Index 
 Zurück 
 Vor 
 Vollständiger Text 
Verfahren : 2018/2632(RSP)
Werdegang im Plenum
Entwicklungsstadien in Bezug auf das Dokument :

Eingereichte Texte :

RC-B8-0165/2018

Aussprachen :

PV 15/03/2018 - 8.3
CRE 15/03/2018 - 8.3

Abstimmungen :

PV 15/03/2018 - 10.3

Angenommene Texte :

P8_TA(2018)0081

Plenardebatten
Donnerstag, 15. März 2018 - Straßburg Überprüfte Ausgabe

8.3. "Gnadentötungen" in Uganda
Video der Beiträge
PV
MPphoto
 

  Puhemies. – Esityslistalla on seuraavana keskustelu viidestä Ugandan armomurhia koskevasta päätöslauselmaesityksestä (2018/2632(RSP)).

 
  
MPphoto
 

  Marek Jurek, autor. – Pani Przewodnicząca! Europa powinna być światłem dla świata. I dobrze, że dzisiaj mówimy o tych strasznych przypadkach tak zwanych zabójstw z miłosierdzia w stosunku do niepełnosprawnych dzieci w Ugandzie. I mam nadzieję, że wszyscy zgodnie w tej sprawie podejmiemy rezolucję mobilizującą władze Ugandy do przeciwdziałania.

Tylko powstaje pytanie: czy to nam czegoś nie przypomina, czy my nie widzimy podobnych rzeczy u siebie? Przecież parę miesięcy temu władze jednego z naszych największych państw, Francji, podjęły decyzję, że nie należy przyznawać statusu reklamy społecznej reklamie pokazującej szczęśliwych młodych ludzi z zespołem Downa. Dlaczego? Bo tak jak w przypadku tego pogańskiego zabobonu, to psuje samopoczucie, ich widok źle wpływa. Postawmy sobie naprawdę jedno proste pytanie – czy w dzisiejszych czasach „jądro ciemności” nie przemieściło się do naszej starej Europy?

 
  
MPphoto
 

  Michaela Šojdrová, Autorka. – Paní předsedající, na zabíjení „z milosti“ v Ugandě nás upozornil belgický dokument a osobní svědectví naší kolegyně. Nevíme přesně, o jak časté a rozšířené případy se jedná, ale každopádně je to šokující věc, proti které musíme zvednout hlas. Jsme pochopitelně vždy proti jakémukoli násilí. Evropský parlament by měl k těmto nelidským praktikám zaujmout stanovisko ve zprávách o stavu lidských práv, o humanitární krizi v Africe a ve světě. Osobně jsem zjišťovala od lidí žijících v Ugandě, zda se s případy zabíjení „z milosti“ setkali, zda je mohou potvrdit jako vážnou hrozbu. Bylo mi odpovězeno, že existují takové případy, pracovníci ve zdravotnictví se setkali s předčasným ukončením těhotenství v případě hendikepovaných dětí nebo lidé s dlouhodobou nemocí jsou ponecháni osudu a zemřou.

Život je hoden naší ochrany od početí do přirozeného konce. Proto zvedám spolu s vámi hlas proti těmto praktikám. Prosím jen, abyste posoudili sami, zda se jedná o urgentní rezoluci stejné naléhavosti, jakou budeme přijímat proto, abychom okamžitě vyzvali súdánskou vládu k propuštění a k zastavení týraní vězňů v Súdánu. Jako zpravodajka za skupinu Evropské lidové strany doporučuji proto se při hlasování zdržet, ale zároveň chci poděkovat paní navrhovatelce, kolegyni ze skupiny Aliance liberálů a demokratů pro Evropu, že na tento případ upozornila.

