίσκονται υπό διωγμό, και στην Ευρωπαϊκή Ένωση και σε όλο τον κόσμο, διότι ασχολούνται με τα άπλυτα της οικονομικής ολιγαρχίας. Βγάζουν στη φόρα τι συμβαίνει στους φορολογικούς παραδείσους. Εμφανίζουν διερευνητικές υποθέσεις γύρω από το ξέπλυμα μαύρου χρήματος και επομένως βρίσκονται στο στόχαστρο. Δολοφονήθηκε, όπως γνωρίζουμε, στη Μάλτα η Daphne Caruana Galizia, τώρα έχουμε στη Σλοβακία τη δολοφονία του Ján Kuciak και της Martina Kušnírová, και όλα αυτά συμβαίνουν διότι έκαναν έρευνες γύρω από σκληρά οικονομικά συμφέροντα. Μάλιστα στην περίπτωση της Σλοβακίας ερεύνησαν το πώς έγινε διασπάθιση του ευρωπαϊκού χρήματος, των κονδυλίων που έχουν σχέση με την Κοινή Αγροτική Πολιτική, όπου εκεί εμπλέκεται ακόμη και η μαφία. Είναι προφανές ότι χρειάζεται να ερευνηθούν όλες αυτές οι υποθέσεις και ταυτόχρονα η OLAF και η Επιτροπή Ελέγχου του Προϋπολογισμού να ελέγξουν τι συμβαίνει με τα ευρωπαϊκά κονδύλια στη Σλοβακία.

(Ο ομιλητής δέχεται να απαντήσει σε ερώτηση με γαλάζια κάρτα (άρθρο 162 παράγραφος 8 του Κανονισμού.))

 
  
MPphoto
 

  Maria Grapini (S&D), întrebare adresată în conformitate cu procedura „cartonașului albastru”. – Doamnă președintă, stimate coleg, aveți dreptate: crima este oribilă, nu numai împotriva unui jurnalist, împotriva oricărui om, dar jurnaliștii, cu atât mai mult, sunt expuși, așa cum s-a spus aici, datorită investigațiilor. Credeți oare că ar trebui ca tot ce este legat de fonduri europene, de cheltuirea banilor publici în orice stat membru să aibă o transparență mai mare și să fie supus unui sistem de informare publică, pentru a putea preveni crime împotriva jurnaliștilor care deconspiră?

 
  
MPphoto
 

  Νότης Μαριάς (ECR), απάντηση σε ερώτηση με γαλάζια κάρτα. – Συμφωνώ με τις παρατηρήσεις σας, ότι πρέπει η Ευρωπαϊκή Ένωση να ελέγξει σοβαρά τη διασπάθιση του χρήματος της Ευρωπαϊκής Ένωσης και τις κοινοτικές απάτες, και αυτό αφορά υποθέσεις και της Κοινής Αγροτικής Πολιτικής αλλά και άλλα κονδύλια. Σε αυτή εδώ την αίθουσα έχω πει επανειλημμένα ότι πρέπει να ελεγχθούν και τα κονδύλια που παίρνουν οι διάφορες ΜΚΟ, χρήματα τα οποία υποτίθεται ότι προορίζονται για τους πρόσφυγες αλλά δεν πηγαίνουν εκεί. Γίνεται ένα μεγάλο πάρτι και είχα ζητήσει να έχουμε παρέμβαση της OLAF σε όλα αυτά τα ζητήματα, και της Επιτροπής Ελέγχου του Προϋπολογισμού. Νομίζω ότι είναι στο χέρι μας να ελέγξουμε τις απάτες οι οποίες υπάρχουν σε επίπεδο Ευρωπαϊκής Ένωσης γύρω από τα κοινοτικά κονδύλια.

 
  
MPphoto
 

  Jaromír Štětina (PPE). – Paní předsedající, vražda novináře je nejvyšším útokem na svobodu slova, útokem na demokracii. To slovenští občané pochopili a vyšli do ulic demonstrovat proti moci zodpovědné za vraždu Jána Kuciaka.

Jiskra přeskočila z Východu. Ukrajinci na Majdanu pochopili, že jim vládnou titíž,

kteří vládli za komunismu, že se v jejich zemi z nejplamennějších komunistů stali největší a nejbohatší kapitalisté, nejmocnější oligarchové. Toto pochopili i Slováci. Vražda novináře k tomu byla roznětkou.

Desetitisíce Slováků v ulicích začínají chápat, že ona slavná československá sametová revoluce z roku 1989 není ukončena. Že je ji potřeba dokončit všemi demokratickými prostředky, které nám poskytla. Zdá se, že se Majdan stal stěhovavým. Do ulic vyšli i Maďaři a Gruzíni, kteří mají své oligarchy. Do ulic vyšli začátkem roku i Češi protestující proti tomu, že jim vládne bývalý agent československého KGB, agent Státní bezpečnosti, bývalý člen komunistické strany, dnes bohatý oligarcha a premiér země a majitel vlivných médií.

Dámy a pánové, střední a východní Evropu obchází stín lidového odporu. Zavražděný Ján Kuciak padl v tomto boji.

(Řečník souhlasil s tím, že odpoví na otázku položenou zvednutím modré karty (čl. 162 odst. 8 jednacího řádu).)

 
  
MPphoto
 

  Bill Etheridge (EFDD), blue-card question. – Thank you for accepting the blue card. You describe a series of nations and scenarios in those nations that appear to be talking about something riddled with corruption and whole systems that don’t seem to work. Would you agree with me then that, if we are talking about huge sums of taxpayers’ money going through the EU to be distributed into these kind of systems, there is a basic flaw in the system, whereby you are actually slushing money into a system which is then being stolen, effectively, by criminal organisations, be they state sponsored or oligarchs?

 
  
MPphoto
 

  Jaromír Štětina (PPE), odpověď na otázku položenou zvednutím modré karty. – Já jsem nehledal finanční toky, já jsem chtěl upozornit na to, že naše země jsou stále prošpikovány komunisty, kteří ovládají v našich zemích východního bloku všechny zásadní politické a ekonomické posty. To je všechno, co jsem chtěl říci.

 
  
MPphoto
 

  David Casa (PPE). – Sinjura President, illum aħna ningħaqdu mal-poplu Slovakk u nikkundannaw bla ebda riżervi l-assassinju tal-ġurnalist Jan Kuciak. L-istat ta’ kull demokrazija tiġi mkejla fuq il-libertà u s-sigurtà tal-ġurnalisti ta’ dak il-pajjiż u fl-Ewropa bħalissa dan l-istat mhuwiex wieħed tajjeb.

Sa ftit taż-żmien ilu konna qegħdin niddiskutu l-assassinju tal-ġurnalista Maltija Daphne Caruana Galizia u ż-żewġ każijiet huma simili ħafna; korruzzjoni, abbuż ta’ poter u kultura ta’ impunità. Dak li ġara lil Jan u Daphne sfortunatament ma jistax jinbidel però dak li jista’ jinbidel huwa l-protezzjoni li noffru lill-ġurnalisti.

L-abbuż minn sistemi legali biex titpoġġa sarima ma’ ħalq il-ġurnalisti m’għandu ebda post fl-Unjoni Ewropea u għalhekk aħna qed nitolbu lill-Kummissjoni biex tipproponi liġijiet kontra l-użu ta’ SLAP.

Jiena nilqa’ b’sodisfazzjon il-kliem tal-Viċi President Timmermens fejn qal li l-Kummissjoni ser taħdem biex tikkumbatti dan l-abbuż. Ejjew nonoraw il-memorja ta’ Daphne u ta’ Jan billi nkunu aħna li nkomplu l-ħidma tagħhom u nipproteġu dak li huma kienu jissimbolizzaw.

 
  
MPphoto
 

  Heinz K. Becker (PPE). – Frau Präsidentin! Nichts ist klarer in diesem Europaparlament als die Tatsache, dass es unabhängige europäische Untersuchungen gemeinsam mit den Behörden in der Slowakei geben muss. Jene Themen, über die der Journalist Kuciak recherchiert hat, müssen bis zur Gerichtsverhandlung konsequent weiterverfolgt werden. Es geht um Mord und Mafiaverstrickungen in der slowakischen Politik und um Korruption im Zusammenhang mit europäischen Geldern. Hier ist die volle Einmischung des Europäischen Parlaments selbstverständlich notwendig. Daher mein Respekt vor Manfred Weber, der das verlangt. Nicht nur die Demonstrationen der letzten Tage, sondern auch der Eurobarometer zeigen, dass die slowakische Bevölkerung mehr Vertrauen zur EU hat als zu den eigenen Behörden. Schluss mit diesem Spiel in Europa! Europol ist bestens aufgestellt, um hier die Arbeit zu machen. Wir alle in Europa haben die Verantwortung, Journalisten als Kontrollmacht der Demokratie zu schützen.

 
  
 

Interventions à la demande

 
  
MPphoto
 

  Miroslav Mikolášik (PPE) – Pani predsedajúca, ohavná vražda Jána Kuciaka a jeho snúbenice, slečny Kušnírovej, zanechala hlbokú stopu na Slovensku.

Musím povedať, že vláda, ktorá v minulosti najmenej desať káuz – ekonomických a politických káuz – zamietla pod koberec, prehlásila tieto kauzy za irelevantné, alebo, že sa skutok nestal, stratila dôveru občanov.

Musím povedať, že občania na Slovensku vyšli do ulíc, pretože už nemajú dôveru v túto vládu. Stotisíc občanov v tridsiatich mestách na Slovensku vyšli, aby demonštrovali, aby vyjadrili svoju vôľu zmeniť Slovensko na krajinu slušných ľudí. A to si myslím, je nevyhnutné a je to možné len vtedy, ak dôjde k zásadným politickým zmenám na Slovensku a pravdepodobne aj k pádu vlády a k vypísaniu volieb.

Prihováram sa aj za to, aby Europol aj OLAF zasiahli v tejto veci a vyšetrili spolu so slovenskými orgánmi.

 
  
MPphoto
 

  Juan Fernando López Aguilar (S&D). – Señora presidenta, señor comisario, estamos de acuerdo en que el asesinato de un periodista y su pareja en Eslovaquia es un atentado criminal contra la libertad de expresión, que es la libertad de decir lo que alguien no quiere escuchar, y contra la libre comunicación, que es la libertad de publicar lo que alguien no quiere que se sepa. Máxime cuando se trata de periodistas de investigación comprometidos contra el fraude, la evasión fiscal y la corrupción, que requiere periodistas libres de amenazas y también juristas y abogados libres de amenazas.

Pero es, además, un atentado mafioso, que nos habla de una delincuencia mafiosa transeuropea, paneuropea, que requiere una comunidad europea —sí— de cooperación judicial, de información y de inteligencia, contra la delincuencia transfronteriza. Y lo que vemos es que está retrocediendo y se está deteriorando el principio de confianza mutua y de reconocimiento mutuo, que hace posible la cooperación judicial contra la criminalidad mafiosa transfronteriza.

Y por eso digo, con toda claridad, que, frente a la mafia paneuropea, hace falta una respuesta paneuropea que proteja, frente a la delincuencia organizada, valores esenciales y fundacionales de la construcción europea.

 
  
MPphoto
 

  Bogdan Andrzej Zdrojewski (PPE). – Przyznam, że nie jestem zwolennikiem zewnętrznych elementów demonstrowania własnych poglądów w postaci koszulek, tabliczek, napisów. Tym razem jednak zrobiłem wyjątek.

Zrobiłem wyjątek właśnie w tej sprawie i z dwóch powodów: po pierwsze dlatego, że nie mamy tutaj do czynienia z inflacją takiego demonstrowania poglądów, a wręcz odwrotnie – okazujemy określony stosunek Parlamentu Europejskiego do morderstwa i do ataku na imponderabilia europejskie. Po drugie – wolność, sprawiedliwość, demokracja, szacunek dla prawa są podstawami, filarami Europy i jeżeli Parlament Europejski tych wartości nie będzie bronić, będzie słabszy albo przestanie funkcjonować. Dlatego też apeluję o szczególną ochronę pracy dziennikarzy śledczych i korespondentów wojennych oraz o reagowanie adekwatnie do sytuacji, z którymi mamy do czynienia.

 
  
MPphoto
 

  Ana Gomes (S&D). – Madam President, I led the mission to Malta following the assassination of Daphne Caruana Galizia. I must say that I see very worrying parallels, and it’s not just because they were investigative journalists working to expose the corrupt and the captured, but it’s also because the investigations point out two mafiosi having done the professional job of assassinating both Daphne and Ján Kuciak and his partner. This is extremely worrying, and it is a reason why we absolutely must have Europol and OLAF not only associated with the investigation: they must co-lead the investigation. That’s exactly what we see, for instance, in Malta. The former Commissioner who was dismissed with a scathing report never faced charges and was actually made an adviser to the Prime Minister. What does the Commission have to say about that? The question of capture by the corrupt of our political establishments is the crucial question that must be addressed.

 
  
MPphoto
 

  Vladimír Maňka (S&D) – Pani predsedajúca, mladí ľudia by nemali zomierať a už vôbec nie takto. Slovenskej vláde záleží, aby skutok bol čo najskôr vyšetrený a objasnený. Tento týždeň sa aj preto zapojí medzinárodný vyšetrovací tím.

Hoci páchateľa nepoznáme, časť opozície vraždu zneužíva na politické ciele.

V dobe kybernetických útokov a falošných správ môžu byť takéto tendencie zneužité na rozvrátenie demokracie kdekoľvek v Európe.

Dnes tu zaznelo aj niekoľko nepravdivých informácií, napríklad, že zavraždený novinár požiadal o ochranu a nedostal ju. Nepožiadal. Naopak, pár dní pred smrťou povedal, že neverí, že by na Slovensku niekto mohol zaútočiť na novinára.

Vážené kolegyne, kolegovia, v týchto ťažkých chvíľach sa opierame o vašu podporu, solidaritu a spolupatričnosť.

 
  
MPphoto
 

  Jiří Maštálka (GUE/NGL). – Paní předsedající, vražda mladých novinářů je samozřejmě ohavný čin. Stejně ohavný byl čin, když byl zavražděn Oles Buzyna, investigativní novinář v Kyjevě a my jsme mlčeli. Byl to člověk, který měl jen odlišný názor, než má náš chráněnec Petro Porošenko.

Já věřím slovenským orgánům. Před několika lety byl zavražděn ústavní soudce Slovenské republiky Ernest Valko, můj přítel. Jeho případ byl vyšetřen, pachatelé byli nalezeni. Věřím i v tomto případě, že se tak stane.

V souvislosti s vraždou mladých novinářů si kladu otázku: Udělali jsme my společně dost pro to, aby se takové věci neděly? Není ten problém evropský, společný? Měli bychom se asi více zamýšlet nad tím, jak více spolupracovat proti praní špinavých peněz, organizovanému zločinu, jak chránit novináře.

 
  
MPphoto
 

  Γεώργιος Επιτήδειος (NI). – Κυρία Πρόεδρε, η δολοφονία του σλοβάκου δημοσιογράφου Ján Kuciak και της συντρόφου του έφερε στην επιφάνεια πολλές παθογένειες οι οποίες υπάρχουν στα πολιτικά συστήματα ορισμένων χωρών της Ευρωπαϊκής Ένωσης. Η πιο σημαντική από αυτές είναι η διαφθορά που υπάρχει στα υψηλά κλιμάκια της πολιτικής ηγεσίας. Αυτή, για να διατηρήσει τα προνόμιά της, δεν διστάζει να διαφθείρει, να χειραγωγεί και να εκβιάζει δημοσιογράφους που μπορούν να αποκαλύψουν τις παράνομες δραστηριότητές της. Όσοι από τους δημοσιογράφους δεν θελήσουν να υποταγούν αντιμετωπίζουν διάφορες και επικίνδυνες καταστάσεις, πολλές φορές απειλείται και η ζωή τους.