Nejsem formalistka, nejde jen o to, že nám chybí konkrétní jména, události či svědectví. Jde mi o to, aby urgentní zprávy zůstaly urgentními a tedy silným nástrojem Evropského parlamentu k okamžitým zásahům. Ať už přijmeme tuto zprávu nebo ne, vyzývám k této diskusi Evropskou komisi, aby situaci monitorovala, zjistila, jak rozšířená je tato praxe a zda se jedná o systémovou, nikoliv nahodilou záležitost. Na základě těchto faktů by pak Evropská komise měla jednat s ugandskými úřady o zastavení nepřijatelné nelidské praxe.

 
  
MPphoto
 

  Lola Sánchez Caldentey, autora. – Señora presidenta, el asesinato de niños discapacitados en zonas rurales de Uganda responde a la carencia de un Estado social fuerte, y no son las únicas violaciones de derechos humanos que ocurren en este país.

La pobreza extrema se debe al control del país por parte de una oligarquía. El presidente Museveni lleva en el poder treinta años. La Unión Europea consideró fraudulentas las últimas elecciones en las que ganó y, desde entonces, el país ha incrementado su tendencia autoritaria.

La libertad de expresión en Uganda no existe: muchos críticos con el Gobierno están encarcelados, cuando no han sido asesinados. También hay presos políticos.

La cuestión de género es dramática: los datos sobre feminicidios son escalofriantes.

Pese a todo, la Unión Europea esto no lo ve y apoya al Gobierno ugandés como un socio que actúa de tapón de personas migrantes hacia Europa.

En Uganda hay más de un millón de refugiados procedentes de Sudán y de Somalia. La Unión Europea debería primar la promoción y el respeto de los derechos en su acción exterior, y no subordinar esa cooperación a sus propios intereses geoestratégicos y de seguridad. Estamos cansados de repetirlo.

 
  
MPphoto
 

  Hilde Vautmans, Auteur. – Voorzitter, Karin is drie jaar oud. Een fantastisch mooi kind, maar geboren met klompvoetjes. Ze leeft helemaal alleen met haar moeder in extreme armoede, want haar vader en de rest van de familie hebben ze verstoten. Want een gehandicapt kind is een schande voor de familie in Oeganda en in vele Afrikaanse landen. De moeder is ten einde raad. Ze overweegt zelfs om haar kind om te brengen. Mercy killing, de zogenaamde genademoord om eigenlijk zichzelf en haar kind meer leed te besparen.

Collega's, dit is een waargebeurd verhaal uit Oeganda – voor degenen die eraan zouden twijfelen – opgetekend door onderzoeksjournalist Gerald Bareebe en naar Europa gebracht door journalist Rudi Vranckx. Voor velen – en ik hoor het hier vandaag ook – is het zoiets van: bestaat dit wel? Is dit wel waar? Het is zo wreed dat we ons moeten afvragen of het waar is. Want collega's, ik heb geen cijfers, er zijn geen statistieken, dit gebeurt in de taboesfeer. Dit is, echt waar, iets waar niemand over wil praten.

Dus laten we hier vandaag een standpunt innemen. Laten we massaal de resolutie steunen. Laten we de stilte doorbreken. Laten we de Europese Commissie vragen een onderzoek in te stellen. Laten we vragen, collega Michel, dat de Commissie ontwikkelingssamenwerking en de Commissie burgerlijke vrijheden, justitie en binnenlandse zaken, Sophie ... dat jullie dit ter hand nemen. Laten we ervoor zorgen dat de hulporganisaties families ondersteunen het taboe te doorbreken. Alle kinderen, met of zonder handicap, overal ter wereld, verdienen een waardig leven.

 
  
MPphoto
 

  Cécile Kashetu Kyenge, Autrice. – Signora Presidente, onorevoli colleghi, i diritti dei bambini, tutti i bambini, sono inviolabili.

Da qui la nostra più ferma condanna verso ogni tipo di violazione di cui sono vittime i bambini portatori di handicap, non solo in Uganda. Dobbiamo debellare questi crimini rituali, opporci a forme di superstizione barbare, combattere contro le credenze che legittimano questi fatti orribili, purtroppo a supporto dell'avidità finanziaria di persone che cercano il potere.

Il governo ugandese deve moltiplicare gli sforzi, con il sostegno prioritario dell'Unione europea, per definire ed attuare politiche volte a salvaguardare e a migliorare le condizioni dei bambini portatori di handicap, e anche ad includerli a pieno titolo nella loro società attraverso leggi che garantiscano la loro incolumità, ma anche attraverso servizi che preservino la loro integrità. Questi bambini non sono diversi dagli altri. La disabilità non deve portare alla negazione dei diritti civili ed umani fondamentali, al contrario.

 
  
MPphoto
 

  Michela Giuffrida, a nome del gruppo S&D. – Signora Presidente, onorevoli colleghi, eutanasia in greco significa "buona morte".

Per eutanasia attiva, quanto viene definito così in Uganda, ci riferiamo invece a omicidi brutali, violenti, crudeli, che nella maggior parte dei casi appunto riguardano bambini affetti da disabilità, ma anche albini e omosessuali.

In Uganda accade qualcosa di raccapricciante, e di questo si sa poco, ma si sa che la situazione è preoccupante e ricorda, a mio parere, il più buio e triste periodo dell'Europa della metà del secolo scorso, e deriva da sentimenti e motivazioni spinte, di fronte alle quali noi non possiamo restare a guardare. Si tratta del mancato rispetto dei diritti umani, di casi di bambini che vengono abbandonati al loro destino.

Cosa fa l'Unione europea? Cosa si fa per garantire la libertà di stampa e quella delle donne? Bisogna intervenire, al governo chiedere il rispetto dei diritti della persona, soprattutto dei più deboli, attraverso un supporto convinto e concreto, al più presto.

 
  
MPphoto
 

  Marie-Christine Arnautu, au nom du groupe ENF. – Madame la Présidente, vous vous indignez à juste titre du sort réservé à de nombreux enfants handicapés en Ouganda, euthanasiés parce qu’ils sont considérés comme un poids pour la société. Ces actes plus que choquants, monstrueux, sont absolument révoltants. Et que vous le vouliez ou non, l’émotion qu’ils suscitent est un reste de l’éthique chrétienne que beaucoup ici rejettent. Malheureusement, comme souvent, les protestations qu’on entend dans cet hémicycle ne sauraient masquer l’hypocrisie du Parlement.

C’est heureux que vous condamniez l’euthanasie des enfants en Ouganda mais vous restez silencieux lorsque des gouvernements comme la Belgique et les Pays-Bas légalisent l’euthanasie, y compris des enfants.

Dans cette Union qui se gargarise tant des droits de l’homme, une société eugéniste émerge, une société qui admet qu’on puisse se débarrasser de ses anciens, mais aussi de ses handicapés via les dépistages prénataux. L’ex-conseiller de François Mitterrand, M. Attali, disait déjà en 1981:«Dès qu’il dépasse 60-65 ans, l’homme vit plus longtemps qu’il ne produit et il coûte cher à la société. [...] L’euthanasie sera un des instruments essentiels de nos sociétés futures...».Je crois que nous y sommes.

 
  
 

Pyynnöstä myönnettävät puheenvuorot

 
  
MPphoto
 

  Stanislav Polčák (PPE). – Paní předsedající, já bych chtěl rovněž podpořit své kolegy, pokud popisovali skutky, které se dějí v Ugandě. Zabíjení „z milosti“ je pro mě stejně kruté jako vražda. Je to skutečně něco jiného než eutanazie a i ta je pro mě poněkud sporná.

Myslím si, že je to šokující a každý případ je skutečně děsivý, zvláště pokud se týká postižených, pokud se dotýká pověr, které jsou v tomto státě velmi rozšířené, dotýkají se albínů, homosexuálů. Myslím, že je důležité, abychom skutečně zjistili, jak moc časté je toto jednání, a je to naším úkolem, abychom po tom neztratili tato jednání ze zřetele a dále tlačili na vládu v Ugandě. Tlak na prezidenta musí být silný, protože se nebude týkat pouze těchto jednání, ale i mnoha politických vězňů a obecně špatné situace, která v Ugandě je.