Εκείνο το οποίο έχει σημασία είναι ότι πρέπει οι δημοσιογράφοι να αφήνονται απερίσπαστοι να εκτελέσουν το έργο τους, διότι οι εκβιασμοί και οι επιθέσεις εναντίον τους παραβιάζουν τις αρχές της ελευθερίας του Τύπου, που είναι βασικός πυλώνας για τη δημοκρατία. Από την άλλη πλευρά όμως και οι δημοσιογράφοι πρέπει να σέβονται το λειτούργημά τους και να μη διώκουν αντιπάλους καθ’ υπόδειξη και καθ’ υποβολήν. Εύχομαι το αίμα του Ján Kuciak να είναι το τελευταίο που χύνεται στο βωμό της ανεξαρτησίας του Τύπου.

 
  
MPphoto
 

  Stanislav Polčák (PPE). – Paní předsedající, já bych chtěl vyjádřit zármutek a solidaritu jak rodinám obětí, tak samozřejmě všem slovenským občanům. My nevíme skutečně, kdo je pachatelem tohoto ohavného činu, a musíme trvat na řádném vyšetření, to bych chtěl podtrhnout. Nicméně pochybnosti nad tím řádným vyšetřením vyjádřila například i matka jedné z obětí. Myslím, že je úkolem slovenských orgánů tyto pochybnosti rozptýlit.

Myslím si, že v Evropské unii nesmí být vražděni novináři, je to velká ostuda našeho společenství. Já bych zde chtěl připomenout slovník pana premiéra Fica v těch minulých desítkách let. On skutečně zůstává, podle mého názoru, v tomto slovníku někde na Dálném východě a myslím, že nepřímo mohl i legitimizovat ty útoky, které na novináře byly. Myslím, že to je důležité, aby zde zaznělo, že tyto útoky mohla legitimizovat i vyjádření pana premiéra Fica.

Pro mě je důležité, aby vyšetření bylo skutečně garantováno i evropským orgánem, to znamená Europolem. Je to naší společnou zodpovědností.

 
  
MPphoto
 

  Caterina Chinnici (S&D). – Signora Presidente, onorevoli colleghi, la brutale uccisione di Ján Kuciak e della sua compagna, avvenuta a distanza di sei mesi da un'altra esecuzione, quella di Daphne Caruana Galizia, giornalisti entrambi che avevano denunciato nei loro paesi casi di corruzione e frode, non rappresentano solamente crimini efferati, ma veri e propri attacchi alla libertà di stampa, al diritto dei cittadini di conoscere la verità e quindi alla democrazia stessa.

Per queste ragioni, a fronte di tali drammatici episodi, sono necessarie investigazioni approfondite, connotate dalla più assoluta imparzialità per fare chiarezza sulle responsabilità e sulle cause di tali omicidi. Ma più in generale, e proprio per prevenire minacce, ritorsioni ed efferati attentati, per questo occorre tutelare la libertà, l'indipendenza e il pluralismo dei media, istituendo finalmente un quadro normativo europeo a tutela degli informatori e dei giornalisti d'inchiesta che troppo spesso, ancora oggi, sono costretti in funzione del loro lavoro, volto a denunciare abusi e corruzione, ad esporre se stessi e i loro familiari a gravi rischi.

 
  
MPphoto
 

  Eduard Kukan (PPE) – Pani predsedajúca, situácia na Slovensku je napätá. Politická kríza, ktorá nastala po vražde novinára Jána Kuciaka a jeho partnerky, ukazuje na temnú stránku demokracie. Táto tragédia poukázala na to, že súčasná slovenská vláda nie je schopná riešiť problémy, ktoré traumatizujú slovenskú spoločnosť. Sú to bohužiaľ tie isté problémy, na ktoré poukazoval mladý zavraždený novinár. Korupcia, klientelizmus, a dokonca podozrenia z prepojenia vládnej moci s organizovaným zločinom. Slovenská verejnosť je právom znepokojená a pobúrená. Ale tiež odhodlaná prejaviť svoj občiansky postoj voči tejto kritickej situácii.

Nech už v tejto diskusii odznelo čokoľvek, pravdou je, že vláda Roberta Fica doteraz nedokázala prinavrátiť dôveru a získať dôveru ani slovenskej, ani európskej verejnosti, a to dokonca v otázkach spravodlivosti a nezávislosti vyšetrovania tejto bezprecedentnej úkladnej vraždy.

Európsky parlament musí v tejto chvíli zareagovať jasne. Vražda novinára je útokom na slobodu slova a základy demokracie nielen na Slovensku, ale v celej Únii. V tejto situácii by sme mali stáť spolu, povedať nie a prispieť k tomu, aby sa takéto ohavné činy už nemohli nikdy opakovať.

 
  
MPphoto
 

  Tomáš Zdechovský (PPE). – Paní předsedající, já si myslím, že jsme tady vyslechli hodně slov kritiky a myslím si, že bychom si měli možná vzít z toho případu Jána Kuciaka trochu poučení a trochu optimismu do práce. Měli bychom si říci jednu věc, která stále platí, že pravda jednou zvítězí nad lží a nenávistí. A jestli nám tato smrt připomene toto poselství a jestli my si z toho odneseme to, že se probudíme, přestaneme jako politici kritizovat novináře za jejich práci a přestaneme být latentní k tomu, když někdo z politiků kritizuje a vyhrožuje novinářům, tak si myslím, že je to věc, která může posloužit pro všechny státy uvnitř Evropské unie. Není to první smrt, předtím byla smrt novinářky na Maltě. Je třeba za svobodu slova, za demokracii i za to, aby novináři mohli pracovat, neustále bojovat. Protože ten, kdo spí v demokracii, ten se probudí jednou v totalitě.

 
  
MPphoto
 

  Francis Zammit Dimech (PPE). – Il-qtil tal-ġurnalist Ján Kuciak ftit xhur biss wara l-qtil ta’ Daphne Caruana Galizia jqajjem il-kwistjoni serja ta’ kemm il-midja hija protetta fl-Ewropa. Iqajjem il-kwistjoni li ssemmiet minn diversi kelliema dwar kemm qed inħarsu lill-ġurnalisti investigattivi.

Naturalment lili jolqotni wkoll il-fatt tal-iżviluppi politiċi differenti fis-Slovakkja u f’Malta għaliex, fis-Slovakkja kellek ir-riżenja l-ewwel tal-Ministru tal-Kultura, issa wkoll ir-riżenja tal-Viċi Prim Ministru responsabbli mill-intern u l-fatt li Malta baqa’ għaddej “business as usual” qisu s’issa minkejja li għad ma nafux min ordna l-qtil ta’ Daphne Caruana Galizia qisu kollox irridu nqisuh bħala xi ħaġa normali.

Kontra dawk kollha li riedu jagħlqu ħalq il-ġurnalisti rridu nwasslu l-messaġġ ċar li dan il-Parlament qiegħed hawn biex jiddefendi d-dritt tal-libertà tal-espressjoni, mhux biss tal-ġurnalisti imma tal-popli kollha; tal-poplu Malti li tilef l-informazzjoni kollha li kienet tagħtih Daphne, tal-poplu Slovakk li tilef l-informazzjoni kollha li kien jagħtih Ján Kuciak.

 
  
MPphoto
 

  Michaela Šojdrová (PPE). – Paní předsedající, vraždu Jána a Martiny pochopili občané na Slovensku jako útok na svobodu slova a pochopili to správně. A má-li mít jejich smrt nějaký smysl, pak se nesmí stát, aby tato vražda nebyla vyšetřena.

Také občané v České republice pochopili, že je třeba se bránit a je třeba bránit svobodu slova, proto také dnes v Praze a na dalších místech České republiky budou lidé manifestovat a vyjadřovat soustrast se smrtí slovenského novináře a jeho přítelkyně. Je to také proto, že i v České republice prezident Miloš Zeman útočí na média a svobodu slova. Český prezident se ve svém nedávném inauguračním projevu také otřel o média, včetně veřejnoprávní televize. Populisté v naší zemi lákají občany k zestátnění veřejnoprávních médií výměnou za odpuštění koncesionářských poplatků.

Dámy a pánové, je i na nás, na politicích, poslancích Evropského parlamentu, abychom se zastali svobody slova.

 
  
 

(Fin des interventions à la demande)

 
  
MPphoto
 

  Julian King, Member of the Commission. – Madam President, this is an important debate. I very much welcome Parliament’s support – the support that all of you have expressed – for getting to the bottom of this case as rapidly as possible.

I recall that Europol deployed its support team to Slovakia on 28 February. They are there to provide on the spot support and assistance to the Slovak investigation and to share their specialist knowledge of investigative, technical and forensic methods. I reiterate that we call upon the Slovak authorities to engage fully with OLAF in order to find out whether this case does indeed involve misuse of EU funds with a cross—border dimension. These are very important matters and we will not rest until we get to the bottom of them.

I have heard the calls from several of you to look again at the arrangements for scrutiny on rule of law matters and indeed, in some cases, to look at potential legislation. I will pursue that with colleagues, but the Commission does remain completely committed to the fight against corruption through a series of targeted initiatives, through the scrutiny that we carry out in the European Semester, and through our practical and financial support for a wide range of projects in the field of anti-corruption. I repeat again that we will be coming forward with a legislative initiative to strengthen the protection of whistle—blowers at the EU level. We agree that whistle—blowers who unveil illegal activities play an important role, including as sources of information for journalists, and we agree that protecting whistle—blowers from retaliation is crucial for safeguarding investigative journalism. So we will return to that.

This horrible crime is, as a number of you have said, unfortunately not an isolated case. There have been other attacks against journalists, in particular investigative journalists, and that clearly calls for a collective response from all of us, because freedom of expression and a free media are anchors of our democracies. So to all those who seek to undermine our democratic values and to those who want to silence independent voices, in particular in the media, we need to send a strong signal. We will not be intimidated or silenced. We will speak up and protect the values that we hold so dear.

 
  
MPphoto
 

  Monika Panayotova, President-in-Office of the Council. – Madam President, let me assure you that the Council attaches great importance to the protection of journalists and the defence of media freedom. We are all shocked by the appalling circumstances surrounding the death of Mr Ján Kuciak and Ms Martina Kušnírová. Our words of condemnation must now be followed by a strong response from the law-enforcement authorities. We are confident that the Slovakian law enforcement authorities, assisted by Europol as well as teams from several countries, will be capable of upholding the rule of law in the face of this brutal murder.

I can assure the House that the Council has taken careful note of the views the honourable Members have expressed here today, and this is a very important issue for us.

 
  
MPphoto
 

  La Présidente. – Le débat est clos.

Le vote aura lieu lors de la prochaine période de session.

Déclarations écrites (article 162)

 
  
MPphoto
 
 

  Eugen Freund (S&D), schriftlich. – Medien und Pressefreiheit sind die Eckpfeiler der Demokratie. Als ehemaliger Journalist trifft mich die Ermordung von Ján Kuciak und seiner Lebensgefährtin Martina Kušnírová daher besonders. Kuciak hatte Informationen über ein Netzwerk der kalabrischen 'Ndrangheta, das bis in höchste slowakische Regierungsstellen reichen soll. Der Mord ist aller Wahrscheinlichkeit nach auf seine Recherchearbeiten zurückzuführen. Leider handelt es sich hierbei jedoch um keinen Einzelfall, denn in der jüngsten Vergangenheit gab es einige solcher Fälle. Diese Tatsache widerspiegelt erneut, von welcher Bedeutung der Schutz von Journalisten ist. Bis zu dem Doppelmord galt die Slowakei aus politischer Sichtweise als Vorzeigeland auch in Hinblick auf die Nachbarländer Polen und Ungarn. Die Tatsache, dass vor ein paar Tagen der slowakische Innenminister Kaliňák zurückgetreten ist, wirft doch einige Frage auf, die beantwortet werden müssen, gerade weil Kuciak auch gegen Kaliňák recherchiert haben soll.

Die Slowakei steckt nun in einer tiefen Regierungskrise; es muss wieder Stabilität einkehren. Dies kann nur erreicht werden, wenn die Ermordung von Ján Kuciak und seiner Lebensgefährtin lückenlos aufgeklärt wird.

 

15. Společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob - Společný základ daně z příjmů právnických osob (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
MPphoto
 

  La Présidente. – L’ordre du jour appelle la discussion commune sur:

- le rapport d’Alain Lamassoure, au nom de la commission des affaires économiques et monétaires sur la proposition de directive du Conseil concernant une assiette commune consolidée pour l’impôt sur les sociétés (ACCIS) (COM(2016)0683 - C8-0471/2016 - 2016/0336(CNS)) (A8-0051/2018), et

- le rapport de Paul Tang, au nom de la commission des affaires économiques et monétaires sur la proposition de directive du Conseil concernant une assiette commune pour l’impôt sur les sociétés (COM(2016)0685 - C8-0472/2016 - 2016/0337(CNS)) (A8-0050/2018).

 
  
MPphoto
 

  Alain Lamassoure, rapporteur. – Madame la Présidente, Monsieur le Commissaire, le projet ACCIS a deux objectifs politiques majeurs. Pour les entreprises, il offre un espace fiscal unique concernant l’impôt le plus important. Cela signifie simplicité, justice, conditions de concurrence égales. Pour les États membres, c’est le seul moyen de mettre fin définitivement à la tentation de voir certains réinventer des lois nationales qui reviennent à voler de la matière fiscale aux pays voisins. La concurrence fiscale est légitime. Encore faut-il lui appliquer les règles et les principes que nous appliquons dans tous les autres domaines au sein du grand marché: transparence, loyauté, équité.

S’agissant de fiscalité, le Parlement européen n’a malheureusement pas le droit d’amendement. C’est pourquoi la commission des affaires économiques et monétaires, sur la proposition de Paul Tang et de moi-même, a voulu se concentrer sur trois recommandations politiques majeures.

Premièrement, le projet a besoin de ses deux jambes: l’harmonisation, la consolidation. Toutes les entreprises que nous avons consultées sont catégoriques là-dessus: la seule assiette commune apporterait plus de complications sans l’avantage de l’espace fiscal commun.

Deuxièmement, s’il y a un régime européen commun, il doit s’appliquer à toutes les entreprises, quel que soit le secteur, quelle que soit la taille.

Enfin, troisièmement, ce projet est l’occasion idéale de traiter le problème de la taxation des activités numériques et, notamment du modèle économique particulier des plateformes de services. Ces plateformes existent maintenant depuis dix ans. Le moment est venu que la loi fiscale prenne en compte leur existence et leurs particularités. Par exemple, Google et Facebook ont des dizaines de millions d’abonnés dans mon pays et n’y paient aucun impôt. Notre Parlement européen sera la première institution politique au monde à mettre des propositions concrètes sur la table. Nous attendons avec intérêt ce que la Commission – Monsieur le Commissaire, la semaine prochaine – et l’OCDE proposeront ensuite.

Je voudrais apporter une précision politique. À l’initiative notamment de la France, un autre projet d’imposition du numérique occupe actuellement les services et les médias spécialisés. Il s’agit d’une autre approche, qui se veut plus simple et plus rapide, une taxe sur les ventes ou sur certaines des recettes commerciales des entreprises numériques. Attention! Ce projet, présenté comme ayant la souplesse et la rapidité d’un félin, aura quand même la durée de gestation d’un pachyderme et il accouchera, au mieux, d’une souris, rapportant une poignée de milliards d’euros par an. En outre, comme tout impôt indirect, la charge réelle en sera supportée non par l’entreprise contribuable, mais par ses clients, avec un risque de double taxation.

Que nul ne s’y trompe! La vraie révolution fiscale, ce ne sera pas une recette de poche éphémère, mais l’harmonisation de l’ensemble de la fiscalité des entreprises. Nos grands prédécesseurs l’ont rêvée, à nous d’y parvenir.

 
  
MPphoto
 

  Paul Tang, rapporteur. – Madam President, it is good to be here. This week, the Financial Times reported that corporate tax rates have been falling ever further since the crisis, and it raises the question of sovereignty. The only sovereignty the Member States currently have is to lower the tax rate, whereas I would think that if countries had a choice, they could not just decrease, but also increase the tax rates. The proposal that the European Parliament discusses today is a real game-changer. It changes the nature of tax competition.

Let’s start with consolidation. Consolidation is the principle that firms no longer decide where to make profits and pay taxes, but it is up to the countries to decide where they make profits and where they pay taxes. It puts an end to profit-shifting. This reduces the pressure towards lower tax rates within the EU.

But we also need a profit border control, and that has been included in a proposal by the European Parliament as well. Controlled Foreign Corporation (CFC) rules and switch—over rules – it sounds a bit technical but what it amounts to is very simple: if a tax rate in a country outside EU is lower than 50% the Member States have the right to tax extra, according to the statutory rights. This is a border control that we need to have in place. Reducing the pressure on marginal tax rates and making sure that we let multinationals pay their fair share. That’s what people ask from us.

The second important element in the proposal is taxing the digital economy, which has long been overdue and should have been done much earlier. We have made calculations that Google and Facebook didn’t pay 5 billion in taxes over a three-year period, because we are working with an outdated corporate tax system. That is a problem. The current corporate tax systems are outdated. They come from a time with chimneys and blue-collar workers.

But globalisation and digitalisation has changed things. And location has become a choice, something that is particularly true for the tech giants, which have no physical presence but are very present in our lives. And in this way, they avoid paying taxes in large, high-tariff countries and reduce their tax bill.

Third, and I think this is a very clear statement from the European Parliament, we think that the current proposal amounts to a simple and robust corporate tax system. It should not just apply to the large corporates, but should be extended to include all firms. So we need a lower threshold to give benefits and bring a level playing field to all the firms within Europe.

I hope very much that the European Parliament will tomorrow give a very clear signal that, despite all the political differences we have, we can agree that we want a fair, efficient and modern corporate tax system for the 21st century. That could be the signal for the countries to start debating this. I very much hope that especially the large countries, Germany and France, will put pressure on the smaller countries, countries like the Netherlands, Ireland, Malta, Luxembourg that are the pirates within the European Union. They come to another country and try to appropriate these countries’ tax base. These are not the actions of a European partner.

A fair and efficient tax system in the 21st century is what we need. I call on the support of the European Parliament but I also call on the countries to restore their sovereignty and back up these proposals in this year.

 
  
MPphoto
 

  Pierre Moscovici, membre de la Commission. – Madame la Présidente, Mesdames et Messieurs les députés, je suis heureux de participer aujourd’hui à ce débat, votre débat sur l’assiette commune consolidée pour l’impôt sur les sociétés. Un débat qui est l’aboutissement du travail vraiment remarquable du Parlement sur ce sujet. Je souhaite souligner particulièrement l’engagement sans faille des rapporteurs Paul Tang et Alain Lamassoure pour expliquer, pour promouvoir les bénéfices de l’ACCIS aux quatre coins de l’Europe. Ils ne l’ont pas fait seulement ici dans cette enceinte, ils ont, comme on dit en français, «mouillé la chemise».

La proposition d’ACCIS est beaucoup plus qu’un simple ajustement technique. Elle pose la question de la fiscalité que nous souhaitons construire en Europe pour les années à venir et, comme vient de le dire Paul Tang, en vérité, c’est bien de l’imposition des sociétés au XXIe siècle que nous allons maintenant débattre, à savoir une fiscalité plus juste, une fiscalité plus efficace, plus attractive, plutôt que le maintien de clivages nationaux et de lourdeurs administratives et au final une course au moins-disant fiscal, dont personne ne sort jamais vainqueur.

Il y a urgence parce que d’autres économies, nous les connaissons, développent leur propre stratégie fiscale – pour dire les choses franchement, nous l’avons vu avec la réforme fiscale américaine. Quelle sera la réaction de l’Europe? Allons-nous simplement nous en remettre aux États membres, au nom du principe de souveraineté fiscale? Si nous le faisons, nous risquons d’aboutir à des réactions nationales contradictoires sans vision à long terme et là encore, tout le monde y perd. Je pense plutôt que nous avons tout à gagner et tous à gagner à définir une stratégie collective à l’échelle de l’Union européenne avec un véritable impact sur la scène internationale. C’est ce qu’offre le projet d’ACCIS réajusté que j’ai présenté en octobre 2016, un projet fondamental qui se décompose, comme vous le savez, en deux propositions: la mise en place d’une assiette commune pour l’impôt sur les sociétés et sa consolidation. En disant cela, je réponds tout de suite à Alain Lamassoure que je suis d’accord avec lui, que faire les choses en deux étapes ne signifie pas qu’on les scinde mais que l’un précède l’autre et que l’un ne peut pas aller sans l’autre. Ce sont bien les trois «C» de CCCTB (ACCIS, en français) que la Commission propose. Si cette décomposition a été faite pour des raisons pragmatiques, je veux rappeler qu’il est crucial d’avancer sur les deux fronts en même temps et c’est très clairement ce qu’attendent de nous les entreprises qui souhaitent cette fiscalité moderne.

L’ACCIS favorisera avant tout la croissance et la compétitivité de l’Union européenne, c’est de cela qu’il s’agit. Elle permettra de soutenir et d’attirer les entreprises et les investisseurs dans un véritable marché unique fiscal grâce à la levée des obstacles nationaux et à la simplification des procédures administratives. Elle offrira aussi une fiscalité plus juste, dans laquelle les taxes seront enfin payées là où le profit est généré, et nous savons que cette demande d’équité est absolument majeure et massive pour nos concitoyens. Enfin, elle répond aux préoccupations légitimes de tous ceux qui, depuis des années, sont révoltés par les scandales créés par une évasion fiscale à répétition et aussi par des pratiques d’optimisation fiscale condamnables. L’ACCIS va supprimer les asymétries entre les systèmes nationaux, qui sont actuellement exploitées par ceux qui pratiquent la planification fiscale agressive. Elle éliminera aussi – Paul Tang l’a souligné – les prix de transfert et les régimes préférentiels qui sont aujourd’hui les principaux vecteurs de l’évasion fiscale.

Bien évidemment – et Alain Lamassoure a fait ce lien –, je ne peux pas introduire ce débat sans parler aussi de la fiscalité des entreprises numériques, sujet qui est dans tous les esprits. Nous allons en effet en parler en fin de semaine à Buenos Aires au G20 Finances. Nous allons examiner les travaux de l’OCDE en la matière.

De quoi s’agit-il? Les entreprises proposent de plus en plus de services en ligne alors que notre système fiscal est toujours fondé sur les principes d’une économie nationale, industrielle, où on connaît les centres de décision, où on localise la présence physique. C’est une époque pré-Internet qui est aujourd’hui largement révolue et soyons conscients que de plus en plus, l’économie de l’information, l’économie technologique et l’économie tout court vont se confondre, tant nos entreprises incorporent de plus en plus de données dans leur activité.

C’est pourquoi, j’accueille avec beaucoup de force la proposition du Parlement européen de définir l’établissement permanent numérique qui est une évolution nécessaire vers une fiscalité moderne et plus juste. J’accueille aussi très favorablement votre volonté d’introduire un facteur numérique dans la clé de répartition de l’impôt. Nous devrons naturellement analyser sa définition avec attention, mais la direction me paraît bonne. Comme je l’ai déjà dit plusieurs fois devant cette assemblée, je reste convaincu qu’avec l’ACCIS, nous avons l’outil puissant et même l’outil optimal pour introduire, de manière structurelle, cette fiscalité des entreprises numériques dans les règles relatives à l’impôt sur les sociétés du XXIe siècle. En parallèle, d’autres mesures plus ciblées sont aussi étudiées, même si – je le dis à Alain Lamassoure et je fais écho à ce qu’il a dit – je reste persuadé que la vraie réforme, c’est la réforme structurelle, c’est l’introduction de la présence numérique dans l’assiette commune consolidée pour l’impôt sur les sociétés. Mais le 21 mars prochain, je ferai aussi des propositions plus spécifiques ou plus ciblées sur la fiscalité du numérique en présentant deux textes simultanément. D’une part, une proposition de révision des règles de l’impôt sur les sociétés, pour prendre en compte les nouvelles formes d’activité, avec pour objectif d’intégrer ce nouveau texte dans l’ACCIS – j’en ai parlé –, mais d’autre part aussi une proposition plus spécifique, qui sera applicable jusqu’à ce qu’une révision des règles d’imposition des sociétés permette de taxer les profits là où la valeur est réellement créée. J’aurai néanmoins à cœur – je le dis à Alain Lamassoure – d’éviter les risques de double imposition et aussi cette démarche pachydermique qui accouche d’une souris dont il parlait joliment. Il faut trouver et il y a les moyens de trouver une troisième voie intelligente et c’est ce que la Commission va essayer de proposer la semaine prochaine avec suffisamment d’ambition pour, effectivement, toucher les entreprises numériques et aussi suffisamment de finesse pour parvenir à un consensus, car une bonne proposition fiscale est celle qui permet de créer un consensus pour qu’elle soit adoptée dans les conditions que nous connaissons, c’est-à-dire à 28.

Pour conclure, j’appelle à cette tribune les États membres à rester ambitieux parce que l’enjeu est considérable: il s’agit de rien de moins que de la définition d’un véritable modèle fiscal européen. Je suis heureux que la présidence bulgare traite ce sujet avec priorité, pas dans cet hémicycle mais en général. Une bonne avancée des discussions pourrait mener à un accord avant la fin de notre mandat commun, le mandat de ce Parlement européen et le mandat de la Commission européenne. Je souhaite qu’après des travaux solides sous la présidence bulgare, nous puissions déboucher sur un accord sous la présidence autrichienne, donc avant la fin de cette année. Cela me semble un objectif raisonnable et souhaitable. Vous pouvez compter sur ma détermination pour tout mettre en œuvre afin que cet objectif soit respecté. J’entends ici ou là les Cassandre annoncer que ce projet n’aboutira jamais, que c’est un serpent de mer qui est déjà bloqué depuis sept ans. À ces pessimistes, l’optimiste que je suis voudrait donner un exemple pris dans l’actualité toute récente pour redonner espoir. Hier, au Conseil «Ecofin», les ministres des finances se sont mis d’accord – eh oui, à 28! – pour imposer des règles de transparence inédites aux intermédiaires, comme les banques, les avocats, les autres conseillers sur les montages fiscaux qu’ils créent, et le Parlement européen avait voté sur ce sujet un rapport à une écrasante majorité il y a quelques semaines. C’est une avancée majeure pour la révolution de la transparence que j’ai appelée de mes vœux depuis ma prise de fonctions et pour laquelle je me bats à vos côtés. C’est une étape de plus, c’est une victoire de plus qui renforce ma détermination à aboutir à un accord sur l’ACCIS, mais si je mentionne cela ce n’est pas pour souligner un succès, c’est simplement pour dire que nous l’avons fait en neuf mois, non pas neuf ans, mais neuf mois. C’est dire que quand on veut et quand on met un peu d’énergie politique sur un sujet, on peut. Chers amis, Mesdames et Messieurs les députés, j’ai la conviction, en écoutant vos rapporteurs, que vous le voulez et, quand vous le voulez, nous le pouvons. Maintenant, place au débat!

 
  
MPphoto
 

  Evelyn Regner, Verfasserin der Stellungnahme des mitberatenden Rechtsausschusses. – Frau Präsidentin, sehr geehrter Herr Kommissar Moscovici! Mäuse haben wir schon genug. Ein paar große, schöne, erfolgreiche Tiere, das wäre es schon.

So sperrig es klingt: Die gemeinsame konsolidierte Körperschaftsteuer-Bemessungsgrundlage ist das Herzstück der Steuergerechtigkeit in Europa. Nur damit können wir es schaffen, dass Steuern auch wirklich dort bezahlt werden, wo Gewinne erwirtschaftet werden.

Als Europäisches Parlament gehen wir allerdings noch einen Schritt weiter. Mit der digitalen Betriebsstätte wollen wir in Zukunft auch Internetmultis dazu bringen, dass sie ihre Steuern zahlen. Hier möchte ich gleich auch die österreichische Regierung in die Verantwortung nehmen. Ich erwarte, dass in der kommenden Ratspräsidentschaft die konsolidierte Körperschaftsteuer Top-Priorität hat, denn wer ja zur Google-Steuer sagt, der muss auch ja zur gemeinsamen Körperschaftsteuer-Bemessungsgrundlage sagen, der Basis für Steuergerechtigkeit. Gratulation an Paul Tang und Alain Lamassoure: Ihr habt großartige Arbeit geleistet!

 
  
  

VORSITZ: EVELYNE GEBHARDT
Vizepräsidentin

 
  
MPphoto
 

  Markus Ferber, im Namen der PPE-Fraktion. – Frau Präsidentin, Herr Kommissar, liebe Kolleginnen, liebe Kollegen! Einer der zentralen Punkte, der es Unternehmen erleichtert, innerhalb der Europäischen Union aggressive Steuerplanung zu betreiben, ist schlichtweg die Tatsache, dass wir noch 28 Steuersysteme haben. Deswegen ist es richtig, gerade bei den Körperschaften mit einer einheitlichen Bemessungsgrundlage anzufangen, um einen Beitrag dazu zu leisten, dass die Steuer auch wirklich bezahlt wird, dass Tricksereien erschwert werden.

Die Besteuerung von digitalen Firmen wurde bereits angesprochen. Ich halte das für sehr, sehr wichtig, denn unser Körperschaftsteuerrecht geht immer noch von einer physischen Betriebsstätte aus, wo etwas real produziert wird. Im digitalen Zeitalter ist das aber nicht immer der Fall. Die Betriebsstätte ist irgendwo, nämlich dort, wo ein Server steht, aber nicht unbedingt dort, wo die Wertschöpfung erfolgt. Und dass wir hier vorangehen und nicht warten, bis die OECD Vorschläge macht, halte ich für sehr erwähnenswert.

Ich möchte aber für die morgige Abstimmung auch darauf hinweisen, dass wir das, was wir im Ausschuss miteinander erarbeitet haben – wofür ich den Berichterstattern auch wirklich dankbar bin –, auch so behalten. Ich glaube nicht, dass wir hier mit Ideologie weiterkommen. Dass Forschungskosten abgesetzt werden dürfen, aber nicht bei Finanzinstituten, das ist schon sehr von Ideologie getrieben. Dass wir einer Absenkung der Schwellenwerte nicht zustimmen können, das ist, glaube ich, auch klar. Und dass wir uns auch beim Thema der Steuersätze zurückhalten sollten, ist auch klar, das ist die Kompetenz der Mitgliedstaaten.

Mein Appell wäre: Lasst uns das, was wir im Ausschuss erarbeitet haben, miteinander beschließen! Dann haben wir einen seriösen Vorschlag für den Rat.

 
  
MPphoto
 

  Hugues Bayet, au nom du groupe S&D. – Madame la Présidente, je tiens tout d’abord à remercier Paul et Alain pour cet important rapport, qui était attendu par la société civile, car, évidemment, tous nos concitoyens ont subi les différents scandales fiscaux – LuxLeaks, Panama Papers, et j’en passe. Tous ces scandales ont un point commun, c’est le fait que de grandes multinationales ne paient quasiment pas d’impôts en jouant sur les 28 systèmes fiscaux au sein de l’Union. Or, que nous soyons un citoyen, une PME ou une multinationale, il est normal, juste et éthique que chacun contribue, en fonction de ses revenus, à la vie en société, car c’est l’impôt qui finance la sécurité sociale, les soins de santé, les écoles, les transports en commun, les infrastructures ou, encore, le développement de notre économie. Cela, de nombreuses multinationales l’avaient visiblement et scandaleusement oublié. Le résultat, c’est que, chaque année, les États européens perdent 1 000 milliards de recettes fiscales. C’est, évidemment, insupportable!