 
  
MPphoto
 

  Doru-Claudian Frunzulică (S&D). – Madam President, considering the hundreds of ritual killings of children – the so-called mercy killings of disabled children and women – that take place in Uganda each year, this is an abominable situation.

It is incredible that, in the 21st century, we should face such a situation. The practice is taking place mainly among the rich elite. I would like to express my concern over the lack of data, which makes the fight against this practice very difficult. There are no official numbers available, as it is the police, and not the justice system, in Uganda who investigate these phenomena.

I strongly condemn these cruel acts of violence, especially towards children, while I strongly share the opinion that it is primarily the responsibility of the state to protect its citizens, including the vulnerable. The European Union definitely has to address this situation, in one way or another, and especially with regard to the funds that the European Union is giving to the Ugandan Government.

 
  
MPphoto
 

  Νότης Μαριάς (ECR). – Κυρία Πρόεδρε, πραγματικά είναι ιδιαίτερα δύσκολο να πιστέψει κανείς αυτό το οποίο συμβαίνει στην Ουγκάντα. Και όμως συμβαίνει! Δεν αμφισβητείται. Ότι δηλαδή δολοφονούν νεογέννητα ή μεγαλύτερα παιδιά, επειδή είναι ανάπηρα· άλλες οικογένειες τα εγκαταλείπουν, τα παρατάνε να πεθάνουν. Και αυτές τις δολοφονικές πρακτικές τις ονομάζουν «ευθανασία»! Οι δολοφονικές αυτές πρακτικές πρέπει όχι μόνο να καταδικαστούν, αλλά και να τιμωρηθούν, διότι υπάρχει ένα ταμπού στην Ουγκάντα: να θεωρούν ντροπή να έχουν σε κάποια οικογένεια ένα παιδί το οποίο είναι ανάπηρο. Νομίζω ότι χρειάζεται αποφασιστική καταδίκη, παρέμβαση της Ευρωπαϊκής Ένωσης στο θέμα αυτό. Και φυσικά δεν υπάρχουν στοιχεία, διότι κανείς δεν το αναφέρει· διότι το θεωρούν δήθεν μια πρακτική η οποία συμβαίνει. Ε λοιπόν, πρέπει αυτό να σταματήσει και άμεσα να καταδικαστεί η κυβέρνηση της Ουγκάντα.

 
  
MPphoto
 

  Maria Heubuch (Verts/ALE). – Frau Präsidentin! Meine Fraktion ist wirklich besorgt darüber, mit welchem Mangel an Ernsthaftigkeit dieses Thema als Dringlichkeit hier ausgesucht wurde. Es gibt keine Anhaltspunkte, inwieweit das Umbringen von behinderten Kindern in Uganda verbreitet ist. Wir haben es jetzt mehrfach gehört, und lediglich ein Dokumentarfilm mit Einzelfällen war die Grundlage für diese Entscheidung. Ich möchte damit nicht das Leid dieser Kinder und dieser Familien kleinreden. Aber ein Dokumentarfilm führt jetzt dazu, dass Uganda in den Fokus der internationalen Öffentlichkeit gerät. Uganda, ein armes Land, das bereit war, mehr als eine Million Flüchtlinge aufzunehmen. Ich glaube, das ist jetzt kein Ruhmesblatt, wenn wir hier so über Uganda sprechen. Das ist auch der Grund, warum wir als Fraktion diese Entschließung nicht mit unterzeichnet haben.

 
  
MPphoto
 

  Seán Kelly (PPE). – Madam President, the behaviour and attitudes towards children and adults with disabilities in part of Uganda is truly horrifying, as has been said. Innocent children are marginalised, stigmatised, attacked and even murdered under the guise of ‘mercy killing’. What an unmerciful abuse of the word ‘mercy’!