Le but des deux directives que nous abordons aujourd’hui, c’est de parvenir à une définition identique du bénéfice imposable dans les pays européens, afin d’en finir avec le jeu des multinationales, qui cherchent à profiter des différences entre nos systèmes fiscaux dans l’Union. Concrètement, ce projet d’ACCIS propose qu’il n’y ait plus qu’un seul lieu d’imposition, un seul contact avec une administration fiscale pour toutes les multinationales ayant une activité dans l’Union.

Au début, seules les grandes entreprises de plus de 500 millions de chiffre d’affaires seront concernées, mais le Parlement a renforcé la directive proposée par la Commission, en élargissant le domaine d’application de cette directive à toutes les entreprises d’ici sept ans. Je pense que c’est une bonne chose. Avec ce texte, les sociétés exerçant des activités transfrontalières devront se conformer à un système européen unique pour déterminer le revenu imposable, plutôt qu’aux différents régimes nationaux dans lesquels l’activité est exercée.

Nous avons aussi introduit des mesures pour taxer les entreprises numériques, qui doivent, elles aussi, contribuer à leur juste part, vu les énormes bénéfices réalisés. Ces deux directives devraient donc, en partie, répondre aux préoccupations actuelles sur l’imposition des sociétés.

Un bémol, malheureusement, à savoir le fait que nous ne réussissions pas à nous mettre d’accord sur un taux d’imposition minimum. Ce taux d’imposition permettrait pourtant une réelle harmonisation fiscale au niveau européen et devrait réduire la concurrence intra-européenne, qui est trop forte à l’heure actuelle.

Monsieur le Commissaire, nous comptons sur vous pour ce dossier important.

(L’orateur accepte de répondre à une question «carton bleu» (article 162, paragraphe 8, du règlement intérieur)

 
  
MPphoto
 

  Bill Etheridge (EFDD), blue-card question. – I listened with interest. You talk about tax harmonisation and, obviously, less competition on tax, which will mean that tax rates inevitably will go up, I would suggest. Are you not concerned that, if tax rates across the EU are higher, that would inevitably lead to large companies upping sticks and moving their operations into more competitive tax environments outside of the EU, and therefore we all lose out because we lose the jobs, the business and the wealth?

 
  
MPphoto
 

  Hugues Bayet (S&D), réponse «carton bleu». – Madame la Présidente, cela va être très court, parce que je pense que mon collègue n’a pas encore compris beaucoup de choses par rapport à l’évasion fiscale. Cela fait des années qu’on nous ressasse le même élément. Non, il est impossible pour une multinationale de se priver d’un des plus grands marchés au monde – 500 millions de consommateurs. Quand nous serons tous d’accord pour imposer des taux d’imposition plus élevés, ils resteront chez nous parce qu’ils ne peuvent pas se passer de notre marché européen.

Et je ne suis pas à la disposition des multinationales.

 
  
MPphoto
 

  Die Präsidentin. – Nur zur Klarstellung: Ich werde pro Redner oder Rednerin nur eine blaue Karte annehmen, weil sonst die Zeitverzögerungen zu groß werden. Deswegen kommen wir jetzt zum nächsten Redner.

 
  
MPphoto
 

  Sander Loones, namens de ECR-Fractie. – Voorzitter, ik wil dat elk Europees land ondernemingen kan aantrekken en banen kan creëren. Ik wil dat ook de kleine lidstaten een kans maken en dat niet alles naar de grote lidstaten gaat. Ik wil dat landen bevoegd blijven voor fiscaliteit en dat we dus benadrukken dat de Europese Unie een samenwerkingsplatform en geen land is, en dat het ook dus niet aan de Europese Unie is om belastingen in te voeren.

Om al deze redenen ben ik tegen deze voorstellen voor het CCTB en voor een CCCTB. Ik weet wel dat die termen, CCTB enzovoort, redelijk droog en technisch en als boekhouderstaal klinken, maar dat zijn ze niet. Dit gaat veel verder. Dit gaat veel fundamenteler. Dit gaat over onze fiscale politiek en het einde daarvan. Dit gaat over een transfer van kleine naar grote lidstaten, want dat is wat bedrijven zullen doen. Zij zullen hun bedrijf, hun winsten en hun banen verschuiven van kleinere, innovatieve economieën naar de grotere economieën in de Europese Unie. Naar Frankrijk en Duitsland, omdat daar meer fabrieken staan, omdat daar een grotere afzetmarkt is. Wij verzetten ons daartegen.

We staan gelukkig niet alleen. Er zijn ook een aantal andere delegaties die dit doen. Ik verbaas mij dat de Parti Socialiste dit voorstel wel steunt, dat die blijkbaar banen in Duitsland en Frankrijk verkiest boven banen bij ons in Vlaanderen, Wallonië en Brussel. Ik weet wel waar onze prioriteiten liggen. Dat is bij onze mensen en onze economie.

 
  
MPphoto
 

  Lieve Wierinck, namens de ALDE-Fractie. – Voorzitter, al jaren pleiten wij voor een gelijk speelveld en eerlijke belastingen. De CCCTB is een zeer belangrijke stap in deze richting. Vandaag zou ik jullie dan ook willen vragen om jullie achter dit verslag te scharen. Eindelijk zal de belastbare basis in de hele Europese Unie dezelfde zijn, met één doel voor ogen: waarde belasten waar ze wordt gecreëerd.

Het is echter niet onze bedoeling om de concurrentie tussen lidstaten te elimineren. Integendeel, door een gelijk speelveld te creëren zal er sprake van concurrentie zijn op hoofdzakelijk drie vlakken: werkkrachten, infrastructuur en belastingvoet. Dit zal de concurrentiekracht van onze lidstaten en uiteindelijk die van de hele Europese Unie versterken. Als kers op de taart zullen onze bedrijven nog maar met één systeem rekening moeten houden, in plaats van met 27 verschillende, wat de administratieve lasten aanzienlijk zal verminderen. Dit ene systeem is ook meteen een sterke basis voor het belasten van de digitale reuzen zoals Facebook, Google en Amazon. Bovendien schept het een kader om ons te wapenen tegen aanvallen op onze Europese belastinginkomsten door derde landen.

Samengevat staat de CCCTB voor meer inkomsten die door een bredere basis zullen worden gedragen en een Unie die sterker in de wereld staat. Het is een historische kans. Ik hoop dan ook dat de Raad ons advies ter harte neemt en snel met resultaten komt.

(De spreker gaat in op een "blauwe kaart"-vraag (artikel 162, lid 8, van het Reglement).)

 
  
MPphoto
 

  Sander Loones (ECR), "blauwe kaart"-vraag. – Mevrouw Wierinck, interessant om uw speech te horen. We weten allemaal dat jullie als partij traditioneel voor voorstellen zijn voor meer en meer Europa.

Ik wil u alleen een vraag stellen. U heeft de stemming gezien in de Commissie economische en monetaire zaken. Er heeft daar een minderheidsstemming plaatsgevonden onder een aantal interessante partijen, zoals het CDA, maar ook kleine partijen uit kleine lidstaten: Denemarken, Finland, enzovoort. Hun argumentatie is zeer duidelijk: wat hier op tafel ligt, is niet goed voor kleine lidstaten, maar zal banen doen verschuiven naar grote landen. Bent u daar niet bang voor? Jullie voeren zelf, of wij voeren samen een politiek om banen in België te creëren. Maar die banen zullen zo verschuiven naar bijvoorbeeld Duitsland.

 
  
MPphoto
 

  Lieve Wierinck (ALDE), "blauwe kaart"-antwoord. – Neen, ik daar ben ik niet bang voor. We gaan inderdaad gelden creëren waar de waarde wordt gecreëerd. Het is belangrijk dat alle lidstaten de eerlijke belastingen mogen ontvangen die door de CCTB zullen worden gecreëerd. Ik ben er helemaal niet bang voor. Dit is een eerlijke belasting en gaat ervoor zorgen dat grote multinationals en andere bedrijven hun belasting gaan betalen zoals de kleine man ze moet betalen.

 
  
MPphoto
 

  Eva Joly, au nom du groupe Verts/ALE. – Madame la Présidente, Monsieur le Commissaire, la solution à l’évasion fiscale des entreprises a un nom: l’ACCIS, l’assiette commune consolidée pour l’impôt sur les sociétés. Derrière cet acronyme obscur se cache une révolution fiscale. Finis les transferts de bénéfices d’une filiale et d’un pays à l’autre pour échapper à l’impôt! Cette réforme adapte notre système de taxation aux réalités de notre temps. Les multinationales seront enfin taxées comme une seule entité en Europe et l’impôt sera payé là où a réellement lieu leur activité, y compris pour les entreprises numériques comme Google ou Amazon, qui seront taxées en fonction du lieu où elles offrent leurs services, et non pas seulement dans le pays où elles installent leur siège.

Mais l’évasion fiscale a ses complices, ce sont les gouvernements nationaux, qui bloquent cette réforme depuis sept ans maintenant. Je leur dis: cela suffit! Qu’ils cessent leur hypocrisie, eux qui feignent l’indignation à chaque nouveau scandale fiscal. Place à l’action! C’est ce que les citoyens demandent.

Si nos gouvernements n’arrivent pas à se mettre d’accord sur cette réforme essentielle, j’appelle la Commission européenne à user des pouvoirs à sa disposition, en proposant de faire passer ce texte à la majorité qualifiée plutôt qu’à l’unanimité. L’utilisation de l’article 116 du traité relève de sa responsabilité. Qu’elle s’en saisisse pour faire avancer la justice fiscale, comme nous l’a promis le président Juncker. Qui refuse d’agir contre l’évasion fiscale détruit l’Europe!

 
  
MPphoto
 

  Martin Schirdewan, im Namen der GUE/NGL-Fraktion. – Frau Präsidentin, werte Kolleginnen und Kollegen! Dass Eigentum verpflichtet, ist nicht nur ein Sprichwort, sondern das steht auch genauso im deutschen Grundgesetz. Dort heißt es in Artikel 14 Absatz 2, ich zitiere: „Eigentum verpflichtet, sein Gebrauch soll zugleich dem Wohle der Allgemeinheit dienen“. Doch viel zu oft ist aus dieser Pflicht eine falsche Freiwilligkeit geworden.

Die Steuerskandale von LuxLeaks über die Panama Papers bis hin zu den Paradise Papers, mit deren Enthüllungen das Europäische Parlament sich bekanntlich in einem Sonderausschuss auseinandersetzen wird, sind noch immer in aller Munde und haben für berechtigte Empörung gesorgt. Denn sie haben gezeigt, dass Google, Apple, McDonald‘s, Facebook, Starbucks und wie sie alle heißen mögen die Staaten jährlich um hunderte Milliarden Euro prellen. Daher begrüßen wir als Linke, dass hier auf europäischer Ebene an einer Gesamtkonzernbesteuerung gearbeitet wird, die es den Konzernen nicht mehr erlauben soll, ihre Gewinne von A nach B zu verschieben, um auf Kosten des Allgemeinwohls Steuerzahlungen zu vermeiden. Wir sehen darin einen richtigen Schritt weg von einem nicht funktionierenden Steuersystem.

Wie immer steckt aber auch hier der Teufel im Detail. Die im Text enthaltenen laxen Regeln erlauben es Unternehmen nämlich weiterhin, ihre hier erwirtschafteten Gewinne an nichteuropäische Tochtergesellschaften zu verschieben. Das öffnet Tür und Tor für weitere Steuervermeidungspraktiken. Darüber hinaus ist kein Mindeststeuersatz vorgesehen, und das wird unserer Ansicht nach den Steuerdumpingwettbewerb verschärfen. Davon hat niemand etwas außer den Unternehmen, die weiterhin ihrer gesamtgesellschaftlichen Pflicht nicht nachkommen wollen. Gut gemeint ist eben noch lange nicht gut gemacht!

 
  
MPphoto
 

  Bill Etheridge, on behalf of the EFDD Group. – Mr President, tax harmonisation: an attack on the principles of competition and national sovereignty. Of course, if you can eradicate competition you can raise taxes all across the EU, which is actually what you want to do. You seek to rush in this new, fiendishly complex scheme so it may even affect the UK during the dreaded transitional period. The committee even wants to reduce the threshold for this, from EUR 750 million a year down to zero, over a seven-year period. We need simpler taxes that can be set at a national level and encourage competition, not an effort to stifle competition. By removing the chance for nation states to compete on tax, you inevitably increase tax levels and make us all less competitive.

What is the impact of this? Companies fleeing the high-tax, regulation-filled EU could move elsewhere. Smaller EU countries which currently manage to actually prop up their economies by being competitive on tax, such as Ireland, will be penalised. Of course, when tax is increased, the whole economy of all of the EU will be suppressed and held down by this wet blanket of desire to control and to tax all the time.

I hope that the UK adopts a very competitive position on corporation tax policy post—Brexit. I would like to see us competing as an island off the coast of the EU that gives a real competitive advantage to business, that says: we want you here; we want wealth creators here; we are a friendly nation to people who want to make money and we are not like the EU, which is addicted to endless taxation so that they can spend on huge schemes. We, in the UK, should favour business, growth and employment.

 
  
MPphoto
 

  Bernard Monot, au nom du groupe ENF. – Madame la Présidente, Monsieur le Commissaire, la lutte contre les fuites des recettes fiscales des multinationales, notamment les multinationales américaines de l’économie numérique, est la priorité absolue du Front national.

L’évasion, l’optimisation et la fraude fiscales coûtent à l’État français près de 100 milliards d’euros de recettes par an. Monsieur Moscovici, sans ces pertes de recettes, la France présenterait des excédents budgétaires.

Le fonctionnement de l’Union européenne est la cause directe de ce dumping fiscal destructeur. Grâce à la complicité active de plusieurs États membres, comme l’Irlande ou le Luxembourg, des sociétés comme Apple parviennent à payer un impôt effectif sur leurs bénéfices dans l’Union européenne, qui est proche de zéro – conséquence directe du mondialisme.

Nous sommes favorables à de nombreux aspects des rapports Tang et Lamassoure, surtout sur le concept d’établissement permanent numérique. Cette solution permet de régler la difficulté qui naît de l’aspect immatériel de l’économie numérique transfrontalière.

Nous sommes aussi favorables à la formule de répartition de la base imposable présentée dans le rapport Lamassoure. Cette formule permettrait de redistribuer efficacement la base fiscale imposable vers les États où l’activité économique est effectivement réalisée.

Par contre, nous ne sommes pas favorables à la suppression du seuil de 750 millions de chiffre d’affaires, qui concernerait trop d’entreprises et pas uniquement les grandes multinationales. Tout comme nous sommes opposés à la fédéralisation de ces recettes fiscales nouvelles, qui appartiennent naturellement aux États.

C’est pour ces deux dernières raisons que nous voterons l’abstention. Mais le Front national soutient la lutte des grands États européens contre la vampirisation fiscale opérée par les multinationales américaines du numérique avec la complicité de quelques petits États de l’Union européenne!

 
  
MPphoto
 

  Diane James (NI). – Madam President, I wonder if I might just remind the Chamber that the Common Consolidated Corporate Tax Base was first attempted and shelved in 2011, and it is hard to understand, or even identify, what has fundamentally changed since then. A little bit of risk analysis here: we do have two Member States, Ireland and the Netherlands, who currently shelter the big internet giants and who do give them a certain amount of tax advantage. But the risk analysis for them is: are they actually going to support this, and are there other countries that are as yet unidentified that might react in a similar way?

I am just going to return for a moment to this aspect of tackling American companies. We talked this morning about Trump and what he is doing in terms of protectionism. Has anyone done the risk analysis of what might happen if we implement this? Equally, remember that the big entrants in the market are now China and India. Are we actually sending a message to them that they are not wanted in the European Union?

 
  
MPphoto
 

  Dariusz Rosati (PPE). – Pani Przewodnicząca! W tej Izbie wielokrotnie nawoływaliśmy do tego, aby podatki były płacone tam, gdzie tworzona jest wartość. I dlatego z zadowoleniem witam projekt dyrektywy dotyczący wspólnej bazy podatkowej dla korporacji. Uważam, że nie może istnieć skutecznie działający, efektywny i jednolity rynek w sytuacji, kiedy poszczególne państwa członkowskie stosują różne bazy podatkowe, różne zasady odliczania rozmaitych elementów kosztów od podatku i w ten sposób wprowadzają bardzo istotne zniekształcenia do mechanizmu konkurencji. W tej sprawie powinniśmy naprawdę mówić jednym głosem.

Jednolita baza podatkowa w skali całego rynku Unii Europejskiej nie powinna być elementem konkurencji podatkowej między państwami, lecz powinna być elementem ułatwiania działalność jednolitego rynku. Z drugiej strony chcę bardzo wyraźnie podkreślić, że jestem przeciwny harmonizacji stawek podatkowych.

Często słyszymy, zwłaszcza z lewej strony sali, nawoływania do tego, by stawki podatkowe zostały ujednolicone. Chcę powiedzieć wszystkim kolegom, którzy wygłaszają tego typu propozycje, że tak długo, jak nie mamy ujednoliconego, czy zrównanego poziomu rozwoju poszczególnych państw członkowskich, nie możemy mieć jednolitych stawek podatkowych.

Podatki są obciążeniem przedsiębiorstwa. W zamian za te obciążenia przedsiębiorstwa otrzymują określone usługi od państwa. W niektórych krajach poziom usług świadczonych na rzecz przedsiębiorstw jest oczywiście niższy i powinniśmy brać to pod uwagę. W związku z tym, co do harmonizacji stawek – nie, natomiast jeśli chodzi o harmonizację bazy podatkowej – tak.

 
  
MPphoto
 

  Pervenche Berès (S&D). – Madame la Présidente, les nouvelles technologies et le développement des pratiques d’optimisation fiscale agressive des grandes entreprises rendent caduc le système de calcul et de collecte de l’impôt sur les bénéfices des entreprises et rendent nécessaire la mise en place d’une assiette consolidée commune en Europe.

Nos systèmes d’impôt sur les sociétés ont été conçus pour une économie dans laquelle les entreprises avaient une place physique sur un marché local ou national, ce qui ne prend en compte ni le développement du marché unique, ni l’essor de l’économie numérique. Les principes de bon sens, selon lesquels une entreprise doit payer ses impôts là où elle génère du profit s’effritent. C’est la raison pour laquelle nous nous réjouissons de voir aujourd’hui ce projet sur la table. Il vient de loin, il a pu être relancé grâce à l’érosion des bases fiscales des entreprises ou à la multiplication des scandales, que ce soit le cas d’Apple qui ne payait que 0,005 % d’impôt sur le bénéfice dans un pays où l’impôt était déjà bien bas, à hauteur de 12,5 %, ou le scandale de LuxLeaks qui a révélé combien des accords passés entre le Luxembourg et les multinationales comme Amazon limitaient considérablement la possibilité d’imposition.

Mais nous nous réjouissons aussi que, sous l’impulsion de votre rapporteur et de notre commission des affaires économiques et monétaires, nous ayons dorénavant la définition d’un établissement permanent numérique. C’est une grande avancée pour ceux qui veulent effectivement taxer le numérique. Sur la base de cette proposition d’un impôt... (La Présidente retire la parole à l’oratrice)

 
  
MPphoto
 

  David Campbell Bannerman (ECR). – Madam President, one of the areas the EU is not meant to interfere in is that of national tax sovereignty, yet here we have not one but two reports, Tang and Lamassoure, that propose EU tax harmonisation by harmonising the corporate tax base. Indeed, they set a floor – a base level below which corporation taxes cannot be set. Will that floor be 33% as in France? President Macron has called for a binding, harmonised range of tax rates, backed by a penalty of lost cohesion funding if it is not followed. This is simply tax trespass.

Pity poor Ireland with its 12.5% corporation tax. Mr Varadkar, stop exaggerating border issues for your EU paymasters and wake up to EU proposals that threaten your entire economy! For the EU proposes to abolish unanimous votes – so bye-bye to the Irish veto. Will plans to consolidate taxes, to share them round the whole EU, end all national budget control? That fits with the proposed eurozone Common Finance Minister.

A common corporate tax base is simply an …

(The President cut off the speaker)

 
  
MPphoto
 

  Petr Ježek (ALDE). – Madam President, if there is a strong political will in this House to achieve fairer taxation, it makes sense to deal with both CCTB and the consolidation file together. It is high time to deliver. According to a Financial Times analysis, big multinational companies are paying significantly less tax than before the 2008 financial crisis, with companies’ effective tax rates falling by 9% since then.

These proposals are the remaining missing pieces for the EU to fight tax avoidance. They will further strengthen our internal market and improve our tax system, which the TAXE and PANA committees have proved is necessary to counter aggressive tax planning and tax avoidance.

Taxation should take place where the value is created. Too often this natural principle is not respected. Parliament’s position also addresses a specific loophole in our taxation system: the digital dimension. Again, we used a very simple principle. Digital businesses in the EU without a physical establishment have to be treated in the same way as businesses having one in the EU.

It is up to the Member States to find an agreement which responds to the need to keep up with rapid globalisation development. I therefore call on the Member States to join us in this renewed initiative to create a fairer tax environment for the benefit of fairer competition and, above all, the citizens.

 
  
MPphoto
 

  Ernest Urtasun (Verts/ALE). – Señora presidenta, suele señalarse que el dumping fiscal en la Unión Europea se hace a partir del tipo nominal del impuesto de sociedades, lo que es efectivamente un problema, y, por ello, debemos dirigirnos hacia la armonización de ese tipo nominal. Pero no se habla tanto de la problemática del dumping a partir del cálculo de la base imponible, que también funciona como un elemento central del dumping fiscal en la Unión Europea.

Y, por eso, es tan importante esta propuesta —la BICCIS— de armonizar y consolidar el impuesto de sociedades: que haya normas comunes sobre el cálculo de esa base imponible, un impuesto que grave toda la actividad de las multinacionales en el conjunto de la Unión Europea, y también que se aborde la cuestión de las empresas digitales y de cómo pagan impuestos, porque, al final, de lo que estamos hablando con estas medidas es de recuperar soberanía fiscal.

La soberanía fiscal que tienen los Estados miembros en estos momentos es simplemente la soberanía de bajar los impuestos. Recuperar la soberanía fiscal, hacer que las multinacionales paguen de una vez —no como ocurre ahora, como hemos visto en el reciente informe del Financial Times— es armonizar la fiscalidad a escala de la Unión Europea, y esta propuesta es muy, muy importante.

 
  
MPphoto
 

  Matt Carthy (GUE/NGL). – Madam President, it is clear that the current system of taxing multinational corporations isn’t working. The so-called ‘arm’s length’ principle is out of date and ineffective. But for unity in taxation to work effectively as a means to end profit shifting, it needs to be global.

My main concern is that Member States are being asked to transfer further powers to the Commission in exchange for the promise that this new system will end the ability of multinationals to shift profits, but shortcomings in the proposal mean that this goal is unlikely to be achieved. Profit shifting outside of the EU is not addressed at all and it will actually increase the incentive for multinationals to shift profits outside the EU. By creating a common tax base across the EU, the proposal will, in fact, promote a race to the bottom on tax rates because the headline rate itself will be the only measure left for Member States to compete on.

The Irish Government has signalled its concerns over this proposal and, no doubt, will continue to do so. But, at the same time, the Irish Government needs to act now to end the dangerous and unsustainable situation in which it actively markets the Irish state as a tax avoidance hub and in which our public finances are severely over-reliant on the corporation tax receipts of a handful of multinationals.

We need tax justice, we need tax fairness and we need national tax sovereignty. There is no reason why we cannot achieve all of these things.

 
  
MPphoto
 

  Barbara Kappel (ENF). – Frau Präsidentin, Herr Kommissar! Den öffentlichen Haushalten der Europäischen Union gehen jedes Jahr wegen aggressiver Steuerplanung und Steuervermeidung rund 70 Milliarden Euro an Steuereinnahmen verloren. Das sind in erster Linie Mindereinnahmen aus der Körperschaftsteuer. Diese beiden heute diskutierten Berichte, die eine Harmonisierung der Körperschaftsteuer-Bemessungsgrundlage anstreben, sollen diese Lücke in einnahmentechnischer Hinsicht schließen. Die Körperschaftsteuer ist neben der Mehrwertsteuer und der Einkommensteuer eine der wichtigsten Steuerbereiche. Mittels CCTB und CCTTB sollen einfachere Steuervorschriften für die Berechnung des grenzüberschreitenden steuerpflichtigen Gewinns und eine bessere Vergleichbarkeit geschaffen werden, Unterschiede und Diskrepanzen in Bezug auf die Bemessungsgrundlage beseitigt und faire Wettbewerbsbedingungen insbesondere zwischen Multis und KMU geschaffen werden, ohne dabei die Besteuerungshoheit der Mitgliedstaaten in Frage zu stellen.

Zur Erreichung einer möglichst hohen multinationalen Effektivität dieser beiden Berichte, dieser zwei Bereiche soll es Einklang geben mit den Vorgaben der OECD-PEPs-Aktionen und der internationalen Rechnungslegungsrichtlinien nach den IFRS – so zumindest sah es der Kommissionsvorschlag vor. Das Europäische Parlament hat hier einige Veränderungen vorgenommen, nämlich die Schwelle für die verpflichtende Anwendung der Richtlinie von 750 Millionen Euro über einen Zeitraum von sieben Jahren auf Null gesenkt, die Möglichkeit eines unbeschränkten Verlustvortrags ausgeschaltet, die Anrechnung von FuE-Aufwendungen massiv reduziert und neue Kriterien zum Beispiel für die Qualifikation einer Muttergesellschaft geschaffen, abweichend von den IFRS. Das ist nicht hilfreich für einen multinationalen Ansatz zur Bekämpfung der Steuervermeidung, und das geht auch zu Lasten des Wettbewerbs für den Wirtschaftsstandort Europa.

 
  
MPphoto
 

  Werner Langen (PPE). – Frau Präsidentin! Ich möchte zuerst den Berichterstattern, Herrn Tang und Herrn Lamassoure, herzlich danken und auch Kommissar Moscovici ermuntern, dass er seine Arbeit zur Verhinderung eines ungesunden Steuerwettbewerbs fortsetzt.

Wir haben schon viel in Angriff genommen, aber es gibt noch viel zu tun, weil die Mitgliedstaaten nach wie vor in vielen Fragen in einer Blockadehaltung sind. Gerade die Ergebnisse der beiden TAXE-Ausschüsse, aber auch des PANA-Untersuchungsausschusses haben gezeigt, wo die Lücken sind, wo wir nachbessern müssen, wo wir insbesondere das Steuersystem in das 21. Jahrhundert transferieren müssen, wenn es darum geht, dass internationale Unternehmen insbesondere der Digitalwirtschaft ihren gerechten Anteil an der Finanzierung der öffentlichen Infrastruktur, der Verwaltung und auch der Sozialstaaten leisten und nicht nur davon profitieren, dass sie Geschäfte machen können. Das ist ein gemeinsames Ziel hier im Parlament, und ich kann sagen, wir unterstützen das alles.

Eine andere Frage sind die Mindeststeuersätze. Da wir ohnehin keinen Einfluss auf die Steuergestaltung in diesem Sinne haben, wäre es falsch, wenn wir Mindeststeuersätze fordern würden. Es wäre auch nicht im Sinne der gemeinsamen Anstrengungen, kleine Fortschritte zu erzielen. Deshalb hoffe ich, dass es gelingen wird, diese Fragen, wie die einer gemeinsamen Steuerbemessungsgrundlage, in Zukunft in das Mitentscheidungsverfahren zu nehmen. Wenn die Steuersätze weiter in der nationalen Kompetenz bleiben, dann hätten wir auch inhaltlich mehr Einfluss.

 
  
MPphoto
 

  Jeppe Kofod (S&D). – Madam President, it is high time to ensure that taxes are paid where profits are made, and the sad truth is that, a long time ago, we, as Member States and nations, lost sovereignty around corporate taxation in the age of globalisation. What this proposal on a Common Consolidated Corporate Tax Base is doing is actually taking a first big step to ensure that we can regain sovereignty around corporate taxation – ensure that big multinational corporations again start paying their fair share of taxes – and it is also creating much better and more equal competition between small and medium-sized enterprises and big corporations, thus ensuring growth and jobs in Europe.

It is important to note that what we have been seeing now and over the past decades is a race to the bottom on corporate taxation, raising inequalities between our societies and in our societies. With this Common Consolidated Corporate Tax Base we are taking a step to eliminate that race to the bottom.

So this is an important step we are taking in Parliament and in the European Union, and we should go global with it. This is the first step. We need to create a corporate tax system that fits the 21st century, and what we are doing in Europe is actually not impeding nation-state sovereignty. It is a step to enhance sovereignty and also to ensure that everybody contributes with fair taxes – and that we should applaud!

 
  
MPphoto
 

  Ruža Tomašić (ECR). – Gospođo predsjednice, revolucija informacijskih tehnologija i modernizacija distributivnih lanaca osigurali su tvrtkama veliku prisutnost na tržištima daleko od njihovog sjedišta. Pojedine države to su iskoristile kako bi privukle velike biznise stimulativnim poreznim stopama i dodatnim pogodnostima.

Dobar dio država članica ne može se i ne želi natjecati u toj poreznoj utakmici jer bi to tražilo rezove u javnoj potrošnji pa sad imamo ovu inicijativu kojoj je cilj zacementirati postojeće stanje.

Ne smijemo zaboraviti da su europske nacije predvodile svijet u istraživanjima i inovacijama onda kad su se međusobno najviše natjecale. Ta unutarnja konkurencija za Europu može biti samo dobra jer će motivirati sve članice da konstantno rade na povećanju konkurentnosti i učinkovitosti te ih prisiliti da eliminiraju nepotrebne troškove kojima političari često kupuju naklonost birača.

 
  
MPphoto
 

  Marco Zanni (ENF). – Signora Presidente, onorevoli colleghi, tassare le multinazionali in maniera giusta e dove ricevono i loro ricavi è sicuramente un principio giusto e condivisibile, però facciamo attenzione ad alcuni punti di questo provvedimento.

Si devono tassare e si devono controllare le multinazionali, non le piccole e le micro imprese che già oggi fanno fatica a essere compliant con tutti gli oneri amministrativi che già hanno nello svolgere la loro attività.

Quindi, implementare questo provvedimento per tutte le aziende è pericoloso e controproducente. E il secondo punto deve essere molto chiaro: non bisogna, con questo provvedimento, drenare risorse dagli Stati membri. L'imposizione fiscale è una competenza che rimane in mano agli Stati membri e questi provvedimenti non devono essere collegati a nessuna risorsa propria da far confluire all'interno del bilancio europeo.

 
  
MPphoto
 

  Γεώργιος Κύρτσος (PPE). – Κυρία Πρόεδρε, σύμφωνα με έρευνα, τα αποτελέσματα της οποίας δημοσίευσαν προχθές οι Financial Times, από το 2008, οπότε ξέσπασε η διεθνής χρηματοπιστωτική κρίση, έχουν μειωθεί εντυπωσιακά οι φόροι για τις μεγαλύτερες πολυεθνικές επιχειρήσεις ενώ αυξάνονται συνεχώς οι φόροι εισοδήματος και οι φόροι κατανάλωσης στο όνομα της εξυγίανσης των δημόσιων οικονομικών. Οι συνέπειες αυτής της πολιτικής είναι η συρρίκνωση της μεσαίας τάξης, το αδιέξοδο πολλών μικρομεσαίων επιχειρήσεων και η οικονομική περιθωριοποίηση ευρύτερων λαϊκών στρωμάτων. Αυτό σε ό,τι αφορά την οικονομία και την κοινωνία, γιατί υπάρχουν επίσης προφανείς πολιτικές επιπτώσεις, δηλαδή περιορίζεται η αξιοπιστία του πολιτικού συστήματος και σε πολλές περιπτώσεις στρέφεται ο κόσμος εναντίον μας.