This is a clear and tragic case of extreme violation of the most fundamental human rights. Human rights groups have attempted to better the situation, but have at times fallen victim to violence themselves. I urge the Ugandan Government to cooperate with human rights organisations, and the EU, to develop and implement education, health and social programmes that will be effective in changing attitudes towards disabilities and supporting disabled people and their families. We cannot allow these gross abuses of human rights to continue. A huge cultural change is needed in Uganda and we must do all we can to bring it about.

 
  
 

(Pyynnöstä myönnettävät puheenvuorot päättyvät)

 
  
MPphoto
 

  Johannes Hahn, Member of the Commission. – Madam President, honourable Members, over the years, Ugandans and partners have expressed outrage at cases of child sacrifice, essentially perpetrated by witch doctors for certain rituals. Yet, there is an equally alarming practice referred to as ‘mercy killing’. This implies parents of children with disabilities killing their children or deliberately letting them die of starvation or through the denial of medical attention.

Poverty and social stigma play a significant role, but not much information is available on the scale of the problem or the number of children concerned. In a recent documentary by a local TV station, some parents confessed to having engaged in mercy killings to save their children from severe suffering throughout their lives. Some also confessed to acts of mercy killing to save themselves from the difficulties of raising a child with a disability.

Although Uganda’s legal framework provides for the protection of children, and specifically that of children with disabilities, only limited initiatives have been taken to avert the practice. This is partly attributed to the apparent social tolerance of such killings. The situation is further complicated by the fact that people with disabilities often face marginalisation and rejection. Such entrenched social barriers, coupled with inadequate support from communities and government, as well as families, can leave carers with the feeling of having no choice.

The European Union, through the European Instrument for Democracy and Human Rights and other initiatives for the justice and law and order sector, provides support to the Government and to non-state bodies to address issues affecting children and discrimination against marginalised women and children.

We ask the Government to address the problem of mercy killings. Parents of children with disabilities need support in providing special care for these children. The Government is encouraged to put in place adequate social services, medical care, special needs education and other facilities to enable children with disabilities to enjoy the same rights as any other children. The Government should, furthermore, ensure that the perpetrators of mercy killings are brought to justice. The EU stands ready to work with the Government of Uganda in addressing this issue.

 
  
MPphoto
 

  Puhemies. – Keskustelu on päättynyt.

Äänestys toimitetaan keskustelujen päätteeksi.

Kirjalliset lausumat (työjärjestyksen 162 artikla)

 
  
MPphoto
 
 

  Rolandas Paksas (EFDD), raštu. – Žmogaus teisių apsauga ir tinkamas jų užtikrinimas yra kiekvienos valstybės pareiga ir tvaraus vystymosi pagrindas. Privalo būti kuo skubiau imtasi efektyvių veiksmų siekiant efektyviai užkirsti kelią neįgaliųjų vaikų žudymo praktikai, kildinamai iš įsitikinimo, kad tokiems vaikams geriau mirti, negu kentėti dėl skausmingos ir nepagydomos negalios. Motinos, nenužudžiusios neįgaliųjų, yra smerkiamos visuomenės. Esama problema turėtų būti sprendžiama pasitelkiant kokybiškas švietimo, mokslo priemones, pavyzdžiui, suaugusiems rengiant seminarus ir specialius mokymus, į mokyklų ir aukštųjų mokymo įstaigų programą įtraukiant paskaitas apie neįgaliųjų sveiko vystymosi visuomenėje teisę. Taip pat būtina skatinti politinį bendradarbiavimą su Uganda remiant šios šalies vyriausybės, NVO ir pilietinės visuomenės pastangas parengti ir įgyvendinti politikos priemones, skirtas neįgaliųjų poreikiams ir teisėms.

 
  
  

(Istunto keskeytettiin klo 11:55)

 
  
  

IN THE CHAIR: MAIREAD McGUINNESS
Vice-President

 
Letzte Aktualisierung: 16. Juli 2018Rechtlicher Hinweis