Οι εκθέσεις που συζητάμε, του κ. Lamassoure και του κ. Tang, είναι στη σωστή κατεύθυνση. Τους ευχαριστούμε και αξίζουν την υποστήριξή μας. Τις θεωρώ μάλιστα ρεαλιστικές, δηλαδή λένε πράγματα τα οποία είναι λογικά και μπορούν να προχωρήσουν, αρκεί να υπάρξει η πολιτική θέληση, και νομίζω ότι είναι εποικοδομητική και η στάση της Ευρωπαϊκής Επιτροπής. Αυτό που πρέπει να κάνουμε είναι να ζητήσουμε από τις κυβερνήσεις των χωρών μας να προσαρμοστούν στο σκεπτικό που αναλύουμε εδώ, γιατί συχνά εμείς τα λέμε καλά, αλλά στις χώρες προέλευσής μας γίνονται εντελώς διαφορετικά πράγματα.

 
  
MPphoto
 

  Jens Geier (S&D). – Frau Präsidentin, sehr verehrter Herr Kommissar Moscovici, sehr verehrte Damen und Herren! Wir haben diese Woche in verschiedenen Zusammenhängen über den Ausstieg des Vereinigten Königreichs aus der EU gesprochen, den sogenannten Brexit, der für mich als Mitglied des europäischen Haushaltsausschusses ein besonderes Problem mit sich bringt, nämlich ein etwa 10 %iges Loch im Haushalt der Europäischen Union und damit die zwingende Notwendigkeit, die Ausgaben umzuplanen.

Wir stehen vor dem Spagat zwischen dem Anspruch der europäischen Bürgerinnen und Bürger und der Regierungen der Mitgliedstaaten auf eine leistungsfähige EU und einer Einnahmensituation, die zusammenbricht.

Heute haben wir den Eigenmittel-Bericht des Europäischen Parlaments und unseren Vorschlag für den mehrjährigen Finanzrahmen beschlossen. Ich glaube, es kann kaum ein besseres neues Eigenmittel geben für den Haushalt der Europäischen Union als die common corporate tax base. Wir sollten das beantragen. Das ist ein Mittel, das der europäischen Regulierung unterliegt und im gemeinsamen Markt wichtig ist – ein europäisches Instrument für einen europäischen Haushalt.

 
  
MPphoto
 

  Marcus Pretzell (ENF). – Frau Präsidentin, meine Damen und Herren! Zunächst ist die Idee, dass man dort besteuert, wo Wertschöpfung stattfindet, eine richtige Idee. Es ist auch deshalb richtig, weil damit eine Schieflage beseitigt wird, die derzeit gerade zwischen international agierenden Konzernen und mittelständischen Unternehmen in massiver Weise besteht. Aber, mein Vorredner hat das eben in eindrucksvoller Weise noch einmal bestätigt, es gibt erhebliche Zweifel daran, ob hier alle Beteiligten tatsächlich auch solche hehren Ziele verfolgen, oder ob sie ganz andere Ziele verfolgen.

Wir haben heute die Forderung nach gemeinsamen Steuersätzen gehört. Wir haben sogar gehört, man möge doch von Seiten der großen Staaten Druck auf die kleineren Länder ausüben, damit diese so besteuerten, wie das die großen Staaten denn gerne hätten. Und wir haben eben gehört, wir brauchen eine Finanzierung des europäischen Haushalts über diesen Weg. Meine Damen und Herren, das ist ein Irrweg. Genau das gilt es zu verhindern!

 
  
MPphoto
 

  Andreas Schwab (PPE). – Frau Präsidentin, Herr Kommissar Moscovici! Ich möchte zunächst den beiden Berichterstattern, Paul Tang und Alain Lamassoure, danken. Ich möchte jetzt nicht alles nochmals wiederholen, was richtigerweise schon gesagt wurde, sondern vier Punkte in den Mittelpunkt stellen.

Erstens: Aus meiner Sicht ist das kein Gesetz, das jetzt eine bestimmte Sorte von Unternehmen bestrafen möchte, sondern es ist ein Gesetz, das Gleichheit herstellen möchte – Gleichheit zwischen kleineren und mittleren Unternehmen, die in Europa ansässig sind oder sonst irgendwo auf der Welt, und den Großunternehmen, die die Chance haben, über Steuergestaltung die Freiräume zu nutzen, die die Mitgliedstaaten ihnen gelassen haben.

Deswegen ist es zweitens eben auch wichtig, deutlich zu machen, dass wir mit diesem Gesetz nicht die Freiheit der Mitgliedstaaten – und zwar völlig egal, ob das große oder kleine Mitgliedstaaten sind – einschränken, sondern dass wir Souveränität zurückgewinnen, damit wir tatsächlich einen Gleichklang in Europa hinbekommen im Steuerrecht, bei dem die einzelnen Mitgliedstaaten dann mit unterschiedlichen Steuersätzen auch wieder einen fairen Wettbewerb ermöglichen können. Auch das erscheint mir sehr wichtig.

Wenn wir diese common corporate tax base bekommen, wird ein Wettbewerb zwischen den Mitgliedstaaten entstehen, aber es wird ein Wettbewerb sein, der dann gerecht ist. Und deswegen glaube ich, dass wir mit diesem Vorschlag einen Beitrag zu mehr Steuergerechtigkeit hinbekommen, und ich bin dankbar, dass es gelingt, diesen Weg einzuschlagen.

(Der Redner ist damit einverstanden, eine Frage nach dem Verfahren der „blauen Karte“ gemäß Artikel 162 Absatz 8 der Geschäftsordnung zu beantworten.)

 
  
MPphoto
 

  Doru-Claudian Frunzulică (S&D), blue-card question. – I know you are a specialist on this matter, Mr Schwab. Since the very beginning I have supported the merger of both directives on corporate tax, including by aligning the entry into force of the base and the consolidation on 1 January 2020. Taking into consideration your experience, don’t you think that it is too early? Do you think 1 January 2020 is feasible, when we are almost in the middle of 2018?

 
  
MPphoto
 

  Andreas Schwab (PPE), Antwort auf eine Frage nach dem Verfahren der „blauen Karte“. – Lieber Kollege Frunzulică! Ich glaube, dass es der richtige Zeitpunkt ist, weil wir auch nicht ewig warten können. Wir haben jetzt schon lange gebraucht. Im Jahr 2008 hat dieses Parlament zum ersten Mal über diesen Vorschlag gesprochen. Es ist erwähnt worden, dass die Mitgliedstaaten hier nur sehr langsam mitmachen wollten. Und erst als die Europäische Kommission mutig einzelne Fälle herausgegriffen hat, ist deutlich geworden, wie groß der Schaden ist. Ich glaube, 70 Milliarden im Jahr können sich die EU-Staaten auf Dauer nicht erlauben. Wir müssen einen Schritt gehen, und deswegen glaube ich, dass es der richtige Zeitpunkt ist.

Damit konnte ich auch den vierten Punkt, der mir wichtig war, noch erwähnen.

 
  
MPphoto
 

  Ramón Jáuregui Atondo (S&D). – Señora presidenta, armonizar la base del impuesto de sociedades y consolidar el reparto entre Estados es absolutamente imprescindible en un mercado único. Todo lo contrario es competencia desleal. Y este es un paso imprescindible para luchar contra la elusión fiscal y, sobre todo y especialmente, para que haya lealtad entre los Estados de un mismo mercado único.

Esto me parece esencial y este paso me parece que la Comisión lo dio bien, los ponentes que han llevado a cabo este informe lo han mejorado en el Parlamento Europeo, y yo me alegro de ello. Pero también tengo que advertir a sus señorías de que, desgraciadamente, el Consejo no viene haciendo caso a las recomendaciones que plantea el Parlamento. Desgraciadamente, el Consejo no nos escucha. Y como estos informes son de consulta, desgraciadamente, el Consejo legisla sin tenernos en cuenta.

Y yo quiero hacer esta denuncia, porque las aportaciones que se han hecho en este Parlamento son muy importantes para mejorar la iniciativa que representó la Directiva en su momento.

 
  
MPphoto
 

  Luigi Morgano (S&D). – Signora Presidente, onorevoli colleghi, sappiamo come alcuni recenti scandali fiscali abbiano portato alla luce la corsa al ribasso fiscale in molti Stati, purtroppo anche nell'Unione europea, quantificato tra i cinquanta e i settanta miliardi di euro l'anno di mancato gettito per le finanze pubbliche.

Chi ci guadagna sono soprattutto le grandi multinazionali del digitale – ma non solo – che sfruttano differenze, asimmetrie e complicazioni esistenti nei sistemi fiscali degli Stati membri, oltre ad accordi ad hoc. Chi ci perde sono i cittadini europei.

Il Parlamento avanza una proposta coraggiosa nella sua semplicità. Con l'armonizzazione della base imponibile che prevedono i testi in discussione, si chiedono fondamentalmente due cose: ristabilire il legame tra il luogo di imposizione e il luogo di realizzazione dei profitti, ripristinare parità di condizioni per grandi multinazionali e piccole e medie industrie, che sono l'ossatura del sistema economico europeo.

Con soddisfazione, anche personale, rilevo che la commissione per i problemi economici e monetari ha voluto mantenere un'attenzione alla deducibilità degli utili non distribuiti trasferiti a riserve da imprese cooperative e consorzi cooperativi, e la possibilità di assegnare parte delle risorse derivanti da un'imposta UE sulla base imponibile comune al bilancio europeo per ridurre i contributi nazionali diretti.

 
  
 

Spontane Wortmeldungen

 
  
MPphoto
 

  Stanislav Polčák (PPE). – Paní předsedající, já jsem přesvědčen o tom, že zdanění výrobků a služeb by mělo skutečně zůstávat v Evropské unii. To samozřejmě nebrání tomu, aby byla přijata jednotná procesní pravidla. Měli bychom tudíž hledat strategii, jak zůstane právě na území Evropské unie ta daň. Daň se musí platit tam, kdy byl generován zisk. Myslím si, že to je pravidlo, kterému vyhovuje i návrh Evropské komise. Jsem rád, že ho zpravodajové vylepšili.

Já bych chtěl tuto situaci ovšem odlišit od nekalé daňové soutěže, to znamená, že jestliže členské státy si stanoví oprávněně svoji daňovou politiku a není to nekalá daňová soutěž, tak je to skutečně v jejich kompetenci. Ale v okamžiku, kdy jsme svědky, že dochází i mezi členskými státy k jakési nekalé daňové soutěži, musím se přiznat, že to ne zcela rád vidím – a to je velmi jemně řečeno – ,a bylo by dobré, aby i na tuto otázku byla schopna třeba Evropská komise reagovat.

 
  
MPphoto
 

  Nicola Caputo (S&D). – Signora Presidente, onorevoli colleghi, nell'attuale contesto economico internazionale si pone agli Stati membri la sfida di garantire che i redditi da attività economiche siano tassati nel luogo in cui viene creato il valore. Il riferimento è in particolare alle grandi società multinazionali in grado di trasferire facilmente gli utili negli Stati membri con aliquote fiscali più basse.

I sistemi esistenti di tassazione delle società riflettono le realtà economiche del secolo scorso, nelle quali le imprese presentavano un chiaro legame con il mercato locale. Le direttive di cui disponiamo oggi puntano a creare una base comune per la tassazione nell'Unione di talune società, cosicché gli utili imponibili dovranno essere divisi tra gli Stati membri in cui opera l'impresa. Ciò potrà rivelarsi un potente strumento nella lotta alla pianificazione fiscale aggressiva, ma per permettere a una nuova normativa di esprimere tutto il suo potenziale, occorre una maggiore cooperazione tra le amministrazioni fiscali nazionali, fondamentale anche per l'Unione dei mercati dei capitali, il mercato unico digitale e il piano di investimenti per l'Europa.

 
  
MPphoto
 

  Ana Miranda (Verts/ALE). – Madame la Présidente, Monsieur le Commissaire, cette proposition est très importante pour lutter contre l’évasion et l’optimisation fiscales. La directive de lutte contre l’évasion fiscale n’empêche pas que les multinationales utilisent des techniques financières pour éviter de payer des impôts. Notre groupe – Verts/ALE – a publié l’étude «Tax Shopping» sur l’entreprise de textile galicienne Inditex Zara, qui a évité de payer des impôts en Espagne entre 2011 et 2014. Je vous avais contacté à l’époque et vous m’avez dit par Twitter que vous suiviez les rapports. C’est un exemple de ce contre quoi nous luttons aujourd’hui avec la proposition dont nous débattons dans ce Parlement.

 
  
MPphoto
 

  Marco Valli (EFDD). – Signora Presidente, onorevoli colleghi, la proposta di questo Parlamento, andando a vedere nel merito, è ancora molto più ambiziosa di quello che mi aspettavo all'inizio della discussione.

Devo dire che quello che è contenuto è sicuramente un qualcosa di molto progressista, che va nell'ambito della lotta contro la disuguaglianza in ambito della tassazione. Le multinazionali devono pagare le tasse laddove svolgono attività economica.

Rimangono dei piccoli problemi, dal mio punto di vista, che possono diventare anche grossi, ad esempio sulla soglia dei 750 milioni di fatturato che colpirà solo il 10 % delle multinazionali, se eliminata dopo 7 anni, andrà a colpire tutte le aziende. Bisogna fare uno studio tecnico su questo, e la Commissione dovrebbe applicarsi, affinché venga applicato con una soglia intorno ai 50 milioni di euro, perché andrebbe a colpire le multinazionali, escludendo poi le piccole aziende che potrebbero avere difficoltà nell'applicare e recepire questa questione.

E sulle risorse proprie potremmo anche essere d'accordo, ma non bisogna assolutamente applicare un aumento delle risorse che gli Stati devono convogliare al bilancio dell'Unione. Quindi sono assolutamente d'accordo, solo a patto che questo non comporti ulteriori oneri per gli Stati.

 
  
MPphoto
 

  Brian Hayes (PPE). – Madam President, the principle of taxation policy in trying to encourage investment and industrial policy – particularly in peripheral parts of the European Union or less developed parts of the Union – is an essential point that we should never lose. I recognise that there is a significant majority in this House for both of these reports, as has been the case for many, many years, but there is not a significant majority, or anywhere close to that, in the Council.

That is because there is a real concern among smaller Member States that this proposal could lead to a hollowing out of the public tax position in those Member States, and could lead to a real reduction in terms of their total tax take in favour of larger Member States with big domestic populations. There has been no serious impact assessment on this proposal and we are very concerned about the way in which it could impact radically on smaller Member States.

We have to do more to address aggressive tax planning, and the best way of doing that is at OECD level.

 
  
MPphoto
 

  Bogdan Andrzej Zdrojewski (PPE). – Pani Przewodnicząca! To zaskakujące, że na rynku europejskim nadal istnieją liczne bariery, przeszkody czy wręcz szykany wobec podmiotów prowadzących działalność gospodarczą. Tyle lat już minęło, a cały czas mierzymy się z barierami, które wydawały się proste.

Rozumiem, że harmonizacja 28 systemów podatkowych nie jest łatwa i nie jest dziś możliwa. Nie jestem natomiast w stanie zrozumieć, dlaczego wciąż istnieje aż tak wiele różnego rodzaju przeszkód uniemożliwiających normalne rozliczanie podatków. Bardzo się cieszę z dwóch etapów, które są w chwili obecnej proponowane. Akceptuję także okres przejściowy, w którym funkcjonowałby zaproponowany mechanizm kompensacyjny. Natomiast kluczowe znaczenie ma obecnie dobre zdefiniowanie głównego adresu prowadzenia działalności gospodarczej i rzeczywiście szybkie przejście do realizacji.

 
  
MPphoto
 

  Ivana Maletić (PPE). – Gospođo predsjednice, čestitam izvjestiteljima, kolegama Lamassoureu i Tangu i smatram da su dva važna koraka u sprječavanju utaja poreza i prebacivanja profita napravljena kroz prijedloge ove dvije direktive.

Dakle, prvi korak – utvrđivanje zajedničke osnovice poreza na dobit – važan je jer se zaustavljaju porezne prakse davanja skrivenih potpora i privlačenja kompanija na način da im se omogućava maksimalno smanjivanje porezne osnovice, a isto tako, zahvaljujući ovome prijedlogu smanjuju se administrativni troškovi i značajno se pojednostavljuju procedure za kompanije na cijelom jedinstvenom tržištu.

Drugi korak – zajednička konsolidirana osnovica poreza na dobit – važna je jer sprječava prebacivanje dobiti kompanija u države s nižim porezima i uvodimo praksu, naravno, konsolidiranja rezultata i raspodjele u skladu s ostvarenim prihodima, imovinom, brojem zaposlenih, ali i podacima u slučaju digitalnog poslovanja.

 
  
 

(Ende der spontanen Wortmeldungen)

 
  
MPphoto
 

  Pierre Moscovici, membre de la Commission. – Madame la Présidente, Mesdames et Messieurs les députés au Parlement européen, d’abord, merci à tous pour ce débat de qualité, je ne connais pas le vote, par définition, il aura lieu demain. Je ne veux pas en préjuger mais je suis heureux que nous avancions ensemble de manière largement transpartisane pour appeler les États membres à agir vite, comme ils l’ont fait sur les intermédiaires, parce que nos concitoyens le demandent et c’est vrai que ce débat permet de faire apparaître l’ambition très vaste de la proposition.

Je tiens une nouvelle fois à saluer le travail des rapporteurs qui ont su mobiliser, convaincre, promouvoir le projet d’ACCIS à travers l’Europe.

J’entends les interrogations qui se font jour, et il est normal qu’une réforme aussi ambitieuse suscite des questionnements, des débats d’idées, mais nous en sommes au moment des choix politiques. Il est temps que l’Europe soit ambitieuse dans sa réforme fiscale pour attirer les entreprises, rester compétitive au niveau mondial, lutter contre la fraude et l’évasion fiscales et avec ACCIS, nous avons précisément une réponse unique aux préoccupations à la fois des entreprises et des citoyens et c’est pour cela que cette réforme est si importante. Aux entreprises, nous offrons un véritable marché unique, avec des règles simplifiées, uniformes et des conditions de concurrence loyales et équitables, et aux citoyens, nous montrons notre détermination à lutter contre l’évasion fiscale qui se nourrit précisément des asymétries entre systèmes fiscaux nationaux. Grâce aux propositions que je ferai la semaine prochaine avec votre soutien à l’avenir, la fiscalité des entreprises numériques fera aussi – si les États membres le décident – partie intégrante du projet d’ACCIS et donc nous aurons vraiment cette architecture fiscale sur l’imposition des sociétés pour le XXIe siècle qui concernera toute l’économie, quelles que soient ses strates, ses secteurs ou ses formes.

Face aux clivages nationaux, face aux lourdeurs administratives actuelles, je pense que nous avons là la clé de voûte du système fiscal moderne, compétitif, transparent, que nous voulons. Je compte sur les deux présidences qui viennent, la présidence bulgare à l’heure actuelle et la présidence autrichienne pour achever les travaux.

Je voudrais répondre en outre à quelques points soulevés par les membres du Parlement. D’abord, non, ce projet n’est pas une attaque contre la souveraineté des États membres. Il ne s’agit d’ailleurs jamais de cela dans les projets que nous formulons parce que la Commission européenne, vous le savez, n’a aucune forme de compétence par exemple sur les taux. Il s’agit juste d’harmoniser les conditions de fonctionnement dans le marché unique pour le bénéfice des entreprises et cela ne relève pas seulement du niveau national mais par ailleurs, le niveau national conserve bien sûr l’essentiel de ses prérogatives. Évidemment, il s’agit aussi de lutter contre l’évasion fiscale qui est favorisée par les complexités liées aux frontières fiscales mais là encore, la réponse est européenne. Mme Joly est revenue sur l’utilisation de l’article 116 qui permet de régler les distorsions de concurrence sur le marché intérieur. Je ne crois pas qu’on puisse l’utiliser comme base juridique pour une proposition législative comme l’ACCIS mais vous savez que la Commission européenne réfléchit au moyen de revenir sur cette question de l’unanimité en matière fiscale dont nous constatons qu’elle est effectivement à tout le moins une source de complexité, surtout quand nous avons des projets aussi ambitieux.

Enfin, sur la question de savoir s’il y a là une base pour une ressource propre à l’avenir ou sur la question des taux d’imposition ou sur l’harmonisation fiscale, je le répète: en créant une base commune, nous allons incontestablement vers une convergence fiscale. L’harmonisation fiscale, qui est une ambition que je partage, dépend aussi, dans ce contexte, de la volonté des États membres, car il n’y a pas de retour sur la souveraineté fiscale. Je ne crois pas qu’il y ait là un poids fiscal additionnel – en tout cas ce n’est pas compris dans la proposition – et donc je pense que, avec toutes les sensibilités qui s’expriment ici, vous pouvez avancer avec confiance vers l’assiette commune consolidée pour l’impôt sur les sociétés qui est compatible avec une grande partie des visions que j’ai entendues ici. D’ailleurs, les rapporteurs ne me paraissent pas provenir forcément des mêmes familles politiques, et pourtant, ils ont fait un travail extrêmement proche, puisque nous avons ici une proposition qui peut vraiment rassembler car il s’agit de moderniser, de rendre transparents nos systèmes fiscaux, de combattre l’optimisation fiscale agressive. Cet outil extrêmement puissant est entre vos mains et comme d’habitude, je crois que le Parlement et la Commission ont bien travaillé et que, par votre vote de demain, vous marquerez qu’à nos côtés, vous demandez aux États membres d’avancer avec la même force et la même ambition.

 
  
MPphoto
 

  Alain Lamassoure, rapporteur. – Madame la Présidente, Monsieur le Commissaire, je vous remercie pour vos réponses, et je remercie toutes celles et ceux de nos collègues qui ont participé à ce débat très intéressant et très enrichissant, qui laisse présager demain une majorité assez nette en faveur des propositions adoptées par la commission des affaires économiques et monétaires.

Je voudrais lancer un appel au Conseil, parce que la balle va être maintenant dans son camp et il est temps que le Conseil, au niveau approprié, c’est-à-dire au niveau politique des ministres, se saisisse de ce dossier. Or, nous savons – nous avons vu d’autres exemples et, sur ce sujet, un exemple il y a quelques années – que le Conseil sait parfaitement comment se débarrasser de textes qui le gênent, sans avoir à voter formellement contre. La première manière consiste à dire «Il y a d’autres urgences» et, en 2011, c’est vrai, nous étions en pleine crise de la zone euro, il y avait le feu à la maison, ce n’était peut-être pas le moment de s’occuper de changer le mobilier.

Une autre méthode consiste à laisser s’enliser le dossier en le reportant de réunion en réunion, et c’est là que la priorité dans le temps, qui pourrait être donnée par le Conseil à une solution limitée de l’imposition du numérique par un impôt indirect, pourrait être néfaste.

Enfin, il y a une autre méthode qui consiste à vider le projet de sa substance, et ce que nous pouvons savoir des travaux du groupe de travail, qui travaille sous l’autorité de l’ECOFIN, est très inquiétant dans la mesure où ils ont achevé une première lecture du premier projet de directive, en supprimant purement et simplement l’essentiel des dispositions proposées par la Commission européenne, vidant de son sens la proposition initiale.

Je lance donc un appel pour que, sur la base des propositions de la Commission avec les modifications suggérées – je l’espère, demain – par le Parlement européen, le Conseil se saisisse enfin de ce sujet essentiel pour obtenir ce progrès dont l’Union européenne a besoin.

 
  
MPphoto
 

  Paul Tang, rapporteur. – Madam President, I would first of all like to thank my colleagues for their contributions in this debate. Special thanks also go to the rapporteurs and the shadow rapporteurs for working together on these files, as well as to Alain Lamassoure and also to Pierre Moscovici. I think we worked together very productively. I very much appreciate it.

We have the vote tomorrow, but it doesn’t mean our work ends after tomorrow. We can’t just have a vote in the European Parliament. We still have to reach out to national parliaments, national governments and the public to put pressure on for this reform. I also expect that from Members of the European Parliament, and I am sure that Alain Lamassoure and I will continue to work outside this House to press for this reform, because this year will be the moment of truth. I am very pleased when Pierre Moscovici says that this year we should have the discussion in the Council and this year we should put the pressure on. This is the year when the Member States have to show their true colours. In the end, I think that, even if we don’t have the 27 on board, we should push this, because it puts pressure on the countries that remain outside an agreement. Currently, the situation is that Google and Facebook are in Dublin, but the tax reasons for being there become much less if other countries already start to tax Google and Facebook. This will change the dynamics.

Hearing this debate, another point came to my mind: first of all that reform is very difficult, especially for countries on their own. They fear losing competition, so the best option for reform is to do it together. So we need to restore sovereignty for Member States as well, by trying to reform together. I hope, again, that Parliament will give the starting signal and vote in favour with broad support for a fair and efficient corporate tax system in the 21st century.

 
  
MPphoto
 

  Die Präsidentin. – Die gemeinsame Aussprache ist geschlossen.

Die Abstimmung findet morgen, Donnerstag, 15. März 2018, statt.

Schriftliche Erklärungen (Artikel 162 GO)

 
  
MPphoto
 
 

  Νότης Μαριάς (ECR), γραπτώς. – Το φορολογικό ντάμπινγκ και ο επιθετικός φορολογικός σχεδιασμός είναι καθημερινό φαινόμενο στην Ευρωπαϊκή Ένωση. Η Ολλανδία του Dijsselbloem, το Λουξεμβούργο του Juncker και η Μάλτα είναι χώρες που παρέχουν κίνητρα φοροαποφυγής στις διάφορες πολυεθνικές. Επομένως, ο επιθετικός φορολογικός σχεδιασμός ουσιαστικά αποτελεί τη δεύτερη φύση της Ευρωπαϊκής Ένωσης, μια και η ίδια η ΕΕ επιθυμεί να υπάρχουν γκρίζες ζώνες μέσω του αθέμιτου φορολογικού ανταγωνισμού μεταξύ των κρατών μελών. Ήρθε ο καιρός σε πανευρωπαϊκό επίπεδο να δημιουργηθεί ένα δίκαιο φορολογικό σύστημα με κοινή βάση φορολογίας εταιριών, χωρίς γκρίζες ζώνες, για να σταματήσει το φορολογικό ντάμπινγκ των πολυεθνικών εταιρειών και να φορολογούνται τα κέρδη τους στις χώρες όπου αποκομίζονται. Επιπλέον θα πρέπει να κλείσουν όλα τα νομοθετικά «παράθυρα» που νομιμοποιούν την πρακτική των ενδοομιλικών συναλλαγών και οδηγούν σε φοροαποφυγή που στερεί τους κρατικούς προϋπολογισμούς από τεράστια φορολογικά έσοδα. Όμως τελικά περισσεύει η υποκρισία, αφού το Ecofin ομόφωνα αφαίρεσε ακόμα και τον Παναμά από τη μαύρη λίστα των φορολογικών παραδείσων. Επομένως, το κλειδί για το χτύπημα της φοροδιαφυγής και της φοροαποφυγής στην ΕΕ βρίσκεται στο Συμβούλιο, όπου πρέπει να ληφθούν σοβαρές αποφάσεις. Όμως εκεί υπάρχουν κράτη μέλη που όχι μόνο δεν επιθυμούν να ληφθούν συγκεκριμένα μέτρα αλλά εμποδίζουν παντελώς τη λήψη των αναγκαίων αποφάσεων.

 
  
MPphoto
 
 

  Othmar Karas (PPE), schriftlich. – Die Arbeit der LuxLeaks und Panama-Papers-Ausschüsse hat es gezeigt: Aggressive Steuervermeidungspraktiken sind kein Problem eines einzelnen Landes oder einer einzelnen Firma, sondern ein strukturelles Problem der Steuerpolitik in Europa und weltweit. 60 Milliarden Euro an potenziellen Steuereinnahmen gehen jedes Jahr in der EU dadurch verloren, Lücken zwischen nationalen Systemen, Doppelbesteuerungen und der hohe Verwaltungsaufwand behindern Wachstum und Investitionen und große Firmen können sich meist völlig legal für jeden Teil ihrer Tätigkeit das „steuerschonendste“ Land aussuchen. Dagegen ist die Gemeinsame konsolidierte Körperschaftssteuer-Bemessungsgrundlage die effektivste Medizin. Wir wollen, dass Unternehmen ihre Steuern dort zahlen, wo die Wertschöpfung stattfindet. Wir wollen EU-weit harmonisieren, was wo besteuert wird. Wir wollen einheitliche Regeln für die Berechnung steuerpflichtiger Gewinne und deren Konsolidierung gemeinsam einführen. Wir wollen Bürokratie reduzieren und dadurch 3,4 % mehr Investitionen und 1,2 % mehr Wachstum in der EU generieren. Und wir wollen digitale Aktivitäten von Online-Konzernen einbeziehen und eine „digitale Betriebsstätte“ für internetbasierte Geschäfte definieren. Die Idee ist nicht neu, sondern wurde schon 2011 geboren. Heute wie damals hat das Europäische Parlament geliefert. Die Mitgliedstaaten müssen endlich aufhören, sich gegenseitig ein Bein zu stellen, und diese wichtige Initiative noch in dieser Legislaturperiode beschließen.

 
  
MPphoto
 
 

  Jiří Maštálka (GUE/NGL), písemně. – Stěžejní myšlenkou a cílem, kterého musíme dosáhnout je, aby firmy odváděly daně tam, kde tvoří zisk. Jsem zcela proti daňovým rájům a daňovým podvodům. Domnívám se, že nám ale chybí definice toho, co daňový ráj vlastně je. Musíme rozlišovat mezí tzv. daňovou optimalizací a účelovými podvody. Zároveň jsem stále přesvědčen, že fiskální politika by měla zůstat plně v kompetenci členských států. Jako KSČM například navrhujeme dvě daňové sazby, nižší pro malé a střední podniky a vyšší pro velké firmy. Navrhovaná směrnice ale počítá s tím, že do sedmi let bude platit pro všechny právnické osoby minimální jednotná daňová sazba napříč EU. Pevně podporuji jednomyslné rozhodování v Radě o těchto krocích.

 

16. Napadení podpory zemědělských podniků v EU v rámci SZP (v souvislosti se španělskými olivami) ze strany Spojených států (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
MPphoto
 

  Die Präsidentin. – Als nächster Punkt der Tagesordnug folgt die Aussprache über die Anfrage zur mündlichen Beantwortung an die Kommission über den Angriff der USA auf Stützungszahlungen der EU für landwirtschaftliche Betriebe im Rahmen der GAP (im Zusammenhang mit spanischen Oliven) von Czesław Adam Siekierski im Namen des Ausschusses für Landwirtschaft und ländliche Entwicklung und Bernd Lange im Namen des Ausschusses für internationalen Handel (O-000006/2018 - B8-0007/2018) (2018/2566(RSP)).

 
  
MPphoto
 

  Czesław Adam Siekierski, autor. – Pani Przewodnicząca! Szanowni Państwo! Procesy zachodzące poza granicami Unii Europejskiej mają coraz większy wpływ na sytuację unijnego sektora rolno-żywnościowego. Kolejnym przykładem uwarunkowań zewnętrznych oddziałujących na sytuację w naszym rolnictwie są amerykańskie restrykcje handlowe w odniesieniu do hiszpańskich oliwek, choć w przyszłości można się spodziewać, że dotknięte mogą być także różne produkty z innych krajów. Rosnące tendencje protekcjonistyczne na świecie mogą stanowić poważne zagrożenie dla naszych producentów.

Chciałbym teraz zaprezentować list. W dniu 13 lipca 2017 r. wszczęto postępowanie w sprawie ceł antydumpingowych i wyrównawczych dotyczące dojrzałych oliwek z Hiszpanii, po tym jak stwierdzono, że dopłaty utrzymywane przez producentów oliwek w Unii powodują, iż produkty z oliwek mogą być wwożone do Stanów Zjednoczonych po cenach niższych od rynkowych. Mając na uwadze, że wzrost eksportu z Hiszpanii ma bardzo niewielki wpływ na sytuację dwóch amerykańskich producentów oliwek, najbardziej niepokojącym aspektem sprawy jest to, że w postępowaniu w sprawie ceł wyrównawczych bada się niektóre środki wsparcia stosowane w ramach wspólnej polityki rolnej, mimo że w pełni spełniają one kryteria płatności kategorii zielonej obowiązującej w WTO. Środki będące przedmiotem postępowania w sprawie ceł wyrównawczych to system płatności podstawowej, pomoc dla młodych rolników itp., które nie mają związku z produkcją. Nie wpływają na poziom cen na poszczególnych rynkach rolnych. Nie zakłócają handlu międzynarodowego. W dniu 19 stycznia 2018 r. Departament Handlu nałożył nieuzasadnione cło wyrównawcze na hiszpańskie oliwki w wysokości przekraczającej 17%.

Jakie działania w tej sprawie podjęła już Komisja? W jaki sposób Komisja wspiera firmy hiszpańskie? Jakie działania są planowane w reakcji na zagrożenie, w jakim znalazła się wspólna polityka rolna? Czy Komisja rozważa możliwość wniesienia skargi na USA do Światowej Organizacji Handlu?

To jest koniec pytania. Na koniec chciałbym również podkreślić, że oprócz walki z protekcjonizmem musimy także dążyć do zapewnienia równych warunków konkurencji na rynku światowym. Chodzi tu o sprawy standardów środowiskowych, klimatycznych i socjalnych.

 
  
MPphoto
 

  Bernd Lange, Verfasser. – Frau Präsidentin, Frau Kommissarin, liebe Kolleginnen und Kollegen! Wir sind ja in der Frage der Oliven von den USA in zwei Richtungen Gegenstand einer Untersuchung, andere würden sagen unter Beschuss. Das eine sind Antidumping- Untersuchungen gegen einzelne Hersteller von Oliven. Auch hier kann man in der Tat sehr kritisch die Frage stellen, ob das ein gerechtfertigter Untersuchungsgegenstand ist, weil wir zweifelsohne keine Dumpingverfahren in der EU zulassen. Wir werden wahrscheinlich im Juni dann ein Ergebnis dieser Antidumping-Untersuchungen von den Vereinigten Staaten sehen. Ich kann in gewisser Weise auch Verständnis dafür aufbringen, dass man diese Antidumping-Untersuchung mal startet.

Aber die zweite Linie, Antisubventionsmaßnahmen: Der Vorwurf, in der Europäischen Union würde Subventionsbetrug betrieben – dafür habe ich überhaupt kein Verständnis. Denn es richtet sich nicht gegen einzelne Unternehmen, sondern, wie mein Vorredner schon sagte, gegen die europäische Agrarpolitik. Das ist ein Hohn, weil wir eindeutig mit der letzten Reform der europäischen Agrarpolitik die Kriterien der green box innerhalb der WTO erfüllen. Insofern ist das ein Angriff auf die Strukturen der WTO, und das kennen wir natürlich aus anderen Zusammenhängen. Wir haben das schon heute morgen diskutiert, was Stahl anbelangt.

Hier werden ganz bewusst Strukturen, die von 164 Ländern akzeptiert werden, in Frage gestellt. Deswegen müssen wir auch sehr deutlich sagen, dass wir diese Antisubventionsuntersuchungen und das Verhängen von Zöllen nicht akzeptieren können. Das ist letztendlich reiner Protektionismus! Wir haben die Kommission schon dreimal gefragt, wie der Stand in der Oliven-Frage ist, also welche Maßnahmen die Kommission bisher ergriffen hat. Gerade jetzt, nach dem Verhängen der Zölle im Januar wird die Kommission die USA bei der WTO verklagen. Gibt es denn Überlegungen, Sicherheitsmaßnahmen, Gegenmaßnahmen zu kreieren?

 
  
MPphoto
 

  Cecilia Malmström, Member of the Commission. – Madam President, yes the Commission is fully aware of the importance of this case, not only in terms of the economic impact on the Spanish exporters but also because of its systemic importance, relating to the targeting of the EU common agricultural policy: the ‘green box’ support available to Spanish farmers, which you have raised.

So we have been actively involved in those investigations from the very beginning, and have provided all the necessary assistance to the Spanish Government and the exporters concerned. We have made several technical and political interventions to legally rebut the US allegations and politically dissuade the US authorities from taking countervailing measures against EU CAP ‘green box’ subsidies. Despite all these efforts, as you know, the US authority nevertheless decided to take preliminary countervailing measures. We are very concerned about this decision, because these subsidies are not trade distortive and they do comply with the rules of the World Trade Organization (WTO).

We will continue to exert pressure on the USA. I have personally raised the issue with the relevant ministers and secretaries; and some of my colleagues in the Commission, notably Commissioner Hogan, have also raised this personally several times with relevant ministers and secretaries; and we will continue to talk with and assist the Spanish Government. There are talks on this regularly, including with the Spanish companies concerned, with the aim of avoiding the imposition of any unjustified measures by the USA.

If this is not successful, we will carefully analyse the factual and legal aspects of the final decision due at the beginning of June, and will weigh all possible options on how to challenge these measures, including through WTO action.

 
  
MPphoto
 

  Esther Herranz García, en nombre del Grupo PPE. – Señora presidenta, señora comisaria, señorías, resulta inaceptable el ensañamiento que muestra la Administración de Trump contra las exportaciones europeas. Entre los muchos procedimientos similares que han abierto los Estados Unidos, el emprendido contra las aceitunas de mesa españolas es especialmente preocupante. Si prospera, se pondría en cuestión de manera caprichosa el modelo de ayudas de la política agrícola común, que está perfectamente en línea con las normas de la Organización Mundial del Comercio, como ha dicho la comisaria. Creo que la Unión Europea no debería poner la otra mejilla, sino responder a los Estados Unidos con sus mismas armas.

En Andalucía, comunidad fuertemente castigada por la crisis económica, la acción estadounidense puede acarrear graves perjuicios, perjuicios para muchas familias que viven del olivar y del procesamiento de las aceitunas. El éxito de este sector se ha debido a su trabajo y a su capacidad para introducir mejoras tecnológicas. Las ayudas europeas no son el motivo del aumento de la competitividad de los productores españoles.

Creo sinceramente que la Comisión Europea está haciendo bien su trabajo junto al Gobierno de España y que debe seguir haciéndolo dando una respuesta contundente a estas investigaciones.

Desde el Grupo Popular Europeo hemos presentado una enmienda para pedir que se investiguen los subsidios que reciben producciones estadounidenses como la almendra y el maíz, pues hay razones de peso para pensar que se trata de ayudas verdaderamente distorsionadoras del comercio.

 
  
MPphoto
 

  Clara Eugenia Aguilera García, en nombre del Grupo S&D. – Señora presidenta, como han dicho otros diputados, las medidas proteccionistas de Trump suponen un ataque al sistema de ayudas europeo de la PAC, y esto es lo preocupante de esta situación. Y anuncian una guerra comercial a nuestros sectores exportadores.

Se han abierto investigaciones —como ya se han referido— desde el pasado mes de junio, en un caso, y en el mes de julio, en otro caso, a varias empresas españolas, andaluzas, de Sevilla concretamente; tres empresas que tienen una alta competitividad en este sector de la aceituna de mesa, concretamente, la aceituna de mesa negra. Una de ellas es una cooperativa. Estas son las aceitunas que tanto critica y que aparentemente tanto están afectando a las empresas californianas en la comercialización de sus productos.

Esto ha supuesto ya que, de forma provisional, se haya impuesto un incremento de aranceles de una media del 22 % a las empresas afectadas. La decisión final se determinará el próximo mes de junio. Si el resultado es negativo, se impondrían a las importaciones de aceituna de mesa negra procedente de España unos aranceles importantes, por una duración de hasta diez años.

Vemos claro cuál es el objetivo de los estadounidenses: debilitar la capacidad exportadora de estas empresas, que ya tienen una fuerte implantación en el mercado estadounidense, para beneficiar claramente a dos empresas californianas. La Comisión lo está haciendo bien, está apoyando al sector y al Gobierno de España. La animo a seguir así.

Señorías, para terminar, el problema es que la excusa son las ayudas que reciben de la política agrícola común. Ahora son las aceitunas, mañana pueden ser otros productos u otros sectores. Por tanto, no nos podemos dejar avasallar. Apoyamos a la Comisión en sus acciones y, por tanto, les pido a todos los diputados y a todos los grupos que apoyen la propuesta de Resolución común que hemos presentado. Será, sin duda, una buena noticia para este sector.

 
  
MPphoto
 

  Jørn Dohrmann, for ECR-Gruppen. – Fru formand! Frihandel er vigtig for os alle, for velstand og for frihed. Nu ser vi, at USA starter en spiral af afgiftspålæggelser. I dag er det oliven fra Spanien, i morgen kan det være svindekød fra Danmark, og det er en trussel imod vores vækst og velfærd. Derfor er det yderst vigtigt, at vi taler med store ord og fornuft over for hinanden. Ingen er tjent med handelskrig, særligt ikke det arbejdende folk, som bliver taget som gidsler. At indføre handelsrestriktioner er en socialistisk tankegang, som aldrig har virket. Det er ikke amerikansk, det er egoistisk. Nu skal vi sende et klart signal om, at vi ønsker frihandel og dialog også med USA. USA skal også vide, at vi ikke altid køber produkter fra USA, der ikke er miljøvenlige.

 
  
MPphoto
 

  Ivan Jakovčić, u ime kluba ALDE. – Gospođo povjerenice, moram reći da razumijem Vašu retoriku od jutros kad smo govorili o čeliku i aluminiju i sada Vašu retoriku kada govorimo o španjolskim maslinama, ali ja vas želim upozoriti: Rat je počeo! Rat je počeo!

Podržavam umjerenu retoriku, ali očekujem čvrste odluke. Mi moramo shvatiti da rat slijedi i to svakim danom sve više. Nema nikakve dileme da je sve ono što Vi činite dobronamjerno, ali mi moramo biti spremni na protupoteze i to na način da možda ova današnja američka administracija želi samo jedno: želi podvojiti Europsku uniju.

Španjolske masline dobit će svoje carine, ali hrvatske neće, grčke neće, a mi imamo zajedničku poljoprivrednu politiku. I moramo nastaviti s tom zajedničkom poljoprivrednom politikom. I tvrdim da mi u našoj zajedničkoj poljoprivrednoj politici moramo igrati na vrhunsku kvalitetu i na taj način ćemo biti najkonkurentniji na svjetskom tržištu, ali to je pitanje nas samih.

U ovom slučaju vrlo je jasno da pravila Svjetske trgovinske organizacije (...), pa ja mislim da će Trump voditi politiku, da će samo odmahivati. Reći će: „Ma kakva Svjetska trgovinska organizacija!“. Vidimo što čini kada govori o poslovanju na Pacifiku, kada govori o poslovanju s drugim državama i ja mislim da smo mi ovdje nespremni.

Nema nikakve dileme da ako netko kaže: „America first!”, ja vas pozivam da mi isto kažemo: „Europe first!”. Potpuno sam otvoren za svjetsku ekonomiju, potpuno sam otvoren za potpuno liberalnu ekonomiju, ali netko kaže: „America first!” Izvolite vi iz Komisije reći: „Europe first!”

 
  
MPphoto
 

  Florent Marcellesi, en nombre del Grupo Verts/ALE. – Señora presidenta, la guerra comercial de Trump contra la aceituna española es injusta, arbitraria y contraria a las reglas del comercio mundial. Las ayudas que recibe el sector no distorsionan el mercado y cumplen con la llamada «caja verde» a nivel internacional.

Al mismo tiempo, el futuro del sector no pasa por reforzar la exportación masiva de la gran industria, basada en el monocultivo, pasa por otro modelo agrícola que prime el medio ambiente, las buenas condiciones laborales, la salud pública y el bienestar animal.

Así que en Andalucía, en Extremadura, en el País Valenciano diversifiquemos nuestro campo, fomentemos el consumo de proximidad, la agricultura ecológica, las pequeñas explotaciones y la soberanía alimentaria. Esta es la mejor respuesta a Trump: una transición justa hacia un campo vivo y sostenible.

Espero que apoyen las enmiendas del Grupo Verts/ALE en ese sentido para que podamos apoyar esta Resolución en su conjunto. Para salvar la aceituna y a su gente, ni Trump, ni monocultivo.

 
  
MPphoto
 

  Lola Sánchez Caldentey, en nombre del Grupo GUE/NGL. – Señora presidenta, muchas gracias, señora comisaria, en noviembre el Departamento de Comercio de los Estados Unidos emitió una Resolución que plantea imponer aranceles a la aceituna española. Esta medida puede tener unos costes dramáticos en el sector y son miles las familias que dependen de la aceituna.

La medida evidencia que Trump gobierna al servicio de los lobbies, aunque ello le haga caer, como en este caso, en incoherencia, porque nos acusan de competencia desleal por subvencionar nuestra agricultura, cuando la agricultura estadounidense está muy subvencionada. Además, nuestras subvenciones están homologadas por la OMC.

Es preocupante que se pueda sentar un precedente contra otros de nuestros productos agrarios, pero nuestra respuesta no debería ser más guerra.

Exigimos a Trump que retire esta medida injusta y arbitraria, que sufrirán sobre todo los pequeños y medianos agricultores y los trabajadores del sector.

Pedimos a la Comisión Europea que redoble sus esfuerzos para hacer frente a esta amenaza y que su respuesta se centre en los trabajadores, las pymes y las cooperativas. Además, subrayamos la necesidad de que la futura PAC desarrolle resistencias a este tipo de amenazas exteriores y para ello debemos apostar por nuestro mercado interior y superar los riesgos que suponen la continua apuesta por la exportación.

Debemos primar a los pequeños y medianos agricultores y agricultoras y la sostenibilidad de nuestro mundo rural sobre los grandes beneficios de la empresa agroindustrial, y favorecer los ciclos cortos y la agroecología.

El reto es mayúsculo. Nos jugamos el presente y el futuro de nuestro mundo rural y el de cientos de miles de empleos.

 
  
MPphoto
 

  Philippe Loiseau, au nom du groupe ENF. – Madame la Présidente, vous le savez, les États-Unis veulent bloquer les importations d’olives noires espagnoles. Déjà lors des négociations avec l’Australie, le secteur agricole avait été exclu des négociations, position d’ailleurs complètement opposée à celle de l’Union européenne, qui est prête, elle, à sacrifier ses éleveurs.

Les Américains considèrent que les olives espagnoles sont vendues à un prix peu élevé grâce aux subventions de la PAC, et ont un impact sérieux sur leur industrie. Les Espagnols, quant à eux, considèrent que leurs efforts de réduction des coûts et des investissements sont les seules raisons pour lesquelles ils produisent des olives à un prix compétitif.

Par conséquent, comment aider les producteurs espagnols? La solution se trouve assurément dans la renégociation des traités et des accords commerciaux. L’objectif premier de notre politique agricole doit être de nourrir et non d’imposer une compétitivité sans limite ayant pour finalité une agriculture spéculative. Ce système à bout de souffle n’a plus de sens, surtout lorsque l’on sait que l’Espagne importe, elle aussi, des olives. Face à cette situation avec les États-Unis, nous devons absolument révolutionner nos règles commerciales.

 
  
MPphoto
 

  Michel Dantin (PPE). – Madame la Présidente, M